Rozvod nebo ztráta všeho, na čem mi v životě záleží?

Rozvod nebo ztráta všeho, na čem mi v životě záleží?

Dotaz:

Vážená poradno, prosím Vás o odbornou pomoc či názor. Sama nejsem schopna svou nynější situaci objektivně posoudit a správně ji vyřešit.
Jde o to, že manžel chce rozvod, teď začal ustupovat ze svého požadavku a sdělil mi, že pokud spolu budeme, ať počítám s tím, že přijdu o rodinu, některé kamarády, on změní práci a odstěhujeme se časem blíž k jeho rodičům na Moravu. Tato situace se neděje však poprvé.
Mě je 30 let (VŠ) a manželovi 36 let (SŠ). Jsme spolu 10 let z toho 5 let manželé. Zatím bez dětí. Máme hezký byt po rekonstrukci nezatížený hypotékou. Oba máme velmi dobře placenou a stabilní práci.

Pracujeme na miminku. Vše se zdálo být ideální, klidné. Jedna hádka kvůli malichernosti manžela ovšem tak rozproudila, že řekl stop, končíme. Rozvod. Pro mě to byl šok! Jak jsem již nastínila, není to poprvé. Krize se nám opakují se železnou pravidelností, co 2 roky na jaře. Nejdříve jsme bydleli společně s mými rodiči v jednom rodinném domě a nefungovala to. Manžel to tenkrát vyřešil tak, že se odstěhoval 2 Rozvod nebo ztráta všeho, na čem mi v životě záleží?krát a vždy se vrátil. Důvody rozvodu, které teď manžel uvádí, že se málo baví, málo jezdíme na výlety, málo chodí s chlapama na pivo. Moc se starám o svého invalidního otce, který žije sám (maminka mi umřela před 2 roky), moc truchlím po smrti maminky a hodně mě to ovlivňuje v mém životě a jsem prý psychicky rozložený člověk.
Rodina mého manžela nemá ráda, doteď ho však respektovala. Během manželství jsem přišla o své koníčky, některé přátelé a nedostudovala jsem VŠ. Rodina, přátelé, kolegové v práci mi říkají, ať se s ním rozvedu sama, že mě jen trápí a manipuluje mnou. Já doposud vše manželovi odpouštěla a dávala dokola šance. Manžel je velmi výbušný, impulsivní až agresivní, několikrát na mne vztáhl ruku se slovy, že jsem si to zasloužila, že jsem ho neměla provokovat.

Mění často zaměstnání (pokaždé bylo něco špatně, ne u něj, ale na lidech v práci), teď má již osmé, často jsme se spolu stěhovali, asi 5 krát. Je stále nervózní a přijde mi, že je neustále ve stresu, neumí se uvolnit. Někdy si připadám spíše jako jeho matka než rovnocenný partner. Jediná oblast, kde nám to výborně klape, je sex. Tady opravdu problém nemáme, stále to mezi námi jiskří, stále se přitahujeme. Já bych za něj i dýchala, ale připadá mi, že on mě spíš táhne ke dnu.

Na druhou stranu dokáže být milý, ochotný, hodný, vstřícný a je velmi pracovitý, nekouří, nepije, nefetuje, do hospody nechodí, je mi věrný. Stále mám svého manžela velmi ráda, i přesto všechno, co jsme spolu prožili.
Prosím o nestranný názor a radu. Jelikož v tom žiji, nejsem schopna to zevnitř rozkrýt. Co když mají všichni okolo pravdu? Jen já to nevidím. Ale já zatím nejsem o tom, že bych rozvod iniciovala já, pevně vnitřně přesvědčená a rozhodnutá. Děkuji za odpověď.

Odpověď:

Dobrý den,

děkuji za důvěru. Z Vašeho emailu je cítit, že Vás vaše situace velmi trápí. Při čtení emailu mě napadlo, že problém má dvě roviny. První rovina je objektivní, tedy z pohledu toho, co se ve vašem vztahu doopravdy děje. Druhá rovina je, jak to celé prožíváte vy sama. K oběma rovinám se pokusím říci své myšlenky.

Když říkám objektivní rovina, mám tím na mysli to, jak popisujete Váš vztah s manželem. Bohužel se domnívám, že Vaše okolí má tak trochu pravdu. V první řadě si myslím, že muž by na svou ženu neměl vztáhnout ruku za žádných okolností a už vůbec by to neměl omlouvat se slovy, že jste si to zasloužila. Považuji za důležité toto zdůraznit.

Také jsou zvláštní vaše dočasné rozchody. Jako by jednání vašeho manžela bylo velmi impulzivní. Říkáte, že se musíte starat o tatínka a přišla jste o maminku, a to není zrovna jednoduchá situace. Proto si myslím, že by Vás měl manžel spíše podpořit než Vás za to shazovat.

Při čtení emailu jsem si také všiml jedné věci. Když jste manžela popisovala, převládaly spíše negativa. Nepořádnost, nesympatie v rodině, agresivita, impulzivita, střídání zaměstnání. To může o něčem vypovídat. Také mi přijde jako veliká škoda ztráta koníčků, kamarádů a nedostudovaná VŠ. Berte to jako reflexi, která Vám může pomoci si v hlavě lépe utřídit myšlenky.

Rozvod nebo ztráta všeho, na čem mi v životě záleží?A nyní k Vašemu prožívání. Umím si představit, že situace se může zdát hrozná. Manžela máte očividně ráda, ale sama jste mi vyjmenovala hned několik důvodů, kvůli kterým to v manželství skřípe. Napadá mě, jak se třeba stavíte k tomu, že byste se musela na povel manžela přestěhovat? Ztratit kamarády? Zaměstnání, které je dobře placené? Jen proto, že to Váš manžel uvedl jako podmínku toho, že se vše urovná? Myslím, že zde by pomohlo se více zaměřit na to, co vlastně chcete Vy sama. Staráte se o tatínka, což musí být velmi náročné a možná byste spíš ocenila pomoc než nařknutí, že jste psychicky rozložený člověk. Uvědomuji si, že ho máte ráda, ale myslím si, že je potřeba být trochu sobecká. Podívat se na situace z vlastního pohledu, co Vám vztah přináší, jaký má smysl, zda jste šťastná. To jsou samozřejmě velmi složité otázky.

Pokud chcete situaci řešit s manželem, zkuste manželskou poradnu. Zde si můžete s manželem promluvit za přítomnosti terapeuta, který Vám může poskytnout zpětnou vazbu ohledně toho, jak on Váš vztah vnímá. Můžete také pracovat jen sama se sebou v individuální terapii.

