Příspěvky

Rozvod nebo ztráta všeho, na čem mi v životě záleží?

/in /by

Dotaz:

Vážená poradno, prosím Vás o odbornou pomoc či názor. Sama nejsem schopna svou nynější situaci objektivně posoudit a správně ji vyřešit.
Jde o to, že manžel chce rozvod, teď začal ustupovat ze svého požadavku a sdělil mi, že pokud spolu budeme, ať počítám s tím, že přijdu o rodinu, některé kamarády, on změní práci a odstěhujeme se časem blíž k jeho rodičům na Moravu. Tato situace se neděje však poprvé.
Mě je 30 let (VŠ) a manželovi 36 let (SŠ). Jsme spolu 10 let z toho 5 let manželé. Zatím bez dětí. Máme hezký byt po rekonstrukci nezatížený hypotékou. Oba máme velmi dobře placenou a stabilní práci.

Pracujeme na miminku. Vše se zdálo být ideální, klidné. Jedna hádka kvůli malichernosti manžela ovšem tak rozproudila, že řekl stop, končíme. Rozvod. Pro mě to byl šok! Jak jsem již nastínila, není to poprvé. Krize se nám opakují se železnou pravidelností, co 2 roky na jaře. Nejdříve jsme bydleli společně s mými rodiči v jednom rodinném domě a nefungovala to. Manžel to tenkrát vyřešil tak, že se odstěhoval 2 krát a vždy se vrátil. Důvody rozvodu, které teď manžel uvádí, že se málo baví, málo jezdíme na výlety, málo chodí s chlapama na pivo. Moc se starám o svého invalidního otce, který žije sám (maminka mi umřela před 2 roky), moc truchlím po smrti maminky a hodně mě to ovlivňuje v mém životě a jsem prý psychicky rozložený člověk.
Rodina mého manžela nemá ráda, doteď ho však respektovala. Během manželství jsem přišla o své koníčky, některé přátelé a nedostudovala jsem VŠ. Rodina, přátelé, kolegové v práci mi říkají, ať se s ním rozvedu sama, že mě jen trápí a manipuluje mnou. Já doposud vše manželovi odpouštěla a dávala dokola šance. Manžel je velmi výbušný, impulsivní až agresivní, několikrát na mne vztáhl ruku se slovy, že jsem si to zasloužila, že jsem ho neměla provokovat.

Mění často zaměstnání (pokaždé bylo něco špatně, ne u něj, ale na lidech v práci), teď má již osmé, často jsme se spolu stěhovali, asi 5 krát. Je stále nervózní a přijde mi, že je neustále ve stresu, neumí se uvolnit. Někdy si připadám spíše jako jeho matka než rovnocenný partner. Jediná oblast, kde nám to výborně klape, je sex. Tady opravdu problém nemáme, stále to mezi námi jiskří, stále se přitahujeme. Já bych za něj i dýchala, ale připadá mi, že on mě spíš táhne ke dnu.

Na druhou stranu dokáže být milý, ochotný, hodný, vstřícný a je velmi pracovitý, nekouří, nepije, nefetuje, do hospody nechodí, je mi věrný. Stále mám svého manžela velmi ráda, i přesto všechno, co jsme spolu prožili.
Prosím o nestranný názor a radu. Jelikož v tom žiji, nejsem schopna to zevnitř rozkrýt. Co když mají všichni okolo pravdu? Jen já to nevidím. Ale já zatím nejsem o tom, že bych rozvod iniciovala já, pevně vnitřně přesvědčená a rozhodnutá. Děkuji za odpověď.

Odpověď:

Dobrý den,

děkuji za důvěru. Z Vašeho emailu je cítit, že Vás vaše situace velmi trápí. Při čtení emailu mě napadlo, že problém má dvě roviny. První rovina je objektivní, tedy z pohledu toho, co se ve vašem vztahu doopravdy děje. Druhá rovina je, jak to celé prožíváte vy sama. K oběma rovinám se pokusím říci své myšlenky.

Když říkám objektivní rovina, mám tím na mysli to, jak popisujete Váš vztah s manželem. Bohužel se domnívám, že Vaše okolí má tak trochu pravdu. V první řadě si myslím, že muž by na svou ženu neměl vztáhnout ruku za žádných okolností a už vůbec by to neměl omlouvat se slovy, že jste si to zasloužila. Považuji za důležité toto zdůraznit.

Také jsou zvláštní vaše dočasné rozchody. Jako by jednání vašeho manžela bylo velmi impulzivní. Říkáte, že se musíte starat o tatínka a přišla jste o maminku, a to není zrovna jednoduchá situace. Proto si myslím, že by Vás měl manžel spíše podpořit než Vás za to shazovat.

Při čtení emailu jsem si také všiml jedné věci. Když jste manžela popisovala, převládaly spíše negativa. Nepořádnost, nesympatie v rodině, agresivita, impulzivita, střídání zaměstnání. To může o něčem vypovídat. Také mi přijde jako veliká škoda ztráta koníčků, kamarádů a nedostudovaná VŠ. Berte to jako reflexi, která Vám může pomoci si v hlavě lépe utřídit myšlenky.

