Martina Klugerová
„Je to již 4 roky a musím konstatovat, že Martina mě opravdu zachránila.“

„Proč jsem začala chodit na terapii? A proč jsem za to rada? Už toho bylo na mě moc, ale člověk si to nikdy nechce připustit, že by něco nezvládl. Uvědomila jsem si to celkem pozdě, v nemocnici.  Pochopila jsem, že tenhle stav není dobrý ani pro mě a ani pro moji dceru. Došlo mi, že sama, bez pomoci to nezvládnu. V té době jsem se seznámila s Martinou. Je to již 4 roky a musím konstatovat, že ona mě opravdu zachránila :). Díky ní se ráno budím s pocitem, že dnešní den bude opět plný pozitivních věcí. Nehledám už na životních situacích jen ty negativní stránky a ani se nebojím negativních reakcí. Konečně můžu říct, že jsem šťastná, protože jsem poznala sama sebe. Věřím si a myslím si, že se to odráží v celém mém životě. A další věc je, že já jsem teď ten člověk, který podporuje ty druhé :). Přiznat si, že něco nezvládám a potřebuji pomoc bylo pro mě životně důležité. A Martina byla TA, která mě dovedla až tam, kde jsem teď. Martino, strašně moc děkuji!!!!!“

Lenka

Martina Klugerová

Martina Klugerová, terapeut, poradce

Martina Klugerová
„Teď po dvou letech terapie s Martinou cítím, že jsem zpátky u sebe a konečně zase žiju.“

„Když jsem před dvěma lety poprvé přišla na terapii, byla jsem na tom jak po psychické stránce, tak i po fyzické stránce, kvůli psychosomatice, hodně špatně. Byla jsem ztracená. Trvalo mi hodnou chvíli, než jsem se odvážila mluvit s Martinou na rovinu. Ale díky její laskavosti a nekončící trpělivosti jsem po čase neměla problém mluvit prakticky o čemkoli. Vždy vyslechla všechno, co mě tížilo a společně jsme hledaly řešení a vůbec smysl toho všeho, co se ve mně dělo. Nikdy mě nesoudila a vždy se mě snažila pochopit. Po každém sezení s Martinou jsem se cítila o trochu líp a měla jsem o trochu víc síly bojovat dál. Teď po dvou letech cítím, že jsem zpátky u sebe a konečně zase žiju. Už vím, že poslouchat sebe a svoje tělo je klíčem ke všemu. Za celou tu cestu zpátky k životu, kterou jste mě provedla, Vám není možné dostatečně poděkovat, Martino, přesto moc děkuji!“
Eliška

Martina Klugerová

Martina Klugerová, terapeut, poradce

Našel jsem u syna (ZŠ) cigaretu, jak nyní zareagovat?

Našel jsem u syna (ZŠ) cigaretu, jak nyní zareagovat?

Dobrý den prosím jsem otec a při úklidu jsem našel u 13leteho syna elektronickou cigaretu já i žena jsme nekuřáci nikdo s příbuzných také nekouří jak se mám zachovat vím že násilí nic neřeší/sám jsem byl bit jako řemen ale toto bych si ani sám nedovolil v mich letech je mi 50 a v mě době to bylo jine/ nejhorší že jsem zjistil že to dokoukal od staršího kluka tomu je15 pryč a jak jsem na ně narukoval tak vyšlo najevo že ji má také prosím nechci udělat nějakou chybu jinak se mladší v7 třídě ici výborně a starší je v 1 ročníku a to už je trošku horší budu čekat na Vaši odpověď

Našel jsem u syna (ZŠ) cigaretu, jak nyní zareagovat?

Dobrý den,

děkuji vám za důvěru. Úplně vám rozumím, že máte o vašeho syna strach a nechcete udělat chybu v komunikaci s ním, navíc ohledně takového citlivého tématu jakým je možná počínající závislost. Je od vás moc hezké, že se snažíte najít cestu, jak se v takovéto situaci jako otec zachovat. Rozumím, že s dětmi v tomhle věku může být komunikace složitá a je těžké sledovat, že ještě nedávno malé děti hrající si s autíčky teď mají svoji hlavu a nacházíte u nich cigarety. Puberta je období, ve kterém se lidé hledají, lomcují s nimi hormony, mění se jim těla z dětských v dospělé, okoušejí úplně nové postavení ve světě, ve vztazích. Často jsou ze všeho zmatení a neví si s tím rady, jsou často pod také tlakem vrstevníků, chtějí být mezi oblíbení, proto jsou i náchylnější k experimentování s drogami. Zmiňujete se o starším bratrovi, snaha ho napodobovat samozřejmě může hrát také velkou roli. Mohu vás ale uklidnit, že toto může být jen přechodné období, chce to především dávku porozumění a trpělivosti.

