Po potratu mě rodina obviňovala

Do taz:

Dobrý den,
připadám si v koncích. Před rokem a půl jsem poprvé otěhotněla, s partnerem jsme se na malé hrozně moc těšili, bohužel, z důvodu závažné infekce, která se dosud nepodařila objasnit, jsem ke konci těhotenství potratila. Byl to opravdu traumatický zážitek. Od té doby jsem měla pocit, že mi to nejen partner ale i má vlastní rodina dává za vinu. Lékaři mě ubezpečovali, že za nic nemůžu, nic jsem nezavinila.  Vážně si ani sama nejsem ničeho vědoma. Rodina se ke mě pak na Vánoce a jiných sešlostech chovala protivně, pomáhala jsem s péčí o nemocné prarodiče, byla jsem v podstatě jen za služku. Když jsem si chtěla s rodiči popovídat o tom, co se mi stalo, jen se prostě vykecat, což mi pomáhalo, než to v sobě dusit, bylo jim to protivné a jen mi řekli, ať si najdu psychiatra nebo se jdu někam hospitalizovat, že je to defakto obtětuje…Má babička mi zas dávala najevo, že jsem méněcenná..Což mi rozhodně nepomáhalo, a začala se rozplývat nad sestřenicí, které se narodil o miminko a všichni mi vyčítali, že jsem pouze pogratulovala a nedokázala se na čerstvé mládě podívat. Nedovedla jsem to, bylo to čerstvé, byly jsme těhotné ve stejné době, s tím rozdílem, že ona mimino donosila. Utápěla jsem se v depresích. Partner ze mě taky nebyl nadšený, moc velkou oporou mi tehdy nebyl, to se zlepšilo až po pár měsících. Zkrátka cítila jsem se hrozně bezradně, nevěděla jsem, co se životem. V práci jsem vždy měla fajn kolektiv, ale když jsem se opět po potratu vrátila do práce, kolegyně se mi vyhýbaly a taky se ke mě nechovaly zrovna mile. Práci jsem změnila. Bylo to pak lepší alespoň v této sféře. Nicméně, už jsem dva měsíce znova těhotná, okamžitě jsem šla na pracovní neschopnost, má lékařka mě automaticky dala na rizikové těhotenství kvůli minulému zážitku. Snažím se nenervovat, být v klidu, samozřejmě, že mám strach, aby se to celé neopakovalo, ale snažím se příliš nestresovat a v rámci možností to zvládat. Ale jsou Vánoce, partner má rodinu hrozně daleko, nutí mě tam jet, já se na to ale necítím, navíc se mi nechce absolvovat cesta čtyři hodiny autem, dále mi zemřeli prarodiče a i když to zní sobecky, snažím se ten smutek vytěsnit….Ale rodiče jsou na mě sprostí, že si nechci vzít do péče jej ich tři kočky, mám je ráda, nechci aby skončily někde v útulku, ale proč si je mám brát všechny já? Samozřejmě na to mi řekli, že práci s miminem stejně mít nebudu, že beztak ho zas nedonosím. Vážně milé…….Podotýkám, že naše vztahy byly vždy kostrbaté, raději mi řekli, ať se jdu léčit než aby si vyslechli, co mě trápí, i když se jednalo jen o běžné problémy v dospívání. Tak jsem udělala to, že jsem si jednoduše vypla mobil, a soustředím se jen na sebe a to malé. Přítel odjel naštvaně za příbuzn ými, já jsem doma sama, ale je mi tak asi nejlíp. Poradili b yste mi, jak do budoucna až tu bude malé? Já věřím, že ho donosím a zdravé. Jak se těmto stresům a tlaku v rodině ubránit? Už teď mám zas výčitky, že jsem se odpojila, ale hrozně mě deptali , byla to manipulace a já se nechci teď trápit. Děkuji moc.

Odpověď:

Dobrý den,

děkujeme Vám za důvěru k naší poradně. Pokud Vás kontakt s rodinou momentálně stresuje, nebojte se říci ne. Tak jak Vám oni kriticky říkají co si myslí, máte i vy možnost vyjádřit se, jak to cítíte a co byste chtěla. Nedoporučuji v afektu, slova by vás mohla později mrzet. Pokud kočky nechcete, tak se nenechte do něčeho natlačit. Můžete například rodičům pomoci sehnat nový majitele, přes inzerát, poptat se mezi známými, ale jistě bych se nepouštěla do něčeho, co sama nechcete. Pokud na sebě momentálně pociťujete zvýšený tlak, nebojte se to pojmenovat, pokud máte strach, jistě byste se s tím měla někomu svěřit, abyste se sama se sebou ve svých myšlenkách nepřála s tím, že myslíte pozitivně a do toho vám tam sem tam skočí nějaká negativní myšlenka, která by vás mohla stresovat. Pokud ve svém okolí necítíte, že by byla osoba, které byste se chtěla svěřit, doporučuji terapii. Terapeut z naší, doufám že popřípadě i z jiné poradny s vámi bude o všem komunikovat, můžete se mu se vším svěřit

Naučte se ty negativní řeči vypouštěť, zaměřte se teď opravdu jen na sebe. Relaxujte, čtěte příjemné knihy a články, inspiraci naleznete také na našich fb. Stránkách. A webu. Tak, abyste si to těhotenství podle možností užila. Snažte se přehnaně se nekontrolovat, samozřejmě podle doporučení lékařů. S partnerem si promluvte, on nemusí být ve stresu, bere to jak to je a nemá třeba ani pocit, že by vás něco trápilo. Zkuste mu vysvětlit co a proč vás stresuje a jak by vám mohl pomoci. Abyste utužovali vztah a nedocházelo mezi vámi k rozporům.

 

 

Jak jste psala v závěru, že jste se odpojila od rodiny a měla jste výčitky, rozhodně nemějte, pokud necítíte podporu a kontakt je teď pro vás spíše kontraindikace, tak se mu s klidným svědomím vyhněte. Až sama bude chtít, minimálně na té úrovni vztahu s rodinou opět navážete a někdy odloučení dokonce i prospívá.

Na doporučení naší vedoucí poradny Mgr. Terezy Zahrádkové zasílám inspiraci pro četbu. Zasílám knihy s kterými má ona sama dobrou zkušenost. Snad i vám knihy pomohou navodit klidné a příjemné těhotenství.

Nová doba porodní – Vlastimil Marek, nebo Hypnoporod Marie F. Monganova, Orgasmicky porod Davisova Elizabeth. Vše o tom, jak se nebát těhotenství ani porodu.

 Dále přikládám kontakt na naši poradnu, kdybyste se rozhodla,  využít pomoci některého z našich terapeutů

https://koucink-psychoterapie.cz/o-nas-therapia/

Přeji Vám mnoho šťastných chvil v těhotenství,

Za poradnu Therapia Bc. Lucie Tourková