Mgr. Zuzana Ouředníčková

Už jako dítě jsem ráda poslouchala vyprávění druhých a když se něčím trápili, přemýšlela jsem, co by jim pomohlo. Bavilo mě povídat si s lidmi a poznávat různé pohledy na svět. Občas jsem zažívala absurdní situace, když jsem se kamarádila s lidmi, kteří se mezi sebou kvůli svým názorům nemohli vystát, a já jsem měla dojem, že je všechny chápu :-). Tady asi začala moje cesta k psychoterapii. Mám vrozenou oční vadu, což mi do života také přinášelo různé překážky a výzvy, a následně mi pomáhá soucítit s lidmi, kteří čelí náročným životním situacím.

Zvažovala jsem studium psychologie, nakonec jsem se rozhodla pro speciální pedagogiku, která mi připadala jako zajímavý multidisciplinární obor. Tam jsem se poprvé setkala s muzikoterapií, do které jsem se zamilovala, protože propojovala mou vášeň pro hudbu a terapii. Absolvovala jsem z ní státní zkoušku a od té doby se jí věnuji. Po VŠ jsem 15 let pracovala jako speciální pedagožka a muzikoterapeutka ve stacionáři DAR s dětmi s těžkým postižením a autismem. Tato zkušenost pro mě byla naprosto zásadní a naučila mě skutečnému soucitu a respektu ke každé lidské bytosti. Hodně jsem studovala a využívala neverbální techniky zaměřené na tělo a smysly, které umožňují hlubší kontakt i s lidmi nekomunikujícími běžným způsobem. Tyto zkušenosti jsem průběžně integrovala do práce s “běžnou zdravou populací”. Opakovaně jsem si ověřovala, jak často klademe důraz na myšlení, rozum, hlavu … a zapomínáme na tělo a emoce, což nám působí nejrůznější psychické i somatické potíže a neumožňuje dobrý kontakt s druhými. Např. při kurzu pro učitelky, které se chtěly naučit uvolňující masáž pro postižené děti, jsem se zeptala: “Kdo z vás má rád masáže?” Kladné odpovědi byly 2 z 10. Zbytek týmu řekl, že dotyky vlastně nemusí, ale dětem by masáž dělat chtěly, protože to potřebují. Následovala debata, co předáváme dotykem, který sami nemáme rádi… Tyto situace mi ukázaly, co mě nejvíc baví a je nejspíš mým posláním: pomáhat lidem, aby byli v dobrém kontaktu sami se sebou, rozuměli svým motivacím, uměli je oddělit od nároků okolí, a dělali to, co je skutečně naplňuje.

Vedle pedagogické práce jsem od roku 2004 působila jako konzultantka krizové intervence na krizových linkách a od roku 2014 vedu muzikoterapeutické a seberozvojové kurzy pro odborníky i veřejnost a rozvíjím terapeutickou praxi. Mimo jiné nabízím také zpracování traumatických zážitků a odbourávání stresové zátěže pomocí metody EMDR. Tato metoda je založena na respektujícím a laskavém přístupu, díky kterému se dají léčit i velmi těžká a stará zranění. Terapeutická práce mě naplňuje a těší.

Ráda Vás budu s respektem provázet na Vaší životní cestě!