Příspěvky

Život s alkoholikem

Dotaz:

Dobrý den,

kde začít? Před rokem jsme se s přítelem sestěhovali k sobě. Já (33) ,mé tři děti (4,8,11) a on (35). Jeho minulost není moc dobrá ale když jsme spolu začínali byl v léčebně ,byl drogově závislý od 16 let. Léčebnou prošel, poté jsme spolu začali žít. Po nějaké době začal pít, začali hádky, nejdřív malé ,u kterých děti nebyli, ale postupem času už nebral ohledy na to že tam jsou děti. Jednoho dne přišel domů hodně opilý a začal s výčitkami typu, peníze, děti…začal ničit nábytek, elektroniku, u všeho byli děti. Dost agresivně se přetahoval s mojí matkou o nějaké kusy nábytku, podotýkám že i to viděli děti, které byly tak vystrašené (i já) že jsem byla poprvé v mém životě nucena zavolat polici. Když policie přijela, trochu se uklidnil. Já s dětmi jsem opustila byt, šly jsme k matce. On odjel po dvou dnech ke své rodině. Prosil, naléhal…. byl tam z jeho strany psychický nátlak. Nakonec jsem mu dala opět šanci (asi už 16tou). I když jsem někde uvnitř cítila že dělám chybu. Po týdnu to bylo zase to samé, výčitky alkohol atd.. už jsem řekla dost, opět jsme odešli k moji matce. Ale jelikož vykonávám práci z domu a bohužel k tomu potřebuji dost těžké průmyslové stroje ,které se nedají jen tak naložit do auta a převézt, musela jsem zpět domu. Každý den vypije alespoň 0,5l vodky plus nějaké to pivo…děti to na něm už poznají. Dala jsem mu ultimátum do 12.3.2021 aby si našel bydlení ale přijde mi že to sabotuje. Nemá snahu odejít, něco si najít. Já už s ním nemůžu být pod jednou střechou, natož v jedné místnosti. Ráno se probouzím s brekem, se strašným pocitem. Přes den nedokážu fungovat . Vůbec, ani jako máma na 100 procent….celý den se těším, až bude večer až zaspím. Ale přijde večer a je to ještě horší. Pláč, deprese, vztek… usínám někdy až hodně k ránu, jsem vyčerpaná, nemám smysl života…Já vím mám přeci děti, ale já to teď bohužel tak necítím. Jako bych někde uvnitř pomalu umírala. On to vidí, ale snaží se mě díky tomu zlomit abych mu asi dala ještě šanci. Někdy si říkám že kdybych umřela ,že budu mít klid….ale tuhle myšlenku vždy rychle zaženu když se podívám do těch bezbranných tváří. Nikdy jsem nebyla s psychikou takhle na dně. Nevím jak to vyřešit, nemám vlastně už ani energii k tomu abych něco řešila. Já nežiju, já přežívám 🙁

Odpověď:

