Příspěvky

Strach mluvit před ostatními

/0 Komentáře/in /by

Dotaz:

Dobrý den,
Chtěla bych Vás poprosit o radu. Ve větších skupinách jsem introvert a dělá mi poměrně velký problém mluvit před lidmi. Když jsem vyvolaná, stává se mi, že i když vím odpověď, nejsem schopná ze sebe vydat ani hlásku. Nyní při distanční výuce je to ještě horší a když se mi něco takového stane, mám záchvat breku, špatně se mi dýchá a cítím se opravdu špatně. Nemyslím si, že jsem nějak obzvlášť přecitlivělý člověk, ale občas se dostanu do tohoto stavu i bezdůvodně. Už nevím co s tím.
Předem děkuji za odpověď

Odpověď:

Dobrý den,
 
Děkuji za Vaši odvahu se obrátit na naši poradnu. Prožívat tyto stavy musí být těžké a dokážu si představit, že účastnit se distanční výuky pro Vás musí být vysilující. Rozumím tomu, že pro Vás, jako introverta, je vystupování před lidmi a komunikace s nimi obtížná. Myslím si ale, že být introvertem, tedy být orientovaný do svého nitra a čerpat i vydávat energii v tomto směru, není nic špatného. Naopak, být introvertem má mnoho výhod, jako např. schopnost prožívat hluboký a intenzivní vnitřní život, být přemýšlivý, kreativní, trpělivý… pouze současná společnost introvertům příliš nepřeje a jsou více vyzdvihovány vlastnosti extravertů, tedy především schopnost umět se prosadit a bez problémů vystupovat před lidmi a komunikovat s nimi. Dle mého názoru ovšem tyto typy osobnosti nejde hodnotit, který je lepší. Oba mají své výhody a nevýhody. 
 
Píšete, že i když víte odpověď, nejste ze sebe schopna vydat ani hlásku. Co se Vám honí v hlavě přesně v tento moment? Co by se mohlo stát, pokud byste něco řekla? Máte strach, že Vaše odpověď nebude správná a že se můžete „ztrapnit“ před ostatními? Že by se Vám mohli třeba smát za to, že nevíte správnou odpověď? Spíše než s faktem, že jste introvert, na mě Vaše slova působí tak, že by Vaše potíže mohly souviset více s vnitřní nejistotou a nižším sebevědomím. Mám takovou fantazii, jako byste si nebyla dostatečně jistá sama sebou, že v případě špatné odpovědi to dokážete „ustát“, a tak raději neřeknete nic, abyste zbytečně neriskovala „ztrátu“ vlastní hodnoty. Ovšem i když neřeknete nic, protože to zkrátka nejde, nakonec to vede k záchvatu úzkosti, jak popisujete ve Vaší zprávě. Teoreticky tedy trpíte v obou případech. Pamatujete si, zdali jste tyto stavy prožívala odjakživa? Vzpomínáte si na nějaké události, které mohly ovlivnit to, jak se cítíte jistá sama v sobě? Jací jsou Vaši rodiče či prarodiče a jakým způsobem Vás vychovávali? A jaké spolu máte vztahy? Zkuste se nad tím zamyslet. Třeba by některé události a významné vztahy mohly souviset s tím, co aktuálně prožíváte.
 
Myslím tedy, že by bylo potřeba se zaměřit na zvýšení sebejistoty a víry v sebe samou. Vzhledem k tomu, že Vaše slova na mě působí naléhavě a že tyto stavy musí být náročné sama zvládat, myslím, že by Vám mohla velmi pomoct podpora psychoterapeuta, třeba i z naší poradny. Pomohl by Vám rozklíčovat, proč se Vám tyto vnitřní stavy dějí, kde a proč to začalo, jaké to má souvislosti a dále by Vás provázel na Vaší cestě za získáním větší jistoty v sobě sama.  V případě, že by se Vám akutně přitížilo a potřebovala byste okamžitou pomoc, v ČR existuje spousta nonstop bezplatných krizových linek, na které můžete kdykoli zavolat a dostupní interventi Vás po telefonu vyslechnou a udělají vše, co je v jejich silách, aby Vám pomohli se z aktuálního krizového stavu dostat. Zde máte k dispozici link s bohatým seznamem těchto možností: https://www.capld.cz/…cr/
 
Přeji Vám, abyste se cítila jistější sama v sobě a nebála se promluvit. Pokud se, jak jsem zmínila výše, bojíte, že např. ve škole řeknete nesprávnou odpověď a „ztratíte“ tak vlastní hodnotu, tak bych jen chtěla na závěr říct, že i když řeknete něco nesprávného, nějakou špatnou odpověď, ve skutečnosti to nemusí mít tak katastrofální dopady, jak možná předpokládáte ve Vaší mysli. Kdybyste tu špatnou odpověď neřekla, nedozvěděla byste se, že je opravdu špatně. Tzn. neposunula byste se dál. Možná to zní jako klišé, ale věřím v to, že chybami se člověk učí a nikdo není perfektní na tolik, aby chyby nedělal. Tzn. chyby nám umožňují růst, tedy pravý opak ztrácení vlastní hodnoty.

