Partner mé náctileté dcery je manipulátor

Dotaz:
 
Dobrý den.
Prosím o radu. Naše jediná dcera 15 let odešla z domu. Necelý rok má kluka 18 let. Ten je silný manipulátor. ona nevidí, neslyší. Neuznávají variantu chodit spolu, ale jen žít. Dokud se jim vše dovolovalo, tak to bylo super, jakmile jsme začali mít výhrady, dělali si stejně, co chtějí oni a její kluk začal být arogantní a začal nám vyhrožovat.
Na základě toho si požádala babi od jejího kluka vzít si do její péče / to je tah, jak toho docílit, protože bydlí v rodinném domku společně/. My jsme jí kluka nezakazovali, ale s žitím s klukem jsme nesouhlasili. Dcera šla dobrovolně do Čtyřlístku a OSPOD pak podpořil, aby do soudu, který bude 1.3., bydlela u nich. Dcera tvrdí, že jsme ji psychicky týrali, zavírali před okolním světem atd. Všechno co řeknou oni, OSPOD bere jako fakt. OSPOD nám řekl, ať počítáme s tím, že u soudu podpoří zájem dcery. My vidíme, že dcera je opravdu zmanipulovaná a zdárně se učí manipulaci také. Poradíte, jak jí otevřít oči? Ustřihla veškeré kontakty nejen s námi- rodiči, ale s celou svou rodinou /babičky, děda, teta, strejdové…/ Komunikovat s námi nechce a posílá jen nařízené SMS OSPODem. Ty jsou většinou jízlivé a píše ve stylu: máme se úžasně, skvěle… Veškeré své chování podřizuje jen svému klukovi. Pozvání na oběd domů odmítla. Obáváme se, že teď už je v jeho područí a není návratu zpět. Dcera je hodná holka, která chce všem pomáhat a na klukovi doslova citově závislá. Bojíme se, že jsme o dceru přišli. 

 
Odpověď:
 
Dobrý den, děkuji Vám za odvahu napsat tento dotaz.

Z dotazu jsem pochopil tíživost a bezradnost vaší situace, která se týká vztahu s Vaší dospívající dcerou. Přiblížím Vám některé možné situace a věci se kterými se může Vaše dcera v průběhu dospívání setkávat. Právě tento věk je velmi často doprovázen různě silnými krizemi, které vedou k sebeurčení a sebepoznání dospívajícího. Oblastí, které jsou často vyostřené mezi rodiči a dětmi bývá několik. Pozornost je ze strany dospívajícího věnována především těmto oblastem: identitě, sebepojetí, sexualitě,  tělesnosti a autority. Konflikty mezi rodiči a jejich dospívajícími dětmi často souvisejí právě s různými potřebami jednotlivých členů rodiny. Tedy potřeby jednotlivých členů rodiny mohou být v rozporu. Cílem každého dítěte je separovat se a nastavit si vlastní hranice a vymezit si vlastní prostor. Proces je to obtížný a plný různých životních kotrmelců. Možná, že i Vy sama si vzpomenete jaké obtíže provázely Vaše léta dospívání.

Tíživost Vaší situace je prohloubena především blížícím se soudním řízením, zapojení OSPOD a ztrátou kontaktu s dcerou, zda-li jsem tomu dobře porozuměl z Vašeho dotazu. Nastínil bych Vám ještě v kostce náplň práce OSPOD tedy sociálně právní ochrany dětí. Pole působnosti je ohraničeno zákonem o  sociálně-právní ochraně dětí (359/1999 Sb.) Mezi práva OSPOD patří: jednání s rodinou a dítětem, provádění šetření, vyžádat si zprávu (např. od školy, lékaře) a spolupracovat s dalšími institucemi. Má i povinnosti:  vyhodnocování a individuální plánování ( jakým způsobem s rodinou dále pracovat ), ochrany rodiny a dítěte

 ( OSPOD by se tedy měl vždy snažit o zachování a stabilizování rodiny), informování rodičů o jeho postupu a poslední povinností je přijetí oznámení ( Každý se může obrátit na OSPOD, jak rodiče tak i děti).

Při čtení Vaší zprávy jsem nabyl dojmu, že OSPOD vnímáte jako možnou hrozbu, která se bude pouze zabývat jedním úhlem pohledu. Proto jsem Vám chtěl přiblížit jeho fungování a povinnosti a snad Vám tím zmírnit obavy z domnělé nespravedlnosti. 

“Jak jí otevřít oči”. Spíše než otevírat oči někomu koho znám jen z popisu mě napadá věnovat se kontaktu, který zůstal. Tedy sms zprávám, které jsou pro teď velmi strohé, ale udržují přeci jen spojení mezi vámi a dcerou. Přijde mi, že zde z Vašeho vyprávění vidím cestu, jak s dcerou komunikovat. Všiml jsem si a snad i dobře pochopil, že zprávy si vykládáte jako jízlivé. Chtěl bych podotknout, že  zprávy s takovým záměrem nemusí být nutně psány. Samozřejmě nejsem jejich čitatelem, který by je byl schopen lépe interpretovat. Ze zaslaného dotazu a líčení jsem nepostřehl jak reagujete vy na její zprávy nebo jestli jí odpovídáte.  

Manipulace o které píšete ve mně osobně spíše vyvolává představu snahy se vymezit vůči rodičovské autoritě. Možná velmi neohrabaně a ještě s malou zkušeností jak se k věcem postavit a vyjednávat o nich. Vracím se tedy k začátku mé odpovědi ve které jsem Vám přiblížil možné prožívání dospívajícího. 