Pokud Však ani jedna varianta pro Vás není přijatelná, zkuste si alespoň položit otázku, co Vás ve vztahu drží. Z mého pohledu je poněkud zvláštní, dávat jako podmínku návratu ultimátum, že se budete muset odstěhovat od rodiny. Zkuste s ním tedy probrat alespoň tento aspekt. Postavte se k situaci na základě vašich pocitů a toho, co chcete Vy.

Nemohu Vám poradit, zda se rozvést, či nikoliv. Pokusil jsem se Vám dát alespoň svůj názor na základě toho, co jste psala v emailu. Snad to v něčem pomůže.

S pozdravem,

Tomáš Novotný

 

Dospělý syn je bez práce a všechny peníze prosází -  už ho nechceme dál živit

Dospělý syn je bez práce a všechny peníze prosází – už ho nechceme dál živit

Dotaz:

Dobrý den,

potřebuji poradit. Nevím, co mám dělat se synem, kterému je 26 let a není schopen si najít pořádnou práci. Hledá si práci na vrátnici, což je podle mě pro důchodce a ne pro mladého člověka. Už byl asi na čtyřech vrátnicích a všude ho po nějaké době vyhodí. Já jsem rozvedená a sama jsem ho živila asi dva roky. Teď bydlí u táty v rodinném domku, protože jsem se po rozvodu odstěhovala. Syn už dříve hrál hodně na počítači, vydržel u něj hodiny a začal sázet. Sázel jen kapesné, ale když jsem to zjistila, tak začal chodit k psychologovi a sázet přestal. Teď je dospělý a práci má jen občas. Má spoustu dluhů a bývalému manželovi na domácnost nepřispívá, protože nemá z čeho. Já už jsem mu půjčila dost peněz a bývalý manžel také. Nemůžeme mu přece půjčovat pořád, to není řešení, byla mu schválená insolvence, aby mu ji schválili, tak jsem mu podepsala darovací smlouvu, že mu budu měsíčně přispívat. Ale teď je syn opět bez práce, takže asi ani insolvence nezačne.

Dospělý syn je bez práce a všechny peníze prosází -  už ho nechceme dál živitZjistila jsem, že už znovu sází a prosází i to málo, co má. Před týdnem byl u psychiatra a bylo mně řečeno, že žádné deprese nemá a že tohle všechno se děje, protože se nudí. Včera mně volal starší syn a říkal, že se tomu mladšímu ztratili peníze. Byla to jeho poslední výplata, ztratila se mu prý i kreditní karta a to všechno u babičky v domě. Dějí se okolo něj divné věci a já už nevím, kdy mluví pravdu a kdy lže. Nevěřím, že mu to někdo vzal, myslím, že zase sázel. Sedí celé noci u počítače a pak celý den spí.

Nevím, co máme dělat a jestli vůbec já jako matka můžu něco udělat, když je syn už dospělý. Bývalý manžel ho chce vyhodit a já už ho znovu živit taky nechci, tím bych mu nepomohla. Bojím se, že skončí na ulici. Prosím, poraďte, co můžu udělat. Děkuji.

Odpověď:

Dobrý den,

děkuji za důvěru. Je zřejmé, že Vaše situace není vůbec jednoduchá a velmi Vás trápí. Vzhledem k tomu, že už je Váš syn plnoletý a svéprávný, tak se Vaše možnosti velmi zužují. Z mého pohledu by pravděpodobně bylo zapotřebí nastavit mu režim, jako se dělá u drogově závislých dětí.

Jestliže veškeré peníze, které má, prohraje a následně dostane od Vás nebo od otce další peníze, nemá důvod vzít zodpovědnost do svých rukou, protože to za něho vždycky „nějak vyřešíte“.  Z toho důvodu si myslím, že byste se měli s bývalým manželem domluvit a nastavit mu velmi pevný režim. Jedna z možností je, nastavit mu částku, která bude na konci každého měsíce ležet na stole jako nájemné za to, že tam může bydlet. Pakliže to nebude plnit z důvodu hraní automatů nebo nechození do práce, může si hledat bydlení jinde. Tento přístup samozřejmě není jednoduchý pro Vás jako rodiče, nicméně může pomoci se Vašemu synovi postavit na vlastní nohy. Nebo můžete vymyslet nějakou přijatelnější verzi tohoto opatření, nicméně je potřeba, aby si uvědomoval následky svého jednání. Je potřeba, aby vzal svůj život do vlastních rukou. Nemusí to být ani peníze, ale například potvrzení od zaměstnavatele o tom, že dochází do práce.

Další možností je nechat se hospitalizovat v psychiatrické léčebně kvůli závislosti, pokud máte stále podezření, že i nadále sází. S tím by však musel on souhlasit. Pokud ale opravdu prosází vše, co si vydělá, má reálný problém, který by se měl řešit.

Také bych si zkusil položit otázku, co způsobuje synovo chování? Proč ten starší je schopen se o sebe postarat? Co se v průběhu života toho mladšího stalo, že je takto pasivní? Pokud to jen trochu jde, tak si s ním zkusit promluvit o tom, proč tohle všechno dělá. Zároveň s tím je ale potřeba podotknout, že pokud mu s bývalým manželem budete finančně nebo i jinak vypomáhat, jen těžko se mu z toho bude dostávat. Zkuste ho podpořit v hledání jakékoliv práce. Chápu, že povolání vrátného není to, co jste si pro svého syna přála, nicméně on se nachází v situaci, kdy mu pravděpodobně pomůže jakékoliv zaměstnání. Dospělý syn je bez práce a všechny peníze prosází -  už ho nechceme dál živit

Vaše možnosti tedy jsou: Nastavit mu jasná, pevná pravidla. S bývalým manželem se domluvit a opravdu to oba dodržovat. Důležité je se domluvit tak, aby to synovi pomohlo si uvědomit, že se musí postavit na vlastní nohy. Také bych zkusil zvážit pobyt v léčebně, pokud má opravdu problém.

Zároveň se mi však chce dodat, že synovi je 26 let. V tomto věku se spousta lidí hledá, neví, co má se sebou dělat. Podobné chování může mít příčiny někde v minulosti, například v tom, že počítačové hry hrál proto, že se mu nikdo pořádně nevěnoval. Zkuste tedy pro sebe zapátrat v tom, kde může mít toto chování původ, aby Vám to pomohlo si lépe představit, co se vlastně děje.

Za momentální situace nemohu poskytnout lepší radu. Je to určitě běh na dlouhou trať, nicméně není beznadějný. Pokud si stále nebudete vědět rady, můžete se obrátit i na linku bezpečí, kde Vám také mohou poskytnout nějaké rady.

S přáním všeho dobrého,

Tomáš Novotný

 

 

Jak vystoupit ze začarovaného kruhu při výběru partnera?

Jak vystoupit ze začarovaného kruhu při výběru partnera?

