Příspěvky

Rodiče manipulátoři-jak mi pomohla psychoterapie?

Právnička Petra vyhledala odbornou pomoc

 
Pro terapii jsem se rozhodla díky recenzi kamarádky, která také na terapii v totožné poradně chodila. Vyplnila jsem dotazník na internetových stránkách poradny, aby věděli, proč se na poradnu obracím. Poradna mě kontaktovala během 12 hodin. Následně se mě ujala Mgr. Malimánková a domluvily jsme termín prvního sezení. Terapie probíhala profesionálně, online, cítila jsem se konformně, bezpečně. Paní magistra mě vyslechla, aby detailněji zjistila důvod našeho sezení – rodiče mám manipulátory, vše jsem dělala špatně a cítila jsem se každý den vinná
 

Přestala jsem se obviňovat

 
Již z prvního sezení jsem si odnesla rady, které jsem začala aplikovat v konverzaci s rodiči a bylo mi psychicky výrazně lépe. Každé následující sezení ve mě vzbuzovalo pocit, že jsem se obrátila na odborníky, kteří mi chtějí naslouchat, poradit, pomoci vyřešit moje trable. Po sezeních jsem se cítila silnější a přestala jsem se obviňovat. Paní magistra mi pomohla v mojí hlavě urovnat to, co já si přeji, co se mi líbí, co mi dělá dobře. 
 
Stal se ze mě ve 25 ti letech nový člověk, který se už nebude všeho bát, vše přehnaně řešit, nebudu se obviňovat, nebudu své postoje nikomu odůvodňovat. 
 

Terapii doporučuji každému

 
Terapii bych doporučila každému, kdo má sebemenší otázky nad svým životem. Do našeho prvního sezení jsem se bála o problémech mluvit, říkala jsem si že si vymýšlím, že rodiče se mnou nemanipulují, že já jsem ta špatná. Nicméně jsem se s rodiči často dohadovala a spory končily mým brekem, nechutí žít, pochybovala jsem nad smyslem života.
 
Kvůli těmto stavům jsem si řekla o pomoc. Velkou roli sehrála kamarádka, která mi pomohla vyplnit úvodní dotazník do poradny.
 
Tímto velice děkuji, že jsem začala žít nový sebevědomější život bez výčitek.

Odhodlat se k terapii mi pomohla kamarádka

 
Tato recenze patří nejenom lidem v podobné situaci, jako jsem byla já. Tato recenze patří i těm, kteří se nachází v okolí těch, kteří trpí, nemají se rádi, jsou smutní, …. Aby totiž takoví přihlížející lidé mohli pomoci “obětem” tak, jako pomohla moje přihlížející kamarádka mně. 
 
Recenze naší klienky na sezení u Mgr.Terezy Malimánkové
Mgr.Tereza Malimánková pracuje často s klienty, kteří uvázli v kruhu konfliktní komunikace s manipulátory a také v kruhu sebeobviňování. V terapii probíhá analýza dané situace a zároveň poradenství, kdy dává konkrétní návod, jak pracovat s manipulativními jedinci v komunikaci.
 
 

Jak probíhá psychoterapie

Psychoterapie se začíná rozšiřovat mezi lidmi jako běžná součást pomoci. Jak ale celý proces probíhá? Co se odehrává za zavřenými dveřmi poradny? 

Terapeutické fáze:

Terapie má vždy začátek, prostředek a konec. V úvodním sezení se klient seznamuje se svým terapeutem. Ten mu srozumitelně vysvětlí, co může očekávat a ubezpečuje ho o bezpečí a důvěře v jejich budoucích rozhovorech. Klient dostane prostor pro popis svých potíží, kterými přichází a spolu s terapeutem se domlouvají, jaké kroky budou následovat.

V první fázi terapie se terapeut snaží s klientem zvědomit jeho potlačené a nevědomé tendence a vzorce v životě a tím umožnit klientovi náhled a možnost změny.  V této fázi může dojít i k nepříjemným pocitům, protože se spolu s terapeutem klient dotýká nepříjemných a často i tabu témat.

V druhé fázi terapie je již vztah s terapeutem pevný a plný důvěry a klient má odvahu dotknout se svých „stínů“, aniž by se bál hodnocení nebo se sám hodnotil. Klient je již schopen nahlédnout své opakující se vzorce v životě, které mu škodí a rád by je změnil. Často však ještě neví jak nebo nemá odvahu. Vědomě již tedy ví, že dělá chybné kroky, ale zatím není schopen je 100% neopakovat. Tato fáze je nejdelší a zpravidla nejpracnější. Může docházet ke konkrétním změnám v klientově okolí. Může nahlížet jinak na své blízké, může obměňovat své přátelé, kteří ho dříve zatěžovali a stejně tak může docházet ke změnám pracovních či v partnerském vztahu. Klient je již schopen vědomě nahlížet svůj život a mít jasno o svých potřebách, pocitech a cílech. Druhá fáze může trvat od půl roku do několika let v závislosti na potížích klienta.

Terapie se také liší od poradenství, které je zaměřeno na konkrétní rady a je kratší, zpravidla trvá od dvou sezení do šesti měsíců. Takové řešení by se zejména racionálně smýšlejícím lidem zdálo jako nejlepší, ale poradenstvím nikdy nedocílíte vnitřní proměnu osobnosti a změnu zarytých nevědomých vzorců. Proto se dobře vedená terapie snaží vyvarovat obecným návrhům a radám, i když je klient může ze začátku vyžadovat.

Třetí fáze a konečná fáze je nejvíce nabitá energií a často odměnou za ty měsíce, týdny či roky práce. Klient se již cítí pevný ve svém životě. Je schopen aktivně měnit své původní chování, cítí se často sebevědomější a odvážnější. Méně se hodnotí a více přijímá sebe i okolí. Cítí se šťastnější a má pocit větší moci nad svým životem. Cílem terapie je dosáhnout takové změny osobnosti klienta, aby se cítil v životě uvolněně a přirozeně  a navrátil se ke svému bytostnému já, které ke odproštěno od strachů a nejistot, které nabral postupně životem.

