Příspěvky

Je toho na mě moc

Dotaz:

Dobrý den,

potřebovala bych probrat a nějak ucelit, co se mi stalo za krátký čas v poslední době. Je toho na mě nějak moc. Vnitřně mě to užírá a myslím si, že dvakrát jsem prožila i úzkost.

Celkově už jsem z toho unavená a nic se mi nechce.

Umřel mi taťka, skrz toho jsem se rozešla s dlouholetým přítelem, se kterým mám syna. S bývalým přítelem to je jako na houpačce, jednou souhlasí s podmínkami ohledně syna a potom zase obrátí.

Moc nepiju, ale když se více opiju, mám v sobě blok a musím psát nebo volat jednomu chlapovi, do kterého jsem byla zamilovaná. Ale ten si teď žije už jiný život.

Do toho měním práci a bydlím u mamky s bráchou na přechodnou dobu. Skrz to, co se teď děje ve světě, nevím, kdy se uskuteční, že půjdeme se synem do svého. A už v tom všem mám takový guláš, že nevím jak žít dál.

A teď bych asi potřebovala, abyste mi dávali nějaké konkrétní otázky.

Díky za případnou spolupráci.

 

Odpověď:

Dobrý den,

děkuji za důvěru, se kterou jste na naši poradnu obrátila. Zdá se, že je toho na vás v tomto období až příliš a je pro vás těžké se v tom všem nějak zorientovat a najít. Je naprosto pochopitelné, že vlivem všech změn a nejistot, které se ve vašem životě objevily, se dostavily i pocity úzkosti, o kterých se zmiňujete, stejně tak i únava a nechuť cokoli dál dělat.

Podle vašeho dotazu jste ztratila dvě důležité mužské figury ve vašem životě: vašeho otce a dlouhodobého partnera. Chápu, že pro vás není zrovna jednoduché se s tím vyrovnat, zvlášť když se vše seběhlo ve stejném časovém období. Možná to také může být jeden z důvodů, proč se ve stavu opilosti snažíte kontaktovat muže, do kterého jste byla zamilovaná. Spolu s odchodem partnera i otce odešly z vašeho života i další aspekty. Co jste s otcem a partnerem nejvíce ztratila? Pocit jistoty, bezpečí či lásky?

Potíže s domluvou na péči o syna mohou být pro vás výrazným stresovým faktorem. Zvažovala jste řešení těchto neshod právní cestou? Mohlo by to pro vás všechny být velmi užitečné. Změna pracoviště i nejistota ohledně budoucího bydlení jsou další stresové faktory, které výrazně ovlivňují váš život. Kombinace všech nepříjemných událostí, se kterými se teď v životě potýkáte, vám může nejenom ubrat chuť do života a radost z něj, ale také se může jednat o spouštěče úzkostných stavů, o kterých jste se zmiňovala.

Na čem z toho, co vás tíží, byste chtěla pracovat jako první?

Co byste potřebovala vyřešit nejdříve, abyste získala, alespoň trochu pocit pevné základny v životě?

Co by Vám mohlo, abyste neměla jen pocit, že čekáte, jak to všechno dopadne, ale že můžete již nyní aktivně jednat?

Možná by pro vás mohlo být přínosné zamyslet se nad tím, co zrovna teď v životě postrádáte nejvíce. Mezi základní “kameny života” patří RODINA, ZÁJMY, PRÁCE, PENÍZE, PARTNER, PŘÁTELÉ, DOMOV.

Co z toho teď u vás funguje?

Co z toho byte potřebovala vystavět jako první a můžete s tím již teď začít?

Dobu karantény můžete brát jako období, kdy se můžete v klidu rozmyslet nad další cestou vašeho života. Nyní u Vás jasně končí jedno staré období a vstupujete do další etapy.

Máte tedy možnost si všechno přenastavit. Zkuste se ještě sama zamyslet nad tím, čím to je, že se to muselo zbourat. Co máte nyní udělat jinak?