Dotaz:

Dobrý den, obracím se na Vás s dotazem, který se týká opakovaných vzorců chování a výběru potenciálních partnerů, jež mi brání k navázání hlubších a trvalých partnerských pout.
Pobývám více než 15 let v zahraničí a vždy jsem se stěhovala z místa na místo. Tomu též odpovídala nezkušenost s kvalitními a dlouhotrvajícími vztahy. Většinou nešlo o vztahy oboustranné, city nebyly vždy stejně hluboké a opětované. Později vše skončilo podváděním z partnerovy strany, doposud v žádné situaci z mé. Některým z partnerů chyběl pevný mužský vzor v dětství. O všem jsem se vždy dozvěděla z druhé strany. Některé rozchody byly doprovázeny emocionálním vypětím a často jsem si vnitřně ublížila. Postupně jsem přestala věřit, že to může fungovat. Vztahy byly většinou na začátku. Nikdy jsem se nedozvěděla, co bylo špatně, tak jsem ani nemohla nic změnit. Důvod, proč se na Vás obracím, je fakt, že se mi něco podobného opět stalo a nevím, jak konečně vystoupit ven ze začarovaného kruhu. 

Odpověď:

Dobrý den,

děkuji za důvěru. Dovolím si začít tím, že takto na dálku a na „jeden email“ je velmi těžké definovat, co Vám ve vztazích a při hledání partnerů může způsobovat problém. Řekl bych, že takové téma by si zasloužilo do detailu probrat v psychoterapii. Zde si můžete společně s terapeutem projít vzorce, které máte a na základě kterých si partnery vybíráte, jak vztahy probíhají a jiné věci, které Vám mohou pomoci zjistit, kde by mohl být problém. Mé první doporučení by se tedy rozhodně týkalo návštěvy psychoterapie.

Jak vystoupit ze začarovaného kruhu při výběru partnera?Nyní ale ještě pár slov, abyste si odnesla ještě trochu více. Opakované seznamování se s muži, kteří Vás poté opustí může mít několik příčin. Z mého osobního pohledu to je vždy kombinace faktorů z obou stran, tedy jak z Vaší strany, tak ze strany partnerů. To je také důvod, proč na Váš dotaz nejde odpovědět jedním emailem. Je potřeba zjistit, jaké atributy měli všichni muži, kteří Vás, kdy opustili, stejné nebo podobné. Například všichni měli tendence chovat se určitým způsobem, setkali jste se vždy na velmi podobných místech (bar, koncert atd.). To Vám může pomoci vysledovat, jaký přibližně druh muže si hledáte. Pokusit se vypátrat v mysli, co by pro Vás mohlo být varovným znakem do budoucna. Zkrátka udělat si větší přehled o tom, jak byste si svého muže představovala. Určitě nechci tvrdit, že si máte udělat seznam vlastností ideálního muže a pak ho hledat se seznamem v ruce a odškrtávat si položky. Může Vám to však pomoci si více utřídit, co vlastně od vztahu chcete. Každý muž je jiný a každý do vztahu může přinést něco jiného.

Může to také souviset s životním stylem, jak často jste v práci, jak na sebe máte čas, zda spolu trávíte dostatek času, jak rychle vztah vznikl, jak dlouho po rozchodu jste si našla nový vztah, jak dlouho po rozchodu si našel vztah ten daný muž. Jak vystoupit ze začarovaného kruhu při výběru partnera?

Další problematický faktor může být to, že se zkrátka dají dohromady dva typy osobností, které si nesedí. Muži mají tendenci podvádět především v případech, kdy se ve vztahu necítí spokojení s dynamikou vztahu. Mají pocit, že je ve vztahu příliš nuda, že je žena příliš submisivní, dětinská, nebo naopak chladná a nedostupná a zkrátka začnou chtít něco jiného. Z toho důvodu je důležité, aby se potkali ty správné osobnosti, které si sedí v těchto malých detailech. To je ovšem věc složitá a na dlouho, uvádím jí však s tím, že jí považuji za důležitý faktor. A samozřejmě nejde vynechat to, co jste tak trochu nakousla, že ne všichni muži jsou vyrovnaní a připravení na dlouhodobý vztah. Také mě napadá, že možná nejste připravena na dlouhodobý vztah Vy sama. Na tom nemusí být vůbec nic špatného. Je však dobré si toto téma také osahat.

Snažím se nabídnout více variant, ale narážím na to, že neznám pozadí Vaše a Vašich vztahů. Rád bych Vás tedy povzbudil v tom, zkusit si pár sezení psychoterapie. Může Vám to pomoci lépe pochopit Váš problém. Pokud se nyní nacházíte v Praze, určitě bych doporučil využít služby našich terapeutů. Dovoluji si přiložit odkaz na naše stránky: https://koucink-psychoterapie.cz/psychoterapie-praha/. Pokud jste mimo ČR určitě bude možnost vyhledat si terapeuta tam.

S přáním všeho dobrého,

Tomáš Novotný

Jak vycházet s člověkem, který má hraniční poruchu osobnosti?

Jak vycházet s člověkem, který má hraniční poruchu osobnosti?

Dotaz:

Dobrý den,

chtěla bych se zeptat, jak se dá vycházet s člověkem, který má hraniční poruchu osobnosti? Můj bývalý přítel vykazuje snad do puntíku všechny příznaky této “nemoci” a po třech letech neustálých problémů, hádek a rozchodů jsem přišla na to, že se s ním nedá žít. Máme spolu dvouletou dceru a nevím, jak mezi námi udržovat normální komunikaci a hlavně poslední dobou mám pocit, že na mě svoje chování přenáší a už se ztrácím sama v sobě. Děkuji za názor.

Jak vycházet s člověkem, který má hraniční poruchu osobnosti?Odpověď:

Dobrý den Martino,

děkuji za důvěru, s níž se obracíte na naši poradnu. Rozumím vaší starosti o společný vztah a komunikaci s bývalým partnerem. Chápu, že vaše situace teď není snadná. Není mi z vašeho popisu úplně jasné, jestli s ním chcete udržovat vztah pouze v rámci rodičovské funkce nebo v rámci širšího hlediska. Potřebovala bych také znát více informací o tom, jak se konkrétně partnerovo chování projevuje a zasahuje do vašeho života, abych dokázala odhadnout vážnost jeho psychického stavu. Obecně však platí, že k tomu, abyste s člověkem s poruchou osobnosti dokázala vycházet, je potřeba získat náhled na jeho onemocnění, a díky tomu porozuměla, jakým způsobem ovlivňuje jeho chování. Tím se můžete více orientovat v opakujících se vzorcích a změnách, které se u bývalého partnera objevují.

