Příspěvky

Závislost na partnerovi

Závislost na partnerovi

Dotaz:

Dobrý den,
byla jsem čtyři roky s přítelem, je to zároveň můj šéf. Na začátku vztahu byl zamilovaný do jiné a bohužel mám dojem, že to tak zůstalo. Děláme spolu všichni v práci a já často vidím, že ji má radši (obrací se na ni o pomoc, i když jsme tam obě, kouká po ní, po jejím autě, ptá se nenápadně jí…atp.). Celou dobu mi tvrdí, že má rád mě, ale těžko uvěřit, znali se a dělali spolu daleko dřív, než jsem přišla a vím, že do ní zamilovaný byl, i když spolu nikdy nechodili. Čtyři roky čekám, že se něco změní, už jsme se kvůli tomu mockrát pohádali, ale asi je to marný, vždycky řekne, že si vymýšlím a je to. Jsem z toho špatná, jednou jsem byla u psychologa, viděl to jako střední depresi spojenou s úzkostí. Před čtyřmi měsíci jsem se šéfem rozešla, je pořád mrzutý a vyhledává, čím dál tím víc jiné lidí (včetně jí). Mě už ani o víkendu nenapsal. Často chce vědět, zda spolu budeme ještě někdy spát, říkám, že ne. Ale trápí mě to, mám to v práci moc ráda a neumím si představit, že bych dělala jinde. Navíc jsem také vedoucí a nemám špatný plat. Jenže je mi líto, že se mě vzdá a že třeba bude s jinou. Nevím, co s tím. Vím, že je to moje chyba, nechci živořit, ale taky ještě nedokážu být bez něj. Nic mě bez něj nebaví, jak kdyby život neměl smysl. Je o 20 let starší a kromě lásky jsem od něj nikdy nic nechtěla. Asi chyba. Děkuji Vám.
Odpověď:

Dobrý den,

děkuji za vaši důvěru a otevřenost, s níž se obracíte na naši poradnu. Chápu, že se v takové zamotané situaci můžete cítit opravdu bezmocně, a proto teď nevidíte žádné východisko, jak ze všeho ven. Ráda bych vás podpořila v tom, abyste neztrácela naději, přesto že teď cítíte velkou bolest a nechuť k životu.

Závislost na partneroviRozchod je opravdu těžká životní událost, kdy přicházíme o milovaného člověka a často míváme pocit, že spolu s tím ztrácíme i kus sebe. Je to ale i zkušenost, která nás může velmi posunout. Je to příležitost k tomu, kdy se můžeme konečně plně zaměřit sami na sebe a začít na sobě pracovat. Když se na takovou cestu vydáte, bude mnohem pravděpodobnější, že vás dovede k spokojenému a naplňujícímu vztahu. První krok ale spočívá v tom, abyste takový vztah navázala sama se sebou. Pokusím se vám podat svůj náhled na vaši situaci, ukázat směr, který by vám mohl pomoci vymanit se ze skličující situace, ale vykročení na cestu je už jenom na vás. Věřím, že jste skvělá žena a když budete chtít, tak to zvládnete! Především k sobě buďte laskavá.

Pokud tvrdíte, že by bez vašeho přítele neměl život smysl, nejde o čistou lásku, ale o závislost na druhém. Taková závislost často pochází z pocitu méněcennosti, který si často přinášíme již z dětství. Protože si neumíme lásku dát sami, toužíme po tom, aby nám ji dala blízká osoba, nejčastěji je to partner. Jenže ten člověku s nedostatkem sebevědomí nikdy nemůže dát tolik, kolik vyžaduje. Dochází k upnutí se na něj, lpění na jeho lásce, lpění na jistotě, což vyvolává také žárlivost na ostatní. Svět se potom začne točit jenom kolem partnera. Jak se v tom ale cítí ten druhý? Většinou pociťuje spoutání a nesvobodu, proto může mít tendence se vzdálit, a možná ještě více začít dělat věci, které druhého zúzkostňují, aby se vyhnul nátlaku. Je vám toto blízké? Jestli ano, nemusíte si nic vyčítat, ale je důležité si to především uvědomit, abyste na tom mohla vědomě pracovat.

Ve vztazích funguje jakýsi magnetismus, přitahujeme si do svého života to, co sami vyzařujeme. Pokud si dostatečně nevážíme sami sebe, jak si nás může vážit náš partner? Jak nás může zahrnout svou láskou, když my na sebe neustále zapomínáme? Cesta ke spokojenému vztahu vede skrz nás samé, když projdeme osobní proměnou, kdy si nejprve vytvoříte zdravý a naplňující vztah sama k sobě, až v takové chvíli můžeme prožít vztah, který nebude vybudován na závislosti, ale na stabilních základech.