Dobrý den,

nacházíte se velmi těžké a ohrožující situaci. Jako hlavní vnímám zajištění bezpečí pro Vás a Vaše děti. Pokud se váš partner dlouhodobě léčil se závislostí a nyní opět spadl do návykového chování, nemůžete mu nijak pomoci, pokud o to on sám nebude stát. V tomto případě by to znamenalo znovu nastoupit do ústavní léčby závislosti. Vzhledem k jeho každodennímu užívání pravděpodobně aktuálně nebude příliš motivovaný k nějaké další léčbě. Vnímám jako důležité nastavení vašich majetkových poměrů, jestli je byt na Vás na partnera atd. Pokud je smlouva či byt vaše doporučil bych učinit právní kroky a z domácnosti ho nechat právně vykázat. Pokud toto možné není nepřijde mi vhodné čekat až se partner odstěhuje. Jak sama říkáte pravděpodobně to sám sabotuje a nemá motivaci, aby to učinil. Napadá mě alespoň krok, jestli by bylo dočasně možné bydlet někde jinde, např. u rodičů a tam jezdit jen pracovat, aby děti nebyly v toxickém prostředí. Zároveň zde vnímám jako důležité opustit takto toxické prostředí. Doposud ne tolik závažné náznaky agresivity se mohou začít postupem času stupňovat. V těchto situacích většinou platí pravidlo, čím déle odchod odkládáte, tím je složitější. Nemáte prostor, abyste někde mohla načerpat energii, a proto bývá učinění nějakých efektivních kroků postupem času obtížnější. V případě, že by se rozvinulo agresivní chování můžete se kdykoli obrátit na nonstop bezplatnou organizaci Bílý kruh bezpečí na číslo – 116 006. Kde vám dokážou efektivně pomoci učinit první kroky a celou situace probrat s odborníkem. Pocity, které popisujete jsou pravděpodobně následkem úplného emočního i fyzického vyčerpání z dlouhodobého nadměrného stresu. Je důležité tyto příznaky neignorovat, protože pokud s nimi nebudete pracovat je pravděpodobné, že se budou dále stupňovat až do deprese a jiných psychických problémů. Lze to vnímat jako signál, že vaše psychika i tělo dále nejsou schopné zvládnout tento nápor a je nezbytné s tím něco udělat. Zároveň by bylo vhodné vyhledat i dlouhodobou odbornou psychoterapeutickou péči. Zkuste se podívat na naše stránky www.koucink-psychoterapie.cz jestli byste nezvážila začít docházet k některému z našich terapeutů.

Přeji mnoho sil

Patrik

Život mi předhazuje jen samé překážky a já už nevím, jak dál

Dotaz:

Dobrý den,
už si nevím rady. Už několik let se na mě hrne jedna špatná zpráva za druhou a již to nezpracovávám. Potřebovala bych poradit či pomoc, abych se v roce 2020 odrazila k něčemu lepšímu. Především v zaměstnání. Mám praxi ve finančním sektoru. Avšak po několika pokusech nejsem schopna psychicky tuto práci dělat. Naposled jsem byla nucena tuto práci opustit letos.

Nyní dělám v továrně na automobily. Ale je to fyzicky náročná práce a cítím tam veliké bolesti. Je mi přes 45 let, jsem rozvedená a mám 2 syny. Jeden již žije ve svém a mimo město. Mladší studuje na střední škole a chodí na brigády.
Všechno začalo asi před 9 lety. Mého manžela odvezla záchranka do nemocnice a našli mu na mozku nádor. Po operaci zůstal na vozíku s ochrnutím celé pravé části těla. Zároveň byl mentálně postižen a nebyl schopen si dojít ani na WC apod. problémy. Snažila jsem se 2 roky v paneláku v bytě 2+1 i se syny vše zvládnout. Zároveň jsem byla nucena něco vydělávat.

Tchyně mě začala ze všeho vinit a nepomáhala mi. Manžel to však nezvládal psychicky a začal napadat i syny. Začali jsme se hodně hádat a tak se manžel vrátil k své matce. Tam vydržel asi rok. Pak ho odvezli do ústavu, kde je dodnes. Jelikož mě začal pronásledovat, tak jsem podala žádost o rozvod. Synové se odmítali s otcem stýkat a začal problém s alimenty. Do dneška se neviděli. Ani mu nezvedají telefon. Otec je pro ně zlý člověk.

Během tohoto období, které trvalo skoro rok, jsem měla autonehodu a umřel mi otec. Od této doby jsem začala mít problémy se spaním. V práci jsem neměla čas se pořádně najíst. Dělala jsem většinou 11 hodin denně. Jelikož jsem byla na děti sama a potřebovala peníze. Začala jsem cítit velikou únavu. Přestala mě práce těšit a začala jsem být na zákazníky nevrlá. Bála jsem se komunikace, protože jsem cítila vyčerpanost. Vedoucí si tohoto všimli a dostala jsem pokárání. Doma jsem probrečela několik nocí.

Loni na jaře mi matka, která bydlela jinde než já, řekla, že má rakovinu po celém těle. Půl roku jsem za ní jezdila, ale na podzim zemřela. Už jsem to nedávala.

Nejedla jsem, nechutnalo mi a málo spala. To trvá dodnes. Při nástupu do nové práce jsem u lékaře zjistila, že jsem zhubla přes 20 kilo. Nijak jsem se o to nesnažila. Prostě mi nechutná a je mi po větší porci jídla zle. Budím se ve 4 a mám divoké sny. Usínám s pláčem. Prostě život na nic.