S větším náhledem si také můžete začít všímat, jak to ovlivňuje vás samotnou, a takovýmto zvědomováním se dá postupně vystoupit například z manipulace, kterou vás vědomě či nevědomě druhý ovládá. Určitě by vám mohlo pomoct se v této oblasti dovzdělat, nejdostupnější cesta vede třeba skrz literaturu o hraniční poruše osobnosti. Knihy o této tématice mohou poskytovat i cenné praktické metody, jak se dá s druhým komunikovat a zachovat si vlastní psychické zdraví a důstojnost.

Je také potřeba zhodnotit, do jaké míry si bývalého přítele chcete pustit k tělu a jak moc mu můžete důvěřovat. Čerpejte z vlastních zkušeností, z vlastních pocitů. Dopřejte si čas na přemýšlení. Ptejte se sama sebe na to, co vám ubližovalo, a co už nedovolíte, aby vám způsobovalo bolest znovu. Sama se v klidu zamyslete nad tím, jak máte nastavené vlastní hranice, co je pro vás snesitelné a co už je za pomyslnou Jak vycházet s člověkem, který má hraniční poruchu osobnosti?mezí, kterou druhému nedovolíte překročit. Pokud cítíte, že je máte vlivem bývalého vztahu posunuté a sama v tom máte teď zmatek, je to úplně pochopitelné. Buďte k sobě proto laskavá, věnujte sama sobě potřebný prostor, v kterém si můžete všechno přehodnotit. Teď je na to ten správný čas. Máte to ve svých rukou.

Zmiňujete, že na vás své chování přenáší, což vás přirozeně vzdaluje od sebe samé, proto se v sobě už začínáte ztrácet. Pamatujte, že nejlépe se dokážete vyrovnat se zraňujícím či nepředvídatelným chováním ostatních, když budete dobře ukotvena sama v sobě. Můžete brát tuto, ačkoliv nesnadnou, situaci jako příležitost, výzvu k tomu, abyste se začala více věnovat sama sobě, zaměřila se na své prožívání, začala naslouchat své duši a jejím potřebám. To vás může obrovsky posunout. Pravidelná psychohygiena je nejlepším způsobem, jak toho docílit. Každý má svůj způsob, jaký mu pomáhá dosahovat duševní pohody. Velmi léčivé účinky má příroda, pohyb, meditace, péče o tělo, psaní si deníku… vyberte si, co vám vyhovuje a denně si vyhraďte čas na sebe, na aktivity, které prospívají psychice.

Také si můžete o svém tématu popovídat s odborníkem. Psycholog či terapeut vám může pomoct získat náhled a nasměrovat vás k tomu, co potřebujete. Zároveň vám zprostředkuje bezpečné a přijímající prostředí pro prožití vašich emocí a ujasnění si vlastních hodnot. Moc rádi vás přivítáme i v naší poradně. Ta sídlí v Praze, ale je u nás také možnost setkání po Skypu z pohodlí domova. Budu vám moc držet palce, ať vše dobře dopadne.

Mějte se hezky, Klára

 

Literatura o hraniční poruše osobnosti:

Nenávidím tě, neopouštěj mě!

Hraniční porucha osobnosti a její léčba

Máme s manželem malé děti - na všechno jsem sama

Máme s manželem malé děti – na všechno jsem sama

Dotaz:

Dobrý den,

prosím o radu. S manželem jsme pouze 3 roky a mám pocit, že nás chce opustit, rozvést se. Máme spolu malé děti (3roky a 1,5roku). Vždy když nastane nějaký problém nebo konflikt, tak místo abychom si sedli a popovídali si o tom, tak uteče. Vezme si pár věcí, auto a odjede. Nevím, kde je, nebere mi telefon, neodpovídá na SMS a celé to trvá už týden. Vždy musí být po jeho, má pravdu a všude byl. Má potřebu se předvádět, byť viděn. Před ostatními vypadá jako ten nejlepší manžel a tatínek na světě. Ale doma to vypadá naprosto obráceně. Já jsem doma a to znamená úklid, vaření a děti jsou pouze a jenom moje věc. On si dělá pouze, co on chce nebo uzná za vhodné. Pomáhá mi čím dál tím méně. A proč by taky měl, když on chodí do práce, vydělává peníze a já jsem pouze doma. Našel si i víkendové brigády. Když jsem mu je za čas vytkla, že má taky rodinu a vůbec se o ni nezajímá, tak mi odpověděl, že se nezajímám já o něho a ten, kdo si může maximálně stěžovat je on. Akorát mi po 4 dnech přišla SMS, že si o víkendu přijede pro děti a ať se nesnažím, že to nemá cenu. Mám strašný strach, že to udělá a já to nezvládnu. Každý den pláču a strašně to bolí. Moc mi chybí.

Máme s manželem malé děti - na všechno jsem samaOdpověď:

Dobrý den,

děkuji vám za důvěru. Mrzí mě, že se v manželství setkáváte s takovými problémy. Bohužel vím o vaší situaci málo informací, proto můj pohled na věc může být velmi omezený. Rozumím však, že cítíte na manžela veliký vztek, protože nedokáže ocenit to, co pro rodinu děláte, nezapojuje se do společného chodu domácnosti, a navíc odmítá o problémech komunikovat, což pro vás musí být velmi frustrující. Ale také chápu, že nechcete, aby váš vztah skončil a že vás taková představa ohromně bolí.

Máte spolu dvě děti, které jsou ve věku, kdy vyžadují plnou péči a pozornost. A ačkoliv je příchod dětí do rodiny nádhernou událostí, pro vztah můžou děti představovat velkou zatěžkávací zkoušku. Problémy, které u vás vyvstávají, se v partnerství objevují často, přestože je každý člověk i vztah jiný a nelze je úplně zobecňovat.

V mnoha rodinách se žena stará o celou domácnost a děti. Když přijde manžel domů, tak už je vyčerpaná, má pocit, že je na všechno sama a už vůbec nemá energii se muži ještě věnovat. Muž je naopak dotčen, že ho žena nechápe a stále mu něco vyčítá, vždyť přeci zajišťuje celou rodinu, musí kvůli tomu trávit celé dny v práci, nikdo ho za to neocení. Může mít pocit, že se žena věnuje mnohem více dětem než jemu. Je vám tento scénář povědomý?

Pokud ano, je důležité si na něm připomenout, že v partnerském vztahu nikdy nejde o věc jednoho, vždy se na ní podílí oba. Je škoda, že partner o svých pocitech komunikovat moc nedokáže a spíše volí vyhýbavé strategie. Z jeho chování však lze usoudit, že mu něco chybí. Pokud se vám podaří porozumět tomu, co to je a snažit se mu to dát, možná lépe dokáže porozumět i vašim potřebám. Ovšem nezapomínejte na to, že láska nemůže být jednostranná, a pokud oba chtějí budovat zdravý vztah, tak se musí naučit dělat kompromisy. Jestli váš manžel i po tom, co k němu začnete přistupovat jinak, nezmění nic na svém chování, tak pro takový vztah není zralý a vy byste se s ním trápila dál.