V terapii je hlavním prostředkem rozhovor, je však možné využívat některých doplňujících technik, pokud to terapeut uzná ze vhodné nebo si to klient přeje.

Terapie by vždy měla mít konec, mělo by proběhnout konečné sezení a to i v případě, že se klient rozhodně náhle celý proces ukončit. Náhlé konce mohou souviset s různými strachy klienta z blízkosti či důvěry v druhého člověka a pokud by se rozhodl ukončit terapii sám a náhle bez přirozeného vývoje, mohl by tím akorát nevědomě podpořit svůj vnitřní negativní vzorec.

 

Rozdíl mezi psychoterapií a koučinkem

 

Koučink vám pomůže efektivně se dostat k vašemu cíli. Je vhodný pro lidi, kteří nepotřebují hlubší vnitřní proměnu.Je pro ty, kteří hledají konkrétní a rychlé kroky k dosažení svého cíle. Koučink neléčí, ale učí lidi, jak se v životě naučit nalézt ten správný cíl a dosáhnout ho. Sezení vám mohou pomoci najít a definovat váš cíl a cestu, jak k němu dojít. Koučink se zaměřuje na všechny životní témata jako vztahy, sebevědomí, profesní směřování apod. Na rozdíl od psychoterapie nezabývá rodinnou minulostí, analyzováním problémů a neléčí (deprese, úzkosti či jiná psychická onemocnění). Osobní kouč se zaměřuje jen na silné stránky klienta a snaží se je podpořit. Klient se pak sám naučí dosahovat svých cílů, získává „knowhow“ na svůj život, které dříve neměl.

 

Výběr terapeuta

 

Nejdůležitější je, abyste si s terapeutem „sedli“. Přístup terapeuta je často dán směrem, který vystudoval a také jeho osobností. Někomu vyhovuje mlčenlivější terapeut, jinému spíše aktivní, který rychleji reaguje a dává zpětnou vazbu.

 

I když vám pomohl nějaký terapeut, nemusí ten samý pomoci vaší kamarádce. Můžete mít rozdílné potřeby. V každém případě by však měl být terapeut přijímající a měl by pro vás vytvořit bezpečné prostředí. Máte právo na změnu terapeuta. Chybou není změna terapeuta, ale rezignace na vaše problémy.

 

Jak komunikovat s psychoterapeutem?

 

Důležitou součástí terapeutického vztahu, který je základem pro vyléčení z problémů, je zpětná vazba. Nebojte se terapeutovi sdělit i vy jakékoli pocity a myšlenky ohledně terapie, které máte. Cítíte se nespokojeni, máte z něčeho obavy, potřebujete zrychlit nebo snížit tempo nebo jste naopak spokojení? Sdělte to. Součástí léčby je i naučit se sdělovat své potřeby, a terapeut je vždy rád přijme. Pomáháte mu i najít způsob, jak s vámi pracovat. V terapii nejste ve škole, terapeut vás nehodnotí. Je na vás, co v terapii přijmete či odmítnete.

 

Jaký je rozdíl mezi psychoterapeutem a kamarádem?

 

A jaký je rozdíl mezi psychoterapeutem a kamarádem? Proč byste měli platit za to, že budete s někým mluvit? Nemůže tuto službu poskytnout zadarmo kamarád? Možností, jak se o sobě něco dozvědět je samozřejmě více – čtení knih, rozhovory s přáteli, semináře. Můžete si popovídat i s kamarády, ale těm často chybí patřičné vzdělání a praxe a radí pouze ze svého úhlu a na základě svých zkušeností. Přátelé tedy zpravidla nemají možnost pochopit přesné příčiny vašich problémů a aplikují jen své řešení, které sami vyzkoušeli. Ne vždy ale musí sednout. Stejně tak je to při samostudiu, může to pomoci při rozšíření úhlu pohledu na problém, ale může pro vás být těžké si z knih vybrat to podstatné pro váš život. V neposlední řadě je také důležitý fakt, že terapeut vás ani vaše okolí nezná a není tedy při práce osobně zaujatý.

 

Poradna Therapia

 

 

Doporučení knihy Cesty z úzkosti a deprese – Heinz-Peter Röhr

Knihu Cesty z úzkosti a deprese jsem četla poté, co jsem započala před lety práci jako terapeut v psychologické poradně. Deprese a úzkosti byly v poradně nejčastější téma se kterým klienti přicházeli. Kniha ve mně vytvořila revoluční přístup v tomto tématu ke klientům a jejich duševním nemocem. Ač jsem měla letité vzdělání ohledně těchto psychických potíží, brala jsem to vždy jako nemoc, jako zátěž, která člověku jen škodí a přichází mu do života jako zákeřný nepřítel. Opak je ale pravdou, kniha mě přesvědčila o tom, že v některých případech tyto nemoci a také mnohé jiné musí člověku do života přijít, protože ho paradoxně chrání od něčeho pro něj ještě více nepříjemného.

 

Je to možná zvláštní slyšet, že úzkost nebo deprese chrání před něčím hlubším, ale právě během mé praxe jsem se přesvědčila, že nemoci mají v životě člověka smysl.

Kniha mi dopomohla najít přesný postup, jak s nemocí u člověka pracovat, a právě nalezení jejího smyslu a důvodu, proč přišla bylo nakonec pro mé klienty to nejdůležitější. Najednou se jim ulevilo…najednou si nepřišli jako oběti své nemoci. Autor pomáhá nalézat recept k tomu, jak s nemocí zacházet. Právě tím, že jí bere zároveň jako přínosnou pro život člověka, dokáže klient s nemocí odvážněji pracovat. Protože to, co klienta při depresi či úzkosti nejvíce zasáhne je právě pocit bezmoci.