Zkusil bych tedy s dcerou prozatím prohloubit komunikaci přes sms zprávy. O tématech, které vás naopak mohou sbližovat. Taková, která mohou podpořit pocit bezpečí na obou stranách jak na Vaší tak i dceřiné. Najít cestu ke společné shodě a porozumění je možné i skrze další způsoby jako je např. rodinná psychoterapie nebo poradně. Zde je možné věci probrat více do hloubky. Níže Vám zasílám odkaz na naši poradnu, která se zabývá i rodinnými tématy.

https://koucink-psychoterapie.cz/objednavkovy-formular/

S přáním znovu úspěšného shledání

Jindřich

 

Touha po pozornosti mužů

Dotaz:

Dobrý den,

obracím se na vás s prosbou o pomoc/radu. Poslední rok a půl se potýkám s problémem, který se na začátku jevil jako nevinný, ale čím víc se s tím peru, tím mi to přijde horší. Před dvěma lety jsem opustila dlouholetého partnera kvůli novému muži. S touto změnou mi narostlo sebevědomí, což znamená že z extrémně nízkého sebevědomí mám už jen průměrné (ale vyloženě sebevědomá nejsem). Nikdy dříve jsem neměla hezkou postavu, ale v posledních letech na sobě pracuji a nyní si troufám říct, že dnes se za mnou nejeden chlap rád otočí. S touto změnou se u mě probudila i obrovská chuť flirtovat. Začala jsem komunikovat s více muži (moji nebo partnerovi kamarádi) a to nejen na přátelské úrovni. Jakmile cítím, že jsem pro daného muže přitažlivá a on se mi alespoň trochu líbí, začnu s ním flirtovat a dělá mi to neskutečně dobře. Miluji pocit, že jsem chtěná. Někdy komunikuji s více muži zároveň, jindy mám období, kdy se “upnu” jen na jednoho. Navíc většinou se jedná o zadané muže. Několikrát se flirtování i zvrtlo a došlo na fyzický kontakt… (sex ale zatím nikdy). Připadá mi, že jsem začala být “závislá” na pocitu, že mě někdo chce. Problém je, že mě daný muž za nějaký čas přestane bavit a přijde zase jiný. Potřebuji neustálou pozornost mužů. A potřebuju stále nové podněty, nové “ctitele”… Přitom mám přítele, se kterým jsem spokojená, ačkoliv o sebe přestal dbát jako dřív a nepřitahuje mě tolik, jako na začátku.. Vnímám to jako problém, nechci si zkazit hezký vztah. Pokaždé, když si řeknu, že už budu “hodná”, pak stejně zklamu sama sebe, protože si nedokážu pomoct.
Myslíte, že se s tímhle dá nějak pracovat, že mám šanci tohle překonat a být šťastná s jedním skvělým mužem (kterého si vůbec nezasloužím) ?
Předem mockrát děkuji za jakoukoliv odpověď a přeji krásný den!+

Odpověď:

Dobrý den,

S problémem, který popisujete se dá reálně dobře pracovat v pravidelné psychoterapii. Zkuste se podívat na naše stránky www.koucink-psychoterapie.cz a podívat se, jestli by Vám vyhovoval některý z našich terapeutů. Z vašeho popisu mám pocit, že tato potřeba po pozornosti může stále vycházet z velké nejistoty a potřeby se ubezpečit/ujistit, že je vše v pořádku a jste stále přitažlivá. Je dobré důsledně se zamyslet nad otázkami co vám vlastně ono flirtování poskytuje. Jaké pocity to ve vás vyvolává. Někdo může i vyhledávat takové situace, aby se cítil nějak pošpiněný a může to být i jistá forma trestání sebe sama. Napadá vás něco z vaší minulosti, s čím by tato potřeba mohla souviset? Zároveň si je i třeba uvědomit, že vy jste ta, která má nad danou situací kontrolu. Možnosti paralelních vztahů flirtování, co se vám nabízejí můžete, ale i nemusíte využít/přijímat. Zároveň by to mohlo souviset s nějakou oblastí vašeho vztahu, se kterou nejste spokojená. Vnímám zde také jako důležitý faktor vědět, co se vlastně v mém vztahu s partnerem děje, že mám potřebu hledat flirtování jinde. Cítím se od partnera dostatečně přitažlivá? Mám dostatek jeho pozornosti? Pokud se ve vašem vztahu něco takového objevíte, navrhl bych o tom s partnerem komunikovat a říct co vám ve vztahu chybí. Popřípadě, jak byste na tom mohli společně zapracovat, abyste byli oba spokojenější. Základem vztahu je vždy komunikace a pokud komunikovat přestaneme, tak ve vztahu dochází přirozeně k postupnému odcizování navzdory tomu, že spolu třeba bydlíme. Přeji hodně štěstí.

S pozdravem

Poradna Therapia

Nemohu usnout bez prášku

Dotaz:

Dobrý den, mám problém se spánkem – užívám 2 roky Zolpidem Mylan (levnější varianta léku Stilnox) a chtěl bych přestat. Dle doporučení mého praktického lékaře užívám lék v kombinaci s melatoninem forte. Od letošního ledna jsem musel zvýšit na celou tabletu. Tento lék mi byl doporučen mým lékařem v době velkého pracovního stresu. Pracuji ve 12h směnách a nespavost se projevovala pouze v noci před ranní směnou (měsíčně mám cca 7 ranních a 7 nočních 12hodinových směn) Lék Zolpidem Mylan sice zabírá, ale teď po zvýšené dávce mi již nedělá dobře (motání hlavy, pocení..) .. hlavním důvodem proč chci přestat uživat Zolpidem je, že po vysazení (v noc na volný den) mám velké problémy s přirozeným usnutím a také mám abstinenční příznaky. Další noci spím dobře, až do doby kdy jsou přede mnou další ranní směny a další tablety Zolpidem a takto se to opakuje pořád dokola ..čili abych to shrnul: Když vím večer, že mám před sebou volno, spím dobře. Když mě druhý den čeká ranní směna, musím si vzít Zolpidem, protože vím že bez toho jinak neusnu … problém bude nejspíš psychologický než spánkový.