Závislost na partneroviJako důležitý aspekt vašeho bývalého vztahu vnímám také nerovnost rolí. Pokud byl váš přítel zároveň i vašim šéfem, navíc mnohem starším, byl vůči vám v nadřazené pozici, což ačkoliv nemusí mít zřejmý projev, může se to do vztahu ve velké míře promítnout a vás sunout do podřízené pozice, která prohlubuje vaši pasivitu a závislost. Doporučila bych vám, abyste nezůstávala ve věčném čekání, že se něco změní, že on něco udělá, ale vzala život do svých rukou a začala se pevně a aktivně stavět na své nohy. Úplně rozumím tomu, že teď nemáte energii ani motivaci se do něčeho pouštět, ale když to uděláte, začnete se pomalu dostávat z bludného kruhu a chuť se dostaví sama. Můžete začít po malých krocích, začněte žít pro sebe, pečujte o svou duši a tělo, dělejte věci, co máte ráda. Když budete vyzařovat spokojenost, přijdou i pozitivní změny ve vztazích.

Můžete začít pravidelně navštěvovat odborníka, který vás bude celým procesem provázet a naslouchat vašim pocitům, což může velmi pomoct k tomu, abyste se cítila lépe. Pokud se rozhodnete obrátit na naši poradnu, budeme moc rádi. Sídlíme v Praze, ale je u nás možnost i konzultace po Skypu. Budu vám moc držet palce, ať vše dobře dopadne a najdete zas cestu sama k sobě a ke svému štěstí.

Mějte se krásně,

Klára

 

Manžel se vyhýbá komunikaci mezi námi

Manžel se vyhýbá komunikaci mezi námi

Dotaz:

Dobrý den,

trvá to přibližně půl roku, co nám s manželem totálně vázne komunikace. Začalo to neshodami s matkou manžela. Manžel se zastával jen své matky, mě vůbec. Vždy odpovídá „můžeš si za to sama, kdybys byla ticho a nevyhledávala problémy, bylo by vše v pořádku“. Všechny chyby svaluje na mě. Za vše špatné můžu já. Nebaví se se mnou a nechce mi na nic odpovídat. Máme dvě děti, jen kvůli nim nechci odcházet. Uráží mě různými poznámkami. Dále je problém i ve finanční stránce. Nedává mi žádné peníze. Jídlo i ošacení dětí hradím sama ze své výplaty. On platí půjčku a energie.

Manžel se vyhýbá komunikaci mezi námi

Odpověď:

Dobrý den,

děkuji Vám za Vaši otevřenost a důvěru.

To, co popisujete, pro Vás musí být velice vyčerpávající a náročné. Mám pocit, že ve vztahu nemůžete být sama sebou, jste se svými přáními, potřebami a city odmítána. Navíc ve Vás partner podporuje pocity viny, a vy tak možná nevnímáte své potřeby, city a přání jako důležitá. Připadá mi, že Vás v tom partner nechává a nemá ani snahu s tím něco dělat.

Vždyť právě manželství má být místem, kde máme sdílet své potřeby, pocity a přání. Komunikovat a sdělovat si své bolesti, strasti ale i radosti. Právě komunikace je ve vztahu velmi důležitá, a pokud nekomunikujete je to problém. A to především ve chvíli, kdy je jeden z partnerů nespokojen. Pokud jeden z partnerů navíc nechce komunikovat, ten druhý je v pasti. Vlastně neví, co dělat. Je na to sám, a i když by rád s tím druhým sdílel to co, potřebuje, je odmítán a ponižován.

Doporučovala bych Vám vyhledat služeb manželské poradny či rodinné terapie. Pokud na to Váš manžel nepřistoupí, neváhejte a zkuste vyhledat individuální terapii či psychologickou poradnu, kde dostanete mnohem větší prostor se podívat na své problémy a témata. Vybrat si můžete dle vlastního uvážení, nebo se můžete obrátit na terapeuty a psychology přímo u nás v poradně.

