Příspěvky

Táta workoholik

Co je workoholismus?

Workoholismus je závislost na práci. Workoholik cítí svou sebehodnotu skrze práci a bez ní si připadá, že nic není a nic nedokázal. Workoholik je závislý a chová se podobně jako jiní závislí (alkoholici, narkomani apod.)

Upřednostňuje svou závislost před vším ostatním. Chová se sobecky. Popírá svou závislost, respektive své chování nepovažuje za závislé. Jeho závislost přináší negativní důsledky pro jeho okolí i pro něj. Závislost si neuvědomí často až do té doby, kdy už není schopen pracovat a dostaví se syndrom vyhoření. Někdy si závislost uvědomí ve chvíli, kdy ho opustí partnerka s dětmi, protože dlouhodobě nevnímal jejich potřeby.

Partnerky workoholiků

Každá závislost má svého vykonavatele a podporovatele. Co to znamená? Závislý si k sobě často nevědomě „přitahuje“ typy partnerek, které se vůči zanedbávání a emočnímu zneužívání neumějí bránit. Tím poskytují velký prostor pro to, že si muž svou závislost může dovolit. Taková partnerka často podléhá argumentů závislého, že to dělá pro rodinu, díky jeho penězům se mají přeci dobře, nemůže změnit práci, protože jinak by si nemohli dovolat, co teď mají, nemůže omezit práci, protože teď je toho přeci hodně. Někdy se workoholik může uchylovat i k drsnějším argumentům, že bez něj by jeho partnerka nic neznamenala, protože není schopná nic vydělat a nic neumí.

Ve většině případů se tak partnerka po delší době ocitá v pasti svých pocitů bezmoci, kdy se snaží svého partnera přesvědčit, aby udělal změnu, aby pracoval méně. Snaží se mu vysvětlovat, jak se celá rodina cítí, když o ně nemá zájem nebo je nevnímá ani po příchodu domů. Snaží se vycházet workoholikovi vstříc, aby mu různě ušetřila čas, aby se mohl věnovat ve volním čase rodině. Stane se však je to, že žena postupně převezme na sebe veškerý chod rodiny a domácnosti a zároveň dochází do svého zaměstnání a workoholik využije volný čas opět pro sebe. Pokud nepracuje, vrací se domů unavený a vyžaduje si čas pro sebe, aby si odpočinul a snaží se v partnerce vyvolat pocit viny, jak po něm může něco chtít?Vždyť přeci celý den pracuje! A dělá to pro rodinu !

 

Partnerka workoholika si potřebuje uvědomit, že workoholik je egocentrický. Nemá smysl mu vysvětlovat mu, jak se cítí, protože workoholik je ve fázi závislosti, kdy necítí pocity viny a pokud by k němu tato sdělení přeci jen pronikla, bude se jim vyhýbat, a ne se s nimi řídit. Žena má pocit, že když si s mužem promluví, pochopí, že se jeho rodina cítí opomíjena a změní se. Žena závislého se stále točí v kole zklamání a naděje, že se vše změní. To je velmi vysilující proces. Workoholik má fáze, kdy cítí, že už mu žena není tak nakloněna a začne slibovat, stejně jako třeba alkoholik nebo narkoman. Na chvíli se skutečně zlepší a když už žena uvěří ve změnu, opět se začne věnovat naplno práci.

Kromě ženy workoholika má jeho chování vliv také na děti. Zažívají od otce pocity nezájmu, na který mohou vnitřně reagovat různě. Může se v nich budovat pocit nízké sebehodnoty, připadají si pro otce nedostatečně zajímaví a důležití. Navíc jim chybí společné zážitky  s tátou a zdravý otcovský vzor.

Jak z toho  ven?

Partnerka workoholika musí pracovat zejména se svými pocity viny a hranicemi. Potřebuje si uvědomit, že sobec není ona, že po své těžce pracujícím muži něco chce, ale její muž, který zanedbává potřeby celé rodiny a neřeší své problémy se závislostí.

V takové situaci potřebuje chránit především sebe a své děti. Základním pravidlem je muži neusnadňovat jeho život. Teď tím nemyslím být zákeřná! Ale partnerky závislých často převezmou zodpovědnost nejen za sebe, děti, domácnost a rodinu, ale také za závislého. Zařizují za něj věci, které on sám nestíhá. Obávají se na workoholika přitlačit v jeho povinnostech a když je neudělá, neumí mu dát žádné důsledky.Partnerka se musí naučit věnovat především sobě!Právě to mohlo způsobit, že si přitáhla do života egocentrického partnera.

Chcete se naučit věnovat sobě a nastavit si hranice?Přijďte se k nám poradit?

Workoholik si potřebuje svou závislost nejdříve přiznat, teprve poté s ní může pracovat. I v případě, že si i přizná je často nutné, aby docházel k odborníkovi, který mu pomůže se z bludného kruhu vymotat.

