Příspěvky

Život s alkoholikem

Dotaz:

Dobrý den,

kde začít? Před rokem jsme se s přítelem sestěhovali k sobě. Já (33) ,mé tři děti (4,8,11) a on (35). Jeho minulost není moc dobrá ale když jsme spolu začínali byl v léčebně ,byl drogově závislý od 16 let. Léčebnou prošel, poté jsme spolu začali žít. Po nějaké době začal pít, začali hádky, nejdřív malé ,u kterých děti nebyli, ale postupem času už nebral ohledy na to že tam jsou děti. Jednoho dne přišel domů hodně opilý a začal s výčitkami typu, peníze, děti…začal ničit nábytek, elektroniku, u všeho byli děti. Dost agresivně se přetahoval s mojí matkou o nějaké kusy nábytku, podotýkám že i to viděli děti, které byly tak vystrašené (i já) že jsem byla poprvé v mém životě nucena zavolat polici. Když policie přijela, trochu se uklidnil. Já s dětmi jsem opustila byt, šly jsme k matce. On odjel po dvou dnech ke své rodině. Prosil, naléhal…. byl tam z jeho strany psychický nátlak. Nakonec jsem mu dala opět šanci (asi už 16tou). I když jsem někde uvnitř cítila že dělám chybu. Po týdnu to bylo zase to samé, výčitky alkohol atd.. už jsem řekla dost, opět jsme odešli k moji matce. Ale jelikož vykonávám práci z domu a bohužel k tomu potřebuji dost těžké průmyslové stroje ,které se nedají jen tak naložit do auta a převézt, musela jsem zpět domu. Každý den vypije alespoň 0,5l vodky plus nějaké to pivo…děti to na něm už poznají. Dala jsem mu ultimátum do 12.3.2021 aby si našel bydlení ale přijde mi že to sabotuje. Nemá snahu odejít, něco si najít. Já už s ním nemůžu být pod jednou střechou, natož v jedné místnosti. Ráno se probouzím s brekem, se strašným pocitem. Přes den nedokážu fungovat . Vůbec, ani jako máma na 100 procent….celý den se těším, až bude večer až zaspím. Ale přijde večer a je to ještě horší. Pláč, deprese, vztek… usínám někdy až hodně k ránu, jsem vyčerpaná, nemám smysl života…Já vím mám přeci děti, ale já to teď bohužel tak necítím. Jako bych někde uvnitř pomalu umírala. On to vidí, ale snaží se mě díky tomu zlomit abych mu asi dala ještě šanci. Někdy si říkám že kdybych umřela ,že budu mít klid….ale tuhle myšlenku vždy rychle zaženu když se podívám do těch bezbranných tváří. Nikdy jsem nebyla s psychikou takhle na dně. Nevím jak to vyřešit, nemám vlastně už ani energii k tomu abych něco řešila. Já nežiju, já přežívám 🙁

Odpověď:

Dobrý den,

nacházíte se velmi těžké a ohrožující situaci. Jako hlavní vnímám zajištění bezpečí pro Vás a Vaše děti. Pokud se váš partner dlouhodobě léčil se závislostí a nyní opět spadl do návykového chování, nemůžete mu nijak pomoci, pokud o to on sám nebude stát. V tomto případě by to znamenalo znovu nastoupit do ústavní léčby závislosti. Vzhledem k jeho každodennímu užívání pravděpodobně aktuálně nebude příliš motivovaný k nějaké další léčbě. Vnímám jako důležité nastavení vašich majetkových poměrů, jestli je byt na Vás na partnera atd. Pokud je smlouva či byt vaše doporučil bych učinit právní kroky a z domácnosti ho nechat právně vykázat. Pokud toto možné není nepřijde mi vhodné čekat až se partner odstěhuje. Jak sama říkáte pravděpodobně to sám sabotuje a nemá motivaci, aby to učinil. Napadá mě alespoň krok, jestli by bylo dočasně možné bydlet někde jinde, např. u rodičů a tam jezdit jen pracovat, aby děti nebyly v toxickém prostředí. Zároveň zde vnímám jako důležité opustit takto toxické prostředí. Doposud ne tolik závažné náznaky agresivity se mohou začít postupem času stupňovat. V těchto situacích většinou platí pravidlo, čím déle odchod odkládáte, tím je složitější. Nemáte prostor, abyste někde mohla načerpat energii, a proto bývá učinění nějakých efektivních kroků postupem času obtížnější. V případě, že by se rozvinulo agresivní chování můžete se kdykoli obrátit na nonstop bezplatnou organizaci Bílý kruh bezpečí na číslo – 116 006. Kde vám dokážou efektivně pomoci učinit první kroky a celou situace probrat s odborníkem. Pocity, které popisujete jsou pravděpodobně následkem úplného emočního i fyzického vyčerpání z dlouhodobého nadměrného stresu. Je důležité tyto příznaky neignorovat, protože pokud s nimi nebudete pracovat je pravděpodobné, že se budou dále stupňovat až do deprese a jiných psychických problémů. Lze to vnímat jako signál, že vaše psychika i tělo dále nejsou schopné zvládnout tento nápor a je nezbytné s tím něco udělat. Zároveň by bylo vhodné vyhledat i dlouhodobou odbornou psychoterapeutickou péči. Zkuste se podívat na naše stránky www.koucink-psychoterapie.cz jestli byste nezvážila začít docházet k některému z našich terapeutů.

