Příspěvky

Jak vystoupit ze začarovaného kruhu při výběru partnera?

Jak vystoupit ze začarovaného kruhu při výběru partnera?

Dotaz:

Dobrý den, obracím se na Vás s dotazem, který se týká opakovaných vzorců chování a výběru potenciálních partnerů, jež mi brání k navázání hlubších a trvalých partnerských pout.
Pobývám více než 15 let v zahraničí a vždy jsem se stěhovala z místa na místo. Tomu též odpovídala nezkušenost s kvalitními a dlouhotrvajícími vztahy. Většinou nešlo o vztahy oboustranné, city nebyly vždy stejně hluboké a opětované. Později vše skončilo podváděním z partnerovy strany, doposud v žádné situaci z mé. Některým z partnerů chyběl pevný mužský vzor v dětství. O všem jsem se vždy dozvěděla z druhé strany. Některé rozchody byly doprovázeny emocionálním vypětím a často jsem si vnitřně ublížila. Postupně jsem přestala věřit, že to může fungovat. Vztahy byly většinou na začátku. Nikdy jsem se nedozvěděla, co bylo špatně, tak jsem ani nemohla nic změnit. Důvod, proč se na Vás obracím, je fakt, že se mi něco podobného opět stalo a nevím, jak konečně vystoupit ven ze začarovaného kruhu. 

Odpověď:

Dobrý den,

děkuji za důvěru. Dovolím si začít tím, že takto na dálku a na „jeden email“ je velmi těžké definovat, co Vám ve vztazích a při hledání partnerů může způsobovat problém. Řekl bych, že takové téma by si zasloužilo do detailu probrat v psychoterapii. Zde si můžete společně s terapeutem projít vzorce, které máte a na základě kterých si partnery vybíráte, jak vztahy probíhají a jiné věci, které Vám mohou pomoci zjistit, kde by mohl být problém. Mé první doporučení by se tedy rozhodně týkalo návštěvy psychoterapie.

Jak vystoupit ze začarovaného kruhu při výběru partnera?Nyní ale ještě pár slov, abyste si odnesla ještě trochu více. Opakované seznamování se s muži, kteří Vás poté opustí může mít několik příčin. Z mého osobního pohledu to je vždy kombinace faktorů z obou stran, tedy jak z Vaší strany, tak ze strany partnerů. To je také důvod, proč na Váš dotaz nejde odpovědět jedním emailem. Je potřeba zjistit, jaké atributy měli všichni muži, kteří Vás, kdy opustili, stejné nebo podobné. Například všichni měli tendence chovat se určitým způsobem, setkali jste se vždy na velmi podobných místech (bar, koncert atd.). To Vám může pomoci vysledovat, jaký přibližně druh muže si hledáte. Pokusit se vypátrat v mysli, co by pro Vás mohlo být varovným znakem do budoucna. Zkrátka udělat si větší přehled o tom, jak byste si svého muže představovala. Určitě nechci tvrdit, že si máte udělat seznam vlastností ideálního muže a pak ho hledat se seznamem v ruce a odškrtávat si položky. Může Vám to však pomoci si více utřídit, co vlastně od vztahu chcete. Každý muž je jiný a každý do vztahu může přinést něco jiného.

Může to také souviset s životním stylem, jak často jste v práci, jak na sebe máte čas, zda spolu trávíte dostatek času, jak rychle vztah vznikl, jak dlouho po rozchodu jste si našla nový vztah, jak dlouho po rozchodu si našel vztah ten daný muž. Jak vystoupit ze začarovaného kruhu při výběru partnera?

Další problematický faktor může být to, že se zkrátka dají dohromady dva typy osobností, které si nesedí. Muži mají tendenci podvádět především v případech, kdy se ve vztahu necítí spokojení s dynamikou vztahu. Mají pocit, že je ve vztahu příliš nuda, že je žena příliš submisivní, dětinská, nebo naopak chladná a nedostupná a zkrátka začnou chtít něco jiného. Z toho důvodu je důležité, aby se potkali ty správné osobnosti, které si sedí v těchto malých detailech. To je ovšem věc složitá a na dlouho, uvádím jí však s tím, že jí považuji za důležitý faktor. A samozřejmě nejde vynechat to, co jste tak trochu nakousla, že ne všichni muži jsou vyrovnaní a připravení na dlouhodobý vztah. Také mě napadá, že možná nejste připravena na dlouhodobý vztah Vy sama. Na tom nemusí být vůbec nic špatného. Je však dobré si toto téma také osahat.

Snažím se nabídnout více variant, ale narážím na to, že neznám pozadí Vaše a Vašich vztahů. Rád bych Vás tedy povzbudil v tom, zkusit si pár sezení psychoterapie. Může Vám to pomoci lépe pochopit Váš problém. Pokud se nyní nacházíte v Praze, určitě bych doporučil využít služby našich terapeutů. Dovoluji si přiložit odkaz na naše stránky: https://koucink-psychoterapie.cz/psychoterapie-praha/. Pokud jste mimo ČR určitě bude možnost vyhledat si terapeuta tam.

S přáním všeho dobrého,

Tomáš Novotný

Trpím depresí?

Trpím depresí?

Dotaz:

Dobrý den, procházím těžkým životním obdobím. Mám problémy v manželství i finanční. Hodně často jsem příliš podezíravá a mám pocit, že mi všichni lžou. Cítím se hrozně sama. Mám pocit, že jsem k ničemu, že vše, co udělám je špatně. Bojím se říct partnerovi, co mě bolí a co se mi nelíbí, protože se bojím, že se naštve a ztratím ho. V ničem si nevěřím a téměř nic mě už nebaví, když nejsem s partnerem. Je mi smutno a úzko. Každý večer přemýšlím a jediné na co se zmůžu, je brečet. Nevím, co dál. Myslím, že bych asi potřebovala nějaké léky na uklidnění. Děkuji za radu.

Odpověď:

Dobrý den,

v první řadě bych Vám ráda poděkovala za to, že jste se na mě obrátila se svým dotazem a díky i za Vaši důvěru a otevřenost. Z toho, co píšete a jak své prožívání a sebe sama popisujete, se mi zdá, že zažíváte depresivní stavy tedy depresi.