 

Tereza Malimánková

Poradna Therapia

Nemohu usnout bez prášku

Dotaz:

Dobrý den, mám problém se spánkem – užívám 2 roky Zolpidem Mylan (levnější varianta léku Stilnox) a chtěl bych přestat. Dle doporučení mého praktického lékaře užívám lék v kombinaci s melatoninem forte. Od letošního ledna jsem musel zvýšit na celou tabletu. Tento lék mi byl doporučen mým lékařem v době velkého pracovního stresu. Pracuji ve 12h směnách a nespavost se projevovala pouze v noci před ranní směnou (měsíčně mám cca 7 ranních a 7 nočních 12hodinových směn) Lék Zolpidem Mylan sice zabírá, ale teď po zvýšené dávce mi již nedělá dobře (motání hlavy, pocení..) .. hlavním důvodem proč chci přestat uživat Zolpidem je, že po vysazení (v noc na volný den) mám velké problémy s přirozeným usnutím a také mám abstinenční příznaky. Další noci spím dobře, až do doby kdy jsou přede mnou další ranní směny a další tablety Zolpidem a takto se to opakuje pořád dokola ..čili abych to shrnul: Když vím večer, že mám před sebou volno, spím dobře. Když mě druhý den čeká ranní směna, musím si vzít Zolpidem, protože vím že bez toho jinak neusnu … problém bude nejspíš psychologický než spánkový.

Odpoveď:

Dobrý den,

V první řadě bych ráda poděkovala za Vaší důvěru. Z toho, co píšete mohu soudit, že Váš problém je z velké části psychického rázu a přijde mi pozitivní, že si to sám uvědomujete a chcete to řešit. Stres jako takový negativně působí na spánek a stejně tak střídání ranních a nočních směn může narušit náš přirozený biorytmus. Z Vašeho dotazu je velmi cítit chuť zbavit se závislosti na Zolpidu, kvůli nežádoucím vedlejším příznakům. Myslím si, že je v první řadě na místě se zaměřit na Vaši pracovní oblast, kde bude pravděpodobně ležet zakopaný pes. Pojďme se společně zamyslet nad tím, co byste mohl udělat pro to, aby Vaše práce pro Vás nebyla tak stresující? Myslím, že by mohlo být nápomocné naučit se pár relaxačních technik, které by Vás mohly před spaním zklidnit, ale zároveň se dají použít i kdykoli v průběhu dne, např. v práci, když cítíte, že je toho na Vás už moc. Zde zasílám odkaz na pár z nich. Třeba mezi nimi najdete to pravé pro sebe:

https://zdravezdravi.cz/…iky

Dále byste se mohl zamyslet nad tím, zda-li sám nemůžete udělat něco pro to, aby jste se v práci cítil lépe. Někomu vyhovují více ranní, někomu noční směny. Rovněž se mi zdá důležitý pracovní kolektiv, kdy mezi zaměstnanci často visí ve vzduchu nevyřešené konflikty, které jsou pak dalším stresujícím faktorem na pracovišti. Stejně tak vztah se svým nadřízeným – pokud nějakého máte, je velmi zásadní. Zkuste si tedy touto cestou zauvažovat o Vaši práci a třeba Vás napadnou možné změny, které by Vám ji mohli zpříjemnit. Pokud Vás nic takového nenapadá je možná na místě zamyslet se nad změnou zaměstnání, kde by bylo pro Vás více pozitivních faktorů.
Troufám si říct, že pokud se zmenší Vaše pracovní zátěž a stres z ní, půjde i lehčeji změnit návyk brát si pokaždé před ranní směnou Zolpidem. Taky by Vám mohlo pomoci stanovit si pravidlo, že o práci budete přemýšlet jen do určité hodiny odpoledne/večer a pak už budete věnovat čas spíše svým koníčkům – činnostem, které děláte rád a které Vás těší. Zkuste se zaměřit na to, abyste nemyslel na práci v posteli večer před usnutím. Z toho, co jste napsal to vnímám tak, že Vás to uvádí jen do většího stresu a pravděpodobně Vám moc nepřidává, když např. myslíte na nějaký úkol se kterým si nevíte rady. Věřím přísloví, že ráno je moudřejší večera. Večer už býváme unavení a tudíž nám to “nemyslí” často tolik, jako ráno či v průběhu dne. Zaměřte se tedy více na svojí psychickou pohodu zejména ve večerních hodinách. Ještě mě napadá, že by mohlo stát za to zkusit i nějaké vonné oleje či bylinkové čaje, které působí relaxačně na naši nervovou soustavu. Jako vcelku osvědčený “uvolňovač” je jednoznačně levandule – ať už čaj či koupel z ní.

 

Přeji Vám ať se Vaše situace s usínáním brzy zlepší.

