Anatomie nedostatečnosti

Člověk s nízkou sebehodnotou má často pocit, že všichni kromě něj jsou šťastní. Sám sobě přitom pocit štěstí nedovolí. Vytváří si místo toho napětí a problémy, protože má pocit, jako by k němu ani pohodový život nepatřil. Necítí se v něm, nevěří, že život může být bezproblémový.

Nevyrovnaný člověk se silnými nároky na sebe se často nedokáže popsat. Neumí vyjmenovat své špatné a už vůbec dobré vlastnosti. Pokud by to totiž udělal, okamžitě by vše prošlo jeho vnitřním hodnocením. Vše poměřuje podle vzorce špatné a dobré. Pokud si uvědomí svoje negativní vlastnosti, nebere je jako poučení a možnost dalšího vývoje, ale jako silnou sebekritiku s důsledkem odsouzení sebe sama.

Nedovolí si žádnou chybu, natož negativní vlastnost, protože už jedna chyba pro takového člověka znamená “jsem celý špatný”. Při takovém způsobu smýšlení je tedy těžké si negativní vlastnosti přiznat, což může zpomalovat i samotnou práci v terapii, kde je ze všeho nejdříve třeba převzít zodpovědnost za sebe sama. Pokud má člověk tendenci se odsuzovat, může být pro něj jednodušší vinit okolí a odsuzovat je.

To, co si sami zakazujeme, nemůžeme od srdce přát druhým.

Stejně tak je pro takového člověka těžké se popsat v pozitivním světle, protože ve chvíli, kdy pozitivní vlastnost vysloví, ji od sebe vyžadují na sto procent. Člověk se sníženou sebehodnotou je na sebe přísný a nepřipustí si žádný úspěch ani pozitivní vlastnost. Ve chvíli, kdy se popíše pozitivně, o tom začne pochybovat. Stejně tak je pak těžké si připustit úspěch.

Tito lidé smýšlejí způsobem “až dosáhnu tohoto, budu si připadat sebevědomý”. Ale pak, když toho dosáhnou, jim daná věc přestane připadat jako úspěch. Často se z toho stane honba za úspěchem, která nemůže nikdy fungovat. Problém je totiž uvnitř. Pokud si uvnitř nepřipadám dobrý, nemám k sobě dobrý vztah a snižuju svou hodnotu, nemohu si nikdy připustit ani úspěch.

Všichni se mají líp než já

Pokud mám nízkou sebehodnotu, vidím ostatní jako mnohem lepší (aniž by to byla objektivní skutečnost), nebo je snižuji stejně jako sebe. Pokud tedy u sebe nedokážu uznat úspěch, snižuji úspěch často i u druhých.

Když se cítíme nevyrovnaní, můžeme se u sebe setkávat se závistí. Můžeme mít pocit, že nedokážeme dosáhnout nebo prožívat stejné věci jako ostatní, nemůžeme to tedy přát ani jim. To, co si sami zakazujeme, nemůžeme od srdce přát druhým.

Navíc, trpíme-li nízkým sebevědomím, vidíme štěstí druhých často mnohem větší, než je. Objevuje se pocit, že všichni jsou šťastní, jenom já ne. Nikdo nemá problémy, jenom já ano. Všichni mají partnera, jen já ne. Všichni mají peníze, všichni mají skvělé rodiče, všichni mají šťastnou rodinu, všichni jsou šťastní…

Vnitřně nevyrovnaný, se sebou nespokojený člověk mívá strach ze samoty. Může se cítit prázdný, osamělý, znuděný.

Dalším důsledkem nízkého sebehodnocení je časté zažívání pocitu bezmoci. Pramení z toho, že si nemohu povolit radost a štěstí, protože do mého života prostě nepatří (protože jsem neschopná, nemožná, hrozná). Nemohu si dovolit vztek (leda sama na sebe), protože pak by mě lidi odsoudili, že jsem špatná a obávám se konfrontace s nimi. Nemohu si dovolit smutek, protože pak bych byla chudák, který se lituje… Jediné, co zbývá a co je možné prožívat, je právě bezmoc.

