Příspěvky

Manžel se vyhýbá komunikaci mezi námi

/in /by

Dotaz:

Dobrý den,

trvá to přibližně půl roku, co nám s manželem totálně vázne komunikace. Začalo to neshodami s matkou manžela. Manžel se zastával jen své matky, mě vůbec. Vždy odpovídá „můžeš si za to sama, kdybys byla ticho a nevyhledávala problémy, bylo by vše v pořádku“. Všechny chyby svaluje na mě. Za vše špatné můžu já. Nebaví se se mnou a nechce mi na nic odpovídat. Máme dvě děti, jen kvůli nim nechci odcházet. Uráží mě různými poznámkami. Dále je problém i ve finanční stránce. Nedává mi žádné peníze. Jídlo i ošacení dětí hradím sama ze své výplaty. On platí půjčku a energie.

Odpověď:

Dobrý den,

děkuji Vám za Vaši otevřenost a důvěru.

To, co popisujete, pro Vás musí být velice vyčerpávající a náročné. Mám pocit, že ve vztahu nemůžete být sama sebou, jste se svými přáními, potřebami a city odmítána. Navíc ve Vás partner podporuje pocity viny, a vy tak možná nevnímáte své potřeby, city a přání jako důležitá. Připadá mi, že Vás v tom partner nechává a nemá ani snahu s tím něco dělat.

Vždyť právě manželství má být místem, kde máme sdílet své potřeby, pocity a přání. Komunikovat a sdělovat si své bolesti, strasti ale i radosti. Právě komunikace je ve vztahu velmi důležitá, a pokud nekomunikujete je to problém. A to především ve chvíli, kdy je jeden z partnerů nespokojen. Pokud jeden z partnerů navíc nechce komunikovat, ten druhý je v pasti. Vlastně neví, co dělat. Je na to sám, a i když by rád s tím druhým sdílel to co, potřebuje, je odmítán a ponižován.

Doporučovala bych Vám vyhledat služeb manželské poradny či rodinné terapie. Pokud na to Váš manžel nepřistoupí, neváhejte a zkuste vyhledat individuální terapii či psychologickou poradnu, kde dostanete mnohem větší prostor se podívat na své problémy a témata. Vybrat si můžete dle vlastního uvážení, nebo se můžete obrátit na terapeuty a psychology přímo u nás v poradně.

Nemohu Vám říci, zda byste měla ze vztahu odejít, nebo v něm zůstat. To je na Vás. Nicméně já bych nedokázala být ve vztahu s mužem, o kterého se nemohu opřít, který mi dává najevo, že je mu jedno, co cítím, co potřebuji, nechce se mnou komunikovat a budil by ve mně pocity viny, že si za tento stav mohu sama.

Co bych ještě ráda zmínila, je fakt, že pokud to všechno děláte pro děti, může se to zdát být na jednu stranu obdivuhodné, ale na druhou stranu setrváváte ve vztahu na úkor sebe sama a děti toto vnímají. Děti si všímají všeho, co se kolem nich děje a pokud je matka nebo otec nespokojen, ví to. Upřímně jsem toho názoru, že pokud je spokojená matka, jsou spokojené i děti a naopak.

Nezapomínejte sama na sebe i vy jste důležitá a zasloužíte si být respektována a spokojená!

Doufám, že Vám má odpověď alespoň trochu pomohla.

Přeji Vám mnoho štěstí, a pokud budete potřebovat, neváhejte se na nás opět obrátit.

S pozdravem Lucie

183

Syn je závislý na facebooku

/in /by

Dotaz: Dobrý den, prosím Vás o radu. Mám 19-ti let ého syna, který absolutně propadl facebooku. Celé 4 ro ky na střední škole se neučil, ale nějak procházel, ale teď když šlo do tuhého, aby byl puštěn k maturitě, tak to totálně vzdal. Tvrdí, že má chorobný odpor k učení, takže to dopadl o tak, že na konci čtvrťáku dostal dvě pětky, musí v srpnu dělat dva reparáty a pokud ty udělal, tak může k podzimní maturitě, ale on doma jen sed í celé dny u počítače, píše si s kamarády, mezitím hraje hry a zvedne se pouze na jídlo. A i k obědu chodí s mobilem, aby stíhal odpovídat. Jsem z něho zoufalá. Nejraději bych odpojila Wi-Fi připojení, ale na tom zase budou biti ostatní děcka. Můžete mi prosím poradit, jak tuto situaci zvládnout, když je to už vlastně dospělý člověk? Toto je jen velmi zkráceně podáno, navíc doma nepomáhá, je vzteklý, neochotný, líný, hádavý,...
Děkuji.

Dobrý den,

Děkuji za vaši důvěru. Rozumím tomu, že vás moc trápí vidět syna, jak propadává závislosti na elektronice a sociálních sítích, což u něj má za následek nezájem o ostatní věci, včetně potřebného vzdělání. Je jasné, že mladí potřebují být v kontaktu s kamarády, navíc v dnešní době bohužel tráví čas na mobilu většina lidí v jeho věku, což začíná být velký problém. Ovšem vy už se zmiňujete o negativních dopadech používání elektroniky na synovo chování. Všimla jste si, že něco není v pořádku a chcete s tím něco dělat, to je moc fajn.

Chápu, že se můžete cítit bezmocně a že byste moc chtěla, aby váš syn někam smysluplně směřoval. Možná pociťujete vnitřní konflikt, protože přesto, že byste chtěla situaci nějak ovlivnit a zasáhnout, uvědomujete si, že je váš syn již dospělý člověk a přílišný nátlak by mohl mít opačný efekt. Pojďme se tedy podívat na možnosti, jak takovou situaci řešit.

