Jak probíhá koučink hubnutí

Koučinkem hubnutí v mém podání provádím metodou GROW, KBT technikami zvládání zlozvyků a pozitivní psychologií a hrou na Tři cesty.Jak probíhá koučink hubnutí

  • V reálu to vypadá tak, že se nejprve snažíme porozumět současnému a minulému stavu a jeho klíčovým okamžikům ve stavu Cesty k tloustnutí.
  • Nastavit několik variant životního stylu k první Cestě hubnutí.
  • Přijmout některou z variant Cest za svou a ověřit si, že je reálná a vydat se po ní plněním dohodnutých milníků a úkolů.
  • Setrvat na ní a dokonale poznat její silné stránky a pozměnit ty slabé na reálnější. Stále aktivně tvoříte.
  • Nastavit Cestu trvale udržitelné váhy a setrvat na ní tak, aby se mi nový život líbil a byl plnohodnotný. Po ukončení tohoto bloku byste měli být přesvědčeni, že toto je váš nový život a už nikdy nechcete žít jako dřív.

Pomocí hry na Tři cesty a její co nejpřesnější definicí, byste měli prožít a uvědomit si vše, co vás dosud omezovalo zhubnout trvale. Tento prožitek by měl více zkonkretizovat a prožít energii ideální budoucnosti a dobře si ji zapamatovat. Hra pak pomáhá vyhýbat se vědomě situacím, které vedou do zajetých kolejí tloustnutí.

Jak probíhá koučink hubnutí

KBT techniky by vám měly pomoci zvládnout zlozvyky, které vás nabádají přijmout krátkodobé cíle kvůli okamžitému impulzu (smutek, stres, hněv) za své a zajídat je. Toto vám pomůže neztratit kontakt se svými dlouhodobými cíli.

Po celou tuto dobu budete v péči nejen kouče, ale i výživového poradce. Nehrozí tedy, že si nastavíte nereálné cíle. Provedu vás systém zdravého životního stylu vedoucímu k hubnutí, pomohu s pochopením, jak vaše těla fungují a společně přijdeme na váš originální způsob, který by měl být veselý nikoliv vopruz, vášnivý – nikoliv nudný, chutný – nikoliv mono dieta, pohyblivý – nikoliv statický. Žijte s višní, pardon vášní!

Potkávat bychom se měli týdně, nebo jednou za dva týdny.

Tuto metodu nabízím ve variantě: 50 minut 800,- Kč

75 minut 1200,- Kč

Čím více si pro sebe uděláte času, tím pravděpodobněji se úspěch dostaví.

 

Monika Zajíčková

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Koučink hubnutí-přijďte hubnout ke kouči Monice Zajíčkové!

Koučink hubnutí-přijďte hubnout ke kouči Monice Zajíčkové!

Americký behaviorálně zaměřený psycholog doktor Frederik Skinner prováděl v druhé polovině minulého století pokusy se zvířaty a návykovými látkami. Zjistil, že ty zvířata, která žila v neuspokojivých podmínkách mnohem častěji sahala po roztoku s opiatem, než zvířata, která měla ideální životní podmínky.  Vznikla tak teorie o vlivu životního prostředí  a našeho prožívání na nadužívání látek ovlivňujících náladu. Takovými látkami mohou být nejen drogy, ale i alkohol, sladkosti, tučné a podobně. Nabízí se varianta, že kdybychom byli šťastnější, byli bychom nejspíš i akčnější a nezajídali bychom stres, samotu a smutek. Neužírali bychom se někde v koutě, ale naopak.

Koučink hubnutí-přijďte hubnout ke kouči Monice Zajíčkové!