Věříme, že vám odpověď bude užitečná. Přeje vám klidné dny a vše dobré.

Poradna Therapia

17

Opakované problémy v zaměstnání

/0 Komentáře/in /by

Dotaz:

Je mi 26 let a během šesti let jsem už vystřídala pět zaměstnání. Sice jsem během pěti let při zaměstnání vystudovala dálkově VŠ, ale skoro vždycky jsem měla problém v kolektivu. Vždy v tom figurovala nějaká žena kolem 40 let věku.

Nejprve jsem dělala přes dva roky na poště, kde jsem při tom dálkově studovala Bc., takže jsem měla s vedoucím domluvené pouštění do školy na zkoušky. Ale to mi tam skrz to začala dělat peklo kolegyně, kdy se to vyústilo v každodenní teror a peklo. Vše jsem řešila s vedoucím, sice byl potom klid, ale po dvou letech jsem odešla skrz peníze a udrbaný kolektiv na vysněné místo v administrativě. Ale to jsem netušila, že to bude ještě horší. Práce mě bavila, ale kolegyně co mě měla zaučovat, tak od začátku na mě byla odměřená, odmítala mi cokoliv vysvětlit a začala mi dělat naschvály, abych nemohla chodit do školy na zkoušky, všude mě pomlouvala, kula pikle a po řešení s vedením dělala ještě větší zle. Po půl roce jsem odešla s nervama na dranc. Konečně jsem nastoupila do laboratoře, tam vše bylo fajn, už jsem si myslela, že jsem se konečně uchytila, kolektiv normální. Ale, přišlo snižování stavu zaměstnanců v celé firmě, což znamenalo, že kdo měl zkušebku a smlouvu na určito, tak toho propustili. Byla jsem jasná a byla jsem tam pouze čtvrt roku! To jsem už začala dálkově studovat navazující magisterský obor.

Díky dálkovému studiu jsem hledala práci skoro čtvrt roku. Okolí mi to dávalo škaredě najevo. Tak jsem nastoupila do výroby, protože se mi tam líbili peníze, čím se zabývají a mohla jsem u toho studovat. Plán byl, že tam budu při studiu a po ukončení VŠ si budu hledat pozici k mému vzdělání a dokud místo nenajdu, tak zatím budu tam, kde jsem.

Byla jsem tam skoro dva roky. Kolektiv byl fajn až na nadřízenou, která se od počátku po mně jenom vozila. Ale nebyla jsem jediná. Na chvíli se to uklidnilo, až mě kolegyně před ní pochválila. Chvíli byl klid, než jsem zjistila, že nadřízená na mě kuje pikle, vrtá se mi v soukromí a před novou zaměstnankyní si na mě začala vymýšlet pomluvy. Ale nečekala to, že se mě nová paní zastane, a bude stát při mne. Tím jsme automaticky celá směna dostali žlutou kartu. Nadřízená se o to víc začala vozit po nové kolegyni, s kterou jsem se začala kamarádit, automaticky jsme dostávali horší práci, za všechno vynadáno, sahala nám na peníze a každý den mě beze svědků nutila do očkování na COVID. Vždy si našla záminku, proč se mě na to ptá. Byla jsem tam známá tím, že hodně ve volnu cestuji a ona všude vykřikovala, že firmu ohrožují covidem. Nakonec jsem po dvou letech odešla. Ale jen bych chtěla zdůraznit, že během toho půl roku nás skrz atmosféru odešlo pět.

Tak jsem po škole nastoupila na administrativu, kde to že začátku taky vypadalo fajn. Ale po dvou měsících tam začala dělat dusno kolegyně, s kterou jsem tam bohužel osm hodin sama a už to nedávám. Dusno je tam kvůli všemu i kvůli jednomu špatně založenýmu dodáku. Vyčítá mi jakou mám povahu, s kým si tykám, co tam dělám s VŠ, ať si uvědomím co ze sebe vyzařuji, buď ji vadí že nemluvím vůbec nebo že zase mluvím až moc, že koukám do mobilu, co smím a nesmím říkat za názory a dopadlo to tak, že jsem začala oponovat. Ale situace je tam už k nesnesení a opět budu skrz atmosféru muset odejít.

