Nevím, co se sebou

/0 Komentáře/in /by

Dotaz:

Dobrý den, už asi od začátku puberty mám problém se svou osobností, a když jsem se v době lockdownu musela podívat sobě do očí, všechno se ještě zhoršilo. Je to k nevydržení. Mívám plnou hlavu různých protichůdných emocí – na jednu stranu něco chci a na druhou stranu to nenávidím. Nakonec ty emoce pohřbím někde v sobě. Bojím se jich, nesnáším ty chvíle, kdy se cítím, jako to nejzavrženíhodnější stvoření na světě. Potom se ale stejně začnou projevovat a je to ještě horší. Chvíle úzkostí střídá bezcitnost. Mám strach z různých řešení, protože se obávám, že jestli se tyto problémy vyřeší, přestanu mít schopnost psát příběhy, které mě tolik baví. Vždy, když jsem problémy zazdila vírou v Boha, se tak stalo. Děkuji za Váš čas a doufám, že ještě nejsem ztracená.

Odpověď:

Děkujeme za Váš dotaz a za sdílení Vaší těžké situace. Je nám líto, že se potýkáte s protichůdnými emocemi a pocity nízkého sebevědomí. Zdá se, že prožíváte složité období a Vaše obavy z řešení Vašich problémů jsou pochopitelné. Je také běžné, že se v náročných situacích, jako byl lockdown, emoce vyostřili.

Zmíníme několik tipů, které by vám mohly pomoci.
Je důležité, abyste se nesnažila své emoce potlačovat nebo ignorovat. Naopak, zkuste je přijmout a pojmenovat, podívat se na ně. Může Vám to pomoci lépe je pochopit a vypořádat se s nimi. Zde bychom vám doporučili, abyste tuto cestu podnikla spíše za doprovodu odborníka, třeba s někým z naší Poradny.

Je důležité si uvědomit, že není dobré být na to sama. Mluvte s někým, komu důvěřujete, o tom, jak se cítíte. Může to být rodič, kamarád, sourozenec, nebo jiná osoba, které se svěříte. 

Dopřejte si dostatek spánku, zdravě se stravujte a hýbejte se. Fyzická aktivita a zdravý životní styl Vám pomohou lépe zvládat stres a úzkost.

Vyzkoušejte relaxační techniky, které Vám pomohou zklidnit mysl a uvolnit se. Můžete vyzkoušet meditaci, jógu, dýchací cvičení nebo poslech uklidňující hudby.

Je důležité si uvědomit, že řešení Vašich problémů neznamená, že ztratíte schopnost psát příběhy. Naopak, jakmile se budete lépe cítit sami se sebou, budete se moci lépe soustředit na svou tvorbu a Vaše příběhy budou ještě krásnější a hlubší. Věříme, že nejste ztracená a že s trochou snahy a péče o sebe se Vám podaří překonat toto náročné období.

Přeje vám klidné dny a vše dobré.

Poradna Therapia

80

Přítel řeší práci ve spánku

/0 Komentáře/in /by

Dotaz:

Dobrý den, máme 10 měsíční mimčo a už jsme ho přesunuli do vlastního pokojíčku. Někdy se stane, že ho jdu nakrmit, pak se vracím do ložnice a přítel ze spaní reaguje ,,pozor!”, nebo něco takového protože má pocit, že je tam mimčo s námi, tak aby se mu nic nestalo, což je v pořádku někdy jsme ho mezi sebou opravdu měli. Problém je v tom, že přítel spíš poslední dobou při tom, když se vracím z krmení začne ze spaní řešit práci. Je programátor a třeba začne mluvit o nějakém problému protože stále něco řeší a musí v práci přemýšlet a ve volném čase má vlastní projekt a prostě to miluje. Vypadá to asi tak, že mě hladil po břiše a já jsem se zeptala co se děje a on začal o něčem s objednávkou (prostě jak něco naprogramovat) aktuální problém, co řeší v tom programování. Nebo mě jednou začal najednou lechtat. On se hned pak probudí a ví, že plácá blbosti. Osobně si myslím, že zkrátka moc pracuje nebo spíš by měl jen pracovat a ve volném čase už to nepřehánět protože jeho mozek pořád jede a to není dobře. Budu ráda za jakýkoliv názor. Děkuji

Odpověď:

Děkujeme za vaši důvěru. Domníváme se, že máte pravdu, že váš přítel zkrátka moc pracuje. Je to patrné i z toho, že se mu jeho práce prolíná do spánku. To může být způsobeno několika faktory.

  • Příliš velká zátěž. Váš přítel je programátor, což je poměrně náročná profese. Pokud má příliš mnoho práce, může to být pro jeho mozek stresující a může to vést k tomu, že se jeho myšlenky na práci přenášejí i do spánku.
  • Nedostatek odpočinku. Pokud váš přítel nespí dostatečně, je jeho mozek unavený a méně schopen se od práce odpojit.
  • Emoční zapojení do práce. Pokud váš přítel svou práci miluje a je do ní velmi zapojen, může to vést k tomu, že na ni myslí i ve spánku.

Co se týče toho, jak situaci řešit, můžete zkusit následující:

  • Promluvte si s přítelem o tom, co se děje. Vysvětlete mu, že jeho chování je pro vás nepříjemné a že se obáváte, že je to způsobeno tím, že zkrátka moc pracuje.
  • Zkuste spolu najít způsoby, jak přítel může snížit svou pracovní zátěž. Může to být například změna pracovního režimu, omezení pracovních hodin nebo přenechání některých úkolů kolegům.
  • Přítel by se měl snažit dostatečně odpočívat. To znamená chodit spát a vstávat pravidelně ve stejný čas, omezit kofein a alkohol před spaním a věnovat se relaxačním aktivitám jako je relaxační koupel nebo četba knihy.