Dieta obecně bývá vnímána jako vysoce náročné období na psychiku a jako čas, kdy musím zatnout a vydržet. Co kdyby to ale mohlo být obráceně? Co kdyby to byl čas, na který byste se těšili? Možná byste si pak přáli, aby toto období alespoň jednou v roce nastalo a vy si konečně mohli užít pozornost zaměřenou sami na sebe. Skvělé jídlo, pohyb, který by vás bavil a pravidelná duševní hygiena. Já to miluju. Většina z nás vzhledem k dostupnosti informací ví, jak přibližně jíst. Většina z nás někdy dietu držela. Otázka zní, proč to nezabralo navěky? Je to proto, že známe jen dvě cesty, cestu tloustnutí a hubnutí. Nějakou dobu tedy tloustneme a pak když se namáhavě zhubneme, najedeme opět na tloustnutí. Co když vám řeknu, že existuje třetí cesta, cesta trvale udržitelné váhy.  Je to dieta v první fázi a změna životního stylu ve fázi druhé. Každý z nás to má jinak a každý si musí ideálně pomocí koučinku a mentoringu objevit tu vlastní. Není to jednoduché, ale jak se říká v jednom přísloví, „kdo chce, hledá způsoby, kdo ne, hledá důvody.“ Systém, který vám nabízím, je kombinace edukace o tom, jak naše těla fungují a koučinku o tom jaká je ta vaše forma životního stylu za podmínek, které od nás naše těla vyžadují. Vydejte se se mnou na cestu za sebepoznáváním a možná spolu objevíme úplně nový svět, kde budete rádi hubnout a budete se na pohyb těšit. Vždyť pohyb není jenom sport, je to tanec, výstup na vyhlídku do kraje, obtékání vodou při plavání v jezeře na kterém se třpytí hvězdy, sex s milovanou osobou, uklizená garáž, nasekané dřevo, polštářová bitva s dětmi, nebo jízda na koloběžce. Je to odvaha žít naplno a tvořit svou budoucnost. Stopování toho, co mě baví a zabývání se aktivitami, které stojí za to, abychom za ně svou energii vydali. Chce to odvahu a neodkládat rozhodnutí stále na až jednou… Pokud je právě ROZHODNUTÍ ten problém, mám pro vás radu, VYNECHTE FÁZI ROZHODOVÁNÍ jako jsem to udělala já.

A žijte s vášní!

Vaše Monika Zajíčková

Kdy už navštívit psychologa?

Rozdíl mezi psychoterapií a koučinkem

Zatímco se psychoterapie zabývá obtížnými obdobími v minulosti a naším současným i minulým prožíváním oněch událostí, koučink se dívá od teď v před. Je tedy rozvojovou metodou strategického myšlení. Dokud je klient zahlcen minulostí, smutkem, úzkostí, je v depresi a podobně, měl by vyhledat psychoterapeuta. Když je již stabilizovaný, a cítí se být připraven měnit svůj život, konat a vyjednávat o nových podmínkách, má oslovit kouče. Koučink se minulosti dotýká spíše okrajově a nahlíží na ní, jako na materiál, který nám pomáhá zmapovat co až do dnes je již pro vás nefunkční schéma a co naopak by mohlo pomoci rozhýbat váš posun vpřed.

Rozdíl mezi psychoterapií a koučinkem

Možností a situací, pro které je koučink vhodný je nespočet. Může být vaším návodem, jak udržet pod kontrolou váš emocionální stav například při náročném rozvodu, při změně povolání, nebo při zkouškách. Jak vylepšit své komunikační dovednosti v zaměstnání, lépe a víc prodávat, nebo vést lidi. Umět vystoupit před veřejnost a sebevědomě odprezentovat svou práci.  Může ale také pomoci zvládat výzvy a překážky i úzkosti. Jako například Jana, která se léčila psychiatricky a psychoterapeuticky pro své úzkostné ataky, které jí omezovaly v životě i zaměstnání. Pro svou sociální fóbii toho nebyla schopna. Potkávala se tak veliká úzkost s velikou touhou. Jedním z jejích prvních témat byl strach jít na ples a touha tančit s manželem na velkém parketě v krásných šatech. Během koučování dokázala pro sebe vymyslet takovoustrategii, že hned na po prvé byl ples pro ni víc ohromujícím zážitkem, než úzkostnou atakou. Podobných schémat vymyslela mnoho a dařilo se jí nakupovat v obchodních centrech, jezdit sama autem na delší vzdálenosti a nově jezdit na dovolené. Zvládla i paralyzující hrůzu ze zubaře. Byla čím dál samostatnější a sebevědomější. Začala věřit ve své schopnosti. Nebylo tomu tak ale vždy. Nějakou dobu co ke mně chodila, dohodnuté úkoly neplnila. Chovala se pasivně (reaktivně). Mluvila o tom, co jí děsí a o tom, co by chtěla, ale nebyla v konání proaktivní. Hodně času jsme věnovali tomu jako to má, co cítí a co jí omezuje. Zlom nastal v době, kdy se začala zabývat časovým horizontem, ve kterém si přeje změnu zvládnout. Začala velmi aktivně plnit dané úkoly a prožívat pozitivní změnu. Tato žena si postupně dokázala přiznat, že nebývala oblíbená pro svůj perfekcionismus a pedantství, naučila se komunikovat asertivně a tím předcházet konfliktům. Změnila zaměstnání za méně stresující a nové dovednosti zde uplatnila od začátku a dobře se tak uvedla. Věnovala hodně času zjištění, zda jí její postoje víc dávají, nebo berou. Přestala mít na sebe i  nejbližší nepřiměřené nároky. Jak se proměňovala ona, měnilo se i její okolí a rodina. A za všemi jejími obtížemi a omezeními byl strach vykročit ze své komfortní zóny a nedůvěra ve svou profesní kvalitu.  Potkávaly jsme se v průběhu dvou let. Na jejím příkladu je vidět, jak široké možnosti koučink má.

