Mezilidské vztahy – Kamarádka byla terčem šikany a má problém se sebevědomím. Jak ji mohu pomoci?

Doba čtení: 8 minut, 29 sekund

Co dělat, když máte v okolí někoho, kdo byl terčem šikany? Prožili jste šikanu na vlastní kůži? V průběhu vývoje může být naše duše poměrně křehká a citlivá na nepřijetí a posměch, proto naše osobnost pracuje s prožitky šikany jako s bolestivým traumatem, které není jednoduché překonat. Pro většinu z nás pak nemusí být jednoduché pracovat se sebou skrze zdravé sebevědomí a bez pocitů méněcennosti.

---

Dotaz:

Kamarádka (20 let) je moc skvělá, je to obyčejná holka. Trochu patří/patřila mezi “šprty” takže to určitě znáte.. občas výborná kámoška na úkoly, občas blbka, totálně OUT. Ovšem potom začala trochu na sobě pracovat (vzhledově) a teď je z ní docela pěkná chytrá a oblíbená holka. Nyní navštěvuje VŠ, takže tam už takové věci jako “šprt” neletí, je tam konečně šťastná, protože opravdu už od školky byla šikanovaná ať kluky nebo holkami. Sebevědomí měla nízké, ale jak se o sebe začala starat (vzhledově), opravdu se změnila a je ještě lepší 🙂 Nejdříve tak do 5. třídy to byla “kulička” , proto často se jí posmívali.

Potom zčásti pubertou a hlavně tím, že si to uvědomila, začala na sobě pracovat a 2. stupeň ZŠ už byla oblíbenější, ke konci v 9. tř. prý byla na tom dobře – hlavně psychicky.

Potom přišla střední, kde “vyhrála” opravdu strašné spolužáky, takže to byly pro ni 4 příšerné roky, které ji hodně moc snížily sebevědomí a navíc začala být úplně jiná.

Ne ta živá, bláznivá (v dobrém smyslu slova), akční … ale spíše uzavřená, bojácná, trpěla v té třídě. Jak jsem řekla, nyní je na VŠ a zase se pomalu zlepšuje 🙂 Jak popisuji asi vidíte, že dětství a dospívání neměla zrovna jednoduché a to jen kvůli tomu, že byla prostá a obyčejná 🙂 a pořád má nějaké problémy doma, spíše rodiči mezi sebou pořád si nadávají, hádají se … To vše ji tak moc ovlivňuje, že občas brečí a přizná mi, že se za to stydí “vždyť přeci 20leté holky nebrečí, ostatní holky blbnou venku a já tu bulím …” je prostě občas “na dně” .

Tím, jak byla pořád středem posměchu a urážek si pořád nevěří. Na vysoké škole je prvním rokem, takže asi ještě pořád má v sobě ty pocity ze střední a není pořád 100% v pořádku.

Hlavně si nevěří na téma KLUCI

Když se nějakému začne líbit, jsem mezi prvními, kdo to ví 🙂 moc mě to těší, protože se známe opravdu moc dlouho, je skvělá, přeju ji to nejlepší a hlavně ji chci vždy pomoci 🙂 Než aby měla radost, že se nějakému líbí, že by se ji konečně zadařilo, začne ho podezírat, odkud ji zná, co to na ní zkouší, určitě to bude nějaká hra,… To slyším pořád už nějakých pár let 🙁 Nikdy neuzná, že je pěkná a sympatická a prostě je kluk, který ji má takhle rád. Moc si tím ubližuje a já už nevím, jak ji vysvětlit, pomoci , že to tak není. Stále vidí před sebou jen nějakou “hru” a podle toho se k nim chová. Podezírá je, takže jejich konverzace brzy skončí, takže se ani moc nepoznají. Poslední vztah měla před 4 roky!!! To byla v 1. na SŠ a od té doby to s ní jde špatně. Během tohoto roku 2017 poznala asi 3 kluky, se kterými to mohlo být vážné – vztah, ale pokazila to. Pořád je podezírala, zkoušela, až ji měli plné zuby, nazvali ji divnou, bláznem,… Sama ví, že je to moc velká chyba, ale já ani ona už nevím, co dělat :(( Před měsícem byla venku s jedním klukem, byli na kafi, dostala kytku, doprovodil ji domu.. po 4 letech povedené rande. Hned jsem vyzvídala 😀 Byla tak moc šťastná, cítila se milovaná, že konečně někdo se našel… Ale před 14 dny se stalo to, čeho jsem se bála.

