Příspěvky

O svůj život a o sebe se staráme stejně jako o své věci

Kdysi dávno jsem jela v autě s klukem, který skoro na přechodu přejel chodce. Téměř provokativně ho skoro“ štrejchnul“ o záda a když se jsem se vyděšeně zeptala, co to bylo, řekl – vždyť šel na červenou a já měl zelenou! Měl prostě pocit práva, ctil svá objektivní pravidla, ale lidské nikoli. Tenhle kluk měl později diagnostikovanou narcistní poruchu osobnosti. V životě mu často chyběla lidskost a cítil pocit práva i v situaci, kdy se ostatním dělo bezpráví. Svá objektivní pravidla mu dávala jistotu, v lidských pravidlech a v emocích se ztrácel, tak do těchto vod raději nezaplouval a smál se tomu.

Jedna moje klientka si koupila vysněné auto, bála se řídit, tak si ho zatím jenom koupila. Mohla se na něj jen dívat a pomalu se s ním seznamovat, ale ona ho postupně začala půjčovat manželovi, který měl svoje auto, ale její bylo novější. Pak se na něj ale zlobila, že jí auto začíná brát, protože on začínal mít pocity oprávnění na něj. Takhle to bylo i s jejím životem, dávala často všanc svůj život a jeho řízení někomu jinému, ale pak se vnitřně zlobila. Na druhé i na sebe. Strach jí zabraňoval řídit si svůj život sama.

Jiná klientka se cítila ovládána svými bohatými rodiči a i nákup auta proběhl pod rodičovským direktem. Když si chtěla vybrat levnější a zaplatit sama, rodiče se naštvali, a  tak od nich dostala lepší a dražší, ale to už museli zaplatit rodiče a ona musela být vděčná. Odmítnout je bylo těžké, otec byl uražený a mamince to bylo líto. Klienta často bojovala s pocitem, že dostává od rodičů něco, o co nestojí, ale pak to vlastně musí používat, aby se rodiče nezlobili. Nenechali ji vyrůst. Stejně tak ji nedovolili koupit horší auto, kde by zažila pocit samostatnosti, ale zase se dostala do role, kdy splácí zbytečně drahé auto rodičům a musí jim být vděčná. V jejím životě měli rodiče stále tuto roli a ona se k nim vztahovala stejně jako s autem. Dělala často něco, co nechtěla, aby si její rodiče nepřipadali nepotřební, ale místo toho chtěla vyrůst.

Jiný klient se po dlouhé době dostal z průšvihů, přestal brát drogy, začal splácet dluhy a založil si rodinu se zdravými vztahy. Sám to pojmenoval, že měl všechno. Pořídil si dokonce své vysněné auto BMW.Ale stalo to, co vždy, že když měl všechno něco se v něm zlomilo a byl konec všeho. Se svým vnitřním nezaléčeným vzorcem „nezasloužím si“ začal dělat opět špatné rozhodnutí a se svým vysněným autem zacházel stejně jako s jinými vysněnými věcmi. Přestal ho opečovávat a začal získávat pocit, že auto vydrží všechno. Vyrůstal v podmínkách, kde sice měli všechno, ale on jako dítě nezašil moc jemné péče. Musel přece všechno vydržet, aby byl pořádný chlap. A tak v dospělosti tak zkoušel své auto i rodinu, že opět všechno ztratil.

V životě se v našich věcech odráží náš způsob života úplně stejně jako se odráží naše přístup na našich vztazích. Nemusí to být jen naše auto, ale také náš mobil, byt, vybavení bytu. Věci nám někdy mohou dát vodítko k sobě samým. Někdy se můžeme dokonce pokusit obrátit náš přístup k věcem, aby se zlepšila naše péče k druhým či sobě.Jiná klientka dlouho váhala s opravou obrazovky svého mobilu.Několik měsíců používala každodenně rozbitou obrazovku telefonu, i když na něm téměř nebyla vidět písmenka.Kamarádi ji říkali, že by takový telefon  nevydrželi používat. Najednou si uvědomila, že takto zachází i se svým životem. Vydržela dlouhodobě nepříjemné věci ve vztazích, nedokázala o sebe dobře pečovat, energii stále věnovala ostatním, ale péči o sebe odkládala. Rozhodla se opravit si telefon  a začala uklízet svůj byt. Jak sama říkala, jakoby se najednou rozhýbala stagnovaná energie v jejím životě. Začala uklízet byt a zároveň uklízela i vztahy ve svém životě. Nejednalo se o běžný úklid, ten zvládala každodenně. Začala prodávat staré oblečení, které roky nenosila, darovala knihy, které roky nečetla, daroval kosmetiku, kterou nepoužívala a s tím si začala uvědomovat, že v určitých přátelských vztazích a také ve vztahu s partnerem stagnovala.Ustrnula na jenom místě, už dlouho nebyla spokojená ve vztahu, neuměla si prosadit své důležité potřeby a najednou se všechno pohnulo. 

Jedna má klientka si uvědomila, že zůstává příliš dlouho někde, kde už jí to nic nedává. Uvědomila si to právě přes její staré auto. Milovala ho, ale když jí ve vysoké rychlosti na dálnici odlétlo kolo, uvědomila si, že už je pro ni auto nejen nefunkční, ale i nebezpečné. Stejně tak jí došlo, že žije v bytě, kde je hrozný hluk a už tam je roky nespokojená a je v práci, kde se nechává dlouhodobě vydírat, a právě její auto jí pomohlo v tomto poznání.Zrod takového chování byl v jejím dětství. Rodiče se často hádali a bála se svého otce, před kterým se schovávala, když byl agresivní.Žít v nekomfortu a nepohodě bylo součástí jejího běžného života. A tak to nevědomě opakovala i v dospělosti. 

Tak jak pečujeme o svůj život se často odráží v naší péči o naše vlastní věci, nikoli o věci druhých !To může být mnohdy rozdíl.Pokud pečujeme pouze o věci druhých, mámě vnitřní vzorec, že druzí jsi důležitější. Není však výjimkou, že se setkáme s někým, kdo vyloženě zanedbává své věci a věci druhých.Nebo dokonce s někým kdo se chová k věcem svými cizím vyloženě destruktivně.Takto pak vypadají i jeho vztahy. Jsou rozbité a plné bolesti. 