Autor vysvětluje skrze teorie vzniku nemoci, že člověk vlastně mnohdy již léta nevědomě pracuje na tom, že nemoc přijde. Takže pokud někdo dlouhodobě pracuje v práci, kterou nenávidí a obává se odejít, může se stát, že začne mít deprese a z přístupu nemohu odejít,protože.. se  stane nemůžu do ní chodit, protože je mi zle. Právě to vlastně mnohdy pomůže se situaci vyřešit, takový člověk dostal vnitřně svolení díky nemoci práci opustit. Pro člověka je mnohdy lehčí právě důvod nemohu než chci odejít, protože by mohly vylézt různé nezdravé programy jako „nikde nevydržíš, jsi líný, stejně si nikde nic nenajdeš apod.

V takovém případě nemoc vlastně pomůže člověku ven z něčeho, co sám neuměl opustit. Pak se ale zase musí vyrovnávat s důsledky nemoci, která jen tak neodejde.

Röhr celkově moc hezky pracuje s nevědomím, kdy vysvětluje, že právě tyto věci jsou záležitostí nevědomí, tzn.nejsou to vědomá rozhodnutí jako „vytvořím si depresi ať mohu odejít“..

 

Autor knihy srozumitelně popisuje tzv.brzdy našich životů a také rodinné důvody vzniku úzkostí  a deprese, kdy mezi jednou z nich počítá nedostatečnou separaci od rodiny, zejména od matky.

 

Autora Petera Röhra považuji za jednoho z nejlepších v psychoterapii vůbec a jeho nespornou výhodou při psaní knih jsou právě jeho letité zkušenosti s klienty v psychoterapeutické praxi.

 

Poradna Therapia

Mgr.Tereza Malimánková

Bojím se mluvit

DOTAZ:

Dobrý den,

obracím se na Vás s prosbou o radu. Mám problém, který nejspíš trápí mnoho dalších, ale myslím, že u mě zachází poněkud do extrému. Jedná se o mluvení před větším počtem lidí. Asi by mi to přišlo běžné, kdybych měla takový „blok“ například jen při prezentacích či důležitých zkouškách… Jenže já jej mám stále, i při zcela běžných příležitostech.

V rámci výuky mluvím pouze v případech, kdy mě někdo přímo osloví, nezapojuji se do skupinových prací… nejspíš ze strachu, abych neřekla nějakou blbost, abych se neztrapnila, prostě aby mě ostatní nehodnotili… Mám obecně problém se sebedůvěrou a vždycky mi připadalo, že jsou spolužáci chytřejší, kreativnější, sečtělejší, povolanější, a moje nápady mi vůči těm jejich připadají banální, tak si je raději nechávám pro sebe, pokud vůbec nějaké mám… A nejvíce mě na tom trápí, že se tenhle blok projevuje i v komunikaci s kamarádkami – nejlépe se cítím jen ve dvou, maximálně ve třech, ale jakmile se nás sejde více, už mám problém zapojovat se do hovoru. Stejně tak je to i v práci. Jediná skupina lidí, před kterou jsem se vždy cítila komfortně, jsou děti. S těmi jsem vždy zvládala komunikovat a vést je bez jakýchkoliv větších obtíží. Ale jakmile je přítomná některá z kolegyň, opět přichází ten pocit, že něco dělám špatně, nebo minimálně ne tak dobře jako ony, že mě někdo hodnotí atd.

Mám nějaké teorie, týkající se vlastní osobnosti a mé minulosti, které by mohly být příčinou těchto bloků… Ale přesto jsem zatím nepřišla na způsob, jak je překonat. Máte nějaký nápad, jakým způsobem by se na tom dalo pracovat?

 

ODPOVĚĎ:

Dobrý den,

jako důležité vnímám, že o svém problému přemýšlíte v širších souvislostech a snažíte se Vašemu problému porozumět a hledat příčiny v minulosti. Tyto obtíže mohou relativně snadno vzniknout v dětství, kdy se staneme například terčem posměchu ve větší skupině, zažijeme nějakou trapnou situaci na veřejnosti, nebo nepředvedeme výkon, jaký bychom si přáli. Tyto obtíže mohou být také spojeny s vysokými nároky na sebe a nedůvěrou ve vlastních schopnosti.

 

Myslím, že by pro Vás v tomto případě mohlo být užitečné využít nějaké osobní konzultace s psychoterapeutem či terapeutkou – můžete se zkusit podívat na naše stránky www.koucink-psychoterapie.cz, jestli by vám vyhovoval někdo z týmu naší poradny, nebo třeba vyhledat někoho blíže Vašemu bydlišti, pokud to k nám máte daleko. V bezpečném prostředí a s dalším pohledem byste mohla být v pochopení svých obtíží úspěšnější. Existuje mnoho způsobů, jak s těmito problémy pracovat. Myslím si, že ve Vašem případě by mohla být ideální kombinace psychoterapie, kde byste se snažili s terapeutem Vašim obtížím porozumět. Zároveň byste to, ale mohla propojit s formou opakovaného vystavování se nepříznivým situacím a postupnými malými kroky se snažila těmto situacím vystavovat.

 

