Příspěvky

Konečně jsem si našla hodného přítele – ale není to vztah z rozumu?

/in /by

Dotaz:

Jsem s novým přítelem, známe se od července. Sex byl za 4 týdny celkem dobrý.
Ale trochu se bojím, že z mé strany je to tak trochu vztah spíš z rozumu a chybí tam srdce.
On je hodný, slušný, ale hodný až moc. Přesně mám pocit, že až strašně urputný, že by snad skočil z okna, kdybych mu to řekla. Jak jsem pochopila, tak nikdy předtím žádný pořádný vážný vztah asi neměl, ačkoliv je mu 35. Ta předchozí holka prý nebyla nic moc a podle mě mu dala kopačky. Říkal o ní, že byla frigidní a hrozná! A teď mi připadá, že se tak strašně snaží mít holku za každou cenu. Když jsem se zmínila o příteli kamarádky a nadhodila jsem, že mu ty vousy teď sluší, tak on se mě zeptal, zda bych chtěla, aby si je taky nechal narůst. Když jsme spolu, pořád mě hladí, chce mě pořád líbat.  Když ležíme v posteli a koukáme na film, zrovna ten, co mám třeba fakt ráda a on mi celou dobu sahá pořád na prsa a kouká na mě… A když jsem řekla, že bych se chtěla dívat na film, tak se zasměje, ale nepřestane.

Jdeme ven, sedíme třeba v parku a on hned na mě zase začne sahat až mě osahávat (i na prsa). A pořád se chce líbat. Samozřejmě vím moc dobře, že jsou ženský, který mají chlapa, který je každý den dvakrát denně zmlátí. Ale myslím si, že to musí být aspoň trochu vyrovnaný, že prostě to nesmí být až moc ani do jedné strany.

Mě tady u něj chybí nějaká mužnost. Abych měla pocit, že se musím taky trochu snažit. Že musím pečovat o vztah, ON se chová tak, že by pomalu lezl na kolenou kvůli mně a mě to spíš čím dál víc odrazuje a nevím, co s tím.

Bojím se, že třeba už dalšího normálního chlapa nenajdu. Přeci jen, už mi taky táhne na 35 let. Moc by mě zajímal názor odborníka.

Odpověď:

Dobrý den,

v první řadě Vám děkuji, že jste se na mě se svým dotazem obrátila a také děkuji za Vaši důvěru a otevřenost.

Z toho, co mi popisujete, mám pocit, že Vám je vztah s tímto mužem nepříjemný, ale přesto v něm setrváváte. Důvodů může být mnoho. Kromě toho, že je na Vás hodný, je dost možným důvodem strach z toho, že si již nenajdete vhodného, Vám vyhovujícího partnera. Okolí na Vás tlačí (ať už vědomě či nevědomě) a věřím, že i samota je stejně nepříjemná jako kolem jdoucí zamilovaný pár.

I přes ten všechen tlak okolí a vlastní touhy nebýt sama, mít někoho blízkého, sdílet s ním vše, co se Vás týká. Chcete být ve vztahu jen proto, že máte pocit, že byste ve svém věku již měla mít muže?

Rozumím tomu, že to pro Vás nemusí být snadné a že už chcete toho pravého, protože si ho zasloužíte. Dokonce jste se i smířila s tím, že Váš partner nebude dokonalý a že bude mít i nějaké chyby, ale opravdu je vztah, kde od samotného začátku necítíte vášeň, jiskru, city… SRDCE, to co chcete? Zároveň mám dojem, že Vám je velmi nepříjemná jeho náklonnost a zájem o intimitu s Vámi. Stejně tak můžete mít strach z toho, že na Vás bude partner závislý a vy možná časem začnete pociťovat zodpovědnost za něj i za Váš vztah. To je přece jen děsivé.

Partnerství má být místem, vztahem, kde jsou si dva velmi blízcí. Svou intimitu rádi sdílejí, stejně tak jako své pocity, potřeby a přání (a to nejen ty pozitivní, ale i ty negativní). Vztah dvou lidí je o vzájemné úctě jednoho k druhému, podpoře a pocitu toho, že se o druhého můžete v případě potřeby opřít. Důležitá je vzájemná důvěra, komunikace, ale i rovnoměrná rozloženost rolí a zodpovědnosti za vztah a toho druhého.

Nemohu Vám poradit, zda ve vztahu zůstávat či nikoli, nicméně mám dojem, že sama již víte, zda vztah s tímto mužem má šanci nebo ne. Na konec bych Vám ještě ráda napsala, že vnímám Váš smysl pro to, aby muž byl mužem a také to aby ve vztahu byli emoce a je to pro Vás důležité, nenechte si to vzít. Žena potřebuje silného muže, o kterého se může opřít a mít v něm jistotu, stejně tak od něho cítit, že i on jak vy říkáte, pečuje o vztah, je sám sebou a nedělá jen to, co mu žena řekne. Doufám, že Vám má odpověď alespoň trochu pomohla.

Pokud budete potřebovat, neváhejte a klidně napište znovu.

Přeji Vám mnoho štěstí,

S pozdravem, Lucie

484

Závislost na partnerovi

/in /by

Dotaz:

Dobrý den,
byla jsem čtyři roky s přítelem, je to zároveň můj šéf. Na začátku vztahu byl zamilovaný do jiné a bohužel mám dojem, že to tak zůstalo. Děláme spolu všichni v práci a já často vidím, že ji má radši (obrací se na ni o pomoc, i když jsme tam obě, kouká po ní, po jejím autě, ptá se nenápadně jí…atp.). Celou dobu mi tvrdí, že má rád mě, ale těžko uvěřit, znali se a dělali spolu daleko dřív, než jsem přišla a vím, že do ní zamilovaný byl, i když spolu nikdy nechodili. Čtyři roky čekám, že se něco změní, už jsme se kvůli tomu mockrát pohádali, ale asi je to marný, vždycky řekne, že si vymýšlím a je to. Jsem z toho špatná, jednou jsem byla u psychologa, viděl to jako střední depresi spojenou s úzkostí. Před čtyřmi měsíci jsem se šéfem rozešla, je pořád mrzutý a vyhledává, čím dál tím víc jiné lidí (včetně jí). Mě už ani o víkendu nenapsal. Často chce vědět, zda spolu budeme ještě někdy spát, říkám, že ne. Ale trápí mě to, mám to v práci moc ráda a neumím si představit, že bych dělala jinde. Navíc jsem také vedoucí a nemám špatný plat. Jenže je mi líto, že se mě vzdá a že třeba bude s jinou. Nevím, co s tím. Vím, že je to moje chyba, nechci živořit, ale taky ještě nedokážu být bez něj. Nic mě bez něj nebaví, jak kdyby život neměl smysl. Je o 20 let starší a kromě lásky jsem od něj nikdy nic nechtěla. Asi chyba. Děkuji Vám.
Odpověď:

Dobrý den,

děkuji za vaši důvěru a otevřenost, s níž se obracíte na naši poradnu. Chápu, že se v takové zamotané situaci můžete cítit opravdu bezmocně, a proto teď nevidíte žádné východisko, jak ze všeho ven. Ráda bych vás podpořila v tom, abyste neztrácela naději, přesto že teď cítíte velkou bolest a nechuť k životu.