Prvně bych vám doporučila, abyste si sama zkusila položit otázky: Proč můj syn vlastně tráví u mobilu a počítače tolik času? Jak to mohlo vzniknout? Co mu to dává? Tím, že zkusíte hledat odpovědi, se můžete dostat hlouběji k jádru problému a snažit se pochopit, co váš syn opravdu potřebuje, že se si to vynahrazuje ve virtuálním světě. Člověk si většinou vytvoří závislost z nějakého nedostatku. Něco mu chybí, něco ho trápí, necítí potřebné naplnění. Může mít strach z neúspěchu, bát se, že něco nezvládne, pak se upne na elektronické zařízení, aby mohl utíkat od stresující reality. Často tato závislost vychází i z nízkého sebevědomí, sdílení s ostatními pak může člověku dávat pocit přijetí.

Je důležité, abyste se svým synem o takových věcech komunikovala, aby si to mohl uvědomit sám. Komunikace s ním by měla být hodně podporující a empatická, ale poté i pevná. Vytvořte bezpečné a důvěrné prostředí, aby s vámi mohl otevřeně mluvit o tom, jestli ho něco trápí a získal pocit, že mu rozumíte. To je dobré k tomu, aby získal pozitivní zkušenost i doma v opravdovém světě a měl tak chuť být „duchem přítomen“. Zajímejte se o něj, ukažte mu, že vám na něm záleží, snažte se podporovat jeho pocit důležitosti. Potom můžete mluvit i o svých pocitech a obavách, snažte se vyjadřovat jasně, ale jemně, aby vás syn poslouchal.

Je důležité mít na paměti, že je potřeba pracovat s celou rodinou, a ne jenom jedním členem. Stanovte místa nebo situace, kam elektronika nesmí. Určete pravidla, která budou platit pro všechny a pevně si za nimi stůjte. Možná budete muset překonat prvotní odpor, ale nakonec třeba budou děti za příjemnou rodinnou atmosféru rádi. Ať už se bude jednat o společné chvíle u jídla či vymyslíte nějakou společnou aktivitu, hru, podněcujte v rodině komunikaci a zábavu. Vhodné také je si s dětmi sednout a vysvětlit jim, jak na nás technologie působí. Apelujte na to, aby si po nějaké době strávené s elektronikou dělaly přestávku nebo šly na vzduch.

A hlavně buďte sama příkladem. Druhým lidem stejně nejlépe ukážeme, jak se dá smysluplně trávit čas, když uvidí, že tak opravdu žijeme my sami. Proto je důležité, abyste myslela především na sebe, pracovala na sobě a užívala si život. Nebojte se, určitě vše dobře dopadne.

Kdybyste potřebovala své téma probrat více do hloubky, neváhejte se obrátit na psychologickou poradnu. Naše poradna sídlí v Praze, ale je u nás možnost i setkání po Skypu. Naši poradci se o vás rádi postarají a pomůžou vás nasměrovat k tomu, co potřebujete. Psychologickou pomoc bych doporučila hlavně vašemu synovi, pokud se jeho závislost bude prohlubovat. Ten se o tom, že chce vyhledat pomoc však musí rozhodnout sám.  Doufám, že jsem vám alespoň trochu pomohla. Držím vám moc palce, ať se vše dá do pořádku.

Klára

64

Syn má problém s alkoholem,jak mu mohu jako jeho matka pomoci?

/in /by

Dobrý den,

prosím o radu, syn je po těžkých popáleninách (50%), dříve měl problémy s alkoholem a přemýšlel i o léčbě. Nyní si více jak půl roku nemohl dát ani kapku a byl v pohodě. Nyní ho v domácí léčbě začali navštěvovat bývalí kamarádi a jeho chování se otočilo zpět o 180 stupňů. Jeho stav není přizpůsoben k tomu, aby si mohl popít (bere léky a má problémy s pohybem), přesto asi špatný vliv party ho podporuje v tom se napít. Není s ním rozumná řeč, stále jen slyšíme, že je mu vše jedno. Psychologa navštěvuje skrz deprese a psychický stav po úrazu. My jsme ovšem v koncích a nevíme jak mu pomoci, jak s ním mluvit, jak se k němu chovat.

Synovi je 22 let.
Pokud by jste mi mohli prosím poradit, jak komunikovat s člověkem, který má psychické problémy byla bych vám vděčná. (Rozjezdovým bodem pití bylo asi to, že mu lékařka dovolila, že si jedno jedno pivo na prášky dát může a že ho navštívili kamarádi, kvůli kterým vznikla doma hádka – od té doby to jde z kopce).

Děkuji Vám
Přeji pěkný den

 

Dobrý den,

Děkuji za vaši důvěru. Vaše pozice v takovéto situaci není jednoduchá. Rozumím vám, že vás trápí dívat se na to, že se psychický stav vašeho syna zhoršuje a také, že se zapletl s lidmi, kteří ho sráží dolů a nyní upadá znovu do závislosti na alkoholu. Možná cítíte velký pocit bezmoci, protože přestože moc chcete, aby se mu vedlo dobře a byl spokojený, tak vidíte, že se točí v bludném kruhu a není ve vašich silách to změnit.

Vzhledem k tomu, že vím o vašem prožívání a vztahu se synem málo informací, tak vám mohu poskytnout pouze obecnější pohled na věc, a proto bych vám určitě doporučila návštěvu psychologické poradny, kde budete mít prostor k tomu, abyste své téma mohla probrat více do hloubky. Psycholog vám může velmi pomoct k získání náhledu na to, jak svůj problém řešit, a také si s ním budete moct prožít své emoce a tím pečovat i o sebe, což je velmi důležité v kontextu toho, co se u vás doma děje.