Odpoveď:

Dobrý den,

V první řadě bych ráda poděkovala za Vaší důvěru. Z toho, co píšete mohu soudit, že Váš problém je z velké části psychického rázu a přijde mi pozitivní, že si to sám uvědomujete a chcete to řešit. Stres jako takový negativně působí na spánek a stejně tak střídání ranních a nočních směn může narušit náš přirozený biorytmus. Z Vašeho dotazu je velmi cítit chuť zbavit se závislosti na Zolpidu, kvůli nežádoucím vedlejším příznakům. Myslím si, že je v první řadě na místě se zaměřit na Vaši pracovní oblast, kde bude pravděpodobně ležet zakopaný pes. Pojďme se společně zamyslet nad tím, co byste mohl udělat pro to, aby Vaše práce pro Vás nebyla tak stresující? Myslím, že by mohlo být nápomocné naučit se pár relaxačních technik, které by Vás mohly před spaním zklidnit, ale zároveň se dají použít i kdykoli v průběhu dne, např. v práci, když cítíte, že je toho na Vás už moc. Zde zasílám odkaz na pár z nich. Třeba mezi nimi najdete to pravé pro sebe:

https://zdravezdravi.cz/…iky

Dále byste se mohl zamyslet nad tím, zda-li sám nemůžete udělat něco pro to, aby jste se v práci cítil lépe. Někomu vyhovují více ranní, někomu noční směny. Rovněž se mi zdá důležitý pracovní kolektiv, kdy mezi zaměstnanci často visí ve vzduchu nevyřešené konflikty, které jsou pak dalším stresujícím faktorem na pracovišti. Stejně tak vztah se svým nadřízeným – pokud nějakého máte, je velmi zásadní. Zkuste si tedy touto cestou zauvažovat o Vaši práci a třeba Vás napadnou možné změny, které by Vám ji mohli zpříjemnit. Pokud Vás nic takového nenapadá je možná na místě zamyslet se nad změnou zaměstnání, kde by bylo pro Vás více pozitivních faktorů.
Troufám si říct, že pokud se zmenší Vaše pracovní zátěž a stres z ní, půjde i lehčeji změnit návyk brát si pokaždé před ranní směnou Zolpidem. Taky by Vám mohlo pomoci stanovit si pravidlo, že o práci budete přemýšlet jen do určité hodiny odpoledne/večer a pak už budete věnovat čas spíše svým koníčkům – činnostem, které děláte rád a které Vás těší. Zkuste se zaměřit na to, abyste nemyslel na práci v posteli večer před usnutím. Z toho, co jste napsal to vnímám tak, že Vás to uvádí jen do většího stresu a pravděpodobně Vám moc nepřidává, když např. myslíte na nějaký úkol se kterým si nevíte rady. Věřím přísloví, že ráno je moudřejší večera. Večer už býváme unavení a tudíž nám to “nemyslí” často tolik, jako ráno či v průběhu dne. Zaměřte se tedy více na svojí psychickou pohodu zejména ve večerních hodinách. Ještě mě napadá, že by mohlo stát za to zkusit i nějaké vonné oleje či bylinkové čaje, které působí relaxačně na naši nervovou soustavu. Jako vcelku osvědčený “uvolňovač” je jednoznačně levandule – ať už čaj či koupel z ní.

 

Přeji Vám ať se Vaše situace s usínáním brzy zlepší.

Hodně štěstí,
Poradna Therapia

Přítel se mi nevěnuje

Dotaz:

Dobrý den,

potřebuji poradit ohledně vztahu. Mám přítele a jsme spolu asi 5 let. Ten vztah není nic moc, od začátku mi přítel nikdy nedal kytku i když jsem to nadhazovala. Přítelovi jde jen o jedno, a to o sex. A když jsem chtěla na výlet ze by jsem mohli tak ne, to radši nemůže, že něco má. Ale já vím, že nemá a radši hraje hry na PC. Když jsem mu řekla ze se chci jednou přestěhovat někam jinam, tak mi vynadal, že se nikam stěhovat nebude, že budeme bydlet u jeho rodičů, že má tady práci a tak. Nejhorší je na tom že ty jeho rodiče jsou moji mamky kamarádi, chodí spolu na ples, schází se…. A jak mě to s přítelem tak nebaví, tak jsem se zakoukala do jiného a píšu si sním. A nevím co mám teď dělat. Jsem úplně v koncích.