Přeji mnoho sil

Patrik

Jak reagovat na pasivní agresi

Co je pasivní agrese?

Pasivní agrese se zásadně liší od agrese jako takové. Agrese je zjevná a čitelná. Agresivní člověk nijak neskrývá, že je agresivní. Zcela zjevně vyhrožuje nebo křičí nebo jinak prosazuje svou moc nad druhým.

Pasivní agrese je oproti tomu skrytá forma agrese. Používají ji lidé, kteří se obávají jít do otevřeného konfliktu. Navíc se vnímají spíš jako oběti než jako agresoři. V komunikaci používají výčitky, ironii, plané sliby, manipulace nebo se urazí či mlčí. Tímto skrytým způsobem se vás snaží dotlačit k tomu, abyste se zachovali tak, jak potřebují. Je to velmi podobné manipulaci. Projevy pasivní agrese jsou různorodé. Například, když po vás pasivně agresivní člověk něco chce a vy odmítnete, může se třeba urazit nebo se začít cítit jinak ublíženě. Tím ve vás pravděpodobně vyvolá pocit viny, aniž byste ve skutečnosti udělali něco zlého. Zejména člověk, který má k pocitům viny sklony začne v té chvíli pochybovat, jestli nebyl „zlý“ nebo moc přísný nebo náročný. Jestli své odmítnutá neřekl moc „ošklivě“ nebo jestli je vlastně nutné, aby odmítal..vždyť mu to vlastně nic neudělá.Tímto způsobem si pasivně agresivní člověk vymaňuje své potřeby a to i ty, na které nemá právo.

Další příklady pasivní agrese?

 

Znáte situace s někým ze svých blízkých, kdy se mu obáváte říct něco nepříjemného, protože se na několik hodin nebo dní urazí nebo s vámi přestane mluvit? Pak jste se setkali s pasivně agresivním člověkem. Cítíte se vedle svého blízkého nepříjemně, protože máte pocit, že vás často uráží nebo shazuje, ale když na to poukážete poníží vás argumentem, že jste nějaká citlivka, že to byla jenom legrace..?Pak je to pasivní agrese.

Slibuje vám opakovaně váš partner spoustu věcí, ale neplní je? Pak je to pasivní agrese.

 

Pasivní agrese se vždy skrývá za něco „dobrého“. Přeci se nemůžete zlobit na člověka, který se jen snaží dělat legraci nebo člověk, který nemluví a nic mu není, je přeci jen unavený. Nebo člověk, která vás nerespektuje, ale dělá to přeci proto, že to s vámi myslí dobře ..(jako třeba nevhodné rady či zásahy do vašeho života od vaší maminky nebo tatínka).

 

Proč lidé používají pasivní agresi?

Pasivně agresivní člověk tak jedná z důvodu, že se zbavuje zodpovědnosti za svoje činy. Neumí jednat otevřeně, kdy by byl nucený přiznat, tohle se mi nelíbí, tohle potřebuji, tohle nechci, protože by to pak mělo své důsledky. Příkladem může být žena, která vyčítá muži, že se špatně obléká nebo, že chodí často s kamarády, ale ve skutečnosti už jí dlouhodobě nevyhovuje soužití s jejím partnerem. To by však mělo důsledky, kdyby to vyslovila nahlas. Možná by se i rozešli a na to třeba taková žena nemá odvahu.