Co se týče vaší otázky ohledně vhodné komunikace s blízkým člověkem, který má psychické problémy, je třeba brát v úvahu oba faktory, které na psychiku vašeho syna negativně působí, jak jeho depresi, tak to, že má opět sklon k pití. Komunikace s ním by měla být hodně podporující a empatická, ale vzhledem k alkoholu i pevná. Základem je, aby s vámi mohl otevřeně mluvit o tom, co ho trápí a získal pocit, že mu rozumíte.Váš syn se nejspíš snaží uniknout z nepříjemné reality, zaplnit prázdnotu, co cítí. Ve svém věku ještě může hledat sám sebe, cítit se zmatený, méněcenný kvůli popáleninám. Potřebuje velkou dávku porozumění a podpory. Důležité je vytvořit mu půdu proto, aby si budoval znovu své sebevědomí, uvědomil si svou hodnotu. Proto ho chvalte, ukažte mu, že v něj věříte a snažte se v to opravdu věřit i vy sama.

Váš syn už je dospělý, netlačte na něj, nepřijímejte zodpovědnost za to, co se mu děje. On si musí sám uvědomit, že má problém s návykovou látkou, nikdo jiný ho z toho nedostane. Jako velmi pozitivní vnímám, že je v psychologické péči a pracuje se svou depresí.

Co tedy můžete udělat vy? Můžete syna motivovat, vytvořit pro něj přijímající rodinné prostředí. Mluvte s ním se zájmem, ukažte mu, že jste tu pro něj. Ptejte se ho, proč to dělá, co potřebuje, co mu chybí… Můžete s ním mluvit o jeho hodnotách, podporovat ho k tomu, aby našel v něčem smysl, vést ho ke zdravému režimu.

Je třeba, abyste se vyhnula nějakému kázání či příkazům, zato můžete dát upřímně najevo svůj postoj, říct mu, že s tím, co dělá, nesouhlasíte. Můžete si najít nějakou chvíli a prostor, kde se bude cítit uvolněně a v bezpečí a tam mu sdělit, co cítíte. Komunikujte jemně, ale jasně. Dejte mu najevo, že vám na něm záleží, ale že jeho pití vnímáte jako problematické. Pokud bude nadále pít, dejte mu jasné hranice-buď se sebou budeš něco udělat (léčit se), nebo… (něco, co je pro něj důležité). A buďte neústupná. Pamatujte však na to, že se musí rozhodnout on sám.

Druhým lidem stejně nejlépe ukážeme, jak lze žít spokojeně a smysluplně, když uvidí, že tak opravdu žijeme my sami. Myslete na to, že když budete vyzařovat radost, můžete pro něj být s partnerem dobrým vzorem, protože se mu tak otevře nový pohled na svět. Ukážete mu tím, jak se na svět může dívat i on. Proto je důležité, abyste myslela především na sebe, pracovala na sobě a užívala si život. Dělejte, co vás baví, zkuste ho zapojit do nějaké aktivity, pokud bude chtít, a mějte naději. Nebojte se, určitě vše dobře dopadne. Je od vás moc hezké, že se snažíte najít cestu, jak tu pro něj být.

Doufám, že jsem vám alespoň trochu pomohla. Držím vám moc palce, ať se vše dá do pořádku. Kdybyste své téma potřebovala probrat více, můžete se vždy obrátit na naši poradnu. Budeme tu pro vás.

Klára

1 108

Manžel flirtuje na seznamce s jinými ženami a žádá je o sex

/in /by

Dotaz: Dobrý den, už si sama nevím rady tak se obracím na vás.. S manželem jsme spolu 3 roky a máme spolu syna. Jenže skoro od začátku našeho vztahu se registroval na seznamkách, sexseznamkách atd. Posílal tam fotky svého ,,dolejsku,, psal opravdu hodně holkám, jenže tím způsobem, že je svobodný a bezdětný, stále je zval do postele, ven na rande, psal jim jak jsou krásné atd.. dělal si i nové emaily, abych to nezjistila, ale stejně jsem na to skoro pokaždé přišla. Bojím se, že se s nějakou i setkal. A teď v poslední době opět píše si na fb s jinýma, ale po té to smaže, abych to nemohla přečíst. Hledá si tam opět holky a ja se bojím, aby to nezačalo na novo. Bohužel ta důvěra z mé strany už moc není. Akorát se spíše hádáme nedokážeme spolu krásné strávit čas, kdy jsme spolu doma neřekne mi nikdy nic hezkého, skoro se spolu nedotýkáme a skoro ani nespime. a prostě už nevím co mám dělat. Bojím se ho opustit, ale chci pro něho být jediná . Můžete mi prosím poradit co mám dělat, aby se to zlepšilo? Dekuji

Jak jste nás našli?: Přes kamaradku

 

Dobrý den,

Také bych vám chtěla poděkovat za vaši důvěru. Z toho, co popisujete, se opravdu nenacházíte v jednoduché situaci. Chápu, že si nevíte rady, cítíte se nejistá a máte strach z toho, co bude dál. Musí to pro vás být těžké, když máte spolu s mužem již závazek manželství a společné dítě. Jste už opravdová rodina, a rodina by měla sloužit k tomu, aby vám poskytovala pocit bezpečí. Mohu se ale domnívat, že za okolností, které se ve vašem vztahu dějí, se v bezpečí můžete cítit jen těžko, namísto toho ve vás manželovo jednání už od začátku vztahu vyvolává pocit ohrožení, což musí být nesmírně vyčerpávající. Chtěla bych vás ale podpořit, abyste neztrácela svoji sílu a získala odvahu něco změnit.