Odpověď:

Dobrý den,

Vidím, že jste ve vašem vztahu již dlouhodobě nespokojená a necítíte se v něm dobře. Nyní se Vám naskytla nová příležitost, možná perspektivnějšího vztahu a je přirozené, že ve Vás nyní odehrává velká nejistota a nerozhodnost. Učinit takto velké rozhodnutí je vždy těžké a do jisté míry krokem do neznáma a rizika, že to bude chyba. Nicméně je otázkou, zdali jste nyní spokojená s dosavadním životem a chcete ho strávit v podobném režimu jako posledních 5 let s přítelem nebo byste chtěla udělat změnu, která by vás mohla učinit šťastnou. Mohl by to pro vás být přinejmenším krok dopředu. Není nutné hodnotit, jestli dobrý nebo špatný. Kolikrát je nejdůležitější udělat ten první krok z místa, kde se necítíme dobře. Vnímám také velký vliv vztahu vašich rodičů, které byste nechtěla narušit. K tomu mě napadá, že se rozhodujete ohledně vašeho života, vašeho vztahu a vaší spokojenosti. Nemusíte brát zodpovědnost i za přátelské vztahy rodičů, to už můžete nechat na nich. Již dělat samotné rozhodnutí o rozchodu se stávajícím přítelem je dle mého názoru dostatečně náročné a nemusíte si to dělat ještě těžší. Každý vztah je o komunikaci a pokud byste na vašem stávajícím vztahu chtěla zapracovat, je nutné, aby o to stál i váš přítel. Kdyby tomu byl nakloněn, doporučil bych si promluvit o vašich plánech a představách do budoucnosti. Zkuste zjistit, jestli vaše představy jsou vůbec nějak slučitelné. Zároveň by pro váš život ve vztahu bylo užitečné promluvit o vašich pocitech a potřebách. Aby vám projevoval náklonost jinak než sexem atd. Pokud byste na tom chtěla pracovat podívejte se na naše stránky www.koucink-psychoterapie.cz a zkuste si vybrat někoho z našich terapeutů, kteří by vám v bezpečném prostředí mohli pomoci utřídit myšlenky a být pro vás náležitou podporou.

S pozdravem

Patrik

Úzkost

Dotaz:

Dobrý den,

začnu asi tím, že několik let zpátky jsem začala při stresu a nervu mít problémy od srdce. Bohužel ani po letech mi nic nebylo zjištěno a vše je v normálu.

Proto mi moje obvodní lékařka doporučila návštěvu psychologa, prý by to mohla být úzkost. A já si přijdu hloupě, nebo vlastně ani nevím, co bych měla říct a ani kam se objednat. Jednu chvíli od srdce byl klid, ale je to pár let, co trpím na strašné změny nálad. Mám dobrou náladu, směju se a najednou jako kdyby mi někdo v hlavě přepl čudlík a já jsem smutná, přemýšlím nad tím co bylo, co bude, vyčítám si všechno co jsem kdy pokazila a mám pocit, že jsem selhala. Jediné, co mi na tenhle stav pomáhá, je čas… lehnout si třeba do postele a dát sluchátka. Ale v poslední době, po tom co jsem se konečně rozešla s partnerem po 5 letech vztahu na nic, se mi vrátili ty stavy od srdce. Rozbuší se mi srdce, buší čím dál rychleji a mě se začne špatně dýchat, v tu chvíli musím uklidnit dech a po chvíli to přestane. Bohužel s ex partnerem máme dohady ohledně 3 leté dcery a ohledně peněz, jelikož on na dceru zatím nic nezaplatil a já teď po mateřské nemohu najít práci, naštěstí si mě moje babička vzala k sobě do baráku a pomáhají mi i finančně. Co mám dělat? Může to být vážně úzkost? Jediné co mě drží při životě je dcera, nyní nový partner a babička s dědou, i když se občas pohádáme.

Odpověď:

Dobrý den,

Jestli se u vás neprojevují žádné jiné tělesné příznaky je pravděpodobné, že se dle vašeho popisu jedná o zvýšenou úzkost. Možná s občasnými panickými atakami při větší psychické zátěži. Vaše obtíže přetrvávají již delší dobu, proto si myslím, že by bylo vhodné zkusit vyhledat psychoterapeutickou pomoc, která může být při práci s úzkostí velmi efektivní. Dle vašeho popisu jste v neustále vysokém emočním napětí (expřítel, dohady ohledně dcery a peněz, zaměstnání). To je dalším důvodem, proč by pro vás psychoterapeutická péče mohla být užitečná. Je skvělé, že se sama učíte se svou úzkostí pracovat pomocí dechových cvičení, je to jedna z doporučovaných a efektivních metod ke zvládání těchto stavů. Přijde mi, že se nacházíte v obtížné životní situaci a pomalu se začínají objevovat dopady dlouhodobého stresu. Zkuste se podívat na naše stránky www.koucink-psychoterapie.cz , kde máme seznam terapeutů, kteří by Vám mohli pomoci. Jelikož opisujete i obtížnou životní situaci, zvažte vyhledat ve svém okolí psychoterapii hrazenou zdravotní pojišťovnou.

Úzkostí reagujeme většinou na emočně náročné situace. Obzvláště pokud se jedná o situace, kdy se nacházíme v nějakém ohrožení. Často je úzkost doprovázena pocity beznaděje, pocitem vlastní slabosti a nízkou sebedůvěrou. Úzkost se často projevuje ve fyzické oblasti, obzvlášť pokud máme tendence v sobě potlačovat své pocity. Projevy jako třes, bušení srdce, zrychlené mělké dýchání patří k těmto projevům. Další technikou, kterou můžete zkusit jsou relaxační techniky. Doporučil bych Vám obzvláště autogenní trénink, který je k dispozici zdarma například na Youtube a zabere zhruba 20 minut.