Svoje zdraví  a život můžeme ovlivnit buď tak, že začneme sledovat své myšlenky, měnit je a tím měnit i svoje chování.Tím se nám začne život sám měnit, protože naše chování a jednání se odráží ve vztazích. Nebo to může udělat obráceně. Začneme sledovat jak vypadá náš byt, které věci nám tam už nejsou příjemné, uvědomíme si, jak se staráme o své auto, jak často zaléváme naše kytky.Zaměříme se prostě na své hmotné věci s zkusíme si uvědomit jejich symboliku v našem vlastním životě. Tím, že opravíme své věci nás to bude samo tlačit k tomu opravovat i své vztahy a svůj vztah k sobě samému.

Jak se vy chováte ke svému autu nebo bytu? Jakým způsobem své auto řídíte a jak řídíte svůj vlastní život?

 

 

Tereza Malimánková

Poradna Therapia

Souvislost duševního zdraví s fyzickým

Dotaz:

Dobry vecer. Chtela bych prosim odborny nazor a takove nakopnuti k tomu, zda zacit opravdu resit s odborniky. Od ledna litam po doktorech, jelikoz uz muj zdravotni stav byl neunosny a vycerpavajici. Strasne pribiram na vaze, vypadalo mi extremne moc vlasu, jsem neustale unavena, caste bolesti hlavy. Zacala jsem mit problem se spankem, ktery mi nikdy problem nedelal, vykyvy nalad, pocity absolutniho prazdna, problemy s pameti, vyjadrovanim se a soustredenim. Nedokazi se primet k zadnym jinym vecem, nez k tem povinnym (jit do prace) nebo tem, ktere mi pomahaji utect na chvili od reality (party a alkohol). Mam 5,5 letou dceru a ve vetsine pripadech se nedokazu primet k tomu jit sni odpoledne na prochazku, nebo si s ni neco zahrat a pod. Porad ji rikam zitra, zitra, maminka je unavena.

Od rozvodu se mi nepodarilo najit zadneho partnera, s kterym bych byla stastna. Spise samy stres z jejich neustaleho obvinovani, podezrivani, neduvery i neschopnosti pomoci s finanční situaci. Otce me dcery jsem po rozchodu prosila jen o to, aby byl milujici tatinek a choval se zodpovedne (dceru si strasne moc pral a chtel ji dat to, co on v detsvi nemel). Otec je spis z povinnosti, dceru si bere jednou za 14dni na vikend kdy ji vetsinu casu stejne ma nekdo jiny, slibuje ji, ze zavola a neozve se ji atd.. dcera ho miluje a kdyz kvuli nemu place, svira se mi hrud. Je samy dluh, ktery za nej musim resit jelikoz mame jeste byt v SJM. Je neuveritelny lhar. Jeho nova zena s tim nehodla nic delat ani mu stim pomoci, spis mu pomaha do toho padat vic a vic. Rok 2020 byl psychicky nejnarocnejsi. Partner v tomto roce byl opravdu velky stres.

Na jare jsem malem diky neshodam s kolegyni prisla o praci. V prvni vlne covidu se mi odstehoval bracha, ktery semnou bydlel a financne mi pomahal. Zrovna zavrene skolky a ja s dcerou doma 2,5mesice za 80% nizkeho platu. S penezi se peru uz rok a vzdy, kdyz to vypada, ze bude dobre, neco se pokazi, ale to si tak nejak rikam, ze bylo vzdy. A situace ve svete ohledne covidu. Kdy nikam nesmime, kdy nic neni jiste, kdy jsem presvedcena, ze zdravi je to jedine, o co tu jde, me uplne zzira uvnitr. Mam diagnostikovany adenom hypofyzy o vel 2mm. Pred lety jsem mela vysoky prolaktin, ktery je nyni v poradku a mam pro zmenu vysoky kortizol. Od ledna jen beham po doktorech a posledni doktor mel potvrdit ci vyvratit cushinguv syndrom. Trosku jsem v nej doufala. Bude znam problem, vyresi se a bude dobre. Jenze endokrinolog si tuto diagnozu nemysli. Udelal mi jeste nejake testy a cekam na vysledky. Co se bude dit, kdyz se toto nepotvrdi.

Uz si zacinam opravdu pripoustet, ze ten problem bude v psychice. Porad se snazim si rikat, ze jsou na tom lide mnohem hur. Ale vse co se posledni dobou deje, je pro me osobne proste strasne tezke. Kdyz mam pocit, ze jsem se presvedcila, o tom, ze jsou horsi veci, tak prijde vitr, ktery to sfoukne jak domecek z karet. Pred 3mi tydny jsem podstoupila interupci, ktera pro me byla neuveritelne tezka. Bohuzel po zvazeni vseho, mi tohle prislo jako nejspravnejsi reseni. Moje těhotenství prislo v nejhorsi moznou dobu. Lekari mi 4 roky tvrdi, ze pokud bude chtit otehotnet, bude potreba nasadit leky. Ze to jinak nepujde a nebo opravdu obtizne. Nikdy jsem si moc nedavala pozor a najednou to prislo po jedne jedine noci.

Uz jsem zoufala. Chci se dat do kupy hlavne kvuli dceri. Ona je jediny duvod, proc bojovat. Nedokazu se uz na veci divat pozitivne. Drive jsem ve vsem spatnem hledala neco dobreho. Dnes uz se o to ani nepokouším, jelikoz mi prijde, ze cim pozitivneji myslim, tim hur se mi vse vraci. Chtela bych zase zacit zit, ne jen prezivat. Hlavne se citit zdraveji. To jen tak v nejake kratke kostce. Prosim o nazor, zda vyjmenovane zdravotni obtize muzou souviset s psychickymi problemy. Dekuji za nazor a preji hezky vecer.

Odpověď:

Dobrý den ,

Všechny zmíněné problémy mohou přímo či nepřímo souviset s vaším dlouhodobě zhoršeným zdravotním stavem. Podle vašeho popisu je ve vaše životě velmi velké množství stresu, se kterým se vám nedaří samotné pracovat. Jako velmi důležité vnímám, abyste dokončila všechna doporučená vyšetření a léčbu, kterou Vám odborníci navrhnou. Zároveň by stálo za zvážení, zdali byste byla ochotna vyhledat psychiatra ve vašem okolí. Psychiatr by Vám mohl pomoci s potíži se spánkem a mohl pomoci skrze medikaci snížit váš aktuální stres, snížit kolísání nálady a připravit tak vhodnou půdu pro další práci na vaší psychice.