 

Pasivně agresivní člověk nikdy nepřizná, že je agresivní

 

Lidé, co se přiklání v komunikaci k pasivní agresi neumějí dobře komunikovat svoje potřeby a emoce. Tento vzorec chování se často vytvářel už v jejich dětství, kdy mohl jeden z rodičů být pasivně agresivní a dítě to tak „okoukalo“ a zvnitřnilo si to jako způsob komunikace. Další z možností (nebo jejich kombinace) je, že dítě samo bylo v takové rodině nějak potlačováno ve svých potřebách a projevech pocitů či nespokojenosti. Pokud matka dítěte reaguje ublíženě, uraženě nebo naštvaně, pokaždé nebo často, když dítě projeví nespokojenost nebo jinou potřebu, dítě se naučí potřeby neprojevovat čitelně. Začne se potlačovat. V potlačování pak pokračuje i v dospělosti ve svých vztazích.Tam se vlastně začne oprávněně cítit ublíženě. Často se dospělý, který se potlačuje dostává do pocitu frustrace ve vztahu, kdy si zbytečně neřekne o své potřeby. Často používá slova jako „ne, to je v pohodě, mě to nevadí, jasný, to počká, nemám nic důležitého apod. To má však svoje důsledky, protože pak očekává i od druhých, že potlačí své potřeby, respektive, že je nebudou mít. Pokud najednou něco druzí odmítnou, cítí se „oprávněni“ reagovat ublíženě.

Jak na ni reagovat?

Popište, co vidíte a co to s vámi dělá. Příkladem může být, že odmítnete nějakou pomoc vaší maminky a ona se urazí a přestane s vámi mluvit. Vaše reakce může být „vidím, že si se mnou potom, co jsem odmítla tvou pomoc přestala mluvit. Všimla jsem si, že to děláš opakovaně“. Není mi to příjemné, mám pak strach ti něco příště odmítnout.

V tom lepším případě zareaguje rodič otevřeně a je možné, že si své reakce nebyl ani vědom a omluví se. V horším případě bude s pasivní agresí pokračovat…“ty seš nějaká citlivá, furt na mě něco vidíš, vždyť ti vůbec nic nedělám“. V takovém případě si je daná osoba vědoma své pasivní agrese a nehodlá to druhé straně ulehčit svou otevřeností. Tento se rodič dostal do role oběti a cítí se tak (ač neoprávněně, protože máte právo odmítat). V tomto případě je dobré reagovat na odpověd rodiče stejně jako na manipulaci, tedy NEVYSVĚTLOVAT a NEÚTOČIT, ale brát jako bernou minci ne, to co je „cítit“ z rodiče (tedy naštvání), ale slova, která říká.Vaše odpověd by tedy mohla být „aha, tak to jsem si asi špatně přečetla ve tvým chování, tak to je fajn“.Po takové odpovědi je jasné, že jste se na pasivní agresi nenachytali a přestává její účinek fungovat.

 

Nevysvětlujte ani neútočte….uvědomte se, že se vás pasivně agresivní člověk snaží dostat do role agresora, protože on sám se cítí jako oběť

 

Zkuste si uvědomit, že pasivně agresivní člověk vás chce naštvat a vyvolat ve vás frustraci, protože se sám cítí ublížený. Neberte tedy jeho útoky doslova a vážně,přestože je to těžké. Ve chvíli, kdy se naštvete a budete pravděpodobně reagovat výbušně pasivně agresivní zůstává v klidu.Často používá věty jako „co tu na mě křičíš,jsi agresivní, nejsi  normální, vidíš kdo tu má problém?Ty jsi tak přecitlivělý!Nedá se ti nic říct!“

Nikdy s pasivně agresivním člověkem nezačínejte hádky!Nikdy nevyhrajete.

Zejména s pasivně agresivním člověkem, stejně tak i s jedincem, který manipuluje je potřeba si pevně nastavit hranice a dodržovat je. Zejména v těchto dvou případech je to často velká zkouška trpělivosti, protože od manipulativních nebo pasivně agresivních lidí dochází opakovaně k jejich narušování. Budete tedy nuceni si hranice opakovaně udržovat a zpevňovat. Domluvíte se třeba s rodiči, že nebudou vašemu dítěti dávat sladké. Oni to před vámi se sebezapřením dodrží, ale sladké dávají nadále vašemu dítěti „potají“. Pokud se ohradíte, znovu se můžete dostat do pozice „agresora“ – vždyť je to jenom sladké, ať dítě taky něco užije, pořád něco máš.Pasivně agresivní člověk nedokáže připustit v situaci svou zodpovědnost a má tendence v druhých vyvolávat pocit viny a sebe dávat do pozice dobráka a oběti.