Pokud se vám nepodaří situaci vyřešit sami, můžete vyhledat pomoc odborníka, například někoho z naší poradny.

Věříme, že vám odpověď bude užitečná. Přeje vám klidné dny a vše dobré.

Poradna Therapia

66

Vnoučata u mne nechtějí být

/0 Komentáře/in /by

Dotaz:

Dobrý den,
Mám tři vnoučata od dvou synů. Kluk a děvče od staršího syna mají nadváhu, a je to stále horší. Jejich stravovací návyky jsou pro mne hrozné. Stále sladkost, nanuky, večer každý pytlík brambůrků. S rodiči není řeč, když synovi něco řeknu jen je zle. Býval štíhlý ale co přišel do rodiny snachy také hodně přibral. Dospělí ať si dělají co chtějí, ale u vnoučat mne to vadí. Vždy u mne trávili prázdniny na chalupě a nyní nechtějí, protože u mne to nemají. Mám dilema zda jim to také dopřávat, nebo se vzdát jejich návštěv.

Odpověď:

Myslíme, že máte těžkou situaci. Na jedné straně chcete, aby se vaše vnoučata zdravě stravovala, na druhé straně nechcete ztratit jejich návštěvy.

Zdá se, že je důležité, abyste se snažila o kompromis, extrémy na obě strany jsou vždy málo nosné. Nemusíte jim dopřávat úplně to samé jako doma, ale můžete jim jejich dobroty trochu omezit, zmenšit porce a zkusit být s nimi venku, aby se více pohybovali. Znamená to připravit nějaké výlety a nalákat je na nějaké dobrodružství. 

Pokud se budete snažit o kompromis a vnoučata uvidí, že se o ně zajímáte a chcete pro ně to nejlepší, možná budou ochotnější změnit své stravovací návyky.

Pokud ani to nezabere, a vnoučata nebudou chtít prázdninový čas u vás trávit, můžete zkusit s nimi zůstat v kontaktu prostřednictvím telefonu nebo internetu. Můžete je také pozvat na návštěvu, ale jen na krátkou dobu, například na víkend. To by bylo možná pro ně přijatelné. 

Znovu také můžete také zkusit mluvit s jejich rodiči, jestli nemají obavu o jejich zdraví, proč tuto oblast vlastně nechtějí řešit. Když budou vnímat, že je nechcete odsoudit, něco přikazovat, pak mohou být otevřenější nějaké diskusi.

Věříme, že vám odpověď bude užitečná. Přeje vám klidné dny a vše dobré.

Poradna Therapia

85

Stach, stres ve vztahu

/0 Komentáře/in /by

Dotaz:

Dobrý den, chtěla bych poradit jak se zbavit stresu a strachu. Mám přítele už rok a půl a na začátku vztahu jsme měli hodně problémy. Jeho spolužáci mi posílali videa jak se baví, pošťuchuje a směje se spolužačkami. Když jsme se hádali, volal to kamarádce, psal si s nimi o mně atd. Od té doby se toho hrozně změnilo, ujasnili jsme si určité věci a bylo to fajn, ale mám od toho takový blok. Několik měsíců jsme každý den spolu a když teď jede do školy, mám obrovský strach a brečím jak malá. Prostě se bojím i když vím, že by nic našemu vztahu neudělal a miluje mě nadevše. Opravdu mi to dává pořád najevo, ale i tak mám strach. Potřebuju se už téhle vlastnosti zbavit, ale pořád mi to nejde a přitom je to už dlouhá doba. Nechci, aby to semnou takhle dál pokračovalo. Možná je to i tím, že je to můj první vztah. Děkuji za radu.

Odpověď:

Dobrý den,

předně bych chtěla poděkovat za důvěru, se kterou se svěřujete s tímto dotazem. Rozumím, že tyto obavy pro Vás mohou být velmi sužující.

Zkusme se na Vaši situaci podívat. Je možné, že jste na základě zkušenosti, kdy volal kamarádce, ztratila důvěru a navíc jste se cítila ohrožená. Tomu docela rozumím a myslím, že je to také naprosto přirozené, protože osoba, se kterou jste si blízko si o Vás povídala s někým jiným a vy nevíte, co vlastně o Vás říkali. Proto teď můžete prožívat strach, že by se to mohlo stát znovu nebo že by vás přítel opustil.

Váš strach také pravděpodobně vychází i z Vaší fantazie, kterou máte. To znamená např. že se mu ve škole zalíbí jiná apod., to si můžu nyní jen domýšlet. To u Vás spouští tuto reakci strachu a projevuje se to v chování, např. Že pláčete.

Tyto představy či strachy mohou mít ještě další “příčinu”, o kterých člověk někdy ani neví – někdy to může pramenit např. z nízkého sebevědomí, což je takový obecný pojem, nicméně můžeme si to představit tak, že člověk nemá důvěru v sám sebe, a je tak závislý na druhých. To zní možná trošku tvrdě, zároveň je to jen příklad, protože já samozřejmě jen z tohoto popisu nemohu vědět, jak to máte Vy. Nicméně píšu proto, abyste tomu mohla více porozumět.