Rozdíl mezi psychoterapií a koučinkem

Naše postoje a naše negativní, nebo pozitivní očekávání nás přednastavují k úspěchu, či neúspěchu. Pokud se však otevíráme možnostem, začnou se dít věci! Mnohému se naučíme, poznáme zajímavé lidi, zažijeme nová dobrodružství, třeba si najdeme nového partnera. Možná se všechno nepovede úplně do puntíku, ale často to dopadne lépe, než jsme očekávali! Je to rozhodně lepší než jen reaktivně žehrat na osud, nedostatek příležitostí, na možná až jednou a na mě stejně nikdo a nic nepomůže.

Další článek vám napíši na téma GROW coaching – metoda psychosociálního rozvoje.

Monika Zajíčková, kouč poradna Therapia

Alkoholismus a jeho hranice - kde jsou?

Alkoholismus a jeho hranice – kde jsou?

Dotaz:

Dobrý den,

nevíme si s manželem rady. Jedná se o mou matku, má letité problémy s pitím. Na náš nátlak byla rok v léčebně, v podstatě jí to zachránilo život, protože se upíjela už k smrti a pokusila se o demonstrativní sebevraždu. Nechtěla se léčit a nedokázala přestat pít.

Vzali jsme si ji domů, aby měla v léčebně motivaci nepít. Chtěla být s námi, ale zase začala pít. Máme dvě děti 5let a 10 měsíců. Když je střízlivá, snaží se (v rámci možností… ) pomáhat. Pak se ale opije a je z ní úplně jiný člověk. Dělá ostudu, je velmi hrubá, sprostá. Léčit se už znovu ale jít nechce. Asi by to po zdravotní stránce už nezvládla absolvovat. Před měsícem se hodně opila, i když jsme byli domluvení na hlídání a měli přijet řemeslníci na dům. Nerespektovala to. Prý vysadila léky na úzkost kvůli zubaři…. Jen díky náhodě jsme se vyhnuli velké ostudě a kompromitaci celé rodiny.

Co máme dělat? Chtěli jsme ji vyhodit, ale nedokázali jsme to.Alkoholismus a jeho hranice - kde jsou?

Nic nerespektuje, stále se jen lituje, podotýkám, že jsme se k ní chovali slušně, neměla důvod zase začít pít. Byli jsme šťastní, že funguje. Teď ale víme, že neumí bez alkoholu žít. Pije ze zvyku, z nudy.

Chtěli jsme jí koupit byt, ale sama nikdy nežila, žila se svou matkou až do její smrti. Neumí si sama vystačit s penězi. Bez nás by byla na ulici. Jsme už po tom všem vyčerpaní. V podstatě nás vydírá, bez naší pomoci nedokáže žít. Ale s námi jí to také nevyhovuje. Popíjí si a pak se ustrojí a jede k lékaři jakoby nic. Např. dnes si došla pro alkohol jen tak, nemá žádný plán dne a tak pije. K psychiatrovi chodí, ale určitě tam neříká to, co by měla. V podstatě jsme zodpovědní za její život. Jsme pod velkým tlakem.

Děkuji za odpověď.

 

Odpověď:

Dobrý den,

vidím, že se nacházíte v extrémně náročné situaci. Život se závislým je velmi nepříjemný a je pro nás ještě mnohdy náročnější, než si vlastně sami uvědomujeme. Jako významné vnímám, že s partnerem držíte při sobě a jste si v tomhle pro sebe oporou. Jako důležité vnímám také to, že máte dvě vlastní malé děti, za které máte skutečnou odpovědnost.

