Příspěvky

Tatínek nejeví zájem o malou dceru

Tatínek nejeví zájem o malou dceru

Dobry den.
Jsem sama s dcerou 2,5 roku. Její tatínek s ní kontakt spíš nevyhledává raději se odstěhoval do jiného města. Vidí se cca 1x za 2 měsíce na cca 2 hodiny. Nevím jak jí začít říkat a vysvětlovat že to tak prostě je, že tatínek nema zájem o to víc se vídat. Už se začíná ptát a otázky kde je tatínek ..?a začíná sledovat ostatní děti které tatínka mají…Je mi líto že o svého tatínka přichází. Děkuji za radu.

Tatínek nejeví zájem o malou dceru

Dobrý den,

je mi líto, v jaké situaci se již dlouhou dobu nacházíte. Musí to pro Vás být obzvlášť těžké. Sama víte, že rodiče pro své děti chtějí vždy to nejlepší a právě to, Vás dostává opravdu do těžké situace. Z dotazu mi není jasné kolik let je Vaší dceři, ale zkusím si představit v jakém je asi věku. Je smutné, když jeden z rodičů neprojevuje zájem o své dítě, nicméně jsem toho názoru, že vy nejste tím, kdo je za to zodpovědný. Neberte na sebe zodpovědnost za to, že otec Vaší dcery nemá zájem o kontakt s ní. Nevím, co je důvodem tak malého zájmu o ni, ale nevylučovala bych možné pocity strachu, že se dcera začne ptát, proč tam pro ni není. Důvodů ale může být mnohem více, ty ale znáte jen vy a on.

Ve chvílích, kdy se dítě začne ptát po jednom z rodičů, je nejlepší říci dítěti pravdu. Samozřejmě úměrně jeho věku. Mluvte s ní o tom, nevymýšlejte si pohádky. Formulujte odpověď neutrálně. Dítě nesmí mít pocit, že je tím, kdo může za to, že ho tatínek nechce vídat, nebo mít dokonce strach, že ho nemá rád. Neházejte špínu na jejího otce, i když vás to třeba bude stát úsilí. Někdy si musíme něco takové odpustit.

Tatínek nejeví zájem o malou dceru

Jedna z možností je ta, že kontaktujete jejího otce, protože abyste mohla své dceři říci pravdu, musíte ji znát. Zjistěte, jak o tom přemýšlí, zda má v budoucnosti zájem o svou dceru, co je jeho cílem? Chce ji vůbec ještě vídat, nebo chce kontakt s ní úplně omezit? Na základě toho poté můžete formulovat věty, které řeknete své dceři. Je důležité ujistit Vaši dceru, že si s vámi o tom může kdykoli promluvit, že jste tam pro ni. Pokud si i tak nejste jistá v tom, jak se svou dcerou o tom mluvit, zkuste se obrátit na dětského psychologa nebo naše terapeuty.

I takovéto pravdy, které nás mohou občas zabolet, lze říci citlivě a společně s ujištěním matky, nebo otce, dají dítěti pocity bezpečí, lásky a jistoty, které potřebují.

Doufám, že Vám má odpověď pomohla.
Oceňuji Váš veliký zájem o to, abyste dokázala se svou dcerou o tomto tématu mluvit citlivě. Jste skvělá máma. Přeji Vám mnoho sil.
S pozdravem
Lucie

Problémy ve vztahu -  Na dovolené jsem se zamilovala do mladšího muže

Žárlím! Jako nová přítelkyně jsem ve vztahu vždy ta druhá-až po dítěti a exmanželce partnera