 

Pasivně agresivní člověk byl ve své rodině často nedoceněný a kritizovaný nebo nějak emočně potlačený. Abyste mu porozumněli, zkuste si uvědomit, proč takto reaguje. To však neznamená, že mu pasivní agresi máte v komunikaci odpouštět a umožnit mu vás opakovaně nerespektovat. Pasivně agresivní člověk má také často pocit, že nemá možnost volby, že to, co si nevyjedná svou skrytou agresí nebo manipulací by nedostal. V partnerství si takový člověk může třeba mylně myslet, že nad ním má druhý moc. A tak nemá odvahu jednat otevřeně a žádat o věci otevřeně (to je jeho historická zkušenost z dětství, že to nikam nevedlo..).

Pasivně agresivnímu člověku chybí pocit zodpovědnosti za sebe, zároveň ji ale neumí převzít a má pocit bezmoci, tak skrytě útočí

Předejte mu tedy zodpovědnost – jak by sis to představoval ?Co bys pro to mohl udělat ty? Velkým paradoxem je, že pasivně agresivní má strach, že nad ním má jeho okolí moc, ale na druhou stranu se obává převzít kormidlo a vést si svůj život sám a nést za něj zodpovědnost. Takže to opět nechává na svém okolí a pak je naštvaný, že to není podle jeho přestav.

Právě tohle je silný signál, pokud na vás váš partner nechává téměř všechna rozhodnutí a pak je naštvaný, že s tím není spokojený, může jít o pasivně agresivní jednání.

Trápíte se komunikací s pasivně agresivním člověkem nebo jste sám/sama pasivně agresivní? Přijde se poradit s některým z našich terapeutů. Sezení poskytujeme osobně v Praze nebo online.Nečekejte až se něco samo změní a objednejte se:https://koucink-psychoterapie.cz/objednavkovy-formular/

 

Tereza Malimánková

Vedoucí poradny Therapia

 

Nemůžu přestat lhát

DOTAZ:

Dobrý den,
rozešla jsem se s přítelkyní a ona mi řekla, že bych si měla najít psychologa. A to z toho důvodu, že lžu. Lžu, když něco nechci nebo naopak, když něco chci. Povšimla jsem si, že lžu automaticky, bez přemýšlení, jako bych to už měla v hlavě nachystané dopředu. Bohužel lhala jsem právě své přítelkyni, nejen v citech.

Například když jsem měla jet za ní a nestíhala jsem, řekla jsem jí, že MHD má zpoždění, nebo že mi ujela tramvaj a čekám na další a přitom jsem byla doma. Nebo když jsem jí psala, že mi chybí, ale nechyběla mi, protože jsem byla někde ve společnosti. Ano, myslela jsem na ni, ale nevím jak popsat ten pocit.

Po rozchodu jsem zjistila, že mi opravdu chyběla, vzpomínala jsem na chvíle, kdy jsem byla bez ní a mohla být s ní. Lhala jsem i sobě, když jsem si říkala, že dnešní den je ten, kdy přestanu lhát a nepřestala jsem. Nevím, jak se mám oprostit od lhaní nejen okolí, ale i sama sobě.

 

ODPOVĚĎ:

Dobrý den,
děkuji za Vaši důvěru, odvahu a dotaz, vážím si toho. Jste šikovná, že jste zvládla se zpětně podívat na své chování, svůj přístup a na to, co by z Vaší strany mohlo být udělané lépe a jinak. To beru jako dobrý začátek. Ne všichni jsou toho schopni.

Ono lhaní samotné, je ošemetné. Lžeme z vícero důvodů a ty důvody jsou individuální. Děti lžou kvůli možnému nedostatku pozornosti nebo snaze se vyhnout konfrontaci v pro ně složité situaci, ve které se necítí konformně, aby snížily míru stresu na jimi akceptovatelnou úroveň. Vědomé lhaní je berličkou i pro nás dospělé, a i ono dobře myšlené lhaní, ve snaze neublížit, nám i tak může pěkně zamotat věci kolem nás.