Jak správně sám říkáte, tělesné tresty by v takovém případě nikam nevedly, možná by naopak vyvolaly ještě větší vzdor. To stejné by platilo asi i v případě, kdy byste synovi dával přísné tresty a káral ho kvůli tomu. Doporučila bych vám, abyste zvolil jinou strategii a jednal se synem jako se sobě rovným, to ocení nejvíce. Můžete s ním třeba vyrazit na večeři nebo někam mimo prostředí domova, kde se bude cítit uvolněně. I když můžete být plný emocí, cítit se například rozčílený, je důležité zůstat v klidu, aby vás syn plně poslouchal a měl pocit, že je pro vás důležitý a že mu rozumíte.

Našel jsem u syna (ZŠ) cigaretu, jak nyní zareagovat?

Zkuste ho pochopit, zeptejte se ho s opravdovým zájmem na to, proč vlastně kouří. Nechte ho mluvit, věnujte mu pozornost. Potom mu můžete vysvětlit, jaké jsou důsledky kouření. Ukažte mu je z dlouhodobého hlediska, co se krok po kroku může stát, k čemu závislost vede, proveďte ho tím procesem, informujte se o tom. Sdělte mu, že mu to říkáte teď, protože čím dřív s tím skončí, tím to bude jednodušší. Zdůraznit můžete negativní dopady, které ho budou v tomhle věku zajímat- spíše než o zdravotním hledisku, můžete mluvit například o vzhledu- o tom, jak mají kuřáci časem ošklivé zuby, nehty… že ty nejlepší holky chtějí nekuřáky, protože jim nesmrdí z pusy, atd., přizpůsobte se jeho nynějším prioritám. Můžete se ho naopak snažit motivovat ke zdravému životnímu stylu, ke cvičení, ukázat mu v tomhle směru nějaký mužský vzor.

Zkuste syna pozitivně motivovat, pochvalte ho, když zvládne být bez své cigarety. Snažte se ve svých dětech budovat sebevědomí, zajímejte se o ně a dávejte jim najevo, že je máte rádi. To je jeden z hlavních klíčů úspěchu. Zajistěte, aby měl syn smysluplné aktivity a netrávil tak přebytek času mezi lidmi, kteří ho v kouření podporují. Ovšem smiřte se s tím, že úplnou kontrolu nad tím, co dělá venku, mít nemůžete. Můžete mu však i nadále být vzorem a představovat pro něj zkušeného muže, který bude pro svého syna oporou a předá mu potřebné informace do života, které mu můžou pomoct nasměrovat ho správným směrem. Pokud nechcete synovo chování podporovat, řekněte mu, že je to jeho volba, ale vy ho v tomto nechcete sponzorovat, protože o něj máte starost a to co dělá, je v jeho věku nelegální. Můžete mu navrhnout, že mu za takových okolností snížíte kapesné.

Kdybyste cítil, že se věci zhoršují nebo si nevěděl rady, můžete se obrátit na psychologickou pomoc, třeba i na školního psychologa. Ale nevyvíjejte na něj zbytečný tlak, pokud to nebude opravdu nutné. Budu vám držet palce, ať vše zvládnete.

Mějte se hezky.

Klára

Mgr. TEREZA ZAHRÁDKOVÁ
„Tereza mi po rozvodu pomohla najít novou partnerku, kterou jsem si vysnil, o které jsem ani netušil, že existuje, natož, že s ní budu moci chodit.“

Rád bych touto referencí moc poděkoval Tereze za její 3leté konzultování. Pomohla mi po rozvodu najít novou partnerku, kterou jsem si vysnil, o které jsem ani netušil, že existuje, natož, že s ní budu moci chodit. Ukázala mi cestu, jak daleko lépe zvládat úzkosti a stres v práci. Urovnal jsem si vztahy s rodiči. Dala mi odvahu realizovat svůj sen – vlastní podnikatelský projekt, a jít do toho s radostí. Dneska dělám práci, která mě naplňuje a díky které každý den ráno vstávám s nadšením. Před 4 lety bych tomu nevěřil, že je to možné. Vstával jsem otrávený, unavený a vystresovaný z toho, co se zase dneska stane…

