Příspěvky

Život s alkoholikem

/0 Komentáře/in /by

Dotaz:

Dobrý den,

kde začít? Před rokem jsme se s přítelem sestěhovali k sobě. Já (33) ,mé tři děti (4,8,11) a on (35). Jeho minulost není moc dobrá ale když jsme spolu začínali byl v léčebně ,byl drogově závislý od 16 let. Léčebnou prošel, poté jsme spolu začali žít. Po nějaké době začal pít, začali hádky, nejdřív malé ,u kterých děti nebyli, ale postupem času už nebral ohledy na to že tam jsou děti. Jednoho dne přišel domů hodně opilý a začal s výčitkami typu, peníze, děti…začal ničit nábytek, elektroniku, u všeho byli děti. Dost agresivně se přetahoval s mojí matkou o nějaké kusy nábytku, podotýkám že i to viděli děti, které byly tak vystrašené (i já) že jsem byla poprvé v mém životě nucena zavolat polici. Když policie přijela, trochu se uklidnil. Já s dětmi jsem opustila byt, šly jsme k matce. On odjel po dvou dnech ke své rodině. Prosil, naléhal…. byl tam z jeho strany psychický nátlak. Nakonec jsem mu dala opět šanci (asi už 16tou). I když jsem někde uvnitř cítila že dělám chybu. Po týdnu to bylo zase to samé, výčitky alkohol atd.. už jsem řekla dost, opět jsme odešli k moji matce. Ale jelikož vykonávám práci z domu a bohužel k tomu potřebuji dost těžké průmyslové stroje ,které se nedají jen tak naložit do auta a převézt, musela jsem zpět domu. Každý den vypije alespoň 0,5l vodky plus nějaké to pivo…děti to na něm už poznají. Dala jsem mu ultimátum do 12.3.2021 aby si našel bydlení ale přijde mi že to sabotuje. Nemá snahu odejít, něco si najít. Já už s ním nemůžu být pod jednou střechou, natož v jedné místnosti. Ráno se probouzím s brekem, se strašným pocitem. Přes den nedokážu fungovat . Vůbec, ani jako máma na 100 procent….celý den se těším, až bude večer až zaspím. Ale přijde večer a je to ještě horší. Pláč, deprese, vztek… usínám někdy až hodně k ránu, jsem vyčerpaná, nemám smysl života…Já vím mám přeci děti, ale já to teď bohužel tak necítím. Jako bych někde uvnitř pomalu umírala. On to vidí, ale snaží se mě díky tomu zlomit abych mu asi dala ještě šanci. Někdy si říkám že kdybych umřela ,že budu mít klid….ale tuhle myšlenku vždy rychle zaženu když se podívám do těch bezbranných tváří. Nikdy jsem nebyla s psychikou takhle na dně. Nevím jak to vyřešit, nemám vlastně už ani energii k tomu abych něco řešila. Já nežiju, já přežívám 🙁

Odpověď:

Dobrý den,

nacházíte se velmi těžké a ohrožující situaci. Jako hlavní vnímám zajištění bezpečí pro Vás a Vaše děti. Pokud se váš partner dlouhodobě léčil se závislostí a nyní opět spadl do návykového chování, nemůžete mu nijak pomoci, pokud o to on sám nebude stát. V tomto případě by to znamenalo znovu nastoupit do ústavní léčby závislosti. Vzhledem k jeho každodennímu užívání pravděpodobně aktuálně nebude příliš motivovaný k nějaké další léčbě. Vnímám jako důležité nastavení vašich majetkových poměrů, jestli je byt na Vás na partnera atd. Pokud je smlouva či byt vaše doporučil bych učinit právní kroky a z domácnosti ho nechat právně vykázat. Pokud toto možné není nepřijde mi vhodné čekat až se partner odstěhuje. Jak sama říkáte pravděpodobně to sám sabotuje a nemá motivaci, aby to učinil. Napadá mě alespoň krok, jestli by bylo dočasně možné bydlet někde jinde, např. u rodičů a tam jezdit jen pracovat, aby děti nebyly v toxickém prostředí. Zároveň zde vnímám jako důležité opustit takto toxické prostředí. Doposud ne tolik závažné náznaky agresivity se mohou začít postupem času stupňovat. V těchto situacích většinou platí pravidlo, čím déle odchod odkládáte, tím je složitější. Nemáte prostor, abyste někde mohla načerpat energii, a proto bývá učinění nějakých efektivních kroků postupem času obtížnější. V případě, že by se rozvinulo agresivní chování můžete se kdykoli obrátit na nonstop bezplatnou organizaci Bílý kruh bezpečí na číslo – 116 006. Kde vám dokážou efektivně pomoci učinit první kroky a celou situace probrat s odborníkem. Pocity, které popisujete jsou pravděpodobně následkem úplného emočního i fyzického vyčerpání z dlouhodobého nadměrného stresu. Je důležité tyto příznaky neignorovat, protože pokud s nimi nebudete pracovat je pravděpodobné, že se budou dále stupňovat až do deprese a jiných psychických problémů. Lze to vnímat jako signál, že vaše psychika i tělo dále nejsou schopné zvládnout tento nápor a je nezbytné s tím něco udělat. Zároveň by bylo vhodné vyhledat i dlouhodobou odbornou psychoterapeutickou péči. Zkuste se podívat na naše stránky www.koucink-psychoterapie.cz jestli byste nezvážila začít docházet k některému z našich terapeutů.