S pozdravem

Patrik

Život s alkoholikem

Dotaz:

Dobrý den,

kde začít? Před rokem jsme se s přítelem sestěhovali k sobě. Já (33) ,mé tři děti (4,8,11) a on (35). Jeho minulost není moc dobrá ale když jsme spolu začínali byl v léčebně ,byl drogově závislý od 16 let. Léčebnou prošel, poté jsme spolu začali žít. Po nějaké době začal pít, začali hádky, nejdřív malé ,u kterých děti nebyli, ale postupem času už nebral ohledy na to že tam jsou děti. Jednoho dne přišel domů hodně opilý a začal s výčitkami typu, peníze, děti…začal ničit nábytek, elektroniku, u všeho byli děti. Dost agresivně se přetahoval s mojí matkou o nějaké kusy nábytku, podotýkám že i to viděli děti, které byly tak vystrašené (i já) že jsem byla poprvé v mém životě nucena zavolat polici. Když policie přijela, trochu se uklidnil. Já s dětmi jsem opustila byt, šly jsme k matce. On odjel po dvou dnech ke své rodině. Prosil, naléhal…. byl tam z jeho strany psychický nátlak. Nakonec jsem mu dala opět šanci (asi už 16tou). I když jsem někde uvnitř cítila že dělám chybu. Po týdnu to bylo zase to samé, výčitky alkohol atd.. už jsem řekla dost, opět jsme odešli k moji matce. Ale jelikož vykonávám práci z domu a bohužel k tomu potřebuji dost těžké průmyslové stroje ,které se nedají jen tak naložit do auta a převézt, musela jsem zpět domu. Každý den vypije alespoň 0,5l vodky plus nějaké to pivo…děti to na něm už poznají. Dala jsem mu ultimátum do 12.3.2021 aby si našel bydlení ale přijde mi že to sabotuje. Nemá snahu odejít, něco si najít. Já už s ním nemůžu být pod jednou střechou, natož v jedné místnosti. Ráno se probouzím s brekem, se strašným pocitem. Přes den nedokážu fungovat . Vůbec, ani jako máma na 100 procent….celý den se těším, až bude večer až zaspím. Ale přijde večer a je to ještě horší. Pláč, deprese, vztek… usínám někdy až hodně k ránu, jsem vyčerpaná, nemám smysl života…Já vím mám přeci děti, ale já to teď bohužel tak necítím. Jako bych někde uvnitř pomalu umírala. On to vidí, ale snaží se mě díky tomu zlomit abych mu asi dala ještě šanci. Někdy si říkám že kdybych umřela ,že budu mít klid….ale tuhle myšlenku vždy rychle zaženu když se podívám do těch bezbranných tváří. Nikdy jsem nebyla s psychikou takhle na dně. Nevím jak to vyřešit, nemám vlastně už ani energii k tomu abych něco řešila. Já nežiju, já přežívám 🙁

Odpověď:

Dobrý den,

nacházíte se velmi těžké a ohrožující situaci. Jako hlavní vnímám zajištění bezpečí pro Vás a Vaše děti. Pokud se váš partner dlouhodobě léčil se závislostí a nyní opět spadl do návykového chování, nemůžete mu nijak pomoci, pokud o to on sám nebude stát. V tomto případě by to znamenalo znovu nastoupit do ústavní léčby závislosti. Vzhledem k jeho každodennímu užívání pravděpodobně aktuálně nebude příliš motivovaný k nějaké další léčbě. Vnímám jako důležité nastavení vašich majetkových poměrů, jestli je byt na Vás na partnera atd. Pokud je smlouva či byt vaše doporučil bych učinit právní kroky a z domácnosti ho nechat právně vykázat. Pokud toto možné není nepřijde mi vhodné čekat až se partner odstěhuje. Jak sama říkáte pravděpodobně to sám sabotuje a nemá motivaci, aby to učinil. Napadá mě alespoň krok, jestli by bylo dočasně možné bydlet někde jinde, např. u rodičů a tam jezdit jen pracovat, aby děti nebyly v toxickém prostředí. Zároveň zde vnímám jako důležité opustit takto toxické prostředí. Doposud ne tolik závažné náznaky agresivity se mohou začít postupem času stupňovat. V těchto situacích většinou platí pravidlo, čím déle odchod odkládáte, tím je složitější. Nemáte prostor, abyste někde mohla načerpat energii, a proto bývá učinění nějakých efektivních kroků postupem času obtížnější. V případě, že by se rozvinulo agresivní chování můžete se kdykoli obrátit na nonstop bezplatnou organizaci Bílý kruh bezpečí na číslo – 116 006. Kde vám dokážou efektivně pomoci učinit první kroky a celou situace probrat s odborníkem. Pocity, které popisujete jsou pravděpodobně následkem úplného emočního i fyzického vyčerpání z dlouhodobého nadměrného stresu. Je důležité tyto příznaky neignorovat, protože pokud s nimi nebudete pracovat je pravděpodobné, že se budou dále stupňovat až do deprese a jiných psychických problémů. Lze to vnímat jako signál, že vaše psychika i tělo dále nejsou schopné zvládnout tento nápor a je nezbytné s tím něco udělat. Zároveň by bylo vhodné vyhledat i dlouhodobou odbornou psychoterapeutickou péči. Zkuste se podívat na naše stránky www.koucink-psychoterapie.cz jestli byste nezvážila začít docházet k některému z našich terapeutů.