Celkově se mi zdá, že byste ve vaší životní situaci potřebovala dlouhodobou podporu.  Rozhodně nemusíte vše zvládnout sama. Máte nějakou blízkou přítelkyni, které byste se mohla svěřit o tom, co se vám momentálně děje? Někdy si sdílení svého trápení s někým, komu důvěřujete, může velmi ulehčit život.  Každopádně bych vám doporučila vyhledat pomoc a podporu psychoterapeuta, se kterým si můžete pohovořit o všem, co vás v životě potkalo. Citlivý a chápavý přístup a zároveň bezpečné prostředí, které se při spolupráci vytvoří, by mohli velmi pomoci také v boji s úzkostmi. Úzkostné stavy nemají tendenci mizet sami od sebe. A už vůbec ne, pokud je ve vašem životě tolik stresových faktorů. Můžete se také svěřit do péče některého s terapeutů naší poradny, či využít možnost Skype konzultací.

Přeji vám hodně štěstí.

Lucie

Život mi předhazuje jen samé překážky a já už nevím, jak dál

Dotaz:

Dobrý den,
už si nevím rady. Už několik let se na mě hrne jedna špatná zpráva za druhou a již to nezpracovávám. Potřebovala bych poradit či pomoc, abych se v roce 2020 odrazila k něčemu lepšímu. Především v zaměstnání. Mám praxi ve finančním sektoru. Avšak po několika pokusech nejsem schopna psychicky tuto práci dělat. Naposled jsem byla nucena tuto práci opustit letos.

Nyní dělám v továrně na automobily. Ale je to fyzicky náročná práce a cítím tam veliké bolesti. Je mi přes 45 let, jsem rozvedená a mám 2 syny. Jeden již žije ve svém a mimo město. Mladší studuje na střední škole a chodí na brigády.
Všechno začalo asi před 9 lety. Mého manžela odvezla záchranka do nemocnice a našli mu na mozku nádor. Po operaci zůstal na vozíku s ochrnutím celé pravé části těla. Zároveň byl mentálně postižen a nebyl schopen si dojít ani na WC apod. problémy. Snažila jsem se 2 roky v paneláku v bytě 2+1 i se syny vše zvládnout. Zároveň jsem byla nucena něco vydělávat.

Tchyně mě začala ze všeho vinit a nepomáhala mi. Manžel to však nezvládal psychicky a začal napadat i syny. Začali jsme se hodně hádat a tak se manžel vrátil k své matce. Tam vydržel asi rok. Pak ho odvezli do ústavu, kde je dodnes. Jelikož mě začal pronásledovat, tak jsem podala žádost o rozvod. Synové se odmítali s otcem stýkat a začal problém s alimenty. Do dneška se neviděli. Ani mu nezvedají telefon. Otec je pro ně zlý člověk.

Během tohoto období, které trvalo skoro rok, jsem měla autonehodu a umřel mi otec. Od této doby jsem začala mít problémy se spaním. V práci jsem neměla čas se pořádně najíst. Dělala jsem většinou 11 hodin denně. Jelikož jsem byla na děti sama a potřebovala peníze. Začala jsem cítit velikou únavu. Přestala mě práce těšit a začala jsem být na zákazníky nevrlá. Bála jsem se komunikace, protože jsem cítila vyčerpanost. Vedoucí si tohoto všimli a dostala jsem pokárání. Doma jsem probrečela několik nocí.

Loni na jaře mi matka, která bydlela jinde než já, řekla, že má rakovinu po celém těle. Půl roku jsem za ní jezdila, ale na podzim zemřela. Už jsem to nedávala.

Nejedla jsem, nechutnalo mi a málo spala. To trvá dodnes. Při nástupu do nové práce jsem u lékaře zjistila, že jsem zhubla přes 20 kilo. Nijak jsem se o to nesnažila. Prostě mi nechutná a je mi po větší porci jídla zle. Budím se ve 4 a mám divoké sny. Usínám s pláčem. Prostě život na nic.

Honí se mi hlavou myšlenky, zda má můj život cenu. Těžko to vytlačuji s hlavy. Jsem sama bez chlapa, rodiny a děti mají svůj život /slečny, práci/. Většinu dní trávím sama a bojím se sama sebe.