Dotaz: Dobry vecer,

mám dotaz ohledne meho pritele a jeho expřítelkyně, se kterou má tříletou holčičku. Jsme spolu uz rok, ale stále mám pocit, ze jsem ta druhá. Chápu že přítel svou dceru miluje, ale nesnáším jeho ex. Je to přes rok, co spolu nejsou a ona je stále v centru dění jeho rodiny. Vsichni ji tam mají rádi, výdají se s ní atd. Já mám pocit, ze nejsem součásti jeho rodiny. Moc se mnou nic neřeší. Jeho rodinu,malou a tak. Jsem mladá a pritel je jen o šest let starši. Miluju ho a on me asi také, ale vída se se svou bývalou. Chápu že kvuli malé, ale řeší spolu i jeho rodinu, mám pocit jako bych byla na druhé koleji. Byly spolu po dlouhé době na kávě. Přítel, když se vrátil byl vysmátý. Pak si spolu jeste psali, jak bylo super se po dlouhé době normálně bavit a že to zopakují. Žárlím. Jasně že žárlím…pořád mám pocit, ze by meli být spolu. Ona má také přítele, ale preci jen spolu byli asi 6let. Vůbbec nevím, co mám dělat, jestli se dál snažit a nebo se na to vykašlat. Hezky vecer. TA  DRUHÁ?

Žárlím! Jako nová přítelkyně jsem ve vztahu vždy ta druhá-až po dítěti a exmanželce partnera

Dobrý den,

chápu, že je pro vás obtížné, smířit se s tím, že je váš přítel v kontaktu s bývalou přítelkyní. Vám ale nezbude, než to přijmout a vyjít mu vstříc. Pokud na ni budete žárlit, dohadovat se s ním kvůli ní, nebo mu dokonce bránit v kontaktu, budete oslabovat pouze svou pozici. Pokud přítel uvidí, že má chápavou přítelkyni, která mu vyjde vstříc, snadněji si získáte jeho důvěru, aby s vámi řešil veškeré věci a tedy i ty okolo dcery. Doporučuji smířit se sama v sobě s tím, že se z nějakého důvodu rozešli, oni ten důvod vědí a možná by se k sobě kvůli tomu už ani nevrátili. Zkuste si s přítelem promluvit, jak vidí váš vztah a zda vás má natolik rád, abyste byla součástí i jeho rodiny. Sdělte mu, co vás mrzí a proč máte pocit, že nejste úplně přijata do jeho soukromí. Promluvte si a sdělte mu také, že byste byla ráda součástí, aby věděl, že se na vás může spolehnout i s věcmi okolo dcery. Pokud se vám podaří s přítelem nastavit důvěru, budete si bližší a bližší, nebude pak mít potřebu s bývalou přítelkyní řešit svou rodinu, jelikož ji bude řešit s vámi. Doporučuji, abyste o ni nemluvila ve zlém, ani kdyby ji on sám například pomlouval, spíše naslouchejte, ale nevyjadřujte se o ni ve zlém, to samé platí i u jeho rodiny. Postupem času, jak oba budou žít vlastní život, tak i potřeba vídat se s rodinou bývalého přítele opadne a její místo tak u nich postupně vymizí. Vzhledem k tomu, že mají dceru, budou již pravděpodobně celý život v kontaktu a tak nezbude, než se smířit s tím, že o ní bude sem tam vždy zmínka, nebo vás k ní může i někdo přirovnat. Přijměte to s úsměvem, neberte si to osobně. Samozřejmě může nastat i to, že se k sobě vrátí, ale tomu opravdu nezabráníte zákazy, žárlivostí a nenávistí. Pokud chcete o svého přítele bojovat a mít příjemný vztah, doporučuji jako nejvhodnější možnost, aby přítel viděl, že má doma sebevědomou, chápavou přítelkyni, která mu rozumí. Na druhou stranu, pokud mu tohle vše dáte, promluvíte si a on ani po delším čase s vámi nebude řešit zásadní věci a vy si budete připadat, jako že žije dvojí život, nebojte se mu dát ultimátum. Myslete také na sebe, ve vztahu nemůže dávat jen jeden, aby byla harmonie, musí to být vyvážené. Nebojte se říct ne a nastavte si hranice. Nevzdávejte se ani svých zájmů, koníčků, dělejte věci, které vás baví. Pokud byste cítila potřebu pomoci, můžete se obrátit na naší poradnu, rádi vám pomůžeme.