Z toho, co popisujete, na mě působí, že potřebuje pozornost a ocenění. Chce se cítit jako opravdový muž a touží po zájmu a obdivu. Zkuste ho více chválit za to, co pro vás dělá. Důležité je pozitivně ho motivovat, pochválit ho třeba i za maličkosti. Když od něj něco budete potřebovat, můžete do své prosby rovnou nějak šikovně zakomponovat kompliment, aby pro vás začal dělat věci rád. Máme s manželem malé děti - na všechno jsem sama

Také si na sebe pravidelně vyhraďte nějaký čas, kdy se budete věnovat pouze jeden druhému. Naslouchejte mu, zeptejte se ho, co by si od vás přál. Dejte mu najevo svůj zájem o to, co dělá, jak se má. Můžete zkusit na nějaký čas změnit svůj přístup a styl komunikace, vím, že to nemusí být jednoduché, pokud je ve vás tolik emocí, ale zkuste na pár týdnů myslet více na to, čeho si na něm vážíte.  Určitě bych vám také doporučila párovou terapii. Terapeut může být skvělým prostředníkem při řešení vztahových krizí.

Budu vám moc držet palce, ať vše dopadne, jak si přejete. Nebojte, určitě to zvládnete. Kdybyste cítila, že potřebujete podat pomocnou ruku a navést nějakým směrem, určitě se můžete obrátit na naši poradnu (děláme i konzultace po Skypu). Oběma také doporučuji milou knížku „Pět jazyků lásky“, která vám může pomoct přiblížit potřeby toho druhého.

Mějte se krásně,

Klára

Konečně jsem si našla hodného přítele - ale není to vztah z rozumu?

Konečně jsem si našla hodného přítele – ale není to vztah z rozumu?

Dotaz:

Jsem s novým přítelem, známe se od července. Sex byl za 4 týdny celkem dobrý.
Ale trochu se bojím, že z mé strany je to tak trochu vztah spíš z rozumu a chybí tam srdce.
On je hodný, slušný, ale hodný až moc. Přesně mám pocit, že až strašně urputný, že by snad skočil z okna, kdybych mu to řekla. Jak jsem pochopila, tak nikdy předtím žádný pořádný vážný vztah asi neměl, ačkoliv je mu 35. Ta předchozí holka prý nebyla nic moc a podle mě mu dala kopačky. Říkal o ní, že byla frigidní a hrozná! A teď mi připadá, že se tak strašně snaží mít holku za každou cenu. Když jsem se zmínila o příteli kamarádky a nadhodila jsem, že mu ty vousy teď sluší, tak on se mě zeptal, zda bych chtěla, aby si je taky nechal narůst. Když jsme spolu, pořád mě hladí, chce mě pořád líbat.  Když ležíme v posteli a koukáme na film, zrovna ten, co mám třeba fakt ráda a on mi celou dobu sahá pořád na prsa a kouká na mě… A když jsem řekla, že bych se chtěla dívat na film, tak se zasměje, ale nepřestane.

Konečně jsem si našla hodného přítele - ale není to vztah z rozumu?Jdeme ven, sedíme třeba v parku a on hned na mě zase začne sahat až mě osahávat (i na prsa). A pořád se chce líbat. Samozřejmě vím moc dobře, že jsou ženský, který mají chlapa, který je každý den dvakrát denně zmlátí. Ale myslím si, že to musí být aspoň trochu vyrovnaný, že prostě to nesmí být až moc ani do jedné strany.

Mě tady u něj chybí nějaká mužnost. Abych měla pocit, že se musím taky trochu snažit. Že musím pečovat o vztah, ON se chová tak, že by pomalu lezl na kolenou kvůli mně a mě to spíš čím dál víc odrazuje a nevím, co s tím.

Bojím se, že třeba už dalšího normálního chlapa nenajdu. Přeci jen, už mi taky táhne na 35 let. Moc by mě zajímal názor odborníka.

Odpověď:

Dobrý den,

v první řadě Vám děkuji, že jste se na mě se svým dotazem obrátila a také děkuji za Vaši důvěru a otevřenost.

Z toho, co mi popisujete, mám pocit, že Vám je vztah s tímto mužem nepříjemný, ale přesto v něm setrváváte. Důvodů může být mnoho. Kromě toho, že je na Vás hodný, je dost možným důvodem strach z toho, že si již nenajdete vhodného, Vám vyhovujícího partnera. Okolí na Vás tlačí (ať už vědomě či nevědomě) a věřím, že i samota je stejně nepříjemná jako kolem jdoucí zamilovaný pár.

I přes ten všechen tlak okolí a vlastní touhy nebýt sama, mít někoho blízkého, sdílet s ním vše, co se Vás týká. Chcete být ve vztahu jen proto, že máte pocit, že byste ve svém věku již měla mít muže?

Rozumím tomu, že to pro Vás nemusí být snadné a že už chcete toho pravého, protože si ho zasloužíte. Dokonce jste se i smířila s tím, že Váš partner nebude dokonalý a že bude mít i nějaké chyby, ale opravdu je vztah, kde od samotného začátku necítíte vášeň, jiskru, city… SRDCE, to co chcete? Zároveň mám dojem, že Vám je velmi nepříjemná jeho náklonnost a zájem o intimitu s Vámi. Stejně tak můžete mít strach z toho, že na Vás bude partner závislý a vy možná časem začnete pociťovat zodpovědnost za něj i za Váš vztah. To je přece jen děsivé.Konečně jsem si našla hodného přítele - ale není to vztah z rozumu?

Partnerství má být místem, vztahem, kde jsou si dva velmi blízcí. Svou intimitu rádi sdílejí, stejně tak jako své pocity, potřeby a přání (a to nejen ty pozitivní, ale i ty negativní). Vztah dvou lidí je o vzájemné úctě jednoho k druhému, podpoře a pocitu toho, že se o druhého můžete v případě potřeby opřít. Důležitá je vzájemná důvěra, komunikace, ale i rovnoměrná rozloženost rolí a zodpovědnosti za vztah a toho druhého.

Nemohu Vám poradit, zda ve vztahu zůstávat či nikoli, nicméně mám dojem, že sama již víte, zda vztah s tímto mužem má šanci nebo ne. Na konec bych Vám ještě ráda napsala, že vnímám Váš smysl pro to, aby muž byl mužem a také to aby ve vztahu byli emoce a je to pro Vás důležité, nenechte si to vzít. Žena potřebuje silného muže, o kterého se může opřít a mít v něm jistotu, stejně tak od něho cítit, že i on jak vy říkáte, pečuje o vztah, je sám sebou a nedělá jen to, co mu žena řekne. Doufám, že Vám má odpověď alespoň trochu pomohla.

Pokud budete potřebovat, neváhejte a klidně napište znovu.

