Příspěvky

Posedlost partnerem

/in /by

Dotaz: Dobrý večer,
Před půl rokem jsem si našla přítele přes internet (zatím jsme se neviděli, ale plánujeme setkání). Je to někdo, do koho jsem se opravdu zamilovala, vždy mi psychicky pomáhal, ale před 2 měsíci mě “podvedl” a docela jsme se pohádali, sice říká, že šlo pouze o sex, že jinak miluje mě, tak jsem mu nějak odpustila. Ale nedávno mě začali napadat myšlenky jako “Co když mě nakonec stejně opustí. Třeba pro něj nejsem tak dobrá. Má hezčí holky kolem sebe…”. Pořád mám potřebu se ho ptát a ujišťovat se, že mě miluje, připadám si jak posedlá jím, dokonce ho podezírám, že si píše s jinými ženami a začala jsem dost žárlit na jeho kamarádky, tyhle věci jsem dělala už na začátek vztahu, přitom mi nic neudělal, když mi hned neodepíše, jsem nervózní celý den a myslím si, že dal přednost jiné ženě, bojím se, že se může jednat o vztahové OCD.
Nechci ho mými podezíravými otázkami odradit, protože ho opravdu miluji, ostatní partneři mi ubližovali, ale od té doby, co jsme se pohádali, jsem mu přestala věřit, mám i problém někomu věřit, prostě nevěřím nikomu, protože už mě zradilo spoustu lidí. Prosím pomozte mi, nevím, jak mám zahnat ty vtíravé myšlenky, které mám většinou v noci, když nad nimi přemýšlím, buší mi hodně srdce a včera už jsem se opravdu rozbrečela a dost špatně se mi dýchalo, prostě se na něj i fixuji a jestli si to třeba rozmyslí s naším setkáním, tak si asi něco udělám.

Dobrý den,

v první řadě bych vám ráda poděkovala za důvěru, se kterou se obracíte na naši poradnu. Z toho, co píšete, cítím, že vás vaše momentální situace velmi trápí. Partner vás zradil a vy už mu nyní nejste schopná důvěřovat. Máte tak neustálou potřebu ho kontrolovat a ujišťovat se o jeho věrnosti. Toto chování ve vás však vyvolává obavu, že ho od sebe odeženete. Pozbyla jste důvěru v partnera, která však byla vlivem vašich předchozích zkušeností chatrná již na počátku vašeho vztahu.

Důvěra je něco, co si budujete po celý život již od vašeho dětství. Velmi ji ovlivňuje proces výchovy a vaše vztahy s rodiči. Je to váš postoj k okolí či druhému člověku a víra, že vás nezradí či vám neublíží. Píšete, že vám v minulosti ublížilo velké množství lidí včetně minulých partnerů. Vaše důvěra tím byla velmi otřesena a problém důvěřovat druhému člověku nyní ovlivňuje váš současný vztah, který je už navíc poznamenán nevěrou. Důvěra vůči druhým lidem souvisí také s vaším vztahem k sobě samé. S vaši vlastní sebejistotu, sebedůvěrou. Zrada druhého člověka tak může vyvolat pocity zranitelnosti, nejistoty a ohrozit vaší sebedůvěrou. Nutkavé chování, o kterém se zmiňujete, je tak prostředkem k znovuzískání důvěry v partnera a zbavení se negativních emocí. 

Problémy s důvěrou ve vztahu zažívá velké množství lidí. Setkáváme se s nimi u lidí, kteří se ve vztahu setkali stejně jako vy s nevěrou, ale i tu těch, kteří takovou zkušenost nemají. Důvěra je něco, co ve vztahu není samozřejmostí. Řada partnerských dvojic pracuje na budování a prohlubování důvěry po celou dobu vztahu. Z vašeho dotazu nicméně cítím, že problém s důvěrou se netýká jen vašeho současného vztahu, ale postihuje i další aspekty vašeho života.

