Tereza mi “na první dobrou” byla sympatická, byla přesně taková, jakou jsem ji potřebovala.”

Terezu jsem si pro sebe objevila úplně “na blind” na internetu. Tereza odpovídala na dotaz, jak pomoci osobě s depresi. Terezina odpověď mě zaujala, zarezonovala se mnou, přišla mi svým způsobem provokativní. Sice mým problémem nebyla deprese, ale dívat se na trápení jako na něco, co si vlastně sama “držím” z nějakého důvodu, mi přišlo hodně neobvyklé.

Tereza mi “na první dobrou” byla sympatická, byla přesně taková, jakou jsem ji potřebovala 🙂 Velmi (opravdu velmi!!!) pozorně naslouchající, ale současně absolutně profesionální, což oceňuji, protože na to, aby se někdo dojímal mým příběhem mám naštěstí kamarádky 🙂 Současně byla maximálně citlivá a empatická v případě, že jsme se dotkly něčeho citlivého, hluboko zasutého…
Její postřehy a otázky mířily vždy přesně. Pokaždé jsem byla udivena, jak něco Tereza přesně vystihla, pojmenovala, jak mi pomáhala, abych se sama na sebe a svoje problémy zkusila podívat jinak, než jsem byla zvyklá. Ne abych byla jiná, ale abych se nebála projevit i další svá já, abych se odvážila podívat se na věc z jiného, pro mne nečekaného úhlu.
K Tereze jsem chodila necelý rok, ale mám pocit, že jsem se díky ní posunula o pár světelných let. Hned naše první setkání byl neskutečný kvalitativní skok. Směrem k lepšímu, samozřejmě 🙂
Pokud bych měla Terezu k někomu přirovnat, asi bych řekla, že to byla moje horská průvodkyně. Vydala jsem se do hor, kde jsem se chtěla pokusit vylézt na (svou) vysokou horu. Nevěděla jsem, co mě tam čeká, zda nebudu nějak zklamaná, zda nezjistím, že jsem se nikam nedostala, ale Tereza byla jako klidná a přítomná opora. Nenesla mě na zádech, nekonejšila, že to zvládnu, musela jsem šlapat sama, ale Tereza tam byla ve dne s otázkami, které mě posouvaly dál, v noci s baterkou, která mi ukazovala i věci, které jsem ja sama do té doby neviděla.
I když jsme se s Terezou dohodly, ze naše setkávání končí, protože jsem vylezla na jednu svou horu, sestoupila z ní a šlapu si spokojeně dál, nechávám si Terezu v záloze pro případ dalších hor, možná i zatažených údolí… Tenhle pocit, že budu případně vědět, na koho se můžu zase obrátit, je na moji aktuální cestě moc fajn 🙂
Kateřina