Příspěvky

Partneská poradna online - Přítel má příliš mnoho kamarádek, se kterými tráví svůj čas

Žárlím ve vztahu na partnera

Dotaz: Dobrý den.
Obracím se na Vás,jelikož jsem přesvědčena o tom,že mám problém ve vztahu s žárlivostí.
Bývám často paranoidní a to mi i partnerovi znepříjemnuje společné soužití.
Je tohle řešitelné?Anebo se s tím musím naučit žít?
S pozdravem

Žárlím ve vztahu na partnera

Dobrý den,

mám pro vás dobrou zprávu. O žárlivosti se říká, že je to nemoc vztahu- ale tou dobrou novinou je, že je léčitelná! Dokážu si představit, jak vám žárlivost může nepříjemně zasahovat do osobního i partnerského života, ale chtěla bych vás povzbudit. Díky tomu, že si svůj problém uvědomujete, máte skvěle našlápnuto proto s žárlivostí zatočit a porazit ji.

Prvním krokem je tomuto pocitu porozumět. Zamyslete se nad tím, odkud se tento pocit vzal, z čeho vlastně pramení. Kdykoliv se chceme nějakého strachu zbavit, musíme ho pochopit, akceptovat ho. Žárlivost nám ubírá na sebevědomí, vede ke vzteku a nejistotě.

Žárlivost sama často z nedostatku sebevědomí pochází. Mnoho lidí co žárlí, o sobě má příliš nízké mínění. Trpí pocitem, že pro partnera nejsou dostatečně dobří, často se srovnávají s ostatními a z toho vzniká úzkost. Proto naučit se mít rád bývá jednou z nejdůležitějších složek zbavení se žárlivosti. Myslete na to, že jste jedinečná, každý den zkuste vymyslet alespoň deset vlastností, které na sobě máte ráda. Uvidíte, časem vám to půjde snadno. Dnes je navíc všude velmi dobře dostupné velké množství literatury o osobním rozvoji, které vám může pomoct při práci na sobě. Dokonce najdete i spoustu knížek právě o tomto tématu.

Nestačí ale jen pracovat na sobě, je potřeba se zbavit závislosti na partnerovi. Pamatujte, že druhého člověka nevlastníme. Ve vztahu je důležité, aby měli oba dva svůj prostor. Když si začnete plánovat aktivity bez partnera, můžete se tak učit větší nezávislosti a partner určitě také ocení, že bude moci volněji dýchat. Dopřejte si věci, které byste normálně dělali spolu i sama-nebo třeba s kamarádkou. Uvidíte, že se i vy začnete cítit dobře, že dokážete trávit čas se sebou.

Žárlím ve vztahu na partnera

Myslete na to, že rozhodujete o tom, jaké myšlenky ve svém mozku budete živit. Mozek totiž funguje tak, že když posilujeme ty negativní, začneme se i špatně cítit. Když se zaměříte na pozitivní myšlenky a věci ve vztahu, dostaví se příjemné pocity. Mozek je v tomto ohledu třeba trochu „přenastavit“ a dotěrné domněnky se učit zpochybňovat, protože strach si vytváříme sami. Chce to čas a trpělivost, ale funguje to.

Můžete navštívit naší poradnu, v níž máme skvělé odborníky, co mají s problémy, jako je ten váš, dlouhodobé zkušenosti.  Pomohou vám dát na vaši situaci náhled, budovat důvěru ve vás samotnou i tu ve vztahu, a mohou vás naučit, jak s paranoidními myšlenkami pracovat a pocitu žárlivosti se tak zbavit a mít tak spokojený vztah- jak se sebou, tak s partnerem.

Budu vám držet palce, ať vše zvládnete. Rozhodně neztrácejte naději.

Klára

Poradna Therapia

Tatínek nejeví zájem o malou dceru

Tatínek nejeví zájem o malou dceru

Dobry den.
Jsem sama s dcerou 2,5 roku. Její tatínek s ní kontakt spíš nevyhledává raději se odstěhoval do jiného města. Vidí se cca 1x za 2 měsíce na cca 2 hodiny. Nevím jak jí začít říkat a vysvětlovat že to tak prostě je, že tatínek nema zájem o to víc se vídat. Už se začíná ptát a otázky kde je tatínek ..?a začíná sledovat ostatní děti které tatínka mají…Je mi líto že o svého tatínka přichází. Děkuji za radu.

Tatínek nejeví zájem o malou dceru

Dobrý den,

je mi líto, v jaké situaci se již dlouhou dobu nacházíte. Musí to pro Vás být obzvlášť těžké. Sama víte, že rodiče pro své děti chtějí vždy to nejlepší a právě to, Vás dostává opravdu do těžké situace. Z dotazu mi není jasné kolik let je Vaší dceři, ale zkusím si představit v jakém je asi věku. Je smutné, když jeden z rodičů neprojevuje zájem o své dítě, nicméně jsem toho názoru, že vy nejste tím, kdo je za to zodpovědný. Neberte na sebe zodpovědnost za to, že otec Vaší dcery nemá zájem o kontakt s ní. Nevím, co je důvodem tak malého zájmu o ni, ale nevylučovala bych možné pocity strachu, že se dcera začne ptát, proč tam pro ni není. Důvodů ale může být mnohem více, ty ale znáte jen vy a on.