Z vašeho dotazu mám pocit, že se jedná o dlouhodobější potíže, které nesouvisí pouze s vaší aktuální situací. Navíc se zdá, že vlivem aktuální situace, vaše potíže více vystoupily na povrch a nabyly na intenzitě. Doporučila bych vám vyhledání zkušeného psychoterapeuta, kterým by vám mohl pomoci odhalit kořeny vašich problémů s důvěrou a zapracovat na vašem vztahu k sobě samé v bezpečném prostředí. Chápu, že udělat tento krok může být ve vaší situaci velmi obtížné, nenechejte se však odradit. Podpora, kterou vám může psychoterapeut nabídnout, by pro vás mohla být velmi užitečná. Důvěra je něco, co nám umožňuje budovat plnohodnotné vztahy a žít bez neustálých obav o vlastní bezpečí. Individuální terapie je dlouhodobou záležitostí, která by pro vám mohla pomoci žít plněji. Můžete se také obrátit na odborníky v naší poradně, pokud by vám z nějakého důvodu nevyhovovalo osobní setkání, nabízíme možnost konzultací přes Skype.

Přeji hodně štěstí a sil,

Lucie H.

Poradna Therapia

769

Je deprese dědičná?

/0 Komentáře/in /by

Dotaz:
Je mi 24, za dva měsíce dělám státnice (Bc.), což je velký stres, už teď, ale nemyslím si, že by to byla příčina.
V osobním životě je vše v pořádku, s přítelem máme dlouhodobě spokojený vztah, jediný problém v rodině je můj otec, který je dlouholetý alkoholik. Mohou být depresivní stavy zapříčiněné i geneticky? Vím, že s otcovi strany to v rodině bylo. On trpí depresemi a alkoholismem, myslím že jeho otec měl také nějaké psychické problémy. Já jsem se v pubertě (cca 13 – 17let) sebepoškozovala, řezala jsem se do zápěstí. Občas, když mám ten stav smutku a nutkání plakat, vrátí se mi pocity z té doby, kdy jsem se sebepoškozovala a vzpomenu si na to. Ne, že bych to chtěla udělat, jen na to prostě myslím. Myslím, že hodně negativní energie ve mě zanechaly zážitky s tátou, kdy jsem ho viděla v opravdu nehezkých stavech, pozvraceného, páchnoucího, potlučeného atd.

 

Odpověď:

Dobrý den,

děkuji Vám za odvahu obrátit se na naši poradnu a svěřit se se svým trápením. Cítím, že jste pod tlakem a ráda byste dostala situaci pod kontrolu. Popisujete také že jste plačtivá a nevíte, proč tomu tak je. Máte také obavy z toho, zda se u Vás nerozjela depresivní epizoda. Pojďme se tedy na všechno společně podívat.

