Můj rodič psychopat aneb následky výchovy rodiče s poruchou osobnosti v dospělosti

Můj rodič psychopat aneb následky výchovy rodiče s poruchou osobnosti v dospělosti

Jedním z typů klientů, kteří navštěvují naší poradnu jsou dospělí lidé, kteří vyrůstali v dětství s rodičem s poruchou osobnosti. Nemluvím teď o klientech, kteří následkem toho trpí poruchu osobnosti také. Mluvím o relativně zdravých lidech, kteří si ale odnesli pocit hluboké nehodnoty, která je mnohdy trápí celý život, pokud s tím nepracují.
Děti, kteří vyrůstaly s takovým rodičem trpí v dospělosti nejen nízkým sebevědomím, ale nacházejí se po většinu svého života v pocitu bezmoci, stagnují, podléhají manipulacím či sami manipulují. Očekávají od lidí spíše zákeřnost, málo nebo vůbec svému okolí nedůvěřují. Bojí se udělat chybu, aby nebyli potrestání křikem, ponížením nebo i násilím. Následkem toho všeho trpí pocitem vnitřní nesvobody a cítí se svázaní a napospas osudu či dokonce podléhají úzkostem a depresi.

Můj rodič psychopat aneb následky výchovy rodiče s poruchou osobnosti v dospělosti
V dětství takové děti zažívají často pocity ponížení a jsou manipulováni, což nemusí vůbec rozpoznat. Pochopí to mnohdy až na sezení v poradně, kde si uvědomí, že se v životě neustále bojí, že je bude někdo ovládat a také se skutečně chovají nevědomě jako oběti a ovládat se nechají. Jako děti neměli od takového rodiče jasné pokyny, co je dobře a co špatně. Jednou mohl rodič dítě až narcistně vyzdvihovat a podruhé ponížit a vnuknout mu pocit neschopnosti. Lidé s poruchou osobnosti v podstatě pouze manipulují, takže se jejich děti nenaučí komunikovat v důvěře a otevřeně. Neustále musí být v napětí a vypěstovat si „signálky“, aby vycítili, jakou náladu má zrovna rodič. Doma tedy nevznikají pevná a jasná pravidla chování, kdy dítě jasně víc, co se rodiči líbí a co ne, ale dítě se naučí řídit náladou rodič, která je ale proměnlivá a nestálá. Tento návyk zůstává dítěti až do dospělosti. V dospělosti tak nevyjadřuje jasně svá přání a potřeby, ale řídí se podle potřeb a přání druhých, protože si myslí, že je to od nich očekáváno. Navíc ani nemají pocit takové zdravé hodnoty, že mají na své potřeby nárok-doma na ně nárok jako děti nikdy neměly. Jako dospělí nevyjadřují také své hodnoty z toho důvodu, že si v dětství nevypěstují vnitřní kompas svých vlastních pocitů a intuice. Na jejich vlastní pocity není ve takovém vztahu čas, protože se stále musejí starat o to, jak se vyhnout „trestu“ a tedy špatné náladě rodiče.

Můj rodič psychopat aneb následky výchovy rodiče s poruchou osobnosti v dospělosti
Tento rodič zároveň s manipulacemi vyvolává v dítěti pocity závislosti – „ty beze mě nepřežiješ, jsi absolutně k ničemu a nikdo se o tebe nepostará, můžeš být rád, že mě máš“. Nic takového nemusí vyslovit nahlas, dokonce i když ses ním dítě cítí velmi nedobře a těší se na svobodu, buduje se v něm pocit, že bez svého rodiče je k ničemu. Vybuduje si tak závislostí vztah, který pak aplikuje na své přátelské a partnerské vztahy. Může mít ale také opačný projev a to je izolace v životě, kdy se natolik bojí opuštění a natolik vnitřně věří, že je špatný (to co mu namluvil rodič),že ukončuje vztahy ještě dříve než začnou. Bojí se, že kdyby ho partner poznal „doopravdy“ a odhalil, „kdo skutečně je“, opustil by ho a to by bylo pro člověka trpícího silnou nehodnotou právě potvrzením této nehodnoty. Z takového ponížení má pak obrovský a mnohdy dlouho nepřekonatelný strach.
Důležitým znakem provázející děti-dospělé s rodičem s poruchou osobnosti jsou trýznivé a opakující se myšlenky nehodnoty, které jim rodič namluvil. Ač už s jejich rodičem nežijí, mají ho stále v hlavě. Je jim je stále věznitelem a tyranem zároveň. Kdykoli se chtějí uvolnit, osvobodit či splnit si své potřeby, zasáhne vnitřní rodič s ukazováčkem a přísným zákazem- Na to nemáš právo! Základní běžná lidská práva jsou totiž v takové domácnosti zakázány.

Co může pomoci?

Práce s klientem, který vyrůstal v prostředí plném překroucených a absurdních projevů rodiče je často zdlouhavá, protože vnitřní hodnota dospělého s takovými zkušenostmi je pochroumaná zcela od základů. Nejedná se jen o snížené sebevědomí, ale o pocit absolutní nehodnoty. Ve chvíli, kdy takový klient zažije dlouhodobý pocit důvěry ve svého terapeuta a možná první pocity důvěry vůbec, může začít ozdravný proces. Klient získává poprvé v životě podporu od druhého člověka, získává „povolení“ se uvolnit se, plnit si své potřeby. Terapeut ho doprovází v životě a pomáhá mu ujasňovat, co je nezdravý strach, který mu dobře neslouží a co jsou naopak pocity, které je dobré poslouchat. Dodává mu odvahu, věří mu, dělá parťáka a buduje tak pocit – zvládneme to spolu – který takový klient do té doby mnohdy nezažil. Terapeut se nenechá odehnat zejména na začátku procesu neustálým postojem oběti klienta a pocity bezmoci. Dává mu pocit, že ho neopustí, bude s ním do té doby než se klient sám bude cítit natolik silný, aby terapeutický vztah opustil. Tím, že si s terapeutem buduje zdravý vztah se mu pomalu daří získávat odvahu dělat to i v jiných vztazích. Terapeut dává takovému klientovi také zdravý náhled, jak svět skutečně funguje. Například, že lidé dělají chyby, nefungují vždy jen výkonně, jsou ochotni druhým i nezištně pomoci, nežijí jen hodnocením druhých a pokud ano, je to jejich problém a cílem není plnit druhým jen jejich očekávání.

Můj rodič psychopat aneb následky výchovy rodiče s poruchou osobnosti v dospělosti
Klient se postupně dostává z pocitů deprese a bezmoci, do pocitu nevelké spokojenosti, ale bez utrpení. Až po nějaké době se naučí plnit i svá přání a přestává trpět právě tím, že se zbavil pocitu, že svůj životě nemůže ovládat. Uvědomí si, že má své život ve své moci a může ho sám korigovat. Mnohdy mu tento nový pocit změní život od základů a míří zcela jiným směrem než původně, kdy se nechal jen unášet proudem, kdy hrál na druhé hry a nebyl sám sebou, aby stále plnil očekávání druhých. Jeho skutečné Já dostává konečně prostor, někdy poprvé v životě, někdy ho naposledy zažil v úplném dětství, kdy se ještě nestačil svého rodiče bát nebo kdy se jím ještě jeho rodič necítil být ohrožen.

Tereza Zahrádková