Vzhledem k závažnosti vašich obtíží bych vám doporučil vyhledat psychoterapeuta ve vašem okolí. Zkuste se podívat na naše stránky www.koucink-psychoterapie.cz, jestli by Vám vyhovoval některý z našich terapeutů. Jelikož ale popisujete i obtížnou finanční situaci, možná by bylo vhodné vyhledat ordinaci klinického psychologa, který dělá psychoterapii hrazenou zdravotní pojišťovnou. Vzhledem k povaze vašich obtíží bych Vám doporučil, abyste zcela omezila party, alkohol a hledání nových potencionálních partnerů či využívání jednorázových partnerů a soustředila se hlavně na sebe a svou dceru, která Vás potřebuje nejvíce. Výkyvy nálady, vyčerpání ztráta chuti mohou souviset s dlouhodobým nedostatkem spánku a stálo by před užíváním medikaci zkusit nejprve přirozené způsoby jako je pravidelný režim, kdy si jdete lehnout a kdy vstáváte. Zdravá strava, pravidelný pohyb, omezení modrého světla alespoň hodinu před spaním (televize, počítač, telefon) a omezení kofeinových výrobků.

Doporučoval bych vám jednoznačně psychické obtíže nepodceňovat, jelikož nyní se s nimi ještě můžete zvládnout vypořádat v relativně rychlém čase a situaci využít pro svůj osobní rozvoj. Interupce je velmi zásadní zákrok a přináší sebou pro ženu většinou velmi obtížné pocity, emoce, kterým je potřeba věnovat dostatek péče a času pro zpracování tak zásadního zákroku. K povaze vašich problémů vám tedy radím vyhledat psychoterapeutickou péči a zkonzultovat i své problémy s psychiatrem. Zkuste se nyní zaměřit pouze na sebe a svou dceru. Pokuste se zcela vyhnout návykovým látkám jako je alkohol a všem dalším drogám, které mají zásadní vliv pro rozvoj psychických obtíží.

Přeji mnoho sil

Poradna Therapia

V zajetí obav o zdraví

DOTAZ:

Dobrý večer,
obracím se na Vás s prosbou o radu, protože si už nevíme rady s mou maminkou. Co je korona, tak chodí jen do práce a z práce. K nám nechce jezdit a hledá stále výmluvy. Před měsícem se jí narodila druhá vnučka a stále ji neviděla, protože se bojí, ale čeho, to nevím a ona nejspíš to taky neví. Stále opakuje, že nás má ráda a chtěla by nás vidět, ale neví, jak to má udělat. Prý jsou nějaké pravidla, které nemůže překročit. Když se jí zeptám, jestli se bojí, že nás nakazí nebo my ji, tak odpovídá, že se bojí z obojího.

Doma nosí roušku, když někdo náhodou dojde k nim a nejlépe to vyžaduje i po nás – rodině. Nosí ji už i na dvoře, kde nikdo není. Samozřejmě se to odrazilo na jejím zdraví, má stále opary, kterých se nemůže zbavit. Už nechodí nakupovat, ani do přírody se psem. To musí tatínek. Bohužel to vyvrcholilo už tak, že musí být s ní doma, ale neumí vysvětlit, proč nechce, aby aspoň on jel na výlet, za vnučkama a ani vnučku, která byla její priorita číslo jedna, nechce vidět… Teda ona říká, že nás chce vidět, ale neví, jak to udělat atd…

Podle všeho, co jsem si četla, trpí maminka agorafobií. Mluvila jsem s ní o jejích stavech, aby mi vysvětlila a já pochopila, co cítí a prožívá, také jsem jí nabídla pomoc, že spolem zajdeme k odborníkovi – psychologovi, ale ona o tom nechce ani slyšet, stále opakuje, že je v pořádku, jen my jí nerozumíme. Chtěla bych se zeptat, jak pracovat s ní, aby aspoň se svými vnučkami žila jako před tím. Dceři těžko jde vysvětlit, že babička ji chce vidět, jen teď má hodně práce, přece jen jí bude šest let a už to vnímá. Je lepší pro její zdravotní – psychický stav, abychom ji ustoupili a netlačili na ní a raději jezdili jen za ní a nikam ji nenutili? Mám obavy, jestli vůbec v jejím stavu vnímá to, že ubližuje hlavně sobě. Byla vždy hubená, ale teď je ještě pohublejší, bledá. O nic nejeví zájem a to měla mnoho koníčků. Je možné, že už má i deprese, z toho jak se sama v sobě nevyzná. Budu ráda za jakoukoliv radu, protože k psychologovi ji nedostaneme a mám obavy, že se jednoho dne psychicky zhroutí. Předem děkuji za odpověď.

 

ODPOVĚĎ:

Dobrý den,
předně děkuji za Vaši důvěru svěřit se s tímto dotazem. Je mi jasné, že je to pro Vás tíživá situace. Také si představuji, že možná jednak prožíváte obavy o svoji maminku i její zdraví a na druhou stranu můžete možná prožívat také zlost či lítost, že maminka nechce trávit čas se svojí vnučkou a „nefunguje“ jako dřív.

Koronavirová epidemie zacloumala psychikou mnoha z nás. Někdo tuto novou zkušenost prožívá lépe, někdo bohužel hůř a takto se může nahromaděný stres z obavy o zdraví zcela určitě projevit.

Zda Vaše maminka trpí agorafobií nebo něčím jiným asi takto nelze jednoduše určit. Mohou to být úzkosti, může to souviset s depresivními projevy, může jít o fobii. Jak se to přesně nyní nazve asi není tak podstatné a spíše důležité je, že maminka není v takovém ladění jako ji znáte a to, jak to konkrétně trápí ji.

Věřím, že je to těžké. Rozumové argumenty, že máte např. udělaný test nebo jste očkovaní, pravděpodobně Vaši maminku nepřesvědčí. Z toho, jak to popisujete, má strach opustit svoje bezpečné místo a požaduje ještě, aby s ní někdo byl (Váš tatínek), aby nebyla sama. Psychologická pomoc je na místě, nicméně pokud člověk sám nechce, je to poměrně obtížné. Vaše maminka může prožívat obavy, možná se bojí jít pro pomoc, že ji někdo označí za blázna, možná se bojí, protože neví, co to obnáší. To všechno je srozumitelné a v první řadě do toho člověka nejde nutit. V dnešní době lze vyřešit mnoho věcí již online, což by mohlo být pro Vaši maminku schůdnější. Zkuste jí to v tomto případě co nejvíce usnadnit, to znamená zkuste vyhledat nějakou psychoterapeutku (nejčastěji tyto fobie či strachy řeší Kognitivně behaviorální terapie – KBT, ale pomohou i jiné směry) nebo pro začátek třeba jen psychologické poradenství (psychologické poradenství je krátkodobého charakteru, jde spíše o podpůrné konzultace) a spolu jí zkuste zavolat a domluvit se na termínu. V každém krajském městě jsou také krizová centra, kam lze bez jakéhokoliv objednání zajít. Jde o ihned dostupnou konzultaci, kam může přijít kdokoliv se svým problémem.