Začneme tím, že Vám popíšu, jak vypadá deprese. Pokud zažíváme depresivní epizodu, je velice jednoduché se unavit, nebaví nás ani činnosti, které nám normálně zvednou náladu, která je v tomto období prokazatelně zhoršená. V těžkých případech nedokážeme ani vstát z postele a ráno se budíme stejně unavení, jako když jsme šli spát. Vnímáte u sebe některé tyto příznaky? Z toho, jak jste na začátku dotazu situaci popsala cítím hodně úzkosti a také potřeby mít emoce pod kontrolou. I když to tak na první pohled nemusí vypadat, tak jsou pocity dobrými rádci, kteří nám ukazují, jestli jdeme správným nebo špatným směrem. V dnešní době je ale bohužel jejich projevování považováno za slabost, a tak i když nás něco opravdu hodně trápí nebo jsme naštvaní, raději mlčíme, abychom se neztrapnili a nežádoucí emoce v sobě zatlačíme někam hodně hluboko. Pocity jsou ale jako malé děti, když je večer pošlete spát. Neustále se vracejí a říkají: „Mami já jdu na záchod“ nebo „Chce se mi ještě pít“. Toto se pak může projevovat, tak že se nám najednou chce plakat a my ani nevíme proč. Důvod už jsme totiž dávno zapomněli. Může to být tlak ze školy, který si nechceme připustit nebo ještě něco, co je daleko v minulosti. První krok k tomu abychom si porozuměli, je dovolit si negativní emoce prožívat. Ve chvíli, kdy se budete cítit špatně se sama sebe zeptejte „Co je to za emoci?“ „Co mi chce říct?“ Jaké moje chování zapříčiňuje, že se tak cítím? Nebo „Je něco v okolí, co způsobuje, že mi je právě takto? Vzpomeňte si, jak to bylo u Vás doma, když jste byla dítě? Dostalo se Vám uklidnění, když jste ho potřebovala? Mohla jste svobodně projevit to co jste potřebovala? Zkuste si na tyto otázky odpovědět, dejte na intuici, uvidíte, kam Vás zavede. Psala jste také o tom, že jste v minulosti poškozovala sama sebe. Toto chování právě často souvisí s tím, že potřebujeme ovlivnit to, co se kolem nás děje ale nemáme k tomu dostatek prostředků. To, že se poškodíme a máme nad bolestí kontrolu nám přináší úlevu i když jen krátkodobou. Dovolte si tedy emoční napětí vyjádřit přirozeným způsobem. Pokud máte vztek, zkuste se vykřičet, něco roztrhat nebo počmárat. Když Vám je smutno a chce se Vám plakat, jděte se někam do soukromí vyplakat, najděte si vlastní způsob, každý to máme jinak. Uleví se Vám. K přijetí emocí pomáhá také meditační technika RAIN. Usaďte se nebo položte, podle toho, co Vaše tělo aktuálně potřebuje. Zavřete oči a soustřeďte se na dech. Vnímejte pomalu pocity a myšlenky které Vám přijdou na mysl a pokládejte si stejné otázky, které jsem napsal výše, abyste pochopila jejich význam. Všechny tyto myšlenky a pocity přijměte, řekněte si: „Vždyť vy také patříte ke mně“. Pomůže Vám to s negativními emocemi a také k sobě rychleji najdete cestu. Buďte trpělivá a netlačte na sebe. Na všechno, co je důležité nepřijdete při prvním cvičení, ale postupem času se Vaše schopnost vnímat sama sebe zlepší.

Zmiňujete se také o svém otci, o tom, jak hodně pije a trpí depresemi. Úlohou tatínků je dítěti ukazovat svět a během toho u nich vytvářet pocit takového bezpečného území. V případě, že to tak není, můžeme být na otce vnitřně naštvaní. Jak je to u Vás? Jestliže to máte stejně, napište dva dopisy, které neodesílejte. První bude od Vás pro otce dostaňte v něm ze sebe všechny negativní pocity, klidně buďte sprostá a v žádném případě necenzurujte. Poté si dejte den až dva přestávku a napište dopis druhý. Ten bude pro Vás od něj. Vyslovte v něm za otce všechno, co byste si přála, aby Vám řekl nebo přiznal. Pomůže Vám to se na něj dívat jinak a možná se změní i Váš pohled na život obecně. K tatínkovým depresivním stavům. Ptala jste se, zda jsou deprese dědičné. Mohou být, mějte však na paměti, že konzumace alkoholu a alkoholismus obecně, depresivní stavy navozuje a prohlubuje. Vy osobně na mě depresivně nepůsobíte.

V případě, že byste potřebovala situaci konzultovat osobně a jste z okolí Prahy, můžete se obrátit na naši poradnu Kontakty a další informace naleznete na stránkách https://koucink-psychoterapie.cz/. Jste-li zdaleka, mohou Vám při hledání vhodného odborníka pomoci stránky sociální kliniky www.socialniklinika.cz.

Přeji hodně zdaru a zdravím
Honza

149

Jak to zvládnout, když jsem ve stresu?