Zkuste si sama upřímně odpovědět si na tyto otázky: „Co od vztahu opravdu potřebuji a očekávám? Skutečně dostávám od partnera, co potřebuji? U vás zdá se mi to poněkud jednostranné.

Chápu, jak bolestivé může být sledovat, jak manžel pátrá po jiných ženách a lže o tom, že vás i syna má. Ale položte si otázku, proč tohle vy sama dovolíte? Uvědomte si, že tím co dělá, si velmi necháváte podkopávat svoji sebeúctu. Chci vás ujistit, že si nic z toho nemusíte nechat líbit. Zkuste si vyjasnit, jaké jsou vaše hranice, co od vztahu chcete a co nehodláte snášet. Máte na to právo. Váš manžel by to měl vědět taky. Stejně tak byste mu měla ukázat, že by o vás tímto způsobem mohl přijít. A dát mu to najevo velmi zřetelně.

Rozumím vám, že se bojíte o něj přijít. Berte však v potaz to, že se nikdo sám od sebe nezmění, pokud k tomu nemá důvod. Nečekejte, že druhého změníte. Dokud sami nenajdeme odvahu odejít, nedojde tomu, kdo nás zraňuje ani to, o co může přijít. Nezapomínejte na to, co si zasloužíte. Opravdu chcete být ve vztahu, kde vám dotyčný nedává lásku a ponižuje vás? Pamatujte, že si zasloužíte vztah, ve kterém s vámi bude zacházeno s úctou, kde si budete moci navzájem věřit, kde budete dostávat, co potřebujete.

Často se sebou necháváme zacházet špatným způsobem, protože si sami sebe nevážíme. Zkuste si začít všímat svých schopností, učte se mít se ráda. Začněte si všímat, jak to máte s respektem k sobě samé. Snažte se nevystavovat se situacím, které by byly v nesouladu s vaší úctou. Povzbuzujte v sobě také zodpovědnost za svůj život. Nemusíte zůstávat v takovéto pozici a bát se udělat změnu, dát druhému najevo, že takhle teda ne. Buďte odvážná a neustupujte z toho, co od vztahu chcete. Nejprve si ujasněte, co to vlastně je a běžte si za tím.

Moc vám držím palce. Přemýšlejte nad tím, kdo si vaše srdce zaslouží. Myslete na to, že ten, kdo si vaši péči a lásku zaslouží nejvíc, jste vy sama a podle toho také jednejte. Kdybyste své téma potřebovala probrat více do hloubky, nebo cítila, že potřebujete pomocnou ruku, abyste svou situaci zvládla překonat, vždy se můžete obrátit na terapeuty a poradce z naší poradny. Můžou vám velmi pomoct například při zbavování se strachu a nacházení odvahy v těžkých situacích, v učení se sebelásce a respektu k sobě, nebo právě při řešení problémů v partnerských vztazích.

S pozdravem

Klára

247

Tatínek nejeví zájem o malou dceru

/in /by

Dobry den.
Jsem sama s dcerou 2,5 roku. Její tatínek s ní kontakt spíš nevyhledává raději se odstěhoval do jiného města. Vidí se cca 1x za 2 měsíce na cca 2 hodiny. Nevím jak jí začít říkat a vysvětlovat že to tak prostě je, že tatínek nema zájem o to víc se vídat. Už se začíná ptát a otázky kde je tatínek ..?a začíná sledovat ostatní děti které tatínka mají…Je mi líto že o svého tatínka přichází. Děkuji za radu.

Dobrý den,

je mi líto, v jaké situaci se již dlouhou dobu nacházíte. Musí to pro Vás být obzvlášť těžké. Sama víte, že rodiče pro své děti chtějí vždy to nejlepší a právě to, Vás dostává opravdu do těžké situace. Z dotazu mi není jasné kolik let je Vaší dceři, ale zkusím si představit v jakém je asi věku. Je smutné, když jeden z rodičů neprojevuje zájem o své dítě, nicméně jsem toho názoru, že vy nejste tím, kdo je za to zodpovědný. Neberte na sebe zodpovědnost za to, že otec Vaší dcery nemá zájem o kontakt s ní. Nevím, co je důvodem tak malého zájmu o ni, ale nevylučovala bych možné pocity strachu, že se dcera začne ptát, proč tam pro ni není. Důvodů ale může být mnohem více, ty ale znáte jen vy a on.

Ve chvílích, kdy se dítě začne ptát po jednom z rodičů, je nejlepší říci dítěti pravdu. Samozřejmě úměrně jeho věku. Mluvte s ní o tom, nevymýšlejte si pohádky. Formulujte odpověď neutrálně. Dítě nesmí mít pocit, že je tím, kdo může za to, že ho tatínek nechce vídat, nebo mít dokonce strach, že ho nemá rád. Neházejte špínu na jejího otce, i když vás to třeba bude stát úsilí. Někdy si musíme něco takové odpustit.

Jedna z možností je ta, že kontaktujete jejího otce, protože abyste mohla své dceři říci pravdu, musíte ji znát. Zjistěte, jak o tom přemýšlí, zda má v budoucnosti zájem o svou dceru, co je jeho cílem? Chce ji vůbec ještě vídat, nebo chce kontakt s ní úplně omezit? Na základě toho poté můžete formulovat věty, které řeknete své dceři. Je důležité ujistit Vaši dceru, že si s vámi o tom může kdykoli promluvit, že jste tam pro ni. Pokud si i tak nejste jistá v tom, jak se svou dcerou o tom mluvit, zkuste se obrátit na dětského psychologa nebo naše terapeuty.

