Příspěvky

Manžel flirtuje na seznamce s jinými ženami a žádá je o sex

Dotaz: Dobrý den, už si sama nevím rady tak se obracím na vás.. S manželem jsme spolu 3 roky a máme spolu syna. Jenže skoro od začátku našeho vztahu se registroval na seznamkách, sexseznamkách atd. Posílal tam fotky svého ,,dolejsku,, psal opravdu hodně holkám, jenže tím způsobem, že je svobodný a bezdětný, stále je zval do postele, ven na rande, psal jim jak jsou krásné atd.. dělal si i nové emaily, abych to nezjistila, ale stejně jsem na to skoro pokaždé přišla. Bojím se, že se s nějakou i setkal. A teď v poslední době opět píše si na fb s jinýma, ale po té to smaže, abych to nemohla přečíst. Hledá si tam opět holky a ja se bojím, aby to nezačalo na novo. Bohužel ta důvěra z mé strany už moc není. Akorát se spíše hádáme nedokážeme spolu krásné strávit čas, kdy jsme spolu doma neřekne mi nikdy nic hezkého, skoro se spolu nedotýkáme a skoro ani nespime. a prostě už nevím co mám dělat. Bojím se ho opustit, ale chci pro něho být jediná . Můžete mi prosím poradit co mám dělat, aby se to zlepšilo? Dekuji

Jak jste nás našli?: Přes kamaradku

 

Dobrý den,

Také bych vám chtěla poděkovat za vaši důvěru. Z toho, co popisujete, se opravdu nenacházíte v jednoduché situaci. Chápu, že si nevíte rady, cítíte se nejistá a máte strach z toho, co bude dál. Musí to pro vás být těžké, když máte spolu s mužem již závazek manželství a společné dítě. Jste už opravdová rodina, a rodina by měla sloužit k tomu, aby vám poskytovala pocit bezpečí. Mohu se ale domnívat, že za okolností, které se ve vašem vztahu dějí, se v bezpečí můžete cítit jen těžko, namísto toho ve vás manželovo jednání už od začátku vztahu vyvolává pocit ohrožení, což musí být nesmírně vyčerpávající. Chtěla bych vás ale podpořit, abyste neztrácela svoji sílu a získala odvahu něco změnit.

Zkuste si sama upřímně odpovědět si na tyto otázky: „Co od vztahu opravdu potřebuji a očekávám? Skutečně dostávám od partnera, co potřebuji? U vás zdá se mi to poněkud jednostranné.

Chápu, jak bolestivé může být sledovat, jak manžel pátrá po jiných ženách a lže o tom, že vás i syna má. Ale položte si otázku, proč tohle vy sama dovolíte? Uvědomte si, že tím co dělá, si velmi necháváte podkopávat svoji sebeúctu. Chci vás ujistit, že si nic z toho nemusíte nechat líbit. Zkuste si vyjasnit, jaké jsou vaše hranice, co od vztahu chcete a co nehodláte snášet. Máte na to právo. Váš manžel by to měl vědět taky. Stejně tak byste mu měla ukázat, že by o vás tímto způsobem mohl přijít. A dát mu to najevo velmi zřetelně.

Rozumím vám, že se bojíte o něj přijít. Berte však v potaz to, že se nikdo sám od sebe nezmění, pokud k tomu nemá důvod. Nečekejte, že druhého změníte. Dokud sami nenajdeme odvahu odejít, nedojde tomu, kdo nás zraňuje ani to, o co může přijít. Nezapomínejte na to, co si zasloužíte. Opravdu chcete být ve vztahu, kde vám dotyčný nedává lásku a ponižuje vás? Pamatujte, že si zasloužíte vztah, ve kterém s vámi bude zacházeno s úctou, kde si budete moci navzájem věřit, kde budete dostávat, co potřebujete.