Předtím se s maminkou však zkuste znovu ještě jednou pobavit. Zkuste mamince jen naslouchat, zeptejte se, co vlastně prožívá, snažte se ji co nejvíce pochopit a zároveň ji nepřesvědčujte, že jsou to nesmysly, co si myslí. Zároveň však také mluvte o sobě, řekněte, jak to máte vy, klidně řekněte, že o ni máte strach nebo že vás mrzí, že nechodí za vnučkami. To je také důležité. Vy totiž máte také svoje potřeby, svoji rodinu, o kterou potřebujete pečovat a mít na to sílu, zejména péče o malé miminko je velmi intenzivní. Tento problém však není Váš, je Vaší maminky a nikdo jiný to za ni vyřešit nemůže. Bohužel sama se musí rozhodnout, zda stav, ve kterém nyní žije, jí vyhovuje nebo s tím bude něco dělat. Netlačte proto na ni, jen jasně vymezte také svoje potřeby a pocity. Zároveň je důležité, aby maminka věděla, že jí pomůžete, pokud bude sama chtít, rozhodnutí je ale pouze na ní.

Věřím, že je to velmi těžké takto to udělat, nicméně pomoc mamince nabízíte, nenecháváte ji bez pomoci. Držím moc palce.

Klára
Poradna Therapia

 

Rodič alkoholik

Dotaz: Dobrý den, je mi 16 let a už delší dobu mám problém s úzkostmi. Moje máma bývala alkoholička, byla cca. rok na léčení a potom bylo vše v pořádku. Před rokem odešla z práce a do dnes jinou nenašla. Začala pít a mě to hrozně ničí jak psychicky tak fyzicky, nevím co mám dělat. Snažila jsem se o tom s ní mluvit, ale odpověď vždy byla ve smyslu: ,,já si tím jen čistím hlavu, všechno jsem pos**** a jsem hrozná máma, nikdo mě nemá rád…” Opravdu už nevím jak bych jí pomohla. Můžete mi prosím poradit?

Odpověď:
Dobrý den,

Děkuji Vám za odvahu napsat tento dotaz. Chápu, že situace, ve které se nacházíte, je pro Vás těžká. To, že se závislost po léčení vrací, se bohužel stává. Alkohol je nemoc a proto lidé, kteří jsou na alkoholu závislí, potřebují pomoci. Chápu, že mámě chcete pomoci, avšak není na Vás, abyste situaci řešila sama. Závislostem se věnují odborníci. Často se stává, že závislí odmítají pomoci, protože mají za to, že tomu tak není. Přijde mi důležité se někomu ve svém okolí svěřit, za to, že Vaše máma má problémy se závislosti se nemusíte stydět a rozhodně zato nemůžete – není to vaší vinou.

Pokud máte ve svém okolí dospělého, kterému důvěřujte určitě, bych si s ním o tom promluvila. Může to být někdo z rodiny, učitel nebo třeba školní psycholog, výchovný poradce. Pokud byste potřebovala si s někým promluvit, nebo získat více informací o problému, můžete zdarma zavolat nebo napsat na chat Linky bezpečí. https://www.linkabezpeci.cz/sluzby/zavolej-nam/

Úzkosti jsou reakcí našeho těla na pocit ohrožení. Úzkost může být doprovázena i tělesnými projevy jako je bušení srdce či bolest břicha. Při takovém stavu Vám můžou pomoci různé techniky jako zaměření na svůj dech nebo relaxace. Pokud procházíte akutním stavem úzkosti, můžete zavolat na krizovou linku nebo linku první psychické pomoci. http://linkapsychickepomoci.cz/ Operátor by Vám mohl pomoci stavem úzkosti projít.

Můžete být pro svou mámu oporou a být tu pro ni, ale rozhodnutí skončit s alkoholem musí být na ní. Zároveň byste neměla zapomínat sama na sebe a nenakládat si víc než sama unesete. Přeji hodně sil.

Tereza

Poradna Therapia

Jak nalézt energii při dlouhé karanténě?

Dotaz: Dobrý den, chtěla bych vás moc poprosit o radu. Jsem studentka na gymnáziu a vzhledem k onemocnění COVID-19 jsem už několik měsíců doma a studuji přes počítač.
V prvních měsících mi tato forma studia nějak zvlášť nevadila, ale poslední dobou nemám na nic náladu, nic mě nebaví a jsem na všechny okolo hodně nepříjemná. Už vážně nevím, jak mám získat svoji energii zpátky, a hlavně jak mít chuť na to vstát ráno z postele a jít se učit. Jsem už ze všeho opravdu dost unavená a neumím si v této situaci poradit.

Předem děkuji za vaši odpověď.
Míša

 

Dobrý den Míšo,

Děkuji za důvěru, se kterou se na nás obracíte.

Popisujete, že poslední dobou poté, co jste již několik měsíců doma díky on-line výuce, která Vás ani ze začátku moc nebavila, ale teď jste zcela ztratila náladu, nic Vás nebaví, jste nepříjemná na lidi kolem sebe a nemáte chuť ráno vstát z postele a jít s učit.

Když člověk chodí do školy za účelem vzdělávání, nenaplňuje to pouze jeho touhu po vzdělání, ale důležité také je, že se ve škole potkává s jinými lidmi, baví se i o věcech mimo školu. Neznám Vás osobně, mohu jen předpokládat, že se pravděpodobně i ráda do školy hezky oblékáte, češete, případně malujete. Dalším bodem, který přispívá k tvorbě dobré nálady je i pohyb, nejen tělocvik, ale i chůze do školy, ze školy, mohu předpokládat, že jste si dřív i vyšla s kamarádkami někam ven.

Pokud tedy kromě kontaktů s jinými lidmi ubyl i pohyb, bylo by dobré, abyste hledala možnosti, jak tyto obě věci nahradit. 

Zkuste se domluvit s kamarádkou či kamarádem na procházce či nějakém sportu, který se dá dělat venku při současných omezeních. Pokud to není možné, bylo by fajn, kdybyste zkusila jít na procházku s některým členem rodiny, případně alespoň sama. Pokud máte pocit, že Vás to nebude bavit, můžete zkusit například fotit nebo za chůze poslouchat nějakou e-knihu či něco jiného. Zpočátku se Vám pravděpodobně nebude chtít, ale vytrvejte, bylo by fajn chodit ven každý den. Můžete také udělat někde v lese krmítko pro ptáčky a chodit ho doplňovat. 