Nemohu Vám říci, zda byste měla ze vztahu odejít, nebo v něm zůstat. To je na Vás. Nicméně já bych nedokázala být ve vztahu s mužem, o kterého se nemohu opřít, který mi dává najevo, že je mu jedno, co cítím, co potřebuji, nechce se mnou komunikovat a budil by ve mně pocity viny, že si za tento stav mohu sama.Manžel se vyhýbá komunikaci mezi námi

Co bych ještě ráda zmínila, je fakt, že pokud to všechno děláte pro děti, může se to zdát být na jednu stranu obdivuhodné, ale na druhou stranu setrváváte ve vztahu na úkor sebe sama a děti toto vnímají. Děti si všímají všeho, co se kolem nich děje a pokud je matka nebo otec nespokojen, ví to. Upřímně jsem toho názoru, že pokud je spokojená matka, jsou spokojené i děti a naopak.

Nezapomínejte sama na sebe i vy jste důležitá a zasloužíte si být respektována a spokojená!

Doufám, že Vám má odpověď alespoň trochu pomohla.

Přeji Vám mnoho štěstí, a pokud budete potřebovat, neváhejte se na nás opět obrátit.

S pozdravem Lucie

Můj přítel trpí depresí - jak mu můžu pomoct?

Můj přítel trpí depresí – jak mu můžu pomoct?

Dotaz:

Dobrý den,
můj přítel má úzkosti a deprese a léčí se léky předepsanými od svého psychologa. Teď je bere cca tři týdny.  Momentálně je ve stavu, kdy nechce žít. Prostě se ráno neprobudit.
Jak mu mám pomoci? Logicky mě odhání a předhazuje mi rozchod, abych ho nechala já.
Záleží mu na mě a má mě rád, ale nechce se mnou telefonovat (bydlíme od sebe daleko).
Nyní jsme se měli sestěhovat k sobě, ale odtud právě ta jeho úzkost – nové město, žádní přátelé, nová práce.
Můj přítel trpí depresí - jak mu můžu pomoct?Do toho také to, že jsme neměli jednoduchý začátek. Odešla jsem ze třináctiletého vztahu a rozchod nebyl jednoduchý. Spala jsem s ním a nynějšímu příteli to můj bývalý řekl. Narušila jsem jeho důvěru, ale pracovali jsme na tom spolu (tohle se stalo před víc jak půl rokem). Měla jsem to za uzavřené a on teď tvrdí, že se přes to nedokáže přenést.
Komunikujeme a já se snažím netlačit na pilu.
Jak moc může být jeho nynější chování ovlivněno léky? Jeho přístup ke mně se změnil o 180 stupňů.
Děkuji, případné doplňující otázky zodpovím.

 

Odpověď:

Dobrý den,

děkuji za vaši důvěru, s níž se na naši poradnu obracíte. Je mi líto, čím si s přítelem procházíte. Plně rozumím tomu, že se můžete cítit velmi zmatená z toho, jak se přítelovo chování vlivem duševního onemocnění změnilo. Je od vás moc hezké, že se snažíte k příteli najít cestu a chcete mu pomoci. Chápu, že musí být vyčerpávající stále snášet jeho odmítání. Člověk v depresi často mívá takovéto vyhýbavé tendence, které vychází z povahy této nemoci, nejčastěji to je způsobeno ztrátou velkou vůle. Také rozumím tomu, že je pro něj v tuhle chvíli těžké získat zpět důvěru k vám. U člověka, který má silně narušen pocit vlastní hodnoty, může přenesení se přes takovou věc trvat značně déle. Ale to nevadí, dopřejte mu jeho vlastní tempo, jak správně říkáte, dobré je netlačit na pilu a snažit se znovu vybudovat důvěru ve vztahu.

Pokud chcete být svému partnerovi oporou, budete potřebovat dávku trpělivosti, ale nebojte se, všechno se dá zvládnout. Mějte naději v jeho uzdravení, tím budete povzbuzovat i tu jeho, která teď může být malá. Komunikace s ním by měla být velmi empatická, jemná a podporující. Hodně ho chvalte a snažte se co nejvíc vyhnout kritice. Ukažte mu svůj zájem o něj a porozumění jeho situaci. Naslouchejte mu, a přitom ho povzbuzujte. Dejte mu najevo, že tu pro něj budete i v těch nejtěžších chvílích a že to spolu zvládnete.

Tím vytvoříte ve vztahu láskyplnou a otevřenou atmosféru, díky níž se partner bude cítit bezpečně a získá pocit přijetí, což může velmi podpořit zvýšení jeho sebevědomí a upevnit jeho důvěru. Také s ním v takové chvíli můžete mluvit i o vážnějších tématech, klidně se ho aktivně zeptejte, zda někdy myslí na sebevraždu, jaké má pochybnosti a co ho trápí. Hovorem o sebevraždě se sebevražda nepřivolá, zato tabuizace tohoto tématu může napáchat škodu. Nevadí, když nebudete vědět, co říct. Obvykle stejně pomůže spíš poslouchat a doptávat se než navrhovat řešení.