Ve chvílích, kdy se dítě začne ptát po jednom z rodičů, je nejlepší říci dítěti pravdu. Samozřejmě úměrně jeho věku. Mluvte s ní o tom, nevymýšlejte si pohádky. Formulujte odpověď neutrálně. Dítě nesmí mít pocit, že je tím, kdo může za to, že ho tatínek nechce vídat, nebo mít dokonce strach, že ho nemá rád. Neházejte špínu na jejího otce, i když vás to třeba bude stát úsilí. Někdy si musíme něco takové odpustit.

Tatínek nejeví zájem o malou dceru

Jedna z možností je ta, že kontaktujete jejího otce, protože abyste mohla své dceři říci pravdu, musíte ji znát. Zjistěte, jak o tom přemýšlí, zda má v budoucnosti zájem o svou dceru, co je jeho cílem? Chce ji vůbec ještě vídat, nebo chce kontakt s ní úplně omezit? Na základě toho poté můžete formulovat věty, které řeknete své dceři. Je důležité ujistit Vaši dceru, že si s vámi o tom může kdykoli promluvit, že jste tam pro ni. Pokud si i tak nejste jistá v tom, jak se svou dcerou o tom mluvit, zkuste se obrátit na dětského psychologa nebo naše terapeuty.

I takovéto pravdy, které nás mohou občas zabolet, lze říci citlivě a společně s ujištěním matky, nebo otce, dají dítěti pocity bezpečí, lásky a jistoty, které potřebují.

Doufám, že Vám má odpověď pomohla.
Oceňuji Váš veliký zájem o to, abyste dokázala se svou dcerou o tomto tématu mluvit citlivě. Jste skvělá máma. Přeji Vám mnoho sil.
S pozdravem
Lucie

Problémy ve vztahu -  Na dovolené jsem se zamilovala do mladšího muže

Žárlím! Jako nová přítelkyně jsem ve vztahu vždy ta druhá-až po dítěti a exmanželce partnera

Dotaz: Dobry vecer,

mám dotaz ohledne meho pritele a jeho expřítelkyně, se kterou má tříletou holčičku. Jsme spolu uz rok, ale stále mám pocit, ze jsem ta druhá. Chápu že přítel svou dceru miluje, ale nesnáším jeho ex. Je to přes rok, co spolu nejsou a ona je stále v centru dění jeho rodiny. Vsichni ji tam mají rádi, výdají se s ní atd. Já mám pocit, ze nejsem součásti jeho rodiny. Moc se mnou nic neřeší. Jeho rodinu,malou a tak. Jsem mladá a pritel je jen o šest let starši. Miluju ho a on me asi také, ale vída se se svou bývalou. Chápu že kvuli malé, ale řeší spolu i jeho rodinu, mám pocit jako bych byla na druhé koleji. Byly spolu po dlouhé době na kávě. Přítel, když se vrátil byl vysmátý. Pak si spolu jeste psali, jak bylo super se po dlouhé době normálně bavit a že to zopakují. Žárlím. Jasně že žárlím…pořád mám pocit, ze by meli být spolu. Ona má také přítele, ale preci jen spolu byli asi 6let. Vůbbec nevím, co mám dělat, jestli se dál snažit a nebo se na to vykašlat. Hezky vecer. TA  DRUHÁ?

Žárlím! Jako nová přítelkyně jsem ve vztahu vždy ta druhá-až po dítěti a exmanželce partnera

Dobrý den,

chápu, že je pro vás obtížné, smířit se s tím, že je váš přítel v kontaktu s bývalou přítelkyní. Vám ale nezbude, než to přijmout a vyjít mu vstříc. Pokud na ni budete žárlit, dohadovat se s ním kvůli ní, nebo mu dokonce bránit v kontaktu, budete oslabovat pouze svou pozici. Pokud přítel uvidí, že má chápavou přítelkyni, která mu vyjde vstříc, snadněji si získáte jeho důvěru, aby s vámi řešil veškeré věci a tedy i ty okolo dcery. Doporučuji smířit se sama v sobě s tím, že se z nějakého důvodu rozešli, oni ten důvod vědí a možná by se k sobě kvůli tomu už ani nevrátili. Zkuste si s přítelem promluvit, jak vidí váš vztah a zda vás má natolik rád, abyste byla součástí i jeho rodiny. Sdělte mu, co vás mrzí a proč máte pocit, že nejste úplně přijata do jeho soukromí. Promluvte si a sdělte mu také, že byste byla ráda součástí, aby věděl, že se na vás může spolehnout i s věcmi okolo dcery. Pokud se vám podaří s přítelem nastavit důvěru, budete si bližší a bližší, nebude pak mít potřebu s bývalou přítelkyní řešit svou rodinu, jelikož ji bude řešit s vámi. Doporučuji, abyste o ni nemluvila ve zlém, ani kdyby ji on sám například pomlouval, spíše naslouchejte, ale nevyjadřujte se o ni ve zlém, to samé platí i u jeho rodiny. Postupem času, jak oba budou žít vlastní život, tak i potřeba vídat se s rodinou bývalého přítele opadne a její místo tak u nich postupně vymizí. Vzhledem k tomu, že mají dceru, budou již pravděpodobně celý život v kontaktu a tak nezbude, než se smířit s tím, že o ní bude sem tam vždy zmínka, nebo vás k ní může i někdo přirovnat. Přijměte to s úsměvem, neberte si to osobně. Samozřejmě může nastat i to, že se k sobě vrátí, ale tomu opravdu nezabráníte zákazy, žárlivostí a nenávistí. Pokud chcete o svého přítele bojovat a mít příjemný vztah, doporučuji jako nejvhodnější možnost, aby přítel viděl, že má doma sebevědomou, chápavou přítelkyni, která mu rozumí. Na druhou stranu, pokud mu tohle vše dáte, promluvíte si a on ani po delším čase s vámi nebude řešit zásadní věci a vy si budete připadat, jako že žije dvojí život, nebojte se mu dát ultimátum. Myslete také na sebe, ve vztahu nemůže dávat jen jeden, aby byla harmonie, musí to být vyvážené. Nebojte se říct ne a nastavte si hranice. Nevzdávejte se ani svých zájmů, koníčků, dělejte věci, které vás baví. Pokud byste cítila potřebu pomoci, můžete se obrátit na naší poradnu, rádi vám pomůžeme.