A nyní k Vašemu prožívání. Umím si představit, že situace se může zdát hrozná. Manžela máte očividně ráda, ale sama jste mi vyjmenovala hned několik důvodů, kvůli kterým to v manželství skřípe. Napadá mě, jak se třeba stavíte k tomu, že byste se musela na povel manžela přestěhovat? Ztratit kamarády? Zaměstnání, které je dobře placené? Jen proto, že to Váš manžel uvedl jako podmínku toho, že se vše urovná? Myslím, že zde by pomohlo se více zaměřit na to, co vlastně chcete Vy sama. Staráte se o tatínka, což musí být velmi náročné a možná byste spíš ocenila pomoc než nařknutí, že jste psychicky rozložený člověk. Uvědomuji si, že ho máte ráda, ale myslím si, že je potřeba být trochu sobecká. Podívat se na situace z vlastního pohledu, co Vám vztah přináší, jaký má smysl, zda jste šťastná. To jsou samozřejmě velmi složité otázky.

Pokud chcete situaci řešit s manželem, zkuste manželskou poradnu. Zde si můžete s manželem promluvit za přítomnosti terapeuta, který Vám může poskytnout zpětnou vazbu ohledně toho, jak on Váš vztah vnímá. Můžete také pracovat jen sama se sebou v individuální terapii.

Pokud Však ani jedna varianta pro Vás není přijatelná, zkuste si alespoň položit otázku, co Vás ve vztahu drží. Z mého pohledu je poněkud zvláštní, dávat jako podmínku návratu ultimátum, že se budete muset odstěhovat od rodiny. Zkuste s ním tedy probrat alespoň tento aspekt. Postavte se k situaci na základě vašich pocitů a toho, co chcete Vy.

Nemohu Vám poradit, zda se rozvést, či nikoliv. Pokusil jsem se Vám dát alespoň svůj názor na základě toho, co jste psala v emailu. Snad to v něčem pomůže.

S pozdravem,

Tomáš Novotný

 

479

Jak vystoupit ze začarovaného kruhu při výběru partnera?

/in /by

Dotaz:

Dobrý den, obracím se na Vás s dotazem, který se týká opakovaných vzorců chování a výběru potenciálních partnerů, jež mi brání k navázání hlubších a trvalých partnerských pout.
Pobývám více než 15 let v zahraničí a vždy jsem se stěhovala z místa na místo. Tomu též odpovídala nezkušenost s kvalitními a dlouhotrvajícími vztahy. Většinou nešlo o vztahy oboustranné, city nebyly vždy stejně hluboké a opětované. Později vše skončilo podváděním z partnerovy strany, doposud v žádné situaci z mé. Některým z partnerů chyběl pevný mužský vzor v dětství. O všem jsem se vždy dozvěděla z druhé strany. Některé rozchody byly doprovázeny emocionálním vypětím a často jsem si vnitřně ublížila. Postupně jsem přestala věřit, že to může fungovat. Vztahy byly většinou na začátku. Nikdy jsem se nedozvěděla, co bylo špatně, tak jsem ani nemohla nic změnit. Důvod, proč se na Vás obracím, je fakt, že se mi něco podobného opět stalo a nevím, jak konečně vystoupit ven ze začarovaného kruhu. 

Odpověď:

Dobrý den,

děkuji za důvěru. Dovolím si začít tím, že takto na dálku a na „jeden email“ je velmi těžké definovat, co Vám ve vztazích a při hledání partnerů může způsobovat problém. Řekl bych, že takové téma by si zasloužilo do detailu probrat v psychoterapii. Zde si můžete společně s terapeutem projít vzorce, které máte a na základě kterých si partnery vybíráte, jak vztahy probíhají a jiné věci, které Vám mohou pomoci zjistit, kde by mohl být problém. Mé první doporučení by se tedy rozhodně týkalo návštěvy psychoterapie.

Nyní ale ještě pár slov, abyste si odnesla ještě trochu více. Opakované seznamování se s muži, kteří Vás poté opustí může mít několik příčin. Z mého osobního pohledu to je vždy kombinace faktorů z obou stran, tedy jak z Vaší strany, tak ze strany partnerů. To je také důvod, proč na Váš dotaz nejde odpovědět jedním emailem. Je potřeba zjistit, jaké atributy měli všichni muži, kteří Vás, kdy opustili, stejné nebo podobné. Například všichni měli tendence chovat se určitým způsobem, setkali jste se vždy na velmi podobných místech (bar, koncert atd.). To Vám může pomoci vysledovat, jaký přibližně druh muže si hledáte. Pokusit se vypátrat v mysli, co by pro Vás mohlo být varovným znakem do budoucna. Zkrátka udělat si větší přehled o tom, jak byste si svého muže představovala. Určitě nechci tvrdit, že si máte udělat seznam vlastností ideálního muže a pak ho hledat se seznamem v ruce a odškrtávat si položky. Může Vám to však pomoci si více utřídit, co vlastně od vztahu chcete. Každý muž je jiný a každý do vztahu může přinést něco jiného.