Trpím depresí?Nyní pár slov k Depresi samotné. Deprese se projevuje poruchou nálady. Člověk se cítí smutný a osamocený, je stále unavený, hůře se soustředí, snižuje se mu sebedůvěra. Podněty, které by člověka měly dělat šťastného, v něm neprobouzejí žádné emoce apod. Deprese omezují aktivitu a snižují kvalitu života a člověku se zdá být život na tomto světě nesmyslný. Připadá si neschopný a má strach, co jej čeká a jak dané situace zvládne. V rozvoji depresí hraje velkou roli míra stresu, které je člověk vystavován nebo byl vystaven. Každý z nás se občas dostane do situace, která u člověka spustí depresivní náladu či úzkost, nicméně déletrvající či opakující se stresové situace v životě člověka, mohou způsobit i depresi samotnou. Mohou to být například obavy ze situace v rodině, dlouhodobě neuspokojující partnerský vztah nebo těžká situace v zaměstnání.

Vy sama hovoříte o problémech v manželství a problémech finančních. Zároveň hovoříte o strachu se svěřit svému manželovi, jelikož se bojíte, že Vás opustí. Člověk, který si není jistý sám sebou, tím co dělá, nikomu nevěří a pociťuje samotu a úzkost (tedy strach o svou budoucnost a sebe sama) se zároveň bojí, že ztratí blízkou osobu, se kterou nyní má možná nejbezpečnější vztah. Je jasné, že se bojíte o to, že Vás opustí, protože jej možná vnímáte jako svou oporu, dosavadní jistotu a nechcete jej ztratit. Zároveň strach ze ztráty Vám brání se svému partnerovi svěřovat se svými bolestmi, ale jak i vy sama říkáte s tím, co se Vám na něm nelíbí. Neřeknete mu to, jelikož strach z opuštění, samoty je mnohem silnější než potřeba říci partnerovi své pocity, přání a potřeby.  Kromě toho jste velmi nejistá, což je pro člověka děsivé.Trpím depresí?

Tohle všechno pro Vás musí být velmi stresující a věřím tomu, že prožíváte těžké a pro Vás vyčerpávající období. Je mi líto, že Vám nemohu ohledně problémů, které na Vás mají neblahý vliv a ubližují Vám, více poradit, jelikož je ve svém dotazu nezmiňujete. Nicméně jsem se již vyjádřila k tomu, k čemu tyto problémy vedly.

Nehledě na to, z toho co mi popisujete, mám dojem, že je Vám třeba poskytnout pomoc a podporu. Nemusí to být ihned podpora prostřednictvím léků, můžete se pokusit své stavy, pocity a potřeby s někým sdílet. Zkuste se obrátit přímo na poradenského psychologa nebo klinického psychologa, kteří Vám poskytnou prostor k tomu, abyste mohla s nimi sdílet své bolesti, starosti a trápení. Zároveň Vám pomohou a poradí, zda Vaše situace opravdu vyžaduje návštěvu psychiatra, ve smyslu pomoci Vám za pomoci léků na zklidnění anebo je možné situaci zvládnou například za pomoci pravidelné terapie. Psychologa si můžete vybrat dle vlastního uvážení, pokud byste však chtěla Vaši situaci sdílet s námi, obraťte se přímo na naše terapeuty v poradně.

Mrzí mě, že Vám v tuto chvíli nemohu poskytnout takovou péči, kterou byste potřebovala.

Pokud budete potřebovat, opět se na mě můžete obrátit.

Přeji Vám mnoho síly a štěstí.

S pozdravem,

Lucie

 

Jak vycházet s člověkem, který má hraniční poruchu osobnosti?

Jak vycházet s člověkem, který má hraniční poruchu osobnosti?

Dotaz:

Dobrý den,

chtěla bych se zeptat, jak se dá vycházet s člověkem, který má hraniční poruchu osobnosti? Můj bývalý přítel vykazuje snad do puntíku všechny příznaky této “nemoci” a po třech letech neustálých problémů, hádek a rozchodů jsem přišla na to, že se s ním nedá žít. Máme spolu dvouletou dceru a nevím, jak mezi námi udržovat normální komunikaci a hlavně poslední dobou mám pocit, že na mě svoje chování přenáší a už se ztrácím sama v sobě. Děkuji za názor.

Jak vycházet s člověkem, který má hraniční poruchu osobnosti?Odpověď:

Dobrý den Martino,

děkuji za důvěru, s níž se obracíte na naši poradnu. Rozumím vaší starosti o společný vztah a komunikaci s bývalým partnerem. Chápu, že vaše situace teď není snadná. Není mi z vašeho popisu úplně jasné, jestli s ním chcete udržovat vztah pouze v rámci rodičovské funkce nebo v rámci širšího hlediska. Potřebovala bych také znát více informací o tom, jak se konkrétně partnerovo chování projevuje a zasahuje do vašeho života, abych dokázala odhadnout vážnost jeho psychického stavu. Obecně však platí, že k tomu, abyste s člověkem s poruchou osobnosti dokázala vycházet, je potřeba získat náhled na jeho onemocnění, a díky tomu porozuměla, jakým způsobem ovlivňuje jeho chování. Tím se můžete více orientovat v opakujících se vzorcích a změnách, které se u bývalého partnera objevují.

S větším náhledem si také můžete začít všímat, jak to ovlivňuje vás samotnou, a takovýmto zvědomováním se dá postupně vystoupit například z manipulace, kterou vás vědomě či nevědomě druhý ovládá. Určitě by vám mohlo pomoct se v této oblasti dovzdělat, nejdostupnější cesta vede třeba skrz literaturu o hraniční poruše osobnosti. Knihy o této tématice mohou poskytovat i cenné praktické metody, jak se dá s druhým komunikovat a zachovat si vlastní psychické zdraví a důstojnost.

Je také potřeba zhodnotit, do jaké míry si bývalého přítele chcete pustit k tělu a jak moc mu můžete důvěřovat. Čerpejte z vlastních zkušeností, z vlastních pocitů. Dopřejte si čas na přemýšlení. Ptejte se sama sebe na to, co vám ubližovalo, a co už nedovolíte, aby vám způsobovalo bolest znovu. Sama se v klidu zamyslete nad tím, jak máte nastavené vlastní hranice, co je pro vás snesitelné a co už je za pomyslnou Jak vycházet s člověkem, který má hraniční poruchu osobnosti?mezí, kterou druhému nedovolíte překročit. Pokud cítíte, že je máte vlivem bývalého vztahu posunuté a sama v tom máte teď zmatek, je to úplně pochopitelné. Buďte k sobě proto laskavá, věnujte sama sobě potřebný prostor, v kterém si můžete všechno přehodnotit. Teď je na to ten správný čas. Máte to ve svých rukou.