Co můžete dělat je např., že budete sledovat Vaše myšlenky, které Vás vedou k vašemu strachu, např. když si představujete, že Váš partner je ve škole a baví se s někým jiným. Zkuste tyto představy zavčas „přerušit“ a např. Si říct, že se může s někým jiným bavit a že mu věříte. Jistě, může stát, že se seznámí s někým jiným, tuto nejistotu je třeba také přijmout, ale můžete si říct, že mu věříte a nebo třeba, že se nechcete tímto takto stresovat, když se nic takového něděje. Jde o to si uvědomit i to, že tento strach ubližuje hlavně Vám. Je to i o určitém rozhodnutí, že se tím nechcete nechat takto trápit.

Můžete zkusit také prozkoumat, co by pro Vás znamenalo, kdyby se tyto Vaše obavy naplnily? Co by to pro Vás znamenalo a co by pro Vás bylo to nejhorší? To je proto, abyste porozuměla tomu, čeho se vlastně obáváte.

Co Vám může pomoci je, že se začnete orientovat na sebe. To znamená věnujte se např. také svým koníčkům, můžete si psát, co se Vám každý den povedlo, stýkat se s kamarádkami apod. To Vám pomůže jednak „přijít na jiné myšlenky“ a také můžete takto posilovat svoje sebevědomí tím, že budete dělat věci, které Vás baví.

Věříme, že vám odpověď bude užitečná. Přeje vám klidné dny a vše dobré.

Poradna Therapia

94

Smích v nevhodných situacích

/0 Komentáře/in /by

Dotaz:

Dobrý den,

obracím se na Vás s prosbou o pomoc, jelikož nikde jinde ať už v diskuzích nebo článcích, jsem nenašla svůj problém. Děje se mi to, že se směju v naprosto nevhodných a vážných situacích. Často to bývá třeba když se manžel uhodí (nijak hrozně). Nicméně jelikož jsem aktuálně matkou na rodičovské a máme doma 20měsíčního prcka, tak to nejčastěji zažívám v situacích s ním. Právě dnes jsem potřebovala jít vyvenčit psy s ním v nosítku, a tak jsem mu ukončila jeho aktivitu, která ho hrozně bavila. Dostal obrovský záchvat vzteku a pláče kvůli tomu, že jsem mu nemohla vyhovět. Válel se po zemi, plakal, házel věcmi, občas se mu podařilo i mě uhodit, tahal mě zpátky k místu, kde si hrál. Bylo mi ho hrozně líto a jeho vztek jsem chápala, ale nedalo se nic jiného dělat. Už jsme si hráli dlouho, já byla čím dál unavenější a potřebovala jsem již jít, aby usnul a já si odpočala. On byl chudáček nešťastný a já se nemohla přestat smát. Bylo to hrozné. Snažila jsem se to schovat za polštář, ale určitě to viděl. Nechci, aby si myslel, že se mu směju kvůli tomu, že se vzteká. To tak vůbec není.

Máte prosím s něčím podobným zkušenost? Připadám si fakt hrozně. Kolikrát se i bouchla třeba nějaká kamarádka a bolelo jí to a já se smála. Nepřipadá mi to v pořádku. A co s tím můžu dělat?

Děkuji Vám moc za jakoukoliv odpověď.

Odpověď:

Dobrý den,

děkuji za Vaši důvěru svěřit se s tímto dotazem. Dokážu si představit, že obzvlášť v situaci s vaším synem to pro Vás může být velmi frustrující, ale zároveň si nelze pomoct. Na úvod snad jen připomenu, že smích je přirozená lidská reakce a je pro nás sociálně velmi významný. Smích je také velice nakažlivý.

Z dotazu mi není zcela jasné, zda jste to tak měla celý život nebo to začalo později s postupem věku. Obecně si myslím, že se není čeho obávat. Tyto situace se občas některým lidem dějí a řeší stejné důsledky jako Vy. Pravděpodobně nenaděláte mnoho, jak tomu úplně předejít. Je možné, že jste v období, které je obecně emočně náročné a vy tak určitým způsobem ventilujete vaše emoce. To může být jedno z vysvětlení.

Nicméně si můžete v situaci, kdy se začnete znovu nekontrolovatelně smát, pomoct určitými triky, které Vás vrátí zpět do „racionální roviny“. Zkuste si v tu chvíli uvědomit, co se ve skutečnosti děje, tedy že takto potřebujete jistým způsobem „srovnat hladinu emocí“. Jen tato samotná úvaha vám pomůže dostat se z této silné emoce, ve které jste. Nebo si můžete dopředu nastavit nějakou činnost, kterou vykonáte, když se začnete opět takto smát, např. zkuste vyhledat zelenou barvu v místnosti či kdekoliv budete, začněte postupně odpočítávat 8 od 100 apod, možností je mnoho 🙂 Také je vhodné vyhnout se v tu chvíli očnímu kontaktu s druhou osobou.

Pokud Vám toto nepomůže, je možné pracovat i s „následky“. To znamená, že pokud to není zrovna v situaci, kde je manžel, který už to tak trochu zná, zcela narovinu vysvětlete, co se stalo a že je to problém, který aktuálně řešíte a není to nic proti druhé osobě, se kterou jste. Je pravda, že vašemu dítěti to půjde ještě těžko vysvětlit, ale i tomu se to dá možná nějak vhodně podat.

Na závěr ještě doplním, že se také můžete zaměřit na možné důvody vašeho smíchu. Popřemýšlejte, zda tyto situace nemají nějaký společný původ. To znamená, předcházela této situaci nějaká jiná emočně významná událost, necítíte se ten den např. více ve stresu?