Přeji Vám mnoho štěstí,

S pozdravem, Lucie

Závislost na partnerovi

Závislost na partnerovi

Dotaz:

Dobrý den,
byla jsem čtyři roky s přítelem, je to zároveň můj šéf. Na začátku vztahu byl zamilovaný do jiné a bohužel mám dojem, že to tak zůstalo. Děláme spolu všichni v práci a já často vidím, že ji má radši (obrací se na ni o pomoc, i když jsme tam obě, kouká po ní, po jejím autě, ptá se nenápadně jí…atp.). Celou dobu mi tvrdí, že má rád mě, ale těžko uvěřit, znali se a dělali spolu daleko dřív, než jsem přišla a vím, že do ní zamilovaný byl, i když spolu nikdy nechodili. Čtyři roky čekám, že se něco změní, už jsme se kvůli tomu mockrát pohádali, ale asi je to marný, vždycky řekne, že si vymýšlím a je to. Jsem z toho špatná, jednou jsem byla u psychologa, viděl to jako střední depresi spojenou s úzkostí. Před čtyřmi měsíci jsem se šéfem rozešla, je pořád mrzutý a vyhledává, čím dál tím víc jiné lidí (včetně jí). Mě už ani o víkendu nenapsal. Často chce vědět, zda spolu budeme ještě někdy spát, říkám, že ne. Ale trápí mě to, mám to v práci moc ráda a neumím si představit, že bych dělala jinde. Navíc jsem také vedoucí a nemám špatný plat. Jenže je mi líto, že se mě vzdá a že třeba bude s jinou. Nevím, co s tím. Vím, že je to moje chyba, nechci živořit, ale taky ještě nedokážu být bez něj. Nic mě bez něj nebaví, jak kdyby život neměl smysl. Je o 20 let starší a kromě lásky jsem od něj nikdy nic nechtěla. Asi chyba. Děkuji Vám.
Odpověď:

Dobrý den,

děkuji za vaši důvěru a otevřenost, s níž se obracíte na naši poradnu. Chápu, že se v takové zamotané situaci můžete cítit opravdu bezmocně, a proto teď nevidíte žádné východisko, jak ze všeho ven. Ráda bych vás podpořila v tom, abyste neztrácela naději, přesto že teď cítíte velkou bolest a nechuť k životu.

Závislost na partneroviRozchod je opravdu těžká životní událost, kdy přicházíme o milovaného člověka a často míváme pocit, že spolu s tím ztrácíme i kus sebe. Je to ale i zkušenost, která nás může velmi posunout. Je to příležitost k tomu, kdy se můžeme konečně plně zaměřit sami na sebe a začít na sobě pracovat. Když se na takovou cestu vydáte, bude mnohem pravděpodobnější, že vás dovede k spokojenému a naplňujícímu vztahu. První krok ale spočívá v tom, abyste takový vztah navázala sama se sebou. Pokusím se vám podat svůj náhled na vaši situaci, ukázat směr, který by vám mohl pomoci vymanit se ze skličující situace, ale vykročení na cestu je už jenom na vás. Věřím, že jste skvělá žena a když budete chtít, tak to zvládnete! Především k sobě buďte laskavá.

Pokud tvrdíte, že by bez vašeho přítele neměl život smysl, nejde o čistou lásku, ale o závislost na druhém. Taková závislost často pochází z pocitu méněcennosti, který si často přinášíme již z dětství. Protože si neumíme lásku dát sami, toužíme po tom, aby nám ji dala blízká osoba, nejčastěji je to partner. Jenže ten člověku s nedostatkem sebevědomí nikdy nemůže dát tolik, kolik vyžaduje. Dochází k upnutí se na něj, lpění na jeho lásce, lpění na jistotě, což vyvolává také žárlivost na ostatní. Svět se potom začne točit jenom kolem partnera. Jak se v tom ale cítí ten druhý? Většinou pociťuje spoutání a nesvobodu, proto může mít tendence se vzdálit, a možná ještě více začít dělat věci, které druhého zúzkostňují, aby se vyhnul nátlaku. Je vám toto blízké? Jestli ano, nemusíte si nic vyčítat, ale je důležité si to především uvědomit, abyste na tom mohla vědomě pracovat.

Ve vztazích funguje jakýsi magnetismus, přitahujeme si do svého života to, co sami vyzařujeme. Pokud si dostatečně nevážíme sami sebe, jak si nás může vážit náš partner? Jak nás může zahrnout svou láskou, když my na sebe neustále zapomínáme? Cesta ke spokojenému vztahu vede skrz nás samé, když projdeme osobní proměnou, kdy si nejprve vytvoříte zdravý a naplňující vztah sama k sobě, až v takové chvíli můžeme prožít vztah, který nebude vybudován na závislosti, ale na stabilních základech.

Závislost na partneroviJako důležitý aspekt vašeho bývalého vztahu vnímám také nerovnost rolí. Pokud byl váš přítel zároveň i vašim šéfem, navíc mnohem starším, byl vůči vám v nadřazené pozici, což ačkoliv nemusí mít zřejmý projev, může se to do vztahu ve velké míře promítnout a vás sunout do podřízené pozice, která prohlubuje vaši pasivitu a závislost. Doporučila bych vám, abyste nezůstávala ve věčném čekání, že se něco změní, že on něco udělá, ale vzala život do svých rukou a začala se pevně a aktivně stavět na své nohy. Úplně rozumím tomu, že teď nemáte energii ani motivaci se do něčeho pouštět, ale když to uděláte, začnete se pomalu dostávat z bludného kruhu a chuť se dostaví sama. Můžete začít po malých krocích, začněte žít pro sebe, pečujte o svou duši a tělo, dělejte věci, co máte ráda. Když budete vyzařovat spokojenost, přijdou i pozitivní změny ve vztazích.

Můžete začít pravidelně navštěvovat odborníka, který vás bude celým procesem provázet a naslouchat vašim pocitům, což může velmi pomoct k tomu, abyste se cítila lépe. Pokud se rozhodnete obrátit na naši poradnu, budeme moc rádi. Sídlíme v Praze, ale je u nás možnost i konzultace po Skypu. Budu vám moc držet palce, ať vše dobře dopadne a najdete zas cestu sama k sobě a ke svému štěstí.