Už si připadám fakt jako prokletá nebo jako kdybych měla na čele napsáno “Šikanuj mě a voz se po mne”. Vždy to byla nějaká ženská kolem čtyřiceti let věku. A nejhorší na tom je, že nechci působit jako fluktuant, který nikde nevydrží. Teď už mám nové místo domluvené, ale po těch zkušenostech se bojím, že se mi to zase bude opakovat. Před okolím už raději o práci nechci moc mluvit, jelikož by mě odsoudili stylem, že je chyba ve mně a že nikde nevydržím. Už jsem si pár takových řečí vyslechla. Ale to se tam mám trápit? Jenom aby okolí neřeklo. Bojím se i toho, že si kvůli tomu nikoho nenajdu, protože taková holka je přece podezřelá. Už teď mám dost nízké sebevědomí a po těch zkušenostech mě vše více rozhodí. Bojím se chybovat, abych za to neměla podobný osud jako předtím. Když jsem se nebránila bylo to ještě horší, ale pokud jsem se bránit začala, tak se to většinou všechno vždy otočilo proti mne.

Jinak bych jen dodala, že jiní o mně říkají jak jsem šikovná, že jsem až moc hodná, což je možná ten problém. Ale líbit si už kdeco taky nenechám. Akorát jako nováček si člověk nemůže moc vyskakovat. Přijde vám to normální?

Děkuji za váš názor.

 

Odpověď:

Dobrý den,

skloubit studium vysoké školy s prací si vždy zaslouží obdiv. A o to větší, pokud je studium úspěšně dokončené, ať už bakalářským nebo magisterským titulem. Studium při práci má svá specifika a vyžaduje obratnou koordinaci všech aktivit a povinností kolem. A to se týká nejen osoby, která studuje, ale také zaměstnavatele. Je důležité si tady uvědomit, co je pro koho priorita. Ano, pro Vás je to škola a cíl dodělat školu, pro zaměstnavatele zaměstnanec v práci, vykonávající správně zadané úkoly. Pokud i tak nad rámec těchto očekáváni je zaměstnavatel ochoten vyjit vstříc, je to velmi hezké gesto. Mnohdy ošemetné pro druhou stranu. Ne vždy jsou si všichni u zaměstnavatele vědomi možné dohody nebo ji mohou vnímat rozpačitě. Ale závazky je potřeba dodržovat. Být dobrý pracovník, být dobrý student. A oboje na 100 procent najednou dělat, i když se snažíme, nelze. Dle Vašeho psaní usuzuji, že jste školu úspěšně dokončila. Jste opravdu šikovná.

Pracovní kolektiv je škola sama pro sebe😊 Je důležité mít na paměti, že ne vždy, tak jako v životě, se nám vše daří přesně podle našich představ. S někým si rozumíme méně, s někým více a ne vždy máme šanci si své kolegy vybrat. Proto je důležité, řekněme, pracovat s tím, co máme, ale také s tím, jací jsme.

Zpětná vazba je velmi důležitá. Zkuste se zeptat svých přátel, kterým věříte, a na které dáte, co si o Vás myslí a zamyslete se nad tím. Ne hned jejich slova zamítnout, v přesvědčení, že přece taková nejste nebo naopak, že do věcí nevidí, tak Vaší situaci rozumět nemohou. Zeptejte se, co se jim na Vás líbí a co by třeba přeci jen trochu, kdyby mohli, na Vás změnili. Taková upřímná diskuse je těžká, ale hodně přínosná. Je možné, že v práci to není jen o Vašem okolí, ale i o něčem týkající se Vás, co si však neuvědomujete. Za zkoušku takový rozhovor stojí. Ale najděte si na něj čas, kdy se cítíte dobře, neřešíte žádné akutní věci kolem, které vyžadují Vaši okamžitou pozornost.

Pracovní vztahy jak už mezi ženami nebo muži mají také svá specifika. Je těžké najít tu správnou hranici cítění se v hierarchii firmy dobře. Je důležité umět říci, co se nám nelíbí, na druhou stranu naše námitky by měly být dělané s odstupem a rozvahou. Také samozřejmě i v práci můžeme narazit na kolegy, se kterými si ”nesedneme” i když se snažíme. A ne vždy se nám podaří najít důvod, proč tomu tak je. V těchto případech je důležité si uvědomit, co nám práce dává, zda nám za to stoji v ní zůstávat a jak moc je pro nás naše působení ve firmě důležité.

Tady bych Vám poradila, abyste si v klidu sedla a popřemýšlela, co byste ráda ve Vašem pracovním životě dosáhla. Co Vás baví, co očekáváte od kolegů v práci a co naopak mohou oni očekávat od Vás. Co jste ochotna tolerovat a co naopak už je pro Vás červená linie, která Vás přiměje reagovat.

