Mgr. BARBORA UHLOVÁ

Práce s lidmi mi byla vždy blízká, často jsem byla pro své kamarádky a přátele jakousi „vrbou“, která dovede vyslechnout jejich trápení a povzbudit je, takže studium psychologie pro mne bylo v podstatě přirozenou volbou. O co dříve jsem se však dostala na vytoužené studium, o to více času jsem nakonec potřebovala k jeho úspěšnému dokončení. Někdejší vysokoškolská brigáda mne zavedla do oblasti personalistiky, kde jsem oproti původnímu plánu zakotvila na několik let. Sama na sobě jsem pak ve složitém životním období poznala, jakou sílu dovede mít podpora a pochopení, kterého se může člověku dostat od blízkých, ale i vzdálenějších lidí. Jako přelomovou pro sebe vnímám svou vlastní zkušenost s rodičovstvím – naučila mne hodně nejen o dětech, ale i o mně samé. Zároveň jsem se získáním nové životní role více nahlédla i do života dalších rodin ve svém okolí a utvrdila se v tom, že čas a úsilí věnované osobnímu rozvoji, podpoře rodiny a péči o ni má velký smysl. V psychoterapii je mi blízký narativní přístup, který vychází z toho, že každý z nás jsme autorem svého životního příběhu a je na nás, jak na něj budeme nahlížet a jak ho budeme vyprávět. V rámci systemické terapie je možné pracovat jak s celou rodinou, tak také s jakoukoliv její částí, či “pouze” s jedním jejím členem. Na společných setkáních se můžeme věnovat nejrůznějším tématům – ať už se jedná o záležitosti spojené s rodinným fungováním, partnerská a rodičovská témata nebo otázky spojené s osobním rozvojem, životní spokojeností apod. Na práci psychoterapeutky si cením toho, že mohu potkávat a poznávat lidi v jejich autentické podobě a být součástí procesu, při kterém se snaží nacházet cestu jeden k druhému, či sami k sobě.