A v neposlední řadě bych Vás ještě chtěla podpořit, abyste to nebrala jako něco zakázaného a nebo zcela neakceptovatelného, dovolte si se klidně smát. To píšu i proto, abyste necítila tlak, že se Vám tyto situace již nemohou stávat. Možná se Vám to znovu stane, nicméně možná přístě budete mít již znalosti, jak se situací zacházet a nebo na ni budete pohlížet trošku jinak.

Věříme, že vám odpověď bude užitečná. Přeje vám klidné dny a vše dobré.

Poradna Therapia

152

Dospělý příživník

/0 Komentáře/in /by

Dotaz:

Dobrý den, rada bych se Vás zeptala na jeden závažný problém, který trápí celou naší rodinu.  Jedná se o mou sestřenici. Je ji 24 let (letos 25). Po ZŠ nastoupila na SŠ, kterou ve 2 ročníku opustila, nastoupila na další SŠ placenou, kterou také nedokončila, poté nastoupili na SOU, které nakonec dokončila ve svých 23 letech. Chodila za školu. Během studia si brigádu nenašla, jen cca na 1 měsíc, poté ji to “nebavilo”. Do práce nastoupit nechtěla prý ji všude nabízeli málo peněz. Žádná práce ji nebyla dobrá. Již asi od 12 let má problémy s chováním, je to lhářka, kradla v rodině peníze, sestře kradla její osobní věci, vždy řekla, že to ona nebyla a tím to skončilo. Je chladná   nemá žádné emoce, není empatická, postrádá zodpovědnost, jedině, co ji zajímá je její telefon. Ve 12 letech byla u výchovné poradkyně, která ji diagnostikovala pouze ztrátu emocí, hrdost. Problémy s jejím chováním se stupňovaly, poté s ni její matka šla k psycholožce, která ji diagnostikovala také ztrátu emocí a dále i chladnost, bezcitnost, ztrátu se o něco zajímat, a svalování viny na ostatní (v případě neúspěchu), nic není její chyba. Psycholožka dala doporučení k psychiatrovi bohužel odtud zprávu nemám.

Aktuálně ji matka s partnerem vyhodili z bytu, jelikož cela situace byla již neúnosná (krádeže, volání policie na matku, neposlušnost, agresivita, nezájem s čímkoliv pomoci a velké čerpání energii (za 1 týden 3 kubíky vody)). Problém pokračoval v tom, ze místo toho aby se postavila na své nohy, odešla bydlet k babičce (neustále slibuje ze nastoupí do práce, řekne kam nastupuje, kdy tam nastupuje, řekne ze je s novými lidmi z práce v kontaktu, ale když tam zavolám a ověřím si to, je mi sděleno, že se ji snažili zkontaktovat, ale tel jim nezvedá. Abych babičku trochu uklidnila, pomohla jsem ji najít novou práci, se vším jsem ji pomáhala, vše vyřizovala. Nastoupila 8.2 , až doteď jsme věřili ze se změnila a do práce chodí,  bohužel jsme zjistili,  ze v práci byla max 3 dny a poté nahlásila v práci neschopnost (po celou dobu neschopnosti bydlela u známých, ne u babičky), teď když jsme na to přišli má stále výmluvy a lže. Tvrdí jiný datum na neschopence. Tvrdí, že chodila do práce déle, ale vždy mluví o tom, co si dokážeme zjistit a zjistíme, že lže. Bojím se o zdraví své babičky, všichni ji říkáme, že ji musí vyhodit, jinak se z toho zblázni a bude ji pořád živit, jenže babička si neumí představit vyhodit ji.

Její otec ji donedávna posílal 5tis kapesné (dokud nebude pracovat) a matka ji platí paušál. Všichni tři ji dávají stále šance, ale kromě babičky ji doma nikdo nechce. Co s takovým člověkem? Je to parazit. Na nikom ji nezáleží, myslí si, že ona má ve všem pravdu a všichni jsou hloupí, spí dlouho přes den, nic nedělá. 

Co s tím? Jsem už zoufalá. 

Děkuji za odpověď  

Odpověď:

Dobrý den,

Popisujete mi velmi náročnou a vyčerpávající situaci. Rozumím, že už jste z toho zoufalá.

Vaše sestřenice zní jako někdo, kdo si ještě nenašel své místo ve světě. Nebavilo ji studium, proto ji trvalo tak dlouho. Nevidí v něm smysl. Píšete, že pro ni nic není dost dobré. Chce více peněz například apod. Upřímně to vypadá, že je ztracená a nemá smysl života. Také zatím asi nemusela být zodpovědná za svůj život. Peníze má od rodičů (od otce alespoň donedávna a matka platí telefon) a bydlí u babičky. Nebyla tedy nucena vzít svůj život do rukou a zkusit se postavit na vlastní nohy. Práci jste ji našla vy. Je mi jasné, že jste se snažila pomoct a ona opět tuto pomoc nebyla schopna přijmout a snažit se.

Smutnou pravdou je, že vy nemůžete udělat nic s jejím chováním či přístupem k životu. Pokud se u ní má něco změnit, musí na tom pracovat ona. Rozumím babičce, že si neumí představit jí vyhodit. Nicméně je asi čas si s babičkou promluvit. Například o tom, že tím, že budou pořád sestřenici takhle pomáhat se na vlastní nohy nepostaví. Neznamená to, že ji musí všichni odříznout, ale klidně bych dala nějaké ultimátum. Od mámy třeba: Budu ti ráda dál platit paušál, ale pokud si nenajdeš do měsíce/dvou práci a tu si udržíš, tak ti ho platit nebudu. A babička, aby to s ní taky nastavila nějak takhle. Například, že si musí najít práci a začít na sebe vydělávat a bydlet tam může, pokud bude taky přispívat na bydlení. Něco jako nájem (i malý) pro babičku. Prostě ji začít nastavovat pravidla, ultimáta.