Ve Vašem povídaní vnímám právě snahu o únik před konfrontací s realitou, která zrovna pro nás v daný okamžik nemusí být příjemná, či by byla pro nás komplikací. Pokud nám daná lež projde a my se díky ní cítíme lépe, či zjistíme, že nám pomůže se dostat z komplikované situace, rychle si na tuto únikovou cestu zvykneme.

Ale jak děti při zakrytí očí si mylně myslí, že je okolí nevidí, tak člověk, který používá lhaní, se mylně domnívá, že jeho chování nebude prohlédnuto se všemi důsledky. Omyl. Mnohdy si vystřízlivění a přímý dopad našeho chování uvědomíme plnou silou, až už je pozdě.

Ve Vašem případě bych Vám doporučila osobní konzultaci s psychologem, kde se společně podíváte na možné důvody tohoto Vašeho zažitého přístupu a ruku v ruce na to, jak s objevenými souvislostmi pracovat tak, abyste byla sama se sebou spojena a právem na sebe pyšná.

Jste-li z Prahy nebo okolí, můžete se obrátit přímo na naši poradnu, kontakt a objednávkový formulář naleznete zde: https://koucink-psychoterapie.cz/objednavkovy-formular/. Máte-li to k nám daleko, můžete zkusit online sezení, nebo se podívejte na stránky www.socialniklinika.cz, pomohou Vám nalézt vhodného terapeuta v místě Vašeho bydliště.

Pokud si myslíme, že dostatečně daleko utečeme nepříjemným situacím a konfrontacím s realitou pomocí ohýbání skutečnosti, tj. lhaním, nedoběhneme daleko. Ne nadarmo se říká, že lež má krátké nohy.

S přáním jen toho pěkného

Eva
Poradna Therapia

 

Partner kvůli mně odešel od rodiny-teď nemohu selhat!

Dotaz:

 

Dobrý den, poznala jsem se s přítelem před rokem a on kvůli mně po půl roce opustil přítelkyni a roční dítě. Vzhledem k tomu, že nás od sebe dělí hodina a půl cesty a oba pracujeme, tak se vidíme velmi málo. V plánu je, že se přestěhuje za mnou a začne pracovat tady. Ale vzhledem k tomu, že kvůli mně opustil rodinu a pro všechny to byl velký šok, mě začalo děsit, že já teď nemůžu selhat. Začala jsem pořád dokola přemýšlet, zda ho vlastně miluju, zda s ním můžu být už napořád. Vím, že je to skvělý chlap a lepšího bych jen těžko potkavala, ale neustále se mi vrací tyhle myšlenky. Další věc je, že bez nějak nedokážu normálně fungovat, psychicky se úplně hroutím a mám obavy, že se něco pokazí. Když není se mnou, neustále na něho myslím a nejsem schopna žít svůj život. Když na něho minutu nemyslím, tak si hned říkám, že ho určitě už nemiluju. Nechápu co se se mnou děje, nikdy jsem tohle neměla a mám strach, že tímhle chováním a takovými myšlenkami ho od sebe odezenu..nějak nevím jak se zbavit toho stresu a obav které prožívám..předem moc děkuji za odpověď.

Dobrý den,

V první řadě bych Vám ráda poděkovala, že jste se na nás obrátila. Zároveň díky za Vaši důvěru a otevřenost.

Situace, ve které se nyní nachází pro Vás zřejmě není vůbec jednoduchá. Vnímám velikou dynamiku, která se ve Vás odehrává a zrovna ta, může být vyčerpávající, pro nás matoucí, znejišťující, ale také plná příjemných pocitů a vášně.

Na začátku vztahu si každý z nás prochází obdobím tzv. vášnivé lásky. Toto období může trvat pár měsíců, ale i roky. V tomto období jsou lidé zamilovaní, vášnivě zamilovani. Jeden na druhého neustále myslí, chtěli by být tomu druhému neustále na blízku. Mají pocit, že bez toho druhého nemohou dýchat a neumějí si představit bez toho druhého svůj vlastní život. Později se tato fáze promění ve vztah přátelský, kdy k sobě oba přistupují jako k partnerům sobě rovným. Stále k sobě chovají sympatie, ale vztah je již založen spíše na porozumění, vzájemné důvěře a pomoci. Toto je asi jedna z možností, jakým způsobem se vztahy vyvíjejí.