I takovéto pravdy, které nás mohou občas zabolet, lze říci citlivě a společně s ujištěním matky, nebo otce, dají dítěti pocity bezpečí, lásky a jistoty, které potřebují.

Doufám, že Vám má odpověď pomohla.
Oceňuji Váš veliký zájem o to, abyste dokázala se svou dcerou o tomto tématu mluvit citlivě. Jste skvělá máma. Přeji Vám mnoho sil.
S pozdravem
Lucie

281

Žárlím! Jako nová přítelkyně jsem ve vztahu vždy ta druhá-až po dítěti a exmanželce partnera

/in /by

Dotaz: Dobry vecer,

mám dotaz ohledne meho pritele a jeho expřítelkyně, se kterou má tříletou holčičku. Jsme spolu uz rok, ale stále mám pocit, ze jsem ta druhá. Chápu že přítel svou dceru miluje, ale nesnáším jeho ex. Je to přes rok, co spolu nejsou a ona je stále v centru dění jeho rodiny. Vsichni ji tam mají rádi, výdají se s ní atd. Já mám pocit, ze nejsem součásti jeho rodiny. Moc se mnou nic neřeší. Jeho rodinu,malou a tak. Jsem mladá a pritel je jen o šest let starši. Miluju ho a on me asi také, ale vída se se svou bývalou. Chápu že kvuli malé, ale řeší spolu i jeho rodinu, mám pocit jako bych byla na druhé koleji. Byly spolu po dlouhé době na kávě. Přítel, když se vrátil byl vysmátý. Pak si spolu jeste psali, jak bylo super se po dlouhé době normálně bavit a že to zopakují. Žárlím. Jasně že žárlím…pořád mám pocit, ze by meli být spolu. Ona má také přítele, ale preci jen spolu byli asi 6let. Vůbbec nevím, co mám dělat, jestli se dál snažit a nebo se na to vykašlat. Hezky vecer. TA  DRUHÁ?

Dobrý den,

chápu, že je pro vás obtížné, smířit se s tím, že je váš přítel v kontaktu s bývalou přítelkyní. Vám ale nezbude, než to přijmout a vyjít mu vstříc. Pokud na ni budete žárlit, dohadovat se s ním kvůli ní, nebo mu dokonce bránit v kontaktu, budete oslabovat pouze svou pozici. Pokud přítel uvidí, že má chápavou přítelkyni, která mu vyjde vstříc, snadněji si získáte jeho důvěru, aby s vámi řešil veškeré věci a tedy i ty okolo dcery. Doporučuji smířit se sama v sobě s tím, že se z nějakého důvodu rozešli, oni ten důvod vědí a možná by se k sobě kvůli tomu už ani nevrátili. Zkuste si s přítelem promluvit, jak vidí váš vztah a zda vás má natolik rád, abyste byla součástí i jeho rodiny. Sdělte mu, co vás mrzí a proč máte pocit, že nejste úplně přijata do jeho soukromí. Promluvte si a sdělte mu také, že byste byla ráda součástí, aby věděl, že se na vás může spolehnout i s věcmi okolo dcery. Pokud se vám podaří s přítelem nastavit důvěru, budete si bližší a bližší, nebude pak mít potřebu s bývalou přítelkyní řešit svou rodinu, jelikož ji bude řešit s vámi. Doporučuji, abyste o ni nemluvila ve zlém, ani kdyby ji on sám například pomlouval, spíše naslouchejte, ale nevyjadřujte se o ni ve zlém, to samé platí i u jeho rodiny. Postupem času, jak oba budou žít vlastní život, tak i potřeba vídat se s rodinou bývalého přítele opadne a její místo tak u nich postupně vymizí. Vzhledem k tomu, že mají dceru, budou již pravděpodobně celý život v kontaktu a tak nezbude, než se smířit s tím, že o ní bude sem tam vždy zmínka, nebo vás k ní může i někdo přirovnat. Přijměte to s úsměvem, neberte si to osobně. Samozřejmě může nastat i to, že se k sobě vrátí, ale tomu opravdu nezabráníte zákazy, žárlivostí a nenávistí. Pokud chcete o svého přítele bojovat a mít příjemný vztah, doporučuji jako nejvhodnější možnost, aby přítel viděl, že má doma sebevědomou, chápavou přítelkyni, která mu rozumí. Na druhou stranu, pokud mu tohle vše dáte, promluvíte si a on ani po delším čase s vámi nebude řešit zásadní věci a vy si budete připadat, jako že žije dvojí život, nebojte se mu dát ultimátum. Myslete také na sebe, ve vztahu nemůže dávat jen jeden, aby byla harmonie, musí to být vyvážené. Nebojte se říct ne a nastavte si hranice. Nevzdávejte se ani svých zájmů, koníčků, dělejte věci, které vás baví. Pokud byste cítila potřebu pomoci, můžete se obrátit na naší poradnu, rádi vám pomůžeme.