Hodně štěstí,
Poradna Therapia

Úzkostné stavy a poruchy paměti po prodělání Covid-19

Dotaz: Dobrý den, posledních pár měsíců zažívám velmi divné stavy. Vše začalo v září, kdy jsem onemocněla koronavirem. Měla jsem lehký průběh, týden horečky a ztratila jsem chuť a čich. Zhruba měsíc po vyléčení jsem ale začala pociťovat divné stavy úzkosti. Několikrát denně mi nekontrolovatelně bušilo srdce a u toho jsem cítila nesnesitelnou úzkost, všeho jsem se bála a byla jsem roztěkaná. Úzkosti přicházely nekontrolovatelně například když jsem jela v autobuse nebo jsem seděla doma na gauči. Reálně jsem však neměla, čeho se bát, nic špatného se mi v tu chvíli nedělo. Postupně jsem začala pociťovat problémy s pamětí, měla jsem problém porozumět složitějším větám, což mi značně ztěžovalo studium na VŠ. Začala jsem mít problémy se zvládáním školy i běžného života, nedokázala jsem se na nic soustředit, cítila jsem tlak v hlavě a měla jsem pocit jakési mlhy. Nutno podotknout, že jsem před onemocněním byla velmi chytrá a bystrá. Začala jsem mít problémy s komunikací a svět se pro mě najednou stal hrozně hektický. Nezvládala jsem každodenní činnosti, bylo pro mě velmi těžké například někomu odepsat na mobilu. Takové stavy trvaly cca do prosince, kdy jsem kvůli zkouškovému začala brát piracetam a další volně dostupné léky na problémy s pamětí. Prášky mi trochu pomohly, díky nim jsem zvládla napsat bakalářku, brala jsem je zhruba 3 měsíce a poté jsem je vysadila. Problémy se ale vrátily a já je opět nasadila, nyní vyšší dávku, jelikož jsem se bála, že budu opět tak “mimo a hloupá”, jako dřív. Brala jsem cca 3-4 prášky denně, předtím pouze 1-2. Začala jsem mít hrozné deprese, motala se mi hlava a měla jsem vidění jako opilá, celkově jsem byla úplně mimo, nebyla jsem schopná normální konverzace. Celé dny jsem proležela a byla jak chodící mrtvola. Vše mě rychle naštvalo, musela jsem si vypínat upozornění na telefonu a přestala jsem komunikovat se světem. Z mého okolí mé stavy nikdo nepochopil, neměla jsem se ani komu svěřit. Jen jsem věděla, že nejsou normální, jelikož jsem neustále žila jako ve špatném snu. Spoustu večerů jsem probrečela a nevěděla jak dál. Byla jsem mimo, agresivní vůči svému okolí, plačtivá, měla jsem pocit, že už dál nemůžu, že mě nikdo nechápe, nikdo mi neporadí. Byla jsem schopná celé dny prospat, ztratila jsem o vše zájem, nic mě nebavilo, začala jsem spíše přežívat než žít. V průběhu těchto stavů jsem zažívala i osobní trable v životě, několikrát jsem se stěhovala, neměla nikde své bezpečí doma, do toho jsem cítila tyto pocity úzkosti, problémy s pamětí aj. Začala jsem kvůli tomu mít trable s přítelem, který mé problémy nepochopil, a to ty stavy ještě zhoršovalo. Čekala jsem od něj pomoc a pochopení, místo toho jsem dostala jen nespočet hádek, fyzických i psychických útoků a pojmenování “blázen”. Tyto divné stavy přicházejí dodnes ve vlnách, někdy si myslím, že jsem již ze všeho venku, ale pak se vše vrátí a já nejsem schopna normálně fungovat. Dodnes jsem nebyla schopna dojít k lékaři (nevím ani k jakému, zda neurologii nebo psychiatrii/psychologii), jelikož nezvládám ani normální život, natož abych vzala telefon, někam se objednala a někam dojela.

Výše popsané stavy trvají již 8 měsíců. Také mě tíží termín státnic, který se neúprosně blíží a já vím, že je v tomto stavu (i z hlediska paměti) nejsem schopna zvládnout, ba dokonce ani teď lítat po doktorech a řešit můj stav. Také jsem si všimla, že na mě jinak působí omamné látky, například když jsem požila malé množství alkoholu, byla jsem spíše mimo a měla jsem několikahodinové okno. Je tedy možné, že mi koronavirus způsobil nějaké poruchy mozku a následné braní piracetamu v kombinaci s psychickým vypětím a neporozuměním mého okolí nějakou psychickou poruchu? Děkuji za jakýkoliv názor a radu.

 

Dobrý den,

Děkuji za důvěru a otevřenost, se kterou jste se obrátila na naši poradnu.

Vámi popsané stavy na mě působí velmi závažně. Procházela jste a procházíte těžkými stavy, které musí být náročné zvládat sama, a ještě s nepochopením okolí, od kterého potřebujete v těchto chvílích podporu a pochopení nejvíce. I přes Vámi popsané potíže a „neschopnost“ normálně fungovat v každodenním životě z Vás cítím určitou vnitřní sílu a chtíč se se svými těžkými stavy „poprat“ a nepodléhat jim, což považuji za důležitý základ, dobrou výchozí pozici na cestě za cítěním se lépe.

Když se u Vás poprvé objevily úzkosti, tedy zhruba týden po onemocnění koronavirem, dělo se v té době nebo v době předcházející ještě něco jiného ve Vašem životě? Nějaké významné události, které Vás nenechaly klidnými? Příčiny úzkostí jsou většinou hlouběji a často sahají do minulosti. Předtím, než jste onemocněla koronavirem, jak byste popsala svoje vnitřní prožívání? Měla jste úzkostné tendence běžně v životě? Také přemýšlím, samo koronavirové onemocnění a především mediální „masáž“, jaká v posledním roce probíhá v českých médiích, myslím tím neustále strašení a zprávy týkající se skoro pouze koronaviru… každý den počty nově nakažených, počty mrtvých, a to jak v ČR tak ve světě… všechno toto je sama o sobě obrovská zátěž, která se z médií valí. Pokud člověk dlouhodobě žije pod takovýmto tlakem, přirozeně to mění jeho prožívání na úzkostnější, jelikož je pod neustálou „palbou“ médií. Dále, jak píšete, že jste v průběhu posledních 8 měsíců do toho všeho prožívala i náročné osobní situace, jako nepochopení a nepodpora od přítele, jež mi přijde jako velmi zásadní; stěhování, při kterém člověk ztrácí bezpečný pocit domova a musí si ho vybudovat v novém, z počátku neznámém místě; dále školní povinnosti. Působí to na mě, že se Vám v životě odehrává opravdu spousta náročných situací a změn, do kterých člověk musí vynaložit určité úsilí, aby se dokázal adaptovat.