Přeji mnoho sil

Patrik

Rodičovství ve starším věku

Dotaz:

Dobrý den,

s partnerem jsme plánovali rodinu, párkrát jsme navštívili centrum asistované reprodukce, ale bez úspěchu (potrat, mimoděložní těhotenství apod.) V mezidobí se příteli stala nehoda, ochrnul a zůstal na vozíku. Protože potřebuje 24 hod. péči, odstěhoval se aby měl celodenní péči. Děťátko by i nadále chtěl, více méně kvůli mě, abych byla šťastná, když prý vidí, jak se rozzářím, když vidím malé děti.
Kvůli přítelovo zranění by připadalo v úvahu pouze oplodnění s darovaným embryem… To byla první psychická zátěž, přijmout to, že děťátko by nebylo ani jednoho z nás … souhlasila jsem, podstoupila jsem i tuto možnost, ale opět se záporným výsledkem. V současné době mi byla nabídnuta možnost, podstoupit ještě jednou umělé oplodnění s darovaným embryem. Když poslední pokus nedopadl, obrečela jsem, že nikdy mít děti nebudu, jakžtakž jsem se s tím smířila, ale teď když mi nabídli ještě jednu šanci, tak nad tím přemýšlím, nespím a představuju si co bude, jak bych to všechno sama zvládla a zda mám tuto možnost využít či nikoliv. Je mi už 46 let, budu na všechno sama a bojím se budoucnosti. Možná, že to miminko už ani nechci…. Sama ale zůstat taky nechci. Já se v sobě prostě nevyznám a nemám si s kým o tom promluvit, poradit…. vím, že rozhodnutí bude na mě, ale kamarádka s dětma si sotva může představit život bez dětí, jako kamarádka bez dětí mi nemůže poradit, co by kdyby. Jak poznám co vlastně chci?!. Říkám si, že když o tom vůbec přemýšlím , že možná v podvědomí vím, že děťátko už ne, na druhou stranu dostat dítko do rukou … Nevím zda jsem se správně vyjádřila …. Děkuji za Váš názor.

Odpověď:

Dobrý den,

V první řadě se omlouvám za pozdní odpověď.

Dále děkuji za odvahu, se kterou jste se obrátila na naši poradnu. Vaše zpráva na mě působí velmi těžce. Jako žena tuto tématiku prožívám vcelku intenzivně a velmi mě mrzí trápení a potíže, které se Vám vyskytují v souvislosti s touhou otěhotnět. Myslím, že je dobře, že jste vyhledala psychologickou pomoc, jelikož zátěž, kterou v souvislosti s problémy otěhotnět, návštěvami reprodukčního centra, ale i nehodou a ochrnutí partnera prožíváte, musí být obrovská. Je přirozené, že téma těhotenství a nyní oplodnění darovaným embryem v pozdějším věku přináší spoustu otázek a obav. Takže rozumím tomu, že z toho máte strach a plnou hlavu myšlenek, co dělat a jak se rozhodnout.

Vaše slova ohledně touhy otěhotnět na mě působí ambivalentním dojmem. Mám k tomu takovou fantazii, jako byste měla v sobě velký pytel plný obav a důvodů “proč ne”, který je větší než pomyslný pytel “proč ano”. Také mám k tomu fantazii, jako byste možná cítila tlak společnosti na ženu, aby se stala matkou. Možná se pletu, jde jen o fantazii. Chtěla bych ale podotknout, že v současné době je stále častějším fenoménem rozhodnutí ženy nemít dítě. Pokud to tak žena doopravdy z jejího nitra cítí, že to tak chce a že by nebyla jako matka šťastná, myslím, že je to tak v pořádku.

Také z Vašich slov trochu cítím, jako by partner neměl zájem o dítě jako takové, ale jeho motivací by bylo udělat Vás šťastnou. Což je na jednu stranu hezké, že myslí na Vás a na to, abyste Vy byla šťastná. Na druhou stranu to na mě působí tak, že on sám být otcem nechce. Při rozhodnutí mít dítě vnímám jako důležitý faktor rozhodnutí obou partnerů a chtíč to dítě společně mít a vychovat. Jak jeho postoj vnímáte vy? Rozumím, že nyní po nehodě se možná partnerův postoj změnil. Ale jaký byl ten postoj předtím? Byl výrazně odlišný?

Když přemýšlím nad otázkou, kterou si pokládáte, tedy zda li to dítě vůbec chcete nebo ne, napadá mě na Vás pár otázek… co pro Vás znamená “mít dítě”? Jak jste si toto období představovala dříve a jak si ho představujete nyní? Co by pro Vás ono dítě znamenalo? Jak si představujete, že byste spolu trávili čas a jak byste se mu věnovala? Jak si představujete sebe samou jako matku? Napadá Vás něco ve spojitosti s těhotenstvím a představou sebe samé jako matky, z čeho máte strach a z čeho máte naopak radost? Co Vás vedlo k tomu čekat s miminkem až na pozdější věk? Kariéra, problémy v partnerství nebo něco jiného? Zkuste se nad tím prosím zamyslet.

Vzhledem ke složitosti situace a tomu, že stavy, které prožíváte, musí být opravdu tíživé, si myslím, že bude zapotřebí podpory odborníka, tedy psychoterapeuta, který Vás bude doprovázet na Vaší cestě, bude Vám poskytovat nejrůznější podněty k zamyšlení, bude Vás podporovat a držet v těžkých situacích. Bude na to prostě s Vámi. Jeho pomoc pro Vás může být stěžejní. Můžete se zkusit obrátit např. na některého z mých kolegů v poradně Therapia, viz https://koucink-psychoterapie.cz/…-2/ . V případě, že by se Vám aktuálně přitížilo a potřebovala byste okamžitou pomoc, v ČR existuje mnoho bezplatných nonstop krizových linek, kde Vám je vždy k dispozici krizový intervent, který Vás rád vyslechne a pomůže v aktuální krizi. Zde máte k dispozici link s bohatým seznamem těchto možností: https://www.capld.cz/…cr/ .

Ať se rozhodnete jakkoli, věřím, že to bude to správné rozhodnutí, pokud budete poslouchat svou intuici a sebe sama. Přeji Vám mnoho štěstí.

S pozdravem,

Nikola
Poradna Therapia

Jak mohu pomoci člověku v depresi?