Zmiňujete, že na vás své chování přenáší, což vás přirozeně vzdaluje od sebe samé, proto se v sobě už začínáte ztrácet. Pamatujte, že nejlépe se dokážete vyrovnat se zraňujícím či nepředvídatelným chováním ostatních, když budete dobře ukotvena sama v sobě. Můžete brát tuto, ačkoliv nesnadnou, situaci jako příležitost, výzvu k tomu, abyste se začala více věnovat sama sobě, zaměřila se na své prožívání, začala naslouchat své duši a jejím potřebám. To vás může obrovsky posunout. Pravidelná psychohygiena je nejlepším způsobem, jak toho docílit. Každý má svůj způsob, jaký mu pomáhá dosahovat duševní pohody. Velmi léčivé účinky má příroda, pohyb, meditace, péče o tělo, psaní si deníku… vyberte si, co vám vyhovuje a denně si vyhraďte čas na sebe, na aktivity, které prospívají psychice.

Také si můžete o svém tématu popovídat s odborníkem. Psycholog či terapeut vám může pomoct získat náhled a nasměrovat vás k tomu, co potřebujete. Zároveň vám zprostředkuje bezpečné a přijímající prostředí pro prožití vašich emocí a ujasnění si vlastních hodnot. Moc rádi vás přivítáme i v naší poradně. Ta sídlí v Praze, ale je u nás také možnost setkání po Skypu z pohodlí domova. Budu vám moc držet palce, ať vše dobře dopadne.

Mějte se hezky, Klára

 

Literatura o hraniční poruše osobnosti:

Nenávidím tě, neopouštěj mě!

Hraniční porucha osobnosti a její léčba

Máme s manželem malé děti - na všechno jsem sama

Máme s manželem malé děti – na všechno jsem sama

Dotaz:

Dobrý den,

prosím o radu. S manželem jsme pouze 3 roky a mám pocit, že nás chce opustit, rozvést se. Máme spolu malé děti (3roky a 1,5roku). Vždy když nastane nějaký problém nebo konflikt, tak místo abychom si sedli a popovídali si o tom, tak uteče. Vezme si pár věcí, auto a odjede. Nevím, kde je, nebere mi telefon, neodpovídá na SMS a celé to trvá už týden. Vždy musí být po jeho, má pravdu a všude byl. Má potřebu se předvádět, byť viděn. Před ostatními vypadá jako ten nejlepší manžel a tatínek na světě. Ale doma to vypadá naprosto obráceně. Já jsem doma a to znamená úklid, vaření a děti jsou pouze a jenom moje věc. On si dělá pouze, co on chce nebo uzná za vhodné. Pomáhá mi čím dál tím méně. A proč by taky měl, když on chodí do práce, vydělává peníze a já jsem pouze doma. Našel si i víkendové brigády. Když jsem mu je za čas vytkla, že má taky rodinu a vůbec se o ni nezajímá, tak mi odpověděl, že se nezajímám já o něho a ten, kdo si může maximálně stěžovat je on. Akorát mi po 4 dnech přišla SMS, že si o víkendu přijede pro děti a ať se nesnažím, že to nemá cenu. Mám strašný strach, že to udělá a já to nezvládnu. Každý den pláču a strašně to bolí. Moc mi chybí.

Máme s manželem malé děti - na všechno jsem samaOdpověď:

Dobrý den,

děkuji vám za důvěru. Mrzí mě, že se v manželství setkáváte s takovými problémy. Bohužel vím o vaší situaci málo informací, proto můj pohled na věc může být velmi omezený. Rozumím však, že cítíte na manžela veliký vztek, protože nedokáže ocenit to, co pro rodinu děláte, nezapojuje se do společného chodu domácnosti, a navíc odmítá o problémech komunikovat, což pro vás musí být velmi frustrující. Ale také chápu, že nechcete, aby váš vztah skončil a že vás taková představa ohromně bolí.

Máte spolu dvě děti, které jsou ve věku, kdy vyžadují plnou péči a pozornost. A ačkoliv je příchod dětí do rodiny nádhernou událostí, pro vztah můžou děti představovat velkou zatěžkávací zkoušku. Problémy, které u vás vyvstávají, se v partnerství objevují často, přestože je každý člověk i vztah jiný a nelze je úplně zobecňovat.

V mnoha rodinách se žena stará o celou domácnost a děti. Když přijde manžel domů, tak už je vyčerpaná, má pocit, že je na všechno sama a už vůbec nemá energii se muži ještě věnovat. Muž je naopak dotčen, že ho žena nechápe a stále mu něco vyčítá, vždyť přeci zajišťuje celou rodinu, musí kvůli tomu trávit celé dny v práci, nikdo ho za to neocení. Může mít pocit, že se žena věnuje mnohem více dětem než jemu. Je vám tento scénář povědomý?

Pokud ano, je důležité si na něm připomenout, že v partnerském vztahu nikdy nejde o věc jednoho, vždy se na ní podílí oba. Je škoda, že partner o svých pocitech komunikovat moc nedokáže a spíše volí vyhýbavé strategie. Z jeho chování však lze usoudit, že mu něco chybí. Pokud se vám podaří porozumět tomu, co to je a snažit se mu to dát, možná lépe dokáže porozumět i vašim potřebám. Ovšem nezapomínejte na to, že láska nemůže být jednostranná, a pokud oba chtějí budovat zdravý vztah, tak se musí naučit dělat kompromisy. Jestli váš manžel i po tom, co k němu začnete přistupovat jinak, nezmění nic na svém chování, tak pro takový vztah není zralý a vy byste se s ním trápila dál.

Z toho, co popisujete, na mě působí, že potřebuje pozornost a ocenění. Chce se cítit jako opravdový muž a touží po zájmu a obdivu. Zkuste ho více chválit za to, co pro vás dělá. Důležité je pozitivně ho motivovat, pochválit ho třeba i za maličkosti. Když od něj něco budete potřebovat, můžete do své prosby rovnou nějak šikovně zakomponovat kompliment, aby pro vás začal dělat věci rád. Máme s manželem malé děti - na všechno jsem sama

Také si na sebe pravidelně vyhraďte nějaký čas, kdy se budete věnovat pouze jeden druhému. Naslouchejte mu, zeptejte se ho, co by si od vás přál. Dejte mu najevo svůj zájem o to, co dělá, jak se má. Můžete zkusit na nějaký čas změnit svůj přístup a styl komunikace, vím, že to nemusí být jednoduché, pokud je ve vás tolik emocí, ale zkuste na pár týdnů myslet více na to, čeho si na něm vážíte.  Určitě bych vám také doporučila párovou terapii. Terapeut může být skvělým prostředníkem při řešení vztahových krizí.

