Pocit úzkosti – Měli jsme autonehodu a dodnes mám strach řídit. Jak zpracovat trauma?

Doba čtení: 4 minuty

Dotaz:

Dobrý den.

Je mi 32 let. Hraju fotbal a před 16 lety jsme měli autonehodu, když jsme jeli na zápas. Mladý kluk ukradl auto a ve 100 km rychlosti do nás čelně narazil. Náš řidič mikrobusu to strhl, jak to jen šlo na svou stranu.

Několikrát jsme se přetočili přes střechu a pak nás to hodilo přes příkop na pole.

Já jsem seděla vzadu, takže jsem na tom nebyla tak špatně jako ti ostatní a docela dost si pamatuji.

Náš řidič zemřel na místě a holky byli vážně zraněné.

Dodnes nejsem schopná tím místem projet nebo nasednout do mikrobusu. Když projíždíme Hradcem a vidím nápis Třebechovice, vše se ve mě tak zvláštně sevře a začnou se mě klepat ruce. Posledních několik měsíců hodně přemýšlím o tom, jestli bych se tam neměla vrátit. Zdá se mi i o té autonehodě a vadí mi řídit. A tak bych chtěla poprosit o radu, jestli se tam mám vrátit a zda se tím něco změní. Jestli mě to pomůže nebo naopak uškodí. Předem děkuji za odpověď.

---

Odpověď:

Dobrý den,

děkuji Vám za důvěru. Oceňuji, že s tím chcete pracovat a napsala jste do online poradny.

Je obtížné takovou traumatickou událost integrovat do životního koloběhu a zpracovat ji, ovšem není to nemožné. S dozníváním úrazu bývají spojené symptomy jako bolest hlavy, podrážděnost, únava, noční můry (…) a postupně dochází k úlevě.

Předpokládám, že jste si obdobnou fází mohla po nehodě projít a píšete, že noční můry Vám stále doznívají. Řekněme, že se jedná o proces, který Vaše tělo potřebuje absolvovat, aby se po oné události zotavovalo. Je správné, že jste k sobě citlivá a chcete se prvně poradit s odborníkem, než se na místo autonehody opět vydáte. Zpracovat traumatickou událost je náročné a může vám v tom pomoci psychoterapeut, který je zvyklý pracovat s lidmi po traumatické události. S ním byste se mohla připravit také na návrat na “místo činu”.

Těžko totiž mohu radit, zda se na místo vrátit, když celou věc s Vámi nemohu podrobně konzultovat. Nicméně primárně bych Vám poradila netlačit na sebe.

Je velmi pravděpodobné, že návrat na místo autonehody pro Vás bude nepříjemný a může Vám oživit další vzpomínky na prožité trauma. Dejte tomu prosím čas a na sebeléčbu nespěchejte.

Pokud se přece jen rozhodnete na místo autonehody vrátit, poproste osobu, které důvěřujete a je Vám oporou, aby Vás doprovodila. Domluvte si s ní pravidlo, že jakmile na Vás padne tíseň a návrat na místo nehody se pro Vás stane neúnosný, nebudete na místě dále setrvávat a vrátíte se zpět.

Traumatické události řešíme často v terapii s klientem, který se v situaci ohrožení života ocitnul, velmi citlivě a pomalu. Sebeléčba je o navozování pocitu bezpečí v situacích, které nám připomínají situace, kdy jsme se cítili ohroženi. Psychoterapeut dává klientovi jasný popis, co se s ním po traumatu bude dít, to již máte asi z části za sebou. Těsně po traumatu probíhají tyto fáze: První fáze je charakterizována šokem, otřesem, naprostou dezorientací, kdy si říkáme „to nemůže být pravda“, „jak se to mohlo stát zrovna mně?“. Druhá fáze je období zármutku, ventilace emocí a nakonec, posledním stádiem je fáze přijetí a získání ztracené stability. Každé z těchto období může trvat různě dlouho, je to individuální.

Velmi efektivní cestou, jak v sobě zpracovávat trauma je nepotlačovat vlastní emoce a nechat je sebou projít, ačkoliv to může být velmi bolestivé a matoucí.

Pakliže jste spíše uzavřená, doporučuji své strachy komunikovat se svými blízkými nebo s osobou, která Vám poskytne oporu. Bezpečnou a účinnou cestou je navštívit psychoterapeuta, který Vám je v procesu sebeléčby schopným a důvěrným průvodcem.

A jak posílit svou stabilitu?

Věnujte zvýšenou pozornost momentům, které jsou pro Vás radostné, vyhledávejte příjemné prožitky. Tím, že se zaměříte na příjemné momenty, vytvoříte v sobě pozitivní protiváhu tomu, co ve Vás z stále z traumatického prožitku zůstává.

Popisujete reakce třasu rukou a pocit sevření, když vidíte směrovku na Třebechovice. Jedná se o stav úzkosti, který ve Vás skrze vzpomínky na traumatickou událost vyvolává pocit nebezpečí, ohrožení, ačkoliv zrovna Váš život ohrožen není. V takových momentech je dobré aplikovat dechová cvičení. Většina lidí dýchá mělce a rychle. A naopak hluboké a pomalé dýchání mívá na hladinu stresu okamžité pozitivní účinky. Ocitneme-li se ve stresu či úzkosti, zrychlí se nám dech. Pokuste se v takové situaci dýchat pomaleji a co nejhlouběji do břicha. Snažte se svou mysl zaměřit pouze na svůj dech, na úzkost nemyslete. Během nádechu pomalu napočítejte do 4, dech podržte do 3 a vydechujte opět na 4.

Víte, toho dne jste zažila blízkost smrti

Můžete tuto zkušenost vnímat různými způsoby. Buď necháte, aby Vás ovládal strach a úzkost nebo se pokusíte vytáhnout z této bolestivé zkušenosti odvahu ke změnám ve Vašem životě. Využijte to k tomu, abyste měla větší chuť žít v přítomnosti a intenzivněji vnímat kouzlo každého okamžiku. Pokud se na to budete cítit, pokuste se aplikovat některé z mých rad do svého života a přizpůsobit je Vašim specifickým potřebám.

Přeji Vám mnoho sil.

---