Může to také souviset s životním stylem, jak často jste v práci, jak na sebe máte čas, zda spolu trávíte dostatek času, jak rychle vztah vznikl, jak dlouho po rozchodu jste si našla nový vztah, jak dlouho po rozchodu si našel vztah ten daný muž. 

Další problematický faktor může být to, že se zkrátka dají dohromady dva typy osobností, které si nesedí. Muži mají tendenci podvádět především v případech, kdy se ve vztahu necítí spokojení s dynamikou vztahu. Mají pocit, že je ve vztahu příliš nuda, že je žena příliš submisivní, dětinská, nebo naopak chladná a nedostupná a zkrátka začnou chtít něco jiného. Z toho důvodu je důležité, aby se potkali ty správné osobnosti, které si sedí v těchto malých detailech. To je ovšem věc složitá a na dlouho, uvádím jí však s tím, že jí považuji za důležitý faktor. A samozřejmě nejde vynechat to, co jste tak trochu nakousla, že ne všichni muži jsou vyrovnaní a připravení na dlouhodobý vztah. Také mě napadá, že možná nejste připravena na dlouhodobý vztah Vy sama. Na tom nemusí být vůbec nic špatného. Je však dobré si toto téma také osahat.

Snažím se nabídnout více variant, ale narážím na to, že neznám pozadí Vaše a Vašich vztahů. Rád bych Vás tedy povzbudil v tom, zkusit si pár sezení psychoterapie. Může Vám to pomoci lépe pochopit Váš problém. Pokud se nyní nacházíte v Praze, určitě bych doporučil využít služby našich terapeutů. Dovoluji si přiložit odkaz na naše stránky: https://koucink-psychoterapie.cz/psychoterapie-praha/. Pokud jste mimo ČR určitě bude možnost vyhledat si terapeuta tam.

S přáním všeho dobrého,

Tomáš Novotný

75

Jak vycházet s člověkem, který má hraniční poruchu osobnosti?

/in /by

Dotaz:

Dobrý den,

chtěla bych se zeptat, jak se dá vycházet s člověkem, který má hraniční poruchu osobnosti? Můj bývalý přítel vykazuje snad do puntíku všechny příznaky této “nemoci” a po třech letech neustálých problémů, hádek a rozchodů jsem přišla na to, že se s ním nedá žít. Máme spolu dvouletou dceru a nevím, jak mezi námi udržovat normální komunikaci a hlavně poslední dobou mám pocit, že na mě svoje chování přenáší a už se ztrácím sama v sobě. Děkuji za názor.

Odpověď:

Dobrý den Martino,

děkuji za důvěru, s níž se obracíte na naši poradnu. Rozumím vaší starosti o společný vztah a komunikaci s bývalým partnerem. Chápu, že vaše situace teď není snadná. Není mi z vašeho popisu úplně jasné, jestli s ním chcete udržovat vztah pouze v rámci rodičovské funkce nebo v rámci širšího hlediska. Potřebovala bych také znát více informací o tom, jak se konkrétně partnerovo chování projevuje a zasahuje do vašeho života, abych dokázala odhadnout vážnost jeho psychického stavu. Obecně však platí, že k tomu, abyste s člověkem s poruchou osobnosti dokázala vycházet, je potřeba získat náhled na jeho onemocnění, a díky tomu porozuměla, jakým způsobem ovlivňuje jeho chování. Tím se můžete více orientovat v opakujících se vzorcích a změnách, které se u bývalého partnera objevují.

S větším náhledem si také můžete začít všímat, jak to ovlivňuje vás samotnou, a takovýmto zvědomováním se dá postupně vystoupit například z manipulace, kterou vás vědomě či nevědomě druhý ovládá. Určitě by vám mohlo pomoct se v této oblasti dovzdělat, nejdostupnější cesta vede třeba skrz literaturu o hraniční poruše osobnosti. Knihy o této tématice mohou poskytovat i cenné praktické metody, jak se dá s druhým komunikovat a zachovat si vlastní psychické zdraví a důstojnost.

Je také potřeba zhodnotit, do jaké míry si bývalého přítele chcete pustit k tělu a jak moc mu můžete důvěřovat. Čerpejte z vlastních zkušeností, z vlastních pocitů. Dopřejte si čas na přemýšlení. Ptejte se sama sebe na to, co vám ubližovalo, a co už nedovolíte, aby vám způsobovalo bolest znovu. Sama se v klidu zamyslete nad tím, jak máte nastavené vlastní hranice, co je pro vás snesitelné a co už je za pomyslnou mezí, kterou druhému nedovolíte překročit. Pokud cítíte, že je máte vlivem bývalého vztahu posunuté a sama v tom máte teď zmatek, je to úplně pochopitelné. Buďte k sobě proto laskavá, věnujte sama sobě potřebný prostor, v kterém si můžete všechno přehodnotit. Teď je na to ten správný čas. Máte to ve svých rukou.