Bezmoc blízce souvisí s rolí oběti. Pokud mám sníženou sebehodnotu, často je pro mě pohodlnější být v roli oběti, tedy v bez-mocné roli. “Nemohu” může být snesitelnější než “neumím”, kde by okamžitě přišlo odsouzení sebe sama. Pokud ale nepřeberu zodpovědnost za svoje činy a neuvědomím si svou moc nad nimi, nemohu pak věci změnit.

V neposlední řadě chci zmínit potvrzování si své role, vnitřního přesvědčení: “nemá mě nikdo rád”, “nemohu mít šťastný život”. Pokud jsem o tom vnitřně přesvědčena, potvrzuji si to pak v životě každým svým krokem.

Člověk se sníženou sebehodnotou také nemívá odvahu překonávat svoje strachy, čímž si potvrzuje svou slabost. Stává se z toho začarovaný kruh: čím více strachů člověk nepřekoná, tím více dalších vzniká.

Vnitřně nevyrovnaný, se sebou nespokojený člověk mívá strach ze samoty. Může se cítit prázdný, osamělý, znuděný. Samota je příležitost k velkému kontaktu se svým já, což nemusí být příjemné, pokud k sobě nemáme zdravý vztah. Může se tedy stát, že z takové samoty člověk uniká do práce, vytváří si uměle jakýkoli program nebo dokonce vytváří problémy, aby měl co řešit. Vytváření problémů je samozřejmě spíše podvědomá záležitost.

Jak z toho ven?

Nevyrovnaný člověk hledá velmi často nápravu zvenčí, obviňuje druhé, jak špatně se k němu chovají, snaží se najít venku zábavu, program. Nic z toho ale nemůže fungovat do té doby, než si uvědomí, že to, co mu ve skutečnosti chybí, je schováno uvnitř. Nejdříve musí přijít na to, jak zaplnit vnitřní prázdnotu, jak vytvořit sám k sobě zdravý vztah, a co potřebuje do svého života přijmout.

V neposlední řadě, a to zejména u typů lidí, kteří jsou na sebe přísní a nároční, je dobré začít si uvědomovat své emoce. Prozkoumat je, dostat se s nimi do kontaktu, dovolit si je. Poté má člověk šanci získat k sobě vztah a vymanit se z hlavy a rozumu, kde je neustále přítomen vnitřní dozorce, který je v argumentech vždy silnější.

Prozkoumejte, co se vám v životě opakuje. Děláte něco stále dokola a stále to nefunguje? Často pomůže něco zcela opačného, než jsme doposud zkoušeli.

Pokaždé přijde na nové argumenty, proč ještě není člověk dost schopný, pokaždé najde nějakou chybu, protože chybovat je přirozené. V takových případech je naším největším nepřítelem náš vlastní mozek, protože ten si pamatuje všechno. Řešením je tedy přijmout do života své chyby a naučit se je brát jako možnost dalšího rozvoje, takový převrat ale může chvíli trvat.

Prozkoumejte, co se vám v životě opakuje. Děláte něco stále dokola a stále to nefunguje? Přestaňte to dělat a zkuste najít jiné řešení. Často pomůže něco zcela opačného, než jsme doposud zkoušeli. Např. když se opakovaně snažíte pečovat o vztah a stále si přijdete nemilovaní, možná zkuste o vztah pečovat méně – druhý konečně bude mít možnost vám lásku projevit.

Převezměte zodpovědnost za svůj život, prozkoumejte, jak ke svým problémům sami přispíváte. To je nejlepší způsob, jak se zbavit pocitu bezmoci a dostat svůj život do svých rukou.

Snažte se překonávat svoje strachy, což vám dodá pocity odvahy a zbavíte se pocitů slabosti.

A v neposlední řadě, buďte na sebe hodní.