Dotaz: Dobrý den,
chci se zeptat, jak bych mohla pomoci nebo jak se mám chovat ke svému švagrovi. Švagr byl ženatý s mojí sestrou 17 let a mají 2 děti (16,13 let). Před 2 lety nám sestra oznámila, že se zamilovala a opouští švagra, rozvedli se a mají střídavou péči o děti. On se sesypal a začali mu deprese (navštěvuje psychiatra a bere nejaka antidepresiva). Předminulý rok na podzim přestal pracovat, protože nebyl schopný ani vstát do práce (pracuje jako právník). V lednu minulý rok zase začal chodit do práce, bylo to celkem lepší. Na konci ledna měl covid a od té doby se to vrátilo zase do té nejhorší fáze. Nemůže zase pracovat, není schopen vstát z postele, sedí a kouká. Když na něj mluvíte, tak kouká skrz Vás. Chci se zeptat, jak mu já, moje máma a děti mohou pomoc, jak se k němu máme chovat? Máme ho nutit k nějaké aktivitě, vymýšlet mu program? Nebo ho máme nechat být? Předem moc děkuji za odpověd. Zuzana H.

Odpověď:

Dobrý den Zuzano,

některé lékařské studie dávají do spojitosti větší psychiatrické problémy po prodělání covidu případně zhoršení již zaléčených psychiatrických obtíží. Pokud příznaky, které popisujete stále trvají, obávám se, že sami jen málo můžete pomoci. Doporučil bych Vám dostat švagra k jeho psychiatrovi a znovu nastolit medikaci, kterou mohl pravděpodobně zcela přestat užívat. V takovém případě by pro vás největší pomoc, kterou můžete poskytnou je mu dohodnout termín u jeho ambulantního psychiatra, na schůzku ho doprovodit/ dovézt a zkusit ho k ní i motivovat. Příznaky, které popisujete se jeví jako těžší forma deprese a v takovém případě jen na velmi málo podnětů bude reagovat.Můžete mu zkoušet vymýšlet malé drobné aktivity. V případech těžké deprese si jen vyčistit zuby je důvod k oslavě, takže mějte na paměti, že i nejmenší aktivita je úspěch. Kdybyste ho nechali zcela být, jeho stav se bude dlouhodobě zhoršovat, kdy bude v lepším případě nezbytná psychiatrická hospitalizace. U depresí je zvýšené riziko sebevražedných pokusů. V případě, že by o tom váš švagr například začal mluvit doporučuji to nebrat na lehkou váhu a vyhledat odbornou pomoc. Jako klíčová se mi nyní zdá konzultace s jeho psychiatrem.

Přeji hodně štěstí

Patrik

Jak se mám vypořádat se strachem z války?

Dotaz:

Dobrý den,
poslední dobou se potýkám se zvláštními pocity. Od té doby, co hrozí válka v Evropě, se nedokážu na nic soustředit. Promítá se mi to do běžného života, odkládám povinnosti do práce, do školy, přítelkyni se také moc nevěnuji. Stále jsem duchem nepřítomný a tak trochu celkově paralyzovaný. Přemýšlím o tom, co bude dál. Mé klasické každodenní problémy mi přijdou malicherné v porovnání s tím, že bych tu třeba zítra vůbec nemusel být. Zanedbávám sebe a všechny ve svém okolí. Jsem pohlcený situací ve světě a nemohu z toho ven. Všude kolem mě se o tom mluví. V televizi, na internetu, dokonce i vždy, když s někým jsem, tak se o tom mluví. Kvůli tomu jsem v neustálém strachu a nejistotě, se kterou si nevím rady. Zároveň mi přijde hloupé si na něco stěžovat, když jsou tu lidé, kteří mají skutečné problémy a třeba bojují o život. Prosím o radu, jak se s touto situací vypořádat?

Odpověď:

Dobrý den,
děkuji Vám za odvahu, se kterou sdílíte takto těžké téma. Předem bych Vás chtěl podpořit v tom, že si nějakou formou říkáte o pomoc a sdílíte své pocity, které ve Vás současná situace v Evropě vyvolává. To, že zrovna nebojujete na bitevním poli ale neznamená, že nemáte právo cítit se špatně. To, co popisujete, v současnosti zažívá mnoho lidí, i když jsou vzdálení od bojů mnoho kilometrů.
Stres z války bývá paralyzující a mnohdy se mu nelze účinně bránit. Každý člověk má své strategie, jak se vyrovnává se strachem, stresem a nejistotou. Úzkost může prohlubovat každodenní expozice velkému množství negativních informací, kterým jste vy pravděpodobně vystaven. A proto bych Vám doporučil najít si takové množství informací, díky kterému budete mít přehled o aktuálním dění, ale zároveň Vás nepohltí. I když se tyto informace na nás hrnou z každého směru, stále jsme to my, lidé, kteří mají kontrolu nad tím, jaké zprávy a kdy je konzumují. Doporučil bych vám na sociálních sítích omezit možnost výskytu zpráv určitého typu (skrýt příspěvek, vypnout notifikace) a pečlivě vybrat zdroje, ze kterých budete tyto zprávy číst. Omezením zdrojů v počtu a přidáním na jejich kvalitě můžeme docílit toho, že nás nebudou zahlcovat protichůdné informace, které naši nejistotu ještě prohlubují.
Ve vašem případě by mohlo být dobré si určit čas, kdy budete tyto zprávy číst. Určit si hodinu například v podvečer, kdy se tomuto tématu budete věnovat, by vám mohlo pomoci být po zbytek dne přítomným ve svém běžném životě, se svou rodinou nebo přítelkyní, při práci nebo ve škole.
Ve svém dotazu jste zmínil, že když jste někde mezi lidmi, tak bývá často tématem právě situace v Evropě. Doporučil bych Vám se svými blízkými či kamarády sdílet své pocity, které ve Vás situace vyvolává. Z Vašeho dotazu mám dojem, že jste teď v této situaci tak trochu sám, pohlcený svým strachem a nejistotou. Sdílení těchto pocitů může pomoci je zmírnit. Zároveň se můžete od ostatních dozvědět, jak situaci zvládají, a třeba Vám mohou doporučit i nějaké strategie, které jim pomáhají situaci zvládat lépe. V každém případě je i v pořádku se nechtít o tomto tématu bavit.
Je naprosto přirozené se bát o sebe a své blízké. Stres je přirozená reakce. Je adaptací na ohrožení a člověku z evolučního hlediska umožňuje přežít. Mozek má tendence získávat ze svého okolí co nejvíce informací o možném ohrožení a na základě toho se pak chová. V případě že tyto informace přicházejí neustále, pak může docházet k takovým stavům mysli, které vy popisujete. V těchto případech je lepší se zabývat tím, jak skrze sebe nechat stres projít, aby nás nepoškodil než tím, jak se mu bránit.
Také může být prospěšné se aktivně zapojit do pomoci Ukrajině. Existuje mnoho organizací zastřešující různé způsoby pomoci, například dobrovolnickou činnost či materiální nebo finanční pomoc. Způsobů je mnoho, a pomoci může každý podle svých možností.
Věřím, že se Vám podaří najít způsob zdravé konzumace informací o aktuálním dění, a že Vám to umožní zůstat více u sebe, u svých zájmů a potřeb.