/in /by

Dotaz:

Dobrý den, prosím vás o radu, jak si poradit s následujícím problémem. Když se dostanu pod tlak, strašně znervózním, začnu být nepříjemná až zlá a to i někdy i v úplných hloupostech. Například… vím, že mám někde být na danou hodinu. Doma se s dětmi připravujeme a já když to nejde dle mých představ, tak začnu hrozně znervózňovat a být zlá. Zpětně si uvědomím, že nebýt tlaku času, řešila bych vše úplně jinak. Přitom vím, že třeba 5 min zpoždění nebo i víc by čekající pochopil, ale stejně si nemohu pomoct. Bojuju s tím celý život, že když se dostanu pod tlak, jsem nepříjemná. Stejný tlak cítím i v práci. Najednou řeším hodně požadavků a už nervózním a paralyzuje mě to. Nejsem schopná pracovat kvalitně nebo tak, jak by to bylo, kdybych měla méně úkolů v daný okamžik. Mám to už od dětství. I ve škole, když jsem byla pod tlakem, nešlo se mi ani učit. Zkrátka mě to paralyzuje a ochromí. Nejvíc mě pak ale mrzí, když jsem v té situaci zlá. Jak prosím pracovat s těmito stavy? Děkuji.

Odpověď:

Dobrý den, děkuji vám za důvěru, se kterou jste na naši poradnu obrátila. Vašim potížím rozumím tak, že v situacích, které jsou pro vás stresovými, máte problém ovládnout své chování. Chápu, že vědomí toho, že nedokážete ovládnout svůj stres, pro vás může být oslabující. Bohužel současná doba na nás klade řadu nároků a občasným stresovým situacím se tak nelze vyhnout. Ale nebojte, stres je možné mít kontrolou a lze se tomu naučit.

Stres je něco, co je součástí naší lidskosti, nelze se ho plně zbavit, můžete s ním však pracovat. Vás organismus vyhodnotí některé situace jako ohrožující  a přejde na “nouzový režim”, kterým vás chce před nebezpečím ochránit (může se jednat o i situace psychicky náročné, včetně práce či dětí). Následuje stresová reakce, která může mít různé podoby: může se objevit nervozita, nepříjemné projevy vůči okolí, zamrznutí či paralýza a pocit, že nejste schopna adekvátně reagovat. Taková stresová reakce se může dostavit nezávisle na tom, jak dobře jste na danou situaci připravena, nebo i když víte, že přijít o pár minut později není žádná tragédie.

Měla bych pro vás několik tipů na “první pomoc při zvládání stresu”. V okamžiku, kdy si uvědomíte, že jste se ocitla pod tlakem, cítíte se paralyzovaná či nervózní, pokuste se zaměřit na svůj dech: několikrát se záměrně zpomaleně nadechněte a vydechněte. Dáte tím vašemu organismu signál, že nejste v žádné nebezpečné situaci. Postupně si pak můžete všimnout, že se vaše srdeční frekvence zpomalila a vaše tělo se začíná uklidňovat. Tím dostanete pod kontrolu fyziologickou stránku stresu. Můžete se také zaměřit na držení těla: pokuste se nezatínat svaly a držet tělo vzpřímené. Dále je třeba ovládnout mysl: snažte se vyvarovat negativních scénářů. Např. pokud víte, že se o pár minut opozdíte, nemyslete na zpoždění jako takové, ale na úspěšné přesunutí se na místo. To, že se vám nakonec podaří situaci zvládnout, berte jako fakt.

Uvědomuji si, že když se pak ocitnete pod tlakem, může být těžké okamžitě se snažit získat nad vlastním stresem kontrolu. Taky je možné, že vám chvíli potrvá, než se to naučíte. Můžete však průběžně trénovat: čas od času můžete samu sebe vědomě uvést do situace, která vám bude nepříjemná. Nezapomínejte, že jde pouze o trénink. V takové situaci se pak snažte zaměřit na své tělo, na jeho reakce i na svou mysl. Jakmile se naučíte své reakce rozpoznávat, snáze je pak budete schopná ovládnout i v situaci, která nebude tréninková a kdy se opravdu budete cítit pod tlakem.

I přes to, že se vám někdy může zdát, že momentální situace má nad vámi navrch, není to tak. Se soustředěním i praxí můžete získat kontrolu nad stresem i svými reakcemi. Máte odhodlání se tomu postavit a to je prvním krokem, jak to dokázat.