Děkujeme za vaši důvěru,

Lucie, za poradnu Therapia

Doplnění vedoucí poradny:

Žárlím! Jako nová přítelkyně jsem ve vztahu vždy ta druhá-až po dítěti a exmanželce partnera

Dobrý den, jelikož naše vztahy a emoce v nich nejsou náhodné, zamyslete se nad tím, jestli jste již v životě (v dětství nebo ve škole) nezažila pozici té druhé. Život má tendence nám nabízet stále stejné emoční situace, které nás dříve ranily, abychom je tentokrát „opravily“ a zachovaly se jinak.Lucie vám správně radí chovat se sebevědomě,to je důležité. Myslete také více na důvody proč se rozešli a proč je s vámi nežli na to, proč by měli být spolu. Také myšlenky vás pak přesně dostávají do pozice té druhé. V čem máte jistě pravdu je to, že pokud váš přítel s vámi nehovoří o důležitých věcech,můžete si připadat odstračena. Je také důležité, aby vás představil oficiálně v rodině jako novou partnerku a také vás představil jeho bývalé ženě. Pak budete působit jako pár.

Přítelkyně chce znát mou minulost v partnerských vztazích

Přítelkyně chce znát mou minulost v partnerských vztazích

Dotaz: Dobrý den,
chtěl jsem se zeptat, jaký máte názor na ženu, která (neobvykle u žen) chce vědět mou minulost? Proč jsem se rozešel s bývalými ženami? Měla špatné vztahy, nenašla toho pravého a chce delší dobu na poznávání, aby se ujistila, že jsem ten pravý. Povídá, že se nedokáže chlapům otevřít a dávat najevo svou lásku dříve jak za půl roku. Vycházelo nám to měsíc, bylo to krásné. Od té doby, co jsem jí řekl, že se nechci s ní bavit o její a mé minulosti, předešlých vztazích, tak se ke mně chová jinak. Nedává mi tak city najevo, ani mě u sebe už nenechala přespat, jako dříve. Mám jí říct o své minulosti a chtít vědět i o její minulosti? Mohl byste mi prosím poradit?Přeji krásné vánoční svátky a šťastný nový rok
Dobrý den,děkuji za Vaši důvěru. Zkušenosti z předešlých vztahů často dělají potíže ve vztazích budoucích. Domnívám se tedy, že to u žen není neobvyklé, ba naopak, sám s tím mám osobní zkušenost.

Přítelkyně chce znát mou minulost v partnerských vztazíchVaše partnerka dobré zkušenosti z předchozích vztahů nemá a to způsobuje její nejistotu. Pokud si člověk projde nepříjemnou zkušeností, přirozeně se pak snaží se stejným nebo podobným situacím vyhnout. Řekl bych, že se Vaše partnerka snaží zjistit co nejvíce argumentů pro to, aby sama sebe přesvědčila, že je pro ní vztah bezpečný. Z toho důvodu chce pravděpodobně zjistit Vaši minulost se ženami, protože si tak může udělat lepší obrázek o tom, zda může vašemu vztahu věřit. Zdá se tedy, že je ve vztazích velmi nejistá a potřebovala by podporu a ujištění. Další faktor je ten, že se znáte teprve měsíc. Dva lidé se poznávají třeba i rok a ona sama naznačila, že potřebuje čas.

Z toho pro Vás může plynout způsob, jak se pokusit Váš problém alespoň částečně vyřešit. Zkuste jí ukázat, že je pro Vás důležitá a že to s ní opravdu myslíte vážně. Zkusil bych se jí zeptat, proč je pro ní tak důležité vědět Vaši minulost. Je nejistá a ve Vás potřebuje mít oporu. To, že se k Vám začala chovat jinak je pravděpodobně výsledkem jakéhosi odmítnutí v podobě toho, že se s ní nechcete bavit o minulosti. Toto „odmítnutí“ může ještě přidat na nejistotě, protože se partnerka může začít domnívat, že něco tajíte. Začne se sama sebe ptát, proč to asi tajíte a to jí uvrhne do ještě větší nejistoty.