Děkujeme za vaši důvěru,

Lucie, za poradnu Therapia

Doplnění vedoucí poradny:

Žárlím! Jako nová přítelkyně jsem ve vztahu vždy ta druhá-až po dítěti a exmanželce partnera

Dobrý den, jelikož naše vztahy a emoce v nich nejsou náhodné, zamyslete se nad tím, jestli jste již v životě (v dětství nebo ve škole) nezažila pozici té druhé. Život má tendence nám nabízet stále stejné emoční situace, které nás dříve ranily, abychom je tentokrát „opravily“ a zachovaly se jinak.Lucie vám správně radí chovat se sebevědomě,to je důležité. Myslete také více na důvody proč se rozešli a proč je s vámi nežli na to, proč by měli být spolu. Také myšlenky vás pak přesně dostávají do pozice té druhé. V čem máte jistě pravdu je to, že pokud váš přítel s vámi nehovoří o důležitých věcech,můžete si připadat odstračena. Je také důležité, aby vás představil oficiálně v rodině jako novou partnerku a také vás představil jeho bývalé ženě. Pak budete působit jako pár.

Doporučení na knihy podporující přirozený porod-jak jít k porodu beze strachu?

Doporučení na knihy podporující přirozený porod-jak jít k porodu beze strachu?

Vzhledem k většímu množství online dotazů na téma strachu z porodů bychom vám rádi doporučili knihy, které se zaměřují na strach z porodu a které pomohly našem klientkám. Mnoho žen se stále spoléhá pouze na lékaře, kteří ale zrovna s duší těhotné ženy pracují minimálně. Nemají na to čas a hlavně, specializují se na komplikované porody a není se pak co divit, když v každém malém mnohdy i nepodstatném vybočení u ženy v těhotenství nebo při porodu vidí rizika, která ženu vyděsí, přestože pak mnohdy vůbec nenastanou. Určitě existují objektivní rizika,která někdy i nastanou a pak je potřeba lékařů a jejich zásahů. Rádi bychom ale připomněli, že existuje i psychika,která je poměrně snadno naprogramovatelná, pokud se cítíme oslabeni. Jednoduše, pokud se tedy budeme dlouhodobě  a hluboce něčeho obávat a lékař nás v našem strachu ještě hodně podpoří, může se nastartovat proces, který by bez toho ani nenastal. Již z různých výzkumů a dotazníků je patrno,že pokud žena před porodem tráví zbytečně mnoho času v nemocnici, zvyšuje se stres a tím mohou nastat i různá rizika u porodu.

Tři knihy,které doporučujeme slouží ženě k tomu, aby se před porodem „naprogramovala“, nastavila na bezproblémový porod a odbourala tak rizika, která by nastala pouze z důvodu vnitřního strachu,který může být právě u porodu kontraproduktivní.

Doporučení na knihy podporující přirozený porod-jak jít k porodu beze strachu?

První knihu, kterou doporučeme je Nová doba porodní od Vlastimila Marka,vrací se kořenům přirozeného porodu. Dokáže úžasně nastavit myšlenku,že porod je pudová záležitost, která je ženám přirozená a její tělo je na něj připraveno.Vrací se k příkladům žen,které neměly dostatečné vdělání ani možnosti výběru a prostě je ani nenapadlo,že by měly mít z porodu strach a tak bezpotíží a téměř bezbolestně rodily.Kniha se také vrací do historie porodu a připomíná,kdy vznikl strach z porodů.Tedy do přelomu vyhnání bab porodních a nástupu církve a lékařů, kteří porody považovali za nečisté a ženy za nemravné.Připomeňme také, že i potraty byly v té době zcela běžné.Když žena potratila bralo se to jako běžná záležitost, kdy poté otěhotněla znovu. V dnešní době efektivity a tendenci, že musí být vždy vše funkční, se potraty začaly brát jako obrovské riziko znovu otěhotnět. Ženy už se pak obávají, že potratí znovu apod.Psychika začíná pracovat naplno. S tím tato kniha pracuje a pomohla mnohým našem klientkám prožít krátký a hezký porod.