Odhání partnery svým nesebevědomím

Modlila jsem se, aby se nezačali hádat, aby ho nezačala podezírat… naštěstí ne, teď udělala něco jiného – začala ho provokovat s kecama o ostatních klukách. Opravdu tomu klukovi, se kterým byla venku, se kterým se cítila suprově, začala mu povídat o tom, jak ostatní kluci mají o ni zájem, že ona je ale nechce a musí něco vymyslet, protože ji stále obtěžují.. Problém je v tom, že to řekla tak blbě, že to vyznělo, že mezi ně patří i ON. (ukazovala mi ty zprávy) Kdyby to napsala jen 1x, ale ona mu to psala pořád dokola. Neuvědomila si to, neudělala to schválně, ale zkrátka pořád o tom mluvila a mluvila, až to celé pokazila. Nedávno ji pozval znovu ven a ona neřekla ani ANO ani NE, prostě to ignorovala.. neznala důvod proč, potom brečela, bylo mi ji moc líto 🙁 a potom pár dní na to mu opět začala vyprávět o ostatních klucích. Znám ji a vím, že ona je věrná a její srdce patří tomu jednomu klukovi. Věřím, že ten kluk už toho měl dost (představte si, že vám pořád někdo, koho máte rádi, opakuje jak o vás maji ostatní zájem, jak vás zvou na kafe….). Ani bych se nedivila, kdyby vzdal ten boj s ostatníma. Jenže ostatní nejsou. Jsou to jen lidi, kteří ji někam zvou, ale nešla s nimi, prostě nechce, už má vybráno. Z ničeho nic ji začal ignorovat po tom, co ignorovala jeho pozvání ven a jen pořád mluvila o ostatních.

Odehnala ho a teď lituje, měla ho ráda

Teď už ví, že udělala moc velkou chybu a každý den přijde ke mě a brečí. Podle mě to jde zachránit, vžďyť spolu nechodili, byli na kafi a dá se to přeci vysvětlit, že neměla o ostatních mluvit 🙂 jenže ona vidí konec, úplný konec, že je vše ztracené a to v ní vyvolává pocity šoku, bezradnosti, méněcennosti… Když se ji po tomto všem dlouhou dobu neozýval, donutila jsem ji k tomu, ať mu napíše sama a někam ho pozve. Odpověděl ji, ale s tím, že nemá čas. Podle mě to je jasné – už ji nechce vidět… Zkusila to tedy znova a trochu více mu vysvětlila a naznačila, že udělala chybu a znovu ho pozvala … teď zas brečí, protože se jí už 3 dny neozval, zkrátka ten kluk ji to určitě vrací, že neodepisuje nebo také tím, že “nemá čas” … Ani bych se mu nedivila, když jsem četla, co psala, nafackovala bych ji. Jak jsem ale řekla, podle mě to není ztracené, jen to chce mu pořádně vysvětlit, omluvit se, dát najevo, že on je ten NEJ…. Ale ona už 10 dní brečí, každý den, hrozně si to vyčítá, mám o ni strach, je léto, hezky a ona je zavřená doma a brečí. Chci ji pomoci jako kamarádka, ale už opravdu nevím jak. Chci ji pomoci, protože ji to moc přeju a opravdu podle mě to není tak moc závažná věc, i když z jejího pohledu je to nepříjemné, když teď ON ji děla naschvály. Chci ji pomoci, protože tohle už dělá několik let, nevěří si, tak je buď podezírá, vynadá jim, začne se s nimi hádat, dokud ji nenazvou divnou nebo prostě jako nyní začne kecat hlouposti – kdyby si to nechala pro sebe, že o ní bojuje tolik kluků a vyřešila si to sama potichu, rozhodně by teď byla velice šťastná.