Read more

Manžel flirtuje na seznamce s jinými ženami a žádá je o sex

Manžel flirtuje na seznamce s jinými ženami a žádá je o sex

Dotaz: Dobrý den, už si sama nevím rady tak se obracím na vás.. S manželem jsme spolu 3 roky a máme spolu syna. Jenže skoro od začátku našeho vztahu se registroval na seznamkách, sexseznamkách atd. Posílal tam fotky svého ,,dolejsku,, psal opravdu hodně holkám, jenže tím způsobem, že je svobodný a bezdětný, stále je zval do postele, ven na rande, psal jim jak jsou krásné atd.. dělal si i nové emaily, abych to nezjistila, ale stejně jsem na to skoro pokaždé přišla. Bojím se, že se s nějakou i setkal. A teď v poslední době opět píše si na fb s jinýma, ale po té to smaže, abych to nemohla přečíst. Hledá si tam opět holky a ja se bojím, aby to nezačalo na novo. Bohužel ta důvěra z mé strany už moc není. Akorát se spíše hádáme nedokážeme spolu krásné strávit čas, kdy jsme spolu doma neřekne mi nikdy nic hezkého, skoro se spolu nedotýkáme a skoro ani nespime. a prostě už nevím co mám dělat. Bojím se ho opustit, ale chci pro něho být jediná . Můžete mi prosím poradit co mám dělat, aby se to zlepšilo? Dekuji

Jak jste nás našli?: Přes kamaradku

Manžel flirtuje na seznamce s jinými ženami a žádá je o sex

 

Dobrý den,

Také bych vám chtěla poděkovat za vaši důvěru. Z toho, co popisujete, se opravdu nenacházíte v jednoduché situaci. Chápu, že si nevíte rady, cítíte se nejistá a máte strach z toho, co bude dál. Musí to pro vás být těžké, když máte spolu s mužem již závazek manželství a společné dítě. Jste už opravdová rodina, a rodina by měla sloužit k tomu, aby vám poskytovala pocit bezpečí. Mohu se ale domnívat, že za okolností, které se ve vašem vztahu dějí, se v bezpečí můžete cítit jen těžko, namísto toho ve vás manželovo jednání už od začátku vztahu vyvolává pocit ohrožení, což musí být nesmírně vyčerpávající. Chtěla bych vás ale podpořit, abyste neztrácela svoji sílu a získala odvahu něco změnit.

Zkuste si sama upřímně odpovědět si na tyto otázky: „Co od vztahu opravdu potřebuji a očekávám? Skutečně dostávám od partnera, co potřebuji? U vás zdá se mi to poněkud jednostranné.

Chápu, jak bolestivé může být sledovat, jak manžel pátrá po jiných ženách a lže o tom, že vás i syna má. Ale položte si otázku, proč tohle vy sama dovolíte? Uvědomte si, že tím co dělá, si velmi necháváte podkopávat svoji sebeúctu. Chci vás ujistit, že si nic z toho nemusíte nechat líbit. Zkuste si vyjasnit, jaké jsou vaše hranice, co od vztahu chcete a co nehodláte snášet. Máte na to právo. Váš manžel by to měl vědět taky. Stejně tak byste mu měla ukázat, že by o vás tímto způsobem mohl přijít. A dát mu to najevo velmi zřetelně.Manžel flirtuje na seznamce s jinými ženami a žádá je o sex

Rozumím vám, že se bojíte o něj přijít. Berte však v potaz to, že se nikdo sám od sebe nezmění, pokud k tomu nemá důvod. Nečekejte, že druhého změníte. Dokud sami nenajdeme odvahu odejít, nedojde tomu, kdo nás zraňuje ani to, o co může přijít. Nezapomínejte na to, co si zasloužíte. Opravdu chcete být ve vztahu, kde vám dotyčný nedává lásku a ponižuje vás? Pamatujte, že si zasloužíte vztah, ve kterém s vámi bude zacházeno s úctou, kde si budete moci navzájem věřit, kde budete dostávat, co potřebujete.