Připojujeme ještě dvě knihy a to Orgasmický porod-Davisová a Bonarová od a Hypnoporod-Monganová,které jsou napsány v podoném duchu.Tedy, že porod může být hezký, bezbolestný nebo téměř bezbolestný,když předtím odbouráme strach!

Doporučení na knihy podporující přirozený porod-jak jít k porodu beze strachu?

 

Po potratu mě rodina obviňovala

Po potratu mě rodina obviňovala

Do taz:

Dobrý den,
připadám si v koncích. Před rokem a půl jsem poprvé otěhotněla, s partnerem jsme se na malé hrozně moc těšili, bohužel, z důvodu závažné infekce, která se dosud nepodařila objasnit, jsem ke konci těhotenství potratila. Byl to opravdu traumatický zážitek. Od té doby jsem měla pocit, že mi to nejen partner ale i má vlastní rodina dává za vinu. Lékaři mě ubezpečovali, že za nic nemůžu, nic jsem nezavinila.  Vážně si ani sama nejsem ničeho vědoma. Rodina se ke mě pak na Vánoce a jiných sešlostech chovala protivně, pomáhala jsem s péčí o nemocné prarodiče, byla jsem v podstatě jen za služku. Když jsem si chtěla s rodiči popovídat o tom, co se mi stalo, jen se prostě vykecat, což mi pomáhalo, než to v sobě dusit, bylo jim to protivné a jen mi řekli, ať si najdu psychiatra nebo se jdu někam hospitalizovat, že je to defakto obtětuje…Má babička mi zas dávala najevo, že jsem méněcenná..Což mi rozhodně nepomáhalo, a začala se rozplývat nad sestřenicí, které se narodil o miminko a všichni mi vyčítali, že jsem pouze pogratulovala a nedokázala se na čerstvé mládě podívat. Nedovedla jsem to, bylo to čerstvé, byly jsme těhotné ve stejné době, s tím rozdílem, že ona mimino donosila. Utápěla jsem se v depresích. Partner ze mě taky nebyl nadšený, moc velkou oporou mi tehdy nebyl, to se zlepšilo až po pár měsících. Zkrátka cítila jsem se hrozně bezradně, nevěděla jsem, co se životem. V práci jsem vždy měla fajn kolektiv, ale když jsem se opět po potratu vrátila do práce, kolegyně se mi vyhýbaly a taky se ke mě nechovaly zrovna mile. Práci jsem změnila. Bylo to pak lepší alespoň v této sféře. Nicméně, už jsem dva měsíce znova těhotná, okamžitě jsem šla na pracovní neschopnost, má lékařka mě automaticky dala na rizikové těhotenství kvůli minulému zážitku. Snažím se nenervovat, být v klidu, samozřejmě, že mám strach, aby se to celé neopakovalo, ale snažím se příliš nestresovat a v rámci možností to zvládat. Ale jsou Vánoce, partner má rodinu hrozně daleko, nutí mě tam jet, já se na to ale necítím, navíc se mi nechce absolvovat cesta čtyři hodiny autem, dále mi zemřeli prarodiče a i když to zní sobecky, snažím se ten smutek vytěsnit….Ale rodiče jsou na mě sprostí, že si nechci vzít do péče jej ich tři kočky, mám je ráda, nechci aby skončily někde v útulku, ale proč si je mám brát všechny já? Samozřejmě na to mi řekli, že práci s miminem stejně mít nebudu, že beztak ho zas nedonosím. Vážně milé…….Podotýkám, že naše vztahy byly vždy kostrbaté, raději mi řekli, ať se jdu léčit než aby si vyslechli, co mě trápí, i když se jednalo jen o běžné problémy v dospívání. Tak jsem udělala to, že jsem si jednoduše vypla mobil, a soustředím se jen na sebe a to malé. Přítel odjel naštvaně za příbuzn ými, já jsem doma sama, ale je mi tak asi nejlíp. Poradili b yste mi, jak do budoucna až tu bude malé? Já věřím, že ho donosím a zdravé. Jak se těmto stresům a tlaku v rodině ubránit? Už teď mám zas výčitky, že jsem se odpojila, ale hrozně mě deptali , byla to manipulace a já se nechci teď trápit. Děkuji moc.

