Dospělý příživník

Dobrý den,

Popisujete mi velmi náročnou a vyčerpávající situaci. Rozumím, že už jste z toho zoufalá.

Vaše sestřenice zní jako někdo, kdo si ještě nenašel své místo ve světě. Nebavilo ji studium, proto ji trvalo tak dlouho. Nevidí v něm smysl. Píšete, že pro ni nic není dost dobré. Chce více peněz například apod. Upřímně to vypadá, že je ztracená a nemá smysl života. Také zatím asi nemusela být zodpovědná za svůj život. Peníze má od rodičů (od otce alespoň donedávna a matka platí telefon) a bydlí u babičky. Nebyla tedy nucena vzít svůj život do rukou a zkusit se postavit na vlastní nohy. Práci jste ji našla vy. Je mi jasné, že jste se snažila pomoct a ona opět tuto pomoc nebyla schopna přijmout a snažit se.

Smutnou pravdou je, že vy nemůžete udělat nic s jejím chováním či přístupem k životu. Pokud se u ní má něco změnit, musí na tom pracovat ona. Rozumím babičce, že si neumí představit jí vyhodit. Nicméně je asi čas si s babičkou promluvit. Například o tom, že tím, že budou pořád sestřenici takhle pomáhat se na vlastní nohy nepostaví. Neznamená to, že ji musí všichni odříznout, ale klidně bych dala nějaké ultimátum. Od mámy třeba: Budu ti ráda dál platit paušál, ale pokud si nenajdeš do měsíce/dvou práci a tu si udržíš, tak ti ho platit nebudu. A babička, aby to s ní taky nastavila nějak takhle. Například, že si musí najít práci a začít na sebe vydělávat a bydlet tam může, pokud bude taky přispívat na bydlení. Něco jako nájem (i malý) pro babičku. Prostě ji začít nastavovat pravidla, ultimáta.

Vzhledem k tomu, že to s ní její rodiče a babička nezdávají tak ji určitě mají rádi. To bych jí řekla, že vám na ní zaleží, ale situace už je neúnosná. A že si kvůli ní přejete, aby se sebou začala něco dělat. Aby třeba začala chodit na terapii apod. Pokud je opravdu vzdálená od svých emocí, jak píšete, tak na ni nebude fungovat, že vám to ubližuje. Mohlo by na ni fungovat to, že to ubližuje jí.

Je strašně důležité, abyste si ale uvědomila, že to není vaše starost. Chápu, že se zajímáte o babičku a svoje blízké. Že nechcete, aby jim sestřenice ubližovala. Ale vy nemůžete všechny zachránit. Nemůžete za sestřenici pracovat, nemůžete za babičku udělat rozhodnutí a vyhodit sestřenici z domu atd. Nejsou to děti, každý z nich si udělá svůj názor a dle něj bude konat. Vy můžete vyjádřit svůj postoj, pokusit se jim nabídnout váš pohled, ale v závěru je to na nich. Není lehké si toto uvědomit a připustit, ale věřte mi, že se vám pak uleví.

Je vidět, že máte svoji rodinu ráda a chtěla byste ji ochránit a pomoct ji. Nezapomínejte v tom ale na sebe, na to, co potřebujete vy a jak se cítíte. Tato situace na vás očividně hodně dopadá a trápí vás. Je v pořádku se na tuto situaci i dívat jako: Co to dělá se mnou? Jak se můžu postarat o sebe a o to, aby mě to tolik netrápilo?

Kdybyste chtěla, můžete se objednat u nás na sezení. S někým sdílet vaše pocity a vypovídat se. Objednejte se (koucink-psychoterapie.cz)

Věříme, že vám odpověď bude užitečná. Přeje vám klidné dny a vše dobré.