Často se sebou necháváme zacházet špatným způsobem, protože si sami sebe nevážíme. Zkuste si začít všímat svých schopností, učte se mít se ráda. Začněte si všímat, jak to máte s respektem k sobě samé. Snažte se nevystavovat se situacím, které by byly v nesouladu s vaší úctou. Povzbuzujte v sobě také zodpovědnost za svůj život. Nemusíte zůstávat v takovéto pozici a bát se udělat změnu, dát druhému najevo, že takhle teda ne. Buďte odvážná a neustupujte z toho, co od vztahu chcete. Nejprve si ujasněte, co to vlastně je a běžte si za tím.

Moc vám držím palce. Přemýšlejte nad tím, kdo si vaše srdce zaslouží. Myslete na to, že ten, kdo si vaši péči a lásku zaslouží nejvíc, jste vy sama a podle toho také jednejte. Kdybyste své téma potřebovala probrat více do hloubky, nebo cítila, že potřebujete pomocnou ruku, abyste svou situaci zvládla překonat, vždy se můžete obrátit na terapeuty a poradce z naší poradny. Můžou vám velmi pomoct například při zbavování se strachu a nacházení odvahy v těžkých situacích, v učení se sebelásce a respektu k sobě, nebo právě při řešení problémů v partnerských vztazích.

S pozdravem

Klára

O nás
„S Hankou byla příjemná spolupráce. Objektivní zhodnocení a užitečné rady.“

„Dobrý den,

k práci paní Hanky nemám žádnou negativní připomínku. Příjemná spolupráce, objektivní zhodnocení a užitečné rady. Vždy jsme se dohodly na společném termínu a vždy mi paní Hanka vyšla maximálně vstříc, proto nemůžu této spolupráci nic vytknout.“
Reference na koučku Hanku Lustikovou.
"S Hankou byla příjemná spolupráce. Objektivní zhodnocení a užitečné rady."

Hana Lustiková, kouč

Partneská poradna online - Přítel má příliš mnoho kamarádek, se kterými tráví svůj čas

Žárlím ve vztahu na partnera

Dotaz: Dobrý den.
Obracím se na Vás,jelikož jsem přesvědčena o tom,že mám problém ve vztahu s žárlivostí.
Bývám často paranoidní a to mi i partnerovi znepříjemnuje společné soužití.
Je tohle řešitelné?Anebo se s tím musím naučit žít?
S pozdravem

Žárlím ve vztahu na partnera

Dobrý den,

mám pro vás dobrou zprávu. O žárlivosti se říká, že je to nemoc vztahu- ale tou dobrou novinou je, že je léčitelná! Dokážu si představit, jak vám žárlivost může nepříjemně zasahovat do osobního i partnerského života, ale chtěla bych vás povzbudit. Díky tomu, že si svůj problém uvědomujete, máte skvěle našlápnuto proto s žárlivostí zatočit a porazit ji.

Prvním krokem je tomuto pocitu porozumět. Zamyslete se nad tím, odkud se tento pocit vzal, z čeho vlastně pramení. Kdykoliv se chceme nějakého strachu zbavit, musíme ho pochopit, akceptovat ho. Žárlivost nám ubírá na sebevědomí, vede ke vzteku a nejistotě.

Žárlivost sama často z nedostatku sebevědomí pochází. Mnoho lidí co žárlí, o sobě má příliš nízké mínění. Trpí pocitem, že pro partnera nejsou dostatečně dobří, často se srovnávají s ostatními a z toho vzniká úzkost. Proto naučit se mít rád bývá jednou z nejdůležitějších složek zbavení se žárlivosti. Myslete na to, že jste jedinečná, každý den zkuste vymyslet alespoň deset vlastností, které na sobě máte ráda. Uvidíte, časem vám to půjde snadno. Dnes je navíc všude velmi dobře dostupné velké množství literatury o osobním rozvoji, které vám může pomoct při práci na sobě. Dokonce najdete i spoustu knížek právě o tomto tématu.