Nechci Vás poučovat ani Vám dělat přednášku. Chci Vám jen nabídnout pohled, který by mohl poukazovat na to, že Vaše momentální pocity, že bez svého protějšku nemůžete být a neustále na něj myslíte, mohou být v pořádku.

To, co však vnímám jako ohrožující jsou pocity viny. Ano, Váš partner odešel od své přítelkyně a ročního dítěte. On však neodešel jen kvůli Vám, ale také kvůli sobě. Uvědomte si, že to, že Váš nynější partner odešel a zvolil si Vás byla jeho volba. Neberte na sebe zodpovědnost za něho. Lidé se milují ale i rozcházejí. Ten, kdo odchází ze vztahu má k tomu vždy nějaký důvod a ten jako takový si sám před sebou ale i před ostatními odůvodní a obhájí. Zároveň je za své jednání a rozhodnutí zodpovědný.

Právě možné pocity viny ve Vás mohou podporovat touhu být dokonalá a bez chyby. Zároveň si neumíte představit a připustit si, že by Vám to nemuselo s partnerem vyjít. Z jakého důvodu si zakazujete myšlenky na to, že by to nemusel být vztah na vždy, což nepopírá, že může. Nebylo by to mnohem svobodnější, kdybyste nepociťovala to, že Vám vztah s partnerem musí vydržet, když teda odešel od té rodiny? Co kdyby Vám to nevyšlo a vy jste odvedla otce od rodiny, kvůli ničemu? Opět jsme u viny a zodpovědnosti. Není to jen na Vás. Ve vztahu jsou dva a oba se podílejí na tom, jak jim ve vztahu je, tudíž se i oba podílejí na tom, zda to vyjde nebo ne.

Nemyslete nyní na to, jaké to bude, nebo jaké by to mohlo být. Užívejte si to, že jste zamilovaná, že jste našla partnera, kterého byste dle vlastních slov jen těžko hledala. Vím, že se mi to řekne a možná si to racionálně dokážete i představit a říci, ale druhá věc je to tak cítit. Proto bych Vám doporučila několik hodin sezení s terapeutem, popřípadě psychologem, kteří Vám poskytnou mnohem více prostoru pro sdílení Vašich obtíží, a zároveň Vám umožní se na Vaši situaci podívat více do hloubky a porozumět vlastním pocitům, přáním a potřebám. V dotazu se objevuje mnoho témat, která by stála o hlubší prozkoumání a porozumění, což takto přes online poradnu bohužel nejsme schopni nabídnout a umožnit. Své pocity a obavy z toho, že selžete samozřejmě můžete sdílet i se svým partnerem, mnohem více Vás však chci podpořit v tom, abyste vyzkoušela služby našich terapeutů a psychologů, vybrat si však můžete i dle vlastního uvážení.

Netrapte se ve chvílích lásky a štěstí. Doufám, že Vám má odpověď alespoň trochu pomohla.

Přeji Vám mnoho štěstí,

S pozdravem Lucie

Poradna Therapia

Tatínek nejeví zájem o malou dceru

Dobry den.
Jsem sama s dcerou 2,5 roku. Její tatínek s ní kontakt spíš nevyhledává raději se odstěhoval do jiného města. Vidí se cca 1x za 2 měsíce na cca 2 hodiny. Nevím jak jí začít říkat a vysvětlovat že to tak prostě je, že tatínek nema zájem o to víc se vídat. Už se začíná ptát a otázky kde je tatínek ..?a začíná sledovat ostatní děti které tatínka mají…Je mi líto že o svého tatínka přichází. Děkuji za radu.

Dobrý den,

je mi líto, v jaké situaci se již dlouhou dobu nacházíte. Musí to pro Vás být obzvlášť těžké. Sama víte, že rodiče pro své děti chtějí vždy to nejlepší a právě to, Vás dostává opravdu do těžké situace. Z dotazu mi není jasné kolik let je Vaší dceři, ale zkusím si představit v jakém je asi věku. Je smutné, když jeden z rodičů neprojevuje zájem o své dítě, nicméně jsem toho názoru, že vy nejste tím, kdo je za to zodpovědný. Neberte na sebe zodpovědnost za to, že otec Vaší dcery nemá zájem o kontakt s ní. Nevím, co je důvodem tak malého zájmu o ni, ale nevylučovala bych možné pocity strachu, že se dcera začne ptát, proč tam pro ni není. Důvodů ale může být mnohem více, ty ale znáte jen vy a on.