Rozchod je opravdu těžká životní událost, kdy přicházíme o milovaného člověka a často míváme pocit, že spolu s tím ztrácíme i kus sebe. Je to ale i zkušenost, která nás může velmi posunout. Je to příležitost k tomu, kdy se můžeme konečně plně zaměřit sami na sebe a začít na sobě pracovat. Když se na takovou cestu vydáte, bude mnohem pravděpodobnější, že vás dovede k spokojenému a naplňujícímu vztahu. První krok ale spočívá v tom, abyste takový vztah navázala sama se sebou. Pokusím se vám podat svůj náhled na vaši situaci, ukázat směr, který by vám mohl pomoci vymanit se ze skličující situace, ale vykročení na cestu je už jenom na vás. Věřím, že jste skvělá žena a když budete chtít, tak to zvládnete! Především k sobě buďte laskavá.

Pokud tvrdíte, že by bez vašeho přítele neměl život smysl, nejde o čistou lásku, ale o závislost na druhém. Taková závislost často pochází z pocitu méněcennosti, který si často přinášíme již z dětství. Protože si neumíme lásku dát sami, toužíme po tom, aby nám ji dala blízká osoba, nejčastěji je to partner. Jenže ten člověku s nedostatkem sebevědomí nikdy nemůže dát tolik, kolik vyžaduje. Dochází k upnutí se na něj, lpění na jeho lásce, lpění na jistotě, což vyvolává také žárlivost na ostatní. Svět se potom začne točit jenom kolem partnera. Jak se v tom ale cítí ten druhý? Většinou pociťuje spoutání a nesvobodu, proto může mít tendence se vzdálit, a možná ještě více začít dělat věci, které druhého zúzkostňují, aby se vyhnul nátlaku. Je vám toto blízké? Jestli ano, nemusíte si nic vyčítat, ale je důležité si to především uvědomit, abyste na tom mohla vědomě pracovat.

Ve vztazích funguje jakýsi magnetismus, přitahujeme si do svého života to, co sami vyzařujeme. Pokud si dostatečně nevážíme sami sebe, jak si nás může vážit náš partner? Jak nás může zahrnout svou láskou, když my na sebe neustále zapomínáme? Cesta ke spokojenému vztahu vede skrz nás samé, když projdeme osobní proměnou, kdy si nejprve vytvoříte zdravý a naplňující vztah sama k sobě, až v takové chvíli můžeme prožít vztah, který nebude vybudován na závislosti, ale na stabilních základech.

Jako důležitý aspekt vašeho bývalého vztahu vnímám také nerovnost rolí. Pokud byl váš přítel zároveň i vašim šéfem, navíc mnohem starším, byl vůči vám v nadřazené pozici, což ačkoliv nemusí mít zřejmý projev, může se to do vztahu ve velké míře promítnout a vás sunout do podřízené pozice, která prohlubuje vaši pasivitu a závislost. Doporučila bych vám, abyste nezůstávala ve věčném čekání, že se něco změní, že on něco udělá, ale vzala život do svých rukou a začala se pevně a aktivně stavět na své nohy. Úplně rozumím tomu, že teď nemáte energii ani motivaci se do něčeho pouštět, ale když to uděláte, začnete se pomalu dostávat z bludného kruhu a chuť se dostaví sama. Můžete začít po malých krocích, začněte žít pro sebe, pečujte o svou duši a tělo, dělejte věci, co máte ráda. Když budete vyzařovat spokojenost, přijdou i pozitivní změny ve vztazích.

Můžete začít pravidelně navštěvovat odborníka, který vás bude celým procesem provázet a naslouchat vašim pocitům, což může velmi pomoct k tomu, abyste se cítila lépe. Pokud se rozhodnete obrátit na naši poradnu, budeme moc rádi. Sídlíme v Praze, ale je u nás možnost i konzultace po Skypu. Budu vám moc držet palce, ať vše dobře dopadne a najdete zas cestu sama k sobě a ke svému štěstí.

Mějte se krásně,

Klára

 

38

Manžel je manipulátor-mám strach odejít

/in /by

Dotaz:

Dobrý den,
s manželem žiji 15 let a od narození první dcery Děti máme dvě, dcera 14, syn 12) zaznamenal vztah, z mého pohledu (asi po fázi největší zamilovanosti), citelné trhliny.  Cítila jsem se bez podpory, na manžela jsem se nemohla spolehnout (při každé příležitosti hodně pil, předem domluvené plány byly po pár skleničkách ignorovány, když jsem se po dobrém i po zlém do žadovala toho, na čem jsme se dohodli, byla jsem hysterka, patologicky žárlivá, nemožná, srovnávaná s ostatními). Často jsem byla upozorňována na nedostatky – vše bylo takové nenápadné poučování a jakoby v dobrém úmyslu (např. “na rozdíl o tebe při vkládání nádobí do myčky přemýšlím”, “podívej se, jak se chováš”, “myslíš jen na sebe”, “moje ex byla oproti tobě hvězda”…). Nejdříve jsem se cítila naštvaně, když jsem se začala bránit, vše mi ještě odargumentoval tak, že jsem se nakonec cítila tak provinile, že jsem se mu omluvila, často jsem měla pocit, že se omlouvám i za to, co jsem ani neudělala. Obvyklá byla jeho věta: “Moje chování je výhradně reakcí na tvoje chování”. Pracovala jsem z domu (překlady), nikdy jsem nebyla na manželovi finančně závislá, v některých f ázích, když už byly děti větší, jse m měla i dvě práce, přesto měl neustále připomínky, buď jsem vydělávala málo a byla mi udělena rada, ať “táhnu pinglovat do Rakouska”, nebo mu vadilo, že jsem pořád doma….přitom byl kompletně zajištěn chod domácnosti a veškerá starost o děti.