Budu vám moc držet palce, ať vše dopadne, jak si přejete. Nebojte, určitě to zvládnete. Kdybyste cítila, že potřebujete podat pomocnou ruku a navést nějakým směrem, určitě se můžete obrátit na naši poradnu (děláme i konzultace po Skypu). Oběma také doporučuji milou knížku „Pět jazyků lásky“, která vám může pomoct přiblížit potřeby toho druhého.

Mějte se krásně,

Klára

Konečně jsem si našla hodného přítele - ale není to vztah z rozumu?

Konečně jsem si našla hodného přítele – ale není to vztah z rozumu?

Dotaz:

Jsem s novým přítelem, známe se od července. Sex byl za 4 týdny celkem dobrý.
Ale trochu se bojím, že z mé strany je to tak trochu vztah spíš z rozumu a chybí tam srdce.
On je hodný, slušný, ale hodný až moc. Přesně mám pocit, že až strašně urputný, že by snad skočil z okna, kdybych mu to řekla. Jak jsem pochopila, tak nikdy předtím žádný pořádný vážný vztah asi neměl, ačkoliv je mu 35. Ta předchozí holka prý nebyla nic moc a podle mě mu dala kopačky. Říkal o ní, že byla frigidní a hrozná! A teď mi připadá, že se tak strašně snaží mít holku za každou cenu. Když jsem se zmínila o příteli kamarádky a nadhodila jsem, že mu ty vousy teď sluší, tak on se mě zeptal, zda bych chtěla, aby si je taky nechal narůst. Když jsme spolu, pořád mě hladí, chce mě pořád líbat.  Když ležíme v posteli a koukáme na film, zrovna ten, co mám třeba fakt ráda a on mi celou dobu sahá pořád na prsa a kouká na mě… A když jsem řekla, že bych se chtěla dívat na film, tak se zasměje, ale nepřestane.

Konečně jsem si našla hodného přítele - ale není to vztah z rozumu?Jdeme ven, sedíme třeba v parku a on hned na mě zase začne sahat až mě osahávat (i na prsa). A pořád se chce líbat. Samozřejmě vím moc dobře, že jsou ženský, který mají chlapa, který je každý den dvakrát denně zmlátí. Ale myslím si, že to musí být aspoň trochu vyrovnaný, že prostě to nesmí být až moc ani do jedné strany.

Mě tady u něj chybí nějaká mužnost. Abych měla pocit, že se musím taky trochu snažit. Že musím pečovat o vztah, ON se chová tak, že by pomalu lezl na kolenou kvůli mně a mě to spíš čím dál víc odrazuje a nevím, co s tím.

Bojím se, že třeba už dalšího normálního chlapa nenajdu. Přeci jen, už mi taky táhne na 35 let. Moc by mě zajímal názor odborníka.

Odpověď:

Dobrý den,

v první řadě Vám děkuji, že jste se na mě se svým dotazem obrátila a také děkuji za Vaši důvěru a otevřenost.

Z toho, co mi popisujete, mám pocit, že Vám je vztah s tímto mužem nepříjemný, ale přesto v něm setrváváte. Důvodů může být mnoho. Kromě toho, že je na Vás hodný, je dost možným důvodem strach z toho, že si již nenajdete vhodného, Vám vyhovujícího partnera. Okolí na Vás tlačí (ať už vědomě či nevědomě) a věřím, že i samota je stejně nepříjemná jako kolem jdoucí zamilovaný pár.

I přes ten všechen tlak okolí a vlastní touhy nebýt sama, mít někoho blízkého, sdílet s ním vše, co se Vás týká. Chcete být ve vztahu jen proto, že máte pocit, že byste ve svém věku již měla mít muže?

Rozumím tomu, že to pro Vás nemusí být snadné a že už chcete toho pravého, protože si ho zasloužíte. Dokonce jste se i smířila s tím, že Váš partner nebude dokonalý a že bude mít i nějaké chyby, ale opravdu je vztah, kde od samotného začátku necítíte vášeň, jiskru, city… SRDCE, to co chcete? Zároveň mám dojem, že Vám je velmi nepříjemná jeho náklonnost a zájem o intimitu s Vámi. Stejně tak můžete mít strach z toho, že na Vás bude partner závislý a vy možná časem začnete pociťovat zodpovědnost za něj i za Váš vztah. To je přece jen děsivé.Konečně jsem si našla hodného přítele - ale není to vztah z rozumu?

Partnerství má být místem, vztahem, kde jsou si dva velmi blízcí. Svou intimitu rádi sdílejí, stejně tak jako své pocity, potřeby a přání (a to nejen ty pozitivní, ale i ty negativní). Vztah dvou lidí je o vzájemné úctě jednoho k druhému, podpoře a pocitu toho, že se o druhého můžete v případě potřeby opřít. Důležitá je vzájemná důvěra, komunikace, ale i rovnoměrná rozloženost rolí a zodpovědnosti za vztah a toho druhého.

Nemohu Vám poradit, zda ve vztahu zůstávat či nikoli, nicméně mám dojem, že sama již víte, zda vztah s tímto mužem má šanci nebo ne. Na konec bych Vám ještě ráda napsala, že vnímám Váš smysl pro to, aby muž byl mužem a také to aby ve vztahu byli emoce a je to pro Vás důležité, nenechte si to vzít. Žena potřebuje silného muže, o kterého se může opřít a mít v něm jistotu, stejně tak od něho cítit, že i on jak vy říkáte, pečuje o vztah, je sám sebou a nedělá jen to, co mu žena řekne. Doufám, že Vám má odpověď alespoň trochu pomohla.

Pokud budete potřebovat, neváhejte a klidně napište znovu.