Zde by mohlo být vhodné si sestavit seznam situací od bezpečné po nejvíc nepříjemnou situaci, kterou si dokážete v této souvislosti představit. Tento seznam by měl obsahovat alespoň 10 a více úrovní obtížnosti. Zkuste poté lehnout si v klidném bezpečném prostředí, zavřít oči a situaci si představit od nejlehčí a postupně a pomalu postupovat k těžším (toto cvičení se dá dobře propojovat s autogenním tréninkem, které můžete nalézt třeba na Youtube). Pokuste se v té situaci pokaždé setrvat tak dlouho, až pro Vás nebude ohrožující. Poté postupte k další obtížnější. Postupujte velmi pomalu, i když se posunete jen o jednu úroveň, je to úspěch. Zaměřte se během tohoto nácviku na klidné hluboké dýchání do břicha a nikam nespěchejte. Stejný postup můžete uplatnit i v reálném vystavování se situacím, kterých se bojíte. Začít od úkolů, které pro Vás nejsou příliš náročné, ale abyste stále posouvala svou laťku dále. Pro tyto postupy je vhodné mít nějakého partnera, který Vás bude podporovat a se kterým můžete sdílet vaše pokroky a případně zhodnotit, proč jste s něčím neuspěla. Zároveň je velmi důležité posoudit své aktuální možnosti, abyste si nedala hned příliš velké úkoly dřív, než na to budete opravdu připravená. Na to je ideální psychoterapeut, ale můžete k tomu využít i nějakou jinou blízkou osobu, u které vnímáte, že by pro takový účel mohla být vhodná a mohla by Vám pomoci dobře zhodnotit situaci. Velmi důležitá je zde trpělivost, jelikož se jedná o dlouhodobý proces. Zároveň se nezapomínejte po nácviku odměnit něčím příjemným. Vliv odměny je na překonávání vlastních strachů důležitý.

Přeji mnoho sil

Patrik
Poradna Therapia

 

Jak probíhá psychoterapie

Terapeutické fáze:

Terapie má vždy začátek, prostředek a konec. V úvodním sezení se klient seznamuje se svým terapeutem. Ten mu srozumitelně vysvětlí, co může očekávat a ubezpečuje ho o bezpečí a důvěře v jejich budoucích rozhovorech. Klient dostane prostor pro popis svých potíží, kterými přichází a spolu s terapeutem se domlouvají, jaké kroky budou následovat.

V první fázi terapie se terapeut snaží s klientem zvědomit jeho potlačené a nevědomé tendence a vzorce v životě a tím umožnit klientovi náhled a možnost změny. Tato fáze může trvat cca 2-6měsíců podle charakteru obtíží. V této fázi může dojít i k nepříjemným pocitům, protože se spolu s terapeutem klient dotýká nepříjemných a často i tabu témat.

V druhé fázi terapie je již vztah s terapeutem pevný a plný důvěry a klient má odvahu dotknout se svých „stínů“, aniž by se bál hodnocení nebo se sám hodnotil. Klient je již schopen nahlédnout své opakující se vzorce v životě, které mu škodí a rád by je změnil. Často však ještě neví jak nebo nemá odvahu. Vědomě již tedy ví, že dělá chybné kroky, ale zatím není schopen je 100% neopakovat. Tato fáze je nejdelší a zpravidla nejpracnější. Může docházet ke konkrétním změnám v klientově okolí. Může nahlížet jinak na své blízké, může obměňovat své přátelé, kteří ho dříve zatěžovali a stejně tak může docházet ke změnám pracovních či v partnerském vztahu. Klient je již schopen vědomě nahlížet svůj život a mít jasno o svých potřebách, pocitech a cílech. Druhá fáze může trvat od půl roku do několika let v závislosti na potížích klienta.

Terapie se také liší od poradenství, které je zaměřeno na konkrétní rady a je kratší, zpravidla trvá od dvou sezení do šesti měsíců. Takové řešení by se zejména racionálně smýšlejícím lidem zdálo jako nejlepší, ale poradenstvím nikdy nedocílíte vnitřní proměnu osobnosti a změnu zarytých nevědomých vzorců. Proto se dobře vedená terapie snaží vyvarovat obecným návrhům a radám, i když je klient může ze začátku vyžadovat.

Třetí fáze a konečná fáze je nejvíce nabitá energií a často odměnou za ty měsíce, týdny či roky práce. Klient se již cítí pevný ve svém životě. Je schopen aktivně měnit své původní chování, cítí se často sebevědomější a odvážnější.Méně se hodnotí a více přijímá sebe i okolí. Cítí se šťastnější a má pocit větší moci nad svým životem. Cílem terapie je dosáhnout takové změny osobnosti klienta, aby se cítil v životě uvolněně a přirozeně  a navrátil se ke svému bytostnému já, které ke odproštěno od strachů a nejistot, které nabral postupně životem.

V terapii je hlavním prostředkem rozhovor, je však možné využívat některých doplňujících technik, pokud to terapeut uzná ze vhodné nebo si to klient přeje.

Terapie by vždy měla mít konec, mělo by proběhnout konečné sezení a to i v případě, že se klient rozhodně náhle celý proces ukončit. Náhlé konce mohou souviset s různými strachy klienta z blízkosti či důvěry v druhého člověka a pokud by se rozhodl ukončit terapii sám a náhle bez přirozeného vývoje, mohl by tím akorát nevědomě podpořit svůj vnitřní negativní vzorec.

 

Rozdíl mezi psychoterapií a koučinkem

Koučink vám pomůže efektivně se dostat k vašemu cíli. Je vhodný pro lidi, kteří nepotřebují hlubší vnitřní proměnu.Je pro ty, kteří hledají konkrétní a rychlé kroky k dosažení svého cíle. Koučink neléčí, ale učí lidi, jak se v životě naučit nalézt ten správný cíl a dosáhnout ho. Sezení vám mohou pomoci najít a definovat váš cíl a cestu, jak k němu dojít. Koučink se zaměřuje na všechny životní témata jako vztahy, sebevědomí, profesní směřování apod. Na rozdíl od psychoterapie nezabývá rodinnou minulostí, analyzováním problémů a neléčí (deprese, úzkosti či jiná psychická onemocnění). Osobní kouč se zaměřuje jen na silné stránky klienta a snaží se je podpořit. Klient se pak sám naučí dosahovat svých cílů, získává „knowhow“ na svůj život, které dříve neměl.

 

Jakého terapeuta si vybrat

Nejdůležitější je, abyste si s terapeutem „sedli“. Přístup terapeuta je často dán směrem, který vystudoval a také jeho osobností. Někomu vyhovuje mlčenlivější terapeut, jinému spíše aktivní, který rychleji reaguje a dává zpětnou vazbu.