Také jsem si po čase všimla, že mne zásadně neoslovuje (ani jménem, ani žádným jiným oslovením), že se jeho moralizování odehrává výhradně beze svědků, ve společnosti je naopak velmi milý, chápavý, dokonce i zná moje jméno a okolí ho má za milého, přátelského dobráka. Nebo bývá hodně smutný, když je po nějakém domácím výstupu, a budí velkou lítost. Zlom nastal, když jsem po 10 letech (na jeho nátlak) nastoupila do práce, přijali mne do kanceláře, po roce jsem byla povýšena a přidali mi plat, když jsem to manželovi s radostí oznámila, suše prohodil: “nějak brzo, ne?”. Jen že já se v kolektivu kolegů začala cítit jako někdo úplně jiný, že něco umím, že je se mnou občas i zábava, že mohu být i pochválena , oceněna…..a začalo se mi zvedat sebvědomí. A od t é doby se krize v pratnerství výrazně zhoršila. P říkladů bych mohla uvést na celou knihu. Narazila jsem na několim odkazů o manipulátorech……..nechci manželovi nijak křivdit, ale mám pocit, jako bych v charakteristik ách manipulátora našla jeho. Bohužel se ve mne zlomil i vztah k manželovi, už nemám strach, že mne opustit (naopak, kéž by), že se na mne bude zlobit, že mu ubližuju. I to je ale provázeno vysilujícím procesem. Do konce už se i na dva měsíce dobrovolně odstěhoval do bytu, který dostal od rodičů (nejdříve vyhazova l z domu mě, pak zase že půjde on, jednou na mě křičel, ať nepočítám s tím, že odejde s holýma rukama, když odešel, reagoval na moje písemné výzvy, aby si dal do kupy, co bude požadovat tak, že nechce vůbec nic, že mi všecno nechá). Jenže mi ho pak bylo líto (byl smutný a vyvolával ve mne soucit) a dohodli jsme se že to ještě zkusíme.

Po třech měsících je vše ve starých kolejích. O pět dostávám přednášky: např. kvůli fotce, kterou jsem měla uloženou v mobilu, kvůli tomu, že jsem si v noci odešla lehnout do obýváku, když jsem nemohla spát, padly i výhružky fyzickým násilím a vyhazovem z domu, sprosté nadávky. Žiji v napětí, co mi zase bude vyčteno, když udělám/řeknu a), měla jsem udělat/říct b) a naopak, popř. se u toho blbě tvářím nebo mám špatný tón hlasu. Někdy si přeji, aby si manžel našel jinou ženu a dal mi už pokoj. Cítím, že si ho nevážím, že chci vztah ukončit, ale bojím se ten krok udělat, bojím se jeho rakce. Manžel navrhl i poradnu, ale nevím, jestli má smysl, navíc předpokládám, že pokud budu souhlasit, tak se bude všemožně vytáčet, proč tam nejít (protože jsem t aková a maková a nemělo by to cenu), když řeknu nechci, budu obviněna z neochoty spolupracovat. Samozřejmě vím, že mám také svoje mouchy, že umím být protivná, nervózní, občas výbušná….
A tak balancuji mezi výčitkami nad svou sobeckost í a pochybnostmi o sobě, a mezi touhou po rozchodu a svobodě a strachem z toho, co bude následovat. Jak se na rozchod s manipulátorem (pokud tedy vůbec manipulátorem je) připravit? Jak s ním jednat? Jak se vyjadřovat, aby nebylo vyslovené obratem použito jako zdroj obviňování, moralizován í a urážení?

 

Dobrý den,

V první řadě bych Vám chtěla poděkovat, že jste se na nás obrátila se svým dotazem. Stejně tak díky za Vaši důvěru a otevřenost. Ve vztahu, ve kterém setrváváte tak dlouhou dobu není opravdu jednoduché být. Z toho, co mi popisujete je dost možné, že opravdu žijete s manipulátorem. Život s manipulátorem není vůbec jednoduchý a rozchod s ním také ne. Nyní bych uvedla pár slov, kdo vlastně manipulátor je a poté se dostala k tomu, co v takové situaci dělat.

Manipulátor je člověk, který Vás dokáže přimět dělat věci, které byste dříve nedělala, vzbuzuje ve Vás pocity méněcennosti a viny za vše, co se ve vztahu stane (tedy toho negativního). K tomu, aby dosáhl svého využívá nejrůznější prostředky jako je třeba lichocení, laskavosti nebo již zmiňované vzbuzování pocitů viny. Kromě toho, jak sama ve svém dotaze popisujete, manipulátor při komunikaci s okolím se staví do té lepší pozice, a naopak partnera vykresleju, jako toho „špatného“. Chce být vždy uznávaný, dovolává se lásky, odpovědnosti, žárlivosti, pochvaly. Má tisíce argumentů, které Vás dokáží doslova udolat a pokud to není opravdu nutné, tak se neomlouvá.

To, že vztah s manipulátorem je náročný jsem již zmiňovala. Je to především z toho důvodu, že manipulátor systematicky a dlouhodobě druhému člověku snižuje sebevědomí, probouzí ve druhém pocity viny a méněcennosti. Partner manipulátora je nerozhodný, neví, co je správné, má strach z následků svého jednání a není si svým rozhodnutím jistý. A pokud si svým rozhodnutím jistý je, ve chvílích, kdy s manipulátorem o tomto rozhodnutí debatuje, má pocit, že ztrácí pevnou půdu pod nohama. Najednou ztrácí argumenty, přestává si být jistý a raději ze svého rozhodnutí opustí. Právě manipulátor je mistr ve vyvolávání pocitu toho, že jste tím/tou špatným/špatnou.

I proto se připravte na to, že rozchod s manipulátorem nebude jednoduchou záležitostí, která by trvala pár dní. Právě naopak, manipulátor je vytrvalý. Vzhledem k tomu bych Vám doporučovala si utřídit své myšlenky a přání. Co chcete, co je to, co nyní potřebujete. Kdybyste se nebála, co byste udělala? Tyto myšlenky a přání, si můžete utřídit jen v sama sobě, ale klidně si je můžete sepsat i na kus papíru. Když plánujete manipulátorovi oznámit, co vlastně chcete, připravte si to předem. Klidně si celou debatu sepište. Řekněte si, na co odpovídat budete a o čem se již bavit nebudete. Právě manipulátor nás udolá ve chvílích, kdy s ním diskutujeme a necháváme mu prostor pro jeho argumenty. Rychle se celá debata zvrtne opět v jeho prospěch a my jsme opět na začátku, ještě s větším strachem a nižším sebevědomím. Proto si uvědomte, že nejste povinna odpovídat na manželovo otázky, pokud s ním o tom nechcete mluvit. Můžete mu říci jen to, co vy chcete a co máte na srdci. Kromě toho, že byste si měla připravit argumenty a utřídit si myšlenky, obraťte se na někoho, kdo Vám poskytne podporu a touto náročnou situací Vás provede.