Má kamarádka nějakou psychickou poruchu? Jak to poznat?

Občas nad tím uvažuji, jestli to není nějaká nemoc, porucha, něco s psychikou to určitě bude. Ona sama to už taky přiznala, že si myslí, že ji “hráblo”. Doufám, spíše věřím, že mi pomůžete, nejen s tím, jakou má “nemoc”, ale také s tím, co má dělat, já upřímně nevím, napsala mu, on jako odplatu ji ignoruje, je mi ji moc líto a moc prosím o jakoukoli pomoc, protože je to moje NEJ kámoška a chci pro ni to nejlepší 🙂

Děkuji moc!

---

Názor odborníka

Dobrý den,

teda, musím poděkovat za podrobný popis, překvapila jste mě. Jste pravděpodobně skvělá kamarádka, když jste napsala s obavou o druhou osobu. Ráda bych ocenila, že jste napsala a nepouštěla jste se do role kuplířky a nepokoušela jste se kamarádce vztah “zalepit” vlastní iniciativou. To většinou nedopadá dobře.

Šikana je obrovský psychický nápor

A i když bychom chtěli, myslím, že si to nikdo z nás neumí vcítit tak, jako ten, kdo jí opravdu zažil. Zanechala pravděpodobně velké psychické stopy i u vaší kamarádky. Ona si teď ještě potřebuje projít bojem, ve kterém si všechna ty zranění zpracuje. Bohužel se obávám, že bez takového boje bude neustále tyhle naučené vzory opakovat a za to se na ní nezlobte, opravdu to nedělá schválně.

Emoce musí ven!

Je dobře že pláče, pokud by neplakala, držela by vše uvnitř, uvolňování emocí je fajn, pokud chce křičet, ať jde například někam sama na louku, kde bude sama a bude si moct pořádně zakřičet, pokud si potřebuje pobrečet, určitě na tom není nic špatného, pokud to není nucený pláč. Bylo by dobré, aby ona sama kontaktovala odbornou pomoc, aby dokázala nahlédnout a uzdravit své opakující se vzorce chování, které jí ubližují.

Nakolik může být pro vaši kamarádku záchrana přínosná a nakolik ji to může brzdit 

Je vidět, že jste s kamarádkou hodně spjatá, taková přátelství se jistě cení. Přestože je ale vaše kamarádka nešťastná, hlídejte si, aby to až příliš neomezovalo váš vlastní život. Zdá se, že vám na vašem okolí opravdu záleží, možná budete mít blízko k “záchranářským” typům. To je typ lidí, kteří mají silnou empatii, někdy až tak moc, že nedokáží být plně šťastni, pokud nejsou spokojeni jejich blízcí. Nejde o žádnou diagnozu, to se nebojte, ale myslete na to, že každý má v životě svou cestu a mnohdy slabé lidi posílíte právě tím, že jim předáte část zodpovědnosti za jejich život. Začátek by mohl být třeba v tom, že vyzvete kamarádku, aby nám napsala sama. Co ona kromě pláče zatím udělala proto, aby změnila své pocity neštěstí ve vztazích? Dalším krokem může být to, že na sobě začne pracovat a nebude jen čekat na svého prince, co ji vysvobodí.

To nejlepší, co tedy teď můžete udělat pro svou kamarádku je, že ji budete mít ráda a budete ji nablízku, ale zároveň ji nedovolíte se chovat jako oběť.

 

Pilířem dospělosti je schopnost převzít odpovědnost za svůj život a postupovat vstříc novým životním mezníkům a tématům. Vyzvěte ji, ať se svým životem začne něco dělat – napíše nám zdarma do poradny nebo se objedná na sezení ať už k nám nebo jinam. Začne se věnovat svým zájmům a starat se o sebe a celkově pracovat na svém sebevědomí. Protože právě to je klíčem k dobrému vztahu.

 

Děkujeme za vaši starostlivost a všímavost. Přejeme vám i kamarádce mnoho úspěchů.
Poradna Therapia