Nestačí ale jen pracovat na sobě, je potřeba se zbavit závislosti na partnerovi. Pamatujte, že druhého člověka nevlastníme. Ve vztahu je důležité, aby měli oba dva svůj prostor. Když si začnete plánovat aktivity bez partnera, můžete se tak učit větší nezávislosti a partner určitě také ocení, že bude moci volněji dýchat. Dopřejte si věci, které byste normálně dělali spolu i sama-nebo třeba s kamarádkou. Uvidíte, že se i vy začnete cítit dobře, že dokážete trávit čas se sebou.

Žárlím ve vztahu na partnera

Myslete na to, že rozhodujete o tom, jaké myšlenky ve svém mozku budete živit. Mozek totiž funguje tak, že když posilujeme ty negativní, začneme se i špatně cítit. Když se zaměříte na pozitivní myšlenky a věci ve vztahu, dostaví se příjemné pocity. Mozek je v tomto ohledu třeba trochu „přenastavit“ a dotěrné domněnky se učit zpochybňovat, protože strach si vytváříme sami. Chce to čas a trpělivost, ale funguje to.

Můžete navštívit naší poradnu, v níž máme skvělé odborníky, co mají s problémy, jako je ten váš, dlouhodobé zkušenosti.  Pomohou vám dát na vaši situaci náhled, budovat důvěru ve vás samotnou i tu ve vztahu, a mohou vás naučit, jak s paranoidními myšlenkami pracovat a pocitu žárlivosti se tak zbavit a mít tak spokojený vztah- jak se sebou, tak s partnerem.

Budu vám držet palce, ať vše zvládnete. Rozhodně neztrácejte naději.

Klára

Poradna Therapia

Tatínek nejeví zájem o malou dceru

Tatínek nejeví zájem o malou dceru

Dobry den.
Jsem sama s dcerou 2,5 roku. Její tatínek s ní kontakt spíš nevyhledává raději se odstěhoval do jiného města. Vidí se cca 1x za 2 měsíce na cca 2 hodiny. Nevím jak jí začít říkat a vysvětlovat že to tak prostě je, že tatínek nema zájem o to víc se vídat. Už se začíná ptát a otázky kde je tatínek ..?a začíná sledovat ostatní děti které tatínka mají…Je mi líto že o svého tatínka přichází. Děkuji za radu.

Tatínek nejeví zájem o malou dceru

Dobrý den,

je mi líto, v jaké situaci se již dlouhou dobu nacházíte. Musí to pro Vás být obzvlášť těžké. Sama víte, že rodiče pro své děti chtějí vždy to nejlepší a právě to, Vás dostává opravdu do těžké situace. Z dotazu mi není jasné kolik let je Vaší dceři, ale zkusím si představit v jakém je asi věku. Je smutné, když jeden z rodičů neprojevuje zájem o své dítě, nicméně jsem toho názoru, že vy nejste tím, kdo je za to zodpovědný. Neberte na sebe zodpovědnost za to, že otec Vaší dcery nemá zájem o kontakt s ní. Nevím, co je důvodem tak malého zájmu o ni, ale nevylučovala bych možné pocity strachu, že se dcera začne ptát, proč tam pro ni není. Důvodů ale může být mnohem více, ty ale znáte jen vy a on.

Ve chvílích, kdy se dítě začne ptát po jednom z rodičů, je nejlepší říci dítěti pravdu. Samozřejmě úměrně jeho věku. Mluvte s ní o tom, nevymýšlejte si pohádky. Formulujte odpověď neutrálně. Dítě nesmí mít pocit, že je tím, kdo může za to, že ho tatínek nechce vídat, nebo mít dokonce strach, že ho nemá rád. Neházejte špínu na jejího otce, i když vás to třeba bude stát úsilí. Někdy si musíme něco takové odpustit.

Tatínek nejeví zájem o malou dceru

Jedna z možností je ta, že kontaktujete jejího otce, protože abyste mohla své dceři říci pravdu, musíte ji znát. Zjistěte, jak o tom přemýšlí, zda má v budoucnosti zájem o svou dceru, co je jeho cílem? Chce ji vůbec ještě vídat, nebo chce kontakt s ní úplně omezit? Na základě toho poté můžete formulovat věty, které řeknete své dceři. Je důležité ujistit Vaši dceru, že si s vámi o tom může kdykoli promluvit, že jste tam pro ni. Pokud si i tak nejste jistá v tom, jak se svou dcerou o tom mluvit, zkuste se obrátit na dětského psychologa nebo naše terapeuty.