Pokud se rozhodnete, že chcete vztah ukončit, připravte se na to, že to nebude snadné. Manipulátor má ve zvyku vykreslit toho druhého jako toho, kdo za rozchod může, a sebe jako toho, koho by měl každý litovat. Bude se nadále snažit mít situaci pod kontrolou a dostat druhého pod svou moc. I proto je na místě, abyste v případě rozchodu omezila kontakt s manželem.

Kromě toho Vám doporučuji, abyste vyhledala péče a pomoci poradenského psychologa, nebo psychoterapeuta. Oba Vám dají prostor k tomu, abyste mohla sdílet Vaše pocity, přání a to, co zrovna potřebujete. Pomohou Vám i v tom, jak reagovat na manipulaci a budou Vám oporou, kterou zřejmě potřebujete. Jednou z těchto opor je i Vaše práce, je skvělé, že máte práci, která Vám zvyšuje sebevědomí a dává Vám pocit, že jste šikovná, nepostradatelná.

Psychologa si můžete vybrat dle vlastního výběru, nebo se můžete obrátit přímo na naše terapeuty. Konkrétně bych Vám doporučila Mgr. Bc. Šárku Červinkovou, která se specializuje na práci s lidmi, jež mají ve svém životě manipulátora. Pokud jste z daleka, Šárka nabízí i sezení online (přes Skype). Zvažte to, věřím že právě dobrý odborník Vám pomůže tuto těžkou situaci zvládnout.

Již nyní jste udělala hodně k tomu, abyste mohla žít tak, jak byste si přála. Bez strachu, výčitek a pocitů méněcennosti. Jsem velice ráda, že jste napsala. Nyní je jen na Vás, jak situaci budete řešit dál. I když je to situace těžká a nebude to jednoduché, věřím, že to zvládnete.

Doufám, že má odpověď je dostačující a poskytla Vám to, co jste potřebovala. Je mi líto, že Vám nemohu takto přes email pomoci více. Pokud budete potřebovat neváhejte se na mě opět obrátit.

Držím Vám palce a přeji mnoho síly,

S pozdravem

Lucie

647

Manžel flirtuje na seznamce s jinými ženami a žádá je o sex

/in /by

Dotaz: Dobrý den, už si sama nevím rady tak se obracím na vás.. S manželem jsme spolu 3 roky a máme spolu syna. Jenže skoro od začátku našeho vztahu se registroval na seznamkách, sexseznamkách atd. Posílal tam fotky svého ,,dolejsku,, psal opravdu hodně holkám, jenže tím způsobem, že je svobodný a bezdětný, stále je zval do postele, ven na rande, psal jim jak jsou krásné atd.. dělal si i nové emaily, abych to nezjistila, ale stejně jsem na to skoro pokaždé přišla. Bojím se, že se s nějakou i setkal. A teď v poslední době opět píše si na fb s jinýma, ale po té to smaže, abych to nemohla přečíst. Hledá si tam opět holky a ja se bojím, aby to nezačalo na novo. Bohužel ta důvěra z mé strany už moc není. Akorát se spíše hádáme nedokážeme spolu krásné strávit čas, kdy jsme spolu doma neřekne mi nikdy nic hezkého, skoro se spolu nedotýkáme a skoro ani nespime. a prostě už nevím co mám dělat. Bojím se ho opustit, ale chci pro něho být jediná . Můžete mi prosím poradit co mám dělat, aby se to zlepšilo? Dekuji

Jak jste nás našli?: Přes kamaradku

 

Dobrý den,

Také bych vám chtěla poděkovat za vaši důvěru. Z toho, co popisujete, se opravdu nenacházíte v jednoduché situaci. Chápu, že si nevíte rady, cítíte se nejistá a máte strach z toho, co bude dál. Musí to pro vás být těžké, když máte spolu s mužem již závazek manželství a společné dítě. Jste už opravdová rodina, a rodina by měla sloužit k tomu, aby vám poskytovala pocit bezpečí. Mohu se ale domnívat, že za okolností, které se ve vašem vztahu dějí, se v bezpečí můžete cítit jen těžko, namísto toho ve vás manželovo jednání už od začátku vztahu vyvolává pocit ohrožení, což musí být nesmírně vyčerpávající. Chtěla bych vás ale podpořit, abyste neztrácela svoji sílu a získala odvahu něco změnit.

Zkuste si sama upřímně odpovědět si na tyto otázky: „Co od vztahu opravdu potřebuji a očekávám? Skutečně dostávám od partnera, co potřebuji? U vás zdá se mi to poněkud jednostranné.

Chápu, jak bolestivé může být sledovat, jak manžel pátrá po jiných ženách a lže o tom, že vás i syna má. Ale položte si otázku, proč tohle vy sama dovolíte? Uvědomte si, že tím co dělá, si velmi necháváte podkopávat svoji sebeúctu. Chci vás ujistit, že si nic z toho nemusíte nechat líbit. Zkuste si vyjasnit, jaké jsou vaše hranice, co od vztahu chcete a co nehodláte snášet. Máte na to právo. Váš manžel by to měl vědět taky. Stejně tak byste mu měla ukázat, že by o vás tímto způsobem mohl přijít. A dát mu to najevo velmi zřetelně.

Rozumím vám, že se bojíte o něj přijít. Berte však v potaz to, že se nikdo sám od sebe nezmění, pokud k tomu nemá důvod. Nečekejte, že druhého změníte. Dokud sami nenajdeme odvahu odejít, nedojde tomu, kdo nás zraňuje ani to, o co může přijít. Nezapomínejte na to, co si zasloužíte. Opravdu chcete být ve vztahu, kde vám dotyčný nedává lásku a ponižuje vás? Pamatujte, že si zasloužíte vztah, ve kterém s vámi bude zacházeno s úctou, kde si budete moci navzájem věřit, kde budete dostávat, co potřebujete.