Často se sebou necháváme zacházet špatným způsobem, protože si sami sebe nevážíme. Zkuste si začít všímat svých schopností, učte se mít se ráda. Začněte si všímat, jak to máte s respektem k sobě samé. Snažte se nevystavovat se situacím, které by byly v nesouladu s vaší úctou. Povzbuzujte v sobě také zodpovědnost za svůj život. Nemusíte zůstávat v takovéto pozici a bát se udělat změnu, dát druhému najevo, že takhle teda ne. Buďte odvážná a neustupujte z toho, co od vztahu chcete. Nejprve si ujasněte, co to vlastně je a běžte si za tím.

Moc vám držím palce. Přemýšlejte nad tím, kdo si vaše srdce zaslouží. Myslete na to, že ten, kdo si vaši péči a lásku zaslouží nejvíc, jste vy sama a podle toho také jednejte. Kdybyste své téma potřebovala probrat více do hloubky, nebo cítila, že potřebujete pomocnou ruku, abyste svou situaci zvládla překonat, vždy se můžete obrátit na terapeuty a poradce z naší poradny. Můžou vám velmi pomoct například při zbavování se strachu a nacházení odvahy v těžkých situacích, v učení se sebelásce a respektu k sobě, nebo právě při řešení problémů v partnerských vztazích.

S pozdravem

Klára

Tatínek nejeví zájem o malou dceru

Dobry den.
Jsem sama s dcerou 2,5 roku. Její tatínek s ní kontakt spíš nevyhledává raději se odstěhoval do jiného města. Vidí se cca 1x za 2 měsíce na cca 2 hodiny. Nevím jak jí začít říkat a vysvětlovat že to tak prostě je, že tatínek nema zájem o to víc se vídat. Už se začíná ptát a otázky kde je tatínek ..?a začíná sledovat ostatní děti které tatínka mají…Je mi líto že o svého tatínka přichází. Děkuji za radu.

Dobrý den,

je mi líto, v jaké situaci se již dlouhou dobu nacházíte. Musí to pro Vás být obzvlášť těžké. Sama víte, že rodiče pro své děti chtějí vždy to nejlepší a právě to, Vás dostává opravdu do těžké situace. Z dotazu mi není jasné kolik let je Vaší dceři, ale zkusím si představit v jakém je asi věku. Je smutné, když jeden z rodičů neprojevuje zájem o své dítě, nicméně jsem toho názoru, že vy nejste tím, kdo je za to zodpovědný. Neberte na sebe zodpovědnost za to, že otec Vaší dcery nemá zájem o kontakt s ní. Nevím, co je důvodem tak malého zájmu o ni, ale nevylučovala bych možné pocity strachu, že se dcera začne ptát, proč tam pro ni není. Důvodů ale může být mnohem více, ty ale znáte jen vy a on.

Ve chvílích, kdy se dítě začne ptát po jednom z rodičů, je nejlepší říci dítěti pravdu. Samozřejmě úměrně jeho věku. Mluvte s ní o tom, nevymýšlejte si pohádky. Formulujte odpověď neutrálně. Dítě nesmí mít pocit, že je tím, kdo může za to, že ho tatínek nechce vídat, nebo mít dokonce strach, že ho nemá rád. Neházejte špínu na jejího otce, i když vás to třeba bude stát úsilí. Někdy si musíme něco takové odpustit.

Jedna z možností je ta, že kontaktujete jejího otce, protože abyste mohla své dceři říci pravdu, musíte ji znát. Zjistěte, jak o tom přemýšlí, zda má v budoucnosti zájem o svou dceru, co je jeho cílem? Chce ji vůbec ještě vídat, nebo chce kontakt s ní úplně omezit? Na základě toho poté můžete formulovat věty, které řeknete své dceři. Je důležité ujistit Vaši dceru, že si s vámi o tom může kdykoli promluvit, že jste tam pro ni. Pokud si i tak nejste jistá v tom, jak se svou dcerou o tom mluvit, zkuste se obrátit na dětského psychologa nebo naše terapeuty.

I takovéto pravdy, které nás mohou občas zabolet, lze říci citlivě a společně s ujištěním matky, nebo otce, dají dítěti pocity bezpečí, lásky a jistoty, které potřebují.

