Partner mé náctileté dcery je manipulátor

Dotaz:
 
Dobrý den.
Prosím o radu. Naše jediná dcera 15 let odešla z domu. Necelý rok má kluka 18 let. Ten je silný manipulátor. ona nevidí, neslyší. Neuznávají variantu chodit spolu, ale jen žít. Dokud se jim vše dovolovalo, tak to bylo super, jakmile jsme začali mít výhrady, dělali si stejně, co chtějí oni a její kluk začal být arogantní a začal nám vyhrožovat.
Na základě toho si požádala babi od jejího kluka vzít si do její péče / to je tah, jak toho docílit, protože bydlí v rodinném domku společně/. My jsme jí kluka nezakazovali, ale s žitím s klukem jsme nesouhlasili. Dcera šla dobrovolně do Čtyřlístku a OSPOD pak podpořil, aby do soudu, který bude 1.3., bydlela u nich. Dcera tvrdí, že jsme ji psychicky týrali, zavírali před okolním světem atd. Všechno co řeknou oni, OSPOD bere jako fakt. OSPOD nám řekl, ať počítáme s tím, že u soudu podpoří zájem dcery. My vidíme, že dcera je opravdu zmanipulovaná a zdárně se učí manipulaci také. Poradíte, jak jí otevřít oči? Ustřihla veškeré kontakty nejen s námi- rodiči, ale s celou svou rodinou /babičky, děda, teta, strejdové…/ Komunikovat s námi nechce a posílá jen nařízené SMS OSPODem. Ty jsou většinou jízlivé a píše ve stylu: máme se úžasně, skvěle… Veškeré své chování podřizuje jen svému klukovi. Pozvání na oběd domů odmítla. Obáváme se, že teď už je v jeho područí a není návratu zpět. Dcera je hodná holka, která chce všem pomáhat a na klukovi doslova citově závislá. Bojíme se, že jsme o dceru přišli. 

 
Odpověď:
 
Dobrý den, děkuji Vám za odvahu napsat tento dotaz.

Z dotazu jsem pochopil tíživost a bezradnost vaší situace, která se týká vztahu s Vaší dospívající dcerou. Přiblížím Vám některé možné situace a věci se kterými se může Vaše dcera v průběhu dospívání setkávat. Právě tento věk je velmi často doprovázen různě silnými krizemi, které vedou k sebeurčení a sebepoznání dospívajícího. Oblastí, které jsou často vyostřené mezi rodiči a dětmi bývá několik. Pozornost je ze strany dospívajícího věnována především těmto oblastem: identitě, sebepojetí, sexualitě,  tělesnosti a autority. Konflikty mezi rodiči a jejich dospívajícími dětmi často souvisejí právě s různými potřebami jednotlivých členů rodiny. Tedy potřeby jednotlivých členů rodiny mohou být v rozporu. Cílem každého dítěte je separovat se a nastavit si vlastní hranice a vymezit si vlastní prostor. Proces je to obtížný a plný různých životních kotrmelců. Možná, že i Vy sama si vzpomenete jaké obtíže provázely Vaše léta dospívání.

Tíživost Vaší situace je prohloubena především blížícím se soudním řízením, zapojení OSPOD a ztrátou kontaktu s dcerou, zda-li jsem tomu dobře porozuměl z Vašeho dotazu. Nastínil bych Vám ještě v kostce náplň práce OSPOD tedy sociálně právní ochrany dětí. Pole působnosti je ohraničeno zákonem o  sociálně-právní ochraně dětí (359/1999 Sb.) Mezi práva OSPOD patří: jednání s rodinou a dítětem, provádění šetření, vyžádat si zprávu (např. od školy, lékaře) a spolupracovat s dalšími institucemi. Má i povinnosti:  vyhodnocování a individuální plánování ( jakým způsobem s rodinou dále pracovat ), ochrany rodiny a dítěte

 ( OSPOD by se tedy měl vždy snažit o zachování a stabilizování rodiny), informování rodičů o jeho postupu a poslední povinností je přijetí oznámení ( Každý se může obrátit na OSPOD, jak rodiče tak i děti).