Často se sebou necháváme zacházet špatným způsobem, protože si sami sebe nevážíme. Zkuste si začít všímat svých schopností, učte se mít se ráda. Začněte si všímat, jak to máte s respektem k sobě samé. Snažte se nevystavovat se situacím, které by byly v nesouladu s vaší úctou. Povzbuzujte v sobě také zodpovědnost za svůj život. Nemusíte zůstávat v takovéto pozici a bát se udělat změnu, dát druhému najevo, že takhle teda ne. Buďte odvážná a neustupujte z toho, co od vztahu chcete. Nejprve si ujasněte, co to vlastně je a běžte si za tím.

Moc vám držím palce. Přemýšlejte nad tím, kdo si vaše srdce zaslouží. Myslete na to, že ten, kdo si vaši péči a lásku zaslouží nejvíc, jste vy sama a podle toho také jednejte. Kdybyste své téma potřebovala probrat více do hloubky, nebo cítila, že potřebujete pomocnou ruku, abyste svou situaci zvládla překonat, vždy se můžete obrátit na terapeuty a poradce z naší poradny. Můžou vám velmi pomoct například při zbavování se strachu a nacházení odvahy v těžkých situacích, v učení se sebelásce a respektu k sobě, nebo právě při řešení problémů v partnerských vztazích.

S pozdravem

Klára

247

Žárlím! Jako nová přítelkyně jsem ve vztahu vždy ta druhá-až po dítěti a exmanželce partnera

/in /by

Dotaz: Dobry vecer,

mám dotaz ohledne meho pritele a jeho expřítelkyně, se kterou má tříletou holčičku. Jsme spolu uz rok, ale stále mám pocit, ze jsem ta druhá. Chápu že přítel svou dceru miluje, ale nesnáším jeho ex. Je to přes rok, co spolu nejsou a ona je stále v centru dění jeho rodiny. Vsichni ji tam mají rádi, výdají se s ní atd. Já mám pocit, ze nejsem součásti jeho rodiny. Moc se mnou nic neřeší. Jeho rodinu,malou a tak. Jsem mladá a pritel je jen o šest let starši. Miluju ho a on me asi také, ale vída se se svou bývalou. Chápu že kvuli malé, ale řeší spolu i jeho rodinu, mám pocit jako bych byla na druhé koleji. Byly spolu po dlouhé době na kávě. Přítel, když se vrátil byl vysmátý. Pak si spolu jeste psali, jak bylo super se po dlouhé době normálně bavit a že to zopakují. Žárlím. Jasně že žárlím…pořád mám pocit, ze by meli být spolu. Ona má také přítele, ale preci jen spolu byli asi 6let. Vůbbec nevím, co mám dělat, jestli se dál snažit a nebo se na to vykašlat. Hezky vecer. TA  DRUHÁ?

Dobrý den,

chápu, že je pro vás obtížné, smířit se s tím, že je váš přítel v kontaktu s bývalou přítelkyní. Vám ale nezbude, než to přijmout a vyjít mu vstříc. Pokud na ni budete žárlit, dohadovat se s ním kvůli ní, nebo mu dokonce bránit v kontaktu, budete oslabovat pouze svou pozici. Pokud přítel uvidí, že má chápavou přítelkyni, která mu vyjde vstříc, snadněji si získáte jeho důvěru, aby s vámi řešil veškeré věci a tedy i ty okolo dcery. Doporučuji smířit se sama v sobě s tím, že se z nějakého důvodu rozešli, oni ten důvod vědí a možná by se k sobě kvůli tomu už ani nevrátili. Zkuste si s přítelem promluvit, jak vidí váš vztah a zda vás má natolik rád, abyste byla součástí i jeho rodiny. Sdělte mu, co vás mrzí a proč máte pocit, že nejste úplně přijata do jeho soukromí. Promluvte si a sdělte mu také, že byste byla ráda součástí, aby věděl, že se na vás může spolehnout i s věcmi okolo dcery. Pokud se vám podaří s přítelem nastavit důvěru, budete si bližší a bližší, nebude pak mít potřebu s bývalou přítelkyní řešit svou rodinu, jelikož ji bude řešit s vámi. Doporučuji, abyste o ni nemluvila ve zlém, ani kdyby ji on sám například pomlouval, spíše naslouchejte, ale nevyjadřujte se o ni ve zlém, to samé platí i u jeho rodiny. Postupem času, jak oba budou žít vlastní život, tak i potřeba vídat se s rodinou bývalého přítele opadne a její místo tak u nich postupně vymizí. Vzhledem k tomu, že mají dceru, budou již pravděpodobně celý život v kontaktu a tak nezbude, než se smířit s tím, že o ní bude sem tam vždy zmínka, nebo vás k ní může i někdo přirovnat. Přijměte to s úsměvem, neberte si to osobně. Samozřejmě může nastat i to, že se k sobě vrátí, ale tomu opravdu nezabráníte zákazy, žárlivostí a nenávistí. Pokud chcete o svého přítele bojovat a mít příjemný vztah, doporučuji jako nejvhodnější možnost, aby přítel viděl, že má doma sebevědomou, chápavou přítelkyni, která mu rozumí. Na druhou stranu, pokud mu tohle vše dáte, promluvíte si a on ani po delším čase s vámi nebude řešit zásadní věci a vy si budete připadat, jako že žije dvojí život, nebojte se mu dát ultimátum. Myslete také na sebe, ve vztahu nemůže dávat jen jeden, aby byla harmonie, musí to být vyvážené. Nebojte se říct ne a nastavte si hranice. Nevzdávejte se ani svých zájmů, koníčků, dělejte věci, které vás baví. Pokud byste cítila potřebu pomoci, můžete se obrátit na naší poradnu, rádi vám pomůžeme.

Děkujeme za vaši důvěru,

Lucie, za poradnu Therapia

Doplnění vedoucí poradny:

Dobrý den, jelikož naše vztahy a emoce v nich nejsou náhodné, zamyslete se nad tím, jestli jste již v životě (v dětství nebo ve škole) nezažila pozici té druhé. Život má tendence nám nabízet stále stejné emoční situace, které nás dříve ranily, abychom je tentokrát “opravily” a zachovaly se jinak.Lucie vám správně radí chovat se sebevědomě,to je důležité. Myslete také více na důvody proč se rozešli a proč je s vámi nežli na to, proč by měli být spolu. Také myšlenky vás pak přesně dostávají do pozice té druhé. V čem máte jistě pravdu je to, že pokud váš přítel s vámi nehovoří o důležitých věcech,můžete si připadat odstračena. Je také důležité, aby vás představil oficiálně v rodině jako novou partnerku a také vás představil jeho bývalé ženě. Pak budete působit jako pár.