Za život vaší matky nezodpovídáte vy, ale pouze ona sama. Nicméně mám pocit, že tu zodpovědnost za její život přebíráte a její styl svým způsobem umožňujete, protože ji živíte, staráte se o bydlení atd. Rozhodně vnímám aspekt, že je to vaše matka, a proto jsou jakékoli způsoby řešení velmi náročné či zraňující a mohou ve vás vyvolávat spousty pochybností. Nicméně bych nabídl možnost, jestli jste svou povinnost ke své matce již splnila tím, že jste ji dala další šanci po léčbě začít znovu? Za naše blízké nikdy nedokážeme abstinovat, ačkoli se snažíme sebevíc. Jediný způsob, který dobře funguje je nastavit si dobré a pevné hranice, které nebudou překročeny. V případě že překročeny budou, budete na ně náležitě reagovat dle předchozí dohody. To může být i vystěhování nebo přerušení jakékoli finanční podpory. Důležité je, abychom se nedostali do role takzvaných umožňovačů, kteří život závislým defacto umožňují, ale sami nejvíce trpí.Alkoholismus a jeho hranice - kde jsou?

Život se závislým členem rodiny ohrožuje celou vaši rodinu a je třeba zvážit a myslet taky na sebe, což není ve vašem případě sobecké. Je v pořádku myslet na svůj život, potřeby, děti, partnera a psychický stav.

Jelikož vaše matka nedokázala recidivu ukončit, rozhodně by stálo za zvážení opakování léčby. Mohu vás odkázat na stránky léčebny Červený dvůr https://cervenydvur.cz/, na který jsem slyšel v poslední době dobré recenze, ale bez vlastní motivace vaší matky to nikdy nepůjde. Podmínka absolvování další léčby může pro vás být například podmínka pro další podporování vaší matky.

Uvědomuji si, že rozhodování v takových věcech je velmi nepříjemné a náročné. Z tohoto důvodu bych vám doporučil, abyste zkusila najít třeba jen jednorázovou podporu u psychoterapeuta, kde byste se mohla dostatečně věnovat svým myšlenkám, potřebám a věnovat dostatečný čas k promyšlení dalšího postupu. Pokud jste z Prahy, můžete se zkusit podívat na terapeuty na našich webových stránkách www.koucink-psychoterapie.cz .

S pozdravem

Patrik

Mgr. Klára Ulmannová
Sezení s Klárou mi přinášejí nové myšlenky, nadhled, pocit uvolnění, rozpletení starých záležitostí a další praktické dovednosti a vědomosti.
“Ke Kláře chodím už rok a vidím, kolik věcí se dalo v mém životě do pohybu. Líbí se mi její přístup, ze kterého vyzařuje velká empatie, laskavost a také profesionální zručnost. Ať jsem přišla s jakýmkoliv tématem, tak jsem pravidelně odcházela obohacená.  Sezení s Klárou mi přinášejí nové myšlenky, nadhled, pocit uvolnění, rozpletení starých záležitostí a další praktické dovednosti a vědomosti. Pomáhá mi posouvat se v životě směrem, který je pro mě vnitřně naplňující. Děkuji.”
Mgr. Klára Ulmannová

Mgr. Klára Ullmanová

Mgr. Klára Ulmannová
Kláru doporučuji všude, kudy chodím
“Kláru doporučuji všude, kudy chodím:) oceňuji její milý, lidský přístup a vcítění se do mých problémů. Klára mě naučila, jak být více sebevědomou ženou, jak si nastavit hranice a chovat se, tak jak já potřebuji. Terapii již neberu, jako povinnost a stres, ale na každou terapii se těším a hlavně se celkově cítím lépe. Sleduji na sobě pokroky, což mě motivuje k lepšímu životu.”
Mgr. Klára Ulmannová

Mgr. Klára Ullmanová

Monika Zajíčková
Na Katku se obracím opakovaně v různých etapách života
Mám zkušenost s Katkou v rámci dlouhodobého kontaktu. Obracím se na ni opakovaně v různých etapách života. Když jsem řešila problematické vztahy v rodině, zdravotní potíže, deprese. V její přítomnosti jsem měla vždy pocit, že mi opravdu rozumí a naslouchá a moje citlivá místa jsou u ní v bezpečí. A co víc, díky její empatii umí “udeřit hřebíček na hlavičku”, podívat se do hloubky problému. Pomoci nalézt a pojmenovat cestu. A když je problém pojmenovan, je napůl vyřešen, no, ne:)? – Johana V.

