Co je příčinou výběru nesprávného partnera?

Opravdu poznat druhého a přijmout ho takového, jaký je, není jednoduché

Je to jedna z věcí, které se nejčastěji obáváme a někdy se uchylujeme ke krajnostem, abychom se jí vyhnuli. I přesto se může stát, že si vezmeme člověka, se kterým si nakonec nerozumíme.

Jedním z mnoha důvodů, proč k tomu dochází, jsou značná zmatení a osobní bariéry, která se aktivují, když se snažíme druhému přiblížit. Přitažlivě a normálně totiž působíme na lidi, kteří nás příliš neznají. Až při bližším poznání druhého nás může leccos překvapit. Máme najednou přístup k drobným bláznivinám, úchylkám a podivnostem, kterými jeho jedinečné JÁ disponuje. A stejně to funguje i naopak. Leccos může našeho partnera na nás překvapit. Může mu to připadat podivné, nové, ba nepřípustné.

Ten prozíravější by se mohl na prvním rande zeptat: „A jak bláznivý jsi?“

Jsme různí. Někdy nesnesitelní, jindy milionoví

Můžeme mít skryté tendence stát se vzteklými, když s námi někdo nesouhlasí. Nebo si dovolíme odpočívat, jen když padáme ústy na pracovní desku. Možná se i po vášnivé první noci stáváme opět choulostivými na otázku intimity a nahoty. Nebo citlivě reagujeme na povyšování druhých a vlastní pocit ponížení.

Nikdo není dokonalý!

Otázkou zůstává, nakolik jsme schopni se do našich složitostí ponořit před manželstvím. Kdykoliv nám neformální vztah s partnerem odhalí vzájemné chyby, viníme partnera nebo se odvoláme na špatný den. Školský systém bohužel nemá na předmět „Jak zrale přistupovat k vlastní chybovosti“ žádnou dotaci, nezbývá nám pak nic jiného, než se tomu naučit v partnerském a jiném sociálním kontaktu.

A pokud jde o naše přátele, jen málokdo v sobě nalezne tu vnitřní sílu a pokoru ke vzájemnému fungování, aby nám pravdivě a laskavě sdělil, co ve vztahu k nám vidí. Pozitivního i negativního. Navíc dnešní člověk neumí přijmout ba pracovat se zpětnou vazbou. A jen málokdo ji dokáže přijmout a užít k vlastnímu rozvoji tak, jak je mu prospěšné.

Schopnost přijmout zpětnou vazbu od okolí vám bude vždy výjimečnou devizou v partnerských vztazích. Navíc v druhých vytváříte dojem, že o to jednodušší bude s námi žít.

Naši partneři disponují podobnými podivnostmi jako my a skrze snahu porozumět jim odkrýváme nové a nové komnaty jejich podivného života a osobní historie. Navštívíme jejich rodiny, poznáváme jejich přátele, objevíme staré fotografie… Jakmile vše tohle absolvujeme, domníváme se, že jsme druhému porozuměli a domácí úkol máme splněn. Tzn. můžeme se vzít.

Manželství je však nadějný, velkorysý a nekonečně láskyplný hazard dvou lidí, kteří stále ještě nevědí, kým jsou sami a kým může být ten druhý.

Lidé se dříve brali z poměrně logických důvodů

  • protože pozemek partnera navazoval na váš,
  • jeho rodina vlastnila vzkvétající obchod,
  • jeho i má rodina měly stejný výklad svatého textu,
  • jeho otec byl soudcem ve městě,
  • jeho hrad se zamlouval mé rodině.

Lidé se v minulosti brali z nejrůznějších logických důvodů.

A v těchto logických manželstvích se časem začala objevovat osamělost, nevěry, zneužívání, tvrdá srdce a zoufalé hádky plné křiku. Tedy v samotném důsledku nebyla manželství vůbec v ničem rozumná. Naopak je můžeme vidět jako účelný, úzkoprsý, snobský a vykořisťovatelský institut tehdejší doby.

Později byl ale nahrazen „manželstvím citu“, kdy partneři začali více myslet sami na sebe.

Manželství CITU

Dnešní cesta do manželství je doprovázena pocitem, že dva lidé jsou k sobě přitahováni silným pudem a vědí skrze cit, že s tímto člověkem chtějí právě být. Někteří zažili tu bezpodmínečnou lásku, kdy jeden z páru nemá práci nebo jim přijde dítě jako důsledek neuvážené mladistvé noci. Však čím více se nám taková manželství mohou zdát nelogická, tím více tam je ten cit pravdivý a bezpodmínečný.

 

Opravdu poznat druhého a přijmout ho takového, jaký je, není jednoduché

Vstupujeme do manželství s vidinou naplnit své štěstí a vzájemnou jednotu…ale není to tak jednoduché. Pár zdánlivě hledá štěstí, ale to pravé, co nalézá, je poznání druhého i sebe v jiné podobě, než doposud. Což může cestu za štěstím poněkud zklikatit a prodloužit. Těšíme se na souznění, podporu a odpočinek, protože „na ty věci už nejsem sám“. Láska může být námi nevědomě zaměněna za jiné intrapsychické projevy, např.:

  • nutkavý pocit, že chci pomoct partnerovi, který nemá svůj život pod kontrolou,
  • potřeba být milován a potřebován, protože jsem nikdy neměl plnohodnotnou rodinu nebo mi neprojevovali lásku,
  • strach, že náš vztah nevydrží (aj.).

