Výčitky ve vztahu od ženy a kritika ve vztahu od muže

Doba čtení: 6 minut, 36 sekund

Pokud žena v partnerském vztahu muži často vyčítá a pokud muž svou partnerku často kritizuje, signalizuje to nezralost obou dvou. Jak výčitky či kritika ničí naše partnerské vztahy?

Ne každý umí říct přímo, když něco není podle jeho představ.

A tak kličkujeme – v domnění, že to pomůže.

Většina z nás chce zažít stabilní partnerský vztah plný lásky a porozumění. Často takové naladění vydrží pouze na začátku, kdy jsme zamilovaní a obáváme se, abychom o vztah nepřišli. Jsme plní laskavosti a tolerance. Jak však utvořit láskyplný partnerský vztah, který nám vydrží ideálně navěky? Zkusme se zastavit nad tím, co běžně používáme v komunikaci s naším partnerem, aniž bychom tušili, že je to možný začátek konce našeho vztahu. Co do vztahu nepatří?

Specialitou zejména žen v partnerském vztahu jsou výčitky

Takové ženy se snaží v partnerovi vyvolat pocity viny a nevědomě na něj přenášejí bezmoc, kterou ve vztahu samy cítí. Žena, která vyčítá, neumí své potřeby vyjadřovat jasně, neumí si zjednat respekt u partnera a neumí otevřeně požádat o pomoc.

Místo toho se cítí ublížená, jako oběť, má pocit, že na ní partnerovi nezáleží (a mnohdy si skutečně žena s tímto vnitřním nastavením přitáhne muže, kteří své partnerce moc nenaslouchají). Na druhou stranu: i kdyby jí partner naslouchat chtěl, taková žena vidí své partnery vždy jako sobecké a nenápomocné.

Typické je, že se výčitky opakují stále dokola. Žena často tzv. „naznačuje“, rýpe, sekýruje, citově vydírá. Prostě dělá všechno pro to, aby si jí partner všiml a ona cítila jeho zájem, ale paradoxně tím partnera od sebe spíše odhání.

Výčitka se často odvolává na minulost, kterou muž již nemůže změnit. Žena opakovaně upozorňuje na nějaké své zranění v minulosti, které jí dle ní partner způsobil, a on se pak cítí provinilý, neschopný a bezmocný.

Jak vyčítáme

(a proč se to míjí účinkem)

Jsou vám povědomé věty:

• Zase jsem tu byla zase na všechno sama! Muž se zeptá, s čím může pomoci. Žena odvětí Teď už s ničím! Situace je tedy neřešitelná.
• Měl jsi to udělat jinak. – V současnosti se již nedá chyba napravit.
• Tenkrát, když jsi mi byl nevěrný, tak… Nevěra už proběhla, nyní už muž nevěrný není, ale opakovaně se tímto cítí provinilý.
• Zase jsi neumyl nádobí. – Mezitím už ale žena nádobí umyla, takže je to nyní neřešitelné.
• Nikdy mě nikam nevezmeš…

Když muž nabídne variantu řešení, zraněná žena ji vždy odmítne, protože má pocit, že je již pozdě. Nechává tak partnera v pocitech viny.

Důsledkem výčitek je unikání muže před partnerkou (na zahradu, k počítači, do práce… nebo aspoň na chvíli na záchod). Výčitky u muže rozhodně nevedou ke změně. Muž si začíná připadat neschopný a reaguje útokem.

Partner pomalu dochází k tomu, že už nemůže udělat nic, aby žena byla spokojená, a proto to vzdává a zalézá do své ulity. Žena poté nachází pochopení u svých kamarádek.

Žena takové chování nedokáže pochopit. Má pocit, že dává JASNĚ najevo, a to již poněkolikáté, s čím je ve vztahu nespokojena, a z takové debaty odchází s jedinou myšlenkou: že jejímu partnerovi na ní nezáleží. Právě to ji vede k další zlosti a po nějaké době znovu vyčítá.

Partner pomalu dochází k tomu, že už nemůže udělat nic, aby žena byla spokojená, a proto to vzdává a zalézá do své ulity. Žena poté nachází pochopení u svých kamarádek, které mají podobné zkušenosti se svými partnery, popřípadě si postěžuje mamince a shodnou se, jak je její partner podobný tatínkovi a že je život s muži těžký.

Kudy ven z výčitek

Dávejte si v konfliktech s partnerem pozor na „cyklení se“. Pokud již něco sdělujete po několikáté a nepřichází změna, je něco špatně. Zkuste to tedy jinak.

Místo vyčítání a stížností se partnera ptejte, co potřebuje on. Ano, je to překvapivé! I když se cítíte ublížená a máte pocit, že už jste vztahu obětovala vše, přestaňte partnera sekýrovat a ptejte se ho. Tím mu předáte zodpovědnost za to, jak situaci řešit. Pozor na to, aby takový rozhovor nevypadal jako u výslechu. Dejte druhému prostor se nad odpověďmi zamyslet.