Zmiňujete, že na vás své chování přenáší, což vás přirozeně vzdaluje od sebe samé, proto se v sobě už začínáte ztrácet. Pamatujte, že nejlépe se dokážete vyrovnat se zraňujícím či nepředvídatelným chováním ostatních, když budete dobře ukotvena sama v sobě. Můžete brát tuto, ačkoliv nesnadnou, situaci jako příležitost, výzvu k tomu, abyste se začala více věnovat sama sobě, zaměřila se na své prožívání, začala naslouchat své duši a jejím potřebám. To vás může obrovsky posunout. Pravidelná psychohygiena je nejlepším způsobem, jak toho docílit. Každý má svůj způsob, jaký mu pomáhá dosahovat duševní pohody. Velmi léčivé účinky má příroda, pohyb, meditace, péče o tělo, psaní si deníku… vyberte si, co vám vyhovuje a denně si vyhraďte čas na sebe, na aktivity, které prospívají psychice.

Také si můžete o svém tématu popovídat s odborníkem. Psycholog či terapeut vám může pomoct získat náhled a nasměrovat vás k tomu, co potřebujete. Zároveň vám zprostředkuje bezpečné a přijímající prostředí pro prožití vašich emocí a ujasnění si vlastních hodnot. Moc rádi vás přivítáme i v naší poradně. Ta sídlí v Praze, ale je u nás také možnost setkání po Skypu z pohodlí domova. Budu vám moc držet palce, ať vše dobře dopadne.

Mějte se hezky, Klára

 

Literatura o hraniční poruše osobnosti:

Nenávidím tě, neopouštěj mě!

Hraniční porucha osobnosti a její léčba

5 298

Nevědomé příčiny neplodnosti: recenze knihy Desjardins-Simon, Joëlle; Debras, Sylvie

/0 Komentáře/in /by

Kniha oslovuje téměř neoslovené téma ve společnosti, že nevědomí může mít ve skutečnosti největší vliv na problematiku neplodnosti. Co je vlastně nevědomí? Je to ta část naší mysli, které si nejsme vědomi. Jsou zde myšlenky a emoce, které jsme za život vytěsnily, potlačily a to z různých důvodů.
Pokud se v životě potýkáme s nějakým psychickým blokem, bývá v protikladu právě vědomí s naším nevědomím. Příkladem může být, že si přejeme mít partnera (naše vědomé přání),ale nevědomé příčiny daří se nám s nikým vztah navázat, což nás trápí. Jako bychom si tedy partnera přáli, ale přitom neuvědoměle působíme tak, že možné zájemce odrazujeme nebo si přitahujeme nevědomě jen ty partnery, o které nestojíme. V takovém případě se v našem nevědomí může skrývat strach či odpor ke vztahu, přestože si ho ve vědomí moc přejeme a velmi nás trápí, že vztah nemáme. Nevědomí však vždy zvítězí, protože tvoří větší část naší psychiky a nezbývá než problém vyřešit v terapii a dostat ho do vědomí.

Právě toto téma, kdy má nevědomí vliv na naši psychiku oslovuje skvělým způsobem i autorka knihy a zaměřuje se právě na neplodnost.
Kniha popisuje zajímavý paradox, kdy se páry uchylují k umělému oplodnění a velmi si dítě přejí, ale ani přirozeně ani skrze umělé oplodnění se jim nedaří otěhotnět právě proto, že se v jejich nevědomí skrývá protichůdné „přání“, tedy dítě nemít. Autorka a psycholožka s takovými páry na klinice pracuje a otevírá jim pro ně absolutně nové téma a to je uvědomění, že část jejich psychiky si dítě nepřeje a proto ho nemají. To zní párům na začátku sezení neuvěřitelně, protože často prošli kvůli otěhotnění léty nepříjemností s procesem umělého oplodnění. A vydali i nemalé peníze, aby se jim podařilo otěhotnět.

Jedním z největších překvapení v knize je právě to, že psycholožka pracuje vždy s oběma v páru. I to přikládá vlivu nevědomí, kdy se v životě nevědomě přitáhli partneři, kteří mají oba bloky vůči dítěti, aniž o tom vědí. Ne vždy se to však musí ukázat fyzicky na obou partnerech. Například někdy má jen muž problém, že nemá dostatek kvalitních spermií a žena se zdá fyzicky v pořádku, ale nevědomí pracuje u obou z nich.

Další důležitá myšlenka knihy je, jak se v nevědomí vytvoří blok vůči dítěti. Shrneme li to, myšlenka zní, je li ve v prostoru vaší mysli zabráno místo pro dítě kýmkoli či čímkoli jiným, může se stát, že dítě nepřijde, protože pro něj není ve vašem životě místo. Nic z toho, co autorka píše neplatí obecně pro každého, každý si svou životní historii zpracovává jinak a je jinak odolný.