Můj přítel trpí depresí - jak mu můžu pomoct?Přítelovi nabídněte, jestli s vámi chce jít dělat nějakou aktivitu, ale do ničeho ho nenuťte. Buďte vlídná a trpělivá. Můžete mu ulehčit jeho situaci tím, že mu nabídnete pomoc s každodenními úkoly, doprovodíte ho k psychologovi atd. Dbejte však na to, ať nejdete přes svou míru toho, co snesete. Nejste psychoterapeut a pro blízkého člověka ani nemůžete být. Neberte za jeho nemoc zodpovědnost. Především nezapomínejte na sebe a svoje potřeby. Zkuste najít vhodnou hranici, ať jste spokojeni oba. A pečujte o svou duši. Psychohygiena je nejlepším způsobem, jak se udržet v duševní pohodě proto se věnujte věcem, které máte ráda. Mezi velmi účinné způsoby patří například sport, meditace nebo třeba vedení si deníku.

Lze těžko určit, jak moc je přítelovo chování ovlivněno léky, a do jaké míry jde spíše o samotné příznaky duševní nemoci. Léky by měly depresivní a úzkostné stavy zmírnit, a skutečně fungují, je ovšem pravda, že mají nežádoucí vedlejší účinky. Budu vám držet palce, aby se přítel dostal do fáze, kdy je už nebude potřebovat a ze všeho se dostane. Taky vám přeji, abyste byla silná a měla opět spokojený vztah. Kdybyste potřebovala, můžete se vždy obrátit na naši poradnu, naši poradci a terapeuti vás moc rádi nasměrují na tu správnou cestu. Sídlíme v Praze, ale děláme i poradenství po Skypu.

Mějte se hezky.

Klára

Partner kvůli mně odešel od rodiny-teď nemohu selhat!

Partner kvůli mně odešel od rodiny-teď nemohu selhat!

Dotaz:

 

Dobrý den, poznala jsem se s přítelem před rokem a on kvůli mně po půl roce opustil přítelkyni a roční dítě. Vzhledem k tomu, že nás od sebe dělí hodina a půl cesty a oba pracujeme, tak se vidíme velmi málo. V plánu je, že se přestěhuje za mnou a začne pracovat tady. Ale vzhledem k tomu, že kvůli mně opustil rodinu a pro všechny to byl velký šok, mě začalo děsit, že já teď nemůžu selhat. Začala jsem pořád dokola přemýšlet, zda ho vlastně miluju, zda s ním můžu být už napořád. Vím, že je to skvělý chlap a lepšího bych jen těžko potkavala, ale neustále se mi vrací tyhle myšlenky. Další věc je, že bez nějak nedokážu normálně fungovat, psychicky se úplně hroutím a mám obavy, že se něco pokazí. Když není se mnou, neustále na něho myslím a nejsem schopna žít svůj život. Když na něho minutu nemyslím, tak si hned říkám, že ho určitě už nemiluju. Nechápu co se se mnou děje, nikdy jsem tohle neměla a mám strach, že tímhle chováním a takovými myšlenkami ho od sebe odezenu..nějak nevím jak se zbavit toho stresu a obav které prožívám..předem moc děkuji za odpověď.

Partner kvůli mně odešel od rodiny-teď nemohu selhat!

Dobrý den,

V první řadě bych Vám ráda poděkovala, že jste se na nás obrátila. Zároveň díky za Vaši důvěru a otevřenost.

Situace, ve které se nyní nachází pro Vás zřejmě není vůbec jednoduchá. Vnímám velikou dynamiku, která se ve Vás odehrává a zrovna ta, může být vyčerpávající, pro nás matoucí, znejišťující, ale také plná příjemných pocitů a vášně.

Na začátku vztahu si každý z nás prochází obdobím tzv. vášnivé lásky. Toto období může trvat pár měsíců, ale i roky. V tomto období jsou lidé zamilovaní, vášnivě zamilovani. Jeden na druhého neustále myslí, chtěli by být tomu druhému neustále na blízku. Mají pocit, že bez toho druhého nemohou dýchat a neumějí si představit bez toho druhého svůj vlastní život. Později se tato fáze promění ve vztah přátelský, kdy k sobě oba přistupují jako k partnerům sobě rovným. Stále k sobě chovají sympatie, ale vztah je již založen spíše na porozumění, vzájemné důvěře a pomoci. Toto je asi jedna z možností, jakým způsobem se vztahy vyvíjejí.

