Pocity jako na houpačce

Dotaz: Dobrý den, nevím jak ani začít. Nevím jestli své pocity mohu popsat jako depresivní ale úzkostí a pocity paniky nejspíše trpím. Co si tak pamatuji tak to začalo zhruba od 11 let. Řešila jsem to sebepoškozováním, které jsem se naučila potlačit. Naposledy jsem si ublížila někdy na začátku lednu (je mi 26 let). Vždy to moji úzkost potlačilo a prostě jsem si tímto způsobem ulevila. Od 15 jsem užívala pervitin , v 18 jsem přestala a nadále tomu tak je, jsem čistá bez jakékoliv lékařské pomoci. Snažím se být perfektní a stále se tak nevidím. Jsem introvertní jedinec ale poslední dobou jsem omezila společenský kontakt na minimum. S nikým se nestýkám, v práci nemluvím. Mám pocit jako bych měla zašitou pusu. Cítím se izolovaně a sama. Trápí mě ta moje odtažitost k lidem. Žiji s přítelem, s kterým jediným trávím svůj volný čas. Mám problém mluvit o tom co doopravdy cítím a co mě trápí.Pocity jako na houpačce  
V podstatě mám pocit, že ani nedokáži popsat co vše se ve mě odehrává. Mám obavy jestli nemám nějakou poruchu osobnosti. Chvíli se cítím skvěle uvolněně a pak jsem najednou na dně jako na houpačce. Nechci aby si o mě lidi mysleli, že jsem podivín nebo blázen. Co mám dělat v této svízelné situaci? Chci se zase radovat, zapojit se opět do společenského života a naučit se nepotlačovat úzkostné stavy ale racionálně je zpracovat.
Děkuji za jakoukoliv radu/pomoc.

 

 

 