Vzhledem k tomu, že to s ní její rodiče a babička nezdávají tak ji určitě mají rádi. To bych jí řekla, že vám na ní zaleží, ale situace už je neúnosná. A že si kvůli ní přejete, aby se sebou začala něco dělat. Aby třeba začala chodit na terapii apod. Pokud je opravdu vzdálená od svých emocí, jak píšete, tak na ni nebude fungovat, že vám to ubližuje. Mohlo by na ni fungovat to, že to ubližuje jí.

Je strašně důležité, abyste si ale uvědomila, že to není vaše starost. Chápu, že se zajímáte o babičku a svoje blízké. Že nechcete, aby jim sestřenice ubližovala. Ale vy nemůžete všechny zachránit. Nemůžete za sestřenici pracovat, nemůžete za babičku udělat rozhodnutí a vyhodit sestřenici z domu atd. Nejsou to děti, každý z nich si udělá svůj názor a dle něj bude konat. Vy můžete vyjádřit svůj postoj, pokusit se jim nabídnout váš pohled, ale v závěru je to na nich. Není lehké si toto uvědomit a připustit, ale věřte mi, že se vám pak uleví.

Je vidět, že máte svoji rodinu ráda a chtěla byste ji ochránit a pomoct ji. Nezapomínejte v tom ale na sebe, na to, co potřebujete vy a jak se cítíte. Tato situace na vás očividně hodně dopadá a trápí vás. Je v pořádku se na tuto situaci i dívat jako: Co to dělá se mnou? Jak se můžu postarat o sebe a o to, aby mě to tolik netrápilo?

Kdybyste chtěla, můžete se objednat u nás na sezení. S někým sdílet vaše pocity a vypovídat se. Objednejte se (koucink-psychoterapie.cz)

Věříme, že vám odpověď bude užitečná. Přeje vám klidné dny a vše dobré.

Poradna Therapia

112

Bez energie a nálady

/0 Komentáře/in /by

Dotaz:

Dobrý den, nevím jestli na mně tak působí všechno co se děje ve světě, nebo mi opět kolísají hormony jsem podle lékařky v premenopauze a už jsem podobné stavy jednou měla. Do ničeho se mi nechce, jako by mně nic netěšilo. Mám desetiletého syna, který ve škole výuku začíná hůř zvládat. Nedokážu mu dát takovou podporu jakou by potřeboval. Navíc před dvěma týdny zemřela maminka od moji švagrové, jinak úplně zdravá vitální ženská. Nějak nevidím konec toho všeho a nevím kde čerpat energii, když se mi do ničeho nechce. Těšila jsem se, že až se oteplí bude líp, ale nějak ani teplejší počasí a sluníčko mně “nenakopává”. Snažím se aspoň trochu zklidnit pomocí bylinek (meduňka, kozlík lékařský, třezalka) ale spíš bych potřebovala něco co mi dodá elán, energii a chuť do života.

Odpověď:

Dobrý den,

Jsem moc ráda, že jste napsala! Jistě premenopauza či menopauza rozhodně může mít nějakou roli na to, jak se cítíte, ale hodit to celé na ni vám stejně nepomůže se tak necítit, takže se na to můžeme spolu podívat.

Nejdřív bych vám chtěla říct, že rozhodně nejste sama. Pocity, které máte jsou naprosto normální a v dnešní době se s nimi potýká opravdu hodně lidí. Vzhledem k tomu, že nemáme žádný konkrétní termín, kdy se vše zase více stabilizuje, tak se nám vše zdá horší a horší. 

Co se syna týče, zkuste s ním jen soucítit. Pochvalte ho, když zvládne další den výuky. Když si například stěžuje, že už je to dlouhé tak mu klidně řekněte, že naprosto souhlasíte. Zkuste si i přes to, že už jste unavení udělat nějaký hezký program. Zahrajte si stolní hru (pokud už vás ty vaše nebaví, objednejte si novou), jděte na procházku, koukněte se spolu na film (udělejte si k tomu třeba popcorn, ovoce, zmrzlinu). Pokud syna baví vyrábět, můžete zkusit něco takového. Trošku si oživit tyhle dny.

Také ale nezapomínejte sama na sebe. Pokud si to můžete dovolit, kupte si něco hezkého. Ať už jde o oblečení, dobré jídlo/pití, něco na nějaké vaše hobby apod. Udělejte si na sebe čas. Dejte si vanu, jděte se sama projít a nadýchat se čerstvého vzduchu, zacvičte si jógu, zkuste nový recept…fantazii se meze nekladou. Hlavně na sebe nebuďte přísná. Buďte k sobě hodná, děláte toho už tak dost. Není to lehké období. Naprosto vám rozumím, také mám dny, kdy mě nic nedokáže nakopnout. Někdy si to prostě musíte dovolit. Přijmout to, že tedy dnes nebude produktivní. Jindy se zkuste nakopnout právě nějakou procházkou apod. Neznamená to, že si na to někdy nemůžeme zanadávat, ale zvládneme to! Vy to zvládnete.

Kdybyste se cítila dlouho špatně, přitížilo se vám či byste prostě chtěla, nebojte se zkusit i terapii. Někdy je fajn se někomu vypovídat, posdílet s ním, jak se máte. Určitě to za to stojí a myslím, že by vám to mohlo přijít smysluplné. Jen na to myslete, že je vždy taková možnost.