Dále sdělujte své potřeby jasně a otevřeně bez citového vydírání a ublíženosti. Zkuste být konstruktivní. Můžete projevovat i své emoce, ale nevyčítejte. Na muže mnohem více zapůsobí, když řeknete jsem smutná, že tu stále nejsi a musíš tolik pracovat… cítím se na všechno sama než když zaútočíte s dobře připraveným argumentem zase jsem musela všechno zařídit sama! To už můžu rovnou žít bez tebe a ty se můžeš oženit se svou prací!

Stále nezapomínejte na to, že partner je váš blízký člověk a vy ho nechcete od sebe odhánět.

V neposlední řadě přeberte zodpovědnost sama za sebe. I kdyby váš partner skutečně nesplňoval nějaká kritéria či vaše očekávání, vy sama jste se rozhodla ve vztahu zůstat. Navíc i vy samy z nějaké části přispíváte k tomu, že se k vám partner chová jinak, než očekáváte.

Přímý zásah

Populární zejména mužskou disciplínou ve vztahu je kritika. Je vlastně trochu podobná výčitkám. Také ji používáme, když jsme nespokojeni a partner není podle našich představ. Je však často přímější a mnohdy i více zraňující. Zajímavostí u kritiky je to, že nám často na druhém vadí to, co sami nezvládáme, ale nedokážeme si to připustit.

Kritika obsahuje vždy hodnocení a posuzování druhého. Účelem kritiky je analyzovat výsledky nebo jakkoli hodnotit druhého člověka. Partner ji cítí jako zraňující, protože si při ní připadá neschopný nebo odsuzovaný.

Ten, kdo kritizuje, je často příliš přísný sám na sebe, a proto ani u druhých nesnese jakýkoli ústupek.

Nevhodně podaná kritika vzbuzuje u druhého silné emoce a reakcí je obrana nebo útok. V takovém případě konflikt k ničemu nevede.

• Pokud zůstáváme v obraně, hledáme jen argumenty na svou obhajobu, které protivník stejně neposlouchá.
• Když jsme v útoku, snažíme se najít slabá místa útočníka a také nás vzájemně nezajímá, o co partnerovi skutečně jde.

Vznikají tak cyklící se, stále se dokola opakující se hádky, které si můžeme klidně nahrát na diktafon, protože používáme stále stejné, nikam nevedoucí argumenty.

Kudy ven z kritiky

Zkuste to obráceně: chvalte druhého v tom, co dělá dobře. Tím budete posilovat jeho pozitivní chování. Neříkejte partnerce tyhle šaty ti nesluší, ale zvýrazněte ty šaty, které jí sluší. Začne se pak více snažit je sama od sebe nosit.

Uvědomte si, proč máte tendenci partnerku a možná nejen ji kritizovat – nejste i vy na sebe moc nároční? Nemáte i vy tendence se srovnávat a přísně sebehodnotit? Ten, kdo kritizuje, je často příliš přísný sám na sebe, a proto ani u druhých nesnese jakýkoli ústupek.

Pokud potřebujete vyjadřovat nespokojenost směrem k partnerce, zkuste u toho nehodnotit. Mluvte skrze sebe, tedy „necítím se s tebou dobře, když děláš… nikoli ty jsi hrozná, když děláš“.

Každý z nás někdy kritizuje nebo vyčítá. Problém však může ve vztahu vzniknout ve chvíli, kdy jsou tyto projevy příliš časté či dlouhodobé a začínají druhého zraňovat do té míry, že vztahu přestává důvěřovat. Partner se pro něj najednou stává někým, před kým by se měl hlídat, cítí se s ním v napětí a najednou se začíná vytrácet pocit bezpečí a příjemné jistoty.

Na závěr je nutno dodat, že je důležité si všímat, jaké nepříjemnosti se nám v partnerských vztazích opakují stále dokola. Máte-li již několikátého partnera, který vás kritizuje či nějak omezuje, je možné, že jste se s tímto chováním setkali třeba již ve vaší rodině. Možná to byl otec či matka, co na vás „nenechali nit suchou“, nebo jste byla svědkem takové komunikace mezi rodiči.

Stejně tak, pokud vás téměř každá z vašich partnerek vydírá výčitkami a cítí se s vámi ublíženě, i vy jste mohli být svědky tohoto chování v rodině. V takovém případě je důležité se nad sebou zamyslet a uvědomit si, čím vy sami přispíváte k takovým reakcím u partnera – možná vám příliš záleží na tom, co si o vás druzí myslí? Nejste si jisti svými názory, nejste si jisti sami sebou?

Pak je téměř jistota, že si přitáhnete do života někoho, kdo vám vaši nejistotu bude stále připomínat. Budete mít kritika i doma, toho nejbližšího, vašeho partnera.

Samozřejmě existují i kritizující ženy a vyčítající muži. V tomto seriálu se zaměříme na nejobvyklejší, typické způsoby, jimiž sabotujeme své vztahy. Příště si řekneme něco o citovém vydírání a ponižování.

Mgr. Tereza Zahrádková

psychoterapeut, poradce, kouč

Napsáno pro Psychologie.cz:  https://psychologie.cz/ona-vycita-on-kritizuje/