Při čtení Vaší zprávy jsem nabyl dojmu, že OSPOD vnímáte jako možnou hrozbu, která se bude pouze zabývat jedním úhlem pohledu. Proto jsem Vám chtěl přiblížit jeho fungování a povinnosti a snad Vám tím zmírnit obavy z domnělé nespravedlnosti. 

“Jak jí otevřít oči”. Spíše než otevírat oči někomu koho znám jen z popisu mě napadá věnovat se kontaktu, který zůstal. Tedy sms zprávám, které jsou pro teď velmi strohé, ale udržují přeci jen spojení mezi vámi a dcerou. Přijde mi, že zde z Vašeho vyprávění vidím cestu, jak s dcerou komunikovat. Všiml jsem si a snad i dobře pochopil, že zprávy si vykládáte jako jízlivé. Chtěl bych podotknout, že  zprávy s takovým záměrem nemusí být nutně psány. Samozřejmě nejsem jejich čitatelem, který by je byl schopen lépe interpretovat. Ze zaslaného dotazu a líčení jsem nepostřehl jak reagujete vy na její zprávy nebo jestli jí odpovídáte.  

Manipulace o které píšete ve mně osobně spíše vyvolává představu snahy se vymezit vůči rodičovské autoritě. Možná velmi neohrabaně a ještě s malou zkušeností jak se k věcem postavit a vyjednávat o nich. Vracím se tedy k začátku mé odpovědi ve které jsem Vám přiblížil možné prožívání dospívajícího. 

Zkusil bych tedy s dcerou prozatím prohloubit komunikaci přes sms zprávy. O tématech, které vás naopak mohou sbližovat. Taková, která mohou podpořit pocit bezpečí na obou stranách jak na Vaší tak i dceřiné. Najít cestu ke společné shodě a porozumění je možné i skrze další způsoby jako je např. rodinná psychoterapie nebo poradně. Zde je možné věci probrat více do hloubky. Níže Vám zasílám odkaz na naši poradnu, která se zabývá i rodinnými tématy.

https://koucink-psychoterapie.cz/objednavkovy-formular/

S přáním znovu úspěšného shledání

Jindřich

 

Žárlivost ve vztahu

Dotaz: Dobrý den, už delší dobu řeším problém s přehnanou žárlivostí. Mám přítele 2 roky a stále přehnaně žárlím, myslím si už, že jsem nemocná, protože si uvědomuji, jak moc špatné to je, ale nejde s tím přestat. Zkoušela jsem sama přestat, řešit to i s přítelem, promluvit si o tom s nejbližšími, ale nic nepomohlo. Prosím o radu. Děkuji

Dobrý den,

děkuji za Váš dotaz. Ono žárlit a mít rád jde někdy ruku v ruce. Ale je důležité mít tu správnou hranici, kdy žárlení bereme jako milý důkaz zájmu druhé osobě a kdy naopak žárlení vztah rozbíjí.

Za samotné naše nepřiměřené žárlení může vícero aspektu. Jsou různé teorie od genetického vlivu a rodinných predispozic, tak k tomu, jak se nám dostávalo něhy a pozornosti v dětství. Je dokázáno, že o co více jsme v tomto směru byli ochuzení, o to více máme strach a prožíváme vlastní nejistotu z možné ztráty partnera.