I když vám pomohl nějaký terapeut, nemusí ten samý pomoci vaší kamarádce. Můžete mít rozdílné potřeby. V každém případě by však měl být terapeut přijímající a měl by pro vás vytvořit bezpečné prostředí. Máte právo na změnu terapeuta. Chybou není změna terapeuta, ale rezignace na vaše problémy.

Jak komunikovat s psychoterapeutem?

Důležitou součástí terapeutického vztahu, který je základem pro vyléčení z problémů, je zpětná vazba. Nebojte se terapeutovi sdělit i vy jakékoli pocity a myšlenky ohledně terapie, které máte. Cítíte se nespokojeni, máte z něčeho obavy, potřebujete zrychlit nebo snížit tempo nebo jste naopak spokojení? Sdělte to. Součástí léčby je i naučit se sdělovat své potřeby, a terapeut je vždy rád přijme. Pomáháte mu i najít způsob, jak s vámi pracovat. V terapii nejste ve škole, terapeut vás nehodnotí. Je na vás, co v terapii přijmete či odmítnete.

Proč kamarád někdy nepomůže a psychoterapeut ano?

A jaký je rozdíl mezi psychoterapeutem a kamarádem? Proč byste měli platit za to, že budete s někým mluvit? Nemůže tuto službu poskytnout zadarmo kamarád? Možností, jak se o sobě něco dozvědět je samozřejmě více – čtení knih, rozhovory s přáteli, semináře. Můžete si popovídat i s kamarády, ale těm často chybí patřičné vzdělání a praxe a radí pouze ze svého úhlu a na základě svých zkušeností. Přátelé tedy zpravidla nemají možnost pochopit přesné příčiny vašich problémů a aplikují jen své řešení, které sami vyzkoušeli. Ne vždy ale musí sednout. Stejně tak je to při samostudiu, může to pomoci při rozšíření úhlu pohledu na problém, ale může pro vás být těžké si z knih vybrat to podstatné pro váš život. V neposlední řadě je také důležitý fakt, že terapeut vás ani vaše okolí nezná a není tedy při práce osobně zaujatý.

V případě zájmu si u nás vyzkoušet sezení nás kontaktujte přes formulář:

https://koucink-psychoterapie.cz/objednavkovy-formular/

PORADNA THERAPIA

 

 

 

Jak nalézt energii při dlouhé karanténě?

Dotaz: Dobrý den, chtěla bych vás moc poprosit o radu. Jsem studentka na gymnáziu a vzhledem k onemocnění COVID-19 jsem už několik měsíců doma a studuji přes počítač.
V prvních měsících mi tato forma studia nějak zvlášť nevadila, ale poslední dobou nemám na nic náladu, nic mě nebaví a jsem na všechny okolo hodně nepříjemná. Už vážně nevím, jak mám získat svoji energii zpátky, a hlavně jak mít chuť na to vstát ráno z postele a jít se učit. Jsem už ze všeho opravdu dost unavená a neumím si v této situaci poradit.

Předem děkuji za vaši odpověď.
Míša

 

Dobrý den Míšo,

Děkuji za důvěru, se kterou se na nás obracíte.

Popisujete, že poslední dobou poté, co jste již několik měsíců doma díky on-line výuce, která Vás ani ze začátku moc nebavila, ale teď jste zcela ztratila náladu, nic Vás nebaví, jste nepříjemná na lidi kolem sebe a nemáte chuť ráno vstát z postele a jít s učit.

Když člověk chodí do školy za účelem vzdělávání, nenaplňuje to pouze jeho touhu po vzdělání, ale důležité také je, že se ve škole potkává s jinými lidmi, baví se i o věcech mimo školu. Neznám Vás osobně, mohu jen předpokládat, že se pravděpodobně i ráda do školy hezky oblékáte, češete, případně malujete. Dalším bodem, který přispívá k tvorbě dobré nálady je i pohyb, nejen tělocvik, ale i chůze do školy, ze školy, mohu předpokládat, že jste si dřív i vyšla s kamarádkami někam ven.

Pokud tedy kromě kontaktů s jinými lidmi ubyl i pohyb, bylo by dobré, abyste hledala možnosti, jak tyto obě věci nahradit. 

Zkuste se domluvit s kamarádkou či kamarádem na procházce či nějakém sportu, který se dá dělat venku při současných omezeních. Pokud to není možné, bylo by fajn, kdybyste zkusila jít na procházku s některým členem rodiny, případně alespoň sama. Pokud máte pocit, že Vás to nebude bavit, můžete zkusit například fotit nebo za chůze poslouchat nějakou e-knihu či něco jiného. Zpočátku se Vám pravděpodobně nebude chtít, ale vytrvejte, bylo by fajn chodit ven každý den. Můžete také udělat někde v lese krmítko pro ptáčky a chodit ho doplňovat. 

Kromě pohybu na čerstvém vzduchu můžete zkusit hrát společenské hry s rodinou. Souběžně by bylo fajn, kdybyste zkusila přemýšlet o nových koníčcích, pokud Vás Vaše dosavadní netěší, či je nemůžete teď dělat. 

Nebo například můžete zkusit najít nějaký dobrovolnický projekt odpovídající Vašemu věku, do kterého byste se mohla zapojit. 

Máte něco na co se těšíte, až se situace zlepší? Jak plánujete léto? Chápu, že v současné situaci není moc příležitostí něco plánovat, ale co zkusit plánovat alespoň něco? Těšení také dodává endorfiny a pomáhá nám zlepšovat náladu. 

Prostě najít něco, co Vás bude těšit a pomůže Vám načerpat energii, kterou pak využijete při studiu. 

Pokud by se Vám nálada nezlepšovala i přes vyzkoušení všech příležitostí pro tvorbu endorfinů, bylo by vhodné situaci konzultovat s odborníkem. 

Držím Vám palce, ať se Vám co nejdříve podaří znovu nalézt ztracený elán.