Věříme, že vám odpověď bude užitečná. Přeje vám klidné dny a vše dobré.

Poradna Therapia

121

Partner flirtoval s kamarádkou

/0 Komentáře/in /by

Dotaz:

Dobrý den, v srpnu jsem jela s mojí nej kamarádkou neplánovaně na oslavu za partnerem, všichni tři se známe od mladých let, on mě vždycky chtěl, já jeho ne, až teď jsme se po letech dali dohromady, asi pět měsíců před tou oslavou. Partner tam měl trochu upito, ale ne zas tak moc. Kamarádka řídila, nepila. Už od příjezdu se partner kolem ní motal, kamarádka pak na něj začala sahat, laškovně mu prohrábla vlasy, on to chtěl zopakovat, začal flirt. Oslovoval ji Kačenko, já pro něj náhle byla Milada, jinak mi říká zlatíčko. Pohladil ji po tváři a po stehně, to samé udělal mně. Stáli jsme a ona mu vytáhla řetízek zpod trička, on si jej dal zpět, pořád na sebe koukali tak nějak se zalíbením. Později ji vzal kolem ramen a odvedl ke svým kamarádům, já zůstala stát s oslavenkyní. Kamarádka pak odešla do auta, on ji nenásledoval, ale cestou zpět v autě to zase jiskřilo, u domu jsem vystoupila, on chtěl jet s ní, zavřel dveře a něco jí tam říkal…No, co se odehrávalo ve mně, asi nemusím moc popisovat, zklamání, bolest, smutek,zlost….na oba. Partner přiznal, že je to hezká ženská, super kamarádka…a prý že mi nijak nechtěl ublížit, mockrát se omlouval a stále opakuje dokola, jak mě miluje. Kamarádka se mi k tomu nijak zvlášť nevyjádřila, prý není co vysvětlovat. Tak jsem se rozhodla s kamarádkou ukončit přátelství a zůstat s partnerem. Nedokázala bych si představit dál se vídat v této sestavě nás tří. Problém je, že to v sobě stále nemám vyřešené, často na to myslím, hrozně mě to ponížilo, a připomenu to i partnerovi a znovu se v tom plácáme 🙁 Nevím si s tím rady, jak z toho ven…Partnera miluju, ale zároveň ho v duchu obviňuju, že jsem bez kamarádky a jak je tohle vůbec možné, prostě to potřebuju pochopit, což partner není schopen vysvětlit, protože si to, dle jeho slov, nepamatuje. Tohle mu ale nevěřím! Prosím o radu….

Odpověď:

Dobrý den,

Věřím, že to pro vás byl velmi nepříjemný večer a stále to ve vás zůstává. Takové chování od vašich dvou velmi blízkých lidí pro vás bylo asi velmi zraňující a zanechalo to ve vás velké pochybnosti. Vzhledem k tomu, že kamarádka i partner od toho dali ruce stranou a tváří se, že se nic nestalo nebo si to nepamatují vás staví do obtížné situace. Jinak řečeno vám řekli, ať si s tím uděláte, co uznáte za vhodné. Z toho důvodu vnímám zároveň vaši velkou svobodu, jak s danou situací naložíte. Z vašeho popisu tomu rozumím tak, že jste se rozhodla zůstat s partnerem a s kamarádkou se přestat stýkat. Vidím, že je pro vás velmi důležité situaci pochopit. Nicméně se mi zdá, že se v tomto nacházíte ve slepé uličce, protože ani jedna strana s vámi nekomunikuje o tom, co se stalo. Může to být z pravdivých důvodů nebo se snaží chránit před tím, aby vám ublížili nebo o vás přišli. Když ale píšete, že danému vysvětlení nevěříte, předpokládal bych, že vnitřně sama v sobě odpověď máte, ale nejste si jí jistá nebo si ji nechcete naplno připustit? Nabídl bych možná otázku, zdali i přes to co se stalo, chcete s partnerem být. Jste ochotná ve vztahu setrvat s tím, že na vašem vztahu bude tato skvrna nejistoty? Myslím si, že máte nějakou odpověď na to, co se mezi nimi mohlo stát/dít, dokážete s tím dál žít? Pocity zrady, smutku a bolesti jsou v takto náročné situaci zcela pochopitelné a na místě. To, že jste o tom zkusila s oběmi komunikovat, jste udělala pravděpodobně maximu k tomu, abyste situaci vyjasnila. Teď zbývá se rozhodnout, jestli je tato nejistota něčím, co dokážete ve vztahu překonat a co ne. Rozhodně bych se, ale přikláněl k tomu, aby to rozhodnutí bylo vědomé. Ne, že se budete snažit tvářit jakoby se nic nestalo a doufala, že to jednou samo od sebe zmizí. Možná by vám v tomto mohl být nápomocný terapeut/ka, se kterou byste mohla celou situaci probrat v bezpečném prostředí a ujasnit si pocity a myšlenky, které se kolem této události objevují. Mohla byste se zkusit podívat na naše stránky www.koucink-psychoterapie.cz a zkusit, jestli by vám nevyhovoval některý z našich terapeutů. Ztráta kamarádky je velmi nepříjemná. Zde bych upozornil na stejnou možnost, která je ve vašich rukách. Můžete se stejně rozhodnout, že to je situace, kterou vaše přátelství ustojí i kdyby se jednalo pouze o jednorázový flirt či o něco většího. Zároveň se vždy můžete rozhodnout, že se v této pozici nacházet nechcete a vztah opustit.