Mnohdy toto není úplně jednoduché. Proto, jste-li z Prahy nebo okolí, můžete se obrátit přímo na naši poradnu, kontakt a objednávkový formulář naleznete zde: https://koucink-psychoterapie.cz/objednavkovy-formular/. Máte to k nám daleko? Podívejte se na stránky www.socialniklinika,cz, pomohou Vám nalézt vhodného terapeuta v místě Vašeho bydliště.

Píšete, že Vás za chvíli čeká nová práce. Těšte se na ni a jděte do ní s otevřenou myslí a úsměvem. Nehledě na možná rozčarováni z minulosti. Nyní jste dál. Máte hotovou školu, už víte, jak to v práci chodí a co můžete očekávat. Víte, kde jsou Vaše silné a slabší stránky a v čem jste dobrá.

Věříme, že vám odpověď bude užitečná. Přeje vám klidné dny a vše dobré.

Poradna Therapia

26

Žárlivost

/0 Komentáře/in /by

Dotaz:

Dobry den, už delší dobu řeším problém s přehnanou žárlivostí. Mám přítele 2 roky a stále přehnaně žárlím, myslím si už, že jsem nemocná, protože si uvědomuju jak moc špatně to je, ale nejde s tím přestat. Zkoušela jsem sama přestat, řešit to i s přítelem, promluvit si o tom s nejbližšími, ale nic nepomohlo. Prosím o radu. Děkuji.

Odpověď:

Dobrý den,

děkuji za Váš dotaz. Ono žárlit a mít rád jde někdy ruku v ruce. Ale je důležité mít tu správnou hranici, kdy žárlení bereme jako milý důkaz zájmu druhé osobě a kdy naopak žárlení vztah rozbíjí.

Za samotné naše nepřiměřené žárlení může vícero aspektu. Jsou různé teorie od genetického vlivu a rodinných predispozic, tak k tomu, jak se nám dostávalo něhy a pozornosti v dětství. Je dokázáno, že o co více jsme v tomto směru byli ochuzení, o to více máme strach a prožíváme vlastní nejistotu z možné ztráty partnera.

Líbí se mi, že jste si sama uvědomila, že Vaše hranice přiměřeného žárlení je poněkud již možná překročena a cítíte, že Vám Vaše chováni nepomáhá, naopak. Váš krok ve snaze promluvit si s přítelem nebo nejbližšími, schvaluji. Ale není tak jednoduché přestat. Čím více se chováme určitým způsobem, o to více si tento vzorec chováni zažíváme. Je to něco jako zlozvyk, kterého se ne a ne zbavit, i když moc chceme. Popřemýšlejte, kdy žárlíte. Je důležité si uvědomit, kdy nejvíce se do takového stavu dostáváte. Když si následně pak tyto situace představíte, zkuste se na ně podívat trochu jinak. Modelovou situací nám například může být situace, kdy přítel je v práci dlouho. Vaše fantazie je, že tam pravděpodobně někoho má, a proto v práci zůstává po večerech. Podívejte se ale na situaci nyní trochu jinak. Víte, že má přece poslední dobou hodně úkolů. A najednou si uvědomíte, že žárlíte, protože se bojíte, že přítel v práci někoho má, ale zároveň víte, kolik má teď nových úkolů, takže se vrátí, až bude mít všechno hotové.

Prozatím, jako první pomoc bych Vám doporučila následující. Když si uvědomíte, že zažíváte jednu z fázi žárlení, například přítel nebere telefon, prosím zastavte se a chvíli nedělejte nic. Případně si začněte zpívat, snažte se vzpomenout si na to, co bylo například včera v televizi, pokud jste doma, udělejte 10 dobře, tak raději 20 dřepů, pokud Vám to Vaše tělo dovolí. Snahou těchto cvičeni je odpoutat Vaši mysl na chvíli od zažité reakce, oddálit potřebu znovu volat, či začít psát SMS. Na začátku to nebude lehké, ale postupně ta doba, kdy vydržíte bude delší a delší.

Je velmi důležité si uvědomit, že něco není v pořádku. Mnoho lidí si toto nepřipouští a jsou překvapení, že partner je dříve nebo později vyčerpaný opouští. Příčina nemusí být vždy rovnítkem k žárlivosti, ale stává se to často.

 Vy jste vykročila tím správným směrem. A jsem na Vás pyšná. Bez uvědomění a snahy, změna nenastane. Mým doporučením je najít si na Vaší cestě podporu a přívětivou pomoc od odborníka, psychologa, který hlavně na začátku Vám pomůže zvládat započatou změnu.