Honí se mi hlavou myšlenky, zda má můj život cenu. Těžko to vytlačuji s hlavy. Jsem sama bez chlapa, rodiny a děti mají svůj život /slečny, práci/. Většinu dní trávím sama a bojím se sama sebe.

Nedokážu si sama poradit. Děkuji za odpověď.

Odpověď:

Dobrý den,

děkuji za vaši důvěru. Nenacházíte se v jednoduché situaci. Rozumím tomu, že můžete cítit, že už je toho na vás tolik, že to přestáváte zvládat a dokonce z toho i ztrácíte chuť žít. Chtěla bych vás však podpořit v tom, ať nepropadáte pocitu bezmoci, přestože v tuhle chvíli můžete cítit, že už nic nemá smysl.

Píšete, že si nedokážete sama poradit, myslím, že to je skvělý první krok k tomu, aby se věci mohly pohnout. Přiznat si, že potřebuji pomoct a umět si o ni v těžkých chvílích říct, vyžaduje často mnohem více odvahy než si myslet, že všechno můžu zvládnout sama. Cítím, že pravidelné docházení na psychoterapii, by pro vás mohlo být tou nejvhodnější cestou k tomu, abyste mohla znovu přijít v bezpečném prostředí do kontaktu sama se sebou a dovolit si svobodně prožít své emoce.

Z vašeho popisu vnímám, že jste přes všechny ty těžkosti úplně upozadila sama sebe. Tím, že živíte rodinu a řešíte velké starosti kolem sebe, možná utíkáte od toho, co vaše duše cítí a potřebuje. V takových situacích se naše duše často začíná hlásit o slovo, a pokud ji stále přehlížíme, začne používat všechny možné prostředky k tomu, aby nám dala najevo, že se od sebe vzdalujeme. Pokud se své emoce snažíme potlačit na psychické úrovni, objeví se na rovině fyzické, tedy v podobě nějaké nemoci, jenž se nás snaží donutit k tomu, abychom se konečně zastavili a začali léčit svá zranění. Až díky tomu, že se na své bolesti podíváme zblízka a dovolíme si je prožít, se můžeme posunout dál.

Tvrdíte, že se vám zdají špatné sny. Říká se, že sny jsou branou k našemu nevědomí. Ve snech se nám objevují věci, které na vědomé úrovni potlačíme nebo je nezpracujeme. Sny jsou velmi cenné právě z důvodu, že nad nimi nemáme kontrolu, pomáhají nám tak prožít těžké věci jinou cestou. Chápu, že v bdělém stavu můžete cítit potřebu mít svou psychiku pod kontrolou, abyste mohla zvládat každodenní povinnosti, ovšem je velmi důležité, abyste průběžně mohla upouštět pocity, které ve vás jsou nahromaděné, jinak budete cítit velkou vyčerpanost. 

Co se týče vašeho strachu k sobě sama, zkusila bych si položit otázku, čeho se vlastně bojíte? Uvědomění si svých strachů pro vás může být zdrojem podstatných informací, s kterými se dá pracovat dál. Často se lidé bojí být se sebou, protože tím čelí svému stínu, vlastní temnotě. Začínají napovrch vylézat myšlenky a pocity, které se nám nelíbí a chceme je zahnat. Chci vás ujistit v tom, že jde o přirozenou součást procesu léčení. Světlo neexistuje bez stínu, a každý člověk má tyto dvě polarity v sobě. A teprve když dostaneme temné věci na světlo, tak je můžeme přijmout. Netvrdím, že je to jednoduché, ale není to nemožné. Taky si lze dát tolik času a prostoru, kolik potřebujete, odkrývat věci postupně jednu po druhé. Poradce nebo psychoterapeut vám může proto být skvělým průvodcem.

V současnosti se vás hodně dotýká téma smrti, což může být pro psychiku opravdu nápor. Toto téma si zaslouží velkou pozornost i v terapii, protože může být zdrojem velké části vašich problémů. Moc vám přeji, abyste zvládla překonat své tíživé stavy a začala konečně žít spokojený život. Nebojte se, máte to ve svých rukou. Stačí tomu jít naproti a mít sebe až na prvním místě. Věřím, že to zvládnete. Pokud se obrátíte na naši poradnu, budeme moc rádi.