Kromě pohybu na čerstvém vzduchu můžete zkusit hrát společenské hry s rodinou. Souběžně by bylo fajn, kdybyste zkusila přemýšlet o nových koníčcích, pokud Vás Vaše dosavadní netěší, či je nemůžete teď dělat. 

Nebo například můžete zkusit najít nějaký dobrovolnický projekt odpovídající Vašemu věku, do kterého byste se mohla zapojit. 

Máte něco na co se těšíte, až se situace zlepší? Jak plánujete léto? Chápu, že v současné situaci není moc příležitostí něco plánovat, ale co zkusit plánovat alespoň něco? Těšení také dodává endorfiny a pomáhá nám zlepšovat náladu. 

Prostě najít něco, co Vás bude těšit a pomůže Vám načerpat energii, kterou pak využijete při studiu. 

Pokud by se Vám nálada nezlepšovala i přes vyzkoušení všech příležitostí pro tvorbu endorfinů, bylo by vhodné situaci konzultovat s odborníkem. 

Držím Vám palce, ať se Vám co nejdříve podaří znovu nalézt ztracený elán.

S pozdravem

Monika Malíková Bhalla

Kniha Závislost- autor Heinz-Peter RöHR

Další skvělou knihou od spisovatele a terapeuta Röhra je právě kniha Závislost. Autor se zde zaměřuje zejména na alkoholovou a drogovou závislost, kde srozumitelně vysvětluje všechny nutné fáze závislosti tak, aby vedly k uzdravení.

Čím si závislý prochází?

K první fázi závislosti patří Popření. Závislý není schopný ani ochotný si závislost přiznat a tA se tak nadále prohlubuje. Do druhé fáze patří zlost a sebenenávist , kterou závislý směřuje k sobě a k okolí, hledá viníky.  Třetí fází je zpracování smutku, tato fáze je nutná k vyléčení závislosti a závislý tím musí projít. V této chvíli je důležité i přijetí závislosti jako nemoci. U procházení smutkem však bývá u závislého problém, že má tuto emoci zablokovanou právě proto, že se neustále otupoval návykovými látkami. Stejně tak se musí závislý vyrovnat s pocity nenávisti a zlosti na sebe. Závislý často ztrácí kontrolu nad sebou, a to i mimo recidivu a často projevuje vztek a je nevraživý. Jeho zlost je v něm zacyklená.

Zajímavostí na zakončení celého procesu je to, že autor upozorňuje na to, aby blízcí vyléčeného závislého přivítali s otevřenou náručí a radostí nikoli s obviňováním a „trestáním“ za jeho „prohřešky“. Přestože blízkým svou závislostí ubližoval, nesmí zůstat v roli toho špatného, jinak ho to k závislosti opět potáhne.

Spoluzávislost

Auto se zmiňuje i o spoluzávislosti, která byla dlouhodobě podceňována. Do spoluzávislosti jsou zataženi členové rodiny či partneři ať chtějí nebo ne. Spoluzávislý přirozeně vyvažuje chování závislého – zachraňuje mu práci, splácí dluhy apod. Paradoxně tím však závislému může napomáhat v udržování závislosti. Spoluzávislí odpírají závislému lásku, vyčítají a snaží se vytvořit nátlak, závislý však na tyto projevy reaguje pouze vzdorem a konečně si tak může vytvořit další argument, proč požít alkohol či drogu. Často se tak i spoluzávislý ocitá v propasti dluhů, emočního propadu, úzkosti a nakonec i u něj může hrozit závislost. Jeho cílem je pouze vyléčení závislého a to mu bere energii.

U léčby chorobné spoluzávislosti je důležité abstinovat od pomáhání, což spoluzávislému přináší pocity úzkosti. Je také zapotřebí pochopit důvod vzniku spoluzávislosti. Ten většinou vzniká již v dětství, kdy jeden z rodičů byl závislý a dítě se ho naučilo zachraňovat. Může se jednat o vztahovou závislost, kdy byl rodič na dítěti chorobně citově závislý a nedokázal zdravě prožívat vztah se svým partnerem. Jindy je příčinou to, že spoluzávislý jako dítě nedostal od rodičů moc lásky nebo byl napak moc rozmazlován, což znamená, že rodiče nedbali na jeho pravé potřeby, ale na to, aby si jich cenil a kupovali si tak lásku svého dítěte.

 

Vítězství nad závislostí

K tomu, aby bylo ukončení závislosti úspěšné je zapotřebí, aby našel bývalý závislý smysl svého života a měl cíl. Jinak hrozí, že poté, co se za několik měsíců podaří napravit vše, co závislý pokazil ve svém životě, přijde recidiva. Je zapotřebí, aby měl člověk vizi a plnil si své sny. Je také zapotřebí, aby bývalí závislí poznali skutečnou hloubku a hodnotu života. Toto poznání jim většinou chybí.

Čím vlastně končí celý „souboj“s návykovu látkou?…..Přiznáním porážky sebe sama. Přiznáním , že droga nebo alkohol jsou silnější než já. Nelze udržovat kontrolované braní, dát si občas alkohol nebo drogu, protože tento souboj nelez vyhrát.

Typy osobností závislých

Existuje typ osobnosti, který inklinuje k závislostem jakéhokoli druhu.

Závisle depresivní osobnost – závislá na mínění druhých, často v roli oběti, dominantní partneři, neumějí říkat ne a nechávají se zneužívat. Návyková látka těmto lidem pomáhá s frustrací, která nastává poté, co potlačují své pocity jako vztek či smutek, jelikož se obávají konfliktu.

Narcistní osobnost – tato osobnost působí navenek velmi sebevědomě, ale uvnitř je křehká. Navenek reaguje agresivně a brání svá práva. Tímto chováním však zakrývají neschopnost milovat sebe sama. Cítí málo sebelásky a to ho dohání k tomu, že nechává trpět své okolí i sebe. Mají pocit, že byli ošizeni, že mají málo lásky, strachy, že selžou. Funkce návykové látky je, že prožívají grandiozní myšlenky a neprožívají šeď života, ze začátku návyková látka tlumí zášť, později ji ale může zvětšovat, droga ze začátku pomáhá tlumit pocity frustrace a neúspěchů.

Hraniční porucha  – nesnášejí samotu, partnery si buď idealizují nebo očerňují, nemají žádnou stabilitu sami v sobě, takže neustále vyhledávají neklid. Neklid a nestabilitu vytvářejí i ve svých vztazích. V životě jdou ve všem do extrému – v sexualitě, drogách, vztazích, konfliktech. Právě pocit velké vnitřní prázdnoty je vede k vytváření neklidu, aby se „něco dělo“. Návykovými látkami potlačují nudu a prázdnotu. Závislost u nich vede často k sebepoškození či je spojena se sebevražednými cíli.