 Jste-li z Prahy nebo okolí, můžete se obrátit přímo na naši poradnu, kontakt a objednávkový formulář naleznete zde: https://koucink-psychoterapie.cz/objednavkovy-formular/. Pokud nejste z Prahy a rada byste si vybrala pomoc blíže, podívejte se na stránky www.socialniklinika.cz, kde Vám pomohou nalézt vhodného terapeuta v místě Vašeho bydliště.

Věříme, že vám odpověď bude užitečná. Přeje vám klidné dny a vše dobré.

Poradna Therapia

42

Bývalá přítelkyně narušuje náš vztah

/0 Komentáře/in /by

Dotaz:

Dobrý den. Mám dotaz ohledně mého vztahu.  Jsme spolu s přítelem něco přes rok a i spolu žijeme. Všechno bylo dobré, než to zjistila jeho bývalá přítelkyně. Brala jsem jí normálně, přeci jen spolu nejsou přes čtyři roky jsem si říkala. No asi po měsíci co jsme se seznámily si mě přidala na Facebook a pořád chtěla s náma někam na výlet, nebo ať přijedeme na návštěvu my, nebo ona k nám, že dáme víno a můžeme tam spát, nebo ona u nás atd. To jsem odmítala, všechno má svý hranice. No pak začala ale psát mému příteli jak jí chybí, ať se k ní zpět nastehuje a jiné bláboly. Tak jsme se pohádali, protože přítel tvrdí že je psychicky nemocná, protože neměla

pěkné dětství, nezažila tu lásku v rodině, že nikoho pořádně nemá a že mu jí je líto, ale ať se nebojím, že on to má uzavřené. Tak jsem se s ním ale domluvila že si s ní dám schůzku abych jí řekla ať tohle nedělá, že teď máme vztah my dva a ať se nesnaží mezi nás stavět. No tvrdila mi, že ho bere jako bráchu a za pár dní mi její kamarádka řekne že to není pravda že stále doufá že se k sobě vrátí. Začala se pořád vnucovat na návštěvy čím dál víc, samozřejmě jsem to vždy razantně odmítla. Příteli jsem se dlouho snažila marně vysvětlit že pokud s ní neukonci kontakt úplně, než se z toho probere tak nám to bude ničit vztah. Nejdřív o tom nechtěl ani slyšet, že prý to nechápu, že nikoho nemá.

No pak jsme po nějaké době přijeli na návštěvu k ní, protože bydlí s naším kamarádem a ona pokaždé co se na mého přítele podívala, tak slzy v očích a jako třešničku se ho ptá se na náš byt. Jako ve smyslu proč tam bydlí. No vyznělo to tak, jak kdyby se k nám chtěla stěhovat. No sehrála takový divadlo na city, že jsem se fakt hodně držela a po chvíli říkám hele jedeme domů. Venku mu říkám co tohle mělo jako bejt? No a to už trošku otevřel oči a říká no hrála takovou hru nějakou na mě a taky mi přišlo jak kdyby s námi snad chtěla bydlet. Tak říkám hele tohle bylo naposled, tomuhle já přihlížet nebudu.

Chvíli klid a pak se po vánocích náhle objevila u nás, oblečená jak lehká dívka s vánočním dárkem a mluvila jak pořád v něco doufá a že naděje umírá poslední atd. No hned mi došlo na co naráží. Prostě stále zkouší. Můj názor a obrázek na ní je takový, že si myslím, že dětství sice neměla růžový, to mám podložené, ale působí na mě dojmem, že si hodně věcí přivymyslela, dělá ze sebe tím chudinku a využívá to ve svůj prospěch, protože ví, že můj přítel jí vyslechne když se něco děje atd. Při seznámení s ní jsme se tak různě bavily a ptám se co dělá za práci a ona no já nepracuju, já mám spolubydlícího co mě léta miluje a udělal by pro mě cokoliv, tak mi platí byt a živí mě. No tak mi vše nahrává do karet, že hraje takovou hru na ty lidi kolem sebe, manipuluje jimi a oni jí to věří, protože litovat se a brečet umí snad na povel, to jsem taky zažila a zneužívá je tak ve svůj prospěch jak v tom bydlení, tak že pořád píše mému příteli. No a já nevím jestli vůbec existuje možnost, že takový člověk dá někdy pokoj (otravovala i když měla svého partnera jiného už). Příteli věřím že s ní by nikdy být už nechtěl dle vztahu co měli, ale nikdy se s ní prý bavit nepřestane, že jí bere jako rodinu. Tak nevím, jak se k tomu postavit? Jestli má vůbec smysl čekat že jí to přestane jednoho dne bavit a hrát jakože jsem v pohodě, aby nezačala dělat naschvály, nebo se tajně neschazeli. Přiznal mi totiž pak pár věcí, že když jsme se hádali, tak se sešli na pokec venku aniž bych to věděla, nebo si volali. Přišlo mi to jak kdyby k ní měl pořád nějaké hlubší city, nebo možná zadní vrátka na začátku našeho vztahu. Netuším. Nicméně tohle tajný scházení jsme si vyjasnili, tomu už je dlouho konec a říká že o mě přijít nechce. Ale kontrolu nad tím jestli si píšou nebo volají nemám, a hlídat ho taky nebudu. Snad to není zmateně sepsané, ono se toho odehrálo ze začátku totiž fakt dost a ve mě už zůstal takovej divnej pocit a nervozita z toho všeho. Děkuji moc za odpověď.