Mějte se hezky,

Klára

 

Totální vyčerpání z práce i vztahu

Dotaz:

Dobrý den,

jsem úplně psychicky na dně. V práci je toho na mne spousta. I když jsem jednatele před dvěma měsíci požádal o jednoho člověka k sobě, protože jeden člověk vše nemůže sám stihnout, i když pracuje 11hod denně. Nejvíc mne trápí vztah s partnerkou, známe se ¾ roku, plánujeme spolu rodinu. Ale nejhorší je, že slíbila, že se rozvede a rozvodové papíry mám u sebe už tři měsíce a nikdo je po mně nechce zpět ani ona ani její manžel. Snažím se jí všemožně pomáhat, ale poslední dobou mám pocit, že jí tento stav vyhovuje. Na můj dotaz, zda má v plánu se rozvést, jsem dostal odpověď, že o tom uvažuje. Ať se snažím sebevíc, nepřináší to výsledky. Někdy si říkám, jestli tu nejsem zbytečně.

Odpověď:

Dobrý den,

děkuji za vaši důvěru. Rozumím tomu, že se kvůli práci cítíte vytížený, ještě pokud jste na to sám. Pokud zažíváte takový stres v práci, musí to být velmi vyčerpávající. Je proto důležité stres vybalancovat tím, že budete věnovat čas sám sobě. Věnujte patřičnou energii věcem, které vás baví, sportujte, relaxujte, nezapomínejte na sebe. V dnešní době, která je orientovaná na výkon, se na zaměstnance velmi často stupňují nároky. Člověk musí být neustále lepší a efektivnější, ovšem čím více tak koná, tím více práce dostává. Doporučuji vám nastavit si hranice v tom, co jste schopný zvládnout a co už je na úkor vaší psychické pohody a osobního života. Pokud jste se o to už snažil, zkuste v tom být pevnější a sebevědomější, promluvte si o tom otevřeně se svým nadřízeným a vyjasněte mu své požadavky, v kterých nepolevíte.

Mrzí mě, čím si s přítelkyní procházíte. Někdy se stává, že čím víc se jeden ve vztahu snaží, tím méně dostává od toho druhého. Zkuste se proto především věnovat sám sobě, zaměřit se na svou osobní spokojenost více než na to, abyste pomáhal přítelkyni, která zatím neudělala ten podstatný krok k tomu, abyste mohli být spolu. Zkuste se zamyslet nad tím, jak nakládáte se svou energií. Prospělo  by vám, kdybyste ji investoval do něčeho, co se vám vrátí, co vám dodá potřebnou sílu. Zažíváte vyčerpání z práce a ještě navíc vám ji ubírá nerozhodná přítelkyně. V jejich očích určitě také víc stoupnete, když uvidí, že se věnujete sám sobě a dokážete si bez ní poradit. Dopřejte si čas, kdy budete mít sebe na prvním místě a uvidíte, co se stane.

Také je důležité vzájemně otevřeně komunikovat o tom, co oba cítíte. Bavte se o svých pocitech a obavách, ptejte se na ty její. Snažte se o vzájemné pochopení. Pokud o sobě a o svém životě máte pochyby a ztrácíte smysl, může to být především výsledek frustrace, nejistoty a stresu, který dlouhodobě zažíváte. Chtěla bych vás moc podpořit, nebojte se, vaše situace má východisko.

Doporučila bych vám nejlépe osobní návštěvu psychologické poradny, kde se můžete svým tématům věnovat do hloubky. S pomocí odborníka určitě najdete správný směr, kterým se vydat, abyste žil šťastnější život. Můžete se obrátit také na naši poradnu, naši poradci a terapeuti vám moc rádi pomůžou ho naleznout. Sídlíme v Praze, ale nabízíme i sezení po Skypu, které je časově přístupnější. Ať už se rozhodnete jakkoliv, budu vám moc držet palce.

Mějte se krásně.

Klára