O svůj život a o sebe se staráme stejně jako o své věci

Kdysi dávno jsem jela v autě s klukem, který skoro na přechodu přejel chodce. Téměř provokativně ho skoro“ štrejchnul“ o záda a když se jsem se vyděšeně zeptala, co to bylo, řekl – vždyť šel na červenou a já měl zelenou! Měl prostě pocit práva, ctil svá objektivní pravidla, ale lidské nikoli. Tenhle kluk měl později diagnostikovanou narcistní poruchu osobnosti. V životě mu často chyběla lidskost a cítil pocit práva i v situaci, kdy se ostatním dělo bezpráví. Svá objektivní pravidla mu dávala jistotu, v lidských pravidlech a v emocích se ztrácel, tak do těchto vod raději nezaplouval a smál se tomu.

Jedna moje klientka si koupila vysněné auto, bála se řídit, tak si ho zatím jenom koupila. Mohla se na něj jen dívat a pomalu se s ním seznamovat, ale ona ho postupně začala půjčovat manželovi, který měl svoje auto, ale její bylo novější. Pak se na něj ale zlobila, že jí auto začíná brát, protože on začínal mít pocity oprávnění na něj. Takhle to bylo i s jejím životem, dávala často všanc svůj život a jeho řízení někomu jinému, ale pak se vnitřně zlobila. Na druhé i na sebe. Strach jí zabraňoval řídit si svůj život sama.

Jiná klientka se cítila ovládána svými bohatými rodiči a i nákup auta proběhl pod rodičovským direktem. Když si chtěla vybrat levnější a zaplatit sama, rodiče se naštvali, a  tak od nich dostala lepší a dražší, ale to už museli zaplatit rodiče a ona musela být vděčná. Odmítnout je bylo těžké, otec byl uražený a mamince to bylo líto. Klienta často bojovala s pocitem, že dostává od rodičů něco, o co nestojí, ale pak to vlastně musí používat, aby se rodiče nezlobili. Nenechali ji vyrůst. Stejně tak ji nedovolili koupit horší auto, kde by zažila pocit samostatnosti, ale zase se dostala do role, kdy splácí zbytečně drahé auto rodičům a musí jim být vděčná. V jejím životě měli rodiče stále tuto roli a ona se k nim vztahovala stejně jako s autem. Dělala často něco, co nechtěla, aby si její rodiče nepřipadali nepotřební, ale místo toho chtěla vyrůst.

Jiný klient se po dlouhé době dostal z průšvihů, přestal brát drogy, začal splácet dluhy a založil si rodinu se zdravými vztahy. Sám to pojmenoval, že měl všechno. Pořídil si dokonce své vysněné auto BMW.Ale stalo to, co vždy, že když měl všechno něco se v něm zlomilo a byl konec všeho. Se svým vnitřním nezaléčeným vzorcem „nezasloužím si“ začal dělat opět špatné rozhodnutí a se svým vysněným autem zacházel stejně jako s jinými vysněnými věcmi. Přestal ho opečovávat a začal získávat pocit, že auto vydrží všechno. Vyrůstal v podmínkách, kde sice měli všechno, ale on jako dítě nezašil moc jemné péče. Musel přece všechno vydržet, aby byl pořádný chlap. A tak v dospělosti tak zkoušel své auto i rodinu, že opět všechno ztratil.

V životě se v našich věcech odráží náš způsob života úplně stejně jako se odráží naše přístup na našich vztazích. Nemusí to být jen naše auto, ale také náš mobil, byt, vybavení bytu. Věci nám někdy mohou dát vodítko k sobě samým. Někdy se můžeme dokonce pokusit obrátit náš přístup k věcem, aby se zlepšila naše péče k druhým či sobě.Jiná klientka dlouho váhala s opravou obrazovky svého mobilu.Několik měsíců používala každodenně rozbitou obrazovku telefonu, i když na něm téměř nebyla vidět písmenka.Kamarádi ji říkali, že by takový telefon  nevydrželi používat. Najednou si uvědomila, že takto zachází i se svým životem. Vydržela dlouhodobě nepříjemné věci ve vztazích, nedokázala o sebe dobře pečovat, energii stále věnovala ostatním, ale péči o sebe odkládala. Rozhodla se opravit si telefon  a začala uklízet svůj byt. Jak sama říkala, jakoby se najednou rozhýbala stagnovaná energie v jejím životě. Začala uklízet byt a zároveň uklízela i vztahy ve svém životě. Nejednalo se o běžný úklid, ten zvládala každodenně. Začala prodávat staré oblečení, které roky nenosila, darovala knihy, které roky nečetla, daroval kosmetiku, kterou nepoužívala a s tím si začala uvědomovat, že v určitých přátelských vztazích a také ve vztahu s partnerem stagnovala.Ustrnula na jenom místě, už dlouho nebyla spokojená ve vztahu, neuměla si prosadit své důležité potřeby a najednou se všechno pohnulo. 

Jedna má klientka si uvědomila, že zůstává příliš dlouho někde, kde už jí to nic nedává. Uvědomila si to právě přes její staré auto. Milovala ho, ale když jí ve vysoké rychlosti na dálnici odlétlo kolo, uvědomila si, že už je pro ni auto nejen nefunkční, ale i nebezpečné. Stejně tak jí došlo, že žije v bytě, kde je hrozný hluk a už tam je roky nespokojená a je v práci, kde se nechává dlouhodobě vydírat, a právě její auto jí pomohlo v tomto poznání.Zrod takového chování byl v jejím dětství. Rodiče se často hádali a bála se svého otce, před kterým se schovávala, když byl agresivní.Žít v nekomfortu a nepohodě bylo součástí jejího běžného života. A tak to nevědomě opakovala i v dospělosti. 

Tak jak pečujeme o svůj život se často odráží v naší péči o naše vlastní věci, nikoli o věci druhých !To může být mnohdy rozdíl.Pokud pečujeme pouze o věci druhých, mámě vnitřní vzorec, že druzí jsi důležitější. Není však výjimkou, že se setkáme s někým, kdo vyloženě zanedbává své věci a věci druhých.Nebo dokonce s někým kdo se chová k věcem svými cizím vyloženě destruktivně.Takto pak vypadají i jeho vztahy. Jsou rozbité a plné bolesti. 

Svoje zdraví  a život můžeme ovlivnit buď tak, že začneme sledovat své myšlenky, měnit je a tím měnit i svoje chování.Tím se nám začne život sám měnit, protože naše chování a jednání se odráží ve vztazích. Nebo to může udělat obráceně. Začneme sledovat jak vypadá náš byt, které věci nám tam už nejsou příjemné, uvědomíme si, jak se staráme o své auto, jak často zaléváme naše kytky.Zaměříme se prostě na své hmotné věci s zkusíme si uvědomit jejich symboliku v našem vlastním životě. Tím, že opravíme své věci nás to bude samo tlačit k tomu opravovat i své vztahy a svůj vztah k sobě samému.

Jak se vy chováte ke svému autu nebo bytu? Jakým způsobem své auto řídíte a jak řídíte svůj vlastní život?

Tereza Malimánková

Poradna Therapia