Doufám, že Vám má odpověď pomohla.
Oceňuji Váš veliký zájem o to, abyste dokázala se svou dcerou o tomto tématu mluvit citlivě. Jste skvělá máma. Přeji Vám mnoho sil.
S pozdravem
Lucie

Psychopat v rodině aneb následky výchovy rodiče s poruchou osobnosti v dospělosti

1.díl seriálu: Psychopat v rodině(2.díl Když je moje matka psychopat najdete zde:https://koucink-psychoterapie.cz/kdyz-je-moje-matka-psychopat-2-dil-serialu-muj-rodic-psychopat/)

Jedním z typů klientů, kteří navštěvují naší poradnu jsou dospělí lidé, kteří vyrůstali v dětství s rodičem s poruchou osobnosti. Nemluvím teď o klientech, kteří následkem toho trpí poruchu osobnosti také. Mluvím o relativně zdravých lidech, kteří si ale odnesli pocit hluboké nehodnoty, která je mnohdy trápí celý život, pokud s tím nepracují.
Děti, kteří vyrůstaly s takovým rodičem trpí v dospělosti nejen nízkým sebevědomím, ale nacházejí se po většinu svého života v pocitu bezmoci, stagnují, podléhají manipulacím či sami manipulují. Očekávají od lidí spíše zákeřnost, málo nebo vůbec svému okolí nedůvěřují. Bojí se udělat chybu, aby nebyli potrestání křikem, ponížením nebo i násilím. Následkem toho všeho trpí pocitem vnitřní nesvobody a cítí se svázaní a napospas osudu či dokonce podléhají úzkostem a depresi.


V dětství takové děti zažívají často pocity ponížení a jsou manipulováni, což nemusí vůbec rozpoznat. Pochopí to mnohdy až na sezení v poradně, kde si uvědomí, že se v životě neustále bojí, že je bude někdo ovládat a také se skutečně chovají nevědomě jako oběti a ovládat se nechají. Jako děti neměli od takového rodiče jasné pokyny, co je dobře a co špatně. Jednou mohl rodič dítě až narcistně vyzdvihovat a podruhé ponížit a vnuknout mu pocit neschopnosti. Lidé s poruchou osobnosti v podstatě pouze manipulují, takže se jejich děti nenaučí komunikovat v důvěře a otevřeně. Neustále musí být v napětí a vypěstovat si „signálky“, aby vycítili, jakou náladu má zrovna rodič. Doma tedy nevznikají pevná a jasná pravidla chování, kdy dítě jasně víc, co se rodiči líbí a co ne, ale dítě se naučí řídit náladou rodič, která je ale proměnlivá a nestálá. Tento návyk zůstává dítěti až do dospělosti. V dospělosti tak nevyjadřuje jasně svá přání a potřeby, ale řídí se podle potřeb a přání druhých, protože si myslí, že je to od nich očekáváno. Navíc ani nemají pocit takové zdravé hodnoty, že mají na své potřeby nárok-doma na ně nárok jako děti nikdy neměly. Jako dospělí nevyjadřují také své hodnoty z toho důvodu, že si v dětství nevypěstují vnitřní kompas svých vlastních pocitů a intuice. Na jejich vlastní pocity není ve takovém vztahu čas, protože se stále musejí starat o to, jak se vyhnout „trestu“ a tedy špatné náladě rodiče.


Tento rodič zároveň s manipulacemi vyvolává v dítěti pocity závislosti – „ty beze mě nepřežiješ, jsi absolutně k ničemu a nikdo se o tebe nepostará, můžeš být rád, že mě máš“. Nic takového nemusí vyslovit nahlas, dokonce i když ses ním dítě cítí velmi nedobře a těší se na svobodu, buduje se v něm pocit, že bez svého rodiče je k ničemu. Vybuduje si tak závislostí vztah, který pak aplikuje na své přátelské a partnerské vztahy. Může mít ale také opačný projev a to je izolace v životě, kdy se natolik bojí opuštění a natolik vnitřně věří, že je špatný (to co mu namluvil rodič),že ukončuje vztahy ještě dříve než začnou. Bojí se, že kdyby ho partner poznal „doopravdy“ a odhalil, „kdo skutečně je“, opustil by ho a to by bylo pro člověka trpícího silnou nehodnotou právě potvrzením této nehodnoty. Z takového ponížení má pak obrovský a mnohdy dlouho nepřekonatelný strach.
Důležitým znakem provázející děti-dospělé s rodičem s poruchou osobnosti jsou trýznivé a opakující se myšlenky nehodnoty, které jim rodič namluvil. Ač už s jejich rodičem nežijí, mají ho stále v hlavě. Je jim je stále věznitelem a tyranem zároveň. Kdykoli se chtějí uvolnit, osvobodit či splnit si své potřeby, zasáhne vnitřní rodič s ukazováčkem a přísným zákazem- Na to nemáš právo! Základní běžná lidská práva jsou totiž v takové domácnosti zakázány.