Na Katku se obracím opakovaně v různých etapách života

Matka manipuluje mé okolí

Matka manipuluje mé okolí

Dotaz:

Dobrý den,

bude to rok, co jsem přestala komunikovat se svou matkou. Nikdy jsem s ní neměla dobré vztahy. Celý život brala ohledy jen na lidi kolem sebe a mne nikdy nevěřila a nikdy se mě nezastala. S otcem se rozvedla, když mi bylo 5 let. Už několikrát v mé pubertě jsem se s ní nebavila, ale vždy jsem se s ní usmířila já. Teď mám vlastní rodinu a jsem v pozici, kdy se s ní usmířit už ani nechci.

Byla bych ráda, kdyby na mě a moji rodinu zapomněla, vymazala nás ze života.
Bohužel mě stále obtěžuje přes mé okolí. Pomlouvá mě, lže a bohužel lidé okolo nás tomu věří a volají mi, ať se koukám matce omluvit. Nikdo si nevyslechl moji stranu, co se stalo a vidí mě jako špatnou.

Matka manipuluje mé okolíJediné co, že mi má matka napíše přání k svátku a narozeninám mým dětem, ale ani slovo, že by je chtěla vidět. Nebo že ji tato situace mrzí. Jen všude chodí a pomlouvá. Nevím už, co mám dělat, aby mne nechala být.

Odpověď:

Dobrý den,

děkuji Vám za projevenou důvěru a odvahu obrátit se na naši poradnu. Z toho, jak události popisujete, mám neodbytný pocit úzkosti a bezmoci. Máte obavy z toho, že jste se stala obětí manipulátora a potřebujete vědět, jak se vypořádat s pomluvami, pojďme se na všechno tedy společně podívat.

Manipulátoři navenek působí neskutečně pozitivním dojmem. Jsou perfektní kolegové, partneři, přátelé a hlavně rodiče. Všechno ale rozhodně není tak, jak se zdá, všechno jejich chování má nějaký důvod.

Laskavosti přátelům totiž dělají buď na dluh, (protože co kdyby se jim někdy protislužba mohla hodit) nebo proto, že v daném okamžiku potřebují působit dobře. To samé platí i pro jejich děti, ty musí mít skvělý školní prospěch, chodit dobře oblékané a vždycky se usmívat. Ve skutečnosti, ale citově strádají, protože jim rodič nedokáže dát lásku a bezpečí, které potřebují.

Když dítě smysl chování prohlédne a snaží se od manipulativní matky nebo otce odpoutat, nastává buď smlouvání, nebo naopak silná reakce v podobě odmítnutí, které jste vy osobně zažívala v pubertě. V momentě, kdy manipulátor pochopí, že s dítětem už nic nezmůže, začíná peklo ve formě pomluv nebo dokonce stalkingu.

Na konci dotazu se zmiňujete o pocitech viny, které cítíte, protože jste se od matky distancovala. Chci Vám říct, že k nim nemáte důvod a zachovala jste se nejlépe, jak se v dané situaci dalo. Mohu Vás ubezpečit, že cílem Vaší matky bylo, abyste se cítila právě tak, jak se cítíte nyní. S člověkem, jehož základem je manipulativní osobnost se nedá jednat, ve všem bude nějaký háček.

Co se týče pomluv jako takových, nejlepší způsob, jak se jich zbavit je, na ně nereagovat, protože člověk, který pomlouvá, chce získat pozornost, touží po tom, abychom se dozvěděli, že nás pomlouvá.Matka manipuluje mé okolí

Až Vám tedy bude znovu někdo říkat, že se máte matce odmluvit, můžete s klidným svědomím říct, že se z její strany jedná o manipulativní jednání a pokud chtějí, mohou si také vyslechnout Vaši verzi, a dál situaci neřešte. Pokud chcete problematice manipulativních rodičů více porozumět doporučuji Vám si přečíst knihu Manipulativní rodiče,  kterou napsala Isabelle Nazare Aga, jejíž recenze vyšla i na našem blogu: https://koucink-psychoterapie.cz/recenze-knihy-manipulativni-rodice-autorka-isabelle-nazare-aga/.

V případě, že bude její chování pokračovat dál, nebojte se obrátit na naši poradnu, poskytujeme konzultace jak v osobní rovině, tak po Skypu. Pokud máte zájem o osobní setkání, ale nejste z okolí Prahy, můžou Vám při hledání odborníka pomoci například stránky sociální kliniky www.socialniklinika.cz. V případě, že Vás ale pomluvy vážně poškozují a máte o nich důkaz, můžete také zvážit podání trestního oznámení za veřejnou pomluvu.