Mějte se krásně,

Klára

 

Našel jsem si přítelkyni - chování matky se změnilo

Našel jsem si přítelkyni – chování matky se změnilo

Dotaz:

Dobrý den,
chtěl bych se Vás zeptat na řešení mého problému. Bydlím v rodinném domě se svojí starší matkou. Náš vztah syn- matka byl až do nedávné doby docela v pohodě, až do chvíle co jsem si našel přítelkyni. Od té doby se vše změnilo. Stále mě obviňuje z krádeží šatstva a jiných věcí a co je nejhorší i z krádeží peněz. Přítelkyně je nešťastná a strašně ji to mrzí. Dokonce u nás byla i Policie, kterou si na mne matka pozvala. Samozřejmě nic neshledali a tak jsem jim řekl, že její zdravotní stav jsem po prvním incidentu konzultoval s obvodním lékařem, který mi samozřejmě nepomohl. Jen mě řekl, že takových případů má mnoho a že mě to nezávidí. A že mám vše řešit v poklidu, ale to nejde do nekonečna. V současné době je vše při starém a navíc se přidaly ze strany matky slovní urážky na mou a přítelčinu osobu, což je pro mne neakceptovatelné.
Již rok jsem po úraze na invalidním vozíku a sehnat si byt s přihlédnutím k mému handicapu je nemožné.
Prosím vás tímto o pomoc či radu jak postupovat. Děkuji.

Našel jsem si přítelkyni - chování matky se změniloOdpověď:

Dobrý den,

děkuji za důvěru. Vaše situace opravdu není jednoduchá. Vaše maminka očividně nezvládá, že se s Vámi musí dělit s Vaší přítelkyní. Vzhledem k Vašemu zdravotnímu stavu si troufám tvrdit, že si Vás tak trochu přivlastnila více, než je zdrávo. Kladu si otázku, zda na Vás zavolala policii z důvodu toho, že žárlí na přítelkyni anebo zda v tom nehraje roli možné duševní onemocnění. Obojí je závažné, ale ke každému je třeba zaujmout trochu jiný postoj.

Je možné, že se Vás maminka snaží manipulovat a vydírat tím, že volá policii a obviňuje Vás. Tím se pravděpodobně snaží dokázat, abyste se se svou přítelkyní rozešel. Neznám vaší rodinou situaci, ale z toho, co jste psal, jsem si odvodil, že v domě žijete jen Vy a maminka? Pokud ano, je možné, že maminka tyto činy dělá čistě ze strachu, že Vy odejdete s přítelkyní a ona zůstane sama. To je má úvaha, která ale nemusí být pravdivá. V každém případě, pokud je to alespoň trochu možné, s maminkou bych zkusil promluvit na téma strachu, o vašem vztahu nebo i tom, že to že jste si našel přítelkyni, neznamená, že jí máte méně rád nebo že jí už navždy zavrhnete. Pokusit se jí ubezpečit, že jste pořád její syn a na tom se nic nezmění. Může se také projevovat to, že o Vás má po úraze větší strach a může mít pocit, že se o Vás přítelkyně nedokáže postarat tak, jako ona.

Chápu, že je to ve Vaší situaci velmi složité, ale samozřejmě by také pomohlo se odstěhovat. Tato možnost by mohla dost pomoci, minimálně Vám, co se po psychické stránce týče. Ohledně toho Vám tedy moc držím palce!  Našel jsem si přítelkyni - chování matky se změnilo

Nyní ta horší varianta. To, že volá policii na vlastního syna je poněkud přehnané chování.  Nevím, jak se Vám maminka zdála v minulosti, ale je možné, že se u ní mohlo objevit paranoidní myšlení a chování z důvodu například pocitu ohrožení Vaší partnerkou. Podotýkám, že nejsem diagnostik a samozřejmě nemám veškeré informace a vlastně neznám Vaší situaci. Nicméně si myslím, že je důležité mít to alespoň na paměti. Takže pokud s Vaší maminkou nebude řeč, sledujte ji. Pokud se její chování ani po delší době nezlepší, naopak se bude zhoršovat tím směrem, že už její myšlenky ani nebudou směřovány na Vás, tak je potřeba jednat. Pokud budete mít podezření, určitě zajděte k psychiatrovi. S ním můžete konzultovat veškeré projevy a detailněji mu popsat situaci. Ten by Vám mohl poradit další kroky lépe než já. Pokud nebudete moct Vy, můžete poslat přítelkyni. Samozřejmě znovu podotýkám, že nemohu takto na dálku diagnostikovat člověka, kterého neznám. Nicméně chování Vaší maminky mi přijde podezřelé, a proto zde tuto variantu zmiňuji.

Jako první tedy doporučuji si s ní promluvit na téma strachu a toho, proč to vlastně celé dělá. Je možné, že když jí vysvětlíte a ukážete, že o Vás nepřijde, tak se situace zlepší. Z dlouhodobějšího hlediska se však pokuste odstěhovat se. I kdyby to mělo být k přítelkyni nebo k prarodičům. Pokud by se situace dlouhodobě nezlepšovala, ba dokonce zhoršovala, kontaktujte psychiatra, který Vám může odborně poradit další kroky. Přeji Vám mnoho sil.

S pozdravem,

Tomáš Novotný

Prarodiče mi neustále mluví do výchovy syna

Prarodiče mi neustále mluví do výchovy syna

Dotaz:

Dobrý den,

obracím se na Vás s problémem, který nastal v mé rodině a týká se vztahu prarodiče versus vnuk. Kvůli velké vzdálenosti se stýkáme zřídka. Bývaly to intervaly co čtvrt roku dva dny/jedna noc. Můj syn je hyperaktivní čili divoký, hlučný a neposedí. Když je ale u mne, tak je hodný, rád si vyrábí a podobně. Má 8 a půl roku. Kdykoli jsme dojeli na návštěvu k babičce a dědovi, tak se chvíli styděl, ale jakmile se trochu zadaptoval v jiném prostředí, tak začal tzv. řádit. Netvrdím o něm, že je „svatoušek“. I mne dovede pořádně vykolejit svou divokou povahou a odmlouváním s paličatostí. Doma mu samozřejmě vše netoleruji. Pravidla se musí dodržovat, přesto se děti neustále snaží zkoušet, kde až ta hranice je.

Jenže nastal problém, když jsme byli na návštěvě u prarodičů a syn se nechoval, jak by si oni představovali. Snaží se ho jednou za 3 měsíce předělat, což podle mne prostě nejde s ohledem na to, jak málo jsou s námi v kontaktu. Podle mne tam není ta správná citová vazba spojená s přidruženými věcmi -což nemyslím nijak zle. Syn například na společné procházce šel po obrubníku a hned to bylo zle nebo při hře Člověče, nezlob se zvýšil hlas a už bylo zle.

Prarodiče mi neustále mluví do výchovy synaPři rozloučení nechtěl babičce ani dědovi dát pusu a rozloučit se, což tedy byl dle prarodičů vrchol. Sama jsem z toho byla překvapená, ale ani mne syn neposlechl a nešel se rozloučit- seděl v autě a slzel. Myslím si, že neustálé peskování ze strany prarodičů v souvislosti s intervaly návštěv a nepochopení z jejich strany dítě nezmění. Dva dny je málo a dítě nezmění, ale jak píšu, je to můj názor.