Autorka tak otevírá důležitou a pro mnohé z široké veřejnosti zcela novou informaci o tom, jak moc má naše nevědomí vliv na náš život. ..a to nejenom v tématu neplodnosti. Autorka a psycholožka zcela jasně poukazuje na to, že pokud páry, které usilují o dítě nepřijmou témata z jejich nevědomí, která jim ve skutečnosti brání otěhotnět, nemusí být jejich snaha otěhotnět vyslyšena.
Navíc, ve chvíli, kdy mají páry v nevědomí strachy otěhotnět a pracují s informací, že po dítěti touží a nejde jim otěhotnět, jdou po slepé stopě, která nikam nevede. Ve skutečnosti musí najít odvahu pracovat s informací, proč vlastně dítě nechci nebo se ho bojím mít. Právě to může vést k úspěšnému otěhotnění.

Poradna Therapia

Knihu můžete zakoupit na:https://obchod.portal.cz/psychologie/nevedome-priciny-neplodnosti/

80

Máme s manželem malé děti – na všechno jsem sama

/in /by

Dotaz:

Dobrý den,

prosím o radu. S manželem jsme pouze 3 roky a mám pocit, že nás chce opustit, rozvést se. Máme spolu malé děti (3roky a 1,5roku). Vždy když nastane nějaký problém nebo konflikt, tak místo abychom si sedli a popovídali si o tom, tak uteče. Vezme si pár věcí, auto a odjede. Nevím, kde je, nebere mi telefon, neodpovídá na SMS a celé to trvá už týden. Vždy musí být po jeho, má pravdu a všude byl. Má potřebu se předvádět, byť viděn. Před ostatními vypadá jako ten nejlepší manžel a tatínek na světě. Ale doma to vypadá naprosto obráceně. Já jsem doma a to znamená úklid, vaření a děti jsou pouze a jenom moje věc. On si dělá pouze, co on chce nebo uzná za vhodné. Pomáhá mi čím dál tím méně. A proč by taky měl, když on chodí do práce, vydělává peníze a já jsem pouze doma. Našel si i víkendové brigády. Když jsem mu je za čas vytkla, že má taky rodinu a vůbec se o ni nezajímá, tak mi odpověděl, že se nezajímám já o něho a ten, kdo si může maximálně stěžovat je on. Akorát mi po 4 dnech přišla SMS, že si o víkendu přijede pro děti a ať se nesnažím, že to nemá cenu. Mám strašný strach, že to udělá a já to nezvládnu. Každý den pláču a strašně to bolí. Moc mi chybí.

Odpověď:

Dobrý den,

děkuji vám za důvěru. Mrzí mě, že se v manželství setkáváte s takovými problémy. Bohužel vím o vaší situaci málo informací, proto můj pohled na věc může být velmi omezený. Rozumím však, že cítíte na manžela veliký vztek, protože nedokáže ocenit to, co pro rodinu děláte, nezapojuje se do společného chodu domácnosti, a navíc odmítá o problémech komunikovat, což pro vás musí být velmi frustrující. Ale také chápu, že nechcete, aby váš vztah skončil a že vás taková představa ohromně bolí.

Máte spolu dvě děti, které jsou ve věku, kdy vyžadují plnou péči a pozornost. A ačkoliv je příchod dětí do rodiny nádhernou událostí, pro vztah můžou děti představovat velkou zatěžkávací zkoušku. Problémy, které u vás vyvstávají, se v partnerství objevují často, přestože je každý člověk i vztah jiný a nelze je úplně zobecňovat.

V mnoha rodinách se žena stará o celou domácnost a děti. Když přijde manžel domů, tak už je vyčerpaná, má pocit, že je na všechno sama a už vůbec nemá energii se muži ještě věnovat. Muž je naopak dotčen, že ho žena nechápe a stále mu něco vyčítá, vždyť přeci zajišťuje celou rodinu, musí kvůli tomu trávit celé dny v práci, nikdo ho za to neocení. Může mít pocit, že se žena věnuje mnohem více dětem než jemu. Je vám tento scénář povědomý?

Pokud ano, je důležité si na něm připomenout, že v partnerském vztahu nikdy nejde o věc jednoho, vždy se na ní podílí oba. Je škoda, že partner o svých pocitech komunikovat moc nedokáže a spíše volí vyhýbavé strategie. Z jeho chování však lze usoudit, že mu něco chybí. Pokud se vám podaří porozumět tomu, co to je a snažit se mu to dát, možná lépe dokáže porozumět i vašim potřebám. Ovšem nezapomínejte na to, že láska nemůže být jednostranná, a pokud oba chtějí budovat zdravý vztah, tak se musí naučit dělat kompromisy. Jestli váš manžel i po tom, co k němu začnete přistupovat jinak, nezmění nic na svém chování, tak pro takový vztah není zralý a vy byste se s ním trápila dál.