Co se týče Piracetamu, lék jako takový dle mnoha studií nemá výrazné a časté vedlejší účinky, avšak i tak jsou mezi vedlejšími účinky uvedeny mimo jiné úzkosti, deprese, nervozita, podrážděnost a další. Takže teoreticky tento lék může mít podíl na tom, jak se aktuálně cítíte.

Vím, že píšete, že nejste schopna zavolat lékaři či jinému odborníkovi. Rozumím, že něco udělat se zdá v těchto stavech až nemožné. Ale jak jsem psala výše, Vaše slova a popis stavů na mě působí velmi tíživě. Myslím, že by Vám mohl velmi pomoct psychoterapeut, který by Vás vyslechl a který by Vás podpořil na cestě za tím, abyste se cítila lépe. Společně byste hledali souvislosti a příčiny Vašich stavů, on by Vám dával podněty k zamyšlení a snažil se trpělivě pomoct zorientovat se ve Vaší situaci. C
Myslím, že jeho podpora pro Vás bude stěžejní, vzhledem k náročnosti Vaší situace. Můžete se např. zkusit obrátit na některého z mých kolegů z poradny Therapia, v současné době se umožňuje terapeutické sezení i online. Také existuje možnost docházet k psychoterapeutovi na náklady zdravotní pojišťovny. V tomto případě je potřeba si vyhledat psychoterapeuta, který bude mít na webu uvedeno, že pracuje pro zdravotní pojišťovny a zjistit, zdali jeho služby pokrývá konkrétně Vaše zdravotní pojišťovna.

Na závěr bych chtěla zmínit, že je v pořádku a normální, necítit se dobře a mít psychické potíže. Psychika nám tímto většinou naznačuje, že se něco děje, že bychom něčemu měly věnovat pozornost, v sobě samých. V dnešní době je běžné, když se člověk cítí fyzicky špatně, a i když má dlouhodobé fyzické potíže. S psychikou se může dít to podobné, člověk se může necítit psychicky dobře a neznamená to nutně, že je „mimo“ či „blázen“.

Přeji Vám, abyste dokázala najít příčiny Vašich stavů a aby se Vám brzy ulevilo! Držím moc palce. Kdybyste cokoli potřebovala, pište, jsem tu pro Vás.

S pozdravem,
Nikola
Poradna Therapia

Jak nalézt energii při dlouhé karanténě?

Dotaz: Dobrý den, chtěla bych vás moc poprosit o radu. Jsem studentka na gymnáziu a vzhledem k onemocnění COVID-19 jsem už několik měsíců doma a studuji přes počítač.
V prvních měsících mi tato forma studia nějak zvlášť nevadila, ale poslední dobou nemám na nic náladu, nic mě nebaví a jsem na všechny okolo hodně nepříjemná. Už vážně nevím, jak mám získat svoji energii zpátky, a hlavně jak mít chuť na to vstát ráno z postele a jít se učit. Jsem už ze všeho opravdu dost unavená a neumím si v této situaci poradit.

Předem děkuji za vaši odpověď.
Míša

 

Dobrý den Míšo,

Děkuji za důvěru, se kterou se na nás obracíte.

Popisujete, že poslední dobou poté, co jste již několik měsíců doma díky on-line výuce, která Vás ani ze začátku moc nebavila, ale teď jste zcela ztratila náladu, nic Vás nebaví, jste nepříjemná na lidi kolem sebe a nemáte chuť ráno vstát z postele a jít s učit.

Když člověk chodí do školy za účelem vzdělávání, nenaplňuje to pouze jeho touhu po vzdělání, ale důležité také je, že se ve škole potkává s jinými lidmi, baví se i o věcech mimo školu. Neznám Vás osobně, mohu jen předpokládat, že se pravděpodobně i ráda do školy hezky oblékáte, češete, případně malujete. Dalším bodem, který přispívá k tvorbě dobré nálady je i pohyb, nejen tělocvik, ale i chůze do školy, ze školy, mohu předpokládat, že jste si dřív i vyšla s kamarádkami někam ven.

Pokud tedy kromě kontaktů s jinými lidmi ubyl i pohyb, bylo by dobré, abyste hledala možnosti, jak tyto obě věci nahradit. 

Zkuste se domluvit s kamarádkou či kamarádem na procházce či nějakém sportu, který se dá dělat venku při současných omezeních. Pokud to není možné, bylo by fajn, kdybyste zkusila jít na procházku s některým členem rodiny, případně alespoň sama. Pokud máte pocit, že Vás to nebude bavit, můžete zkusit například fotit nebo za chůze poslouchat nějakou e-knihu či něco jiného. Zpočátku se Vám pravděpodobně nebude chtít, ale vytrvejte, bylo by fajn chodit ven každý den. Můžete také udělat někde v lese krmítko pro ptáčky a chodit ho doplňovat. 

Kromě pohybu na čerstvém vzduchu můžete zkusit hrát společenské hry s rodinou. Souběžně by bylo fajn, kdybyste zkusila přemýšlet o nových koníčcích, pokud Vás Vaše dosavadní netěší, či je nemůžete teď dělat. 

Nebo například můžete zkusit najít nějaký dobrovolnický projekt odpovídající Vašemu věku, do kterého byste se mohla zapojit. 