Dobrý den,
v první řadě bych se Vám chtěla omluvit za pozdní odpověď na Váš email. Zároveň děkuji za Vaši důvěru a otevřenost. Velmi mě mrzí, v jaké jste momentálně situace. Respektive jsem si nemohla nevšimnout, že Vaše trápení trvá již velmi dlouhou dobu, jen časem nabývá jiných podob a připadá mi, že jste na toto trápení až moc sama.
Z Vašeho emailu je zřejmé, že se nyní nacházíte v náročné situaci, ve které Vám opravdu není dobře. Mohu se jen domnívat, co Vás vedlo k sebepoškozování v dětství, užívání pervitinu apod. Ale ze své zkušenosti tuším, že to nejsou nikdy zrovna příjemné věci a často toto ventilování úzkosti v podobě sebepoškozování či jakékoli úzkosti, strachy a problémy ve vztahovosti s druhými, pramení z primární rodiny. Nevím, jaké jste měla dětství a jací byli Vaši rodiče, nebývá však ojedinělé, že obdobné problémy, kterými jste si procházela, případně si stále procházíte jsou způsobeny autoritativním stylem výchovy, nepřijmutím od rodičů a také podmíněnou láskou (pokud uděláš tohle, budu tě mít rád/a…).
Musím ocenit Vaši odhodlanost a vůli přestat užívat drogy. Ne každému se to povede a to navíc bez jakékoli pomoci okolí či odborníků. Zdá se, že když opravdu něco chcete, tak toho docílíte. Stejně tak mám dojem, že Vaše touha po dokonalosti je podmíněna tím, abyste to zvládla sama. Jako by pomoc od druhých by možná nebyl takový úspěch…To je ovšem jen má domněnka.
Nicméně, co teď s tím? Vaše obtíže trvají už velmi dlouho a vůbec se Vám nedivím, že už chcete mít klid…Zažívat radost, užívat si života. Je to možné, jen to bude chtít čas, vůli a také pomoc od někoho druhého.Pocity jako na houpačce
Víte, mám dojem, že Vaše úzkosti z navazování kontaktu s druhými lidmi plyne zejména z té vidiny nedokonalosti sebe sama a z obrovského strachu toho, že nebudete pro druhého dostatečně dobrá. Kromě toho, se možná u Vás objevuje i strach z opuštění, v případě, když se s někým seznámíte. Že Vás nepřijme takovou jaká jste…
Tohle je dle mého názoru začátek… Zjistit kdo jste, kým jste. Najít sebe samu, protože za ty léta úzkostí, strachů, bolesti a zranění se může kolikrát stát, že začneme být takový, jací nás chtějí ostatní, jací nás chtějí rodiče, nebo naši kamarádi. Začněte hledat samu sebe a co víc, přijměte se taková jaká jste, i se svou minulostí, i s t negativními vlastnostmi. Protože jak ty pozitivní vlastnosti, tak ale i ty negativní, naše chyby, naše klopýtnutí apod nás odličuje od druhých a dělá nás jedinečnými.
Dokonalost? Co je to dokonalost? Zkuste si definovat sama pro sebe, jaká byste musela být, abyste byla dokonalá? Je někdo ve Vašem okolí, koho za dokonalého máte?
Nechci Vám brát naději, ale dokonalost neexistuje. Je to je honba za něčím, co nám bylo v dětství předkládáno za vzor a co jsme zidealizovali. Něco, čeho nikdy nedosáhneme a víte proč? Protože i když byste naplnila vše, co definujete jako dokonalost, tak stále to v ten okamžik pro Vás bude málo. Vždy najdete chybu, vždy by se vše dalo udělat líp… Myslím, že zde je na místě se bavit o sebelásce, ne o dokonalosti. Vy totiž můžete být šťastná a cítit se skvěle, plnohodnotně, když sama sebe přijmete a budete mít ráda sebe takovou jaká jste.
Nicméně je třeba tomu trochu pomoci. Být na Vašem místě, co nejdříve bych se obrátila na poradenského psychologa, či psychoterapeuta, kteří Vám poskytnou prostor pro sdílení a také Vám poskytnout takovou péči, kterou už tak dlouho potřebujete. Nebojte se, neznamená to, že jste blázen. To vůbec ne, jen mám pocit, že je třeba Vám v tuto chvíli trochu pomoci, nasměrovat Vaši velikou vůli a cílevědomost správným směrem tak, abyste příznivých výsledků dosáhla co nejdříve. Bude to práce, to mi věřte, ale já nepochybuji o tom, že to zvládnete a že Vám to přinese to, co potřebujete.
Proto bych Vás chtěla podpořit v tom, abyste se obrátila buď na naše terapeuty přímo u nás v poradně, nebo na kohokoli jiného, dle vlastního výběru.
Kromě toho, zkuste popřemýšlet tom, co Vás vedlo tenkrát k sebepoškozování, v jakých situacích to přicházelo a byly někdy okamžiky, kdy jste se nepoškozovala? Jaké byly vztahy ve Vaší primární rodině? A jak vy navazujete vztahy? Jaký je Váš partnerský život, co Vám poskytuje?
I když je Váš dotaz kratší, napadá mě k tomu mnoho otázek a témat, kterým by měla být věnována pozornost. I vy sama zdá se, víte o některých z nich a tyto témata by stálo probrat právě na sezeních s terapeutem, či psychologem. Ať už Váš strach z nepřijetí od druhých, touhou po dokonalosti, Vaše dřívější zraňující zkušenosti, vztahy apod.
Berte mou odpověď jako jen mé doporučení. Doufám, že jsem ve své odpovědi srozumitelná, pokud byste měla dotazy, klidně mi napište. Ještě bych Vám chtěla doporučit jednu věc a to je deník. Zkuste si založit deník a do něj si psát vše, co Vás napadne.Pocity jako na houpačce Bylo by fajn tam i zkusit zaregistrovat Vaše pocity před, během a po sebepoškozování a také zkusit zmapovat, jaké situace tomu předcházejí. Zároveň můžete zaznamenávat situace, kdy chcete s někým promluvit a ono to nejde…Co se Vám honí hlavou, jaké jsou Vaše myšlenky? To vše zkuste zaznamenat..

Mrzí mě, že Vám v tuto chvíli nemohu poskytnout takovou pomoc, jakou byste potřebovala a jakou byste si i zasloužila.
V případě potřeby se na mě neváhejte opět obrátit.
Přeji Vám mnoho síly, mějte se ráda.
S pozdravem
Lucie

Poradna Therapia

Náš tým:

https://koucink-psychoterapie.cz/…ia/

Objednávkový formulář:

https://koucink-psychoterapie.cz/…ar/

Mgr.Tereza Zahrádková (vedoucí poradny- zařizuje objednání)

tel.732816663