Přeji Vám mnoho štěstí,

S pozdravem, Lucie

Závislost na partnerovi

Závislost na partnerovi

Dotaz:

Dobrý den,
byla jsem čtyři roky s přítelem, je to zároveň můj šéf. Na začátku vztahu byl zamilovaný do jiné a bohužel mám dojem, že to tak zůstalo. Děláme spolu všichni v práci a já často vidím, že ji má radši (obrací se na ni o pomoc, i když jsme tam obě, kouká po ní, po jejím autě, ptá se nenápadně jí…atp.). Celou dobu mi tvrdí, že má rád mě, ale těžko uvěřit, znali se a dělali spolu daleko dřív, než jsem přišla a vím, že do ní zamilovaný byl, i když spolu nikdy nechodili. Čtyři roky čekám, že se něco změní, už jsme se kvůli tomu mockrát pohádali, ale asi je to marný, vždycky řekne, že si vymýšlím a je to. Jsem z toho špatná, jednou jsem byla u psychologa, viděl to jako střední depresi spojenou s úzkostí. Před čtyřmi měsíci jsem se šéfem rozešla, je pořád mrzutý a vyhledává, čím dál tím víc jiné lidí (včetně jí). Mě už ani o víkendu nenapsal. Často chce vědět, zda spolu budeme ještě někdy spát, říkám, že ne. Ale trápí mě to, mám to v práci moc ráda a neumím si představit, že bych dělala jinde. Navíc jsem také vedoucí a nemám špatný plat. Jenže je mi líto, že se mě vzdá a že třeba bude s jinou. Nevím, co s tím. Vím, že je to moje chyba, nechci živořit, ale taky ještě nedokážu být bez něj. Nic mě bez něj nebaví, jak kdyby život neměl smysl. Je o 20 let starší a kromě lásky jsem od něj nikdy nic nechtěla. Asi chyba. Děkuji Vám.
Odpověď:

Dobrý den,

děkuji za vaši důvěru a otevřenost, s níž se obracíte na naši poradnu. Chápu, že se v takové zamotané situaci můžete cítit opravdu bezmocně, a proto teď nevidíte žádné východisko, jak ze všeho ven. Ráda bych vás podpořila v tom, abyste neztrácela naději, přesto že teď cítíte velkou bolest a nechuť k životu.

Závislost na partneroviRozchod je opravdu těžká životní událost, kdy přicházíme o milovaného člověka a často míváme pocit, že spolu s tím ztrácíme i kus sebe. Je to ale i zkušenost, která nás může velmi posunout. Je to příležitost k tomu, kdy se můžeme konečně plně zaměřit sami na sebe a začít na sobě pracovat. Když se na takovou cestu vydáte, bude mnohem pravděpodobnější, že vás dovede k spokojenému a naplňujícímu vztahu. První krok ale spočívá v tom, abyste takový vztah navázala sama se sebou. Pokusím se vám podat svůj náhled na vaši situaci, ukázat směr, který by vám mohl pomoci vymanit se ze skličující situace, ale vykročení na cestu je už jenom na vás. Věřím, že jste skvělá žena a když budete chtít, tak to zvládnete! Především k sobě buďte laskavá.

Pokud tvrdíte, že by bez vašeho přítele neměl život smysl, nejde o čistou lásku, ale o závislost na druhém. Taková závislost často pochází z pocitu méněcennosti, který si často přinášíme již z dětství. Protože si neumíme lásku dát sami, toužíme po tom, aby nám ji dala blízká osoba, nejčastěji je to partner. Jenže ten člověku s nedostatkem sebevědomí nikdy nemůže dát tolik, kolik vyžaduje. Dochází k upnutí se na něj, lpění na jeho lásce, lpění na jistotě, což vyvolává také žárlivost na ostatní. Svět se potom začne točit jenom kolem partnera. Jak se v tom ale cítí ten druhý? Většinou pociťuje spoutání a nesvobodu, proto může mít tendence se vzdálit, a možná ještě více začít dělat věci, které druhého zúzkostňují, aby se vyhnul nátlaku. Je vám toto blízké? Jestli ano, nemusíte si nic vyčítat, ale je důležité si to především uvědomit, abyste na tom mohla vědomě pracovat.

Ve vztazích funguje jakýsi magnetismus, přitahujeme si do svého života to, co sami vyzařujeme. Pokud si dostatečně nevážíme sami sebe, jak si nás může vážit náš partner? Jak nás může zahrnout svou láskou, když my na sebe neustále zapomínáme? Cesta ke spokojenému vztahu vede skrz nás samé, když projdeme osobní proměnou, kdy si nejprve vytvoříte zdravý a naplňující vztah sama k sobě, až v takové chvíli můžeme prožít vztah, který nebude vybudován na závislosti, ale na stabilních základech.

Závislost na partneroviJako důležitý aspekt vašeho bývalého vztahu vnímám také nerovnost rolí. Pokud byl váš přítel zároveň i vašim šéfem, navíc mnohem starším, byl vůči vám v nadřazené pozici, což ačkoliv nemusí mít zřejmý projev, může se to do vztahu ve velké míře promítnout a vás sunout do podřízené pozice, která prohlubuje vaši pasivitu a závislost. Doporučila bych vám, abyste nezůstávala ve věčném čekání, že se něco změní, že on něco udělá, ale vzala život do svých rukou a začala se pevně a aktivně stavět na své nohy. Úplně rozumím tomu, že teď nemáte energii ani motivaci se do něčeho pouštět, ale když to uděláte, začnete se pomalu dostávat z bludného kruhu a chuť se dostaví sama. Můžete začít po malých krocích, začněte žít pro sebe, pečujte o svou duši a tělo, dělejte věci, co máte ráda. Když budete vyzařovat spokojenost, přijdou i pozitivní změny ve vztazích.

Můžete začít pravidelně navštěvovat odborníka, který vás bude celým procesem provázet a naslouchat vašim pocitům, což může velmi pomoct k tomu, abyste se cítila lépe. Pokud se rozhodnete obrátit na naši poradnu, budeme moc rádi. Sídlíme v Praze, ale je u nás možnost i konzultace po Skypu. Budu vám moc držet palce, ať vše dobře dopadne a najdete zas cestu sama k sobě a ke svému štěstí.

Mějte se krásně,

Klára

 

Manžel se vyhýbá komunikaci mezi námi

Manžel se vyhýbá komunikaci mezi námi

Dotaz:

Dobrý den,

trvá to přibližně půl roku, co nám s manželem totálně vázne komunikace. Začalo to neshodami s matkou manžela. Manžel se zastával jen své matky, mě vůbec. Vždy odpovídá „můžeš si za to sama, kdybys byla ticho a nevyhledávala problémy, bylo by vše v pořádku“. Všechny chyby svaluje na mě. Za vše špatné můžu já. Nebaví se se mnou a nechce mi na nic odpovídat. Máme dvě děti, jen kvůli nim nechci odcházet. Uráží mě různými poznámkami. Dále je problém i ve finanční stránce. Nedává mi žádné peníze. Jídlo i ošacení dětí hradím sama ze své výplaty. On platí půjčku a energie.

Manžel se vyhýbá komunikaci mezi námi

Odpověď:

Dobrý den,

děkuji Vám za Vaši otevřenost a důvěru.

