Úzkost není nepřítel

Bojíte-li se například uzavřených prostorů, nejezdíte nejdřív jen výtahem, později už máte potíže i v uzavřené tramvaji a metru. Poté už neprojdete ani užším tunelem.

Co když nám pocity úzkosti či deprese i k něčemu slouží? Skutečným nepřítelem není úzkost samotná, ale to, kvůli čemu ji máme. Zkuste prozkoumat, co jste díky úzkosti či depresi získali nebo čemu jste se díky nim vyhnuli.

Read more

Láska nebo závislost?

Být jedno tělo a jedna duše, mít společné názory, koníčky i přátele, to zní jako vztahová pohádka. Může ale jít o citovou závislost jednoho z partnerů, který se druhému patologicky přizpůsobuje a ztrácí tak vlastní osobnost.

Read more

Život s manipulátorem

Doba čtení: 5 minut, 42 sekund

Lidé, kteří žijí s manipulátorem, často ani nevědí, že jejich blízký manipuluje. Jen se vedle něj cítí špatně. Manipulátor vždy vyjde ze všeho jako ten lepší, chytřejší, schopnější, odolnější. Nelze mu vyhovět, nikdy není nic dobře, on sám totiž dohody dosáhnout nechce. Nejde mu o smír, potřebuje mít navrch.

Read more

Závislá na lásce

Ženy, které milují muže příliš (citově závislé), se domnívají, že jsou schopny najít rovnováhu a smysl vlastního života jen prostřednictvím druhého.

Ženy, které milují muže příliš (citově závislé), se domnívají, že jsou schopny najít rovnováhu a smysl vlastního života jen prostřednictvím druhého.

Citově závislý člověk nedokáže odejít ze vztahu, i když v něm očividně trpí a škodí mu. Pokud vztah nakonec opustí nebo je opuštěn, trpí abstinenčními příznaky – pocity prázdnoty, samoty, úzkosti, deprese. Pokud taková žena znovu zavolá muži, který ji nemiloval nebo dokonce ponižoval, je to stejné porušení abstinence, jako když se vyléčený alkoholik znovu napije.

Read more

Spasitelský komplex: „Obětuji se pro druhé a na sebe mi už nezbývá čas“

Doba čtení: 5 minut, 19 sekund

Pokud si spasitelský komplex spojujete s fanatickým člověkem, který se snaží zachránit svět, nebo si říkáte, že žádného spasitele neznáte, jste na omylu. Pravděpodobně jste alespoň jednou za život potkali někoho, kdo se tomuto typu osobnosti přinejmenším podobá.

Tento článek je více zaměřen na ženy, jelikož se s tímto problémem setkávám častěji právě u nich. Neznamená to však, že mezi muži spasitele nenajdeme.

Spasitel z vedlejšího vchodu

Říkali jste si už někdy, jak je možné, že vaše kamarádka potká ukázkového tyrana a tak dlouho s ním vydrží? A co sousedka, která si stále vybírá za partnery alkoholiky? Jak to, že sestra má kolem sebe snad všechny kamarádky s depresemi nebo jinými psychickými poruchami? A co ta známá, jejíž partner je věčně bez peněz a ona za něj splácí dluhy?

 

Proč se tyto ženy tak obětují? Přitahuje je pocit moci a důležitosti. Chtějí to být právě ony, které svého partnera změní k lepšímu.

 

Všechny tyto ženy něco spojuje. Své nefunkční vztahy stále opakují, připadají si v nich nedoceněné, ale nejsou schopny se z nich vymanit.

Na první pohled se zdá, jako by tyto ženy neměly žádné osobní potřeby. Doma „žehlí“ potíže svého partnera, odpoledne po práci vyslechnou kamarádku, která má snad už celou věčnost ty svoje deprese, a ve volném čase jdou pomáhat do dětského domova opuštěným dětem.

Pak už jim vlastně ani nezbývá čas na sebe. Rychle spát a ráno zase honem do zaměstnání, nejlépe ke svým pacientům jako zdravotní sestřička nebo ke klientům jako sociální pracovnice. Tahle práce byla vždycky jejich snem.

Proč se tyto ženy tak obětují? Proč setrvávají v nefunkčních vztazích, dokonce snad přímo vyhledávají náročné vztahy plné dramat? Přitahuje je pocit moci a důležitosti. Chtějí to být právě ony, které svého partnera změní k lepšímu nebo pomůžou kamarádce z kruhu psychických problémů. Pak budou všichni opravdu šťastní.

 

Neopustí tato žena partnera právě ve chvíli, kdy se „napraví“ a začne se chovat zodpovědně?

 

Je to ale skutečně tak? Kam se pak vytratí pocit důležitosti, který spasitelky díky své oběti získaly? Přejí si tyto ženy  skutečně vyrovnané přátele a bezproblémového partnera? Nebo ženy spasitelky ve vztahu láká právě to napětí, pocit moci a představa, že ony jsou jediné, kvůli kterým se ten nenapravitelný alkoholik nebo flákač změní?

Spasitel touží po ocenění a přijetí. Vybírá si slabší jedince a zachraňuje je, jak nejlépe umí.

Wolfgang Schmidbauer napsal o tomto tématu celou knihu s názvem Syndrom pomocníka. Spasitelem může být člověk v zaměstnání, zejména v sociálních oborech, ale hlavně v osobních vztazích.