Nyní k vaší otázce. Hodně záleží na Vás. Záleží na vaší vztahové minulosti, kterou já neznám. Je totiž možné, že pokud partnerce řeknete o Vašich rozchodech, tak by jí to mohlo ještě více rozrušit. Na druhou stranu pokud nemáte co tajit a rozchody byly řekněme z důvodu neshody (nikoliv z důvodu nevěry), tak potom bych asi volil to s partnerkou sdílet. Nejprve bych se však pokusil zjistit, proč to chce partnerka, tak moc vědět. Čeho se obává? A co vlastně očekává, že uslyší a jak potom s takovou informací naloží? To, že projevíte zájem a třeba i pochopení jí může pomoci k tomu, aby začala vašemu vztahu důvěřovat. Zkuste být také trpělivý, pokud jí budete dávat najevo, že jí máte rád a dáte jí trochu času, určitě se zlepší.

Pokud bude problém přetrvávat, můžete ještě zvolit návštěvu terapie. Například u nás můžete využít jak osobní, tak Skypové služby našich párových terapeutů. Zde přikládám informace: http://koucink-psychoterapie.cz/parova-terapie/.

Přeji vše dobré do nového roku.

S pozdravem

Tomáš Novotný

 

Po potratu mě rodina obviňovala

Po potratu mě rodina obviňovala

Do taz:

Dobrý den,
připadám si v koncích. Před rokem a půl jsem poprvé otěhotněla, s partnerem jsme se na malé hrozně moc těšili, bohužel, z důvodu závažné infekce, která se dosud nepodařila objasnit, jsem ke konci těhotenství potratila. Byl to opravdu traumatický zážitek. Od té doby jsem měla pocit, že mi to nejen partner ale i má vlastní rodina dává za vinu. Lékaři mě ubezpečovali, že za nic nemůžu, nic jsem nezavinila.  Vážně si ani sama nejsem ničeho vědoma. Rodina se ke mě pak na Vánoce a jiných sešlostech chovala protivně, pomáhala jsem s péčí o nemocné prarodiče, byla jsem v podstatě jen za služku. Když jsem si chtěla s rodiči popovídat o tom, co se mi stalo, jen se prostě vykecat, což mi pomáhalo, než to v sobě dusit, bylo jim to protivné a jen mi řekli, ať si najdu psychiatra nebo se jdu někam hospitalizovat, že je to defakto obtětuje…Má babička mi zas dávala najevo, že jsem méněcenná..Což mi rozhodně nepomáhalo, a začala se rozplývat nad sestřenicí, které se narodil o miminko a všichni mi vyčítali, že jsem pouze pogratulovala a nedokázala se na čerstvé mládě podívat. Nedovedla jsem to, bylo to čerstvé, byly jsme těhotné ve stejné době, s tím rozdílem, že ona mimino donosila. Utápěla jsem se v depresích. Partner ze mě taky nebyl nadšený, moc velkou oporou mi tehdy nebyl, to se zlepšilo až po pár měsících. Zkrátka cítila jsem se hrozně bezradně, nevěděla jsem, co se životem. V práci jsem vždy měla fajn kolektiv, ale když jsem se opět po potratu vrátila do práce, kolegyně se mi vyhýbaly a taky se ke mě nechovaly zrovna mile. Práci jsem změnila. Bylo to pak lepší alespoň v této sféře. Nicméně, už jsem dva měsíce znova těhotná, okamžitě jsem šla na pracovní neschopnost, má lékařka mě automaticky dala na rizikové těhotenství kvůli minulému zážitku. Snažím se nenervovat, být v klidu, samozřejmě, že mám strach, aby se to celé neopakovalo, ale snažím se příliš nestresovat a v rámci možností to zvládat. Ale jsou Vánoce, partner má rodinu hrozně daleko, nutí mě tam jet, já se na to ale necítím, navíc se mi nechce absolvovat cesta čtyři hodiny autem, dále mi zemřeli prarodiče a i když to zní sobecky, snažím se ten smutek vytěsnit….Ale rodiče jsou na mě sprostí, že si nechci vzít do péče jej ich tři kočky, mám je ráda, nechci aby skončily někde v útulku, ale proč si je mám brát všechny já? Samozřejmě na to mi řekli, že práci s miminem stejně mít nebudu, že beztak ho zas nedonosím. Vážně milé…….Podotýkám, že naše vztahy byly vždy kostrbaté, raději mi řekli, ať se jdu léčit než aby si vyslechli, co mě trápí, i když se jednalo jen o běžné problémy v dospívání. Tak jsem udělala to, že jsem si jednoduše vypla mobil, a soustředím se jen na sebe a to malé. Přítel odjel naštvaně za příbuzn ými, já jsem doma sama, ale je mi tak asi nejlíp. Poradili b yste mi, jak do budoucna až tu bude malé? Já věřím, že ho donosím a zdravé. Jak se těmto stresům a tlaku v rodině ubránit? Už teď mám zas výčitky, že jsem se odpojila, ale hrozně mě deptali , byla to manipulace a já se nechci teď trápit. Děkuji moc.