Co může pomoci?

Práce s klientem, který vyrůstal v prostředí plném překroucených a absurdních projevů rodiče je často zdlouhavá, protože vnitřní hodnota dospělého s takovými zkušenostmi je pochroumaná zcela od základů. Nejedná se jen o snížené sebevědomí, ale o pocit absolutní nehodnoty. Ve chvíli, kdy takový klient zažije dlouhodobý pocit důvěry ve svého terapeuta a možná první pocity důvěry vůbec, může začít ozdravný proces. Klient získává poprvé v životě podporu od druhého člověka, získává „povolení“ se uvolnit se, plnit si své potřeby. Terapeut ho doprovází v životě a pomáhá mu ujasňovat, co je nezdravý strach, který mu dobře neslouží a co jsou naopak pocity, které je dobré poslouchat. Dodává mu odvahu, věří mu, dělá parťáka a buduje tak pocit – zvládneme to spolu – který takový klient do té doby mnohdy nezažil. Terapeut se nenechá odehnat zejména na začátku procesu neustálým postojem oběti klienta a pocity bezmoci. Dává mu pocit, že ho neopustí, bude s ním do té doby než se klient sám bude cítit natolik silný, aby terapeutický vztah opustil. Tím, že si s terapeutem buduje zdravý vztah se mu pomalu daří získávat odvahu dělat to i v jiných vztazích. Terapeut dává takovému klientovi také zdravý náhled, jak svět skutečně funguje. Například, že lidé dělají chyby, nefungují vždy jen výkonně, jsou ochotni druhým i nezištně pomoci, nežijí jen hodnocením druhých a pokud ano, je to jejich problém a cílem není plnit druhým jen jejich očekávání.


Klient se postupně dostává z pocitů deprese a bezmoci, do pocitu nevelké spokojenosti, ale bez utrpení. Až po nějaké době se naučí plnit i svá přání a přestává trpět právě tím, že se zbavil pocitu, že svůj životě nemůže ovládat. Uvědomí si, že má své život ve své moci a může ho sám korigovat. Mnohdy mu tento nový pocit změní život od základů a míří zcela jiným směrem než původně, kdy se nechal jen unášet proudem, kdy hrál na druhé hry a nebyl sám sebou, aby stále plnil očekávání druhých. Jeho skutečné Já dostává konečně prostor, někdy poprvé v životě, někdy ho naposledy zažil v úplném dětství, kdy se ještě nestačil svého rodiče bát nebo kdy se jím ještě jeho rodič necítil být ohrožen.

Tereza Malimánková

 

V případě, že vás trápí podobné potíže (nebo i jiné) můžete se u nás objednat a poradit se:

https://koucink-psychoterapie.cz/objednavkovy-formular/

Čerstvé zamilování-bezdůvodný strach, že mě partnerka opustí

Dotaz: Dobrý den , je mi dvacet dva let, před pul rokem jsem si našel bezva partnerku, prošli jsme si už mnohým a ja vím že ji moc miluju a ona mě taky (dokazuje mi to každý den ) dva měsice bydlíme spolu a je to užasné až na to že v posledních dvou tydnech mam v hlavě negativní myšlenky a představy typu co když to nevyjde, co když mě opustí, přitom vím že nic takového nehrozí ale myšlenky se pořád vkradají do hlavy, nevim co mám dělat a nechci aby nám to pokazilo náš dlouhodobý a krásný vztah, předem děkuji za odpověd
Odpověď:

Dobrý den,

je skvělé, že jste si našel partnerku, která Vám takto sedí. Není příliš časté, aby dva lidé ve vašem věku začali společne bydlet už po půl roce. Dovolím si tvrdit, že alespoň první rok, možná i dva, jsou roky seznamování se, poznávání toho, jaký ten druhý doopravdy je. Je tedy velmi důležité rozlišovat mezi láskou a stavem zamilovanosti. Láska je stav plný emocí a vzájemné důvěry. Je vybudována na základech dlouhodobějšího vztahu, kdy se partner a partnerka navzájem znají a mohou si navzájem důvěřovat.

Zamilovanost je proces, který vede k vytvoření opravdové lásky. Je to z pravidla velmi intenzivní pocit, kteři mnozí lidé mohou zaměňovat za opravdovou lásku. Nezpochybňuji význam zamilovanosti, je velmi důležitá a bezesporu zde mohou probíhat stejné emoce, jako když se bavíme o lásce samotné. A koneckonců bez zamilovanosti by láska ani nemohla vzniknout. Rozdíl bych však viděl v intenzitě pocitů a emocí. Člověk považuje vztah za střed jeho „vesmíru“, idealizuje si partnera či partnerku a začíná plánovat budoucnost vztahu. O jakémkoliv problému či nejistotě nechce slyšet. Jelikož je vztah teprve na začátku, nemusí být ještě dostatečně vytvořená důvěra. Právě důvěra je to, co pro mě definuje rozdíl mezi zamilovaností a láskou. Vytvořit vzájemnou důvěru může trvat delší dobu.

Co tím chci říct? Domnívám se, že se právě nacházíte ve fázi zamilovanosti. Vaše strachy jsou pravděpodobně výsledkem tohoto stavu. Je dost možné, že se v ní nachází i vaše přítelkyně. Je to naprosto přírozené. Už po půl roce spolu bydlíte. To je veliký krok v jakémkoliv vztahu a často ukáže jeho sílu. Pokud jste si již, jak říkáte, prošli mnohým, je to velmi dobré znamení do budoucna. Svou přítelkyni tak milujete, že se naprosto přirozeně bojíte o to, že jí ztratíte. V zamilovanosti je strach znásoben jelikož jsou znásobeny i všechny emoce, které směrem k druhému prožíváme. Veškeré špatné myšlenky týkající se vzthau nebo naší druhé polovičky jsou zesíleny, ale my si toto zesílení nejsme schopni uvědomit. Půl roku je ve vztahu krátká doba. Pro zamilovaného je spousta pocitů nových a tak ho přirozeně začnou napadat chmurné myšlenky, protože nechce, aby to skončilo. Pochybnosti však mohou být i znamením toho, že Vám na vztahu záleží, což je ve vzthau potřeba. Proto bych se na ně nedíval jako na něco vyložené špatného.

Zkuste příjmou a uvědomit si, že podobné myšlenky jsou součástí procesu vytváření dlouhodobého vztahu. Na podobné myšlenky se dívejte jako na výsledek toho, že Vám na vztahu velmi záleží. Zkuste si o tom s přítelkyní promluvit. Ukažte jí, že Vám na vztahu velmi záleží a třeba Vám její reakce pomůže se ujistit, že je vše v pořádku. Je důležité o těchto věcech komunikovat, protože pokud pochybnosti pocházejí z něčeho konkrétního, jako například určité chování vaší přítelkyně, je důležité, aby o tom ona věděla a mohli jste to společně řešit.

S pozdravem

Tomáš Novotný

Doplnění vedoucí poradny: Pokud máte pocit, že jsou vaše myšlenky takto negativní dlouhodobé a bezdůvodné, může se jednat o nižší sebevědomí.Takové pocity tedy mohou pramenit z pocitu vlastní nedostačivosti a z toho pramění strach z opuštění. Člověk, který si zdravě a sebevědomě věří, že je plnohodnotný, takové strachy často nemívá, protože si sebe váží a má stejný pocit i z partnera.