S pozdravem

Monika Malíková Bhalla

Co je psychoterapie a co je koučink

Zatímco se psychoterapie zabývá obtížnými obdobími v minulosti a naším současným i minulým prožíváním oněch událostí, koučink se dívá od teď v před. Je tedy rozvojovou metodou strategického myšlení. Dokud je klient zahlcen minulostí, smutkem, úzkostí, je v depresi a podobně, měl by vyhledat psychoterapeuta. Když je již stabilizovaný, a cítí se být připraven měnit svůj život, konat a vyjednávat o nových podmínkách, má oslovit kouče. Koučink se minulosti dotýká spíše okrajově a nahlíží na ní, jako na materiál, který nám pomáhá zmapovat co až do dnes je již pro vás nefunkční schéma a co naopak by mohlo pomoci rozhýbat váš posun vpřed.

Možností a situací, pro které je koučink vhodný je nespočet. Může být vaším návodem, jak udržet pod kontrolou váš emocionální stav například při náročném rozvodu, při změně povolání, nebo při zkouškách. Jak vylepšit své komunikační dovednosti v zaměstnání, lépe a víc prodávat, nebo vést lidi. Umět vystoupit před veřejnost a sebevědomě odprezentovat svou práci.  Může ale také pomoci zvládat výzvy a překážky i úzkosti. Jako například Jana, která se léčila psychiatricky a psychoterapeuticky pro své úzkostné ataky, které jí omezovaly v životě i zaměstnání. Pro svou sociální fóbii toho nebyla schopna. Potkávala se tak veliká úzkost s velikou touhou. Jedním z jejích prvních témat byl strach jít na ples a touha tančit s manželem na velkém parketě v krásných šatech. Během koučování dokázala pro sebe vymyslet takovoustrategii, že hned na po prvé byl ples pro ni víc ohromujícím zážitkem, než úzkostnou atakou. Podobných schémat vymyslela mnoho a dařilo se jí nakupovat v obchodních centrech, jezdit sama autem na delší vzdálenosti a nově jezdit na dovolené. Zvládla i paralyzující hrůzu ze zubaře. Byla čím dál samostatnější a sebevědomější. Začala věřit ve své schopnosti. Nebylo tomu tak ale vždy. Nějakou dobu co ke mně chodila, dohodnuté úkoly neplnila. Chovala se pasivně (reaktivně). Mluvila o tom, co jí děsí a o tom, co by chtěla, ale nebyla v konání proaktivní. Hodně času jsme věnovali tomu jako to má, co cítí a co jí omezuje. Zlom nastal v době, kdy se začala zabývat časovým horizontem, ve kterém si přeje změnu zvládnout. Začala velmi aktivně plnit dané úkoly a prožívat pozitivní změnu. Tato žena si postupně dokázala přiznat, že nebývala oblíbená pro svůj perfekcionismus a pedantství, naučila se komunikovat asertivně a tím předcházet konfliktům. Změnila zaměstnání za méně stresující a nové dovednosti zde uplatnila od začátku a dobře se tak uvedla. Věnovala hodně času zjištění, zda jí její postoje víc dávají, nebo berou. Přestala mít na sebe i  nejbližší nepřiměřené nároky. Jak se proměňovala ona, měnilo se i její okolí a rodina. A za všemi jejími obtížemi a omezeními byl strach vykročit ze své komfortní zóny a nedůvěra ve svou profesní kvalitu.  Potkávaly jsme se v průběhu dvou let. Na jejím příkladu je vidět, jak široké možnosti koučink má.

Naše postoje a naše negativní, nebo pozitivní očekávání nás přednastavují k úspěchu, či neúspěchu. Pokud se však otevíráme možnostem, začnou se dít věci! Mnohému se naučíme, poznáme zajímavé lidi, zažijeme nová dobrodružství, třeba si najdeme nového partnera. Možná se všechno nepovede úplně do puntíku, ale často to dopadne lépe, než jsme očekávali! Je to rozhodně lepší než jen reaktivně žehrat na osud, nedostatek příležitostí, na možná až jednou a na mě stejně nikdo a nic nepomůže.

Další článek vám napíši na téma GROW coaching – metoda psychosociálního rozvoje.

Monika Zajíčková, kouč poradna Therapia

Je toho na mě moc

Dotaz:

Dobrý den,

potřebovala bych probrat a nějak ucelit, co se mi stalo za krátký čas v poslední době. Je toho na mě nějak moc. Vnitřně mě to užírá a myslím si, že dvakrát jsem prožila i úzkost.

Celkově už jsem z toho unavená a nic se mi nechce.

Umřel mi taťka, skrz toho jsem se rozešla s dlouholetým přítelem, se kterým mám syna. S bývalým přítelem to je jako na houpačce, jednou souhlasí s podmínkami ohledně syna a potom zase obrátí.

Moc nepiju, ale když se více opiju, mám v sobě blok a musím psát nebo volat jednomu chlapovi, do kterého jsem byla zamilovaná. Ale ten si teď žije už jiný život.

Do toho měním práci a bydlím u mamky s bráchou na přechodnou dobu. Skrz to, co se teď děje ve světě, nevím, kdy se uskuteční, že půjdeme se synem do svého. A už v tom všem mám takový guláš, že nevím jak žít dál.

A teď bych asi potřebovala, abyste mi dávali nějaké konkrétní otázky.

Díky za případnou spolupráci.

 

Odpověď:

Dobrý den,

děkuji za důvěru, se kterou jste na naši poradnu obrátila. Zdá se, že je toho na vás v tomto období až příliš a je pro vás těžké se v tom všem nějak zorientovat a najít. Je naprosto pochopitelné, že vlivem všech změn a nejistot, které se ve vašem životě objevily, se dostavily i pocity úzkosti, o kterých se zmiňujete, stejně tak i únava a nechuť cokoli dál dělat.