Po potratu mě rodina obviňovala

Odpověď:

Dobrý den,

děkujeme Vám za důvěru k naší poradně. Pokud Vás kontakt s rodinou momentálně stresuje, nebojte se říci ne. Tak jak Vám oni kriticky říkají co si myslí, máte i vy možnost vyjádřit se, jak to cítíte a co byste chtěla. Nedoporučuji v afektu, slova by vás mohla později mrzet. Pokud kočky nechcete, tak se nenechte do něčeho natlačit. Můžete například rodičům pomoci sehnat nový majitele, přes inzerát, poptat se mezi známými, ale jistě bych se nepouštěla do něčeho, co sama nechcete. Pokud na sebě momentálně pociťujete zvýšený tlak, nebojte se to pojmenovat, pokud máte strach, jistě byste se s tím měla někomu svěřit, abyste se sama se sebou ve svých myšlenkách nepřála s tím, že myslíte pozitivně a do toho vám tam sem tam skočí nějaká negativní myšlenka, která by vás mohla stresovat. Pokud ve svém okolí necítíte, že by byla osoba, které byste se chtěla svěřit, doporučuji terapii. Terapeut z naší, doufám že popřípadě i z jiné poradny s vámi bude o všem komunikovat, můžete se mu se vším svěřit

Naučte se ty negativní řeči vypouštěť, zaměřte se teď opravdu jen na sebe. Relaxujte, čtěte příjemné knihy a články, inspiraci naleznete také na našich fb. Stránkách. A webu. Tak, abyste si to těhotenství podle možností užila. Snažte se přehnaně se nekontrolovat, samozřejmě podle doporučení lékařů. S partnerem si promluvte, on nemusí být ve stresu, bere to jak to je a nemá třeba ani pocit, že by vás něco trápilo. Zkuste mu vysvětlit co a proč vás stresuje a jak by vám mohl pomoci. Abyste utužovali vztah a nedocházelo mezi vámi k rozporům.

 

 

Po potratu mě rodina obviňovalaJak jste psala v závěru, že jste se odpojila od rodiny a měla jste výčitky, rozhodně nemějte, pokud necítíte podporu a kontakt je teď pro vás spíše kontraindikace, tak se mu s klidným svědomím vyhněte. Až sama bude chtít, minimálně na té úrovni vztahu s rodinou opět navážete a někdy odloučení dokonce i prospívá.

Na doporučení naší vedoucí poradny Mgr. Terezy Zahrádkové zasílám inspiraci pro četbu. Zasílám knihy s kterými má ona sama dobrou zkušenost. Snad i vám knihy pomohou navodit klidné a příjemné těhotenství.

Nová doba porodní – Vlastimil Marek, nebo Hypnoporod Marie F. Monganova, Orgasmicky porod Davisova Elizabeth. Vše o tom, jak se nebát těhotenství ani porodu.

 Dále přikládám kontakt na naši poradnu, kdybyste se rozhodla,  využít pomoci některého z našich terapeutů

http://koucink-psychoterapie.cz/o-nas-therapia/

Přeji Vám mnoho šťastných chvil v těhotenství,

Za poradnu Therapia Bc. Lucie Tourková

Strach po porodu - strach,že se pozvracím nebo omdlím mezi lidmi

Strach po porodu – strach,že se pozvracím nebo omdlím mezi lidmi

Dotaz:

Dobry den..trapi me muj zdravotni stav..ktery podle lekaru je dobry,takze na vine je nejspis psychika..jsem 1,5 let po porodu a nikdy predtim jsem to nemela nebo aspon o tom v take more nevim..jsem totalne bez nalady,energie,nic me nebavi mam s manzelem strach jezdit uz i nakupovat,na vylety a nebo i k rodicum..co se tyce jidla to je taky katastrofa zhubla jsem a jim jak vrabec mam strach ze mi bude spatne a budu zvracet :(..dp vseho se musim nutit,kdyz mam nekde jed nakonec to dopadne tak ze treba ani nejedu..je mi toto neprijemne a nechci na to uzuvat antidepresiva aby mi bylo jeste hur kvuli vedlejsim ucinkum..trpim i na premestruacni syndrom pred menstruaci jsem totalne vystavena a unavena ,nechutenstvi atd a to uzivam HA..ktera mi nikdy nevadila..prosim jak z toho ven a konecne zit a nebat se porad neceho ze budu zvracet a unavena a ze nekde omdlim a takive stavy 🙁

Strach po porodu - strach,že se pozvracím nebo omdlím mezi lidmi

Odpověď:

Dobrý den, děkujeme za důvěru a zaslání vašeho dotazu. Z obsahu vašeho dotazu pro mne plyne, že nejspíše trpíte úzkostí, kterou nazýváme agorafobie – strach opouštět domov z různých důvodů, pocity omezení v životě kvůli svým strachům apod. V každém případě se jedná o úzkost, která vás nyní zbytečně omezuje a zcela chápu, že byste se jí ráda zbavila.