Závislí lidé trpí konfliktem mezi autonomií a závislostí. Neumějí dobře zacházet se svobodou. Buď si ji vymezují příliš nebo si jí nechávají brát. V tématu závislosti je důležité zpracovat vzdor vůči rodičům, protože právě ten znemožňuje dospět k vlastní dospělosti.

 

Autor se v knize věnuje kromě závislosti na návykových látkách také jiným závislostem:

 

Vztahová destruktivní závislost

Jedná se o tzv.toxické vzahy. Mezi tyto typy vztahů patří vztahy, kde je partner odtažený, chladný a druhý ho dotuje láskou, manipulativní a náladový, kdy partner jedná podle jeho nálady  a utěšuje jeho nálady, partner nesamostatný a dětský, který se nechává obskakovat, partner morous, kdy jeho partnerka má stále dobrou náladu, kterou ho dotuje.

Jeden z partnerů tam tímto způsobem začíná hrát rozmazlené dítě a druhý je v roli dospělého rodiče, který je pro svého partnera dítě řešitelem problémů, což mu dodává hodnotu. Časem ho to však začíná vysávat a opakuje stále stejnou chybu a to, že nemyslí na sebe a svůj život. V toxických vztazích dochází často k citovému vydírání ze strachy dominantního partnera. K vyléčení z tohoto druhu vztahu je potřeba přestat se bát vlastní nezávislosti a samoty. 

Kniha Závislost je cenná také tím, že se v ní autor věnuje mnohým jiným závislostem jako je workoholismus, závislosti na jídle, gamblerství a dává tak nahlédnout ucelený celek toho, jak jakákoli závislost zasahuje do života člověka a jeho okolí. Čtenář také pochopí, že v jakékoli závislosti hraje roli nízké sebevědomí člověka, pocit vnitřní prázdnoty a nelásky k sobě a ne jen slabá vůle, jak je mnohdy u veřejnosti skrze závislosti známé. Závislý člověk hledá ve skutečnosti vztah k sobě samému, ale závislost ho uvrhla do ještě většího znehodnocení než cítil před ní. Už právě proto, se vytváří mnohdy nekončící koloběh opakovaných chyb, kdy závislý znovu sáhne po návykové látce, protože nedokáže najít oporu sám v sobě. Pokud však závislost zvládne, je mnohdy silnější než kdy předtím. Uvědomí se plně své hodnoty a váží si sám sebe a svých životních priorit.

Tereza Malimánková(Zahrádková)

Poradna Therapia

 

 

 

Kniha Nedostatečný pocit vlastní hodnoty autor Heinz – Peter Röhr

Kniha Nedostatečný pocit vlastní hodnoty patřila patřila mezi knihy, které způsobily průlom v mém životě. Její autor Heinz -Peter Röhr je zárukou kvality, ať píše o jakémkoli tématu. V této knize se zásadním způsobem zaměřil na problém nízkého sebevědomí a sebehodnoty. Sebehodnota je základem spokojenosti či naopak nespokojenosti našeho života. V psychoterapii je nízká sebehodnota základem všech problémů v životě.

Autor se zaměřil na to, jak nízkou sebedůvěru poznáme a hlavně jak s ní můžeme prakticky pracovat.

Trpíte nízkým sebevědomím? Nevážíte si sami sebe? Opakují se vám v životě stále stejné problémy? Problémy v našem životě často úzce souvisí právě s naší nízkou sebehodnotou. Pokud se nám rozpadají naše vztahy, nemáme peníze, nedaří se nám najít v životě smysl nebo dobrou práci-to všechno má souvislost s tím, jak si v životě věříme a jaké vzorce chování k sobě samému nám „nadělili“ naši rodiče, tím, jak se k nám sami chovali.

Dá se však nízké sebevědomí skutečně vyléčit, když už si znehodnocení neseme z dětství? Ano a kniha Nedostatečný pocit vlastní hodnoty vám dopomůže získat praktický návod, jak na to. Od jiných knih zaměřujících se na nízké sebevědomí se však tato kniha liší. Pracuje se skutečnými NEVĚDOMÝMI negativními vzorci. Nezaměřuje se na ploché pozitivní rady, jak si více věřit, ale řeší skutečný problém. Protože nezměníte li negativní vzorec v nevědomí, který způsobuje vaše nízké sebevědomí, nepomůže vám žádná pozitivní motivace k lepšímu sebehodnocení.

 

 

Autor pro lepší přehlednost a praktické využití nazval naše negativní negativní nevědomé programy na Tajné programy. Upozorňuje na to, že tyto programy nás nevědomě ovlivňují celým životem, pokud s nimi nepracujeme.

 

Příkladem programů může být: jsem nedostatečný, nevítaný, jsem bezmocný, jsem vinný, nezažil jsem dostatek, jsem černá ovce…

Precizně popisuje, jak se každý z programů projevuje a jak s ním pracovat.

Trefně vysvětluje, že tyto programy jsou pro člověka natolik nepřijatelné, že se brzy stanou pro nás nevědomými a nahradíme je tzv.antiprogramy. Tedy programem, který nám i ostatním má vyvrátit původní/tajný program. Trpíme li například vnitřně pocitem, že jsme nedostateční, snažíme se následkem toho být lepší než druzí-extrémně pracujeme, propadáme workoholismu, snažíme se dělat všechno perfektně a bezchybně. Naše ego se snaží dokázat, že náš strach z nedostatečnosti není oprávněný. Mezi nejčastější antiprogramy autor počítá:Výkon,práce, úspěch, uznání, perfekcionismus, workoholismus,moc apod.

 V knize výstižně vysvětluje, že antiprogram nejen, že nemůže „vyléčit“ vnitřní pocit nehodnoty, ale ještě nás v naší nehodnotě potvrzuje. Pokud si třeba přijdete nedostateční a nevědomě si vytvoříte antiprogram workoholismus, budete si připadat hodnotní jen na chvíli. Na nějakou dobu budete chváleni od autorit, budete odvádět více práce apod. Stále se ale budete bát, že uděláte chybu a stále vám nebude připadat dostatečně dobrá vámi odvedená práce. To všechno vede k pocitu vyhoření a následně potvrzení-jsem k ničemu, jsem nedostatečný, protože nakonec budete stejně dělat chyby následkem únavy a vyčerpání a nebudete schopni práce vůbec. Takto to funguje se všemi antiprogramy, všechny nakonec nízkou sebehodnotu potvrdí.

V knize najdete řešení a jasný popis, jak pracovat s každým z negativních programů, jako řešení navrhuje vytvoření nového programu.