Máte něco na co se těšíte, až se situace zlepší? Jak plánujete léto? Chápu, že v současné situaci není moc příležitostí něco plánovat, ale co zkusit plánovat alespoň něco? Těšení také dodává endorfiny a pomáhá nám zlepšovat náladu. 

Prostě najít něco, co Vás bude těšit a pomůže Vám načerpat energii, kterou pak využijete při studiu. 

Pokud by se Vám nálada nezlepšovala i přes vyzkoušení všech příležitostí pro tvorbu endorfinů, bylo by vhodné situaci konzultovat s odborníkem. 

Držím Vám palce, ať se Vám co nejdříve podaří znovu nalézt ztracený elán.

S pozdravem

Monika Malíková Bhalla

Je toho na mě moc

Dotaz:

Dobrý den,

potřebovala bych probrat a nějak ucelit, co se mi stalo za krátký čas v poslední době. Je toho na mě nějak moc. Vnitřně mě to užírá a myslím si, že dvakrát jsem prožila i úzkost.

Celkově už jsem z toho unavená a nic se mi nechce.

Umřel mi taťka, skrz toho jsem se rozešla s dlouholetým přítelem, se kterým mám syna. S bývalým přítelem to je jako na houpačce, jednou souhlasí s podmínkami ohledně syna a potom zase obrátí.

Moc nepiju, ale když se více opiju, mám v sobě blok a musím psát nebo volat jednomu chlapovi, do kterého jsem byla zamilovaná. Ale ten si teď žije už jiný život.

Do toho měním práci a bydlím u mamky s bráchou na přechodnou dobu. Skrz to, co se teď děje ve světě, nevím, kdy se uskuteční, že půjdeme se synem do svého. A už v tom všem mám takový guláš, že nevím jak žít dál.

A teď bych asi potřebovala, abyste mi dávali nějaké konkrétní otázky.

Díky za případnou spolupráci.

 

Odpověď:

Dobrý den,

děkuji za důvěru, se kterou jste na naši poradnu obrátila. Zdá se, že je toho na vás v tomto období až příliš a je pro vás těžké se v tom všem nějak zorientovat a najít. Je naprosto pochopitelné, že vlivem všech změn a nejistot, které se ve vašem životě objevily, se dostavily i pocity úzkosti, o kterých se zmiňujete, stejně tak i únava a nechuť cokoli dál dělat.

Podle vašeho dotazu jste ztratila dvě důležité mužské figury ve vašem životě: vašeho otce a dlouhodobého partnera. Chápu, že pro vás není zrovna jednoduché se s tím vyrovnat, zvlášť když se vše seběhlo ve stejném časovém období. Možná to také může být jeden z důvodů, proč se ve stavu opilosti snažíte kontaktovat muže, do kterého jste byla zamilovaná. Spolu s odchodem partnera i otce odešly z vašeho života i další aspekty. Co jste s otcem a partnerem nejvíce ztratila? Pocit jistoty, bezpečí či lásky?

Potíže s domluvou na péči o syna mohou být pro vás výrazným stresovým faktorem. Zvažovala jste řešení těchto neshod právní cestou? Mohlo by to pro vás všechny být velmi užitečné. Změna pracoviště i nejistota ohledně budoucího bydlení jsou další stresové faktory, které výrazně ovlivňují váš život. Kombinace všech nepříjemných událostí, se kterými se teď v životě potýkáte, vám může nejenom ubrat chuť do života a radost z něj, ale také se může jednat o spouštěče úzkostných stavů, o kterých jste se zmiňovala.

Na čem z toho, co vás tíží, byste chtěla pracovat jako první?

Co byste potřebovala vyřešit nejdříve, abyste získala, alespoň trochu pocit pevné základny v životě?

Co by Vám mohlo, abyste neměla jen pocit, že čekáte, jak to všechno dopadne, ale že můžete již nyní aktivně jednat?

Možná by pro vás mohlo být přínosné zamyslet se nad tím, co zrovna teď v životě postrádáte nejvíce. Mezi základní “kameny života” patří RODINA, ZÁJMY, PRÁCE, PENÍZE, PARTNER, PŘÁTELÉ, DOMOV.

Co z toho teď u vás funguje?

Co z toho byte potřebovala vystavět jako první a můžete s tím již teď začít?

Dobu karantény můžete brát jako období, kdy se můžete v klidu rozmyslet nad další cestou vašeho života. Nyní u Vás jasně končí jedno staré období a vstupujete do další etapy.

Máte tedy možnost si všechno přenastavit. Zkuste se ještě sama zamyslet nad tím, čím to je, že se to muselo zbourat. Co máte nyní udělat jinak?

Celkově se mi zdá, že byste ve vaší životní situaci potřebovala dlouhodobou podporu.  Rozhodně nemusíte vše zvládnout sama. Máte nějakou blízkou přítelkyni, které byste se mohla svěřit o tom, co se vám momentálně děje? Někdy si sdílení svého trápení s někým, komu důvěřujete, může velmi ulehčit život.  Každopádně bych vám doporučila vyhledat pomoc a podporu psychoterapeuta, se kterým si můžete pohovořit o všem, co vás v životě potkalo. Citlivý a chápavý přístup a zároveň bezpečné prostředí, které se při spolupráci vytvoří, by mohli velmi pomoci také v boji s úzkostmi. Úzkostné stavy nemají tendenci mizet sami od sebe. A už vůbec ne, pokud je ve vašem životě tolik stresových faktorů. Můžete se také svěřit do péče některého s terapeutů naší poradny, či využít možnost Skype konzultací.