Jaromír

Dcera má nevysvětlitelné záchvaty vzteku

DOTAZ:

Dobrý den,
mám dceru (zanedlouho jí bude 6 let). V posledním měsíci je naprosto nezvladatelná, na naprosto obyčejné úkony, které pravidelně dělám nebo děláme, se začne vztekat, křičet, bouchat mě. Cokoliv udělám, tak je špatně, dostane až hysterický záchvat vzteku, ať toho okamžitě nechám, například uklidím ze stolu a ona začne řvát a ptát se, kde to bylo a musím to všechno vrátit přesně tam, kde to bylo položeno. Nesmím po ní uklidit hračky, nesmím nic přemístit bez jejího souhlasu, a když jí řeknu, ať si to teda uklidí sama, tak řekne „jo“, ale bohužel se nic neděje. Jednou jsem jí ohřála oběd a ji popadl vztek, že chtěla sama, tak jsme musely hodinu čekat, až úplně vychladne, aby si ho mohla znova ohřát. Takových situací zažíváme denně nespočet. Jsem už úplně zoufalá, nikdy neudělá nic z toho, co se jí řekne, spíše naopak.

Někdy si dokonce říkám, zda třeba není nemocná, že může mít v hlavě něco, co jí tohle vyvolává. Ale bohužel už nevím, jak tohle dlouho vydržím. Děsím se každé chvíle, kdy na něco sáhnu nebo řeknu.

Ráda bych věděla, jestli pro ni a hlavně nás, můžu něco konkrétního udělat.

 

ODPOVĚĎ:

Dobrý den,

vidím, že se nacházíte ve velmi složité situaci a péče o dceru je nyní velmi náročná. Jen z tohoto popisu Vám nemohu s jistotou říct, jestli se jedná o nějakou patologii či nikoliv. Vzhledem k tomu, že popisujete, že se toto chování projevuje nyní měsíc, může jít pouze o nějakou přechodnou vývojovou fázi, která časem odezní a komunikace s dcerou se brzy opět zlepší. V případě, že by toto chování nadále pokračovalo, doporučil bych navštívit odborníka, který by mohl celou situaci posoudit mnohem objektivněji. V tomto případě nejprve dětského psychologa a poté dle jeho doporučení, popřípadě dětského psychiatra. Ti by vám zároveň na základě jejich závěrů mohli dát konkrétnější doporučení a postup, jak s dcerou komunikovat, aby nedocházelo k takovým výbuchům vzteku.

Pouze na základě tohoto popisu mohu pouze doporučit, abyste se snažila pro dceru vytvářet bezpečné příjemné prostředí, zkoušela s ní komunikovat o tom, co ji trápí a jestli ji v tom můžete nějak pomoci. Její chování může také vypovídat o velké prožívané nejistotě. Takové reakce by poté zapadaly jako její způsob, jak si vytvářet, alespoň nějakou jistotu a mohly vysvětlovat její vztek, když je její „řád“ narušen. Toto se může dít například u dětí rodičů, kteří procházejí rozvodem nebo došlo k nějaké významné změně v rodině či v blízkém okolí dítěte. Pokud by se jednalo o něco takového, doporučil bych, abyste se snažila dceři pomoci vytvářet jistotu, například ujišťováním, že jste tu pro ni, může za vámi přijít, pokud ji něco trápí a máte ji ráda. V tom je také důležité, aby dcera mohla jasně předvídat vaše reakce. Jinak řečeno, abyste pro ni byla co nejčitelnější a nejsrozumitelnější. Zároveň zde může také být spojitost s vytvářením a udržováním zdravých hranic. Dále mě napadá, jestli tam nemůže být souvislost s očekávaným nástupem do školy?

Zvládat takovou situaci je pro vás velmi vyčerpávající a doporučil bych, abyste si zkusila najít i dostatek chvil pro váš odpočinek a nabrání sil. Mohlo by vám i pomoci se podívat na naše stránky www.koucink-psychoterapie.cz , jestli byste sama nestála o konzultaci k ventilování svých pocitů a podporu pro zvládání této situace.

Přeji mnoho sil

Patrik
Poradna Therapia