Příspěvky

Moje rodina mi nerozumí

/0 Komentáře/in /by

Dotaz:

Dobrý den, momentálně si procházím poměrně složitým obdobím a potřebovala bych poradit. Sesypalo se teď na mě spoustu problémů nebo věcí co mě trápí. Cítím, že bych mohla mít deprese je to dlouhodobý smutek a nespokojenost, jedna z nich je že mi moje rodina nerozumí, nerozumí mým emocím a pocitům, převážně moje máma. Většinou jde o nějakou situaci, kdy něco řekne nebo udělá a mě to vyvede z míry. Má někdy opravdu přehnané reakce a mrzí mě že s ní nemám kamarádský vztah, bojím se s ní mluvit i o poměrně normálních věcech, nemám v ní důvěru, hodně mě to trápí, ale mluvit s ní o tom nechci protože se bojím.
 
Potkala jsem člověka, který mě hodně ubližoval, převážně slovně. Ten člověk mi říkal, jak moc mě má rád a jak mu na mě záleží (hodně se mnou manipuloval a využíval, ale to jsem si uvědomila až pozdě), nadával mi sprostě, zesměšňoval mě, říkal že jsem žena a že nic nemůžu, dával mi pocit, že jsem v ničemu. Hodně dlouho jsem si to nechtěla přiznat, myslela jsem si, že to nemyslí vážně, ale teď když nad tím zpětně přemýšlím je mi z toho špatně, jsem opravdu naštvaná že jsem si to nechala líbit. Tyhle věci ať už urážky od toho člověka nebo situace u nás doma ve mě vyvolávají opravdu veliký vztek většinou s dopadem na sebepoškozovaní, vím že to není správný, ale svým způsobem mě to uklidní.
 
Potřebuji ve svém okolí člověka, co mě pochopí, kdo pochopí moji komplikovanou osobnost a pomůže mi, i když přála bych si aby tou osobou byla moje máma. Když jsem smutná, tak mě někdy seřve, proč brečím a co se mi zas stalo a když jsem naštvaná, tak mi řekne že se chovám jak magor. Tohle je jen menší shrnutí, úplně nevím, jak tu mám nějaký věci napsat nebo se s nimi svěřit. Řekla bych, že je tohle všechno taky ovlivněno tím, že nejsem spokojená sama ze sebou, a několik lidí kolem mě to jenom zhoršují. Zároveň mám kolem sebe i lidi, co mě mají rádi a jsou pro mě velkou oporou. Ale stejně ve mně narůstá pocit vzteku a nenávisti sama k sobě. Největší problém vidím v mém narůstajícím vzteku, který vede k sebepoškozování. Omlouvám se pokud jsou nějaké věci nesrozumitelné, text jsem psala jak mě věci postupně napadali. Předem děkuji za odpověď a přeji krásný den.

Odpověď:

Dobrý den,

v dotazu, který jste poslala vidím čtyři linky. Vztek a jeho ventilování sebepoškozováním, neporozumění od lidí kolem, vztah s matkou a nespokojenost se sebou sama.

To jsou všechno velká témata, která potřebují čas a práci.

Myslím si, že jednou z nejdůležitějších věcí je sebeláska a vztah se sebou. Aby vám bylo dobře samotné se sebou, abyste se měla ráda. Když sama sebe nemáte ráda, jak pak máte budovat vztahy s ostatními? Je to náročné, navíc je pak jednodušší, aby vám někdo sebevědomí naboural a špatně s vámi zacházel. Tuto linku vnímám jako stěžejní.

Rozumím tomu, že vám chybí vztah s matkou. Také je jasné, že je náročnější budovat si sebelásku, když necítíte podporu a porozumění od někoho takhle důležitého. Píšete, že o tom s ní nechcete mluvit, protože se bojíte. Jednou byste si o tom promluvit měly, ale pokud ještě nejste připravená, můžete pracovat na tom, proč vám to nefunguje. Zamyslete se, proč vás její poznámky vyvádí z míry, co na nic vám vadí? Je to styl, jakým to říká? Je to to, co říká? Co vás tak zvedá ze židle?

Co se týče toho, že vám nerozumí, že nerozumí vašim pocitům – zkuste o nich mluvit. Když vám někdo z nich řekne něco, co vám ublíží prostě to řekněte. Když je vám do pláče tak řekněte, že jste smutná protože/naštvaná protože. Možná vám nerozumí, protože neřeknete, co se děje. Až budete příště vyvedená z míry, nebo se budete cítit nepochopená…zkuste se nadechnout a vydechnut. Nereagovat v afektu. A pak se pokusit vysvětlit, co se děje a jak se cítíte.

Je dost možné, že vztek, který pociťujete je způsobený tím, že jste frustrovaná. Frustrace, která vychází z toho, že máte pocit neporozumění, cítíte se sama apod. Zkuste si třeba psát deník, zapisujte do něj, jak se cítíte, když si chcete ublížit. Jaká situace to vyvolala. Napište i to, jak se cítíte potom, co se to stane apod. Pokuste si pomocí něj srovnat myšlenky, kterých máte tolik a někdy je nestíháte. Sebepoškozování samozřejmě není řešení, což víte. Je to pro vás ventil emocí, se kterými si neumíte poradit. Je důležité, abyste přišla na kloub těm pocitům vzteku, které vás k sebepoškozování vedou. A naučila se tyto emoce zvládat jiným, zdravým, způsobem.