To, co popisujete, pro Vás musí být velice vyčerpávající a náročné. Mám pocit, že ve vztahu nemůžete být sama sebou, jste se svými přáními, potřebami a city odmítána. Navíc ve Vás partner podporuje pocity viny, a vy tak možná nevnímáte své potřeby, city a přání jako důležitá. Připadá mi, že Vás v tom partner nechává a nemá ani snahu s tím něco dělat.

Vždyť právě manželství má být místem, kde máme sdílet své potřeby, pocity a přání. Komunikovat a sdělovat si své bolesti, strasti ale i radosti. Právě komunikace je ve vztahu velmi důležitá, a pokud nekomunikujete je to problém. A to především ve chvíli, kdy je jeden z partnerů nespokojen. Pokud jeden z partnerů navíc nechce komunikovat, ten druhý je v pasti. Vlastně neví, co dělat. Je na to sám, a i když by rád s tím druhým sdílel to co, potřebuje, je odmítán a ponižován.

Doporučovala bych Vám vyhledat služeb manželské poradny či rodinné terapie. Pokud na to Váš manžel nepřistoupí, neváhejte a zkuste vyhledat individuální terapii či psychologickou poradnu, kde dostanete mnohem větší prostor se podívat na své problémy a témata. Vybrat si můžete dle vlastního uvážení, nebo se můžete obrátit na terapeuty a psychology přímo u nás v poradně.

Nemohu Vám říci, zda byste měla ze vztahu odejít, nebo v něm zůstat. To je na Vás. Nicméně já bych nedokázala být ve vztahu s mužem, o kterého se nemohu opřít, který mi dává najevo, že je mu jedno, co cítím, co potřebuji, nechce se mnou komunikovat a budil by ve mně pocity viny, že si za tento stav mohu sama.Manžel se vyhýbá komunikaci mezi námi

Co bych ještě ráda zmínila, je fakt, že pokud to všechno děláte pro děti, může se to zdát být na jednu stranu obdivuhodné, ale na druhou stranu setrváváte ve vztahu na úkor sebe sama a děti toto vnímají. Děti si všímají všeho, co se kolem nich děje a pokud je matka nebo otec nespokojen, ví to. Upřímně jsem toho názoru, že pokud je spokojená matka, jsou spokojené i děti a naopak.

Nezapomínejte sama na sebe i vy jste důležitá a zasloužíte si být respektována a spokojená!

Doufám, že Vám má odpověď alespoň trochu pomohla.

Přeji Vám mnoho štěstí, a pokud budete potřebovat, neváhejte se na nás opět obrátit.

S pozdravem Lucie

Můj přítel trpí depresí - jak mu můžu pomoct?

Můj přítel trpí depresí – jak mu můžu pomoct?

Dotaz:

Dobrý den,
můj přítel má úzkosti a deprese a léčí se léky předepsanými od svého psychologa. Teď je bere cca tři týdny.  Momentálně je ve stavu, kdy nechce žít. Prostě se ráno neprobudit.
Jak mu mám pomoci? Logicky mě odhání a předhazuje mi rozchod, abych ho nechala já.
Záleží mu na mě a má mě rád, ale nechce se mnou telefonovat (bydlíme od sebe daleko).
Nyní jsme se měli sestěhovat k sobě, ale odtud právě ta jeho úzkost – nové město, žádní přátelé, nová práce.
Můj přítel trpí depresí - jak mu můžu pomoct?Do toho také to, že jsme neměli jednoduchý začátek. Odešla jsem ze třináctiletého vztahu a rozchod nebyl jednoduchý. Spala jsem s ním a nynějšímu příteli to můj bývalý řekl. Narušila jsem jeho důvěru, ale pracovali jsme na tom spolu (tohle se stalo před víc jak půl rokem). Měla jsem to za uzavřené a on teď tvrdí, že se přes to nedokáže přenést.
Komunikujeme a já se snažím netlačit na pilu.
Jak moc může být jeho nynější chování ovlivněno léky? Jeho přístup ke mně se změnil o 180 stupňů.
Děkuji, případné doplňující otázky zodpovím.

 

Odpověď:

Dobrý den,

děkuji za vaši důvěru, s níž se na naši poradnu obracíte. Je mi líto, čím si s přítelem procházíte. Plně rozumím tomu, že se můžete cítit velmi zmatená z toho, jak se přítelovo chování vlivem duševního onemocnění změnilo. Je od vás moc hezké, že se snažíte k příteli najít cestu a chcete mu pomoci. Chápu, že musí být vyčerpávající stále snášet jeho odmítání. Člověk v depresi často mívá takovéto vyhýbavé tendence, které vychází z povahy této nemoci, nejčastěji to je způsobeno ztrátou velkou vůle. Také rozumím tomu, že je pro něj v tuhle chvíli těžké získat zpět důvěru k vám. U člověka, který má silně narušen pocit vlastní hodnoty, může přenesení se přes takovou věc trvat značně déle. Ale to nevadí, dopřejte mu jeho vlastní tempo, jak správně říkáte, dobré je netlačit na pilu a snažit se znovu vybudovat důvěru ve vztahu.

Pokud chcete být svému partnerovi oporou, budete potřebovat dávku trpělivosti, ale nebojte se, všechno se dá zvládnout. Mějte naději v jeho uzdravení, tím budete povzbuzovat i tu jeho, která teď může být malá. Komunikace s ním by měla být velmi empatická, jemná a podporující. Hodně ho chvalte a snažte se co nejvíc vyhnout kritice. Ukažte mu svůj zájem o něj a porozumění jeho situaci. Naslouchejte mu, a přitom ho povzbuzujte. Dejte mu najevo, že tu pro něj budete i v těch nejtěžších chvílích a že to spolu zvládnete.

Tím vytvoříte ve vztahu láskyplnou a otevřenou atmosféru, díky níž se partner bude cítit bezpečně a získá pocit přijetí, což může velmi podpořit zvýšení jeho sebevědomí a upevnit jeho důvěru. Také s ním v takové chvíli můžete mluvit i o vážnějších tématech, klidně se ho aktivně zeptejte, zda někdy myslí na sebevraždu, jaké má pochybnosti a co ho trápí. Hovorem o sebevraždě se sebevražda nepřivolá, zato tabuizace tohoto tématu může napáchat škodu. Nevadí, když nebudete vědět, co říct. Obvykle stejně pomůže spíš poslouchat a doptávat se než navrhovat řešení.