Držím vám palce,

Lucie

Poradna Therapia

85

Je toho na mě moc

/in /by

Dotaz:

Dobrý den,

potřebovala bych probrat a nějak ucelit, co se mi stalo za krátký čas v poslední době. Je toho na mě nějak moc. Vnitřně mě to užírá a myslím si, že dvakrát jsem prožila i úzkost.

Celkově už jsem z toho unavená a nic se mi nechce.

Umřel mi taťka, skrz toho jsem se rozešla s dlouholetým přítelem, se kterým mám syna. S bývalým přítelem to je jako na houpačce, jednou souhlasí s podmínkami ohledně syna a potom zase obrátí.

Moc nepiju, ale když se více opiju, mám v sobě blok a musím psát nebo volat jednomu chlapovi, do kterého jsem byla zamilovaná. Ale ten si teď žije už jiný život.

Do toho měním práci a bydlím u mamky s bráchou na přechodnou dobu. Skrz to, co se teď děje ve světě, nevím, kdy se uskuteční, že půjdeme se synem do svého. A už v tom všem mám takový guláš, že nevím jak žít dál.

A teď bych asi potřebovala, abyste mi dávali nějaké konkrétní otázky.

Díky za případnou spolupráci.

 

Odpověď:

Dobrý den,

děkuji za důvěru, se kterou jste na naši poradnu obrátila. Zdá se, že je toho na vás v tomto období až příliš a je pro vás těžké se v tom všem nějak zorientovat a najít. Je naprosto pochopitelné, že vlivem všech změn a nejistot, které se ve vašem životě objevily, se dostavily i pocity úzkosti, o kterých se zmiňujete, stejně tak i únava a nechuť cokoli dál dělat.

Podle vašeho dotazu jste ztratila dvě důležité mužské figury ve vašem životě: vašeho otce a dlouhodobého partnera. Chápu, že pro vás není zrovna jednoduché se s tím vyrovnat, zvlášť když se vše seběhlo ve stejném časovém období. Možná to také může být jeden z důvodů, proč se ve stavu opilosti snažíte kontaktovat muže, do kterého jste byla zamilovaná. Spolu s odchodem partnera i otce odešly z vašeho života i další aspekty. Co jste s otcem a partnerem nejvíce ztratila? Pocit jistoty, bezpečí či lásky?

Potíže s domluvou na péči o syna mohou být pro vás výrazným stresovým faktorem. Zvažovala jste řešení těchto neshod právní cestou? Mohlo by to pro vás všechny být velmi užitečné. Změna pracoviště i nejistota ohledně budoucího bydlení jsou další stresové faktory, které výrazně ovlivňují váš život. Kombinace všech nepříjemných událostí, se kterými se teď v životě potýkáte, vám může nejenom ubrat chuť do života a radost z něj, ale také se může jednat o spouštěče úzkostných stavů, o kterých jste se zmiňovala.

Na čem z toho, co vás tíží, byste chtěla pracovat jako první?

Co byste potřebovala vyřešit nejdříve, abyste získala, alespoň trochu pocit pevné základny v životě?

Co by Vám mohlo, abyste neměla jen pocit, že čekáte, jak to všechno dopadne, ale že můžete již nyní aktivně jednat?

Možná by pro vás mohlo být přínosné zamyslet se nad tím, co zrovna teď v životě postrádáte nejvíce. Mezi základní “kameny života” patří RODINA, ZÁJMY, PRÁCE, PENÍZE, PARTNER, PŘÁTELÉ, DOMOV.

Co z toho teď u vás funguje?

Co z toho byte potřebovala vystavět jako první a můžete s tím již teď začít?

Dobu karantény můžete brát jako období, kdy se můžete v klidu rozmyslet nad další cestou vašeho života. Nyní u Vás jasně končí jedno staré období a vstupujete do další etapy.

Máte tedy možnost si všechno přenastavit. Zkuste se ještě sama zamyslet nad tím, čím to je, že se to muselo zbourat. Co máte nyní udělat jinak?