Je mi jasné, že to není jednoduché obzvlášť, když jde o Vaši matku, ale vytrvejte Michaelo, zas bude dobře.

Zdraví Vás

Honza

Jak to zvládnout, když jsem ve stresu?

Jak to zvládnout, když jsem ve stresu?

Dotaz:

Dobrý den, prosím vás o radu, jak si poradit s následujícím problémem. Když se dostanu pod tlak, strašně znervózním, začnu být nepříjemná až zlá a to i někdy i v úplných hloupostech. Například… vím, že mám někde být na danou hodinu. Doma se s dětmi připravujeme a já když to nejde dle mých představ, tak začnu hrozně znervózňovat a být zlá. Zpětně si uvědomím, že nebýt tlaku času, řešila bych vše úplně jinak. Přitom vím, že třeba 5 min zpoždění nebo i víc by čekající pochopil, ale stejně si nemohu pomoct. Bojuju s tím celý život, že když se dostanu pod tlak, jsem nepříjemná. Stejný tlak cítím i v práci. Najednou řeším hodně požadavků a už nervózním a paralyzuje mě to. Nejsem schopná pracovat kvalitně nebo tak, jak by to bylo, kdybych měla méně úkolů v daný okamžik. Mám to už od dětství. I ve škole, když jsem byla pod tlakem, nešlo se mi ani učit. Zkrátka mě to paralyzuje a ochromí. Nejvíc mě pak ale mrzí, když jsem v té situaci zlá. Jak prosím pracovat s těmito stavy? Děkuji.

Jak to zvládnout, když jsem ve stresu?Odpověď:

Dobrý den, děkuji vám za důvěru, se kterou jste na naši poradnu obrátila. Vašim potížím rozumím tak, že v situacích, které jsou pro vás stresovými, máte problém ovládnout své chování. Chápu, že vědomí toho, že nedokážete ovládnout svůj stres, pro vás může být oslabující. Bohužel současná doba na nás klade řadu nároků a občasným stresovým situacím se tak nelze vyhnout. Ale nebojte, stres je možné mít kontrolou a lze se tomu naučit.

Stres je něco, co je součástí naší lidskosti, nelze se ho plně zbavit, můžete s ním však pracovat. Vás organismus vyhodnotí některé situace jako ohrožující  a přejde na “nouzový režim”, kterým vás chce před nebezpečím ochránit (může se jednat o i situace psychicky náročné, včetně práce či dětí). Následuje stresová reakce, která může mít různé podoby: může se objevit nervozita, nepříjemné projevy vůči okolí, zamrznutí či paralýza a pocit, že nejste schopna adekvátně reagovat. Taková stresová reakce se může dostavit nezávisle na tom, jak dobře jste na danou situaci připravena, nebo i když víte, že přijít o pár minut později není žádná tragédie.

Měla bych pro vás několik tipů na “první pomoc při zvládání stresu”. V okamžiku, kdy si uvědomíte, že jste se ocitla pod tlakem, cítíte se paralyzovaná či nervózní, pokuste se zaměřit na svůj dech: několikrát se záměrně zpomaleně nadechněte a vydechněte. Dáte tím vašemu organismu signál, že nejste v žádné nebezpečné situaci. Postupně si pak můžete všimnout, že se vaše srdeční frekvence zpomalila a vaše tělo se začíná uklidňovat. Tím dostanete pod kontrolu fyziologickou stránku stresu. Můžete se také zaměřit na držení těla: pokuste se nezatínat svaly a držet tělo vzpřímené. Dále je třeba ovládnout mysl: snažte se vyvarovat negativních scénářů. Např. pokud víte, že se o pár minut opozdíte, nemyslete na zpoždění jako takové, ale na úspěšné přesunutí se na místo. To, že se vám nakonec podaří situaci zvládnout, berte jako fakt.

Jak to zvládnout, když jsem ve stresu?Uvědomuji si, že když se pak ocitnete pod tlakem, může být těžké okamžitě se snažit získat nad vlastním stresem kontrolu. Taky je možné, že vám chvíli potrvá, než se to naučíte. Můžete však průběžně trénovat: čas od času můžete samu sebe vědomě uvést do situace, která vám bude nepříjemná. Nezapomínejte, že jde pouze o trénink. V takové situaci se pak snažte zaměřit na své tělo, na jeho reakce i na svou mysl. Jakmile se naučíte své reakce rozpoznávat, snáze je pak budete schopná ovládnout i v situaci, která nebude tréninková a kdy se opravdu budete cítit pod tlakem.