Děkujeme za vaši důvěru,

Lucie, za poradnu Therapia

Doplnění vedoucí poradny:

Dobrý den, jelikož naše vztahy a emoce v nich nejsou náhodné, zamyslete se nad tím, jestli jste již v životě (v dětství nebo ve škole) nezažila pozici té druhé. Život má tendence nám nabízet stále stejné emoční situace, které nás dříve ranily, abychom je tentokrát “opravily” a zachovaly se jinak.Lucie vám správně radí chovat se sebevědomě,to je důležité. Myslete také více na důvody proč se rozešli a proč je s vámi nežli na to, proč by měli být spolu. Také myšlenky vás pak přesně dostávají do pozice té druhé. V čem máte jistě pravdu je to, že pokud váš přítel s vámi nehovoří o důležitých věcech,můžete si připadat odstračena. Je také důležité, aby vás představil oficiálně v rodině jako novou partnerku a také vás představil jeho bývalé ženě. Pak budete působit jako pár.

646

Přítelkyně chce znát mou minulost v partnerských vztazích

/in /by
Dotaz: Dobrý den,
chtěl jsem se zeptat, jaký máte názor na ženu, která (neobvykle u žen) chce vědět mou minulost? Proč jsem se rozešel s bývalými ženami? Měla špatné vztahy, nenašla toho pravého a chce delší dobu na poznávání, aby se ujistila, že jsem ten pravý. Povídá, že se nedokáže chlapům otevřít a dávat najevo svou lásku dříve jak za půl roku. Vycházelo nám to měsíc, bylo to krásné. Od té doby, co jsem jí řekl, že se nechci s ní bavit o její a mé minulosti, předešlých vztazích, tak se ke mně chová jinak. Nedává mi tak city najevo, ani mě u sebe už nenechala přespat, jako dříve. Mám jí říct o své minulosti a chtít vědět i o její minulosti? Mohl byste mi prosím poradit?Přeji krásné vánoční svátky a šťastný nový rok
Dobrý den,děkuji za Vaši důvěru. Zkušenosti z předešlých vztahů často dělají potíže ve vztazích budoucích. Domnívám se tedy, že to u žen není neobvyklé, ba naopak, sám s tím mám osobní zkušenost.

Vaše partnerka dobré zkušenosti z předchozích vztahů nemá a to způsobuje její nejistotu. Pokud si člověk projde nepříjemnou zkušeností, přirozeně se pak snaží se stejným nebo podobným situacím vyhnout. Řekl bych, že se Vaše partnerka snaží zjistit co nejvíce argumentů pro to, aby sama sebe přesvědčila, že je pro ní vztah bezpečný. Z toho důvodu chce pravděpodobně zjistit Vaši minulost se ženami, protože si tak může udělat lepší obrázek o tom, zda může vašemu vztahu věřit. Zdá se tedy, že je ve vztazích velmi nejistá a potřebovala by podporu a ujištění. Další faktor je ten, že se znáte teprve měsíc. Dva lidé se poznávají třeba i rok a ona sama naznačila, že potřebuje čas.

Z toho pro Vás může plynout způsob, jak se pokusit Váš problém alespoň částečně vyřešit. Zkuste jí ukázat, že je pro Vás důležitá a že to s ní opravdu myslíte vážně. Zkusil bych se jí zeptat, proč je pro ní tak důležité vědět Vaši minulost. Je nejistá a ve Vás potřebuje mít oporu. To, že se k Vám začala chovat jinak je pravděpodobně výsledkem jakéhosi odmítnutí v podobě toho, že se s ní nechcete bavit o minulosti. Toto „odmítnutí“ může ještě přidat na nejistotě, protože se partnerka může začít domnívat, že něco tajíte. Začne se sama sebe ptát, proč to asi tajíte a to jí uvrhne do ještě větší nejistoty.

Nyní k vaší otázce. Hodně záleží na Vás. Záleží na vaší vztahové minulosti, kterou já neznám. Je totiž možné, že pokud partnerce řeknete o Vašich rozchodech, tak by jí to mohlo ještě více rozrušit. Na druhou stranu pokud nemáte co tajit a rozchody byly řekněme z důvodu neshody (nikoliv z důvodu nevěry), tak potom bych asi volil to s partnerkou sdílet. Nejprve bych se však pokusil zjistit, proč to chce partnerka, tak moc vědět. Čeho se obává? A co vlastně očekává, že uslyší a jak potom s takovou informací naloží? To, že projevíte zájem a třeba i pochopení jí může pomoci k tomu, aby začala vašemu vztahu důvěřovat. Zkuste být také trpělivý, pokud jí budete dávat najevo, že jí máte rád a dáte jí trochu času, určitě se zlepší.

Pokud bude problém přetrvávat, můžete ještě zvolit návštěvu terapie. Například u nás můžete využít jak osobní, tak Skypové služby našich párových terapeutů. Zde přikládám informace: https://koucink-psychoterapie.cz/parova-terapie/.

Přeji vše dobré do nového roku.

S pozdravem

Tomáš Novotný

 

141

Po potratu mě rodina obviňovala

/in /by

Do taz:

Dobrý den,
připadám si v koncích. Před rokem a půl jsem poprvé otěhotněla, s partnerem jsme se na malé hrozně moc těšili, bohužel, z důvodu závažné infekce, která se dosud nepodařila objasnit, jsem ke konci těhotenství potratila. Byl to opravdu traumatický zážitek. Od té doby jsem měla pocit, že mi to nejen partner ale i má vlastní rodina dává za vinu. Lékaři mě ubezpečovali, že za nic nemůžu, nic jsem nezavinila.  Vážně si ani sama nejsem ničeho vědoma. Rodina se ke mě pak na Vánoce a jiných sešlostech chovala protivně, pomáhala jsem s péčí o nemocné prarodiče, byla jsem v podstatě jen za služku. Když jsem si chtěla s rodiči popovídat o tom, co se mi stalo, jen se prostě vykecat, což mi pomáhalo, než to v sobě dusit, bylo jim to protivné a jen mi řekli, ať si najdu psychiatra nebo se jdu někam hospitalizovat, že je to defakto obtětuje…Má babička mi zas dávala najevo, že jsem méněcenná..Což mi rozhodně nepomáhalo, a začala se rozplývat nad sestřenicí, které se narodil o miminko a všichni mi vyčítali, že jsem pouze pogratulovala a nedokázala se na čerstvé mládě podívat. Nedovedla jsem to, bylo to čerstvé, byly jsme těhotné ve stejné době, s tím rozdílem, že ona mimino donosila. Utápěla jsem se v depresích. Partner ze mě taky nebyl nadšený, moc velkou oporou mi tehdy nebyl, to se zlepšilo až po pár měsících. Zkrátka cítila jsem se hrozně bezradně, nevěděla jsem, co se životem. V práci jsem vždy měla fajn kolektiv, ale když jsem se opět po potratu vrátila do práce, kolegyně se mi vyhýbaly a taky se ke mě nechovaly zrovna mile. Práci jsem změnila. Bylo to pak lepší alespoň v této sféře. Nicméně, už jsem dva měsíce znova těhotná, okamžitě jsem šla na pracovní neschopnost, má lékařka mě automaticky dala na rizikové těhotenství kvůli minulému zážitku. Snažím se nenervovat, být v klidu, samozřejmě, že mám strach, aby se to celé neopakovalo, ale snažím se příliš nestresovat a v rámci možností to zvládat. Ale jsou Vánoce, partner má rodinu hrozně daleko, nutí mě tam jet, já se na to ale necítím, navíc se mi nechce absolvovat cesta čtyři hodiny autem, dále mi zemřeli prarodiče a i když to zní sobecky, snažím se ten smutek vytěsnit….Ale rodiče jsou na mě sprostí, že si nechci vzít do péče jej ich tři kočky, mám je ráda, nechci aby skončily někde v útulku, ale proč si je mám brát všechny já? Samozřejmě na to mi řekli, že práci s miminem stejně mít nebudu, že beztak ho zas nedonosím. Vážně milé…….Podotýkám, že naše vztahy byly vždy kostrbaté, raději mi řekli, ať se jdu léčit než aby si vyslechli, co mě trápí, i když se jednalo jen o běžné problémy v dospívání. Tak jsem udělala to, že jsem si jednoduše vypla mobil, a soustředím se jen na sebe a to malé. Přítel odjel naštvaně za příbuzn ými, já jsem doma sama, ale je mi tak asi nejlíp. Poradili b yste mi, jak do budoucna až tu bude malé? Já věřím, že ho donosím a zdravé. Jak se těmto stresům a tlaku v rodině ubránit? Už teď mám zas výčitky, že jsem se odpojila, ale hrozně mě deptali , byla to manipulace a já se nechci teď trápit. Děkuji moc.

Odpověď:

Dobrý den,

děkujeme Vám za důvěru k naší poradně. Pokud Vás kontakt s rodinou momentálně stresuje, nebojte se říci ne. Tak jak Vám oni kriticky říkají co si myslí, máte i vy možnost vyjádřit se, jak to cítíte a co byste chtěla. Nedoporučuji v afektu, slova by vás mohla později mrzet. Pokud kočky nechcete, tak se nenechte do něčeho natlačit. Můžete například rodičům pomoci sehnat nový majitele, přes inzerát, poptat se mezi známými, ale jistě bych se nepouštěla do něčeho, co sama nechcete. Pokud na sebě momentálně pociťujete zvýšený tlak, nebojte se to pojmenovat, pokud máte strach, jistě byste se s tím měla někomu svěřit, abyste se sama se sebou ve svých myšlenkách nepřála s tím, že myslíte pozitivně a do toho vám tam sem tam skočí nějaká negativní myšlenka, která by vás mohla stresovat. Pokud ve svém okolí necítíte, že by byla osoba, které byste se chtěla svěřit, doporučuji terapii. Terapeut z naší, doufám že popřípadě i z jiné poradny s vámi bude o všem komunikovat, můžete se mu se vším svěřit

Naučte se ty negativní řeči vypouštěť, zaměřte se teď opravdu jen na sebe. Relaxujte, čtěte příjemné knihy a články, inspiraci naleznete také na našich fb. Stránkách. A webu. Tak, abyste si to těhotenství podle možností užila. Snažte se přehnaně se nekontrolovat, samozřejmě podle doporučení lékařů. S partnerem si promluvte, on nemusí být ve stresu, bere to jak to je a nemá třeba ani pocit, že by vás něco trápilo. Zkuste mu vysvětlit co a proč vás stresuje a jak by vám mohl pomoci. Abyste utužovali vztah a nedocházelo mezi vámi k rozporům.

 

 

Jak jste psala v závěru, že jste se odpojila od rodiny a měla jste výčitky, rozhodně nemějte, pokud necítíte podporu a kontakt je teď pro vás spíše kontraindikace, tak se mu s klidným svědomím vyhněte. Až sama bude chtít, minimálně na té úrovni vztahu s rodinou opět navážete a někdy odloučení dokonce i prospívá.

Na doporučení naší vedoucí poradny Mgr. Terezy Zahrádkové zasílám inspiraci pro četbu. Zasílám knihy s kterými má ona sama dobrou zkušenost. Snad i vám knihy pomohou navodit klidné a příjemné těhotenství.