Nechci Vás poučovat ani Vám dělat přednášku. Chci Vám jen nabídnout pohled, který by mohl poukazovat na to, že Vaše momentální pocity, že bez svého protějšku nemůžete být a neustále na něj myslíte, mohou být v pořádku.

To, co však vnímám jako ohrožující jsou pocity viny. Ano, Váš partner odešel od své přítelkyně a ročního dítěte. On však neodešel jen kvůli Vám, ale také kvůli sobě. Uvědomte si, že to, že Váš nynější partner odešel a zvolil si Vás byla jeho volba. Neberte na sebe zodpovědnost za něho. Lidé se milují ale i rozcházejí. Ten, kdo odchází ze vztahu má k tomu vždy nějaký důvod a ten jako takový si sám před sebou ale i před ostatními odůvodní a obhájí. Zároveň je za své jednání a rozhodnutí zodpovědný.

Partner kvůli mně odešel od rodiny-teď nemohu selhat!

Právě možné pocity viny ve Vás mohou podporovat touhu být dokonalá a bez chyby. Zároveň si neumíte představit a připustit si, že by Vám to nemuselo s partnerem vyjít. Z jakého důvodu si zakazujete myšlenky na to, že by to nemusel být vztah na vždy, což nepopírá, že může. Nebylo by to mnohem svobodnější, kdybyste nepociťovala to, že Vám vztah s partnerem musí vydržet, když teda odešel od té rodiny? Co kdyby Vám to nevyšlo a vy jste odvedla otce od rodiny, kvůli ničemu? Opět jsme u viny a zodpovědnosti. Není to jen na Vás. Ve vztahu jsou dva a oba se podílejí na tom, jak jim ve vztahu je, tudíž se i oba podílejí na tom, zda to vyjde nebo ne.

Nemyslete nyní na to, jaké to bude, nebo jaké by to mohlo být. Užívejte si to, že jste zamilovaná, že jste našla partnera, kterého byste dle vlastních slov jen těžko hledala. Vím, že se mi to řekne a možná si to racionálně dokážete i představit a říci, ale druhá věc je to tak cítit. Proto bych Vám doporučila několik hodin sezení s terapeutem, popřípadě psychologem, kteří Vám poskytnou mnohem více prostoru pro sdílení Vašich obtíží, a zároveň Vám umožní se na Vaši situaci podívat více do hloubky a porozumět vlastním pocitům, přáním a potřebám. V dotazu se objevuje mnoho témat, která by stála o hlubší prozkoumání a porozumění, což takto přes online poradnu bohužel nejsme schopni nabídnout a umožnit. Své pocity a obavy z toho, že selžete samozřejmě můžete sdílet i se svým partnerem, mnohem více Vás však chci podpořit v tom, abyste vyzkoušela služby našich terapeutů a psychologů, vybrat si však můžete i dle vlastního uvážení.

Netrapte se ve chvílích lásky a štěstí. Doufám, že Vám má odpověď alespoň trochu pomohla.

Přeji Vám mnoho štěstí,

S pozdravem Lucie

Poradna Therapia

Problémy ve vztahu -  Na dovolené jsem se zamilovala do mladšího muže

Žárlím! Jako nová přítelkyně jsem ve vztahu vždy ta druhá-až po dítěti a exmanželce partnera

Dotaz: Dobry vecer,

mám dotaz ohledne meho pritele a jeho expřítelkyně, se kterou má tříletou holčičku. Jsme spolu uz rok, ale stále mám pocit, ze jsem ta druhá. Chápu že přítel svou dceru miluje, ale nesnáším jeho ex. Je to přes rok, co spolu nejsou a ona je stále v centru dění jeho rodiny. Vsichni ji tam mají rádi, výdají se s ní atd. Já mám pocit, ze nejsem součásti jeho rodiny. Moc se mnou nic neřeší. Jeho rodinu,malou a tak. Jsem mladá a pritel je jen o šest let starši. Miluju ho a on me asi také, ale vída se se svou bývalou. Chápu že kvuli malé, ale řeší spolu i jeho rodinu, mám pocit jako bych byla na druhé koleji. Byly spolu po dlouhé době na kávě. Přítel, když se vrátil byl vysmátý. Pak si spolu jeste psali, jak bylo super se po dlouhé době normálně bavit a že to zopakují. Žárlím. Jasně že žárlím…pořád mám pocit, ze by meli být spolu. Ona má také přítele, ale preci jen spolu byli asi 6let. Vůbbec nevím, co mám dělat, jestli se dál snažit a nebo se na to vykašlat. Hezky vecer. TA  DRUHÁ?