Ve chvílích, kdy se dítě začne ptát po jednom z rodičů, je nejlepší říci dítěti pravdu. Samozřejmě úměrně jeho věku. Mluvte s ní o tom, nevymýšlejte si pohádky. Formulujte odpověď neutrálně. Dítě nesmí mít pocit, že je tím, kdo může za to, že ho tatínek nechce vídat, nebo mít dokonce strach, že ho nemá rád. Neházejte špínu na jejího otce, i když vás to třeba bude stát úsilí. Někdy si musíme něco takové odpustit.

Jedna z možností je ta, že kontaktujete jejího otce, protože abyste mohla své dceři říci pravdu, musíte ji znát. Zjistěte, jak o tom přemýšlí, zda má v budoucnosti zájem o svou dceru, co je jeho cílem? Chce ji vůbec ještě vídat, nebo chce kontakt s ní úplně omezit? Na základě toho poté můžete formulovat věty, které řeknete své dceři. Je důležité ujistit Vaši dceru, že si s vámi o tom může kdykoli promluvit, že jste tam pro ni. Pokud si i tak nejste jistá v tom, jak se svou dcerou o tom mluvit, zkuste se obrátit na dětského psychologa nebo naše terapeuty.

I takovéto pravdy, které nás mohou občas zabolet, lze říci citlivě a společně s ujištěním matky, nebo otce, dají dítěti pocity bezpečí, lásky a jistoty, které potřebují.

Doufám, že Vám má odpověď pomohla.
Oceňuji Váš veliký zájem o to, abyste dokázala se svou dcerou o tomto tématu mluvit citlivě. Jste skvělá máma. Přeji Vám mnoho sil.
S pozdravem
Lucie

Po potratu mě rodina obviňovala

Do taz:

Dobrý den,
připadám si v koncích. Před rokem a půl jsem poprvé otěhotněla, s partnerem jsme se na malé hrozně moc těšili, bohužel, z důvodu závažné infekce, která se dosud nepodařila objasnit, jsem ke konci těhotenství potratila. Byl to opravdu traumatický zážitek. Od té doby jsem měla pocit, že mi to nejen partner ale i má vlastní rodina dává za vinu. Lékaři mě ubezpečovali, že za nic nemůžu, nic jsem nezavinila.  Vážně si ani sama nejsem ničeho vědoma. Rodina se ke mě pak na Vánoce a jiných sešlostech chovala protivně, pomáhala jsem s péčí o nemocné prarodiče, byla jsem v podstatě jen za služku. Když jsem si chtěla s rodiči popovídat o tom, co se mi stalo, jen se prostě vykecat, což mi pomáhalo, než to v sobě dusit, bylo jim to protivné a jen mi řekli, ať si najdu psychiatra nebo se jdu někam hospitalizovat, že je to defakto obtětuje…Má babička mi zas dávala najevo, že jsem méněcenná..Což mi rozhodně nepomáhalo, a začala se rozplývat nad sestřenicí, které se narodil o miminko a všichni mi vyčítali, že jsem pouze pogratulovala a nedokázala se na čerstvé mládě podívat. Nedovedla jsem to, bylo to čerstvé, byly jsme těhotné ve stejné době, s tím rozdílem, že ona mimino donosila. Utápěla jsem se v depresích. Partner ze mě taky nebyl nadšený, moc velkou oporou mi tehdy nebyl, to se zlepšilo až po pár měsících. Zkrátka cítila jsem se hrozně bezradně, nevěděla jsem, co se životem. V práci jsem vždy měla fajn kolektiv, ale když jsem se opět po potratu vrátila do práce, kolegyně se mi vyhýbaly a taky se ke mě nechovaly zrovna mile. Práci jsem změnila. Bylo to pak lepší alespoň v této sféře. Nicméně, už jsem dva měsíce znova těhotná, okamžitě jsem šla na pracovní neschopnost, má lékařka mě automaticky dala na rizikové těhotenství kvůli minulému zážitku. Snažím se nenervovat, být v klidu, samozřejmě, že mám strach, aby se to celé neopakovalo, ale snažím se příliš nestresovat a v rámci možností to zvládat. Ale jsou Vánoce, partner má rodinu hrozně daleko, nutí mě tam jet, já se na to ale necítím, navíc se mi nechce absolvovat cesta čtyři hodiny autem, dále mi zemřeli prarodiče a i když to zní sobecky, snažím se ten smutek vytěsnit….Ale rodiče jsou na mě sprostí, že si nechci vzít do péče jej ich tři kočky, mám je ráda, nechci aby skončily někde v útulku, ale proč si je mám brát všechny já? Samozřejmě na to mi řekli, že práci s miminem stejně mít nebudu, že beztak ho zas nedonosím. Vážně milé…….Podotýkám, že naše vztahy byly vždy kostrbaté, raději mi řekli, ať se jdu léčit než aby si vyslechli, co mě trápí, i když se jednalo jen o běžné problémy v dospívání. Tak jsem udělala to, že jsem si jednoduše vypla mobil, a soustředím se jen na sebe a to malé. Přítel odjel naštvaně za příbuzn ými, já jsem doma sama, ale je mi tak asi nejlíp. Poradili b yste mi, jak do budoucna až tu bude malé? Já věřím, že ho donosím a zdravé. Jak se těmto stresům a tlaku v rodině ubránit? Už teď mám zas výčitky, že jsem se odpojila, ale hrozně mě deptali , byla to manipulace a já se nechci teď trápit. Děkuji moc.