646

Přítelkyně chce znát mou minulost v partnerských vztazích

/in /by
Dotaz: Dobrý den,
chtěl jsem se zeptat, jaký máte názor na ženu, která (neobvykle u žen) chce vědět mou minulost? Proč jsem se rozešel s bývalými ženami? Měla špatné vztahy, nenašla toho pravého a chce delší dobu na poznávání, aby se ujistila, že jsem ten pravý. Povídá, že se nedokáže chlapům otevřít a dávat najevo svou lásku dříve jak za půl roku. Vycházelo nám to měsíc, bylo to krásné. Od té doby, co jsem jí řekl, že se nechci s ní bavit o její a mé minulosti, předešlých vztazích, tak se ke mně chová jinak. Nedává mi tak city najevo, ani mě u sebe už nenechala přespat, jako dříve. Mám jí říct o své minulosti a chtít vědět i o její minulosti? Mohl byste mi prosím poradit?Přeji krásné vánoční svátky a šťastný nový rok
Dobrý den,děkuji za Vaši důvěru. Zkušenosti z předešlých vztahů často dělají potíže ve vztazích budoucích. Domnívám se tedy, že to u žen není neobvyklé, ba naopak, sám s tím mám osobní zkušenost.

Vaše partnerka dobré zkušenosti z předchozích vztahů nemá a to způsobuje její nejistotu. Pokud si člověk projde nepříjemnou zkušeností, přirozeně se pak snaží se stejným nebo podobným situacím vyhnout. Řekl bych, že se Vaše partnerka snaží zjistit co nejvíce argumentů pro to, aby sama sebe přesvědčila, že je pro ní vztah bezpečný. Z toho důvodu chce pravděpodobně zjistit Vaši minulost se ženami, protože si tak může udělat lepší obrázek o tom, zda může vašemu vztahu věřit. Zdá se tedy, že je ve vztazích velmi nejistá a potřebovala by podporu a ujištění. Další faktor je ten, že se znáte teprve měsíc. Dva lidé se poznávají třeba i rok a ona sama naznačila, že potřebuje čas.

Z toho pro Vás může plynout způsob, jak se pokusit Váš problém alespoň částečně vyřešit. Zkuste jí ukázat, že je pro Vás důležitá a že to s ní opravdu myslíte vážně. Zkusil bych se jí zeptat, proč je pro ní tak důležité vědět Vaši minulost. Je nejistá a ve Vás potřebuje mít oporu. To, že se k Vám začala chovat jinak je pravděpodobně výsledkem jakéhosi odmítnutí v podobě toho, že se s ní nechcete bavit o minulosti. Toto „odmítnutí“ může ještě přidat na nejistotě, protože se partnerka může začít domnívat, že něco tajíte. Začne se sama sebe ptát, proč to asi tajíte a to jí uvrhne do ještě větší nejistoty.

Nyní k vaší otázce. Hodně záleží na Vás. Záleží na vaší vztahové minulosti, kterou já neznám. Je totiž možné, že pokud partnerce řeknete o Vašich rozchodech, tak by jí to mohlo ještě více rozrušit. Na druhou stranu pokud nemáte co tajit a rozchody byly řekněme z důvodu neshody (nikoliv z důvodu nevěry), tak potom bych asi volil to s partnerkou sdílet. Nejprve bych se však pokusil zjistit, proč to chce partnerka, tak moc vědět. Čeho se obává? A co vlastně očekává, že uslyší a jak potom s takovou informací naloží? To, že projevíte zájem a třeba i pochopení jí může pomoci k tomu, aby začala vašemu vztahu důvěřovat. Zkuste být také trpělivý, pokud jí budete dávat najevo, že jí máte rád a dáte jí trochu času, určitě se zlepší.

Pokud bude problém přetrvávat, můžete ještě zvolit návštěvu terapie. Například u nás můžete využít jak osobní, tak Skypové služby našich párových terapeutů. Zde přikládám informace: https://koucink-psychoterapie.cz/parova-terapie/.

Přeji vše dobré do nového roku.

S pozdravem

Tomáš Novotný

 

141

Čerstvé zamilování-bezdůvodný strach, že mě partnerka opustí

/in /by
Dotaz: Dobrý den , je mi dvacet dva let, před pul rokem jsem si našel bezva partnerku, prošli jsme si už mnohým a ja vím že ji moc miluju a ona mě taky (dokazuje mi to každý den ) dva měsice bydlíme spolu a je to užasné až na to že v posledních dvou tydnech mam v hlavě negativní myšlenky a představy typu co když to nevyjde, co když mě opustí, přitom vím že nic takového nehrozí ale myšlenky se pořád vkradají do hlavy, nevim co mám dělat a nechci aby nám to pokazilo náš dlouhodobý a krásný vztah, předem děkuji za odpověd
Odpověď:

Dobrý den,

je skvělé, že jste si našel partnerku, která Vám takto sedí. Není příliš časté, aby dva lidé ve vašem věku začali společne bydlet už po půl roce. Dovolím si tvrdit, že alespoň první rok, možná i dva, jsou roky seznamování se, poznávání toho, jaký ten druhý doopravdy je. Je tedy velmi důležité rozlišovat mezi láskou a stavem zamilovanosti. Láska je stav plný emocí a vzájemné důvěry. Je vybudována na základech dlouhodobějšího vztahu, kdy se partner a partnerka navzájem znají a mohou si navzájem důvěřovat.

Zamilovanost je proces, který vede k vytvoření opravdové lásky. Je to z pravidla velmi intenzivní pocit, kteři mnozí lidé mohou zaměňovat za opravdovou lásku. Nezpochybňuji význam zamilovanosti, je velmi důležitá a bezesporu zde mohou probíhat stejné emoce, jako když se bavíme o lásce samotné. A koneckonců bez zamilovanosti by láska ani nemohla vzniknout. Rozdíl bych však viděl v intenzitě pocitů a emocí. Člověk považuje vztah za střed jeho „vesmíru“, idealizuje si partnera či partnerku a začíná plánovat budoucnost vztahu. O jakémkoliv problému či nejistotě nechce slyšet. Jelikož je vztah teprve na začátku, nemusí být ještě dostatečně vytvořená důvěra. Právě důvěra je to, co pro mě definuje rozdíl mezi zamilovaností a láskou. Vytvořit vzájemnou důvěru může trvat delší dobu.