I přes to, že se vám někdy může zdát, že momentální situace má nad vámi navrch, není to tak. Se soustředěním i praxí můžete získat kontrolu nad stresem i svými reakcemi. Máte odhodlání se tomu postavit a to je prvním krokem, jak to dokázat.

Držím vám palce,

Lucie

Poradna Therapia

Kniha Závislost- autor Heinz-Peter RöHR

Kniha Závislost- autor Heinz-Peter RöHR

Další skvělou knihou od spisovatele a terapeuta Röhra je právě kniha Závislost. Autor se zde zaměřuje zejména na alkoholovou a drogovou závislost, kde srozumitelně vysvětluje všechny nutné fáze závislosti tak, aby vedly k uzdravení.

Čím si závislý prochází?

K první fázi závislosti patří Popření. Závislý není schopný ani ochotný si závislost přiznat a tA se tak nadále prohlubuje. Do druhé fáze patří zlost a sebenenávist , kterou závislý směřuje k sobě a k okolí, hledá viníky.  Třetí fází je zpracování smutku, tato fáze je nutná k vyléčení závislosti a závislý tím musí projít. V této chvíli je důležité i přijetí závislosti jako nemoci. U procházení smutkem však bývá u závislého problém, že má tuto emoci zablokovanou právě proto, že se neustále otupoval návykovými látkami. Stejně tak se musí závislý vyrovnat s pocity nenávisti a zlosti na sebe. Závislý často ztrácí kontrolu nad sebou, a to i mimo recidivu a často projevuje vztek a je nevraživý. Jeho zlost je v něm zacyklená.

Zajímavostí na zakončení celého procesu je to, že autor upozorňuje na to, aby blízcí vyléčeného závislého přivítali s otevřenou náručí a radostí nikoli s obviňováním a „trestáním“ za jeho „prohřešky“. Přestože blízkým svou závislostí ubližoval, nesmí zůstat v roli toho špatného, jinak ho to k závislosti opět potáhne.

Kniha Závislost- autor Heinz-Peter RöHR

Spoluzávislost

Auto se zmiňuje i o spoluzávislosti, která byla dlouhodobě podceňována. Do spoluzávislosti jsou zataženi členové rodiny či partneři ať chtějí nebo ne. Spoluzávislý přirozeně vyvažuje chování závislého – zachraňuje mu práci, splácí dluhy apod. Paradoxně tím však závislému může napomáhat v udržování závislosti. Spoluzávislí odpírají závislému lásku, vyčítají a snaží se vytvořit nátlak, závislý však na tyto projevy reaguje pouze vzdorem a konečně si tak může vytvořit další argument, proč požít alkohol či drogu. Často se tak i spoluzávislý ocitá v propasti dluhů, emočního propadu, úzkosti a nakonec i u něj může hrozit závislost. Jeho cílem je pouze vyléčení závislého a to mu bere energii.

U léčby chorobné spoluzávislosti je důležité abstinovat od pomáhání, což spoluzávislému přináší pocity úzkosti. Je také zapotřebí pochopit důvod vzniku spoluzávislosti. Ten většinou vzniká již v dětství, kdy jeden z rodičů byl závislý a dítě se ho naučilo zachraňovat. Může se jednat o vztahovou závislost, kdy byl rodič na dítěti chorobně citově závislý a nedokázal zdravě prožívat vztah se svým partnerem. Jindy je příčinou to, že spoluzávislý jako dítě nedostal od rodičů moc lásky nebo byl napak moc rozmazlován, což znamená, že rodiče nedbali na jeho pravé potřeby, ale na to, aby si jich cenil a kupovali si tak lásku svého dítěte.

 

Vítězství nad závislostí

K tomu, aby bylo ukončení závislosti úspěšné je zapotřebí, aby našel bývalý závislý smysl svého života a měl cíl. Jinak hrozí, že poté, co se za několik měsíců podaří napravit vše, co závislý pokazil ve svém životě, přijde recidiva. Je zapotřebí, aby měl člověk vizi a plnil si své sny. Je také zapotřebí, aby bývalí závislí poznali skutečnou hloubku a hodnotu života. Toto poznání jim většinou chybí.

