Pocit vnitřní prázdnoty

Dobrý den, je mi 47 let. Celý život jsem se snažila dělat vše pro svou rodinu a své blízké. Dneska jsou mé děti dospělé a já zjišťuji, že mě nikdo nepotřebuje. S manželem jsme se rozešli už dávno, neměli jsme žádné společné zájmy a ani jeden z nás nebyl ochoten se tomu druhému přizpůsobit. – Těšila jsem se na vnoučata a dcera mi dala dva krásné kluky (dvojčata), kterým jsou čtyři měsíce. Bohužel mi připadá, že dcera chce jen fyzickou pomoc – měla bych viset na hřebíčku, aby mě mohla kdykoliv použít a když není třeba zas odložit. Také mám pocit, že moje názory a péče nejsou vítané, dcera se ke mě chová jako k nějaké neschopné staré bábě, která to neumí s těmi moderními technologiemi, a proto vlastně není schopná s ničím si samostatně poradit. Mám kluky moc ráda, ale chtěla bych mít i svůj život, udělat si plán, jak se věnovat i vnoučatům i sobě, chtěla bych mít přátele nebo i partnera, ale nedokážu se s nikým sblížit, nedokážu s nikým mluvit. Ráda sportuji a jezdím na výlety, pletu, šiji, ráda vařím. Všechno dělám jen sama, protože moji známí mají pocit, že “moc” jezdím na kole, “moc” běhám, chodím na “moc” dlouhé procházky. – Jsem tedy většinu času sama (se svým pejskem) a čím víc jsem sama, tím méně jsem schopna s někým dalším mluvit. Zkoušela jsem různé skupiny podobných lidí, ale nedokážu nikam zapadnout. Seznamování je pro mě opravdu velice těžké. Chtěla bych se s někým nezávislým poradit jak dál. Děkuji

Dobrý den,

díky, že jste našla odvahu napsat!

Píšete, že jste vlastně celý život zasvětila svým blízkým a rodině. Přijde mi tedy přirozené, že jakmile vám toto pečování z života z větší části odejde (děti dospělé, separace od manžela) tak pociťujete prázdnotu. Věřím, že jste se na vnoučátka těšila a teď vás mrzí, že to není tak, jak jste si představovala. Myslím si, že dcera to nemyslí nijak zle a má vás ráda. Určitě ji hodně pomůže, když sem tam pohlídáte, nebo přijedete a pomůžete poklidit atd. Myslím si, že si to dcera prostě jen chce udělat po svém. Věřím, že se sem tam bude chtít poradit a ocení, že vy už jste děti vychovávala a máte zkušenosti. Potřebuje si ale nastavit svůj styl, děti jsou ještě hodně malé a ona si potřebuje zajet nějaký režim. Nové maminky si hledají styl výchovy a zlobí je, když se jim každý snaží pomáhat a radit. V tomto období je každý rádce a možná je toho na vaši dceru v tomto ohledu příliš. Nebojte se dceři říct, že byste ráda pomáhala více, až bude ona chtít. A že ráda pomůžete s úklidem, hlídáním či navařením. Ale že se i těšíte, až bude ona připravená, na věci jiné. Na hlídání, že budete brát vnoučata na výlety atd. To si sedne, uvidíte!

Píšete, že byste chtěla přátele nebo i přítele, ale máte problém s tím někam zapadnout a seznámit se. Možná vás uklidní, že seznamování dělá problémy hodně lidem, i když vám to tak možná nepřipadá. Myslím si, že na to jdete dobře. Přes skupiny lidí, které baví stejné věci jako vás (vaření, sport, pletení…). Napadá mě, že pokud máte i třeba jen jednu kamarádku, zeptat se jí, zda byste nemohla někdy jít s ní za jejími přáteli. Zkusit si rozšířit kruhy tímto způsobem. Nevím, jestli máte třeba Facebook, ale i přes něj se dá seznamovat. Je tam spoustu skupin, ve kterých jsou sportovci, vášniví kuchaři či lidé, kteří rádi šijí. Nebo pejskaři, to je výborná skupina. Zkuste to i takhle. 

Můžete zkusit chodit například se psem na cvičák, nebo jsou psí tábory apod. Najít si nějaký hromadný výlet a vyjet s partou lidí a seznamovat se. Můžete to pojmout jako dobrodružství.

Zníte jako příjemná, starostlivá a velice zajímavá žena. Žena do nepohody. Nebojte se, určitě si přátele (a i partnera) najdete. Jen se toho nesmíte bát a jít do toho trošku po hlavě. A hlavně se nenechte odradit tím, že si sem tam s někým nesednete. To je naprosto normální, děje se to nám všem. Prostě to zkoušejte a věřte mi, že to vyjde. Zvládnete to!

Věříme, že vám odpověď bude užitečná. Přeje vám klidné dny a vše dobré.