Úzkost je vždy potlačená emoce, často se jedná právě o ty negativní -smutek, vztek, strach. Úzkost není náš nepřítel, mozek si ji vždy vytvoří, aby se „ochránil“ před nějkaými pocity nebo situacemi, které by pro naše nevědomí byly ještě více nepříjemné. Může se  jednat třeba o situace, kdy v životě potřebujeme udělat změnu, ale bojíme se jí a tak nám „raději“mozek vytvoří úzkost, kterou se pak zabýváme místo toho, abychom dělali pro nás důležité kroky. Teď však mluvím spíše obecně, protože neznám plně váš příběh.
Co se týče vaší úzkosti. Zkuste zapátrat odkud plyne. Chtěla byste nyní udělat nějakou změnu, které se bojíte? Pamatujete si chvíli, kdy úzkost vznikla?(toto nemusí být přesné vodítko, vzhledem k tomu, že většinou dojde nejdříve k nevědomému potlačení našich nepříjemných emocí a úzkost tak vznikne ve chvíli, se kterou se nám již nic nepojí-vznikle až následně třeba několik dní až měsíců po potlačení emocí).
Dále se dá pracovat přímo s úzkostí samotnou.Když se bojíte, že se pozvracíte nebo omdlíte, co by se stalo potom?Co by na tom bylo tak hrozného…příklad odpovědi – nemohla bych se postarat o dítě, zůstalo by někde samo, ohrozila bych ho nebo lidé by mě vnímali jako slabou, co by si o mě druzí mysleli apod.
Zkuste také propátrat všechny vaše životní oblasti-co se po porodu změnilo.Jste spokojená s vaším partnerem? Jak se cítíte sama se sebou-př.cítím se na mateřské opuštěná apod.Staly se kromě porodu u vás nějaké další životní změny?
Strach po porodu - strach,že se pozvracím nebo omdlím mezi lidmiZkuste si na tyto otázky sama odpověd, už porozumění sama sobě mnohdy pomůže k uvolnění potlačených emocí a tím se i nemoc-úzkost může uvolnit.
Nejvíce bych vám však doporučila zaplatit si pár sezení v poradně, kdy vás terapeut nebo poradce sám navede. Někdy je pro lidi těžké, aby sami rozklíčovali vzniklou úzkost. Doporučila bych vám věnovat si pár hodin pro sebe spolu s poradcem a zbytečně se netrápit.
V naší poradně nabízíme i sezení přes Skype.Já osobně bych vám nejvíce doporučila poradkyni a koučku Hanku Lustikovou, která pracuje se speciální metodu, kdy se dostane otázkami právě do vašeho nevědomí, kde se mohou skrývat vaše potlačené potřeby a emoce.Pokud byste chtěla pracovat s terapeutkou, přes Skype u nás pracuje např.Kateřina Vašíčková,která je také moc šikovná.
Ještě doplňuji pro  více informací článek:

https://psychologie.cz/uzkost-neni-nepritel/

Doufám, že vám odpověd pomohla. V případě potřeby se k nám objednat zavolejte prosím na tel.732816663 nebo vyplňte objednací formulář:

S pozdravemVedoucí poradny Therapia

Tereza Zahrádková
Život s upírem. Vliv negativních lidí na jejich okolí.

Čerstvé zamilování-bezdůvodný strach, že mě partnerka opustí

Dotaz: Dobrý den , je mi dvacet dva let, před pul rokem jsem si našel bezva partnerku, prošli jsme si už mnohým a ja vím že ji moc miluju a ona mě taky (dokazuje mi to každý den ) dva měsice bydlíme spolu a je to užasné až na to že v posledních dvou tydnech mam v hlavě negativní myšlenky a představy typu co když to nevyjde, co když mě opustí, přitom vím že nic takového nehrozí ale myšlenky se pořád vkradají do hlavy, nevim co mám dělat a nechci aby nám to pokazilo náš dlouhodobý a krásný vztah, předem děkuji za odpověd
Čerstvé zamilování-bezdůvodný strach, že mě partnerka opustí
Odpověď:

Dobrý den,

je skvělé, že jste si našel partnerku, která Vám takto sedí. Není příliš časté, aby dva lidé ve vašem věku začali společne bydlet už po půl roce. Dovolím si tvrdit, že alespoň první rok, možná i dva, jsou roky seznamování se, poznávání toho, jaký ten druhý doopravdy je. Je tedy velmi důležité rozlišovat mezi láskou a stavem zamilovanosti. Láska je stav plný emocí a vzájemné důvěry. Je vybudována na základech dlouhodobějšího vztahu, kdy se partner a partnerka navzájem znají a mohou si navzájem důvěřovat.

Zamilovanost je proces, který vede k vytvoření opravdové lásky. Je to z pravidla velmi intenzivní pocit, kteři mnozí lidé mohou zaměňovat za opravdovou lásku. Nezpochybňuji význam zamilovanosti, je velmi důležitá a bezesporu zde mohou probíhat stejné emoce, jako když se bavíme o lásce samotné. A koneckonců bez zamilovanosti by láska ani nemohla vzniknout. Rozdíl bych však viděl v intenzitě pocitů a emocí. Člověk považuje vztah za střed jeho „vesmíru“, idealizuje si partnera či partnerku a začíná plánovat budoucnost vztahu. O jakémkoliv problému či nejistotě nechce slyšet. Jelikož je vztah teprve na začátku, nemusí být ještě dostatečně vytvořená důvěra. Právě důvěra je to, co pro mě definuje rozdíl mezi zamilovaností a láskou. Vytvořit vzájemnou důvěru může trvat delší dobu.