Věříme, že vám odpověď bude užitečná. Přeje vám klidné dny a vše dobré.

Poradna Therapia

94

Citově nedostupný člověk?

/0 Komentáře/in /by

Dotaz:

Dobrý den, 
ráda bych se zeptala na svoji momentální “vztahovou” situaci. Scházím se asi měsíc s mužem (je mu 34 let, mně je 24). Známe se sice už déle než rok, ale celou dobu byl charakter našeho vztahu čistě přátelský. Nedávno se to ale postupně změnilo a nyní je to spíše na úrovni romantických schůzek. Vím, ale, že to on zatím nevnímá až tak vážně jako já (i přestože jinou by si nenašel a ani by se nescházel s více slečnami zaráz), i přestože děláme všechny věci téměř jako bychom byli pár – trávíme spolu spoustu času, víkendy, plánujeme schůzky předem, když něco řešíme, běžně používáme zájmeno “my”, bavíme se navzájem o svých problémech a důvěřujeme si, mám u něj doma vlastní kartáček na zuby i pyžamo, máme mezi sebou intimitu, probouzíme se a usínáme spolu, klidně mi svěří klíče od bytu, nebo mě v něm nechá samotnou, stará se o mě, vaříme spolu, teď nedávno mi řekl, že zvažuje koupi bytu, ve kterém je teď v pronájmu, řešili jsme, jakou si jednou pořídíme kočku, atd… Sex zatím nemáme, jelikož mu bylo před nějakou dobou diagnostikováno low – risk HPV a já zatím nejsem očkovaná, takže to nechceme pokoušet, ale snažíme se to oba společně aktivně řešit. Co mi ale leží v hlavě je to, že i přes tohle všechno vím, že mě zatím nemiluje (nebo to on sám alespoň nepřizná), i když věřím, že mě má moc rád…Prý jsem zatím na úrovni “velmi dobré kamarádky”, což se mi zdá jako velmi zvláštní označení, vzhledem k věcem zmíněným výše… A před pár dny mi řekl, že neví, zda vůbec dokáže někoho milovat a že přesně to byl důvod konce jeho minulého vztahu – že k tehdejší ženě nic necítil. Ráda bych se zeptala, zda se s takovým psychickým stavem a zřejmě citově nedostupným člověkem dá do budoucna nějakým způsobem pracovat a zda se to může změnit natolik, aby se otevřel možnosti normálního, plnohodnotného vztahu. Děkuji moc za případnou odpověď a Váš čas…

Odpověď:

Dobrý den,

Díky za váš dotaz a odvahu svěřit se.

Píšete, že se znáte déle než rok, ale intimněji se poznáváte poslední cca měsíc. Přijde mi tedy zatím v pořádku, že vás nemiluje. Po měsíci je to ještě vcelku čerstvé, a to vámi toužené „miluji tě“ může přijít až třeba za půl roku. Tím bych se vůbec netrápila. Z toho, jak o vašem vztahu píšete si také myslím, že vás má moc rád a záleží mu na vás. Vzdávat se tohoto vztahu je tedy možná zatím předčasné. Zatím to zkoušíte a je ještě brzy na nějaké velké závěry.

Na druhou stranu jsou zde jisté faktory, které vašemu vztahu úplně nehrají do karet. Moje „velmi dobrá kamarádka“ u mě nemá pyžamo a kartáček, neusínám s ní a nezvažuji intimní styk. Takže vám rozumím, že vám toto označení přijde zvláštní. To, že si není jistý, jestli dokáže někoho milovat také není dobré znamení. Navíc je mezi vámi 10 let. Kdyby to bylo tak, že je mladý a lásku ještě nezažil, neměl vztah atd. dalo by se to lépe pochopit. Takhle už to může naznačovat nějakou citovou blokádu, nechuť do vztahu, nechuť se vázat apod. Důvodů může být spousta. Otázka je, jak dlouho má smysl čekat na něj a zkoušet to. Jestli chcete mít například rodinu a děti, chtělo by to budovat takový vztah s někým, s kým si budete jistá, že on to také chce. Může se vám pak totiž stát, že budete pořád doufat, že on se změní, pustí vás dovnitř atd. a najednou si uvědomíte, že jste x let ve vztahu s někým, kdo vás vlastně nemiluje a rodinu nechce.

Zasloužíte si mít po svém boku muže, který si vámi bude jistý. Muže, u kterého i vy si budete jistá, že vás miluje a počítá s vámi do budoucna. To samozřejmě není hned, po měsíci to nepoznáte skoro nikdy. Ale měla byste mít na paměti, že nemá smysl příliš dlouho čekat a „ztrácet čas“ s někým, kdo to nemá stejně nastavené.

Co se týče otázky, zda se s tím dá pracovat, dá, ale musí chtít on. Tohle není něco, co za něj můžete odpracovat vy. Je to bohužel jeho boj a pokud s tím on nebude spokojen, nebo bude vědět, že vy nejste a bude mu to stát za to, tak s tím musí začít pracovat on. Najít si terapii například. V terapii se může dívat na své předešlé vtahy, předešlý život a zjišťovat odkud pramení různé věci v jeho životě. Kde vznikl jeho pohled na svět, jak se naučil jisté strategie apod.