Přeji vám hodně štěstí.

Lucie

Dospělý syn je bez práce a všechny peníze prosází – už ho nechceme dál živit

Dotaz:

Dobrý den,

potřebuji poradit. Nevím, co mám dělat se synem, kterému je 26 let a není schopen si najít pořádnou práci. Hledá si práci na vrátnici, což je podle mě pro důchodce a ne pro mladého člověka. Už byl asi na čtyřech vrátnicích a všude ho po nějaké době vyhodí. Já jsem rozvedená a sama jsem ho živila asi dva roky. Teď bydlí u táty v rodinném domku, protože jsem se po rozvodu odstěhovala. Syn už dříve hrál hodně na počítači, vydržel u něj hodiny a začal sázet. Sázel jen kapesné, ale když jsem to zjistila, tak začal chodit k psychologovi a sázet přestal. Teď je dospělý a práci má jen občas. Má spoustu dluhů a bývalému manželovi na domácnost nepřispívá, protože nemá z čeho. Já už jsem mu půjčila dost peněz a bývalý manžel také. Nemůžeme mu přece půjčovat pořád, to není řešení, byla mu schválená insolvence, aby mu ji schválili, tak jsem mu podepsala darovací smlouvu, že mu budu měsíčně přispívat. Ale teď je syn opět bez práce, takže asi ani insolvence nezačne.

Zjistila jsem, že už znovu sází a prosází i to málo, co má. Před týdnem byl u psychiatra a bylo mně řečeno, že žádné deprese nemá a že tohle všechno se děje, protože se nudí. Včera mně volal starší syn a říkal, že se tomu mladšímu ztratili peníze. Byla to jeho poslední výplata, ztratila se mu prý i kreditní karta a to všechno u babičky v domě. Dějí se okolo něj divné věci a já už nevím, kdy mluví pravdu a kdy lže. Nevěřím, že mu to někdo vzal, myslím, že zase sázel. Sedí celé noci u počítače a pak celý den spí.

Nevím, co máme dělat a jestli vůbec já jako matka můžu něco udělat, když je syn už dospělý. Bývalý manžel ho chce vyhodit a já už ho znovu živit taky nechci, tím bych mu nepomohla. Bojím se, že skončí na ulici. Prosím, poraďte, co můžu udělat. Děkuji.

Odpověď:

Dobrý den,

děkuji za důvěru. Je zřejmé, že Vaše situace není vůbec jednoduchá a velmi Vás trápí. Vzhledem k tomu, že už je Váš syn plnoletý a svéprávný, tak se Vaše možnosti velmi zužují. Z mého pohledu by pravděpodobně bylo zapotřebí nastavit mu režim, jako se dělá u drogově závislých dětí.

Jestliže veškeré peníze, které má, prohraje a následně dostane od Vás nebo od otce další peníze, nemá důvod vzít zodpovědnost do svých rukou, protože to za něho vždycky „nějak vyřešíte“.  Z toho důvodu si myslím, že byste se měli s bývalým manželem domluvit a nastavit mu velmi pevný režim. Jedna z možností je, nastavit mu částku, která bude na konci každého měsíce ležet na stole jako nájemné za to, že tam může bydlet. Pakliže to nebude plnit z důvodu hraní automatů nebo nechození do práce, může si hledat bydlení jinde. Tento přístup samozřejmě není jednoduchý pro Vás jako rodiče, nicméně může pomoci se Vašemu synovi postavit na vlastní nohy. Nebo můžete vymyslet nějakou přijatelnější verzi tohoto opatření, nicméně je potřeba, aby si uvědomoval následky svého jednání. Je potřeba, aby vzal svůj život do vlastních rukou. Nemusí to být ani peníze, ale například potvrzení od zaměstnavatele o tom, že dochází do práce.

Další možností je nechat se hospitalizovat v psychiatrické léčebně kvůli závislosti, pokud máte stále podezření, že i nadále sází. S tím by však musel on souhlasit. Pokud ale opravdu prosází vše, co si vydělá, má reálný problém, který by se měl řešit.

Také bych si zkusil položit otázku, co způsobuje synovo chování? Proč ten starší je schopen se o sebe postarat? Co se v průběhu života toho mladšího stalo, že je takto pasivní? Pokud to jen trochu jde, tak si s ním zkusit promluvit o tom, proč tohle všechno dělá. Zároveň s tím je ale potřeba podotknout, že pokud mu s bývalým manželem budete finančně nebo i jinak vypomáhat, jen těžko se mu z toho bude dostávat. Zkuste ho podpořit v hledání jakékoliv práce. Chápu, že povolání vrátného není to, co jste si pro svého syna přála, nicméně on se nachází v situaci, kdy mu pravděpodobně pomůže jakékoliv zaměstnání. 

Vaše možnosti tedy jsou: Nastavit mu jasná, pevná pravidla. S bývalým manželem se domluvit a opravdu to oba dodržovat. Důležité je se domluvit tak, aby to synovi pomohlo si uvědomit, že se musí postavit na vlastní nohy. Také bych zkusil zvážit pobyt v léčebně, pokud má opravdu problém.

Zároveň se mi však chce dodat, že synovi je 26 let. V tomto věku se spousta lidí hledá, neví, co má se sebou dělat. Podobné chování může mít příčiny někde v minulosti, například v tom, že počítačové hry hrál proto, že se mu nikdo pořádně nevěnoval. Zkuste tedy pro sebe zapátrat v tom, kde může mít toto chování původ, aby Vám to pomohlo si lépe představit, co se vlastně děje.