Po potratu mě rodina obviňovala

Odpověď:

Dobrý den,

děkujeme Vám za důvěru k naší poradně. Pokud Vás kontakt s rodinou momentálně stresuje, nebojte se říci ne. Tak jak Vám oni kriticky říkají co si myslí, máte i vy možnost vyjádřit se, jak to cítíte a co byste chtěla. Nedoporučuji v afektu, slova by vás mohla později mrzet. Pokud kočky nechcete, tak se nenechte do něčeho natlačit. Můžete například rodičům pomoci sehnat nový majitele, přes inzerát, poptat se mezi známými, ale jistě bych se nepouštěla do něčeho, co sama nechcete. Pokud na sebě momentálně pociťujete zvýšený tlak, nebojte se to pojmenovat, pokud máte strach, jistě byste se s tím měla někomu svěřit, abyste se sama se sebou ve svých myšlenkách nepřála s tím, že myslíte pozitivně a do toho vám tam sem tam skočí nějaká negativní myšlenka, která by vás mohla stresovat. Pokud ve svém okolí necítíte, že by byla osoba, které byste se chtěla svěřit, doporučuji terapii. Terapeut z naší, doufám že popřípadě i z jiné poradny s vámi bude o všem komunikovat, můžete se mu se vším svěřit

Naučte se ty negativní řeči vypouštěť, zaměřte se teď opravdu jen na sebe. Relaxujte, čtěte příjemné knihy a články, inspiraci naleznete také na našich fb. Stránkách. A webu. Tak, abyste si to těhotenství podle možností užila. Snažte se přehnaně se nekontrolovat, samozřejmě podle doporučení lékařů. S partnerem si promluvte, on nemusí být ve stresu, bere to jak to je a nemá třeba ani pocit, že by vás něco trápilo. Zkuste mu vysvětlit co a proč vás stresuje a jak by vám mohl pomoci. Abyste utužovali vztah a nedocházelo mezi vámi k rozporům.

 

 

Po potratu mě rodina obviňovalaJak jste psala v závěru, že jste se odpojila od rodiny a měla jste výčitky, rozhodně nemějte, pokud necítíte podporu a kontakt je teď pro vás spíše kontraindikace, tak se mu s klidným svědomím vyhněte. Až sama bude chtít, minimálně na té úrovni vztahu s rodinou opět navážete a někdy odloučení dokonce i prospívá.

Na doporučení naší vedoucí poradny Mgr. Terezy Zahrádkové zasílám inspiraci pro četbu. Zasílám knihy s kterými má ona sama dobrou zkušenost. Snad i vám knihy pomohou navodit klidné a příjemné těhotenství.

Nová doba porodní – Vlastimil Marek, nebo Hypnoporod Marie F. Monganova, Orgasmicky porod Davisova Elizabeth. Vše o tom, jak se nebát těhotenství ani porodu.

 Dále přikládám kontakt na naši poradnu, kdybyste se rozhodla,  využít pomoci některého z našich terapeutů

http://koucink-psychoterapie.cz/o-nas-therapia/

Přeji Vám mnoho šťastných chvil v těhotenství,

Za poradnu Therapia Bc. Lucie Tourková

Strach po porodu - strach,že se pozvracím nebo omdlím mezi lidmi

Strach po porodu – strach,že se pozvracím nebo omdlím mezi lidmi

Dotaz:

Dobry den..trapi me muj zdravotni stav..ktery podle lekaru je dobry,takze na vine je nejspis psychika..jsem 1,5 let po porodu a nikdy predtim jsem to nemela nebo aspon o tom v take more nevim..jsem totalne bez nalady,energie,nic me nebavi mam s manzelem strach jezdit uz i nakupovat,na vylety a nebo i k rodicum..co se tyce jidla to je taky katastrofa zhubla jsem a jim jak vrabec mam strach ze mi bude spatne a budu zvracet :(..dp vseho se musim nutit,kdyz mam nekde jed nakonec to dopadne tak ze treba ani nejedu..je mi toto neprijemne a nechci na to uzuvat antidepresiva aby mi bylo jeste hur kvuli vedlejsim ucinkum..trpim i na premestruacni syndrom pred menstruaci jsem totalne vystavena a unavena ,nechutenstvi atd a to uzivam HA..ktera mi nikdy nevadila..prosim jak z toho ven a konecne zit a nebat se porad neceho ze budu zvracet a unavena a ze nekde omdlim a takive stavy 🙁