Z toho, co popisujete, na mě působí, že potřebuje pozornost a ocenění. Chce se cítit jako opravdový muž a touží po zájmu a obdivu. Zkuste ho více chválit za to, co pro vás dělá. Důležité je pozitivně ho motivovat, pochválit ho třeba i za maličkosti. Když od něj něco budete potřebovat, můžete do své prosby rovnou nějak šikovně zakomponovat kompliment, aby pro vás začal dělat věci rád. 

Také si na sebe pravidelně vyhraďte nějaký čas, kdy se budete věnovat pouze jeden druhému. Naslouchejte mu, zeptejte se ho, co by si od vás přál. Dejte mu najevo svůj zájem o to, co dělá, jak se má. Můžete zkusit na nějaký čas změnit svůj přístup a styl komunikace, vím, že to nemusí být jednoduché, pokud je ve vás tolik emocí, ale zkuste na pár týdnů myslet více na to, čeho si na něm vážíte.  Určitě bych vám také doporučila párovou terapii. Terapeut může být skvělým prostředníkem při řešení vztahových krizí.

Budu vám moc držet palce, ať vše dopadne, jak si přejete. Nebojte, určitě to zvládnete. Kdybyste cítila, že potřebujete podat pomocnou ruku a navést nějakým směrem, určitě se můžete obrátit na naši poradnu (děláme i konzultace po Skypu). Oběma také doporučuji milou knížku „Pět jazyků lásky“, která vám může pomoct přiblížit potřeby toho druhého.

Mějte se krásně,

Klára

180

Konečně jsem si našla hodného přítele – ale není to vztah z rozumu?

/in /by

Dotaz:

Jsem s novým přítelem, známe se od července. Sex byl za 4 týdny celkem dobrý.
Ale trochu se bojím, že z mé strany je to tak trochu vztah spíš z rozumu a chybí tam srdce.
On je hodný, slušný, ale hodný až moc. Přesně mám pocit, že až strašně urputný, že by snad skočil z okna, kdybych mu to řekla. Jak jsem pochopila, tak nikdy předtím žádný pořádný vážný vztah asi neměl, ačkoliv je mu 35. Ta předchozí holka prý nebyla nic moc a podle mě mu dala kopačky. Říkal o ní, že byla frigidní a hrozná! A teď mi připadá, že se tak strašně snaží mít holku za každou cenu. Když jsem se zmínila o příteli kamarádky a nadhodila jsem, že mu ty vousy teď sluší, tak on se mě zeptal, zda bych chtěla, aby si je taky nechal narůst. Když jsme spolu, pořád mě hladí, chce mě pořád líbat.  Když ležíme v posteli a koukáme na film, zrovna ten, co mám třeba fakt ráda a on mi celou dobu sahá pořád na prsa a kouká na mě… A když jsem řekla, že bych se chtěla dívat na film, tak se zasměje, ale nepřestane.

Jdeme ven, sedíme třeba v parku a on hned na mě zase začne sahat až mě osahávat (i na prsa). A pořád se chce líbat. Samozřejmě vím moc dobře, že jsou ženský, který mají chlapa, který je každý den dvakrát denně zmlátí. Ale myslím si, že to musí být aspoň trochu vyrovnaný, že prostě to nesmí být až moc ani do jedné strany.

Mě tady u něj chybí nějaká mužnost. Abych měla pocit, že se musím taky trochu snažit. Že musím pečovat o vztah, ON se chová tak, že by pomalu lezl na kolenou kvůli mně a mě to spíš čím dál víc odrazuje a nevím, co s tím.

Bojím se, že třeba už dalšího normálního chlapa nenajdu. Přeci jen, už mi taky táhne na 35 let. Moc by mě zajímal názor odborníka.

Odpověď:

Dobrý den,

v první řadě Vám děkuji, že jste se na mě se svým dotazem obrátila a také děkuji za Vaši důvěru a otevřenost.

Z toho, co mi popisujete, mám pocit, že Vám je vztah s tímto mužem nepříjemný, ale přesto v něm setrváváte. Důvodů může být mnoho. Kromě toho, že je na Vás hodný, je dost možným důvodem strach z toho, že si již nenajdete vhodného, Vám vyhovujícího partnera. Okolí na Vás tlačí (ať už vědomě či nevědomě) a věřím, že i samota je stejně nepříjemná jako kolem jdoucí zamilovaný pár.

I přes ten všechen tlak okolí a vlastní touhy nebýt sama, mít někoho blízkého, sdílet s ním vše, co se Vás týká. Chcete být ve vztahu jen proto, že máte pocit, že byste ve svém věku již měla mít muže?

Rozumím tomu, že to pro Vás nemusí být snadné a že už chcete toho pravého, protože si ho zasloužíte. Dokonce jste se i smířila s tím, že Váš partner nebude dokonalý a že bude mít i nějaké chyby, ale opravdu je vztah, kde od samotného začátku necítíte vášeň, jiskru, city… SRDCE, to co chcete? Zároveň mám dojem, že Vám je velmi nepříjemná jeho náklonnost a zájem o intimitu s Vámi. Stejně tak můžete mít strach z toho, že na Vás bude partner závislý a vy možná časem začnete pociťovat zodpovědnost za něj i za Váš vztah. To je přece jen děsivé.