I takovéto pravdy, které nás mohou občas zabolet, lze říci citlivě a společně s ujištěním matky, nebo otce, dají dítěti pocity bezpečí, lásky a jistoty, které potřebují.

Doufám, že Vám má odpověď pomohla.
Oceňuji Váš veliký zájem o to, abyste dokázala se svou dcerou o tomto tématu mluvit citlivě. Jste skvělá máma. Přeji Vám mnoho sil.
S pozdravem
Lucie

Můj rodič psychopat aneb následky výchovy rodiče s poruchou osobnosti v dospělosti

Můj rodič psychopat aneb následky výchovy rodiče s poruchou osobnosti v dospělosti

Jedním z typů klientů, kteří navštěvují naší poradnu jsou dospělí lidé, kteří vyrůstali v dětství s rodičem s poruchou osobnosti. Nemluvím teď o klientech, kteří následkem toho trpí poruchu osobnosti také. Mluvím o relativně zdravých lidech, kteří si ale odnesli pocit hluboké nehodnoty, která je mnohdy trápí celý život, pokud s tím nepracují.
Děti, kteří vyrůstaly s takovým rodičem trpí v dospělosti nejen nízkým sebevědomím, ale nacházejí se po většinu svého života v pocitu bezmoci, stagnují, podléhají manipulacím či sami manipulují. Očekávají od lidí spíše zákeřnost, málo nebo vůbec svému okolí nedůvěřují. Bojí se udělat chybu, aby nebyli potrestání křikem, ponížením nebo i násilím. Následkem toho všeho trpí pocitem vnitřní nesvobody a cítí se svázaní a napospas osudu či dokonce podléhají úzkostem a depresi.

Můj rodič psychopat aneb následky výchovy rodiče s poruchou osobnosti v dospělosti
V dětství takové děti zažívají často pocity ponížení a jsou manipulováni, což nemusí vůbec rozpoznat. Pochopí to mnohdy až na sezení v poradně, kde si uvědomí, že se v životě neustále bojí, že je bude někdo ovládat a také se skutečně chovají nevědomě jako oběti a ovládat se nechají. Jako děti neměli od takového rodiče jasné pokyny, co je dobře a co špatně. Jednou mohl rodič dítě až narcistně vyzdvihovat a podruhé ponížit a vnuknout mu pocit neschopnosti. Lidé s poruchou osobnosti v podstatě pouze manipulují, takže se jejich děti nenaučí komunikovat v důvěře a otevřeně. Neustále musí být v napětí a vypěstovat si „signálky“, aby vycítili, jakou náladu má zrovna rodič. Doma tedy nevznikají pevná a jasná pravidla chování, kdy dítě jasně víc, co se rodiči líbí a co ne, ale dítě se naučí řídit náladou rodič, která je ale proměnlivá a nestálá. Tento návyk zůstává dítěti až do dospělosti. V dospělosti tak nevyjadřuje jasně svá přání a potřeby, ale řídí se podle potřeb a přání druhých, protože si myslí, že je to od nich očekáváno. Navíc ani nemají pocit takové zdravé hodnoty, že mají na své potřeby nárok-doma na ně nárok jako děti nikdy neměly. Jako dospělí nevyjadřují také své hodnoty z toho důvodu, že si v dětství nevypěstují vnitřní kompas svých vlastních pocitů a intuice. Na jejich vlastní pocity není ve takovém vztahu čas, protože se stále musejí starat o to, jak se vyhnout „trestu“ a tedy špatné náladě rodiče.