Odpověď:

Dobrý den,

situaci pro mě popisujete zcela srozumitelně. Vidím, že situace je složitá a přijde mi, že vaše možnosti ji ovlivnit jsou velmi omezené. Z mého pohledu tam vnímám jako hlavní zodpovědnost vašeho partnera, aby se vůči ní vymezil takovým způsobem, aby přestala jeho bývalá přítelkyně narušovat váš partnerský vztah. Chci ocenit vaši odvahu k tomu, že jste se vůči ní i partnerovi vymezila a dala jasně najevo váš postoj, to vnímám jako klíčové. Nicméně mi přijde, že vaše vymezení stále dostatečně nerespektují. Vnímal bych jako důležitý krok si ujasnit, jak dlouho a jaké situace jste ochotná snášet, protože si představuji, že je to pro vás velmi náročné, frustrující a bohužel do jisté míry mimo vaši moc. Osobnost, kterou popisujete u bývalé přítelkyně partnera je pravděpodobně velmi zdatná v manipulaci se svým okolím a umí toho velmi dobře využívat. Zde můžete aspoň partnerovi pomoci prohlédnout, co je manipulace a upozorňovat ho na to, ale pravděpodobně to nebude zcela efektivní způsob komunikace, protože byste se takto pustila, do jakého si nejistého boje. Nicméně vnímám jako důležité o vašich pocitech s partnerem komunikovat o tom, co cítíte a o vašem postoji k celé situaci. Z jakého důvodu se vůči ní partner zcela nevymezil se můžeme pouze domnívat, jestli přervávají city, zadní vrátka a podobně. Proto se opět vracím k opakované komunikaci o tomto problému. Zdůrazňování toho, jak a proč to narušuje váš vztah a jak vám v tom je. Argument, že měla těžké dětství a nikoho jiného nemá atd. ji neopravňuje k tomu, aby překračovala vaše hranice a narušovala váš osobní prostor. Proto bych důrazně trval na chránění si alespoň svého vlastního prostoru, když se váš partner nechce vůči ní vymezit můžete to udělat sama.

Myslím, že by pro vás mohlo být užitečné mít i někoho, s kým byste mohla v bezpečném prostředí komunikovat o vašich problémech. V tomto směru by mohl být velmi užitečný terapeut. Zkuste se podívat na naše stránky www.koucink-psychoterapie.cz ,kde byste mohla v bezpečném prostředí probrat celou situaci, udělat si jasno o dalším postupu, ventilovat své emoce a ujasnit si své pocity a postoje. Mohli byste zvážit také možnost párové konzultace, kde byste s partnerem mohli využít prostor k vyřešení tohoto dlouhodobého problému mezi vámi, který narušuje váš vztah. 

Věříme, že vám odpověď bude užitečná. Přeje vám klidné dny a vše dobré.

Poradna Therapia

53

Sen o nevěře

/0 Komentáře/in /by

Dotaz:

Dobrý den,
dnes ráno mi pověděl partner, že se mu zdál sen o tom, že došlo z jeho strany k nevěře v současné situaci kdy jsme v očekávání s tím, že si nakonec uvědomil co má doma, tak bych se Vás chtěla zeptat co by to mohlo znamenat? Nebo proč se mu takový sen vůbec zdál? Děkuji.

 

 

Odpověď:

Dobrý den,

Nejprve bych Vám rád poděkoval za důvěru, se kterou sdílíte takto choulostivé téma. Chápu, že situace, ve které se nacházíte je obtížná. Ve vašem dotazu vnímám obavy z obsahů partnerových snů. V těchto situacích si často klademe otázky, zda-li se obsahy snů zakládají na pravdivých událostech, či myšlenkách, a proto rozumím vašim obavám a potřebě těmto obsahům porozumět a zjistit, kde a proč v naší hlavě vznikají.