Ač zní tato rada jednoduše, skutečně to funguje. Kniha přesně vysvětluje, jakým způsobem programy obracet a jak pracovat s myšlenkami, které přijdou. Kniha jako jedna z mála se také zaměřuje právě na následky změny programu vedoucímu ke zdravému sebevědomí. Změna totiž rozhodně není okamžitá a dochází k nepříjemným stavům jako pocity viny, strachy, úzkosti, což může člověka přesně vracet zpět ke starým programům a ujišťovat se, že byly správné, i když mu také škodily.

 

Knihu považuji za skvost psychologické literatury a autora za jednoho z nejlepších z řad autorů psychologických knih a za poradnu knihu rozhodně doporučujeme přečíst.

 

Knihu najdete k zakoupení zde:https://obchod.portal.cz/psychologie/nedostatecny-pocit-vlastni-hodnoty/

 

 

 

Tereza Zahrádková

Poradna Therapia

 

Můj 10ti letý syn se ve škole pomočuje

Dotaz:

Dobrý den. Proslila bych o radu, mám 10letého syna. Chodí do třetí třídy a nevi, kdy ma jít na záchod. Věčně je pocurany nebo pokakany, uz nevím co, s nim.Nepomuzou zákazy i jsem mu říkala, ze se mu budou smát kamarádi prostě nic nezabírá. Pripadne mi, ze nemá čas jít na ten záchod, ze mu mezí tím neco uteče, mezitím, co bude pryč. Můžete mi prosím nějak poradit, co sním dělat . Moc děkuji

Dobrý den,

Děkuji za důvěru, s níž se na naši poradnu obracíte. Je mi líto, čím si vy i váš syn procházíte. Chápu, že vás takový problém trápí a už si nevíte rady. Mám bohužel o vaší rodinné situaci málo informací, abych mohla posoudit, kde by mohla být příčina problému a co je potřeba zlepšit. Má odpověď by byla velmi obecná, proto vám určitě doporučuji obrátit se na dětského psychologa či psychoterapeuta. Společně pak můžete odkrýt motivy, které syna k takovému chování vedou. Psychologická léčba bývá při řešení takových problémů velmi účinná.

Příčin může být hned několik. Pokud je vyloučena fyzická podstata problému (doporučuji návštěvu lékaře), jedná se o psychické a vztahové faktory, které pomočování a pokakávání spoluvytvářejí a udržují. Dítě tímto způsobem může řešit nějaké vnitřní napětí, nároky, které nezvládá. Může se také jednat o formu protestu nebo nevědomého volání o pozornost. Dítě ovlivňuje i celková atmosféra v rodině, je potřeba zjistit, jak rodina funguje a zdali v ní nejsou nějaké konflikty, které v dítěti takové chování vyvolávají.

Pamatujte na to, že to váš syn nejspíš nedělá schválně, ale jde spíš o výraz bezmocnosti nad něčím, co se mu v životě děje. Z toho důvodu bych vám poradila, abyste nepoužívala zákazy a nesnažila se ho postrašit, aby to už nedělal. Když mu budete říkat, že se mu budou smát kamarádi, nejspíš to v něm vyvolá ještě větší stres, což může situaci zhoršit.

Proto bych zvolila jemnou a empatickou komunikaci a trpělivost. Motivujte ho spíš pozitivně, chvalte ho, když se mu povede to zvládnout, podporujte ho, dávejte mu najevo svůj upřímný zájem o něj. Ačkoliv úplně rozumím tomu, že se již můžete cítit vyčerpaná a zoufalá, nevzdávejte to. Zkuste opravdu psychologa navštívit a uvidíte, že se váš problém může časem vyřešit. Budu vám moc držet palce.

 

 

Mějte se hezky.

 

Klára

Poradna Therapia

Bezmoc-Buďte autorem svého života a přestanete se cítit bezmocní

Třeba to příští rok bude lepší…, ty máš peníze, tak se ti daří lépe.., ty máš lepší práci, tak to máš jednodušší…, ty máš partnera, co ti pomáhá, tak na to nejsi sama…,

Stěžujeme si, modlíme se, chodíme k astrologovi, doufáme, ale změna nepřichází…změna totiž nepřijde, pokud ji sami neuděláme. Mnoho lidí smýšlí bezmocně, závisle a pochybují o sobě a své vůli věci změnit. Dokonce by se dalo říci, že snad někteří ani nevědí, že to na světě  funguje tak, že většinu svého života si ovládáme sami a to nehledě na naše původní rodinné prostředí. To patří mimochodem k hlavním pochybnostem ohledně toho, že jde život změnit v lepší, když k tomu nepřispělo původní rodinné prostředí. Většina klientů, kteří však prošli sezeními s terapeutem či koučem jsou důkazem, že původní negativní rodinné prostředí je spíše přítěž než budoucí osud. Osudem se však stane, pokud s ním není pracováno. Základem změny v životě je uvěřit faktu, že můžeme mít na svým životem MOC a to změní zcela vše.Rozhodně to do velké míry změní naší budoucnost.

Lidé často visí na svých zaměstnavatelích, jakoby nevěřili, že mohou zlepšit své schopnosti, dovzdělat se nebo prostě jen změnit svého zaměstanavatele. Stěžují si na své partnery, že jim nevyhovují, ale nevěří, že mohou mít lepšího a že se také sami mohou stát „lepšími“partnery. A tak s nimi zůstávají. Nadále se nechávají využívat, ponižují se ve vztahu, nevěří si a pak se podivují, že s nimi partner nezachází jako s hodnotnou bytostí.

My všichni můžeme svůj život změnit. Je ale nutné začít jinak přemýšlet. To, co si myslíme ovlivňuje naše emoce a ty zase naše chování.Pokud si tedy nedůvěřujeme a nepracujeme na zlepšení našeho sebevědomí, ovlivní to pravděpodobně všechny naše oblasti. Budeme mít horší práci než ostatní, nevhodnějšího partnera, budeme mít méně peněz a celkově horší kvalitu našeho života.Budeme se cítit méně šťastni a budeme tento vzorec předávat dál, našim dětem.

 

Naše vnitřní přesvědčení předaná od rodičů nebo naše vlastní nás silně ovlivňují a to jak pozitivně, tak negativně.