Můj rodič psychopat aneb následky výchovy rodiče s poruchou osobnosti v dospělosti
Tento rodič zároveň s manipulacemi vyvolává v dítěti pocity závislosti – „ty beze mě nepřežiješ, jsi absolutně k ničemu a nikdo se o tebe nepostará, můžeš být rád, že mě máš“. Nic takového nemusí vyslovit nahlas, dokonce i když ses ním dítě cítí velmi nedobře a těší se na svobodu, buduje se v něm pocit, že bez svého rodiče je k ničemu. Vybuduje si tak závislostí vztah, který pak aplikuje na své přátelské a partnerské vztahy. Může mít ale také opačný projev a to je izolace v životě, kdy se natolik bojí opuštění a natolik vnitřně věří, že je špatný (to co mu namluvil rodič),že ukončuje vztahy ještě dříve než začnou. Bojí se, že kdyby ho partner poznal „doopravdy“ a odhalil, „kdo skutečně je“, opustil by ho a to by bylo pro člověka trpícího silnou nehodnotou právě potvrzením této nehodnoty. Z takového ponížení má pak obrovský a mnohdy dlouho nepřekonatelný strach.
Důležitým znakem provázející děti-dospělé s rodičem s poruchou osobnosti jsou trýznivé a opakující se myšlenky nehodnoty, které jim rodič namluvil. Ač už s jejich rodičem nežijí, mají ho stále v hlavě. Je jim je stále věznitelem a tyranem zároveň. Kdykoli se chtějí uvolnit, osvobodit či splnit si své potřeby, zasáhne vnitřní rodič s ukazováčkem a přísným zákazem- Na to nemáš právo! Základní běžná lidská práva jsou totiž v takové domácnosti zakázány.

Co může pomoci?

Práce s klientem, který vyrůstal v prostředí plném překroucených a absurdních projevů rodiče je často zdlouhavá, protože vnitřní hodnota dospělého s takovými zkušenostmi je pochroumaná zcela od základů. Nejedná se jen o snížené sebevědomí, ale o pocit absolutní nehodnoty. Ve chvíli, kdy takový klient zažije dlouhodobý pocit důvěry ve svého terapeuta a možná první pocity důvěry vůbec, může začít ozdravný proces. Klient získává poprvé v životě podporu od druhého člověka, získává „povolení“ se uvolnit se, plnit si své potřeby. Terapeut ho doprovází v životě a pomáhá mu ujasňovat, co je nezdravý strach, který mu dobře neslouží a co jsou naopak pocity, které je dobré poslouchat. Dodává mu odvahu, věří mu, dělá parťáka a buduje tak pocit – zvládneme to spolu – který takový klient do té doby mnohdy nezažil. Terapeut se nenechá odehnat zejména na začátku procesu neustálým postojem oběti klienta a pocity bezmoci. Dává mu pocit, že ho neopustí, bude s ním do té doby než se klient sám bude cítit natolik silný, aby terapeutický vztah opustil. Tím, že si s terapeutem buduje zdravý vztah se mu pomalu daří získávat odvahu dělat to i v jiných vztazích. Terapeut dává takovému klientovi také zdravý náhled, jak svět skutečně funguje. Například, že lidé dělají chyby, nefungují vždy jen výkonně, jsou ochotni druhým i nezištně pomoci, nežijí jen hodnocením druhých a pokud ano, je to jejich problém a cílem není plnit druhým jen jejich očekávání.

Můj rodič psychopat aneb následky výchovy rodiče s poruchou osobnosti v dospělosti
Klient se postupně dostává z pocitů deprese a bezmoci, do pocitu nevelké spokojenosti, ale bez utrpení. Až po nějaké době se naučí plnit i svá přání a přestává trpět právě tím, že se zbavil pocitu, že svůj životě nemůže ovládat. Uvědomí si, že má své život ve své moci a může ho sám korigovat. Mnohdy mu tento nový pocit změní život od základů a míří zcela jiným směrem než původně, kdy se nechal jen unášet proudem, kdy hrál na druhé hry a nebyl sám sebou, aby stále plnil očekávání druhých. Jeho skutečné Já dostává konečně prostor, někdy poprvé v životě, někdy ho naposledy zažil v úplném dětství, kdy se ještě nestačil svého rodiče bát nebo kdy se jím ještě jeho rodič necítil být ohrožen.

Tereza Zahrádková

Systemická terapie - co je to?

Jak změnit svůj život k lepšímu?-Buďte autorem svého života

Třeba to příští rok bude lepší…, ty máš peníze, tak se ti daří lépe.., ty máš lepší práci, tak to máš jednodušší…, ty máš partnera, co ti pomáhá, tak na to nejsi sama…,

Stěžujeme si, modlíme se, chodíme k astrologovi, doufáme, ale změna nepřichází…změna totiž nepřijde, pokud ji sami neuděláme. Mnoho lidí smýšlí bezmocně, závisle a pochybují o sobě a své vůli věci změnit. Dokonce by se dalo říci, že snad někteří ani nevědí, že to na světě  funguje tak, že většinu svého života si ovládáme sami a to nehledě na naše původní rodinné prostředí. To patří mimochodem k hlavním pochybnostem ohledně toho, že jde život změnit v lepší, když k tomu nepřispělo původní rodinné prostředí. Většina klientů, kteří však prošli sezeními s terapeutem či koučem jsou důkazem, že původní negativní rodinné prostředí je spíše přítěž než budoucí osud. Osudem se však stane, pokud s ním není pracováno. Základem změny v životě je uvěřit faktu, že můžeme mít na svým životem MOC a to změní zcela vše.Rozhodně to do velké míry změní naší budoucnost.