Co tím chci říct? Domnívám se, že se právě nacházíte ve fázi zamilovanosti. Vaše strachy jsou pravděpodobně výsledkem tohoto stavu. Je dost možné, že se v ní nachází i vaše přítelkyně. Je to naprosto přírozené. Už po půl roce spolu bydlíte. To je veliký krok v jakémkoliv vztahu a často ukáže jeho sílu. Pokud jste si již, jak říkáte, prošli mnohým, je to velmi dobré znamení do budoucna. Svou přítelkyni tak milujete, že se naprosto přirozeně bojíte o to, že jí ztratíte. V zamilovanosti je strach znásoben jelikož jsou znásobeny i všechny emoce, které směrem k druhému prožíváme. Veškeré špatné myšlenky týkající se vzthau nebo naší druhé polovičky jsou zesíleny, ale my si toto zesílení nejsme schopni uvědomit. Půl roku je ve vztahu krátká doba. Pro zamilovaného je spousta pocitů nových a tak ho přirozeně začnou napadat chmurné myšlenky, protože nechce, aby to skončilo. Pochybnosti však mohou být i znamením toho, že Vám na vztahu záleží, což je ve vzthau potřeba. Proto bych se na ně nedíval jako na něco vyložené špatného.

Zkuste příjmou a uvědomit si, že podobné myšlenky jsou součástí procesu vytváření dlouhodobého vztahu. Na podobné myšlenky se dívejte jako na výsledek toho, že Vám na vztahu velmi záleží. Zkuste si o tom s přítelkyní promluvit. Ukažte jí, že Vám na vztahu velmi záleží a třeba Vám její reakce pomůže se ujistit, že je vše v pořádku. Je důležité o těchto věcech komunikovat, protože pokud pochybnosti pocházejí z něčeho konkrétního, jako například určité chování vaší přítelkyně, je důležité, aby o tom ona věděla a mohli jste to společně řešit.

S pozdravem

Tomáš Novotný

Doplnění vedoucí poradny: Pokud máte pocit, že jsou vaše myšlenky takto negativní dlouhodobé a bezdůvodné, může se jednat o nižší sebevědomí.Takové pocity tedy mohou pramenit z pocitu vlastní nedostačivosti a z toho pramění strach z opuštění. Člověk, který si zdravě a sebevědomě věří, že je plnohodnotný, takové strachy často nemívá, protože si sebe váží a má stejný pocit i z partnera.

342

Vztah s cizincem-náhlé ochladnutí

/in /by

Dotaz: Dobrý den,
Jsem s přítelem necelý rok. Je z ciziny a já jsem z Česka. Když za mnou jezdil do Čech, bylo to jiné. Mohl se přetrhnout aby mě obejmul, dal mi pusu, když jsme šli spát. Vždycky mě obejmul, dal mi pusu na dobrou noc a řekl mi že mě miluje. Bydlíme spolu dva měsíce a něco. Nechová se tak jako dříve. Já se snažím. Dělám mu snídaně do postele, neustále se ho ptám jestli něco nepotřebuje, jestli se má dobře. Kdybych já mu nepsala pokaždé první, neříkala mu že ho miluji, nedala mu pusu, neobejmula ho. Tak už pěkné dlouho bych neslyšela miluji tě, nebylo by žádné obětí atd. On ví že po něm chci jenom tyhle věci. Když si začnu sním o tomhle povídat. Vždycky se začneme hádat. Má ještě ženu. Mají spolu dům a dvě děti. Přijde mi že si s ní píše častěji než se mnou. Myslím si,že on si jenom od ni potřebuje odpočinout. Zažít něco nového. Ale až mu bude ženazase chybět tak se vrátí domu. (Tohle je jeno m moje myšlenka. Říká že ji nemiluje. Že když poznal mě poznal i lásku) S kamaradama se baví v íce než se mnou. Směje se, děla vtípky, prostě dělá zábavu. Když je se mnou, tak je divný. Přijde mi, že se nudí. Já mám pocit, že náš vztah se rozpadá. Já se snažím ze všech sil. Ale ve vztahu jsme dva lidi. Ne jenom jeden. Mohli by jste mi prosím pomoc, jak mám zachránit vztah? Dekuji za odpověď

 

Dobrý den,

děkuji za Váš dotaz. Vy sama jste si již v závěru odpověděla, já Vám to tedy jen opakuji. Ve vztahu jste dva a pokud ta energie nebude vzájemná, obávám se, že to bude neustále na jedné nebo na druhé straně pokulhávat. Vám může připadat, že se snaží přítel málo, on se naopak může ve vztahu dusit, že se snažíte moc. Já samozřejmě z jednoho dotazu nemohu soudit, zda to tak je ve vašem vztahu. Uvádím pouze příklad, nechci Vám tím naznačit, že byste mohla dělat pro vztah až příliš. To ale nezjistíme, dokud si s přítelem otevřeně nepromluvíte, o tom, jaké má představy o vývoji vašeho vztahu, jak se ve vztahu cítí, zda by chtěl něco změnit… taková témata ovšem nelze otevírat v afektu. Zkuste například po nebo při jídle, když vycítíte, že je uvolněná atmosféra. Jen poukazuji na vaši otázku cituji:”Mohli by jste mi prosím pomoc jak mám zachránit vztah?”  Ve vztahu jste dva, jak jsme se shodli. Vy sama jedině tak, že zjistíte, jaké představy o vašem vztahu do budoucna máte vy a jaké přítel. Zda se shodují, nebo zda jste objevili zásadní rozdíl. Dle mého názoru byste neměla všechen svou energii čerpat do vztahu a držet ho sama.
Lucie T.Poradna Therapia
Dodatek vedoucí poradny:Méně je někdy více. Základní chybou ve vztahu je,snažit se více,když druhý ochladá.Doporučuji si přečíst tento článek:https://psychologie.cz/hodne-holky-ve-vztahu-trpi/
62

Po týdnu vztah ukončil-chci ho zpět,ale bojím se odmítnutí

/in /by

Dotaz: Dobry den,chtĕla by jsem se vrátit k ex příteli ale bojím se jeho odpovĕdi co by na to řekl.
Byli jsme spoli asi týden a potom mi napsal sms že to mezi námi ukončí že se ve vztahu necítí dobře. Co si o tom myslite?
Dĕkuju za odpovĕd

 