Pokud nám někdo bude celý život říkat, že budeme úspěšní a bude nás k tomu zdravě vést, velmi se zvyšuje pravděpodobnost, že tomu sami uvěříme a budeme se od mala nastavovat na úspěch. Svým chováním a myšlením nebudeme vůbec pochybovat o tom,že by to tak nebylo.To je nejlepší cesta úspěchu ať už rodinného či pracovního. Pokud to „za vás“však v dětství nenastaví rodiče, není nic ztraceno.V dospělosti můžete své myšlení změnit díky své vlastní práci  spolu s terapeutem na  sezení. Jsou dvě možnosti  jak svůj život měnit. Můžete buď měnit své chování a tím se později přizpůsobí vaše emoce i myšlení a to jednodušše proto, že pokud změníte své chování bude i reakce okolí na vás jiná a tím se budete cítit jinak a vaše myšlenky budou také jiné.

Příkladem může být, že se ve vztahu zachovám jako bych sis sebe vážila- odmítnu se nechat využít apod, pokud v tomto chování chvíli setrváme, i když ještě sami nevěříme, že máme vyšší hodnotu, začne partner reagovat jinak, ucítí naše hranice a přestane se k nám chovat jako k bezcenné bytosti. Může se také stát, že vás na základě takové změny opustí, to je však jen známka toho, že vás potřeboval jen jako nehodnotnou a nesebevědomou a vy máte nyní s tímto chováním šanci najít k sobě někoho, kdo vás bude více respektovat. Ve chvíli, kdy se k vám lidé začnou díky vaší změně chování chovat s větším respektem, začnete se i vy cítit sebevědomější a vaše myšlenky i emoce začnou být pozitivnější.

Další možností je, že se díky práci na sezeních a podpory terapeuta začnou měnit vaše myšlnenky. Začnete věřit ve svou hodnotu a začnete se cítit sebevědomější, tím se začne měnit i vaše chování. Výsledek je pak podobný jako v uvedeném příkladu.

Uvěříte li, že máte moc nad svým životem, tedy moc ho měnit, máte vyhráno! Naše hlava je hybatelem našeho života. Každý máme k dispozici klíč k tomu, jak svůj život změnit.Někteří ho jen hledají a někteří dokonce neví, že existuje.

Tereza Zahrádková

Strach po porodu – strach,že se pozvracím nebo omdlím mezi lidmi

Dotaz:

Dobry den..trapi me muj zdravotni stav..ktery podle lekaru je dobry,takze na vine je nejspis psychika..jsem 1,5 let po porodu a nikdy predtim jsem to nemela nebo aspon o tom v take more nevim..jsem totalne bez nalady,energie,nic me nebavi mam s manzelem strach jezdit uz i nakupovat,na vylety a nebo i k rodicum..co se tyce jidla to je taky katastrofa zhubla jsem a jim jak vrabec mam strach ze mi bude spatne a budu zvracet :(..dp vseho se musim nutit,kdyz mam nekde jed nakonec to dopadne tak ze treba ani nejedu..je mi toto neprijemne a nechci na to uzuvat antidepresiva aby mi bylo jeste hur kvuli vedlejsim ucinkum..trpim i na premestruacni syndrom pred menstruaci jsem totalne vystavena a unavena ,nechutenstvi atd a to uzivam HA..ktera mi nikdy nevadila..prosim jak z toho ven a konecne zit a nebat se porad neceho ze budu zvracet a unavena a ze nekde omdlim a takive stavy 🙁

Odpověď:

Dobrý den, děkujeme za důvěru a zaslání vašeho dotazu. Z obsahu vašeho dotazu pro mne plyne, že nejspíše trpíte úzkostí, kterou nazýváme agorafobie – strach opouštět domov z různých důvodů, pocity omezení v životě kvůli svým strachům apod. V každém případě se jedná o úzkost, která vás nyní zbytečně omezuje a zcela chápu, že byste se jí ráda zbavila.

Úzkost je vždy potlačená emoce, často se jedná právě o ty negativní -smutek, vztek, strach. Úzkost není náš nepřítel, mozek si ji vždy vytvoří, aby se “ochránil” před nějkaými pocity nebo situacemi, které by pro naše nevědomí byly ještě více nepříjemné. Může se  jednat třeba o situace, kdy v životě potřebujeme udělat změnu, ale bojíme se jí a tak nám “raději”mozek vytvoří úzkost, kterou se pak zabýváme místo toho, abychom dělali pro nás důležité kroky. Teď však mluvím spíše obecně, protože neznám plně váš příběh.
Co se týče vaší úzkosti. Zkuste zapátrat odkud plyne. Chtěla byste nyní udělat nějakou změnu, které se bojíte? Pamatujete si chvíli, kdy úzkost vznikla?(toto nemusí být přesné vodítko, vzhledem k tomu, že většinou dojde nejdříve k nevědomému potlačení našich nepříjemných emocí a úzkost tak vznikne ve chvíli, se kterou se nám již nic nepojí-vznikle až následně třeba několik dní až měsíců po potlačení emocí).
Dále se dá pracovat přímo s úzkostí samotnou.Když se bojíte, že se pozvracíte nebo omdlíte, co by se stalo potom?Co by na tom bylo tak hrozného…příklad odpovědi – nemohla bych se postarat o dítě, zůstalo by někde samo, ohrozila bych ho nebo lidé by mě vnímali jako slabou, co by si o mě druzí mysleli apod.
Zkuste také propátrat všechny vaše životní oblasti-co se po porodu změnilo.Jste spokojená s vaším partnerem? Jak se cítíte sama se sebou-př.cítím se na mateřské opuštěná apod.Staly se kromě porodu u vás nějaké další životní změny?
Zkuste si na tyto otázky sama odpověd, už porozumění sama sobě mnohdy pomůže k uvolnění potlačených emocí a tím se i nemoc-úzkost může uvolnit.
Nejvíce bych vám však doporučila zaplatit si pár sezení v poradně, kdy vás terapeut nebo poradce sám navede. Někdy je pro lidi těžké, aby sami rozklíčovali vzniklou úzkost. Doporučila bych vám věnovat si pár hodin pro sebe spolu s poradcem a zbytečně se netrápit.
V naší poradně nabízíme i sezení přes Skype.Já osobně bych vám nejvíce doporučila poradkyni a koučku Hanku Lustikovou, která pracuje se speciální metodu, kdy se dostane otázkami právě do vašeho nevědomí, kde se mohou skrývat vaše potlačené potřeby a emoce.Pokud byste chtěla pracovat s terapeutkou, přes Skype u nás pracuje např.Kateřina Vašíčková,která je také moc šikovná.
Ještě doplňuji pro  více informací článek:

https://psychologie.cz/uzkost-neni-nepritel/

Doufám, že vám odpověd pomohla. V případě potřeby se k nám objednat zavolejte prosím na tel.732816663 nebo vyplňte objednací formulář:

S pozdravemVedoucí poradny Therapia

Tereza Zahrádková