Můj přítel trpí depresí - jak mu můžu pomoct?Přítelovi nabídněte, jestli s vámi chce jít dělat nějakou aktivitu, ale do ničeho ho nenuťte. Buďte vlídná a trpělivá. Můžete mu ulehčit jeho situaci tím, že mu nabídnete pomoc s každodenními úkoly, doprovodíte ho k psychologovi atd. Dbejte však na to, ať nejdete přes svou míru toho, co snesete. Nejste psychoterapeut a pro blízkého člověka ani nemůžete být. Neberte za jeho nemoc zodpovědnost. Především nezapomínejte na sebe a svoje potřeby. Zkuste najít vhodnou hranici, ať jste spokojeni oba. A pečujte o svou duši. Psychohygiena je nejlepším způsobem, jak se udržet v duševní pohodě proto se věnujte věcem, které máte ráda. Mezi velmi účinné způsoby patří například sport, meditace nebo třeba vedení si deníku.

Lze těžko určit, jak moc je přítelovo chování ovlivněno léky, a do jaké míry jde spíše o samotné příznaky duševní nemoci. Léky by měly depresivní a úzkostné stavy zmírnit, a skutečně fungují, je ovšem pravda, že mají nežádoucí vedlejší účinky. Budu vám držet palce, aby se přítel dostal do fáze, kdy je už nebude potřebovat a ze všeho se dostane. Taky vám přeji, abyste byla silná a měla opět spokojený vztah. Kdybyste potřebovala, můžete se vždy obrátit na naši poradnu, naši poradci a terapeuti vás moc rádi nasměrují na tu správnou cestu. Sídlíme v Praze, ale děláme i poradenství po Skypu.

Mějte se hezky.

Klára

Partner kvůli mně odešel od rodiny-teď nemohu selhat!

Partner kvůli mně odešel od rodiny-teď nemohu selhat!

Dotaz:

 

Dobrý den, poznala jsem se s přítelem před rokem a on kvůli mně po půl roce opustil přítelkyni a roční dítě. Vzhledem k tomu, že nás od sebe dělí hodina a půl cesty a oba pracujeme, tak se vidíme velmi málo. V plánu je, že se přestěhuje za mnou a začne pracovat tady. Ale vzhledem k tomu, že kvůli mně opustil rodinu a pro všechny to byl velký šok, mě začalo děsit, že já teď nemůžu selhat. Začala jsem pořád dokola přemýšlet, zda ho vlastně miluju, zda s ním můžu být už napořád. Vím, že je to skvělý chlap a lepšího bych jen těžko potkavala, ale neustále se mi vrací tyhle myšlenky. Další věc je, že bez nějak nedokážu normálně fungovat, psychicky se úplně hroutím a mám obavy, že se něco pokazí. Když není se mnou, neustále na něho myslím a nejsem schopna žít svůj život. Když na něho minutu nemyslím, tak si hned říkám, že ho určitě už nemiluju. Nechápu co se se mnou děje, nikdy jsem tohle neměla a mám strach, že tímhle chováním a takovými myšlenkami ho od sebe odezenu..nějak nevím jak se zbavit toho stresu a obav které prožívám..předem moc děkuji za odpověď.

Partner kvůli mně odešel od rodiny-teď nemohu selhat!

Dobrý den,

V první řadě bych Vám ráda poděkovala, že jste se na nás obrátila. Zároveň díky za Vaši důvěru a otevřenost.

Situace, ve které se nyní nachází pro Vás zřejmě není vůbec jednoduchá. Vnímám velikou dynamiku, která se ve Vás odehrává a zrovna ta, může být vyčerpávající, pro nás matoucí, znejišťující, ale také plná příjemných pocitů a vášně.

Na začátku vztahu si každý z nás prochází obdobím tzv. vášnivé lásky. Toto období může trvat pár měsíců, ale i roky. V tomto období jsou lidé zamilovaní, vášnivě zamilovani. Jeden na druhého neustále myslí, chtěli by být tomu druhému neustále na blízku. Mají pocit, že bez toho druhého nemohou dýchat a neumějí si představit bez toho druhého svůj vlastní život. Později se tato fáze promění ve vztah přátelský, kdy k sobě oba přistupují jako k partnerům sobě rovným. Stále k sobě chovají sympatie, ale vztah je již založen spíše na porozumění, vzájemné důvěře a pomoci. Toto je asi jedna z možností, jakým způsobem se vztahy vyvíjejí.

Nechci Vás poučovat ani Vám dělat přednášku. Chci Vám jen nabídnout pohled, který by mohl poukazovat na to, že Vaše momentální pocity, že bez svého protějšku nemůžete být a neustále na něj myslíte, mohou být v pořádku.

To, co však vnímám jako ohrožující jsou pocity viny. Ano, Váš partner odešel od své přítelkyně a ročního dítěte. On však neodešel jen kvůli Vám, ale také kvůli sobě. Uvědomte si, že to, že Váš nynější partner odešel a zvolil si Vás byla jeho volba. Neberte na sebe zodpovědnost za něho. Lidé se milují ale i rozcházejí. Ten, kdo odchází ze vztahu má k tomu vždy nějaký důvod a ten jako takový si sám před sebou ale i před ostatními odůvodní a obhájí. Zároveň je za své jednání a rozhodnutí zodpovědný.

Partner kvůli mně odešel od rodiny-teď nemohu selhat!

Právě možné pocity viny ve Vás mohou podporovat touhu být dokonalá a bez chyby. Zároveň si neumíte představit a připustit si, že by Vám to nemuselo s partnerem vyjít. Z jakého důvodu si zakazujete myšlenky na to, že by to nemusel být vztah na vždy, což nepopírá, že může. Nebylo by to mnohem svobodnější, kdybyste nepociťovala to, že Vám vztah s partnerem musí vydržet, když teda odešel od té rodiny? Co kdyby Vám to nevyšlo a vy jste odvedla otce od rodiny, kvůli ničemu? Opět jsme u viny a zodpovědnosti. Není to jen na Vás. Ve vztahu jsou dva a oba se podílejí na tom, jak jim ve vztahu je, tudíž se i oba podílejí na tom, zda to vyjde nebo ne.