Zkuste si tedy dát třeba nějaký termín do kterého budete čekat a sledovat, jak se situace vyvíjí. Třeba dva nebo tři měsíce, to je na vás. Ale nepřehánějte to a nedávejte si na to půl roku až rok. To už je zbytečně dlouhé období, ve kterém byste se jen trápila a přemýšlela, co můžete udělat jinak. Po uplynutí této doby si o tom můžete s tímto mužem promluvit, nebo se zamyslet sama a pak se mu svěřit s tím, na co jste přišla. A uvidíte, jaká bude odezva. Pokud budete pořád „velmi dobrá kamarádka“, nebo si pořád nebude jistý atd., je v pořádku se na vztah vykašlat a zkusit hledat štěstí jinde. 

Věříme, že vám odpověď bude užitečná. Přeje vám klidné dny a vše dobré.

Poradna Therapia

265

Pocit vnitřní prázdnoty

/0 Komentáře/in /by

Dotaz:

Dobrý den, je mi 47 let. Celý život jsem se snažila dělat vše pro svou rodinu a své blízké. Dneska jsou mé děti dospělé a já zjišťuji, že mě nikdo nepotřebuje. S manželem jsme se rozešli už dávno, neměli jsme žádné společné zájmy a ani jeden z nás nebyl ochoten se tomu druhému přizpůsobit. – Těšila jsem se na vnoučata a dcera mi dala dva krásné kluky (dvojčata), kterým jsou čtyři měsíce. Bohužel mi připadá, že dcera chce jen fyzickou pomoc – měla bych viset na hřebíčku, aby mě mohla kdykoliv použít a když není třeba zas odložit. Také mám pocit, že moje názory a péče nejsou vítané, dcera se ke mě chová jako k nějaké neschopné staré bábě, která to neumí s těmi moderními technologiemi, a proto vlastně není schopná s ničím si samostatně poradit. Mám kluky moc ráda, ale chtěla bych mít i svůj život, udělat si plán, jak se věnovat i vnoučatům i sobě, chtěla bych mít přátele nebo i partnera, ale nedokážu se s nikým sblížit, nedokážu s nikým mluvit. Ráda sportuji a jezdím na výlety, pletu, šiji, ráda vařím. Všechno dělám jen sama, protože moji známí mají pocit, že “moc” jezdím na kole, “moc” běhám, chodím na “moc” dlouhé procházky. – Jsem tedy většinu času sama (se svým pejskem) a čím víc jsem sama, tím méně jsem schopna s někým dalším mluvit. Zkoušela jsem různé skupiny podobných lidí, ale nedokážu nikam zapadnout. Seznamování je pro mě opravdu velice těžké. Chtěla bych se s někým nezávislým poradit jak dál. Děkuji

Odpověď:

Dobrý den,

díky, že jste našla odvahu napsat!

Píšete, že jste vlastně celý život zasvětila svým blízkým a rodině. Přijde mi tedy přirozené, že jakmile vám toto pečování z života z větší části odejde (děti dospělé, separace od manžela) tak pociťujete prázdnotu. Věřím, že jste se na vnoučátka těšila a teď vás mrzí, že to není tak, jak jste si představovala. Myslím si, že dcera to nemyslí nijak zle a má vás ráda. Určitě ji hodně pomůže, když sem tam pohlídáte, nebo přijedete a pomůžete poklidit atd. Myslím si, že si to dcera prostě jen chce udělat po svém. Věřím, že se sem tam bude chtít poradit a ocení, že vy už jste děti vychovávala a máte zkušenosti. Potřebuje si ale nastavit svůj styl, děti jsou ještě hodně malé a ona si potřebuje zajet nějaký režim. Nové maminky si hledají styl výchovy a zlobí je, když se jim každý snaží pomáhat a radit. V tomto období je každý rádce a možná je toho na vaši dceru v tomto ohledu příliš. Nebojte se dceři říct, že byste ráda pomáhala více, až bude ona chtít. A že ráda pomůžete s úklidem, hlídáním či navařením. Ale že se i těšíte, až bude ona připravená, na věci jiné. Na hlídání, že budete brát vnoučata na výlety atd. To si sedne, uvidíte!

Píšete, že byste chtěla přátele nebo i přítele, ale máte problém s tím někam zapadnout a seznámit se. Možná vás uklidní, že seznamování dělá problémy hodně lidem, i když vám to tak možná nepřipadá. Myslím si, že na to jdete dobře. Přes skupiny lidí, které baví stejné věci jako vás (vaření, sport, pletení…). Napadá mě, že pokud máte i třeba jen jednu kamarádku, zeptat se jí, zda byste nemohla někdy jít s ní za jejími přáteli. Zkusit si rozšířit kruhy tímto způsobem. Nevím, jestli máte třeba Facebook, ale i přes něj se dá seznamovat. Je tam spoustu skupin, ve kterých jsou sportovci, vášniví kuchaři či lidé, kteří rádi šijí. Nebo pejskaři, to je výborná skupina. Zkuste to i takhle. 

Můžete zkusit chodit například se psem na cvičák, nebo jsou psí tábory apod. Najít si nějaký hromadný výlet a vyjet s partou lidí a seznamovat se. Můžete to pojmout jako dobrodružství.

Zníte jako příjemná, starostlivá a velice zajímavá žena. Žena do nepohody. Nebojte se, určitě si přátele (a i partnera) najdete. Jen se toho nesmíte bát a jít do toho trošku po hlavě. A hlavně se nenechte odradit tím, že si sem tam s někým nesednete. To je naprosto normální, děje se to nám všem. Prostě to zkoušejte a věřte mi, že to vyjde. Zvládnete to!

Věříme, že vám odpověď bude užitečná. Přeje vám klidné dny a vše dobré.

Poradna Therapia

118