Ptáte se, co by to mohlo znamenat? Obsahem snů často bývají náhodné věci, které postrádají logiku a jsou zcela nesystematicky a chaoticky promítané. Chci tím říct, že když v partnerově snu došlo k nevěře, neznamená to, že vám nevěrný byl nebo že na nevěru myslí.

Z osobní zkušenosti vím, že obsahům ve snech je obtížné porozumět, a proto se zaměřuji spíše na emoce, které jsem ve snu cítil. Ty jsou snáze identifikovatelné a mnohdy vám umožní snu lépe porozumět. Psala jste, že si partner díky snu uvědomil, co má doma. Z jeho strany cítím, že pro něj sen byl spíše nepříjemný a přivedl ho ke špatným pocitům, které pak sdílel s vámi. Nakonec ho obsah snu přivedl ke zjištění, že je doma spokojený. Možná mu sen dodal ujištění, že je v životě tam, kde přesně chce být.

Všiml jsem si důležité věci v přístupu partnera. Tím, že za Vámi přišel a tento sen s Vámi sdílel, ukázal, že před Vámi tento sen nechce skrývat i když jeho obsah může být znepokojující, což vnímám jako znak zdravé komunikace a také důvěry, kterou k vám cítí.

Sny mohou být užitečným zdrojem v poznání sebe sama, nicméně vždy platí, že to jsou nevědomé procesy plné obsahů, které si nevybíráme. Proto se doporučuje být vždy opatrný s jejich interpretací a soustředit se více na realitu, které my lidé rozumíme poněkud lépe.

Věříme, že vám odpověď bude užitečná. Přeje vám klidné dny a do budoucna hodně zdraví celé vaší rodině.

Poradna Therapia

25

Souvislost duševního zdraví s fyzickým

/0 Komentáře/in /by

Dotaz:

Dobry vecer. Chtela bych prosim odborny nazor a takove nakopnuti k tomu, zda zacit opravdu resit s odborniky. Od ledna litam po doktorech, jelikoz uz muj zdravotni stav byl neunosny a vycerpavajici. Strasne pribiram na vaze, vypadalo mi extremne moc vlasu, jsem neustale unavena, caste bolesti hlavy. Zacala jsem mit problem se spankem, ktery mi nikdy problem nedelal, vykyvy nalad, pocity absolutniho prazdna, problemy s pameti, vyjadrovanim se a soustredenim. Nedokazi se primet k zadnym jinym vecem, nez k tem povinnym (jit do prace) nebo tem, ktere mi pomahaji utect na chvili od reality (party a alkohol). Mam 5,5 letou dceru a ve vetsine pripadech se nedokazu primet k tomu jit sni odpoledne na prochazku, nebo si s ni neco zahrat a pod. Porad ji rikam zitra, zitra, maminka je unavena.

Od rozvodu se mi nepodarilo najit zadneho partnera, s kterym bych byla stastna. Spise samy stres z jejich neustaleho obvinovani, podezrivani, neduvery i neschopnosti pomoci s finanční situaci. Otce me dcery jsem po rozchodu prosila jen o to, aby byl milujici tatinek a choval se zodpovedne (dceru si strasne moc pral a chtel ji dat to, co on v detsvi nemel). Otec je spis z povinnosti, dceru si bere jednou za 14dni na vikend kdy ji vetsinu casu stejne ma nekdo jiny, slibuje ji, ze zavola a neozve se ji atd.. dcera ho miluje a kdyz kvuli nemu place, svira se mi hrud. Je samy dluh, ktery za nej musim resit jelikoz mame jeste byt v SJM. Je neuveritelny lhar. Jeho nova zena s tim nehodla nic delat ani mu stim pomoci, spis mu pomaha do toho padat vic a vic. Rok 2020 byl psychicky nejnarocnejsi. Partner v tomto roce byl opravdu velky stres.

Na jare jsem malem diky neshodam s kolegyni prisla o praci. V prvni vlne covidu se mi odstehoval bracha, ktery semnou bydlel a financne mi pomahal. Zrovna zavrene skolky a ja s dcerou doma 2,5mesice za 80% nizkeho platu. S penezi se peru uz rok a vzdy, kdyz to vypada, ze bude dobre, neco se pokazi, ale to si tak nejak rikam, ze bylo vzdy. A situace ve svete ohledne covidu. Kdy nikam nesmime, kdy nic neni jiste, kdy jsem presvedcena, ze zdravi je to jedine, o co tu jde, me uplne zzira uvnitr. Mam diagnostikovany adenom hypofyzy o vel 2mm. Pred lety jsem mela vysoky prolaktin, ktery je nyni v poradku a mam pro zmenu vysoky kortizol. Od ledna jen beham po doktorech a posledni doktor mel potvrdit ci vyvratit cushinguv syndrom. Trosku jsem v nej doufala. Bude znam problem, vyresi se a bude dobre. Jenze endokrinolog si tuto diagnozu nemysli. Udelal mi jeste nejake testy a cekam na vysledky. Co se bude dit, kdyz se toto nepotvrdi.