Líbí se mi, že jste si sama uvědomila, že Vaše hranice přiměřeného žárlení je poněkud již možná překročena a cítíte, že Vám Vaše chováni nepomáhá, naopak. Váš krok ve snaze promluvit si s přítelem nebo nejbližšími, schvaluji. Ale není tak jednoduché přestat. Čím více se chováme určitým způsobem, o to více si tento vzorec chováni zažíváme. Je to něco jako zlozvyk, kterého se ne a ne zbavit, i když moc chceme. Popřemýšlejte, kdy žárlíte. Je důležité si uvědomit, kdy nejvíce se do takového stavu dostáváte. Když si následně pak tyto situace představíte, zkuste se na ně podívat trochu jinak. Modelovou situací nám například může být situace, kdy přítel je v práci dlouho. Vaše fantazie je, že tam pravděpodobně někoho má, a proto v práci zůstává po večerech. Podívejte se ale na situaci nyní trochu jinak. Víte, že má přece poslední dobou hodně úkolů. A najednou si uvědomíte, že žárlíte, protože se bojíte, že přítel v práci někoho má, ale zároveň víte, kolik má teď nových úkolů, takže se vrátí, až bude mít všechno hotové.

Prozatím, jako první pomoc bych Vám doporučila následující. Když si uvědomíte, že zažíváte jednu z fázi žárlení, například přítel nebere telefon, prosím zastavte se a chvíli nedělejte nic. Případně si začněte zpívat, snažte se vzpomenout si na to, co bylo například včera v televizi, pokud jste doma, udělejte 10 dobře, tak raději 20 dřepů, pokud Vám to Vaše tělo dovolí. Snahou těchto cvičeni je odpoutat Vaši mysl na chvíli od zažité reakce, oddálit potřebu znovu volat, či začít psát sms. Na začátku to nebude lehké, ale postupně ta doba, kdy vydržíte bude delší a delší.

Je velmi důležité si uvědomit, že něco není v pořádku. Mnoho lidí si toto nepřipouští a jsou překvapení, že partner je dříve nebo později vyčerpaný opouští. Příčina nemusí být vždy rovnítkem k žárlivosti, ale stává se to často.

Vy jste vykročila tím správným směrem. A jsem na Vás pyšná. Bez uvědomění a snahy, změna nenastane. Mým doporučením je najít si na Vaší cestě podporu a přívětivou pomoc od odborníka, psychologa, který hlavně na začátku Vám pomůže zvládat započatou změnu.

Jste-li z Prahy nebo okolí, můžete se obrátit přímo na naši poradnu, kontakt a objednávkový formulář naleznete zde: https://koucink-psychoterapie.cz/objednavkovy-formular/. Pokud nejste z Prahy a rada byste si vybrala pomoc blíže, podívejte se na stránky www.socialniklinika,cz, kde Vám pomohou nalézt vhodného terapeuta v místě Vašeho bydliště.

Přeji Vám na Vaší cestě hodně trpělivosti a potřebného odhodláni. Věřím, že vše postupně zvládnete.

S přáním pěkného večera

Eva

Syn je závislý na facebooku

Dotaz: Dobrý den, prosím Vás o radu. Mám 19-ti let ého syna, který absolutně propadl facebooku. Celé 4 ro ky na střední škole se neučil, ale nějak procházel, ale teď když šlo do tuhého, aby byl puštěn k maturitě, tak to totálně vzdal. Tvrdí, že má chorobný odpor k učení, takže to dopadl o tak, že na konci čtvrťáku dostal dvě pětky, musí v srpnu dělat dva reparáty a pokud ty udělal, tak může k podzimní maturitě, ale on doma jen sed í celé dny u počítače, píše si s kamarády, mezitím hraje hry a zvedne se pouze na jídlo. A i k obědu chodí s mobilem, aby stíhal odpovídat. Jsem z něho zoufalá. Nejraději bych odpojila Wi-Fi připojení, ale na tom zase budou biti ostatní děcka. Můžete mi prosím poradit, jak tuto situaci zvládnout, když je to už vlastně dospělý člověk? Toto je jen velmi zkráceně podáno, navíc doma nepomáhá, je vzteklý, neochotný, líný, hádavý,...
Děkuji.

Dobrý den,

Děkuji za vaši důvěru. Rozumím tomu, že vás moc trápí vidět syna, jak propadává závislosti na elektronice a sociálních sítích, což u něj má za následek nezájem o ostatní věci, včetně potřebného vzdělání. Je jasné, že mladí potřebují být v kontaktu s kamarády, navíc v dnešní době bohužel tráví čas na mobilu většina lidí v jeho věku, což začíná být velký problém. Ovšem vy už se zmiňujete o negativních dopadech používání elektroniky na synovo chování. Všimla jste si, že něco není v pořádku a chcete s tím něco dělat, to je moc fajn.