Co tím chci říct? Domnívám se, že se právě nacházíte ve fázi zamilovanosti. Vaše strachy jsou pravděpodobně výsledkem tohoto stavu. Je dost možné, že se v ní nachází i vaše přítelkyně. Je to naprosto přírozené. Už po půl roce spolu bydlíte. To je veliký krok v jakémkoliv vztahu a často ukáže jeho sílu. Pokud jste si již, jak říkáte, prošli mnohým, je to velmi dobré znamení do budoucna. Svou přítelkyni tak milujete, že se naprosto přirozeně bojíte o to, že jí ztratíte. V zamilovanosti je strach znásoben jelikož jsou znásobeny i všechny emoce, které směrem k druhému prožíváme. Veškeré špatné myšlenky týkající se vzthau nebo naší druhé polovičky jsou zesíleny, ale my si toto zesílení nejsme schopni uvědomit. Půl roku je ve vztahu krátká doba. Pro zamilovaného je spousta pocitů nových a tak ho přirozeně začnou napadat chmurné myšlenky, protože nechce, aby to skončilo. Pochybnosti však mohou být i znamením toho, že Vám na vztahu záleží, což je ve vzthau potřeba. Proto bych se na ně nedíval jako na něco vyložené špatného.

Čerstvé zamilování-bezdůvodný strach, že mě partnerka opustí

Zkuste příjmou a uvědomit si, že podobné myšlenky jsou součástí procesu vytváření dlouhodobého vztahu. Na podobné myšlenky se dívejte jako na výsledek toho, že Vám na vztahu velmi záleží. Zkuste si o tom s přítelkyní promluvit. Ukažte jí, že Vám na vztahu velmi záleží a třeba Vám její reakce pomůže se ujistit, že je vše v pořádku. Je důležité o těchto věcech komunikovat, protože pokud pochybnosti pocházejí z něčeho konkrétního, jako například určité chování vaší přítelkyně, je důležité, aby o tom ona věděla a mohli jste to společně řešit.

S pozdravem

Tomáš Novotný

Doplnění vedoucí poradny: Pokud máte pocit, že jsou vaše myšlenky takto negativní dlouhodobé a bezdůvodné, může se jednat o nižší sebevědomí.Takové pocity tedy mohou pramenit z pocitu vlastní nedostačivosti a z toho pramění strach z opuštění. Člověk, který si zdravě a sebevědomě věří, že je plnohodnotný, takové strachy často nemívá, protože si sebe váží a má stejný pocit i z partnera.

Osobní rozvoj - Nízké sebevědomí

Po týdnu vztah ukončil-chci ho zpět,ale bojím se odmítnutí

Dotaz: Dobry den,chtĕla by jsem se vrátit k ex příteli ale bojím se jeho odpovĕdi co by na to řekl.
Byli jsme spoli asi týden a potom mi napsal sms že to mezi námi ukončí že se ve vztahu necítí dobře. Co si o tom myslite?
Dĕkuju za odpovĕd

Po týdnu vztah ukončil-chci ho zpět,ale bojím se odmítnutí

 

Dobrý den,

píšete, že v sms uvedl, že se ve vztahu necítil dobře. Z toho lze jen těžko dělat závěry, jaký důvod ho vedl k vyhnutí se osobnímu kontaktu a vysvětlení podrobností. Zkoušela jste ho kontaktovat v jakém směru se ve vztahu necítí dobře? Zda je to z důvodu, že chce žít například “volným” životem bez přítelkyně. Nebo by měl dle jeho představ tvořit vztah s ženou jiné osobnosti?
Pokud budete připravena přijmout jakoukoli odpověď, pak bych se zeptala. Myslím tím, že se Vám například i při negativní odpovědi po určité stránce uleví, jelikož budete vědět, například že je to již uzavřené a můžete se posunout dále. Pak se zeptejte. Pokud se domníváte, že by Vás odpověď mohla psychicky příliš ranit, pak to nechte již uzavřené. Zaměřte svou pozornost jinam a dělejte věci, při kterých se cítíte dobře. Pokud byste měla zájem pohovořit si s některým z našich terapeutů, neváhejte nás kontaktovat.
Přeji Vám mnoho štěstí,
za poradnu Therapia Lucie Tourková
Vztah s výrazně mladším partnerem-už se neozval