Partnerství má být místem, vztahem, kde jsou si dva velmi blízcí. Svou intimitu rádi sdílejí, stejně tak jako své pocity, potřeby a přání (a to nejen ty pozitivní, ale i ty negativní). Vztah dvou lidí je o vzájemné úctě jednoho k druhému, podpoře a pocitu toho, že se o druhého můžete v případě potřeby opřít. Důležitá je vzájemná důvěra, komunikace, ale i rovnoměrná rozloženost rolí a zodpovědnosti za vztah a toho druhého.

Nemohu Vám poradit, zda ve vztahu zůstávat či nikoli, nicméně mám dojem, že sama již víte, zda vztah s tímto mužem má šanci nebo ne. Na konec bych Vám ještě ráda napsala, že vnímám Váš smysl pro to, aby muž byl mužem a také to aby ve vztahu byli emoce a je to pro Vás důležité, nenechte si to vzít. Žena potřebuje silného muže, o kterého se může opřít a mít v něm jistotu, stejně tak od něho cítit, že i on jak vy říkáte, pečuje o vztah, je sám sebou a nedělá jen to, co mu žena řekne. Doufám, že Vám má odpověď alespoň trochu pomohla.

Pokud budete potřebovat, neváhejte a klidně napište znovu.

Přeji Vám mnoho štěstí,

S pozdravem, Lucie

495

Spasitelský komplex

/0 Komentáře/in /by 
Doba čtení: 5 minut, 19 sekund

Pokud si spasitelský komplex spojujete s fanatickým člověkem, který se snaží zachránit svět, nebo si říkáte, že žádného spasitele neznáte, jste na omylu. Pravděpodobně jste alespoň jednou za život potkali někoho, kdo se tomuto typu osobnosti přinejmenším podobá.

Tento článek je více zaměřen na ženy, jelikož se s tímto problémem setkávám častěji právě u nich. Neznamená to však, že mezi muži spasitele nenajdeme.

Spasitel z vedlejšího vchodu

Říkali jste si už někdy, jak je možné, že vaše kamarádka potká ukázkového tyrana a tak dlouho s ním vydrží? A co sousedka, která si stále vybírá za partnery alkoholiky? Jak to, že sestra má kolem sebe snad všechny kamarádky s depresemi nebo jinými psychickými poruchami? A co ta známá, jejíž partner je věčně bez peněz a ona za něj splácí dluhy?

 

Proč se tyto ženy tak obětují? Přitahuje je pocit moci a důležitosti. Chtějí to být právě ony, které svého partnera změní k lepšímu.

 

Všechny tyto ženy něco spojuje. Své nefunkční vztahy stále opakují, připadají si v nich nedoceněné, ale nejsou schopny se z nich vymanit.

Na první pohled se zdá, jako by tyto ženy neměly žádné osobní potřeby. Doma “žehlí” potíže svého partnera, odpoledne po práci vyslechnou kamarádku, která má snad už celou věčnost ty svoje deprese, a ve volném čase jdou pomáhat do dětského domova opuštěným dětem.

Pak už jim vlastně ani nezbývá čas na sebe. Rychle spát a ráno zase honem do zaměstnání, nejlépe ke svým pacientům jako zdravotní sestřička nebo ke klientům jako sociální pracovnice. Tahle práce byla vždycky jejich snem.

Proč se tyto ženy tak obětují? Proč setrvávají v nefunkčních vztazích, dokonce snad přímo vyhledávají náročné vztahy plné dramat? Přitahuje je pocit moci a důležitosti. Chtějí to být právě ony, které svého partnera změní k lepšímu nebo pomůžou kamarádce z kruhu psychických problémů. Pak budou všichni opravdu šťastní.

 

Neopustí tato žena partnera právě ve chvíli, kdy se “napraví” a začne se chovat zodpovědně?

 

Je to ale skutečně tak? Kam se pak vytratí pocit důležitosti, který spasitelky díky své oběti získaly? Přejí si tyto ženy  skutečně vyrovnané přátele a bezproblémového partnera? Nebo ženy spasitelky ve vztahu láká právě to napětí, pocit moci a představa, že ony jsou jediné, kvůli kterým se ten nenapravitelný alkoholik nebo flákač změní?

Spasitel touží po ocenění a přijetí. Vybírá si slabší jedince a zachraňuje je, jak nejlépe umí.

Wolfgang Schmidbauer napsal o tomto tématu celou knihu s názvem Syndrom pomocníka. Spasitelem může být člověk v zaměstnání, zejména v sociálních oborech, ale hlavně v osobních vztazích.