Dobrý den,

píšete, že v sms uvedl, že se ve vztahu necítil dobře. Z toho lze jen těžko dělat závěry, jaký důvod ho vedl k vyhnutí se osobnímu kontaktu a vysvětlení podrobností. Zkoušela jste ho kontaktovat v jakém směru se ve vztahu necítí dobře? Zda je to z důvodu, že chce žít například “volným” životem bez přítelkyně. Nebo by měl dle jeho představ tvořit vztah s ženou jiné osobnosti?
Pokud budete připravena přijmout jakoukoli odpověď, pak bych se zeptala. Myslím tím, že se Vám například i při negativní odpovědi po určité stránce uleví, jelikož budete vědět, například že je to již uzavřené a můžete se posunout dále. Pak se zeptejte. Pokud se domníváte, že by Vás odpověď mohla psychicky příliš ranit, pak to nechte již uzavřené. Zaměřte svou pozornost jinam a dělejte věci, při kterých se cítíte dobře. Pokud byste měla zájem pohovořit si s některým z našich terapeutů, neváhejte nás kontaktovat.
Přeji Vám mnoho štěstí,
za poradnu Therapia Lucie Tourková
41

Vztah s výrazně mladším partnerem-už se neozval

/in /by

Předmět: Vzbudil ve mě lásku a odešel

Dotaz: Dobrý večer,
obracím se na Vás se svým příběhem. Jsem 34letá samoživitelka dvou dětí (10 a 12let). Žiju s nim i třetím rokem sama. Minulý měsíc jsem se v zaměstnání seznámila s mužem (22let) cizí národnosti. Jelikož na pracovišti málokdo mluví anglicky a já to štěstí mám, řešil pracovní problémy se mnou a já potom překládala vedoucímu. Po několika hodinách společné práce jsme schválně vyhledávali záminku ke komunikaci. Byl pro mne hodně zábavný, pozorný, příjemný, vzrušující a zároveň z něho čišel klid. Po pár dnech v práci skončil u mě doma. Připadala jsem si úžasně. Zajímalo ho, jak se cítím, tak nějak sám věděl, co má dělat, aby mi bylo fajn…a bylo mi víc než fajn! Druhý den jsem ho seznámila s dětmi a já si mohla říct jen wau, protože si hned padli do oka. Odpoledne bylo plné zábavy a legrace a my dospěláci se těšili na večer ve dvou. Což jsme si dávali vzájemně najevo letmými dotyky občas hodně vzrušujícími, samozřejmě v nestřeženém okamžiku. Večery pro mne byly famózní zážitky, a dny strávené s ním neuvěřitelné. Nakupování s ním nebylo shonem ale zábavou, pošťuchování a záchvaty smíchu nebraly konce. Na parkovišti jsme se ztřeštěně dohadovali, kdo bude řídit, prali se o klíčky, jak dětičky o kyblíček až se ostatní ohlíželi…Zkrátka jsme si skvěle rozuměli. I jemu zářili oči,sršel energií a nešetřil komplimenty.

 

Dokud jsem ho nepotkala, byla jsem přesvědčená o tom, že žiju jen pro děti a nikoho k sobě nepotřebuju. Po třech letech jsem se rozhodla toto změnit.Děti se na něho vždy těšily a jeho přítomnost si užívaly a mě se tím dostal dokonale pod kůži. Po pár dnech mi oznámil, že příští měsíc musí odjet domů, poněvadž ho čeká poslední semestr vysoké školy. Dal mi na výběr dvě řešení1) rozejít se hned, 2) užít si společně příjemné chvíle do jeho odjezdu, přitom mne ujišťoval, že v létě se chce vrátit a pokračovat ve vztahu i zaměstnání. Zvolila jsem druhou možnost, protože si nedokážu představit být bez něj. Loučení pro mne byl mystický zážitek, chtěla jsem bez slz a i když vše ve mně vřelo, udržela jsem se, abych mu mohla říct vše, co jsem chtěla. Předali jsme si malé dárky pro útěchu. Já mu slíbila, že na něho počkám a on mne ujistil, že mu budu chybět a že se vrátí.

Po odjezdu jsme spolu byli po telefonu asi týden. Zprávy plné vřelých citů, fotek…a po týdnu už přestal psát, jen se mi zobrazuje přečteno. Snažím se mu psát zprávy o tom, co jsem dělala celý den, jak se s dětmi máme. Vyhýbám se vyčítavým zprávám, proč neodepisuje. Přitom je pro mne důležité vědět, jak se má, jestli je v po řádku a jestli hodlá ve vztahu pokračovat. Včerejší zprávy už ani nečetl..

V tuto chvíli nevím, kudy kam. Děti o mém trápení ještě nevědí. Nechci se smířit s tím, že to skončilo. Bylo to vše tak opravdové a přesně to, co jsem potřebovala a stále potřebuju.
Další věc, která mě trápí je to, že jsem po zážitcích s ním zjistila, nechci být sama. Ale děsí mne představa, že bych každou chvíli měla dětem představovat někoho nového. Tento uzavřený kruh mě moc trápí…

Mám doufat, že se vrátí? To by mi muselo být 20…Budu ráda, za Vaši reakci, jak vidíte mou situaci očima odborníka.

Vaše B.

Odpověď z naší poradny:

Dobrý den,

 

děkujeme Vám, za Váš příběh. Zmiňovala jste, že jste byla přesvědčená, žít jen pro své děti a tím co jste prožila, jste dospěla k tomu, že nechcete být sama. Dle mého názoru, je právě tohle ta nejlepší zkušenost, kterou jste si z toho setkání odnesla. Muž, který se neočekávaně objevil, Vám ukázal, že nemusíte být celá pro děti. To bych si z příběhu odnesla já. Ty dveře, které jste případnému novému seznámení zavřela a pak náhle, neočekávaně otevřela, ať zůstanou již  otevřené. Nepíši o tom, že musíte prvního muže, kterého potkáte pozvat na rande a zkusit štěstí. Jde o to, abyste se nové známosti nebránila.

 

Udělejte si radost a pečujte také hezky o sebe nejen o své děti. Naučte se najít si chvilku pro sebe, relaxovat. Tak abyste se cítila dobře. Sebeláska! Chápu Vaše obavy, jak píšete z uzavřeného kruhu. Dle mého názoru lze tento kruh alespoň částečně eliminovat, pokud nejdříve s novou známostí strávíte nějaký čas, vzájemně se více poznáte a pak, když budete cítit, že Váš vzájemný vztah funguje, výhledově si přestavujete společné fungování a ta energie tam proudí…  Pak bych jej seznámila s dětmi.

 

Netrapte se tím, zda se vrátí, či ne. Ten muž Vám ukázal novou cestu, po které se nyní můžete vydat a zda to bude s ním, či s jiným mužem, to záleží také na Vás, jak se rozhodnete. Zda chcete čekat?  Nebo být připravená seznámit se? Dát prostor novému vztahu, novým zážitkům..

Přeji Vám mnoho štěstí,

za poradnu Therapia Lucie T.

 

 

 

 

84