Strach po porodu - strach,že se pozvracím nebo omdlím mezi lidmi

Odpověď:

Dobrý den, děkujeme za důvěru a zaslání vašeho dotazu. Z obsahu vašeho dotazu pro mne plyne, že nejspíše trpíte úzkostí, kterou nazýváme agorafobie – strach opouštět domov z různých důvodů, pocity omezení v životě kvůli svým strachům apod. V každém případě se jedná o úzkost, která vás nyní zbytečně omezuje a zcela chápu, že byste se jí ráda zbavila.

Úzkost je vždy potlačená emoce, často se jedná právě o ty negativní -smutek, vztek, strach. Úzkost není náš nepřítel, mozek si ji vždy vytvoří, aby se „ochránil“ před nějkaými pocity nebo situacemi, které by pro naše nevědomí byly ještě více nepříjemné. Může se  jednat třeba o situace, kdy v životě potřebujeme udělat změnu, ale bojíme se jí a tak nám „raději“mozek vytvoří úzkost, kterou se pak zabýváme místo toho, abychom dělali pro nás důležité kroky. Teď však mluvím spíše obecně, protože neznám plně váš příběh.
Co se týče vaší úzkosti. Zkuste zapátrat odkud plyne. Chtěla byste nyní udělat nějakou změnu, které se bojíte? Pamatujete si chvíli, kdy úzkost vznikla?(toto nemusí být přesné vodítko, vzhledem k tomu, že většinou dojde nejdříve k nevědomému potlačení našich nepříjemných emocí a úzkost tak vznikne ve chvíli, se kterou se nám již nic nepojí-vznikle až následně třeba několik dní až měsíců po potlačení emocí).
Dále se dá pracovat přímo s úzkostí samotnou.Když se bojíte, že se pozvracíte nebo omdlíte, co by se stalo potom?Co by na tom bylo tak hrozného…příklad odpovědi – nemohla bych se postarat o dítě, zůstalo by někde samo, ohrozila bych ho nebo lidé by mě vnímali jako slabou, co by si o mě druzí mysleli apod.
Zkuste také propátrat všechny vaše životní oblasti-co se po porodu změnilo.Jste spokojená s vaším partnerem? Jak se cítíte sama se sebou-př.cítím se na mateřské opuštěná apod.Staly se kromě porodu u vás nějaké další životní změny?
Strach po porodu - strach,že se pozvracím nebo omdlím mezi lidmiZkuste si na tyto otázky sama odpověd, už porozumění sama sobě mnohdy pomůže k uvolnění potlačených emocí a tím se i nemoc-úzkost může uvolnit.
Nejvíce bych vám však doporučila zaplatit si pár sezení v poradně, kdy vás terapeut nebo poradce sám navede. Někdy je pro lidi těžké, aby sami rozklíčovali vzniklou úzkost. Doporučila bych vám věnovat si pár hodin pro sebe spolu s poradcem a zbytečně se netrápit.
V naší poradně nabízíme i sezení přes Skype.Já osobně bych vám nejvíce doporučila poradkyni a koučku Hanku Lustikovou, která pracuje se speciální metodu, kdy se dostane otázkami právě do vašeho nevědomí, kde se mohou skrývat vaše potlačené potřeby a emoce.Pokud byste chtěla pracovat s terapeutkou, přes Skype u nás pracuje např.Kateřina Vašíčková,která je také moc šikovná.
Ještě doplňuji pro  více informací článek:

https://psychologie.cz/uzkost-neni-nepritel/

Doufám, že vám odpověd pomohla. V případě potřeby se k nám objednat zavolejte prosím na tel.732816663 nebo vyplňte objednací formulář:

S pozdravemVedoucí poradny Therapia

Tereza Zahrádková
Vztah s výrazně mladším partnerem-už se neozval

Vztah s výrazně mladším partnerem-už se neozval

Předmět: Vzbudil ve mě lásku a odešel

Dotaz: Dobrý večer,
obracím se na Vás se svým příběhem. Jsem 34letá samoživitelka dvou dětí (10 a 12let). Žiju s nim i třetím rokem sama. Minulý měsíc jsem se v zaměstnání seznámila s mužem (22let) cizí národnosti. Jelikož na pracovišti málokdo mluví anglicky a já to štěstí mám, řešil pracovní problémy se mnou a já potom překládala vedoucímu. Po několika hodinách společné práce jsme schválně vyhledávali záminku ke komunikaci. Byl pro mne hodně zábavný, pozorný, příjemný, vzrušující a zároveň z něho čišel klid. Po pár dnech v práci skončil u mě doma. Připadala jsem si úžasně. Zajímalo ho, jak se cítím, tak nějak sám věděl, co má dělat, aby mi bylo fajn…a bylo mi víc než fajn! Druhý den jsem ho seznámila s dětmi a já si mohla říct jen wau, protože si hned padli do oka. Odpoledne bylo plné zábavy a legrace a my dospěláci se těšili na večer ve dvou. Což jsme si dávali vzájemně najevo letmými dotyky občas hodně vzrušujícími, samozřejmě v nestřeženém okamžiku. Večery pro mne byly famózní zážitky, a dny strávené s ním neuvěřitelné. Nakupování s ním nebylo shonem ale zábavou, pošťuchování a záchvaty smíchu nebraly konce. Na parkovišti jsme se ztřeštěně dohadovali, kdo bude řídit, prali se o klíčky, jak dětičky o kyblíček až se ostatní ohlíželi…Zkrátka jsme si skvěle rozuměli. I jemu zářili oči,sršel energií a nešetřil komplimenty.

 

Vztah s výrazně mladším partnerem-už se neozval

Dokud jsem ho nepotkala, byla jsem přesvědčená o tom, že žiju jen pro děti a nikoho k sobě nepotřebuju. Po třech letech jsem se rozhodla toto změnit.Děti se na něho vždy těšily a jeho přítomnost si užívaly a mě se tím dostal dokonale pod kůži. Po pár dnech mi oznámil, že příští měsíc musí odjet domů, poněvadž ho čeká poslední semestr vysoké školy. Dal mi na výběr dvě řešení1) rozejít se hned, 2) užít si společně příjemné chvíle do jeho odjezdu, přitom mne ujišťoval, že v létě se chce vrátit a pokračovat ve vztahu i zaměstnání. Zvolila jsem druhou možnost, protože si nedokážu představit být bez něj. Loučení pro mne byl mystický zážitek, chtěla jsem bez slz a i když vše ve mně vřelo, udržela jsem se, abych mu mohla říct vše, co jsem chtěla. Předali jsme si malé dárky pro útěchu. Já mu slíbila, že na něho počkám a on mne ujistil, že mu budu chybět a že se vrátí.

Po odjezdu jsme spolu byli po telefonu asi týden. Zprávy plné vřelých citů, fotek…a po týdnu už přestal psát, jen se mi zobrazuje přečteno. Snažím se mu psát zprávy o tom, co jsem dělala celý den, jak se s dětmi máme. Vyhýbám se vyčítavým zprávám, proč neodepisuje. Přitom je pro mne důležité vědět, jak se má, jestli je v po řádku a jestli hodlá ve vztahu pokračovat. Včerejší zprávy už ani nečetl..

V tuto chvíli nevím, kudy kam. Děti o mém trápení ještě nevědí. Nechci se smířit s tím, že to skončilo. Bylo to vše tak opravdové a přesně to, co jsem potřebovala a stále potřebuju.
Další věc, která mě trápí je to, že jsem po zážitcích s ním zjistila, nechci být sama. Ale děsí mne představa, že bych každou chvíli měla dětem představovat někoho nového. Tento uzavřený kruh mě moc trápí…

Mám doufat, že se vrátí? To by mi muselo být 20…Budu ráda, za Vaši reakci, jak vidíte mou situaci očima odborníka.