Důležité v mém dotazu, ale je to, že po poslední návštěvě, mi bylo řečeno, že protože se syn zachoval takto, ať nepočítá s tím, že Ježíšek u babičky a dědy nechá dárek. Protože zlobil, tak žádný Ježíšek nebude. Byla jsem z toho hodně překvapená. Docela jsem se s rodiči na tohle téma pohádala, že prostě nemůžou trestat vnuka takovýmto způsobem typu „neposloucháš babičku a dědu- Ježíšek nic nedonese“. Od té doby se naše komunikace omezila. Dárek nebyl a mám si prý pořádně vychovat syna. Smutné, jak někdy vztahy upadají.

Mohla bych poprosit o Váš názor? Třeba i já to “vidím” jinak. Je mi líto, že vůbec takové situace nastávají.

Děkuji za odpověď.

Odpověď:

Dobrý den,

děkuji za důvěru. Vztahy v rodinách jsou bohužel mnohdy složité. Ve Vašem případě bych se asi nejvíce přikláněl k tomu, že prarodiče očividně nejsou na vašeho syna a jeho „divočejší“ chování zvyklí. Trestání vnuka za to, že se nechová podle jejich představ, mi nepřijde v pořádku. Zvlášť pokud ho vidí tak málo. Je samozřejmé, že hyperaktivní děti jsou složitější na uhlídání a obecně je s nimi více starostí. S tím mohou mít prarodiče problém, protože na to zkrátka nejsou zvyklí. Na druhou stranu se domnívám, že prarodiče by měli respektovat chování dítěte a pokud není vyloženě přes čáru, tak by ho rozhodně neměli trestat. Z toho, co popisujete, mám dojem, že se syn nemůže cítit u prarodičů takzvaně „v pohodě“. Od nastavování pravidel jste tu Vy jako matka. Dítě rozpozná a dá velmi dobře najevo, když se mu něco nelíbí, nebo se necítí dobře. Koneckonců to dal dost dobře najevo nerozloučením se. Domnívám se, že u toho hrály roli dva faktory. Jednak pravděpodobně dětsky trucoval a záměrně neuposlechl, ale zároveň mám pocit, že kdyby se cítil u prarodičů dobře, tak by k ničemu takovému nedošlo. Prarodiče mi neustále mluví do výchovy syna

Netuším, jaký je Váš vztah s rodiči dlouhodobě. Jak například vychovávali Vás? To může hrát roli v tom, jak si představují, že byste Vašeho syna měla vychovávat. Pokud by Vám s ním pomáhali a viděli ho každý týden, je to něco úplně jiného. Pakliže ho vidí každého čtvrt roku, tak si asi budete muset s rodiči vyjasnit role. Chápu, že to nebude snadné. Zkuste s rodiči vést dospělou konverzaci, kde si vyjasníte, jak se syn běžně chová, co byste očekávala od vašich rodičů a co by naopak vyhovovalo jim. Z toho se pokuste najít nějaký kompromis, jak budou fungovat vaše návštěvy. Pokud ani to nezafunguje, tak se obávám, že bude potřeba, aby Váš syn trochu povyrostl a zkusil s prarodiči navázat kontakt znovu.

S pozdravem

Tomáš Novotný

Manžel se vyhýbá komunikaci mezi námi

Manžel se vyhýbá komunikaci mezi námi

Dotaz:

Dobrý den,

trvá to přibližně půl roku, co nám s manželem totálně vázne komunikace. Začalo to neshodami s matkou manžela. Manžel se zastával jen své matky, mě vůbec. Vždy odpovídá „můžeš si za to sama, kdybys byla ticho a nevyhledávala problémy, bylo by vše v pořádku“. Všechny chyby svaluje na mě. Za vše špatné můžu já. Nebaví se se mnou a nechce mi na nic odpovídat. Máme dvě děti, jen kvůli nim nechci odcházet. Uráží mě různými poznámkami. Dále je problém i ve finanční stránce. Nedává mi žádné peníze. Jídlo i ošacení dětí hradím sama ze své výplaty. On platí půjčku a energie.

Manžel se vyhýbá komunikaci mezi námi

Odpověď:

Dobrý den,

děkuji Vám za Vaši otevřenost a důvěru.

To, co popisujete, pro Vás musí být velice vyčerpávající a náročné. Mám pocit, že ve vztahu nemůžete být sama sebou, jste se svými přáními, potřebami a city odmítána. Navíc ve Vás partner podporuje pocity viny, a vy tak možná nevnímáte své potřeby, city a přání jako důležitá. Připadá mi, že Vás v tom partner nechává a nemá ani snahu s tím něco dělat.

Vždyť právě manželství má být místem, kde máme sdílet své potřeby, pocity a přání. Komunikovat a sdělovat si své bolesti, strasti ale i radosti. Právě komunikace je ve vztahu velmi důležitá, a pokud nekomunikujete je to problém. A to především ve chvíli, kdy je jeden z partnerů nespokojen. Pokud jeden z partnerů navíc nechce komunikovat, ten druhý je v pasti. Vlastně neví, co dělat. Je na to sám, a i když by rád s tím druhým sdílel to co, potřebuje, je odmítán a ponižován.

Doporučovala bych Vám vyhledat služeb manželské poradny či rodinné terapie. Pokud na to Váš manžel nepřistoupí, neváhejte a zkuste vyhledat individuální terapii či psychologickou poradnu, kde dostanete mnohem větší prostor se podívat na své problémy a témata. Vybrat si můžete dle vlastního uvážení, nebo se můžete obrátit na terapeuty a psychology přímo u nás v poradně.

Nemohu Vám říci, zda byste měla ze vztahu odejít, nebo v něm zůstat. To je na Vás. Nicméně já bych nedokázala být ve vztahu s mužem, o kterého se nemohu opřít, který mi dává najevo, že je mu jedno, co cítím, co potřebuji, nechce se mnou komunikovat a budil by ve mně pocity viny, že si za tento stav mohu sama.Manžel se vyhýbá komunikaci mezi námi

Co bych ještě ráda zmínila, je fakt, že pokud to všechno děláte pro děti, může se to zdát být na jednu stranu obdivuhodné, ale na druhou stranu setrváváte ve vztahu na úkor sebe sama a děti toto vnímají. Děti si všímají všeho, co se kolem nich děje a pokud je matka nebo otec nespokojen, ví to. Upřímně jsem toho názoru, že pokud je spokojená matka, jsou spokojené i děti a naopak.

Nezapomínejte sama na sebe i vy jste důležitá a zasloužíte si být respektována a spokojená!

Doufám, že Vám má odpověď alespoň trochu pomohla.

Přeji Vám mnoho štěstí, a pokud budete potřebovat, neváhejte se na nás opět obrátit.

S pozdravem Lucie