  • Výraznou charakteristikou spasitele je touha zachraňovat druhé.
  • Nečeká na volání o pomoc, ale zachraňuje je aktivně sám.
  • Instinktivně si vybírá slabé jedince, kde může svou pomoc uplatnit. Připadá si pak silnější a dodává si tím pocit moci.
  • Spasitel se vyhýbá prožívání vlastního života a identifikuje se se svým blízkým, kterému pomáhá, obětuje se pro druhé.
  • Často se cítí unaven, protože na „záchranu“ svých přátel či partnera vydá většinu své energie. Následkem toho se může cítit být okolím využíván.
  • Má nízké sebevědomí, touží po kladném přijetí a pochvale.
  • Obává se tedy svobodně projevit pocit vzteku, napětí a zejména nechce být označen za sobce. Takový přeci zachránce nemůže být!
  • Potřebuje pocit, že druzí bez jeho péče nepřežijí.

Spasitel je vždy k dispozici, má službu 24hodin denně, stále naslouchá i tématům, která mu „nevoní“. To, čeho se obává nejvíce, je vlastní pocit prázdnoty. Zaplňuje svůj život příběhy druhých, aby neměl čas sám na sebe.

 

Spasitel si vybírá takové vztahy, kde se bude cítit potřebný

Kvůli své silné potřebě chránit může tedy přitahovat i parazitující vztahy. Považuje svého blízkého, kterému pomáhá, za neschopného, za věčného potížistu, zkrátka za oslabeného. Pro zjednodušení budu i nadále termín oslabený pro spasitelovu „oběť“ používat.

Časem může vzniknout komplementární, doplňující se vztah spasitel – oslabený. Oslabený v to  případě do určité míry své pozice využívá a spasitele vysává a zatěžuje. Spasitel tuto roli přijímá, jelikož mu umožňuje odklon od jeho vlastního života.

Oslabený je nadměrně ochraňován a nedostane možnost se se svými problémy vypořádat sám. Spasitel se zase nedokáže osvobodit a žít svůj život.

Jak napsal neznámý autor, nepleťme si touhu pomoci s touhou po moci.  Spasitele ve skutečnosti nezajímají opravdové potřeby partnera. Má pocit, že sám získal recept na to, jak svému příteli pomoci, a to i v případě, kdy to oběma partnerům či přátelům spíše škodí. Výsledkem  je, že je „oslabený“ nadměrně ochraňován a nedostane možnost se se svými problémy vypořádat sám.

 

Spasitel se zase nedokáže osvobodit a žít svůj život

Zaobírá se starostmi, které patří někomu jinému; dokonce se paradoxně může cítit lépe, když má partner potíže a on má co řešit. Chybí mu jasná hranice, která by jej od partnera oddělovala – přebírá identitu druhých a těžko pak odděluje „já“ od „my“. Snaží se minimalizovat péči o své potřeby a ze všech sil odvrací pozornost od sebe. Schimdbauer ve své knize píše: Pomáhání může být v tomto případě jako droga. Droga, na které jsme závislí, umožňuje náhradní identitu. Je to prostředek, jak udržet v řádu a pod kontrolou to, co by nás jinak nekontrolovatelně ohrožovalo.

 

Nastal čas žít svůj život

Pokud jste se po přečtení těchto řádek ve většině charakteristik spasitele našli, nemusíte hned věšet hlavu. Už tím, že si otevřeně své chování přiznáte, máte našlápnuto na cestu z bludného kruhu. Mnoho spasitelů žije takto celý život a myšlenku na změnu si vůbec nepřipustí. Dokonce se dávají za příklad, jak jsou oproti jiným sobcům hodní a obětaví, co by bez nich druzí dělali.

 

Když zažíváte nefunkční vztah, staráte se o své přátele nebo pracujete v pomáhajících profesích, neznamená to automaticky, že jste spasiteli. Důležitá je vždy motivace a míra.

 

Na druhou stranu je nutné zdůraznit, že když zažíváte nefunkční vztah, staráte se o své přátele nebo pracujete v pomáhajících profesích, neznamená to automaticky, že jste spasiteli. Důležitá je vždy motivace a míra. Pokud dokážeme jasně oddělit svůj život od života druhých a neuplatňujeme svůj pocit moci, je to v pořádku.

 

Spasitel je vyléčen, pokud si uvědomí, že druzí přežijí i bez něj

V jistém smyslu to pro něj může být i úleva. Někdy přijde léčba přirozeně sama: spasitel se cítí unaven, bez energie a přestává se mu líbit, že jsou jeho služby brány automaticky, bez díků a uznání. Výhrou je, pokud si připustí, že jeho pomoc může dokonce škodit.

V této fázi je tedy spasitel opět trochu na startu. Začíná znovu zachraňovat, ale tentokrát svůj život. Dostal odvahu podívat se do své duše a začít prozkoumávat své emoce. V tomto procesu mu samozřejmě může pomoci některá z forem psychoterapie. Přestože si bude muset připustit i svá negativa, bude to stát rozhodně za to. Prožije svůj život a nebude už jen nástrojem pro druhé.


Mgr. Tereza Zahrádková

psychoterapeut, poradce, kouč