Závislost na lásce

Ženy, které milují muže příliš (citově závislé), se domnívají, že jsou schopny najít rovnováhu a smysl vlastního života jen prostřednictvím druhého.

Ženy, které milují muže příliš (citově závislé), se domnívají, že jsou schopny najít rovnováhu a smysl vlastního života jen prostřednictvím druhého.

Co dokáže citová závislost

Citově závislý člověk nedokáže odejít ze vztahu, i když v něm očividně trpí a škodí mu. Pokud vztah nakonec opustí nebo je opuštěn, trpí abstinenčními příznaky – pocity prázdnoty, samoty, úzkosti, deprese. Pokud taková žena znovu zavolá muži, který ji nemiloval nebo dokonce ponižoval, je to stejné porušení abstinence, jako když se vyléčený alkoholik znovu napije.

Mezi moje oblíbené knížky patří Ženy, které milují příliš od Robin Norwoodové a pokračováníKaždodenní meditace pro ženy, které příliš milují. Obě knihy autorka zaměřuje na citovou závislost, kterou trefně přirovnává k alkoholové závislosti se všemi jejími projevy a vnímá ji také jako stejně závažnou.

Ženy, které milují muže příliš (citově závislé), se domnívají, že jsou schopny najít rovnováhu a smysl vlastního života jen prostřednictvím druhého. Připoutají se na svého partnera, aniž by se soustředily na to, jestli jim partner vyhovuje. Většina teorií se shoduje na tom, že původ citové závislosti pramení z dětství, kdy se dítě dostatečně citově neodpoutalo od matky.

Takové dítě pravděpodobně nebylo dostatečně podporováno ve vlastní autonomii nebo byla jeho samostatnost dokonce považovaná za negativní. Matka mohla za dítě buď přehnaně rozhodovat, nebo v dítěti při jeho odtažení vyvolávat úzkost. Odstup svého dítěte bere taková matka jako něco, co je mířené proti ní. Dítě si pak odnese dva pocity: bez druhého nejsem nica separací druhým ubližuji.

Žena, která příliš miluje, k sobě přitahuje partnery, kteří milují málo. Oba se ale ve skutečnosti obávají blízkosti, takže ani jeden neumí prožívat opravdu blízký vztah.

Tyto pocity si pak tyto děti přenesou do partnerských vztahů. Začnou se fixovat na partnera a dusit ho svou láskou v domnění, že tak se to má, jinak si partner přijde nemilovaný a opustí je. Rozchodu se citově závislý obává ze všeho nejvíce, protože v něm prožívá obrovskou opuštěnost a prázdnotu.

Robin Norwoodová se ve svých knihách soustředí hlavně na citově závislé ženy, protože se u nich tato závislost projevuje častěji. Závislost na partnerce se však samozřejmě nevyhýbá ani mužům. Ráda bych zde přiblížila několik podle mě velmi trefných myšlenek samotné autorky.

Moje láska ho změní

Citová závislost je závislost jako každá jiná. Závislá tráví v myšlenkách na svého partnera až 90 % svého času, jen 10 % jí zbývá na jiné oblasti života. Postupně tedy ztrácí své přátele, zájmy, má menší kontakt s rodinou a nesoustředí se na práci. To všechno její fixaci na partnerovi ještě zvyšuje.

Závislá si často vybírá muže, kteří ji “potřebují”: zvyšuje se tím pravděpodobnost, že ji neopustí. Tito muži mohou např. trpět depresemi, nemají peníze, nejsou samostatní nebo dokonce trpí také nějakou závislostí (např. alkoholismem). Ve skutečnosti jsou však partneři citově závislých silně egoističtí, sobečtí a žádný vděk ani lásku, kterou žena očekává, nevrací.

Citově závislou ženu nepřitahují hodní muži, protože ti ji tolik nepotřebují a nudí ji. Potřebuje bouřlivý vztah plný potíží, aby neměla možnost přemýšlet o svém vlastním životě.

Přesto (právě proto) s ním však citově závislá žena zůstává, nežije totiž realitou, ale iluzí. Taková žena stále nepřestává doufat, že muže změní v ideálního partnera. Všichni ho opustili, ale ona ho bude natolik milovat, že ho její láska změní k lepšímu. Skutečným cílem této ženy je však touha mít věci pod kontrolou. Jde o pocit moci, že dokáže někoho změnit. Navíc pak starostí o druhého tato žena oddaluje možnost žít svůj vlastní život (to nikdy nedělala, protože neměla v dětství příležitost se to naučit).