Uz si zacinam opravdu pripoustet, ze ten problem bude v psychice. Porad se snazim si rikat, ze jsou na tom lide mnohem hur. Ale vse co se posledni dobou deje, je pro me osobne proste strasne tezke. Kdyz mam pocit, ze jsem se presvedcila, o tom, ze jsou horsi veci, tak prijde vitr, ktery to sfoukne jak domecek z karet. Pred 3mi tydny jsem podstoupila interupci, ktera pro me byla neuveritelne tezka. Bohuzel po zvazeni vseho, mi tohle prislo jako nejspravnejsi reseni. Moje těhotenství prislo v nejhorsi moznou dobu. Lekari mi 4 roky tvrdi, ze pokud bude chtit otehotnet, bude potreba nasadit leky. Ze to jinak nepujde a nebo opravdu obtizne. Nikdy jsem si moc nedavala pozor a najednou to prislo po jedne jedine noci.

Uz jsem zoufala. Chci se dat do kupy hlavne kvuli dceri. Ona je jediny duvod, proc bojovat. Nedokazu se uz na veci divat pozitivne. Drive jsem ve vsem spatnem hledala neco dobreho. Dnes uz se o to ani nepokouším, jelikoz mi prijde, ze cim pozitivneji myslim, tim hur se mi vse vraci. Chtela bych zase zacit zit, ne jen prezivat. Hlavne se citit zdraveji. To jen tak v nejake kratke kostce. Prosim o nazor, zda vyjmenovane zdravotni obtize muzou souviset s psychickymi problemy. Dekuji za nazor a preji hezky vecer.

Odpověď:

Dobrý den ,

Všechny zmíněné problémy mohou přímo či nepřímo souviset s vaším dlouhodobě zhoršeným zdravotním stavem. Podle vašeho popisu je ve vaše životě velmi velké množství stresu, se kterým se vám nedaří samotné pracovat. Jako velmi důležité vnímám, abyste dokončila všechna doporučená vyšetření a léčbu, kterou Vám odborníci navrhnou. Zároveň by stálo za zvážení, zdali byste byla ochotna vyhledat psychiatra ve vašem okolí. Psychiatr by Vám mohl pomoci s potíži se spánkem a mohl pomoci skrze medikaci snížit váš aktuální stres, snížit kolísání nálady a připravit tak vhodnou půdu pro další práci na vaší psychice.

Vzhledem k závažnosti vašich obtíží bych vám doporučil vyhledat psychoterapeuta ve vašem okolí. Zkuste se podívat na naše stránky www.koucink-psychoterapie.cz, jestli by Vám vyhovoval některý z našich terapeutů. Jelikož ale popisujete i obtížnou finanční situaci, možná by bylo vhodné vyhledat ordinaci klinického psychologa, který dělá psychoterapii hrazenou zdravotní pojišťovnou. Vzhledem k povaze vašich obtíží bych Vám doporučil, abyste zcela omezila party, alkohol a hledání nových potencionálních partnerů či využívání jednorázových partnerů a soustředila se hlavně na sebe a svou dceru, která Vás potřebuje nejvíce. Výkyvy nálady, vyčerpání ztráta chuti mohou souviset s dlouhodobým nedostatkem spánku a stálo by před užíváním medikaci zkusit nejprve přirozené způsoby jako je pravidelný režim, kdy si jdete lehnout a kdy vstáváte. Zdravá strava, pravidelný pohyb, omezení modrého světla alespoň hodinu před spaním (televize, počítač, telefon) a omezení kofeinových výrobků.

Doporučoval bych vám jednoznačně psychické obtíže nepodceňovat, jelikož nyní se s nimi ještě můžete zvládnout vypořádat v relativně rychlém čase a situaci využít pro svůj osobní rozvoj. Interupce je velmi zásadní zákrok a přináší sebou pro ženu většinou velmi obtížné pocity, emoce, kterým je potřeba věnovat dostatek péče a času pro zpracování tak zásadního zákroku. K povaze vašich problémů vám tedy radím vyhledat psychoterapeutickou péči a zkonzultovat i své problémy s psychiatrem. Zkuste se nyní zaměřit pouze na sebe a svou dceru. Pokuste se zcela vyhnout návykovým látkám jako je alkohol a všem dalším drogám, které mají zásadní vliv pro rozvoj psychických obtíží.

Přeji mnoho sil

Poradna Therapia

25