  • Výraznou charakteristikou spasitele je touha zachraňovat druhé.
  • Nečeká na volání o pomoc, ale zachraňuje je aktivně sám.
  • Instinktivně si vybírá slabé jedince, kde může svou pomoc uplatnit. Připadá si pak silnější a dodává si tím pocit moci.
  • Spasitel se vyhýbá prožívání vlastního života a identifikuje se se svým blízkým, kterému pomáhá, obětuje se pro druhé.
  • Často se cítí unaven, protože na “záchranu” svých přátel či partnera vydá většinu své energie. Následkem toho se může cítit být okolím využíván.
  • Má nízké sebevědomí, touží po kladném přijetí a pochvale.
  • Obává se tedy svobodně projevit pocit vzteku, napětí a zejména nechce být označen za sobce. Takový přeci zachránce nemůže být!
  • Potřebuje pocit, že druzí bez jeho péče nepřežijí.

Spasitel je vždy k dispozici, má službu 24hodin denně, stále naslouchá i tématům, která mu “nevoní”. To, čeho se obává nejvíce, je vlastní pocit prázdnoty. Zaplňuje svůj život příběhy druhých, aby neměl čas sám na sebe.

 

Spasitel si vybírá takové vztahy, kde se bude cítit potřebný

Kvůli své silné potřebě chránit může tedy přitahovat i parazitující vztahy. Považuje svého blízkého, kterému pomáhá, za neschopného, za věčného potížistu, zkrátka za oslabeného. Pro zjednodušení budu i nadále termín oslabený pro spasitelovu “oběť” používat.

Časem může vzniknout komplementární, doplňující se vztah spasitel – oslabený. Oslabený v to  případě do určité míry své pozice využívá a spasitele vysává a zatěžuje. Spasitel tuto roli přijímá, jelikož mu umožňuje odklon od jeho vlastního života.

Oslabený je nadměrně ochraňován a nedostane možnost se se svými problémy vypořádat sám. Spasitel se zase nedokáže osvobodit a žít svůj život.

Jak napsal neznámý autor, nepleťme si touhu pomoci s touhou po moci.  Spasitele ve skutečnosti nezajímají opravdové potřeby partnera. Má pocit, že sám získal recept na to, jak svému příteli pomoci, a to i v případě, kdy to oběma partnerům či přátelům spíše škodí. Výsledkem  je, že je „oslabený“ nadměrně ochraňován a nedostane možnost se se svými problémy vypořádat sám.

 

Spasitel se zase nedokáže osvobodit a žít svůj život

Zaobírá se starostmi, které patří někomu jinému; dokonce se paradoxně může cítit lépe, když má partner potíže a on má co řešit. Chybí mu jasná hranice, která by jej od partnera oddělovala – přebírá identitu druhých a těžko pak odděluje “já” od “my”. Snaží se minimalizovat péči o své potřeby a ze všech sil odvrací pozornost od sebe. Schimdbauer ve své knize píše: Pomáhání může být v tomto případě jako droga. Droga, na které jsme závislí, umožňuje náhradní identitu. Je to prostředek, jak udržet v řádu a pod kontrolou to, co by nás jinak nekontrolovatelně ohrožovalo.

 

Nastal čas žít svůj život

Pokud jste se po přečtení těchto řádek ve většině charakteristik spasitele našli, nemusíte hned věšet hlavu. Už tím, že si otevřeně své chování přiznáte, máte našlápnuto na cestu z bludného kruhu. Mnoho spasitelů žije takto celý život a myšlenku na změnu si vůbec nepřipustí. Dokonce se dávají za příklad, jak jsou oproti jiným sobcům hodní a obětaví, co by bez nich druzí dělali.

 

Když zažíváte nefunkční vztah, staráte se o své přátele nebo pracujete v pomáhajících profesích, neznamená to automaticky, že jste spasiteli. Důležitá je vždy motivace a míra.

 

Na druhou stranu je nutné zdůraznit, že když zažíváte nefunkční vztah, staráte se o své přátele nebo pracujete v pomáhajících profesích, neznamená to automaticky, že jste spasiteli. Důležitá je vždy motivace a míra. Pokud dokážeme jasně oddělit svůj život od života druhých a neuplatňujeme svůj pocit moci, je to v pořádku.

 

Spasitel je vyléčen, pokud si uvědomí, že druzí přežijí i bez něj

V jistém smyslu to pro něj může být i úleva. Někdy přijde léčba přirozeně sama: spasitel se cítí unaven, bez energie a přestává se mu líbit, že jsou jeho služby brány automaticky, bez díků a uznání. Výhrou je, pokud si připustí, že jeho pomoc může dokonce škodit.

V této fázi je tedy spasitel opět trochu na startu. Začíná znovu zachraňovat, ale tentokrát svůj život. Dostal odvahu podívat se do své duše a začít prozkoumávat své emoce. V tomto procesu mu samozřejmě může pomoci některá z forem psychoterapie. Přestože si bude muset připustit i svá negativa, bude to stát rozhodně za to. Prožije svůj život a nebude už jen nástrojem pro druhé.

Mgr. Tereza Zahrádková

psychoterapeut, poradce, kouč

1 082