Chápu, že se můžete cítit bezmocně a že byste moc chtěla, aby váš syn někam smysluplně směřoval. Možná pociťujete vnitřní konflikt, protože přesto, že byste chtěla situaci nějak ovlivnit a zasáhnout, uvědomujete si, že je váš syn již dospělý člověk a přílišný nátlak by mohl mít opačný efekt. Pojďme se tedy podívat na možnosti, jak takovou situaci řešit.

Prvně bych vám doporučila, abyste si sama zkusila položit otázky: Proč můj syn vlastně tráví u mobilu a počítače tolik času? Jak to mohlo vzniknout? Co mu to dává? Tím, že zkusíte hledat odpovědi, se můžete dostat hlouběji k jádru problému a snažit se pochopit, co váš syn opravdu potřebuje, že se si to vynahrazuje ve virtuálním světě. Člověk si většinou vytvoří závislost z nějakého nedostatku. Něco mu chybí, něco ho trápí, necítí potřebné naplnění. Může mít strach z neúspěchu, bát se, že něco nezvládne, pak se upne na elektronické zařízení, aby mohl utíkat od stresující reality. Často tato závislost vychází i z nízkého sebevědomí, sdílení s ostatními pak může člověku dávat pocit přijetí.

Je důležité, abyste se svým synem o takových věcech komunikovala, aby si to mohl uvědomit sám. Komunikace s ním by měla být hodně podporující a empatická, ale poté i pevná. Vytvořte bezpečné a důvěrné prostředí, aby s vámi mohl otevřeně mluvit o tom, jestli ho něco trápí a získal pocit, že mu rozumíte. To je dobré k tomu, aby získal pozitivní zkušenost i doma v opravdovém světě a měl tak chuť být „duchem přítomen“. Zajímejte se o něj, ukažte mu, že vám na něm záleží, snažte se podporovat jeho pocit důležitosti. Potom můžete mluvit i o svých pocitech a obavách, snažte se vyjadřovat jasně, ale jemně, aby vás syn poslouchal.

Je důležité mít na paměti, že je potřeba pracovat s celou rodinou, a ne jenom jedním členem. Stanovte místa nebo situace, kam elektronika nesmí. Určete pravidla, která budou platit pro všechny a pevně si za nimi stůjte. Možná budete muset překonat prvotní odpor, ale nakonec třeba budou děti za příjemnou rodinnou atmosféru rádi. Ať už se bude jednat o společné chvíle u jídla či vymyslíte nějakou společnou aktivitu, hru, podněcujte v rodině komunikaci a zábavu. Vhodné také je si s dětmi sednout a vysvětlit jim, jak na nás technologie působí. Apelujte na to, aby si po nějaké době strávené s elektronikou dělaly přestávku nebo šly na vzduch.

A hlavně buďte sama příkladem. Druhým lidem stejně nejlépe ukážeme, jak se dá smysluplně trávit čas, když uvidí, že tak opravdu žijeme my sami. Proto je důležité, abyste myslela především na sebe, pracovala na sobě a užívala si život. Nebojte se, určitě vše dobře dopadne.

Kdybyste potřebovala své téma probrat více do hloubky, neváhejte se obrátit na psychologickou poradnu. Naše poradna sídlí v Praze, ale je u nás možnost i setkání po Skypu. Naši poradci se o vás rádi postarají a pomůžou vás nasměrovat k tomu, co potřebujete. Psychologickou pomoc bych doporučila hlavně vašemu synovi, pokud se jeho závislost bude prohlubovat. Ten se o tom, že chce vyhledat pomoc však musí rozhodnout sám.  Doufám, že jsem vám alespoň trochu pomohla. Držím vám moc palce, ať se vše dá do pořádku.

Klára