Vaše B.

Odpověď z naší poradny:

Dobrý den,

 

děkujeme Vám, za Váš příběh. Zmiňovala jste, že jste byla přesvědčená, žít jen pro své děti a tím co jste prožila, jste dospěla k tomu, že nechcete být sama. Dle mého názoru, je právě tohle ta nejlepší zkušenost, kterou jste si z toho setkání odnesla. Muž, který se neočekávaně objevil, Vám ukázal, že nemusíte být celá pro děti. To bych si z příběhu odnesla já. Ty dveře, které jste případnému novému seznámení zavřela a pak náhle, neočekávaně otevřela, ať zůstanou již  otevřené. Nepíši o tom, že musíte prvního muže, kterého potkáte pozvat na rande a zkusit štěstí. Jde o to, abyste se nové známosti nebránila.

 

Udělejte si radost a pečujte také hezky o sebe nejen o své děti. Naučte se najít si chvilku pro sebe, relaxovat. Tak abyste se cítila dobře. Sebeláska! Chápu Vaše obavy, jak píšete z uzavřeného kruhu. Dle mého názoru lze tento kruh alespoň částečně eliminovat, pokud nejdříve s novou známostí strávíte nějaký čas, vzájemně se více poznáte a pak, když budete cítit, že Váš vzájemný vztah funguje, výhledově si přestavujete společné fungování a ta energie tam proudí…  Pak bych jej seznámila s dětmi.

 

Netrapte se tím, zda se vrátí, či ne. Ten muž Vám ukázal novou cestu, po které se nyní můžete vydat a zda to bude s ním, či s jiným mužem, to záleží také na Vás, jak se rozhodnete. Zda chcete čekat?  Nebo být připravená seznámit se? Dát prostor novému vztahu, novým zážitkům..

Přeji Vám mnoho štěstí,

za poradnu Therapia Lucie T.

 

 

 

 

Emocionální zneužívání v dětství a jeho následky do dospělosti

Emocionální zneužívání v dětství a jeho následky do dospělosti

Emocionální zneužívání působí ve společnosti jako neviditelná epidemie. Pokud vyrostete v rodině, kde jste byli jedním nebo oběma rodiči emocionálně zneužíváni, přijmete toto chování mnohdy jako normu. Jedním z důvodů může být i to, že emocionální zneužívání je méně zřejmá a více přijatelná forma ve společnosti než sexuální zneužívání v rodině.

Emocionální zneužívání v dětství a jeho následky do dospělosti

Read more

Mezilidské vztahy - Neodbytná tchyně. Manžel se nechce své matce postavit. Poraďte jak si se svou tchýní nastavit hranice

Mezilidské vztahy – Neodbytná tchyně. Manžel se nechce své matce postavit. Poraďte jak si se svou tchýní nastavit hranice

Doba čtení: 2 minuty, 46 sekund
Mezilidské vztahy - Neodbytná tchyně. Manžel se nechce své matce postavit. Poraďte jak si se svou tchýní nastavit hranice

Samozřejmě nás vždy „zaskočí“ její nečekaná návštěva. Jednou jsem šla dokonce nahá z koupelny a naproti mně tchýně…

Dotaz:

Dobrý den,
mám dotaz ohledně „neodbytné“ tchyně, která bohužel bydlí kousek od nás.

Tchýně k nám chodí naprosto bez pozvání, prostě najednou otevře dveře a je uvnitř.

Bydlíme v RD, máme psa a hlavně v létě máme přes den odemčeno. Chodí takto i několikrát do týdne.

Samozřejmě, že nás vždy „zaskočí“ její nečekaná návštěva. Jednou jsem šla dokonce nahá z koupelny a ona proti mě, nebo jsem já měla návštěvu a ona si prostě přisedla. Jednou zase hlídala našeho syna u nás doma a pro změnu ona si pozvala návštěvu, bez toho aniž by mi to alespoň řekla.

Read more