Zkuste se obrátit na někoho z naší poradny. Myslím, že byste na tento proces a práci na sobě neměla být sama. Nebojte se toho, máte na to a bude vám pak mnohem lépe. Jste silná a zvládnete to!

Věříme, že vám odpověď bude užitečná. Přeje vám klidné dny a vše dobré.

Poradna Therapia

86

Zklamání v kamarádství

/0 Komentáře/in /by

Dotaz:

Dobrý den,
 
má kolegyně, dříve jsem ji považovala za nejlepší kamarádku mě velice zklamala. Před 15 lety jsem ji doporučila místo, které bylo u nás v zaměstnání volné. Nejdříve vše bylo OK, důvěřovala jsem ji, věděla o mě i věci ze soukromí. Postupem času, není to dávno, jsem ji přestala věřit. Zjistila jsem, že si díky mě zjišťuje různé informace, které pak nevhodně použije. Nejvíce mě ranilo, když jsem měla kulaté narozeniny, ona ani nezavolala, já měla dovolenou. Ovšem v práci byla a hned mého kolegu a šéfa podarovala maličkostmi, (narozeniny má v době vánoční).
 
Když se mnou diskutoval nějaký muž a jevil zájem, hned se vetřela do hovoru a následně začala vyhledávat jeho společnost. Když jsem ji viděla já s nějakým mužem, přišlo mi nevhodné dělat to co ona. V době covidové moc nechodila do práce, benevolentní šéf, vždy to uměla nějak podat, a přesto čerpala všechny výhody (stravenky, plný plat). To se nelíbilo nejen mě, ale i jiným kolegyním.
 
Rozumím si s jinou kolegyní, jen si všimla dotyčná, že za ní chodím. Začala k ní chodit do kanceláře a dlouze s ní rozprávět. Prostě tam, kam stočím zájem, ona hned do toho vkládá klín. Je mi to nepříjemné. Když je v práci, zviditelňuje se, aby se o ní vědělo a například se motá i do mé práce, v rámci nějaké výpomoci, která není potřeba. Mám vyšší post, tak se snaží u mých kolegů a šéfa být viděna. Po dlouhé době, chce jít na oběd. Já s ní opravdu nemám chuť jít, nevěřím ji. Jen nevím, zda ji říci věci naplno. Nezavolala jsi mi, šéfovi podlézáš, máš výhody bez chození do práce. Jenže k čemu by to bylo? Neudělá mi další potíže, pomluvy, atd. Zároveň to v sobě dusím, mám chuť ji to říci. Co byste radili a jak se k ní chovat? Děkuji mnohokrát za odpověď.

Odpověď:

Dobrý den, předně děkuji za důvěru, se kterou se svěřujete s tímto dotazem. 
 
Dokážu si představit, že je to pro Vás vyčerpávající a frustrující, protože z toho, jak to popisujete, mám dojem, že Vy se kolegyni snažíte v některých věcech vyhovovat a pomáhat, zatímco její chování vnímáte spíš tak, že Vám háže klacky pod nohy. Jste tak pak v pozici, kdy je zcela přirozené, že můžete cítít frustraci, vztek, lítost. Pak ani není možné, aby komunikace s kolegyní plynule probíhala. 
 
Řešíte, zda jí to říct. Dle mého je opravdu nejlepším způsobem, jak situaci posunout dopředu a zároveň si tím nenechat dále ubližovat, je si s kolegyní či kamarádkou promluvit. To zároveň vyžaduje odvahu a také ochotu to udělat. Je proto na Vás, zda to zkusíte. Je však také možné, že i ona zachytává signály, že se ve vašem vztahu něco děje. 
Pokud se rozhodnete si s kolegyní promluvit, není dobré začít diskuzi hodnotícími výroky (práve např. šéfovi podlézáš), protože to pak povede pouze k dalšímu nedorozumění a nepochopení. Proto když jí to budete říkat, mluvte spíš za sebe a o sobě. To znamená, mluvte o svých pocitech, o tom jak situaci vnímáte a jaké to pak má důsledky na Vaše chování vůči ní. Řekněte, co se Vám nelíbí, klidně to, že když jste minule mluvila s tím můžem, vnímala jste to tak, že se do hovoru nezdovřile přidala, nebo že máte pocit, že pokud se začnete bavit s kolegyní, hned je tam také a klidně řekněte, jak Vy osobně to vnímáte. Vždy je však nutné popsat situaci konkrétně, aby to nebylo útočné a hodnotící, ale aby vzniklo prostředí, ve kterém si lze věci vyříkat. A zároveň je důležité říct, že se Vám to nelíbí. Toto je způsob komunikace, který není agresivní, protože mluvíte pouze za sebe a o svých pocitech a zároveň dáváte najevo, že se Vám toto chvání nelíbí, což je důležité. Tím, že takto otevíráte téma, počítejte i s tím, že Vám kolegyně může říct, že to vnímá jinak, a je to tak naprosto normální, protože i ona má v takové diskuzi, která je rovnoprávná, možnost říct věci za sebe. Je možné, že si tak věci otevřeně vyříkáte a zároveň může vzniknout i prostor pro vzájemné pochopení. 
  
Pokud nebudete tímto způsobem diskuzi zpětně otvírat, můžete zkusit reagovat okamžitě na další takovou situaci, ve které budete opět cítit, že se Vám její chování nelíbí. Když bude chtít např. vypomáhat, když to není třeba, řekněte, zcela s klidem a narovinu, že to není potřeba. 
 
Věříme, že vám odpověď bude užitečná. Přeje vám klidné dny a vše dobré.

Poradna Therapia

218