Jak změnit svůj život k lepšímu?-Buďte autorem svého života

Lidé často visí na svých zaměstnavatelích, jakoby nevěřili, že mohou zlepšit své schopnosti, dovzdělat se nebo prostě jen změnit svého zaměstanavatele. Stěžují si na své partnery, že jim nevyhovují, ale nevěří, že mohou mít lepšího a že se také sami mohou stát „lepšími“partnery. A tak s nimi zůstávají. Nadále se nechávají využívat, ponižují se ve vztahu, nevěří si a pak se podivují, že s nimi partner nezachází jako s hodnotnou bytostí.

My všichni můžeme svůj život změnit. Je ale nutné začít jinak přemýšlet. To, co si myslíme ovlivňuje naše emoce a ty zase naše chování.Pokud si tedy nedůvěřujeme a nepracujeme na zlepšení našeho sebevědomí, ovlivní to pravděpodobně všechny naše oblasti. Budeme mít horší práci než ostatní, nevhodnějšího partnera, budeme mít méně peněz a celkově horší kvalitu našeho života.Budeme se cítit méně šťastni a budeme tento vzorec předávat dál, našim dětem.Jak změnit svůj život k lepšímu?-Buďte autorem svého života

 

Naše vnitřní přesvědčení předaná od rodičů nebo naše vlastní nás silně ovlivňují a to jak pozitivně, tak negativně.

Pokud nám někdo bude celý život říkat, že budeme úspěšní a bude nás k tomu zdravě vést, velmi se zvyšuje pravděpodobnost, že tomu sami uvěříme a budeme se od mala nastavovat na úspěch. Svým chováním a myšlením nebudeme vůbec pochybovat o tom,že by to tak nebylo.To je nejlepší cesta úspěchu ať už rodinného či pracovního. Pokud to „za vás“však v dětství nenastaví rodiče, není nic ztraceno.V dospělosti můžete své myšlení změnit díky své vlastní práci  spolu s terapeutem na  sezení. Jsou dvě možnosti  jak svůj život měnit. Můžete buď měnit své chování a tím se později přizpůsobí vaše emoce i myšlení a to jednodušše proto, že pokud změníte své chování bude i reakce okolí na vás jiná a tím se budete cítit jinak a vaše myšlenky budou také jiné.

Příkladem může být, že se ve vztahu zachovám jako bych sis sebe vážila- odmítnu se nechat využít apod, pokud v tomto chování chvíli setrváme, i když ještě sami nevěříme, že máme vyšší hodnotu, začne partner reagovat jinak, ucítí naše hranice a přestane se k nám chovat jako k bezcenné bytosti. Může se také stát, že vás na základě takové změny opustí, to je však jen známka toho, že vás potřeboval jen jako nehodnotnou a nesebevědomou a vy máte nyní s tímto chováním šanci najít k sobě někoho, kdo vás bude více respektovat. Ve chvíli, kdy se k vám lidé začnou díky vaší změně chování chovat s větším respektem, začnete se i vy cítit sebevědomější a vaše myšlenky i emoce začnou být pozitivnější.Jak změnit svůj život k lepšímu?-Buďte autorem svého života

Další možností je, že se díky práci na sezeních a podpory terapeuta začnou měnit vaše myšlnenky. Začnete věřit ve svou hodnotu a začnete se cítit sebevědomější, tím se začne měnit i vaše chování. Výsledek je pak podobný jako v uvedeném příkladu.

Uvěříte li, že máte moc nad svým životem, tedy moc ho měnit, máte vyhráno! Naše hlava je hybatelem našeho života. Každý máme k dispozici klíč k tomu, jak svůj život změnit.Někteří ho jen hledají a někteří dokonce neví, že existuje.

Tereza Zahrádková