Za momentální situace nemohu poskytnout lepší radu. Je to určitě běh na dlouhou trať, nicméně není beznadějný. Pokud si stále nebudete vědět rady, můžete se obrátit i na linku bezpečí, kde Vám také mohou poskytnout nějaké rady.

S přáním všeho dobrého,

Tomáš Novotný

 

 

Totální vyčerpání z práce i vztahu

Dotaz:

Dobrý den,

jsem úplně psychicky na dně. V práci je toho na mne spousta. I když jsem jednatele před dvěma měsíci požádal o jednoho člověka k sobě, protože jeden člověk vše nemůže sám stihnout, i když pracuje 11hod denně. Nejvíc mne trápí vztah s partnerkou, známe se ¾ roku, plánujeme spolu rodinu. Ale nejhorší je, že slíbila, že se rozvede a rozvodové papíry mám u sebe už tři měsíce a nikdo je po mně nechce zpět ani ona ani její manžel. Snažím se jí všemožně pomáhat, ale poslední dobou mám pocit, že jí tento stav vyhovuje. Na můj dotaz, zda má v plánu se rozvést, jsem dostal odpověď, že o tom uvažuje. Ať se snažím sebevíc, nepřináší to výsledky. Někdy si říkám, jestli tu nejsem zbytečně.

Odpověď:

Dobrý den,

děkuji za vaši důvěru. Rozumím tomu, že se kvůli práci cítíte vytížený, ještě pokud jste na to sám. Pokud zažíváte takový stres v práci, musí to být velmi vyčerpávající. Je proto důležité stres vybalancovat tím, že budete věnovat čas sám sobě. Věnujte patřičnou energii věcem, které vás baví, sportujte, relaxujte, nezapomínejte na sebe. V dnešní době, která je orientovaná na výkon, se na zaměstnance velmi často stupňují nároky. Člověk musí být neustále lepší a efektivnější, ovšem čím více tak koná, tím více práce dostává. Doporučuji vám nastavit si hranice v tom, co jste schopný zvládnout a co už je na úkor vaší psychické pohody a osobního života. Pokud jste se o to už snažil, zkuste v tom být pevnější a sebevědomější, promluvte si o tom otevřeně se svým nadřízeným a vyjasněte mu své požadavky, v kterých nepolevíte.

Mrzí mě, čím si s přítelkyní procházíte. Někdy se stává, že čím víc se jeden ve vztahu snaží, tím méně dostává od toho druhého. Zkuste se proto především věnovat sám sobě, zaměřit se na svou osobní spokojenost více než na to, abyste pomáhal přítelkyni, která zatím neudělala ten podstatný krok k tomu, abyste mohli být spolu. Zkuste se zamyslet nad tím, jak nakládáte se svou energií. Prospělo  by vám, kdybyste ji investoval do něčeho, co se vám vrátí, co vám dodá potřebnou sílu. Zažíváte vyčerpání z práce a ještě navíc vám ji ubírá nerozhodná přítelkyně. V jejich očích určitě také víc stoupnete, když uvidí, že se věnujete sám sobě a dokážete si bez ní poradit. Dopřejte si čas, kdy budete mít sebe na prvním místě a uvidíte, co se stane.

Také je důležité vzájemně otevřeně komunikovat o tom, co oba cítíte. Bavte se o svých pocitech a obavách, ptejte se na ty její. Snažte se o vzájemné pochopení. Pokud o sobě a o svém životě máte pochyby a ztrácíte smysl, může to být především výsledek frustrace, nejistoty a stresu, který dlouhodobě zažíváte. Chtěla bych vás moc podpořit, nebojte se, vaše situace má východisko.

Doporučila bych vám nejlépe osobní návštěvu psychologické poradny, kde se můžete svým tématům věnovat do hloubky. S pomocí odborníka určitě najdete správný směr, kterým se vydat, abyste žil šťastnější život. Můžete se obrátit také na naši poradnu, naši poradci a terapeuti vám moc rádi pomůžou ho naleznout. Sídlíme v Praze, ale nabízíme i sezení po Skypu, které je časově přístupnější. Ať už se rozhodnete jakkoliv, budu vám moc držet palce.

Mějte se krásně.

Klára

Odešla jsem z práce a žádný kolega se mi neozval-mám depresi

Dobrý den,

již dlouho se léčím s depresí a s pomocí pana doktora jsem svůj život celkem zvládla. Deset let pracuji v zaměstnání také bez velkých problémů. Patřím k nejlepším zaměstnancům, na pracovišti to funguje. Najednou se vedoucí rozhodla mě přesadit na nevýhodné místo, bez jakékoliv konzultace, vysvětlení a to mě dostalo tak, že jsem se položila a již měsíc jsem na neschopence. Nedovedu si představit svůj návrat a to jsem řekla i na pohovoru ( přihlásila jsem se na jinou pozici v jiném městě u stejného zaměstnavatele). Nevím, jak to bylo podáno kolegyním, ale dnes mě jedna z nich vyškrtla ze skupiny na whatsappu, aniž by se mě kterákoliv z kolegyň, včetně nadřízené zeptaly, jak se cítím a co mě k tomu vedlo.


Nikoho jsem nepomlouvala, nikomu nic nevysvětlovala. Chtěla jsem, pokud budu přijata na novou pozici, nastoupit na prázdniny na staré místo ( nová pozice by byla až od září) a pomoci kolegyním při dovolených, aby to neměly komplikované.