Nemyslete nyní na to, jaké to bude, nebo jaké by to mohlo být. Užívejte si to, že jste zamilovaná, že jste našla partnera, kterého byste dle vlastních slov jen těžko hledala. Vím, že se mi to řekne a možná si to racionálně dokážete i představit a říci, ale druhá věc je to tak cítit. Proto bych Vám doporučila několik hodin sezení s terapeutem, popřípadě psychologem, kteří Vám poskytnou mnohem více prostoru pro sdílení Vašich obtíží, a zároveň Vám umožní se na Vaši situaci podívat více do hloubky a porozumět vlastním pocitům, přáním a potřebám. V dotazu se objevuje mnoho témat, která by stála o hlubší prozkoumání a porozumění, což takto přes online poradnu bohužel nejsme schopni nabídnout a umožnit. Své pocity a obavy z toho, že selžete samozřejmě můžete sdílet i se svým partnerem, mnohem více Vás však chci podpořit v tom, abyste vyzkoušela služby našich terapeutů a psychologů, vybrat si však můžete i dle vlastního uvážení.

Netrapte se ve chvílích lásky a štěstí. Doufám, že Vám má odpověď alespoň trochu pomohla.

Přeji Vám mnoho štěstí,

S pozdravem Lucie

Poradna Therapia

Problémy ve vztahu -  Na dovolené jsem se zamilovala do mladšího muže

Žárlím! Jako nová přítelkyně jsem ve vztahu vždy ta druhá-až po dítěti a exmanželce partnera

Dotaz: Dobry vecer,

mám dotaz ohledne meho pritele a jeho expřítelkyně, se kterou má tříletou holčičku. Jsme spolu uz rok, ale stále mám pocit, ze jsem ta druhá. Chápu že přítel svou dceru miluje, ale nesnáším jeho ex. Je to přes rok, co spolu nejsou a ona je stále v centru dění jeho rodiny. Vsichni ji tam mají rádi, výdají se s ní atd. Já mám pocit, ze nejsem součásti jeho rodiny. Moc se mnou nic neřeší. Jeho rodinu,malou a tak. Jsem mladá a pritel je jen o šest let starši. Miluju ho a on me asi také, ale vída se se svou bývalou. Chápu že kvuli malé, ale řeší spolu i jeho rodinu, mám pocit jako bych byla na druhé koleji. Byly spolu po dlouhé době na kávě. Přítel, když se vrátil byl vysmátý. Pak si spolu jeste psali, jak bylo super se po dlouhé době normálně bavit a že to zopakují. Žárlím. Jasně že žárlím…pořád mám pocit, ze by meli být spolu. Ona má také přítele, ale preci jen spolu byli asi 6let. Vůbbec nevím, co mám dělat, jestli se dál snažit a nebo se na to vykašlat. Hezky vecer. TA  DRUHÁ?

Žárlím! Jako nová přítelkyně jsem ve vztahu vždy ta druhá-až po dítěti a exmanželce partnera

Dobrý den,

chápu, že je pro vás obtížné, smířit se s tím, že je váš přítel v kontaktu s bývalou přítelkyní. Vám ale nezbude, než to přijmout a vyjít mu vstříc. Pokud na ni budete žárlit, dohadovat se s ním kvůli ní, nebo mu dokonce bránit v kontaktu, budete oslabovat pouze svou pozici. Pokud přítel uvidí, že má chápavou přítelkyni, která mu vyjde vstříc, snadněji si získáte jeho důvěru, aby s vámi řešil veškeré věci a tedy i ty okolo dcery. Doporučuji smířit se sama v sobě s tím, že se z nějakého důvodu rozešli, oni ten důvod vědí a možná by se k sobě kvůli tomu už ani nevrátili. Zkuste si s přítelem promluvit, jak vidí váš vztah a zda vás má natolik rád, abyste byla součástí i jeho rodiny. Sdělte mu, co vás mrzí a proč máte pocit, že nejste úplně přijata do jeho soukromí. Promluvte si a sdělte mu také, že byste byla ráda součástí, aby věděl, že se na vás může spolehnout i s věcmi okolo dcery. Pokud se vám podaří s přítelem nastavit důvěru, budete si bližší a bližší, nebude pak mít potřebu s bývalou přítelkyní řešit svou rodinu, jelikož ji bude řešit s vámi. Doporučuji, abyste o ni nemluvila ve zlém, ani kdyby ji on sám například pomlouval, spíše naslouchejte, ale nevyjadřujte se o ni ve zlém, to samé platí i u jeho rodiny. Postupem času, jak oba budou žít vlastní život, tak i potřeba vídat se s rodinou bývalého přítele opadne a její místo tak u nich postupně vymizí. Vzhledem k tomu, že mají dceru, budou již pravděpodobně celý život v kontaktu a tak nezbude, než se smířit s tím, že o ní bude sem tam vždy zmínka, nebo vás k ní může i někdo přirovnat. Přijměte to s úsměvem, neberte si to osobně. Samozřejmě může nastat i to, že se k sobě vrátí, ale tomu opravdu nezabráníte zákazy, žárlivostí a nenávistí. Pokud chcete o svého přítele bojovat a mít příjemný vztah, doporučuji jako nejvhodnější možnost, aby přítel viděl, že má doma sebevědomou, chápavou přítelkyni, která mu rozumí. Na druhou stranu, pokud mu tohle vše dáte, promluvíte si a on ani po delším čase s vámi nebude řešit zásadní věci a vy si budete připadat, jako že žije dvojí život, nebojte se mu dát ultimátum. Myslete také na sebe, ve vztahu nemůže dávat jen jeden, aby byla harmonie, musí to být vyvážené. Nebojte se říct ne a nastavte si hranice. Nevzdávejte se ani svých zájmů, koníčků, dělejte věci, které vás baví. Pokud byste cítila potřebu pomoci, můžete se obrátit na naší poradnu, rádi vám pomůžeme.

Děkujeme za vaši důvěru,

Lucie, za poradnu Therapia

Doplnění vedoucí poradny:

Žárlím! Jako nová přítelkyně jsem ve vztahu vždy ta druhá-až po dítěti a exmanželce partnera

Dobrý den, jelikož naše vztahy a emoce v nich nejsou náhodné, zamyslete se nad tím, jestli jste již v životě (v dětství nebo ve škole) nezažila pozici té druhé. Život má tendence nám nabízet stále stejné emoční situace, které nás dříve ranily, abychom je tentokrát “opravily” a zachovaly se jinak.Lucie vám správně radí chovat se sebevědomě,to je důležité. Myslete také více na důvody proč se rozešli a proč je s vámi nežli na to, proč by měli být spolu. Také myšlenky vás pak přesně dostávají do pozice té druhé. V čem máte jistě pravdu je to, že pokud váš přítel s vámi nehovoří o důležitých věcech,můžete si připadat odstračena. Je také důležité, aby vás představil oficiálně v rodině jako novou partnerku a také vás představil jeho bývalé ženě. Pak budete působit jako pár.