Nová doba porodní – Vlastimil Marek, nebo Hypnoporod Marie F. Monganova, Orgasmicky porod Davisova Elizabeth. Vše o tom, jak se nebát těhotenství ani porodu.

 Dále přikládám kontakt na naši poradnu, kdybyste se rozhodla,  využít pomoci některého z našich terapeutů

https://koucink-psychoterapie.cz/o-nas-therapia/

Přeji Vám mnoho šťastných chvil v těhotenství,

Za poradnu Therapia Bc. Lucie Tourková

59

Vztah s cizincem-náhlé ochladnutí

/in /by

Dotaz: Dobrý den,
Jsem s přítelem necelý rok. Je z ciziny a já jsem z Česka. Když za mnou jezdil do Čech, bylo to jiné. Mohl se přetrhnout aby mě obejmul, dal mi pusu, když jsme šli spát. Vždycky mě obejmul, dal mi pusu na dobrou noc a řekl mi že mě miluje. Bydlíme spolu dva měsíce a něco. Nechová se tak jako dříve. Já se snažím. Dělám mu snídaně do postele, neustále se ho ptám jestli něco nepotřebuje, jestli se má dobře. Kdybych já mu nepsala pokaždé první, neříkala mu že ho miluji, nedala mu pusu, neobejmula ho. Tak už pěkné dlouho bych neslyšela miluji tě, nebylo by žádné obětí atd. On ví že po něm chci jenom tyhle věci. Když si začnu sním o tomhle povídat. Vždycky se začneme hádat. Má ještě ženu. Mají spolu dům a dvě děti. Přijde mi že si s ní píše častěji než se mnou. Myslím si,že on si jenom od ni potřebuje odpočinout. Zažít něco nového. Ale až mu bude ženazase chybět tak se vrátí domu. (Tohle je jeno m moje myšlenka. Říká že ji nemiluje. Že když poznal mě poznal i lásku) S kamaradama se baví v íce než se mnou. Směje se, děla vtípky, prostě dělá zábavu. Když je se mnou, tak je divný. Přijde mi, že se nudí. Já mám pocit, že náš vztah se rozpadá. Já se snažím ze všech sil. Ale ve vztahu jsme dva lidi. Ne jenom jeden. Mohli by jste mi prosím pomoc, jak mám zachránit vztah? Dekuji za odpověď

 

Dobrý den,

děkuji za Váš dotaz. Vy sama jste si již v závěru odpověděla, já Vám to tedy jen opakuji. Ve vztahu jste dva a pokud ta energie nebude vzájemná, obávám se, že to bude neustále na jedné nebo na druhé straně pokulhávat. Vám může připadat, že se snaží přítel málo, on se naopak může ve vztahu dusit, že se snažíte moc. Já samozřejmě z jednoho dotazu nemohu soudit, zda to tak je ve vašem vztahu. Uvádím pouze příklad, nechci Vám tím naznačit, že byste mohla dělat pro vztah až příliš. To ale nezjistíme, dokud si s přítelem otevřeně nepromluvíte, o tom, jaké má představy o vývoji vašeho vztahu, jak se ve vztahu cítí, zda by chtěl něco změnit… taková témata ovšem nelze otevírat v afektu. Zkuste například po nebo při jídle, když vycítíte, že je uvolněná atmosféra. Jen poukazuji na vaši otázku cituji:”Mohli by jste mi prosím pomoc jak mám zachránit vztah?”  Ve vztahu jste dva, jak jsme se shodli. Vy sama jedině tak, že zjistíte, jaké představy o vašem vztahu do budoucna máte vy a jaké přítel. Zda se shodují, nebo zda jste objevili zásadní rozdíl. Dle mého názoru byste neměla všechen svou energii čerpat do vztahu a držet ho sama.
Lucie T.Poradna Therapia
Dodatek vedoucí poradny:Méně je někdy více. Základní chybou ve vztahu je,snažit se více,když druhý ochladá.Doporučuji si přečíst tento článek:https://psychologie.cz/hodne-holky-ve-vztahu-trpi/
62

Po týdnu vztah ukončil-chci ho zpět,ale bojím se odmítnutí

/in /by

Dotaz: Dobry den,chtĕla by jsem se vrátit k ex příteli ale bojím se jeho odpovĕdi co by na to řekl.
Byli jsme spoli asi týden a potom mi napsal sms že to mezi námi ukončí že se ve vztahu necítí dobře. Co si o tom myslite?
Dĕkuju za odpovĕd

 

Dobrý den,

píšete, že v sms uvedl, že se ve vztahu necítil dobře. Z toho lze jen těžko dělat závěry, jaký důvod ho vedl k vyhnutí se osobnímu kontaktu a vysvětlení podrobností. Zkoušela jste ho kontaktovat v jakém směru se ve vztahu necítí dobře? Zda je to z důvodu, že chce žít například “volným” životem bez přítelkyně. Nebo by měl dle jeho představ tvořit vztah s ženou jiné osobnosti?
Pokud budete připravena přijmout jakoukoli odpověď, pak bych se zeptala. Myslím tím, že se Vám například i při negativní odpovědi po určité stránce uleví, jelikož budete vědět, například že je to již uzavřené a můžete se posunout dále. Pak se zeptejte. Pokud se domníváte, že by Vás odpověď mohla psychicky příliš ranit, pak to nechte již uzavřené. Zaměřte svou pozornost jinam a dělejte věci, při kterých se cítíte dobře. Pokud byste měla zájem pohovořit si s některým z našich terapeutů, neváhejte nás kontaktovat.
Přeji Vám mnoho štěstí,
za poradnu Therapia Lucie Tourková
41