Odpověď:

Dobrý den,

děkujeme Vám za důvěru k naší poradně. Pokud Vás kontakt s rodinou momentálně stresuje, nebojte se říci ne. Tak jak Vám oni kriticky říkají co si myslí, máte i vy možnost vyjádřit se, jak to cítíte a co byste chtěla. Nedoporučuji v afektu, slova by vás mohla později mrzet. Pokud kočky nechcete, tak se nenechte do něčeho natlačit. Můžete například rodičům pomoci sehnat nový majitele, přes inzerát, poptat se mezi známými, ale jistě bych se nepouštěla do něčeho, co sama nechcete. Pokud na sebě momentálně pociťujete zvýšený tlak, nebojte se to pojmenovat, pokud máte strach, jistě byste se s tím měla někomu svěřit, abyste se sama se sebou ve svých myšlenkách nepřála s tím, že myslíte pozitivně a do toho vám tam sem tam skočí nějaká negativní myšlenka, která by vás mohla stresovat. Pokud ve svém okolí necítíte, že by byla osoba, které byste se chtěla svěřit, doporučuji terapii. Terapeut z naší, doufám že popřípadě i z jiné poradny s vámi bude o všem komunikovat, můžete se mu se vším svěřit

Naučte se ty negativní řeči vypouštěť, zaměřte se teď opravdu jen na sebe. Relaxujte, čtěte příjemné knihy a články, inspiraci naleznete také na našich fb. Stránkách. A webu. Tak, abyste si to těhotenství podle možností užila. Snažte se přehnaně se nekontrolovat, samozřejmě podle doporučení lékařů. S partnerem si promluvte, on nemusí být ve stresu, bere to jak to je a nemá třeba ani pocit, že by vás něco trápilo. Zkuste mu vysvětlit co a proč vás stresuje a jak by vám mohl pomoci. Abyste utužovali vztah a nedocházelo mezi vámi k rozporům.

 

 

Jak jste psala v závěru, že jste se odpojila od rodiny a měla jste výčitky, rozhodně nemějte, pokud necítíte podporu a kontakt je teď pro vás spíše kontraindikace, tak se mu s klidným svědomím vyhněte. Až sama bude chtít, minimálně na té úrovni vztahu s rodinou opět navážete a někdy odloučení dokonce i prospívá.

Na doporučení naší vedoucí poradny Mgr. Terezy Zahrádkové zasílám inspiraci pro četbu. Zasílám knihy s kterými má ona sama dobrou zkušenost. Snad i vám knihy pomohou navodit klidné a příjemné těhotenství.

Nová doba porodní – Vlastimil Marek, nebo Hypnoporod Marie F. Monganova, Orgasmicky porod Davisova Elizabeth. Vše o tom, jak se nebát těhotenství ani porodu.

 Dále přikládám kontakt na naši poradnu, kdybyste se rozhodla,  využít pomoci některého z našich terapeutů

https://koucink-psychoterapie.cz/o-nas-therapia/

Přeji Vám mnoho šťastných chvil v těhotenství,

Za poradnu Therapia Bc. Lucie Tourková