Podle vašeho dotazu jste ztratila dvě důležité mužské figury ve vašem životě: vašeho otce a dlouhodobého partnera. Chápu, že pro vás není zrovna jednoduché se s tím vyrovnat, zvlášť když se vše seběhlo ve stejném časovém období. Možná to také může být jeden z důvodů, proč se ve stavu opilosti snažíte kontaktovat muže, do kterého jste byla zamilovaná. Spolu s odchodem partnera i otce odešly z vašeho života i další aspekty. Co jste s otcem a partnerem nejvíce ztratila? Pocit jistoty, bezpečí či lásky?

Potíže s domluvou na péči o syna mohou být pro vás výrazným stresovým faktorem. Zvažovala jste řešení těchto neshod právní cestou? Mohlo by to pro vás všechny být velmi užitečné. Změna pracoviště i nejistota ohledně budoucího bydlení jsou další stresové faktory, které výrazně ovlivňují váš život. Kombinace všech nepříjemných událostí, se kterými se teď v životě potýkáte, vám může nejenom ubrat chuť do života a radost z něj, ale také se může jednat o spouštěče úzkostných stavů, o kterých jste se zmiňovala.

Na čem z toho, co vás tíží, byste chtěla pracovat jako první?

Co byste potřebovala vyřešit nejdříve, abyste získala, alespoň trochu pocit pevné základny v životě?

Co by Vám mohlo, abyste neměla jen pocit, že čekáte, jak to všechno dopadne, ale že můžete již nyní aktivně jednat?

Možná by pro vás mohlo být přínosné zamyslet se nad tím, co zrovna teď v životě postrádáte nejvíce. Mezi základní “kameny života” patří RODINA, ZÁJMY, PRÁCE, PENÍZE, PARTNER, PŘÁTELÉ, DOMOV.

Co z toho teď u vás funguje?

Co z toho byte potřebovala vystavět jako první a můžete s tím již teď začít?

Dobu karantény můžete brát jako období, kdy se můžete v klidu rozmyslet nad další cestou vašeho života. Nyní u Vás jasně končí jedno staré období a vstupujete do další etapy.

Máte tedy možnost si všechno přenastavit. Zkuste se ještě sama zamyslet nad tím, čím to je, že se to muselo zbourat. Co máte nyní udělat jinak?

Celkově se mi zdá, že byste ve vaší životní situaci potřebovala dlouhodobou podporu.  Rozhodně nemusíte vše zvládnout sama. Máte nějakou blízkou přítelkyni, které byste se mohla svěřit o tom, co se vám momentálně děje? Někdy si sdílení svého trápení s někým, komu důvěřujete, může velmi ulehčit život.  Každopádně bych vám doporučila vyhledat pomoc a podporu psychoterapeuta, se kterým si můžete pohovořit o všem, co vás v životě potkalo. Citlivý a chápavý přístup a zároveň bezpečné prostředí, které se při spolupráci vytvoří, by mohli velmi pomoci také v boji s úzkostmi. Úzkostné stavy nemají tendenci mizet sami od sebe. A už vůbec ne, pokud je ve vašem životě tolik stresových faktorů. Můžete se také svěřit do péče některého s terapeutů naší poradny, či využít možnost Skype konzultací.

Přeji vám hodně štěstí.

Lucie

Jak změnit svůj život k lepšímu

Třeba to příští rok bude lepší…, ty máš peníze, tak se ti daří lépe.., ty máš lepší práci, tak to máš jednodušší…, ty máš partnera, co ti pomáhá, tak na to nejsi sama….

Stěžujeme si, modlíme se, chodíme k astrologovi, doufáme, ale změna nepřichází…změna totiž nepřijde, pokud ji sami neuděláme. Mnoho lidí smýšlí bezmocně, závisle a pochybují o sobě a své vůli věci změnit. Lidé si často nejsou vědomi, že to na světě skutečně funguje tak, že většinu svého života si ovládáme sami a to nehledě na naše původní rodinné prostředí. To patří mimochodem k hlavním pochybnostem ohledně toho, že jde život změnit v lepší, když k tomu nepřispělo původní rodinné prostředí. Většina klientů, kteří však prošli sezeními s terapeutem či koučem jsou důkazem, že původní negativní rodinné prostředí je spíše přítěž než budoucí osud. Osudem se však stane, pokud s ním není pracováno. Základem změny v životě je uvěřit faktu, že můžeme mít na svým životem MOC a to změní zcela vše. Rozhodně to do velké míry změní naší budoucnost.

Lidé často visí na svých zaměstnavatelích, jakoby nevěřili, že mohou zlepšit své schopnosti, dovzdělat se nebo prostě jen změnit svého zaměstnavatele. Stěžují si na své partnery, že jim nevyhovují, ale nevěří, že mohou mít lepšího a že se také sami mohou stát „lepšími“ partnery. A tak s nimi zůstávají. Nadále se nechávají využívat, ponižují se ve vztahu, nevěří si a pak se podivují, že s nimi partner nezachází jako s hodnotnou bytostí.

My všichni můžeme svůj život změnit. Je ale nutné začít jinak přemýšlet. To, co si myslíme ovlivňuje naše emoce a ty zase naše chování. Pokud si tedy nedůvěřujeme a nepracujeme na zlepšení našeho sebevědomí, ovlivní to pravděpodobně všechny naše oblasti. Budeme mít horší práci než ostatní, nevhodnějšího partnera, budeme mít méně peněz a celkově horší kvalitu našeho života. Budeme se cítit méně šťastni a budeme tento vzorec předávat dál, našim dětem.

 Naše vnitřní přesvědčení předaná od rodičů nebo naše vlastní nás silně ovlivňují a to jak pozitivní, tak negativní.