Nedokážu si sama poradit. Děkuji za odpověď.

Odpověď:

Dobrý den,

děkuji za vaši důvěru. Nenacházíte se v jednoduché situaci. Rozumím tomu, že můžete cítit, že už je toho na vás tolik, že to přestáváte zvládat a dokonce z toho i ztrácíte chuť žít. Chtěla bych vás však podpořit v tom, ať nepropadáte pocitu bezmoci, přestože v tuhle chvíli můžete cítit, že už nic nemá smysl.

Píšete, že si nedokážete sama poradit, myslím, že to je skvělý první krok k tomu, aby se věci mohly pohnout. Přiznat si, že potřebuji pomoct a umět si o ni v těžkých chvílích říct, vyžaduje často mnohem více odvahy než si myslet, že všechno můžu zvládnout sama. Cítím, že pravidelné docházení na psychoterapii, by pro vás mohlo být tou nejvhodnější cestou k tomu, abyste mohla znovu přijít v bezpečném prostředí do kontaktu sama se sebou a dovolit si svobodně prožít své emoce.

Z vašeho popisu vnímám, že jste přes všechny ty těžkosti úplně upozadila sama sebe. Tím, že živíte rodinu a řešíte velké starosti kolem sebe, možná utíkáte od toho, co vaše duše cítí a potřebuje. V takových situacích se naše duše často začíná hlásit o slovo, a pokud ji stále přehlížíme, začne používat všechny možné prostředky k tomu, aby nám dala najevo, že se od sebe vzdalujeme. Pokud se své emoce snažíme potlačit na psychické úrovni, objeví se na rovině fyzické, tedy v podobě nějaké nemoci, jenž se nás snaží donutit k tomu, abychom se konečně zastavili a začali léčit svá zranění. Až díky tomu, že se na své bolesti podíváme zblízka a dovolíme si je prožít, se můžeme posunout dál.

Tvrdíte, že se vám zdají špatné sny. Říká se, že sny jsou branou k našemu nevědomí. Ve snech se nám objevují věci, které na vědomé úrovni potlačíme nebo je nezpracujeme. Sny jsou velmi cenné právě z důvodu, že nad nimi nemáme kontrolu, pomáhají nám tak prožít těžké věci jinou cestou. Chápu, že v bdělém stavu můžete cítit potřebu mít svou psychiku pod kontrolou, abyste mohla zvládat každodenní povinnosti, ovšem je velmi důležité, abyste průběžně mohla upouštět pocity, které ve vás jsou nahromaděné, jinak budete cítit velkou vyčerpanost. 

Co se týče vašeho strachu k sobě sama, zkusila bych si položit otázku, čeho se vlastně bojíte? Uvědomění si svých strachů pro vás může být zdrojem podstatných informací, s kterými se dá pracovat dál. Často se lidé bojí být se sebou, protože tím čelí svému stínu, vlastní temnotě. Začínají napovrch vylézat myšlenky a pocity, které se nám nelíbí a chceme je zahnat. Chci vás ujistit v tom, že jde o přirozenou součást procesu léčení. Světlo neexistuje bez stínu, a každý člověk má tyto dvě polarity v sobě. A teprve když dostaneme temné věci na světlo, tak je můžeme přijmout. Netvrdím, že je to jednoduché, ale není to nemožné. Taky si lze dát tolik času a prostoru, kolik potřebujete, odkrývat věci postupně jednu po druhé. Poradce nebo psychoterapeut vám může proto být skvělým průvodcem.

V současnosti se vás hodně dotýká téma smrti, což může být pro psychiku opravdu nápor. Toto téma si zaslouží velkou pozornost i v terapii, protože může být zdrojem velké části vašich problémů. Moc vám přeji, abyste zvládla překonat své tíživé stavy a začala konečně žít spokojený život. Nebojte se, máte to ve svých rukou. Stačí tomu jít naproti a mít sebe až na prvním místě. Věřím, že to zvládnete. Pokud se obrátíte na naši poradnu, budeme moc rádi.

Mějte se hezky,

Klára