 

Výběr budoucího partnera a naše minulost

Naše dětství, dospívání i dospělost (celá minulost včetně toho, jaký jsme  měli vztah s rodiči a vrstevníky) má vliv na náš výběr partnera.

Zní logicky, že si chceme najít takového, který je dostatečně stabilní, spolehlivý, chápavý a vyzrálý… Nicméně pro mnohé ženy a muže nemusí tyto vlastnosti rezonovat s jejich nevědomými tužbami a zkušenostmi z minulosti. Bereme si pak nesprávné osoby a zároveň si nedokážeme zasociovat „být zamilovaný“ s „být šťastný“.

Naše minulost má vliv na výběr partnera.

Osamění, netrpělivost a nízká sebedůvěra

V nesprávném výběru partnera nás může podpořit i pocit osamění, netrpělivost a nedůvěra, že si zasloužím někoho lepšího, než je ten stávající. A nedůvěra ve vesmír, že skutečně přijde.

Než potkáme pravého partnera, mohou uběhnout roky a dnešní společnost na naplnění mateřských rolí tolik spěchá.

Obdobím samoty, obdobím vyčkávání na partnera, se nejlépe vyplácí projít v klidu, i přestože to může trvat déle, než jsme původně očekávali. Klidná mysl a trpělivost nám zajistí střízlivé provnímání momentu, kdy potkáme někoho, kdo sice o nás má zájem (možná i my o něj), ale cítíme, že to není ta pravá osoba.

Než přijde ten správný partner, buďme v klidu.

Pokud vstoupíme do vztahu s nesprávným partnerem, můžeme riskovat, že se oddálí moment setkání se správným partnerem.

 

Trvalé štěstí

Bereme se za účelem zajistit si trvalé štěstí. Představujeme si, že manželství nám pomůže uzamknout láhev radosti s tím pocitem, který nám přišel v momentě prvního uvědomění „s Tebou chci být napořád“. Takové chvíle bývají umocněny výjimečnými momenty typu: to byla ta dovolená v Benátkách, v laguně, na motorovém člunu, na pláži při západu slunce, během rozhovoru o aspektech našich duší, kdy jsem cítil, že se opravdu chápeme…

Bereme se, abychom tyto pocity vytesali do kamene a zajistili jim tak dlouhé trvání. Málokdo ale dokáže provnímat, že mezi pocitem splynutí a institutem manželství není tak pevný vztah, jak se možná domníváme.

Ve skutečnosti může být manželství boardingem na nové stanoviště s vlastním bydlením s hypotékou na kraji města, s dlouhým dojížděním do práce a s dětmi. Je jediná věc, která se v porovnání s předmanželským stavem nezmění. Váš partner.

 

Vzal jsem si nesprávnou osobu

Pozitivní je, že na tom ve své podstatě tolik nezáleží. Zjistíme-li, že nám v den svatby chyběla jistá dávka prozřetelnosti, můžeme si vybavit romantickou myšlenku z posledních 250 let západního světa: že správná bytost pro nás existuje, dokáže uspokojit všechny naše potřeby a každou naši touhu.

Vzal jsem si nesprávnou osobu. Co teď?

Kompatibilita může lásce napomoct, neměla by být ale její podmínkou

A pro ty z nás, kteří si nepotrpí na slepou romanci, je tu zemitější přístup.

Osoba, která se k nám hodí, není ta, která sdílí naše zájmy a přání, nýbrž ta, která je schopna vyzrále pracovat se vzájemnými rozdíly a je dobrá v nesouhlasu.

Právě spíše než fiktivní představa dokonalé komplementarity je to právě schopnost tolerovat rozdíly, která je „markerem“ toho správného partnera.

Zároveň je to i cesta pro všechny, kteří jsou aktuálně ve vztahu nebo single přemítají, kdo přijde jako další. Je důležité být vůči svému partnerovi vnímavý, citlivý, laskavý a pravdivý. Nenechat se oprostit od humoru! Hledat cesty jak přijmout jeho malé zvláštnosti a tolerovat praštěné zvyky.

Tento recept na hledání partnerského středu je jedním z nejobtížnějších, zato nejzaručenějších ze všech interpsychických kuchařek.

Tolerance a zralý postoj k vlastní chybovosti.

V hlubších detailech si jsme jednotlivě velmi vzdálení. Proto bez snahy o toleranci a přizpůsobení se situaci můžeme očekávat větší distanc a trhliny ve společném fungování.

A protože jsme pravděpodobně s partnerem tohoto typu poprvé, učíme se nové komunikaci a novým přístupům, ve kterých chybujeme. Je proto na místě si omyly odpouštět.

 

Nezapomínat na sebe

Stejnou míru laskavosti, kterou projevujeme druhému, projevujme i sobě. Ve vztahu jsme vždy dva, ne jen on, ne jen já…


Mgr. Bc. Šárka Červinková

Poradna Therapia