Žárlím! Jako nová přítelkyně jsem ve vztahu vždy ta druhá-až po dítěti a exmanželce partnera

Dobrý den,

chápu, že je pro vás obtížné, smířit se s tím, že je váš přítel v kontaktu s bývalou přítelkyní. Vám ale nezbude, než to přijmout a vyjít mu vstříc. Pokud na ni budete žárlit, dohadovat se s ním kvůli ní, nebo mu dokonce bránit v kontaktu, budete oslabovat pouze svou pozici. Pokud přítel uvidí, že má chápavou přítelkyni, která mu vyjde vstříc, snadněji si získáte jeho důvěru, aby s vámi řešil veškeré věci a tedy i ty okolo dcery. Doporučuji smířit se sama v sobě s tím, že se z nějakého důvodu rozešli, oni ten důvod vědí a možná by se k sobě kvůli tomu už ani nevrátili. Zkuste si s přítelem promluvit, jak vidí váš vztah a zda vás má natolik rád, abyste byla součástí i jeho rodiny. Sdělte mu, co vás mrzí a proč máte pocit, že nejste úplně přijata do jeho soukromí. Promluvte si a sdělte mu také, že byste byla ráda součástí, aby věděl, že se na vás může spolehnout i s věcmi okolo dcery. Pokud se vám podaří s přítelem nastavit důvěru, budete si bližší a bližší, nebude pak mít potřebu s bývalou přítelkyní řešit svou rodinu, jelikož ji bude řešit s vámi. Doporučuji, abyste o ni nemluvila ve zlém, ani kdyby ji on sám například pomlouval, spíše naslouchejte, ale nevyjadřujte se o ni ve zlém, to samé platí i u jeho rodiny. Postupem času, jak oba budou žít vlastní život, tak i potřeba vídat se s rodinou bývalého přítele opadne a její místo tak u nich postupně vymizí. Vzhledem k tomu, že mají dceru, budou již pravděpodobně celý život v kontaktu a tak nezbude, než se smířit s tím, že o ní bude sem tam vždy zmínka, nebo vás k ní může i někdo přirovnat. Přijměte to s úsměvem, neberte si to osobně. Samozřejmě může nastat i to, že se k sobě vrátí, ale tomu opravdu nezabráníte zákazy, žárlivostí a nenávistí. Pokud chcete o svého přítele bojovat a mít příjemný vztah, doporučuji jako nejvhodnější možnost, aby přítel viděl, že má doma sebevědomou, chápavou přítelkyni, která mu rozumí. Na druhou stranu, pokud mu tohle vše dáte, promluvíte si a on ani po delším čase s vámi nebude řešit zásadní věci a vy si budete připadat, jako že žije dvojí život, nebojte se mu dát ultimátum. Myslete také na sebe, ve vztahu nemůže dávat jen jeden, aby byla harmonie, musí to být vyvážené. Nebojte se říct ne a nastavte si hranice. Nevzdávejte se ani svých zájmů, koníčků, dělejte věci, které vás baví. Pokud byste cítila potřebu pomoci, můžete se obrátit na naší poradnu, rádi vám pomůžeme.

Děkujeme za vaši důvěru,

Lucie, za poradnu Therapia

Doplnění vedoucí poradny:

Žárlím! Jako nová přítelkyně jsem ve vztahu vždy ta druhá-až po dítěti a exmanželce partnera

Dobrý den, jelikož naše vztahy a emoce v nich nejsou náhodné, zamyslete se nad tím, jestli jste již v životě (v dětství nebo ve škole) nezažila pozici té druhé. Život má tendence nám nabízet stále stejné emoční situace, které nás dříve ranily, abychom je tentokrát “opravily” a zachovaly se jinak.Lucie vám správně radí chovat se sebevědomě,to je důležité. Myslete také více na důvody proč se rozešli a proč je s vámi nežli na to, proč by měli být spolu. Také myšlenky vás pak přesně dostávají do pozice té druhé. V čem máte jistě pravdu je to, že pokud váš přítel s vámi nehovoří o důležitých věcech,můžete si připadat odstračena. Je také důležité, aby vás představil oficiálně v rodině jako novou partnerku a také vás představil jeho bývalé ženě. Pak budete působit jako pár.