Přeji mnoho sil

Patrik

676

Alkoholismus a jeho hranice – kde jsou?

/in /by

Dotaz:

Dobrý den,

nevíme si s manželem rady. Jedná se o mou matku, má letité problémy s pitím. Na náš nátlak byla rok v léčebně, v podstatě jí to zachránilo život, protože se upíjela už k smrti a pokusila se o demonstrativní sebevraždu. Nechtěla se léčit a nedokázala přestat pít.

Vzali jsme si ji domů, aby měla v léčebně motivaci nepít. Chtěla být s námi, ale zase začala pít. Máme dvě děti 5let a 10 měsíců. Když je střízlivá, snaží se (v rámci možností… ) pomáhat. Pak se ale opije a je z ní úplně jiný člověk. Dělá ostudu, je velmi hrubá, sprostá. Léčit se už znovu ale jít nechce. Asi by to po zdravotní stránce už nezvládla absolvovat. Před měsícem se hodně opila, i když jsme byli domluvení na hlídání a měli přijet řemeslníci na dům. Nerespektovala to. Prý vysadila léky na úzkost kvůli zubaři…. Jen díky náhodě jsme se vyhnuli velké ostudě a kompromitaci celé rodiny.

Co máme dělat? Chtěli jsme ji vyhodit, ale nedokázali jsme to.

Nic nerespektuje, stále se jen lituje, podotýkám, že jsme se k ní chovali slušně, neměla důvod zase začít pít. Byli jsme šťastní, že funguje. Teď ale víme, že neumí bez alkoholu žít. Pije ze zvyku, z nudy.

Chtěli jsme jí koupit byt, ale sama nikdy nežila, žila se svou matkou až do její smrti. Neumí si sama vystačit s penězi. Bez nás by byla na ulici. Jsme už po tom všem vyčerpaní. V podstatě nás vydírá, bez naší pomoci nedokáže žít. Ale s námi jí to také nevyhovuje. Popíjí si a pak se ustrojí a jede k lékaři jakoby nic. Např. dnes si došla pro alkohol jen tak, nemá žádný plán dne a tak pije. K psychiatrovi chodí, ale určitě tam neříká to, co by měla. V podstatě jsme zodpovědní za její život. Jsme pod velkým tlakem.

Děkuji za odpověď.

 

Odpověď:

Dobrý den,

vidím, že se nacházíte v extrémně náročné situaci. Život se závislým je velmi nepříjemný a je pro nás ještě mnohdy náročnější, než si vlastně sami uvědomujeme. Jako významné vnímám, že s partnerem držíte při sobě a jste si v tomhle pro sebe oporou. Jako důležité vnímám také to, že máte dvě vlastní malé děti, za které máte skutečnou odpovědnost.

Za život vaší matky nezodpovídáte vy, ale pouze ona sama. Nicméně mám pocit, že tu zodpovědnost za její život přebíráte a její styl svým způsobem umožňujete, protože ji živíte, staráte se o bydlení atd. Rozhodně vnímám aspekt, že je to vaše matka, a proto jsou jakékoli způsoby řešení velmi náročné či zraňující a mohou ve vás vyvolávat spousty pochybností. Nicméně bych nabídl možnost, jestli jste svou povinnost ke své matce již splnila tím, že jste ji dala další šanci po léčbě začít znovu? Za naše blízké nikdy nedokážeme abstinovat, ačkoli se snažíme sebevíc. Jediný způsob, který dobře funguje je nastavit si dobré a pevné hranice, které nebudou překročeny. V případě že překročeny budou, budete na ně náležitě reagovat dle předchozí dohody. To může být i vystěhování nebo přerušení jakékoli finanční podpory. Důležité je, abychom se nedostali do role takzvaných umožňovačů, kteří život závislým defacto umožňují, ale sami nejvíce trpí.

Život se závislým členem rodiny ohrožuje celou vaši rodinu a je třeba zvážit a myslet taky na sebe, což není ve vašem případě sobecké. Je v pořádku myslet na svůj život, potřeby, děti, partnera a psychický stav.

Jelikož vaše matka nedokázala recidivu ukončit, rozhodně by stálo za zvážení opakování léčby. Mohu vás odkázat na stránky léčebny Červený dvůr https://cervenydvur.cz/, na který jsem slyšel v poslední době dobré recenze, ale bez vlastní motivace vaší matky to nikdy nepůjde. Podmínka absolvování další léčby může pro vás být například podmínka pro další podporování vaší matky.

Uvědomuji si, že rozhodování v takových věcech je velmi nepříjemné a náročné. Z tohoto důvodu bych vám doporučil, abyste zkusila najít třeba jen jednorázovou podporu u psychoterapeuta, kde byste se mohla dostatečně věnovat svým myšlenkám, potřebám a věnovat dostatečný čas k promyšlení dalšího postupu. Pokud jste z Prahy, můžete se zkusit podívat na terapeuty na našich webových stránkách www.koucink-psychoterapie.cz .

S pozdravem

Patrik

102