Žena, která příliš miluje, k sobě přitahuje partnery, kteří milují málo. Oba se ale ve skutečnosti obávají blízkosti, takže ani jeden neumí prožívat opravdu blízký vztah.

Citová závislost na partnerovi má stejné fáze a projevy jako jiné závislosti, zasahuje do všech oblastí a má podobné důsledky:

  • duševní (deprese, úzkosti)
  • sociální (ztráta přátel, zájmů, někdy i rodiny)
  • somatické (potíže následky dlouhodobého stresu – vředy, astma, bolesti žaludku, hlavy, únava apod.)

Důvodem k setrvání v citově závislém vztahu je strach, nikoli láska. Citově závislou ženu nepřitahují hodní muži, protože ti ji tolik nepotřebují a nudí ji. Potřebuje bouřlivý vztah plný potíží, aby neměla možnost přemýšlet o svém vlastním životě. Tyto ženy neprojevují skutečnou lásku, ale manipulují, aby dosáhly svého – aby nebyly opuštěny. Citově závislá už se ve vztahu skvěle naučila soucitu, je ale zapotřebí, aby se také naučila odstupu, protože obojí do zdravého vztahu patří.

5 rad z knihy na závěr:

  • Nejprve je nutné milovat a přijmout své vlastní já, teprve potom můžete přijmout do svého života opravdu blízký vztah (a přestanete vyhledávat vztahy s egoistickými muži, kteří s vámi nikdy blízký vztah nevytvoří).
  • Změníte-li sebe, změní se i vztahy kolem vás. Pokud tedy chcete docílit změn v chování u druhých, začněte u sebe. Pokud se někdo kolem vás této změně nepřizpůsobí, bude muset z vašeho života odejít, ale přijde jiný, kdo o vás bude skutečně stát.
  • Vzdejte se ve vztahu role oběti, mučednice, pomocnice, mstitelky nebo nejlépe všech rolí najednou.
  • Schopnost milovat druhého vychází z naplněného, a nikoli z prázdného srdce.
  • “Občas bude prázdnota tak hluboká, že téměř ucítíte, jak vám srdcem profukuje vítr. Obejměte tuto prázdnotu a vězte, že takhle se nebudete cítit pořád. Jen, když se budete držet zpátky a procítíte ji, začnete se naplňovat teplem sebepřijetí.”

Terapie knihou

V poradenství knihy doporučuji ráda, považuji to za doplnění vlastního rozvoje. Stává se, že to, co klient nepřijme od přátel nebo od poradce, přijme z knihy. I takovou zkušenost jsem s klientkou měla. Až poté, co si přečetla knihu o narcistické osobnosti, pochopila rysy svého partnera a také svou roli, kterou ve vztahu hraje. Až tohle byl pro ní pravý impuls vztah opustit.

Kniha musí přijít v pravou chvíli, jinak nebude fungovat, ať je v ní napsáno cokoli zázračného.

Dobrou zkušenost mám také s knihami o manipulaci, jako Láska a manipulace nebo Nenechte sebou manipulovat od Isabelle Nazare-Aga, která pomohla několika klientům pochopit život s manipulátorem. Díky sezením a knize ze sebe dokázali zcela sejmout pocity viny, kterými je jejich blízcí zahrnovali i několik let.

Na druhou stranu, knihy doporučuji až ve chvíli, kdy mám pocit, že je klient už schopen přijmout takové informace a je připraven na vnitřní změnu. Stejně tak si myslím, že kniha musí přijít v pravou chvíli, jinak nebude fungovat, ať je v ní napsáno cokoli zázračného.

Jak trefně zmínila jedna z mých klientek: “Tuhle knihu o manipulacích mám doma už několik let, ale nečetla jsem ji, protože jsem k ní měla nepřátelský postoj. Dostala jsem ji jako dárek, ale nechtěla jsem si připustit, že je na mém manželství něco špatně. Teď, po našich sezeních, jsem se k ní vrátila a stala se mojí oblíbenou knihou.”

Mgr. Tereza Malimánková, vedoucí poradny, terapeut

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *