Příspěvky

Trpím depresí?

/in /by

Dotaz:

Dobrý den, procházím těžkým životním obdobím. Mám problémy v manželství i finanční. Hodně často jsem příliš podezíravá a mám pocit, že mi všichni lžou. Cítím se hrozně sama. Mám pocit, že jsem k ničemu, že vše, co udělám je špatně. Bojím se říct partnerovi, co mě bolí a co se mi nelíbí, protože se bojím, že se naštve a ztratím ho. V ničem si nevěřím a téměř nic mě už nebaví, když nejsem s partnerem. Je mi smutno a úzko. Každý večer přemýšlím a jediné na co se zmůžu, je brečet. Nevím, co dál. Myslím, že bych asi potřebovala nějaké léky na uklidnění. Děkuji za radu.

Odpověď:

Dobrý den,

v první řadě bych Vám ráda poděkovala za to, že jste se na mě obrátila se svým dotazem a díky i za Vaši důvěru a otevřenost. Z toho, co píšete a jak své prožívání a sebe sama popisujete, se mi zdá, že zažíváte depresivní stavy tedy depresi.

Nyní pár slov k Depresi samotné. Deprese se projevuje poruchou nálady. Člověk se cítí smutný a osamocený, je stále unavený, hůře se soustředí, snižuje se mu sebedůvěra. Podněty, které by člověka měly dělat šťastného, v něm neprobouzejí žádné emoce apod. Deprese omezují aktivitu a snižují kvalitu života a člověku se zdá být život na tomto světě nesmyslný. Připadá si neschopný a má strach, co jej čeká a jak dané situace zvládne. V rozvoji depresí hraje velkou roli míra stresu, které je člověk vystavován nebo byl vystaven. Každý z nás se občas dostane do situace, která u člověka spustí depresivní náladu či úzkost, nicméně déletrvající či opakující se stresové situace v životě člověka, mohou způsobit i depresi samotnou. Mohou to být například obavy ze situace v rodině, dlouhodobě neuspokojující partnerský vztah nebo těžká situace v zaměstnání.

Vy sama hovoříte o problémech v manželství a problémech finančních. Zároveň hovoříte o strachu se svěřit svému manželovi, jelikož se bojíte, že Vás opustí. Člověk, který si není jistý sám sebou, tím co dělá, nikomu nevěří a pociťuje samotu a úzkost (tedy strach o svou budoucnost a sebe sama) se zároveň bojí, že ztratí blízkou osobu, se kterou nyní má možná nejbezpečnější vztah. Je jasné, že se bojíte o to, že Vás opustí, protože jej možná vnímáte jako svou oporu, dosavadní jistotu a nechcete jej ztratit. Zároveň strach ze ztráty Vám brání se svému partnerovi svěřovat se svými bolestmi, ale jak i vy sama říkáte s tím, co se Vám na něm nelíbí. Neřeknete mu to, jelikož strach z opuštění, samoty je mnohem silnější než potřeba říci partnerovi své pocity, přání a potřeby.  Kromě toho jste velmi nejistá, což je pro člověka děsivé.

Tohle všechno pro Vás musí být velmi stresující a věřím tomu, že prožíváte těžké a pro Vás vyčerpávající období. Je mi líto, že Vám nemohu ohledně problémů, které na Vás mají neblahý vliv a ubližují Vám, více poradit, jelikož je ve svém dotazu nezmiňujete. Nicméně jsem se již vyjádřila k tomu, k čemu tyto problémy vedly.

Nehledě na to, z toho co mi popisujete, mám dojem, že je Vám třeba poskytnout pomoc a podporu. Nemusí to být ihned podpora prostřednictvím léků, můžete se pokusit své stavy, pocity a potřeby s někým sdílet. Zkuste se obrátit přímo na poradenského psychologa nebo klinického psychologa, kteří Vám poskytnou prostor k tomu, abyste mohla s nimi sdílet své bolesti, starosti a trápení. Zároveň Vám pomohou a poradí, zda Vaše situace opravdu vyžaduje návštěvu psychiatra, ve smyslu pomoci Vám za pomoci léků na zklidnění anebo je možné situaci zvládnou například za pomoci pravidelné terapie. Psychologa si můžete vybrat dle vlastního uvážení, pokud byste však chtěla Vaši situaci sdílet s námi, obraťte se přímo na naše terapeuty v poradně.

Mrzí mě, že Vám v tuto chvíli nemohu poskytnout takovou péči, kterou byste potřebovala.

Pokud budete potřebovat, opět se na mě můžete obrátit.

Přeji Vám mnoho síly a štěstí.

S pozdravem,

Lucie

 

89

Máme s manželem malé děti – na všechno jsem sama

/in /by

Dotaz:

Dobrý den,

prosím o radu. S manželem jsme pouze 3 roky a mám pocit, že nás chce opustit, rozvést se. Máme spolu malé děti (3roky a 1,5roku). Vždy když nastane nějaký problém nebo konflikt, tak místo abychom si sedli a popovídali si o tom, tak uteče. Vezme si pár věcí, auto a odjede. Nevím, kde je, nebere mi telefon, neodpovídá na SMS a celé to trvá už týden. Vždy musí být po jeho, má pravdu a všude byl. Má potřebu se předvádět, byť viděn. Před ostatními vypadá jako ten nejlepší manžel a tatínek na světě. Ale doma to vypadá naprosto obráceně. Já jsem doma a to znamená úklid, vaření a děti jsou pouze a jenom moje věc. On si dělá pouze, co on chce nebo uzná za vhodné. Pomáhá mi čím dál tím méně. A proč by taky měl, když on chodí do práce, vydělává peníze a já jsem pouze doma. Našel si i víkendové brigády. Když jsem mu je za čas vytkla, že má taky rodinu a vůbec se o ni nezajímá, tak mi odpověděl, že se nezajímám já o něho a ten, kdo si může maximálně stěžovat je on. Akorát mi po 4 dnech přišla SMS, že si o víkendu přijede pro děti a ať se nesnažím, že to nemá cenu. Mám strašný strach, že to udělá a já to nezvládnu. Každý den pláču a strašně to bolí. Moc mi chybí.

Odpověď:

Dobrý den,

děkuji vám za důvěru. Mrzí mě, že se v manželství setkáváte s takovými problémy. Bohužel vím o vaší situaci málo informací, proto můj pohled na věc může být velmi omezený. Rozumím však, že cítíte na manžela veliký vztek, protože nedokáže ocenit to, co pro rodinu děláte, nezapojuje se do společného chodu domácnosti, a navíc odmítá o problémech komunikovat, což pro vás musí být velmi frustrující. Ale také chápu, že nechcete, aby váš vztah skončil a že vás taková představa ohromně bolí.

Máte spolu dvě děti, které jsou ve věku, kdy vyžadují plnou péči a pozornost. A ačkoliv je příchod dětí do rodiny nádhernou událostí, pro vztah můžou děti představovat velkou zatěžkávací zkoušku. Problémy, které u vás vyvstávají, se v partnerství objevují často, přestože je každý člověk i vztah jiný a nelze je úplně zobecňovat.

V mnoha rodinách se žena stará o celou domácnost a děti. Když přijde manžel domů, tak už je vyčerpaná, má pocit, že je na všechno sama a už vůbec nemá energii se muži ještě věnovat. Muž je naopak dotčen, že ho žena nechápe a stále mu něco vyčítá, vždyť přeci zajišťuje celou rodinu, musí kvůli tomu trávit celé dny v práci, nikdo ho za to neocení. Může mít pocit, že se žena věnuje mnohem více dětem než jemu. Je vám tento scénář povědomý?

Pokud ano, je důležité si na něm připomenout, že v partnerském vztahu nikdy nejde o věc jednoho, vždy se na ní podílí oba. Je škoda, že partner o svých pocitech komunikovat moc nedokáže a spíše volí vyhýbavé strategie. Z jeho chování však lze usoudit, že mu něco chybí. Pokud se vám podaří porozumět tomu, co to je a snažit se mu to dát, možná lépe dokáže porozumět i vašim potřebám. Ovšem nezapomínejte na to, že láska nemůže být jednostranná, a pokud oba chtějí budovat zdravý vztah, tak se musí naučit dělat kompromisy. Jestli váš manžel i po tom, co k němu začnete přistupovat jinak, nezmění nic na svém chování, tak pro takový vztah není zralý a vy byste se s ním trápila dál.

Z toho, co popisujete, na mě působí, že potřebuje pozornost a ocenění. Chce se cítit jako opravdový muž a touží po zájmu a obdivu. Zkuste ho více chválit za to, co pro vás dělá. Důležité je pozitivně ho motivovat, pochválit ho třeba i za maličkosti. Když od něj něco budete potřebovat, můžete do své prosby rovnou nějak šikovně zakomponovat kompliment, aby pro vás začal dělat věci rád. 

Také si na sebe pravidelně vyhraďte nějaký čas, kdy se budete věnovat pouze jeden druhému. Naslouchejte mu, zeptejte se ho, co by si od vás přál. Dejte mu najevo svůj zájem o to, co dělá, jak se má. Můžete zkusit na nějaký čas změnit svůj přístup a styl komunikace, vím, že to nemusí být jednoduché, pokud je ve vás tolik emocí, ale zkuste na pár týdnů myslet více na to, čeho si na něm vážíte.  Určitě bych vám také doporučila párovou terapii. Terapeut může být skvělým prostředníkem při řešení vztahových krizí.

Budu vám moc držet palce, ať vše dopadne, jak si přejete. Nebojte, určitě to zvládnete. Kdybyste cítila, že potřebujete podat pomocnou ruku a navést nějakým směrem, určitě se můžete obrátit na naši poradnu (děláme i konzultace po Skypu). Oběma také doporučuji milou knížku „Pět jazyků lásky“, která vám může pomoct přiblížit potřeby toho druhého.

Mějte se krásně,

Klára

172

Konečně jsem si našla hodného přítele – ale není to vztah z rozumu?

/in /by

Dotaz:

Jsem s novým přítelem, známe se od července. Sex byl za 4 týdny celkem dobrý.
Ale trochu se bojím, že z mé strany je to tak trochu vztah spíš z rozumu a chybí tam srdce.
On je hodný, slušný, ale hodný až moc. Přesně mám pocit, že až strašně urputný, že by snad skočil z okna, kdybych mu to řekla. Jak jsem pochopila, tak nikdy předtím žádný pořádný vážný vztah asi neměl, ačkoliv je mu 35. Ta předchozí holka prý nebyla nic moc a podle mě mu dala kopačky. Říkal o ní, že byla frigidní a hrozná! A teď mi připadá, že se tak strašně snaží mít holku za každou cenu. Když jsem se zmínila o příteli kamarádky a nadhodila jsem, že mu ty vousy teď sluší, tak on se mě zeptal, zda bych chtěla, aby si je taky nechal narůst. Když jsme spolu, pořád mě hladí, chce mě pořád líbat.  Když ležíme v posteli a koukáme na film, zrovna ten, co mám třeba fakt ráda a on mi celou dobu sahá pořád na prsa a kouká na mě… A když jsem řekla, že bych se chtěla dívat na film, tak se zasměje, ale nepřestane.

Jdeme ven, sedíme třeba v parku a on hned na mě zase začne sahat až mě osahávat (i na prsa). A pořád se chce líbat. Samozřejmě vím moc dobře, že jsou ženský, který mají chlapa, který je každý den dvakrát denně zmlátí. Ale myslím si, že to musí být aspoň trochu vyrovnaný, že prostě to nesmí být až moc ani do jedné strany.

Mě tady u něj chybí nějaká mužnost. Abych měla pocit, že se musím taky trochu snažit. Že musím pečovat o vztah, ON se chová tak, že by pomalu lezl na kolenou kvůli mně a mě to spíš čím dál víc odrazuje a nevím, co s tím.

Bojím se, že třeba už dalšího normálního chlapa nenajdu. Přeci jen, už mi taky táhne na 35 let. Moc by mě zajímal názor odborníka.

Odpověď:

Dobrý den,

v první řadě Vám děkuji, že jste se na mě se svým dotazem obrátila a také děkuji za Vaši důvěru a otevřenost.

Z toho, co mi popisujete, mám pocit, že Vám je vztah s tímto mužem nepříjemný, ale přesto v něm setrváváte. Důvodů může být mnoho. Kromě toho, že je na Vás hodný, je dost možným důvodem strach z toho, že si již nenajdete vhodného, Vám vyhovujícího partnera. Okolí na Vás tlačí (ať už vědomě či nevědomě) a věřím, že i samota je stejně nepříjemná jako kolem jdoucí zamilovaný pár.

I přes ten všechen tlak okolí a vlastní touhy nebýt sama, mít někoho blízkého, sdílet s ním vše, co se Vás týká. Chcete být ve vztahu jen proto, že máte pocit, že byste ve svém věku již měla mít muže?

Rozumím tomu, že to pro Vás nemusí být snadné a že už chcete toho pravého, protože si ho zasloužíte. Dokonce jste se i smířila s tím, že Váš partner nebude dokonalý a že bude mít i nějaké chyby, ale opravdu je vztah, kde od samotného začátku necítíte vášeň, jiskru, city… SRDCE, to co chcete? Zároveň mám dojem, že Vám je velmi nepříjemná jeho náklonnost a zájem o intimitu s Vámi. Stejně tak můžete mít strach z toho, že na Vás bude partner závislý a vy možná časem začnete pociťovat zodpovědnost za něj i za Váš vztah. To je přece jen děsivé.

Partnerství má být místem, vztahem, kde jsou si dva velmi blízcí. Svou intimitu rádi sdílejí, stejně tak jako své pocity, potřeby a přání (a to nejen ty pozitivní, ale i ty negativní). Vztah dvou lidí je o vzájemné úctě jednoho k druhému, podpoře a pocitu toho, že se o druhého můžete v případě potřeby opřít. Důležitá je vzájemná důvěra, komunikace, ale i rovnoměrná rozloženost rolí a zodpovědnosti za vztah a toho druhého.

Nemohu Vám poradit, zda ve vztahu zůstávat či nikoli, nicméně mám dojem, že sama již víte, zda vztah s tímto mužem má šanci nebo ne. Na konec bych Vám ještě ráda napsala, že vnímám Váš smysl pro to, aby muž byl mužem a také to aby ve vztahu byli emoce a je to pro Vás důležité, nenechte si to vzít. Žena potřebuje silného muže, o kterého se může opřít a mít v něm jistotu, stejně tak od něho cítit, že i on jak vy říkáte, pečuje o vztah, je sám sebou a nedělá jen to, co mu žena řekne. Doufám, že Vám má odpověď alespoň trochu pomohla.

Pokud budete potřebovat, neváhejte a klidně napište znovu.

Přeji Vám mnoho štěstí,

S pozdravem, Lucie

481

Recenze knihy: Manipulativní rodiče, autorka Isabelle Nazare-Aga

/0 Komentáře/in /by

Naši terapeutickou poradnu často kontaktují lidé, kteří zažili vztah s manipulátorem. Ať už byli v roli dítěte, partnerky či sourozence, nebylo to příjemné setkání a cítili se jako oběť a loutka někoho „silnějšího“. Potřebovali pomoc, protože se potýkali s pocity viny, cítili se ponížení, měli nízké sebevědomí a pochybovali o svých rozhodnutích. To je jen malý výčet toho, co dokáže s člověkem udělat manipulativní osobnost. Právě proto za poradnu velmi doporučujeme knihu Manipulativní rodiče od autorky Nazare Aga. Je to autorka již třetí velmi zdařilé knihy s tématem manipulace (další knihy Nenechte se sebou manipulovat a Láska a manipulace).

Kniha Manipulativní rodiče se zabývá tím nejzákladnějším vztahem oběť a manipulátor a to v rolích dítě a rodič. Autorka zde zdůrazňuje, že rodič jako manipulátor musí splňovat ale 14 ze 30ti rysů takové osobnosti a v takovém případě je přirovnáván k narcistní a manipulativní osobnosti.Kniha samotná se hodně zaměřuje zejména na narcistně manipulativní matky.

Jak vypadá vztah rodiče k dítěti, když jeden nebo oba z rodičů splňuje tyto znaky manipulativní osobnosti?

V takovém případě dítěti chybí to základní do života, co může rodič předat a to je bezpodmínečná láska, přijetí, pochopení a pocit bezpečí. Manipulativní rodič je totiž silně sobecký, neempatický, užívá si pocit moci a jde mu zejména o to působit navenek starostivě a chválihodně. Realita je však zcela opačná. Takový rodič upřednostňuje svůj pocit moci a své cíle nad život svého dítěte.

Manipulativní osobnosti rodiče vyvolají v dítěti pocit, že je špatné a zasévají tak první semínko pochybnosti o jeho sebehodnotě. Na jejich dětech jim nezáleží, využívají je k posilování svého narcismu a ujišťování sebe samých o správnosti svého chování.

Kniha jde díky kazuistickým příkladům do hloubky a ukazuje zajímavé detaily, například, že manipulativní rodič řeší hodně peníze a jídlo. Různým způsobem skrze peníze s dítětem manipuluje a vytváří v něm pocit závislosti.

Uplatňují peníze jako prostředek vydírání a uplatňování moci nad svými dětmi či využívat finančního prospěchu svých dětí pro sebe bez výčitek svědomí. Často peníze používají pro odpoutání dětí od lidí, které mají rádi. Stejně jako se nebojí v komunikaci používat lži, zatajovat základní informace a rozšiřovat fámy ve svůj prospěch. Často svůj příběh překrucují tak, aby v druhých vyvolávali soucit a přitáhli k sobě pozornost.

Stejně tak bývá v takto narušené rodině silné téma jídla, které buď chybí (zejména narcistní matky nenakupují, nevaří nebo vaří velmi špatně-nesnáší se o někoho starat, jelikož je to obtěžuje a ukazuje se to pak právě i na jídle. Nebo nedávají dětem jídlo nezdravé, zapomínají svačiny, učí své děti předčasné samostatnosti).

Manipulativní rodič své dítě od narození hodně zanedbává, ale ne tak, aby to bylo vidět navenek. Hned, jak je to možné začne své dítě předčasně osamostatňovat, aby ho mohl zneužívat!Dítě narcistně manipulativní matky se tak již brzy stará ne jen o sebe, ale i o celou domácnost. Pochvalu za to však určitě nedostane, naopak mu matka vštěpuje myšlenky, jak je líné a co ještě neudělalo (projekce jí samé, kdy si ona nedokáže připustit, že domácnost nezvládá). Podobná projekce bývá skrze krititku, že je dítě sobecké!Dítě se s takovou kritikou může pak vyrovnávat celý život a dokonce tomu může celý život věřit a naopak nedokázat zdravě nahlédnout na svou matku, která ho/ji jako dítě celý život zneužívala. Cíle manipulátora je totiž vzbudit silný pocit v dítěti-ty jsi špatné! Já jsem ta správná!

A proč je tak těžké manipulativního rodiče odhalit? Manipulativní lidé působí úplně normálně a svůj intelekt využívají ve svůj prospěch. A my jsme od svého okolí naučeni, že rodiče pro nás přeci chtějí to nejlepší a tak se ani neodvážíme tyto pravdy zpochybňovat. Možná také spoléháme na to, že bude zase lépe. Že rodič bude zase milý a přívětivý – manipulativní osobnost se v základech bohužel nezmění.

Manipulativní rodič je nestálý ve svém jednání. Je to způsob jeho manipulace, kdy jednou ohledně stejného podnětu vybuchne a jindy je milý. Stejně tak někdy vybuchne nebo se urazí nebo začne ponižovat na základě malého podnětu a větší problém projde bez potíží a někdy naopak. Takové chování vyvolává v dítěti silný strach a stres, protože se v něm nevyzná a nemá se čím řídit. Vytvoří si tak „silné signálky“, kdy se řídí ne podle podnětu, ale snaží se předem vycítit náladu rodiče a podle toho jednat, aby se uchránil před dalšími útoky(výčitky, ponižování apod.).

Proč je těžké si manipulace u rodiče připustit?

Pokud v něčem vyrůstáme celý život, máme strach si přiznat, že celou dobu bylo něco v chování našeho rodiče špatně. Potlačili bychom sebe i vše, co je nám blízké.

Těžké je také připustit si velmi typickou vlastnost manipulativní osobnosti  a tím je žárlení na štěstí svých dětí.

Manipulativní jedinci často v lidech okolo sebe vyvolávají dusno, nepříjemné pocity nesvobody. Na rodinných oslavách vládne napětí a nikdo si nedovolí cokoliv proti manipulátorovi říci. Typické je také srovnávání se s okolím a chválení svého JÁ. Paradoxem však je, že osobnost manipulátora se neustále zmítá v nadsázce pozitivního vnímání sama sebe a hlubokými pochybami o sobě. K tomu patří i srážení sebedůvěry vlastních dětí.Ovšem co se týče úspěchu, tak matka či otec cítí hrdost na své potomky, když uspějí ve své profesy či na škole, ačkoliv sami k jeho úspěchu nepřispěli ničím. Zneužívají to ale pouze proto, aby vypadali dobře před svým okolím, necítí skutečnou radost z úspěchu svých dětí. Okolí by proto nikdy nenapadlo přemýšlet o tom, že rodiče mohli házet svým dětem naopak klacky pod nohy.

Jak z toho ven?

Nejdůležitější je pro oběti manipulativního chování poslední kapitola, která se nám po procitnutí snaží ukázat, že i cesta ven existuje. Je nutné si uvědomit, že takoví rodiče se nikdy nezmění a pro štěstí obětí je důležité se naučit jejich manipulace rozkrývat a asertivně odpovídat. Pomůže i držení si svého prostoru, který si nenecháme „zamořit“. Někdy je bohužel nutné tento vztah opustit a odejít úplně a navždy.

Knihu můžete zakoupit zde:https://obchod.portal.cz/psychologie/manipulativni-rodice/

 

PORADNA THERAPIA

Mgr.Tereza Malimánková

 

 

1 445

Můj přítel trpí depresí – jak mu můžu pomoct?

/in /by

Dotaz:

Dobrý den,
můj přítel má úzkosti a deprese a léčí se léky předepsanými od svého psychologa. Teď je bere cca tři týdny.  Momentálně je ve stavu, kdy nechce žít. Prostě se ráno neprobudit.
Jak mu mám pomoci? Logicky mě odhání a předhazuje mi rozchod, abych ho nechala já.
Záleží mu na mě a má mě rád, ale nechce se mnou telefonovat (bydlíme od sebe daleko).
Nyní jsme se měli sestěhovat k sobě, ale odtud právě ta jeho úzkost – nové město, žádní přátelé, nová práce.
Do toho také to, že jsme neměli jednoduchý začátek. Odešla jsem ze třináctiletého vztahu a rozchod nebyl jednoduchý. Spala jsem s ním a nynějšímu příteli to můj bývalý řekl. Narušila jsem jeho důvěru, ale pracovali jsme na tom spolu (tohle se stalo před víc jak půl rokem). Měla jsem to za uzavřené a on teď tvrdí, že se přes to nedokáže přenést.
Komunikujeme a já se snažím netlačit na pilu.
Jak moc může být jeho nynější chování ovlivněno léky? Jeho přístup ke mně se změnil o 180 stupňů.
Děkuji, případné doplňující otázky zodpovím.

 

Odpověď:

Dobrý den,

děkuji za vaši důvěru, s níž se na naši poradnu obracíte. Je mi líto, čím si s přítelem procházíte. Plně rozumím tomu, že se můžete cítit velmi zmatená z toho, jak se přítelovo chování vlivem duševního onemocnění změnilo. Je od vás moc hezké, že se snažíte k příteli najít cestu a chcete mu pomoci. Chápu, že musí být vyčerpávající stále snášet jeho odmítání. Člověk v depresi často mívá takovéto vyhýbavé tendence, které vychází z povahy této nemoci, nejčastěji to je způsobeno ztrátou velkou vůle. Také rozumím tomu, že je pro něj v tuhle chvíli těžké získat zpět důvěru k vám. U člověka, který má silně narušen pocit vlastní hodnoty, může přenesení se přes takovou věc trvat značně déle. Ale to nevadí, dopřejte mu jeho vlastní tempo, jak správně říkáte, dobré je netlačit na pilu a snažit se znovu vybudovat důvěru ve vztahu.

Pokud chcete být svému partnerovi oporou, budete potřebovat dávku trpělivosti, ale nebojte se, všechno se dá zvládnout. Mějte naději v jeho uzdravení, tím budete povzbuzovat i tu jeho, která teď může být malá. Komunikace s ním by měla být velmi empatická, jemná a podporující. Hodně ho chvalte a snažte se co nejvíc vyhnout kritice. Ukažte mu svůj zájem o něj a porozumění jeho situaci. Naslouchejte mu, a přitom ho povzbuzujte. Dejte mu najevo, že tu pro něj budete i v těch nejtěžších chvílích a že to spolu zvládnete.

Tím vytvoříte ve vztahu láskyplnou a otevřenou atmosféru, díky níž se partner bude cítit bezpečně a získá pocit přijetí, což může velmi podpořit zvýšení jeho sebevědomí a upevnit jeho důvěru. Také s ním v takové chvíli můžete mluvit i o vážnějších tématech, klidně se ho aktivně zeptejte, zda někdy myslí na sebevraždu, jaké má pochybnosti a co ho trápí. Hovorem o sebevraždě se sebevražda nepřivolá, zato tabuizace tohoto tématu může napáchat škodu. Nevadí, když nebudete vědět, co říct. Obvykle stejně pomůže spíš poslouchat a doptávat se než navrhovat řešení.

Přítelovi nabídněte, jestli s vámi chce jít dělat nějakou aktivitu, ale do ničeho ho nenuťte. Buďte vlídná a trpělivá. Můžete mu ulehčit jeho situaci tím, že mu nabídnete pomoc s každodenními úkoly, doprovodíte ho k psychologovi atd. Dbejte však na to, ať nejdete přes svou míru toho, co snesete. Nejste psychoterapeut a pro blízkého člověka ani nemůžete být. Neberte za jeho nemoc zodpovědnost. Především nezapomínejte na sebe a svoje potřeby. Zkuste najít vhodnou hranici, ať jste spokojeni oba. A pečujte o svou duši. Psychohygiena je nejlepším způsobem, jak se udržet v duševní pohodě proto se věnujte věcem, které máte ráda. Mezi velmi účinné způsoby patří například sport, meditace nebo třeba vedení si deníku.

Lze těžko určit, jak moc je přítelovo chování ovlivněno léky, a do jaké míry jde spíše o samotné příznaky duševní nemoci. Léky by měly depresivní a úzkostné stavy zmírnit, a skutečně fungují, je ovšem pravda, že mají nežádoucí vedlejší účinky. Budu vám držet palce, aby se přítel dostal do fáze, kdy je už nebude potřebovat a ze všeho se dostane. Taky vám přeji, abyste byla silná a měla opět spokojený vztah. Kdybyste potřebovala, můžete se vždy obrátit na naši poradnu, naši poradci a terapeuti vás moc rádi nasměrují na tu správnou cestu. Sídlíme v Praze, ale děláme i poradenství po Skypu.

Mějte se hezky.

Klára

625

Manžel je manipulátor-mám strach odejít

/in /by

Dotaz:

Dobrý den,
s manželem žiji 15 let a od narození první dcery Děti máme dvě, dcera 14, syn 12) zaznamenal vztah, z mého pohledu (asi po fázi největší zamilovanosti), citelné trhliny.  Cítila jsem se bez podpory, na manžela jsem se nemohla spolehnout (při každé příležitosti hodně pil, předem domluvené plány byly po pár skleničkách ignorovány, když jsem se po dobrém i po zlém do žadovala toho, na čem jsme se dohodli, byla jsem hysterka, patologicky žárlivá, nemožná, srovnávaná s ostatními). Často jsem byla upozorňována na nedostatky – vše bylo takové nenápadné poučování a jakoby v dobrém úmyslu (např. “na rozdíl o tebe při vkládání nádobí do myčky přemýšlím”, “podívej se, jak se chováš”, “myslíš jen na sebe”, “moje ex byla oproti tobě hvězda”…). Nejdříve jsem se cítila naštvaně, když jsem se začala bránit, vše mi ještě odargumentoval tak, že jsem se nakonec cítila tak provinile, že jsem se mu omluvila, často jsem měla pocit, že se omlouvám i za to, co jsem ani neudělala. Obvyklá byla jeho věta: “Moje chování je výhradně reakcí na tvoje chování”. Pracovala jsem z domu (překlady), nikdy jsem nebyla na manželovi finančně závislá, v některých f ázích, když už byly děti větší, jse m měla i dvě práce, přesto měl neustále připomínky, buď jsem vydělávala málo a byla mi udělena rada, ať “táhnu pinglovat do Rakouska”, nebo mu vadilo, že jsem pořád doma….přitom byl kompletně zajištěn chod domácnosti a veškerá starost o děti.

Také jsem si po čase všimla, že mne zásadně neoslovuje (ani jménem, ani žádným jiným oslovením), že se jeho moralizování odehrává výhradně beze svědků, ve společnosti je naopak velmi milý, chápavý, dokonce i zná moje jméno a okolí ho má za milého, přátelského dobráka. Nebo bývá hodně smutný, když je po nějakém domácím výstupu, a budí velkou lítost. Zlom nastal, když jsem po 10 letech (na jeho nátlak) nastoupila do práce, přijali mne do kanceláře, po roce jsem byla povýšena a přidali mi plat, když jsem to manželovi s radostí oznámila, suše prohodil: “nějak brzo, ne?”. Jen že já se v kolektivu kolegů začala cítit jako někdo úplně jiný, že něco umím, že je se mnou občas i zábava, že mohu být i pochválena , oceněna…..a začalo se mi zvedat sebvědomí. A od t é doby se krize v pratnerství výrazně zhoršila. P říkladů bych mohla uvést na celou knihu. Narazila jsem na několim odkazů o manipulátorech……..nechci manželovi nijak křivdit, ale mám pocit, jako bych v charakteristik ách manipulátora našla jeho. Bohužel se ve mne zlomil i vztah k manželovi, už nemám strach, že mne opustit (naopak, kéž by), že se na mne bude zlobit, že mu ubližuju. I to je ale provázeno vysilujícím procesem. Do konce už se i na dva měsíce dobrovolně odstěhoval do bytu, který dostal od rodičů (nejdříve vyhazova l z domu mě, pak zase že půjde on, jednou na mě křičel, ať nepočítám s tím, že odejde s holýma rukama, když odešel, reagoval na moje písemné výzvy, aby si dal do kupy, co bude požadovat tak, že nechce vůbec nic, že mi všecno nechá). Jenže mi ho pak bylo líto (byl smutný a vyvolával ve mne soucit) a dohodli jsme se že to ještě zkusíme.

Po třech měsících je vše ve starých kolejích. O pět dostávám přednášky: např. kvůli fotce, kterou jsem měla uloženou v mobilu, kvůli tomu, že jsem si v noci odešla lehnout do obýváku, když jsem nemohla spát, padly i výhružky fyzickým násilím a vyhazovem z domu, sprosté nadávky. Žiji v napětí, co mi zase bude vyčteno, když udělám/řeknu a), měla jsem udělat/říct b) a naopak, popř. se u toho blbě tvářím nebo mám špatný tón hlasu. Někdy si přeji, aby si manžel našel jinou ženu a dal mi už pokoj. Cítím, že si ho nevážím, že chci vztah ukončit, ale bojím se ten krok udělat, bojím se jeho rakce. Manžel navrhl i poradnu, ale nevím, jestli má smysl, navíc předpokládám, že pokud budu souhlasit, tak se bude všemožně vytáčet, proč tam nejít (protože jsem t aková a maková a nemělo by to cenu), když řeknu nechci, budu obviněna z neochoty spolupracovat. Samozřejmě vím, že mám také svoje mouchy, že umím být protivná, nervózní, občas výbušná….
A tak balancuji mezi výčitkami nad svou sobeckost í a pochybnostmi o sobě, a mezi touhou po rozchodu a svobodě a strachem z toho, co bude následovat. Jak se na rozchod s manipulátorem (pokud tedy vůbec manipulátorem je) připravit? Jak s ním jednat? Jak se vyjadřovat, aby nebylo vyslovené obratem použito jako zdroj obviňování, moralizován í a urážení?

 

Dobrý den,

V první řadě bych Vám chtěla poděkovat, že jste se na nás obrátila se svým dotazem. Stejně tak díky za Vaši důvěru a otevřenost. Ve vztahu, ve kterém setrváváte tak dlouhou dobu není opravdu jednoduché být. Z toho, co mi popisujete je dost možné, že opravdu žijete s manipulátorem. Život s manipulátorem není vůbec jednoduchý a rozchod s ním také ne. Nyní bych uvedla pár slov, kdo vlastně manipulátor je a poté se dostala k tomu, co v takové situaci dělat.

Manipulátor je člověk, který Vás dokáže přimět dělat věci, které byste dříve nedělala, vzbuzuje ve Vás pocity méněcennosti a viny za vše, co se ve vztahu stane (tedy toho negativního). K tomu, aby dosáhl svého využívá nejrůznější prostředky jako je třeba lichocení, laskavosti nebo již zmiňované vzbuzování pocitů viny. Kromě toho, jak sama ve svém dotaze popisujete, manipulátor při komunikaci s okolím se staví do té lepší pozice, a naopak partnera vykresleju, jako toho „špatného“. Chce být vždy uznávaný, dovolává se lásky, odpovědnosti, žárlivosti, pochvaly. Má tisíce argumentů, které Vás dokáží doslova udolat a pokud to není opravdu nutné, tak se neomlouvá.

To, že vztah s manipulátorem je náročný jsem již zmiňovala. Je to především z toho důvodu, že manipulátor systematicky a dlouhodobě druhému člověku snižuje sebevědomí, probouzí ve druhém pocity viny a méněcennosti. Partner manipulátora je nerozhodný, neví, co je správné, má strach z následků svého jednání a není si svým rozhodnutím jistý. A pokud si svým rozhodnutím jistý je, ve chvílích, kdy s manipulátorem o tomto rozhodnutí debatuje, má pocit, že ztrácí pevnou půdu pod nohama. Najednou ztrácí argumenty, přestává si být jistý a raději ze svého rozhodnutí opustí. Právě manipulátor je mistr ve vyvolávání pocitu toho, že jste tím/tou špatným/špatnou.

I proto se připravte na to, že rozchod s manipulátorem nebude jednoduchou záležitostí, která by trvala pár dní. Právě naopak, manipulátor je vytrvalý. Vzhledem k tomu bych Vám doporučovala si utřídit své myšlenky a přání. Co chcete, co je to, co nyní potřebujete. Kdybyste se nebála, co byste udělala? Tyto myšlenky a přání, si můžete utřídit jen v sama sobě, ale klidně si je můžete sepsat i na kus papíru. Když plánujete manipulátorovi oznámit, co vlastně chcete, připravte si to předem. Klidně si celou debatu sepište. Řekněte si, na co odpovídat budete a o čem se již bavit nebudete. Právě manipulátor nás udolá ve chvílích, kdy s ním diskutujeme a necháváme mu prostor pro jeho argumenty. Rychle se celá debata zvrtne opět v jeho prospěch a my jsme opět na začátku, ještě s větším strachem a nižším sebevědomím. Proto si uvědomte, že nejste povinna odpovídat na manželovo otázky, pokud s ním o tom nechcete mluvit. Můžete mu říci jen to, co vy chcete a co máte na srdci. Kromě toho, že byste si měla připravit argumenty a utřídit si myšlenky, obraťte se na někoho, kdo Vám poskytne podporu a touto náročnou situací Vás provede.

Pokud se rozhodnete, že chcete vztah ukončit, připravte se na to, že to nebude snadné. Manipulátor má ve zvyku vykreslit toho druhého jako toho, kdo za rozchod může, a sebe jako toho, koho by měl každý litovat. Bude se nadále snažit mít situaci pod kontrolou a dostat druhého pod svou moc. I proto je na místě, abyste v případě rozchodu omezila kontakt s manželem.

Kromě toho Vám doporučuji, abyste vyhledala péče a pomoci poradenského psychologa, nebo psychoterapeuta. Oba Vám dají prostor k tomu, abyste mohla sdílet Vaše pocity, přání a to, co zrovna potřebujete. Pomohou Vám i v tom, jak reagovat na manipulaci a budou Vám oporou, kterou zřejmě potřebujete. Jednou z těchto opor je i Vaše práce, je skvělé, že máte práci, která Vám zvyšuje sebevědomí a dává Vám pocit, že jste šikovná, nepostradatelná.

Psychologa si můžete vybrat dle vlastního výběru, nebo se můžete obrátit přímo na naše terapeuty. Konkrétně bych Vám doporučila Mgr. Bc. Šárku Červinkovou, která se specializuje na práci s lidmi, jež mají ve svém životě manipulátora. Pokud jste z daleka, Šárka nabízí i sezení online (přes Skype). Zvažte to, věřím že právě dobrý odborník Vám pomůže tuto těžkou situaci zvládnout.

Již nyní jste udělala hodně k tomu, abyste mohla žít tak, jak byste si přála. Bez strachu, výčitek a pocitů méněcennosti. Jsem velice ráda, že jste napsala. Nyní je jen na Vás, jak situaci budete řešit dál. I když je to situace těžká a nebude to jednoduché, věřím, že to zvládnete.

Doufám, že má odpověď je dostačující a poskytla Vám to, co jste potřebovala. Je mi líto, že Vám nemohu takto přes email pomoci více. Pokud budete potřebovat neváhejte se na mě opět obrátit.

Držím Vám palce a přeji mnoho síly,

S pozdravem

Lucie

643

Syn má problém s alkoholem,jak mu mohu jako jeho matka pomoci?

/in /by

Dobrý den,

prosím o radu, syn je po těžkých popáleninách (50%), dříve měl problémy s alkoholem a přemýšlel i o léčbě. Nyní si více jak půl roku nemohl dát ani kapku a byl v pohodě. Nyní ho v domácí léčbě začali navštěvovat bývalí kamarádi a jeho chování se otočilo zpět o 180 stupňů. Jeho stav není přizpůsoben k tomu, aby si mohl popít (bere léky a má problémy s pohybem), přesto asi špatný vliv party ho podporuje v tom se napít. Není s ním rozumná řeč, stále jen slyšíme, že je mu vše jedno. Psychologa navštěvuje skrz deprese a psychický stav po úrazu. My jsme ovšem v koncích a nevíme jak mu pomoci, jak s ním mluvit, jak se k němu chovat.

Synovi je 22 let.
Pokud by jste mi mohli prosím poradit, jak komunikovat s člověkem, který má psychické problémy byla bych vám vděčná. (Rozjezdovým bodem pití bylo asi to, že mu lékařka dovolila, že si jedno jedno pivo na prášky dát může a že ho navštívili kamarádi, kvůli kterým vznikla doma hádka – od té doby to jde z kopce).

Děkuji Vám
Přeji pěkný den

 

Dobrý den,

Děkuji za vaši důvěru. Vaše pozice v takovéto situaci není jednoduchá. Rozumím vám, že vás trápí dívat se na to, že se psychický stav vašeho syna zhoršuje a také, že se zapletl s lidmi, kteří ho sráží dolů a nyní upadá znovu do závislosti na alkoholu. Možná cítíte velký pocit bezmoci, protože přestože moc chcete, aby se mu vedlo dobře a byl spokojený, tak vidíte, že se točí v bludném kruhu a není ve vašich silách to změnit.

Vzhledem k tomu, že vím o vašem prožívání a vztahu se synem málo informací, tak vám mohu poskytnout pouze obecnější pohled na věc, a proto bych vám určitě doporučila návštěvu psychologické poradny, kde budete mít prostor k tomu, abyste své téma mohla probrat více do hloubky. Psycholog vám může velmi pomoct k získání náhledu na to, jak svůj problém řešit, a také si s ním budete moct prožít své emoce a tím pečovat i o sebe, což je velmi důležité v kontextu toho, co se u vás doma děje.

Co se týče vaší otázky ohledně vhodné komunikace s blízkým člověkem, který má psychické problémy, je třeba brát v úvahu oba faktory, které na psychiku vašeho syna negativně působí, jak jeho depresi, tak to, že má opět sklon k pití. Komunikace s ním by měla být hodně podporující a empatická, ale vzhledem k alkoholu i pevná. Základem je, aby s vámi mohl otevřeně mluvit o tom, co ho trápí a získal pocit, že mu rozumíte.Váš syn se nejspíš snaží uniknout z nepříjemné reality, zaplnit prázdnotu, co cítí. Ve svém věku ještě může hledat sám sebe, cítit se zmatený, méněcenný kvůli popáleninám. Potřebuje velkou dávku porozumění a podpory. Důležité je vytvořit mu půdu proto, aby si budoval znovu své sebevědomí, uvědomil si svou hodnotu. Proto ho chvalte, ukažte mu, že v něj věříte a snažte se v to opravdu věřit i vy sama.

Váš syn už je dospělý, netlačte na něj, nepřijímejte zodpovědnost za to, co se mu děje. On si musí sám uvědomit, že má problém s návykovou látkou, nikdo jiný ho z toho nedostane. Jako velmi pozitivní vnímám, že je v psychologické péči a pracuje se svou depresí.

Co tedy můžete udělat vy? Můžete syna motivovat, vytvořit pro něj přijímající rodinné prostředí. Mluvte s ním se zájmem, ukažte mu, že jste tu pro něj. Ptejte se ho, proč to dělá, co potřebuje, co mu chybí… Můžete s ním mluvit o jeho hodnotách, podporovat ho k tomu, aby našel v něčem smysl, vést ho ke zdravému režimu.

Je třeba, abyste se vyhnula nějakému kázání či příkazům, zato můžete dát upřímně najevo svůj postoj, říct mu, že s tím, co dělá, nesouhlasíte. Můžete si najít nějakou chvíli a prostor, kde se bude cítit uvolněně a v bezpečí a tam mu sdělit, co cítíte. Komunikujte jemně, ale jasně. Dejte mu najevo, že vám na něm záleží, ale že jeho pití vnímáte jako problematické. Pokud bude nadále pít, dejte mu jasné hranice-buď se sebou budeš něco udělat (léčit se), nebo… (něco, co je pro něj důležité). A buďte neústupná. Pamatujte však na to, že se musí rozhodnout on sám.

Druhým lidem stejně nejlépe ukážeme, jak lze žít spokojeně a smysluplně, když uvidí, že tak opravdu žijeme my sami. Myslete na to, že když budete vyzařovat radost, můžete pro něj být s partnerem dobrým vzorem, protože se mu tak otevře nový pohled na svět. Ukážete mu tím, jak se na svět může dívat i on. Proto je důležité, abyste myslela především na sebe, pracovala na sobě a užívala si život. Dělejte, co vás baví, zkuste ho zapojit do nějaké aktivity, pokud bude chtít, a mějte naději. Nebojte se, určitě vše dobře dopadne. Je od vás moc hezké, že se snažíte najít cestu, jak tu pro něj být.

Doufám, že jsem vám alespoň trochu pomohla. Držím vám moc palce, ať se vše dá do pořádku. Kdybyste své téma potřebovala probrat více, můžete se vždy obrátit na naši poradnu. Budeme tu pro vás.

Klára

1 108

Partner kvůli mně odešel od rodiny-teď nemohu selhat!

/in /by

Dotaz:

 

Dobrý den, poznala jsem se s přítelem před rokem a on kvůli mně po půl roce opustil přítelkyni a roční dítě. Vzhledem k tomu, že nás od sebe dělí hodina a půl cesty a oba pracujeme, tak se vidíme velmi málo. V plánu je, že se přestěhuje za mnou a začne pracovat tady. Ale vzhledem k tomu, že kvůli mně opustil rodinu a pro všechny to byl velký šok, mě začalo děsit, že já teď nemůžu selhat. Začala jsem pořád dokola přemýšlet, zda ho vlastně miluju, zda s ním můžu být už napořád. Vím, že je to skvělý chlap a lepšího bych jen těžko potkavala, ale neustále se mi vrací tyhle myšlenky. Další věc je, že bez nějak nedokážu normálně fungovat, psychicky se úplně hroutím a mám obavy, že se něco pokazí. Když není se mnou, neustále na něho myslím a nejsem schopna žít svůj život. Když na něho minutu nemyslím, tak si hned říkám, že ho určitě už nemiluju. Nechápu co se se mnou děje, nikdy jsem tohle neměla a mám strach, že tímhle chováním a takovými myšlenkami ho od sebe odezenu..nějak nevím jak se zbavit toho stresu a obav které prožívám..předem moc děkuji za odpověď.

Dobrý den,

V první řadě bych Vám ráda poděkovala, že jste se na nás obrátila. Zároveň díky za Vaši důvěru a otevřenost.

Situace, ve které se nyní nachází pro Vás zřejmě není vůbec jednoduchá. Vnímám velikou dynamiku, která se ve Vás odehrává a zrovna ta, může být vyčerpávající, pro nás matoucí, znejišťující, ale také plná příjemných pocitů a vášně.

Na začátku vztahu si každý z nás prochází obdobím tzv. vášnivé lásky. Toto období může trvat pár měsíců, ale i roky. V tomto období jsou lidé zamilovaní, vášnivě zamilovani. Jeden na druhého neustále myslí, chtěli by být tomu druhému neustále na blízku. Mají pocit, že bez toho druhého nemohou dýchat a neumějí si představit bez toho druhého svůj vlastní život. Později se tato fáze promění ve vztah přátelský, kdy k sobě oba přistupují jako k partnerům sobě rovným. Stále k sobě chovají sympatie, ale vztah je již založen spíše na porozumění, vzájemné důvěře a pomoci. Toto je asi jedna z možností, jakým způsobem se vztahy vyvíjejí.

Nechci Vás poučovat ani Vám dělat přednášku. Chci Vám jen nabídnout pohled, který by mohl poukazovat na to, že Vaše momentální pocity, že bez svého protějšku nemůžete být a neustále na něj myslíte, mohou být v pořádku.

To, co však vnímám jako ohrožující jsou pocity viny. Ano, Váš partner odešel od své přítelkyně a ročního dítěte. On však neodešel jen kvůli Vám, ale také kvůli sobě. Uvědomte si, že to, že Váš nynější partner odešel a zvolil si Vás byla jeho volba. Neberte na sebe zodpovědnost za něho. Lidé se milují ale i rozcházejí. Ten, kdo odchází ze vztahu má k tomu vždy nějaký důvod a ten jako takový si sám před sebou ale i před ostatními odůvodní a obhájí. Zároveň je za své jednání a rozhodnutí zodpovědný.

Právě možné pocity viny ve Vás mohou podporovat touhu být dokonalá a bez chyby. Zároveň si neumíte představit a připustit si, že by Vám to nemuselo s partnerem vyjít. Z jakého důvodu si zakazujete myšlenky na to, že by to nemusel být vztah na vždy, což nepopírá, že může. Nebylo by to mnohem svobodnější, kdybyste nepociťovala to, že Vám vztah s partnerem musí vydržet, když teda odešel od té rodiny? Co kdyby Vám to nevyšlo a vy jste odvedla otce od rodiny, kvůli ničemu? Opět jsme u viny a zodpovědnosti. Není to jen na Vás. Ve vztahu jsou dva a oba se podílejí na tom, jak jim ve vztahu je, tudíž se i oba podílejí na tom, zda to vyjde nebo ne.

Nemyslete nyní na to, jaké to bude, nebo jaké by to mohlo být. Užívejte si to, že jste zamilovaná, že jste našla partnera, kterého byste dle vlastních slov jen těžko hledala. Vím, že se mi to řekne a možná si to racionálně dokážete i představit a říci, ale druhá věc je to tak cítit. Proto bych Vám doporučila několik hodin sezení s terapeutem, popřípadě psychologem, kteří Vám poskytnou mnohem více prostoru pro sdílení Vašich obtíží, a zároveň Vám umožní se na Vaši situaci podívat více do hloubky a porozumět vlastním pocitům, přáním a potřebám. V dotazu se objevuje mnoho témat, která by stála o hlubší prozkoumání a porozumění, což takto přes online poradnu bohužel nejsme schopni nabídnout a umožnit. Své pocity a obavy z toho, že selžete samozřejmě můžete sdílet i se svým partnerem, mnohem více Vás však chci podpořit v tom, abyste vyzkoušela služby našich terapeutů a psychologů, vybrat si však můžete i dle vlastního uvážení.

Netrapte se ve chvílích lásky a štěstí. Doufám, že Vám má odpověď alespoň trochu pomohla.

Přeji Vám mnoho štěstí,

S pozdravem Lucie

Poradna Therapia

218

Manžel flirtuje na seznamce s jinými ženami a žádá je o sex

/in /by

Dotaz: Dobrý den, už si sama nevím rady tak se obracím na vás.. S manželem jsme spolu 3 roky a máme spolu syna. Jenže skoro od začátku našeho vztahu se registroval na seznamkách, sexseznamkách atd. Posílal tam fotky svého ,,dolejsku,, psal opravdu hodně holkám, jenže tím způsobem, že je svobodný a bezdětný, stále je zval do postele, ven na rande, psal jim jak jsou krásné atd.. dělal si i nové emaily, abych to nezjistila, ale stejně jsem na to skoro pokaždé přišla. Bojím se, že se s nějakou i setkal. A teď v poslední době opět píše si na fb s jinýma, ale po té to smaže, abych to nemohla přečíst. Hledá si tam opět holky a ja se bojím, aby to nezačalo na novo. Bohužel ta důvěra z mé strany už moc není. Akorát se spíše hádáme nedokážeme spolu krásné strávit čas, kdy jsme spolu doma neřekne mi nikdy nic hezkého, skoro se spolu nedotýkáme a skoro ani nespime. a prostě už nevím co mám dělat. Bojím se ho opustit, ale chci pro něho být jediná . Můžete mi prosím poradit co mám dělat, aby se to zlepšilo? Dekuji

Jak jste nás našli?: Přes kamaradku

 

Dobrý den,

Také bych vám chtěla poděkovat za vaši důvěru. Z toho, co popisujete, se opravdu nenacházíte v jednoduché situaci. Chápu, že si nevíte rady, cítíte se nejistá a máte strach z toho, co bude dál. Musí to pro vás být těžké, když máte spolu s mužem již závazek manželství a společné dítě. Jste už opravdová rodina, a rodina by měla sloužit k tomu, aby vám poskytovala pocit bezpečí. Mohu se ale domnívat, že za okolností, které se ve vašem vztahu dějí, se v bezpečí můžete cítit jen těžko, namísto toho ve vás manželovo jednání už od začátku vztahu vyvolává pocit ohrožení, což musí být nesmírně vyčerpávající. Chtěla bych vás ale podpořit, abyste neztrácela svoji sílu a získala odvahu něco změnit.

Zkuste si sama upřímně odpovědět si na tyto otázky: „Co od vztahu opravdu potřebuji a očekávám? Skutečně dostávám od partnera, co potřebuji? U vás zdá se mi to poněkud jednostranné.

Chápu, jak bolestivé může být sledovat, jak manžel pátrá po jiných ženách a lže o tom, že vás i syna má. Ale položte si otázku, proč tohle vy sama dovolíte? Uvědomte si, že tím co dělá, si velmi necháváte podkopávat svoji sebeúctu. Chci vás ujistit, že si nic z toho nemusíte nechat líbit. Zkuste si vyjasnit, jaké jsou vaše hranice, co od vztahu chcete a co nehodláte snášet. Máte na to právo. Váš manžel by to měl vědět taky. Stejně tak byste mu měla ukázat, že by o vás tímto způsobem mohl přijít. A dát mu to najevo velmi zřetelně.

Rozumím vám, že se bojíte o něj přijít. Berte však v potaz to, že se nikdo sám od sebe nezmění, pokud k tomu nemá důvod. Nečekejte, že druhého změníte. Dokud sami nenajdeme odvahu odejít, nedojde tomu, kdo nás zraňuje ani to, o co může přijít. Nezapomínejte na to, co si zasloužíte. Opravdu chcete být ve vztahu, kde vám dotyčný nedává lásku a ponižuje vás? Pamatujte, že si zasloužíte vztah, ve kterém s vámi bude zacházeno s úctou, kde si budete moci navzájem věřit, kde budete dostávat, co potřebujete.

Často se sebou necháváme zacházet špatným způsobem, protože si sami sebe nevážíme. Zkuste si začít všímat svých schopností, učte se mít se ráda. Začněte si všímat, jak to máte s respektem k sobě samé. Snažte se nevystavovat se situacím, které by byly v nesouladu s vaší úctou. Povzbuzujte v sobě také zodpovědnost za svůj život. Nemusíte zůstávat v takovéto pozici a bát se udělat změnu, dát druhému najevo, že takhle teda ne. Buďte odvážná a neustupujte z toho, co od vztahu chcete. Nejprve si ujasněte, co to vlastně je a běžte si za tím.

Moc vám držím palce. Přemýšlejte nad tím, kdo si vaše srdce zaslouží. Myslete na to, že ten, kdo si vaši péči a lásku zaslouží nejvíc, jste vy sama a podle toho také jednejte. Kdybyste své téma potřebovala probrat více do hloubky, nebo cítila, že potřebujete pomocnou ruku, abyste svou situaci zvládla překonat, vždy se můžete obrátit na terapeuty a poradce z naší poradny. Můžou vám velmi pomoct například při zbavování se strachu a nacházení odvahy v těžkých situacích, v učení se sebelásce a respektu k sobě, nebo právě při řešení problémů v partnerských vztazích.

S pozdravem

Klára

245

Žárlím ve vztahu na partnera

/in /by

Dotaz: Dobrý den.
Obracím se na Vás,jelikož jsem přesvědčena o tom,že mám problém ve vztahu s žárlivostí.
Bývám často paranoidní a to mi i partnerovi znepříjemnuje společné soužití.
Je tohle řešitelné?Anebo se s tím musím naučit žít?
S pozdravem

Dobrý den,

mám pro vás dobrou zprávu. O žárlivosti se říká, že je to nemoc vztahu- ale tou dobrou novinou je, že je léčitelná! Dokážu si představit, jak vám žárlivost může nepříjemně zasahovat do osobního i partnerského života, ale chtěla bych vás povzbudit. Díky tomu, že si svůj problém uvědomujete, máte skvěle našlápnuto proto s žárlivostí zatočit a porazit ji.

Prvním krokem je tomuto pocitu porozumět. Zamyslete se nad tím, odkud se tento pocit vzal, z čeho vlastně pramení. Kdykoliv se chceme nějakého strachu zbavit, musíme ho pochopit, akceptovat ho. Žárlivost nám ubírá na sebevědomí, vede ke vzteku a nejistotě.

Žárlivost sama často z nedostatku sebevědomí pochází. Mnoho lidí co žárlí, o sobě má příliš nízké mínění. Trpí pocitem, že pro partnera nejsou dostatečně dobří, často se srovnávají s ostatními a z toho vzniká úzkost. Proto naučit se mít rád bývá jednou z nejdůležitějších složek zbavení se žárlivosti. Myslete na to, že jste jedinečná, každý den zkuste vymyslet alespoň deset vlastností, které na sobě máte ráda. Uvidíte, časem vám to půjde snadno. Dnes je navíc všude velmi dobře dostupné velké množství literatury o osobním rozvoji, které vám může pomoct při práci na sobě. Dokonce najdete i spoustu knížek právě o tomto tématu.

Nestačí ale jen pracovat na sobě, je potřeba se zbavit závislosti na partnerovi. Pamatujte, že druhého člověka nevlastníme. Ve vztahu je důležité, aby měli oba dva svůj prostor. Když si začnete plánovat aktivity bez partnera, můžete se tak učit větší nezávislosti a partner určitě také ocení, že bude moci volněji dýchat. Dopřejte si věci, které byste normálně dělali spolu i sama-nebo třeba s kamarádkou. Uvidíte, že se i vy začnete cítit dobře, že dokážete trávit čas se sebou.

Myslete na to, že rozhodujete o tom, jaké myšlenky ve svém mozku budete živit. Mozek totiž funguje tak, že když posilujeme ty negativní, začneme se i špatně cítit. Když se zaměříte na pozitivní myšlenky a věci ve vztahu, dostaví se příjemné pocity. Mozek je v tomto ohledu třeba trochu „přenastavit“ a dotěrné domněnky se učit zpochybňovat, protože strach si vytváříme sami. Chce to čas a trpělivost, ale funguje to.

Můžete navštívit naší poradnu, v níž máme skvělé odborníky, co mají s problémy, jako je ten váš, dlouhodobé zkušenosti.  Pomohou vám dát na vaši situaci náhled, budovat důvěru ve vás samotnou i tu ve vztahu, a mohou vás naučit, jak s paranoidními myšlenkami pracovat a pocitu žárlivosti se tak zbavit a mít tak spokojený vztah- jak se sebou, tak s partnerem.

Budu vám držet palce, ať vše zvládnete. Rozhodně neztrácejte naději.

Klára

Poradna Therapia

165