Celkově se mi zdá, že byste ve vaší životní situaci potřebovala dlouhodobou podporu.  Rozhodně nemusíte vše zvládnout sama. Máte nějakou blízkou přítelkyni, které byste se mohla svěřit o tom, co se vám momentálně děje? Někdy si sdílení svého trápení s někým, komu důvěřujete, může velmi ulehčit život.  Každopádně bych vám doporučila vyhledat pomoc a podporu psychoterapeuta, se kterým si můžete pohovořit o všem, co vás v životě potkalo. Citlivý a chápavý přístup a zároveň bezpečné prostředí, které se při spolupráci vytvoří, by mohli velmi pomoci také v boji s úzkostmi. Úzkostné stavy nemají tendenci mizet sami od sebe. A už vůbec ne, pokud je ve vašem životě tolik stresových faktorů. Můžete se také svěřit do péče některého s terapeutů naší poradny, či využít možnost Skype konzultací.

Přeji vám hodně štěstí.

Lucie

276

Panika a úzkost z koronaviru

/in /by

 Dotaz:

Dobrý den, už nevím, co mám dělat, jsem zoufalá a už téměř týden se nemohu pořádně nadechnout. Dusí mě to a druhou noc nespím. Myslím si, že příčina je v situaci, která se momentálně děje kolem nás. Všude panuje strach z toho, co bude, strach o rodinu, práci a nejistota. Poradíte mi prosím, co dělat, abych mohla zase normálně dýchat a nemyslet na situaci kolem nás? Děkuji moc za odpověď.

Odpověď:

Dobrý den,

chápu, že je nynější situace obtížná i v tom, že ji běžně nikdo z nás nezažíval. Navíc zažíváme karanténu, většina z nás asi poprvé v životě, která může stavy stresu ještě zvyšovat.

Podle toho, co popisujete, nyní zažíváte úzkost. Úzkost se může objevit při zvýšeném stresu a zahrnuje černé myšlenky, obavy a katastrofické scénáře a projevuje se také fyzicky, třeba právě zkráceným dýcháním či bušením srdce a jiné.

Je prokázáno, že úzkostné myšlenky jsou z většiny naprosto nereálné. Ano, stát se může sice cokoli, ale k úzkosti je potřeba přistupovat s vědomím, že je přehnaná. Myšlenky jsou výplod úzkosti. Tělo jí tvoří jako obranu, snaží se Vás chránit, ale ve skutečnosti Vás vlastně ochraňuje až příliš a právě to plodí přehnané scénáře.

Nyní bych Vám dala pár praktických rad.

Zkuste sledovat jen ty nejnutnější zprávy o koronaviru, stejně tak  o něm zkuste mluvit jen minimálně a žít, ač v karanténě normální běžný život. Mozek je teď přehlcený tématy o koronaviru a to může úzkost zvyšovat.

Přišla krize, ale ta vždy přináší i něco dobrého. Každá krize je vyvrcholením něčeho, co již nemohlo nadále fungovat a po krizi vždy přichází nový lepší začátek. Je to tak ve vztazích a funguje to i ve světě. Již nyní jsme se díky koronaviru vrátili ke zdravým hodnotám – pomoc blízkému člověku, soudržnost, podpora. Trávíme čas s rodinou a můžeme odpočívat. Najednou  se svět zastavil a my nemusíme nikam pospíchat a máme čas na sebe, i když v nestandardních podmínkách. 

Krize má začátek i svůj konec. A i kdyby krize ohrozila Vaši práci, Vaše schopnosti Vám zůstanou a najdete jiný způsob živobytí. Vše bude zase v pořádku a život zase pojede naplno, svět si jen potřeboval trochu odpočinout od toho všeho výkonu a shonu.

Zkuste se věnovat věcem a lidem, na které jste neměla čas.

Žijte naplno, zkuste jen nepřežívat a nečekat.

 

Přeji Vám zdraví a hlavně vnitřní klid.

Pokud byste potřebovala více péče, kontaktujte naši poradnu. Poskytujeme poradenství přes telefon.

Tereza

 

 

52