Pokud nám někdo bude celý život říkat, že budeme úspěšní a bude nás k tomu zdravě vést, velmi se zvyšuje pravděpodobnost, že tomu sami uvěříme a budeme si od mala nastavovat na úspěch. Svým chováním a myšlením nebudeme vůbec pochybovat o tom, že by to tak nebylo. To je nejlepší cesta úspěchu ať už rodinného či pracovního dosáhnout. Pokud to „za vás“ však nenastaví rodiče, není nic ztraceno. V dospělosti můžete své myšlení změnit díky své vlastní práci  spolu s terapeutem na  sezení nebo jinými metodami. Jsou dvě možnosti,  jak svůj život měnit. Můžete buď měnit své chování a tím se později přizpůsobí vaše emoce i myšlení a to jednodušše proto, že pokud změníte své chování bude i reakce okolí na vás jiná a tím se budete cítit jinak a vaše myšlenky budou také jiné.

Příkladem může být, že se ve vztahu zachovám, jako bych sis sebe vážila- odmítnu se nechat využít apod. a  pokud v tomto chování chvíli setrváme, i když ještě sami nevěříme, že máme vyšší hodnotu, začne partner reagovat jinak, ucítí naše hranice a přestane se k nám chovat jako k bezcenné bytosti. Může se také stát, že vás na základě takové změny opustí, to je však jen známka toho, že vás potřeboval jen jako nehodnotnou a nesebevědomou a vy máte nyní s tímto chováním šanci najít k sobě někoho, kdo vás bude více respektovat. Ve chvíli, kdy se k vám lidé začnou díky vaší změně chování chovat s větším respektem, začnete se i vy cítit sebevědomější a vaše myšlenky i emoce začnou být sebevědomější.

Další možností je, že se díky práci na sezeních a podpory terapeuta začnou měnit vaše myšlenky a tím i vaše prožívání. Začnete věřit ve svou hodnotu a začnete se cítit sebevědomější, tím se začne měnit i vaše chování. Výsledek je pak podobný jako v uvedeném příkladu.

Uvěříte si, že máte moc nad svým životem, tedy moc ho měnit, máte vyhráno! Naše hlava je hybatelem našeho života. Každý máme k dispozici klíč k tomu, jak svůj život změnit. Jde jen o to uvěřit, že ho máme a najít ho.

 

Tereza Zahrádková

Poslední dobou se cítím pořád smutná

Dotaz:

Dobrý den,

už asi pět dní se cítím ve velké psychické nepohodě. Po večerech jsem smutná a z ničeho nic se mi chce brečet. Také se už od února střídavě pořád snažím zhubnout. Ale nikdy jsem neměla dost pevnou vůli. Teď jsem to zkusila jinak, napsala si jasný cíl, kolik budu vážit za rok, aby mě to motivovalo, vařím si jídlo na večeři a ještě do práce. Ale je to teprve dva týdny a hrozně mě to vyčerpává. Můj přítel říká, že taky “hubne”, ale já se snažím i s tím jídlem, on moc ne. Takže se jen dívám, jak on jí co chce, pije pivo a já nemůžu. A když mi kamarádka před týdnem řekla, že za 4 měsíce zhubla 14 kilo, tak jsem se na místě před ostatními přáteli rozbrečela. Přijde mi, že se hrozně snažím, ale nedokážu to vydržet, i když moc chci, váha prostě nejde dolů a mě to strašně mrzí. Navíc kvůli koronaviru se skoro nevídám s přáteli, přijdu si sama. Také ze zdravotních důvodů nějakou dobu musíme s partnerem pozastavit sexuální život a já mám pocit, že mi chybí taková intimní blízkost. Chybí mi i obyčejné objetí. Zkrátka je toho najednou nějak moc a já jsem pořád jen smutná. Jak se zbavit té špatné nálady?

Odpověď:

Dobrý den,

Vidím, že toho je nyní na vás mnoho a současná situace je pro vás velmi vysilující. Pláč je přirozený způsob, jakým se naše psychika vyrovnává s obtížnou situací, ve které si nevíme rady. Proto bych vám doporučil, abyste se nesnažila v sobě své pocity potlačovat a naopak se jim snažila dát volný průchod.

Váš cíl zhubnout je pro vás nyní velmi důležitý a to že se vám to opakovaně nedaří je pro vás frustrující. To, že jste si vytvořila nějaký plán, vnímám jako dobrý krok. Zároveň bych vám chtěl nabídnout možnost k vašemu stanovenému cíli si přidat menší cíle, které jsou ale dosažitelné v kratším časovém horizontu. Například tento týden půjdu třikrát sportovat. Protože plněním menších cílů nám pomáhá si udržovat motivaci k dlouhodobým cílům.

Z vašeho popisu mi přišlo, že se na svého partnera zlobíte, že před vámi pije pivo a jí věci, které byste také chtěla. Zkuste se zaměřit na to, že jste se rozhodla hubnout vy a děláte to pro sebe.

Zkuste se na situaci podívat z úhlu, že vám váš partner nehází klacky pod nohy, ale že vy jste učinila rozhodnutí o změně vašeho životního stylu, ne on. Mohla by to být cesta k tomu, aby vám to tolik nevadilo. Případně bych doporučil si o tom s ním i promluvit, aby zbytečně netestoval vaší vůli. Hubnutí je velmi provázané s naší psychikou, a proto vnímám jako důležité, abyste se nezaměřovala pouze na stránku fyzickou, ale abyste se cítila dobře také duševně. Pokud se vám nedaří snižovat váhu, mohou být příčiny i psychické. Můžete si to představit jako by tělo nechtělo zhubnout, protože se nachází například ve stavu ohrožení – ve velkém stresu nebo musím jíst, abych měla dost sil a zvládla nároky, které mám a podobně.

Může se objevovat také psychický blok, kdy z nějakého nevědomého důvodu zhubnout ve skutečnosti nechceme, třeba protože to není naše volba. Doporučil bych vám v tomto náročném období zkusit třeba jen dočasně vyhledat psychoterapeuta ve vašem okolí, který by vám mohl být dostatečnou oporou v náročné situaci a vytvořit vám bezpečné prostředí, ve kterém budete moci sdílet své emoce. Pokud jste z Prahy, můžete navštívit odborníky z naší poradny https://koucink-psychoterapie.cz/.

S pozdravem

Patrik