Vztah s výrazně mladším partnerem-už se neozval

Předmět: Vzbudil ve mě lásku a odešel

Dotaz: Dobrý večer,
obracím se na Vás se svým příběhem. Jsem 34letá samoživitelka dvou dětí (10 a 12let). Žiju s nim i třetím rokem sama. Minulý měsíc jsem se v zaměstnání seznámila s mužem (22let) cizí národnosti. Jelikož na pracovišti málokdo mluví anglicky a já to štěstí mám, řešil pracovní problémy se mnou a já potom překládala vedoucímu. Po několika hodinách společné práce jsme schválně vyhledávali záminku ke komunikaci. Byl pro mne hodně zábavný, pozorný, příjemný, vzrušující a zároveň z něho čišel klid. Po pár dnech v práci skončil u mě doma. Připadala jsem si úžasně. Zajímalo ho, jak se cítím, tak nějak sám věděl, co má dělat, aby mi bylo fajn…a bylo mi víc než fajn! Druhý den jsem ho seznámila s dětmi a já si mohla říct jen wau, protože si hned padli do oka. Odpoledne bylo plné zábavy a legrace a my dospěláci se těšili na večer ve dvou. Což jsme si dávali vzájemně najevo letmými dotyky občas hodně vzrušujícími, samozřejmě v nestřeženém okamžiku. Večery pro mne byly famózní zážitky, a dny strávené s ním neuvěřitelné. Nakupování s ním nebylo shonem ale zábavou, pošťuchování a záchvaty smíchu nebraly konce. Na parkovišti jsme se ztřeštěně dohadovali, kdo bude řídit, prali se o klíčky, jak dětičky o kyblíček až se ostatní ohlíželi…Zkrátka jsme si skvěle rozuměli. I jemu zářili oči,sršel energií a nešetřil komplimenty.

 

Vztah s výrazně mladším partnerem-už se neozval

Dokud jsem ho nepotkala, byla jsem přesvědčená o tom, že žiju jen pro děti a nikoho k sobě nepotřebuju. Po třech letech jsem se rozhodla toto změnit.Děti se na něho vždy těšily a jeho přítomnost si užívaly a mě se tím dostal dokonale pod kůži. Po pár dnech mi oznámil, že příští měsíc musí odjet domů, poněvadž ho čeká poslední semestr vysoké školy. Dal mi na výběr dvě řešení1) rozejít se hned, 2) užít si společně příjemné chvíle do jeho odjezdu, přitom mne ujišťoval, že v létě se chce vrátit a pokračovat ve vztahu i zaměstnání. Zvolila jsem druhou možnost, protože si nedokážu představit být bez něj. Loučení pro mne byl mystický zážitek, chtěla jsem bez slz a i když vše ve mně vřelo, udržela jsem se, abych mu mohla říct vše, co jsem chtěla. Předali jsme si malé dárky pro útěchu. Já mu slíbila, že na něho počkám a on mne ujistil, že mu budu chybět a že se vrátí.

Po odjezdu jsme spolu byli po telefonu asi týden. Zprávy plné vřelých citů, fotek…a po týdnu už přestal psát, jen se mi zobrazuje přečteno. Snažím se mu psát zprávy o tom, co jsem dělala celý den, jak se s dětmi máme. Vyhýbám se vyčítavým zprávám, proč neodepisuje. Přitom je pro mne důležité vědět, jak se má, jestli je v po řádku a jestli hodlá ve vztahu pokračovat. Včerejší zprávy už ani nečetl..

V tuto chvíli nevím, kudy kam. Děti o mém trápení ještě nevědí. Nechci se smířit s tím, že to skončilo. Bylo to vše tak opravdové a přesně to, co jsem potřebovala a stále potřebuju.
Další věc, která mě trápí je to, že jsem po zážitcích s ním zjistila, nechci být sama. Ale děsí mne představa, že bych každou chvíli měla dětem představovat někoho nového. Tento uzavřený kruh mě moc trápí…

Mám doufat, že se vrátí? To by mi muselo být 20…Budu ráda, za Vaši reakci, jak vidíte mou situaci očima odborníka.

Vaše B.

Odpověď z naší poradny:

Dobrý den,

 

děkujeme Vám, za Váš příběh. Zmiňovala jste, že jste byla přesvědčená, žít jen pro své děti a tím co jste prožila, jste dospěla k tomu, že nechcete být sama. Dle mého názoru, je právě tohle ta nejlepší zkušenost, kterou jste si z toho setkání odnesla. Muž, který se neočekávaně objevil, Vám ukázal, že nemusíte být celá pro děti. To bych si z příběhu odnesla já. Ty dveře, které jste případnému novému seznámení zavřela a pak náhle, neočekávaně otevřela, ať zůstanou již  otevřené. Nepíši o tom, že musíte prvního muže, kterého potkáte pozvat na rande a zkusit štěstí. Jde o to, abyste se nové známosti nebránila.

 

Udělejte si radost a pečujte také hezky o sebe nejen o své děti. Naučte se najít si chvilku pro sebe, relaxovat. Tak abyste se cítila dobře. Sebeláska! Chápu Vaše obavy, jak píšete z uzavřeného kruhu. Dle mého názoru lze tento kruh alespoň částečně eliminovat, pokud nejdříve s novou známostí strávíte nějaký čas, vzájemně se více poznáte a pak, když budete cítit, že Váš vzájemný vztah funguje, výhledově si přestavujete společné fungování a ta energie tam proudí…  Pak bych jej seznámila s dětmi.

 

Netrapte se tím, zda se vrátí, či ne. Ten muž Vám ukázal novou cestu, po které se nyní můžete vydat a zda to bude s ním, či s jiným mužem, to záleží také na Vás, jak se rozhodnete. Zda chcete čekat?  Nebo být připravená seznámit se? Dát prostor novému vztahu, novým zážitkům..

Přeji Vám mnoho štěstí,

za poradnu Therapia Lucie T.