Čím vlastně končí celý „souboj“s návykovu látkou?…..Přiznáním porážky sebe sama. Přiznáním , že droga nebo alkohol jsou silnější než já. Nelze udržovat kontrolované braní, dát si občas alkohol nebo drogu, protože tento souboj nelez vyhrát.

Kniha Závislost- autor Heinz-Peter RöHR

Typy osobností závislých

Existuje typ osobnosti, který inklinuje k závislostem jakéhokoli druhu.

Závisle depresivní osobnost – závislá na mínění druhých, často v roli oběti, dominantní partneři, neumějí říkat ne a nechávají se zneužívat. Návyková látka těmto lidem pomáhá s frustrací, která nastává poté, co potlačují své pocity jako vztek či smutek, jelikož se obávají konfliktu.

Narcistní osobnost – tato osobnost působí navenek velmi sebevědomě, ale uvnitř je křehká. Navenek reaguje agresivně a brání svá práva. Tímto chováním však zakrývají neschopnost milovat sebe sama. Cítí málo sebelásky a to ho dohání k tomu, že nechává trpět své okolí i sebe. Mají pocit, že byli ošizeni, že mají málo lásky, strachy, že selžou. Funkce návykové látky je, že prožívají grandiozní myšlenky a neprožívají šeď života, ze začátku návyková látka tlumí zášť, později ji ale může zvětšovat, droga ze začátku pomáhá tlumit pocity frustrace a neúspěchů.

Hraniční porucha  – nesnášejí samotu, partnery si buď idealizují nebo očerňují, nemají žádnou stabilitu sami v sobě, takže neustále vyhledávají neklid. Neklid a nestabilitu vytvářejí i ve svých vztazích. V životě jdou ve všem do extrému – v sexualitě, drogách, vztazích, konfliktech. Právě pocit velké vnitřní prázdnoty je vede k vytváření neklidu, aby se „něco dělo“. Návykovými látkami potlačují nudu a prázdnotu. Závislost u nich vede často k sebepoškození či je spojena se sebevražednými cíli.

Závislí lidé trpí konfliktem mezi autonomií a závislostí. Neumějí dobře zacházet se svobodou. Buď si ji vymezují příliš nebo si jí nechávají brát. V tématu závislosti je důležité zpracovat vzdor vůči rodičům, protože právě ten znemožňuje dospět k vlastní dospělosti.

 

Autor se v knize věnuje kromě závislosti na návykových látkách také jiným závislostem:

 

Vztahová destruktivní závislost

Jedná se o tzv.toxické vzahy. Mezi tyto typy vztahů patří vztahy, kde je partner odtažený, chladný a druhý ho dotuje láskou, manipulativní a náladový, kdy partner jedná podle jeho nálady  a utěšuje jeho nálady, partner nesamostatný a dětský, který se nechává obskakovat, partner morous, kdy jeho partnerka má stále dobrou náladu, kterou ho dotuje.

Jeden z partnerů tam tímto způsobem začíná hrát rozmazlené dítě a druhý je v roli dospělého rodiče, který je pro svého partnera dítě řešitelem problémů, což mu dodává hodnotu. Časem ho to však začíná vysávat a opakuje stále stejnou chybu a to, že nemyslí na sebe a svůj život. V toxických vztazích dochází často k citovému vydírání ze strachy dominantního partnera. K vyléčení z tohoto druhu vztahu je potřeba přestat se bát vlastní nezávislosti a samoty. 

Kniha Závislost je cenná také tím, že se v ní autor věnuje mnohým jiným závislostem jako je workoholismus, závislosti na jídle, gamblerství a dává tak nahlédnout ucelený celek toho, jak jakákoli závislost zasahuje do života člověka a jeho okolí. Čtenář také pochopí, že v jakékoli závislosti hraje roli nízké sebevědomí člověka, pocit vnitřní prázdnoty a nelásky k sobě a ne jen slabá vůle, jak je mnohdy u veřejnosti skrze závislosti známé. Závislý člověk hledá ve skutečnosti vztah k sobě samému, ale závislost ho uvrhla do ještě většího znehodnocení než cítil před ní. Už právě proto, se vytváří mnohdy nekončící koloběh opakovaných chyb, kdy závislý znovu sáhne po návykové látce, protože nedokáže najít oporu sám v sobě. Pokud však závislost zvládne, je mnohdy silnější než kdy předtím. Uvědomí se plně své hodnoty a váží si sám sebe a svých životních priorit.

Tereza Malimánková(Zahrádková)

Poradna Therapia