Teď ale nevím, co mám dělat, jak se zachovat, nevím co by mě čekalo a nemám odvahu se zeptat, protože bych neměla sílu zvládnout špatnou informaci, popř. útok z jejich strany.Připadám si jako ve špatném snu, nevím si rady, co dál.

 

Dobrý den,

děkuji za vaši důvěru. Chápu, že se můžete cítit zmatená a že máte strach situaci řešit. Pokud tomu správně rozumím, tak je ve vás silný pocit odmítnutí, který vám brání se vrátit do kolektivu mezi kolegyně, protože by se k vám nemusely hezky zachovat a vy byste takový tlak v tuhle chvíli nezvládla. Zároveň na ně ale sama máte vztek, protože se nezajímaly o to, co se vám stalo. Tím, že vás kolegyně vyškrtla ze skupiny, se teď můžete cítit odstrčeně, a proto se bojíte, jak budou reagovat, až se tam znovu objevíte, jak vás přijmou. V každém případě vám chci říct, že máte podporu naší poradny. Nebojte, určitě zvládnete překonat svůj strach, a nakonec to vůbec nebude tak nepříjemné, jak si to ve své mysli barvíte.

Chtěla bych vám nabídnout také jiný pohled na věc. Navést vás k tomu, abyste myslela na to, že ostatní nemohou vědět, jak se cítíte, pokud to nedáte jasně najevo vy sama. Zajímalo by mě, jestli jste se nějak vyhradila proti vedoucí a snažila se o to místo bojovat, nebo jste to řešila jen tiše v sobě. Pokud jste jí nedala najevo, jak moc vám to vadí a jak je to pro vás důležité, nemohla vědět, jak těžce to můžete nést a že kvůli tomu dokonce odejdete.

Vy jste potom zvolila pasivní přístup, abyste se s tím mohla doma v klidu vyrovnat, ale tím, že jste zmizela, tak tomu kolegyně vlastně vůbec nemusely porozumět. To vyškrtnutí ze skupiny nemuselo znamenat něco proti vám osobně, mohlo k tomu dojít jednoduše z důvodu, že od vás žádné vysvětlení nedostaly, nevěděly, co se děje, proč jste odešla. Pokud to bylo, jak popisujete, tak měly jenom zprávu zvenčí o tom, že odcházíte, a protože jste nijak nereagovala, tak s vámi již v práci nepočítaly. Vy jste si před nimi nevědomě uzavřela dveře sama, takže se vám nemusely ozvat třeba právě proto, že v tom měly zmatek. Možná byly taky naštvané, že jste jim nic neřekla, nevěděly, na čem jsou.

Vedla jsem vás k takové úvaze proto, abyste viděla, kolik nedorozumění a nejasností může způsobit, když o věcech nekomunikujeme. Ticho vytváří prostor pro domněnky, které v nás vzbuzují strach, a přitom pravda může být úplně jiná. Je proto důležité, abychom vzali zodpovědnost do svých rukou nečekali na to, až něco udělají druzí. Chci vás podpořit v tom, že se nemusíte bát reakce kolegyň, až se do firmy vrátíte. Můžete jim sama povědět, jak jste prožívala změnu místa. Můžete povědět o tom, že jste upadla do deprese, protože jste nevěděla, jak se s takovou nepříjemnou situací vyrovnat, říct jim, že jste potřebovala čas. Můžete se jich v klidu zeptat, jak tu situaci vnímaly ony, jaké informace se k nim dostaly. Pokud se k vám zachovají bezohledně, alespoň se ujistíte v tom, že jste se změnou práce udělala správné rozhodnutí a nemusíte jim vůbec pomáhat při dovolených, protože si vaši pomoc nezaslouží. Jste určitě skvělá žena, tak se obklopujte hlavně lidmi, kteří si vás váží, jestli vás přijmou i ti ostatní, na tom nezáleží. Myslete především na sebe. Berte to jako testovou situaci, v níž se ukáže, jak to vlastně je. A hlavně se jedná o dočasnou dobu, tak pamatujte na to, že případné trápení brzy skončí.

Chápu, že je to pro vás těžké řešit a že se bojíte. Měnit pasivní přístup v aktivní, když navíc trpíte depresemi, to je proces, který potřebuje hodně času, a prostoru. Z vašeho popisu mi není moc jasné, jakým způsobem své deprese léčíte, každopádně si myslím, že by pro vás byla nejlepší možností pravidelná psychoterapie (pokud na ni již nedocházíte), kde vám bude dopřána potřebná péče, kterou si zasloužíte.  Pomůže vám k získání sebevědomí, osobní síly a odvahy, budete si tak umět mnohem lépe poradit s nepříjemnými situacemi, jako je například tato. Vždy se můžete obrátit na naši psychologickou poradnu. Sídlíme v Praze, ale je u nás možné se domluvit i na sezení po Skypu. Budu vám moc držet palce, ať vše dobře dopadne. Mějte se hezky.

 

Klára

úspěch

Koučink vám pomůže najít naplňující práci

V práci trávíme často nejvíce hodin z našeho týdne. Baví vás vaše práce? Těšíte se do ní? Naplňuje vás? A pokud ne, chcete to změnit? Koučink může být jedním z nástrojů, jakým dosáhnout práce, která by vás uspokojovala a naplnila váš život o to větší spokojeností.

Read more