Odešla jsem z práce a žádný kolega se mi neozval-mám depresi

Odešla jsem z práce a žádný kolega se mi neozval-mám depresi

Dobrý den,

již dlouho se léčím s depresí a s pomocí pana doktora jsem svůj život celkem zvládla. Deset let pracuji v zaměstnání také bez velkých problémů. Patřím k nejlepším zaměstnancům, na pracovišti to funguje. Najednou se vedoucí rozhodla mě přesadit na nevýhodné místo, bez jakékoliv konzultace, vysvětlení a to mě dostalo tak, že jsem se položila a již měsíc jsem na neschopence. Nedovedu si představit svůj návrat a to jsem řekla i na pohovoru ( přihlásila jsem se na jinou pozici v jiném městě u stejného zaměstnavatele). Nevím, jak to bylo podáno kolegyním, ale dnes mě jedna z nich vyškrtla ze skupiny na whatsappu, aniž by se mě kterákoliv z kolegyň, včetně nadřízené zeptaly, jak se cítím a co mě k tomu vedlo.

Odešla jsem z práce a žádný kolega se mi neozval-mám depresi
Nikoho jsem nepomlouvala, nikomu nic nevysvětlovala. Chtěla jsem, pokud budu přijata na novou pozici, nastoupit na prázdniny na staré místo ( nová pozice by byla až od září) a pomoci kolegyním při dovolených, aby to neměly komplikované.

Teď ale nevím, co mám dělat, jak se zachovat, nevím co by mě čekalo a nemám odvahu se zeptat, protože bych neměla sílu zvládnout špatnou informaci, popř. útok z jejich strany.Připadám si jako ve špatném snu, nevím si rady, co dál.

 

Dobrý den,

děkuji za vaši důvěru. Chápu, že se můžete cítit zmatená a že máte strach situaci řešit. Pokud tomu správně rozumím, tak je ve vás silný pocit odmítnutí, který vám brání se vrátit do kolektivu mezi kolegyně, protože by se k vám nemusely hezky zachovat a vy byste takový tlak v tuhle chvíli nezvládla. Zároveň na ně ale sama máte vztek, protože se nezajímaly o to, co se vám stalo. Tím, že vás kolegyně vyškrtla ze skupiny, se teď můžete cítit odstrčeně, a proto se bojíte, jak budou reagovat, až se tam znovu objevíte, jak vás přijmou. V každém případě vám chci říct, že máte podporu naší poradny. Nebojte, určitě zvládnete překonat svůj strach, a nakonec to vůbec nebude tak nepříjemné, jak si to ve své mysli barvíte.

Odešla jsem z práce a žádný kolega se mi neozval-mám depresi

Chtěla bych vám nabídnout také jiný pohled na věc. Navést vás k tomu, abyste myslela na to, že ostatní nemohou vědět, jak se cítíte, pokud to nedáte jasně najevo vy sama. Zajímalo by mě, jestli jste se nějak vyhradila proti vedoucí a snažila se o to místo bojovat, nebo jste to řešila jen tiše v sobě. Pokud jste jí nedala najevo, jak moc vám to vadí a jak je to pro vás důležité, nemohla vědět, jak těžce to můžete nést a že kvůli tomu dokonce odejdete.

Vy jste potom zvolila pasivní přístup, abyste se s tím mohla doma v klidu vyrovnat, ale tím, že jste zmizela, tak tomu kolegyně vlastně vůbec nemusely porozumět. To vyškrtnutí ze skupiny nemuselo znamenat něco proti vám osobně, mohlo k tomu dojít jednoduše z důvodu, že od vás žádné vysvětlení nedostaly, nevěděly, co se děje, proč jste odešla. Pokud to bylo, jak popisujete, tak měly jenom zprávu zvenčí o tom, že odcházíte, a protože jste nijak nereagovala, tak s vámi již v práci nepočítaly. Vy jste si před nimi nevědomě uzavřela dveře sama, takže se vám nemusely ozvat třeba právě proto, že v tom měly zmatek. Možná byly taky naštvané, že jste jim nic neřekla, nevěděly, na čem jsou.

Vedla jsem vás k takové úvaze proto, abyste viděla, kolik nedorozumění a nejasností může způsobit, když o věcech nekomunikujeme. Ticho vytváří prostor pro domněnky, které v nás vzbuzují strach, a přitom pravda může být úplně jiná. Je proto důležité, abychom vzali zodpovědnost do svých rukou nečekali na to, až něco udělají druzí. Chci vás podpořit v tom, že se nemusíte bát reakce kolegyň, až se do firmy vrátíte. Můžete jim sama povědět, jak jste prožívala změnu místa. Můžete povědět o tom, že jste upadla do deprese, protože jste nevěděla, jak se s takovou nepříjemnou situací vyrovnat, říct jim, že jste potřebovala čas. Můžete se jich v klidu zeptat, jak tu situaci vnímaly ony, jaké informace se k nim dostaly. Pokud se k vám zachovají bezohledně, alespoň se ujistíte v tom, že jste se změnou práce udělala správné rozhodnutí a nemusíte jim vůbec pomáhat při dovolených, protože si vaši pomoc nezaslouží. Jste určitě skvělá žena, tak se obklopujte hlavně lidmi, kteří si vás váží, jestli vás přijmou i ti ostatní, na tom nezáleží. Myslete především na sebe. Berte to jako testovou situaci, v níž se ukáže, jak to vlastně je. A hlavně se jedná o dočasnou dobu, tak pamatujte na to, že případné trápení brzy skončí.

Chápu, že je to pro vás těžké řešit a že se bojíte. Měnit pasivní přístup v aktivní, když navíc trpíte depresemi, to je proces, který potřebuje hodně času, a prostoru. Z vašeho popisu mi není moc jasné, jakým způsobem své deprese léčíte, každopádně si myslím, že by pro vás byla nejlepší možností pravidelná psychoterapie (pokud na ni již nedocházíte), kde vám bude dopřána potřebná péče, kterou si zasloužíte.  Pomůže vám k získání sebevědomí, osobní síly a odvahy, budete si tak umět mnohem lépe poradit s nepříjemnými situacemi, jako je například tato. Vždy se můžete obrátit na naši psychologickou poradnu. Sídlíme v Praze, ale je u nás možné se domluvit i na sezení po Skypu. Budu vám moc držet palce, ať vše dobře dopadne. Mějte se hezky.

 

Klára

Můj 10ti letý syn se ve škole pomočuje

Můj 10ti letý syn se ve škole pomočuje

Dotaz:

Dobrý den. Proslila bych o radu, mám 10letého syna. Chodí do třetí třídy a nevi, kdy ma jít na záchod. Věčně je pocurany nebo pokakany, uz nevím co, s nim.Nepomuzou zákazy i jsem mu říkala, ze se mu budou smát kamarádi prostě nic nezabírá. Pripadne mi, ze nemá čas jít na ten záchod, ze mu mezí tím neco uteče, mezitím, co bude pryč. Můžete mi prosím nějak poradit, co sním dělat . Moc děkuji

Můj 10ti letý syn se ve škole pomočuje

Dobrý den,

Děkuji za důvěru, s níž se na naši poradnu obracíte. Je mi líto, čím si vy i váš syn procházíte. Chápu, že vás takový problém trápí a už si nevíte rady. Mám bohužel o vaší rodinné situaci málo informací, abych mohla posoudit, kde by mohla být příčina problému a co je potřeba zlepšit. Má odpověď by byla velmi obecná, proto vám určitě doporučuji obrátit se na dětského psychologa či psychoterapeuta. Společně pak můžete odkrýt motivy, které syna k takovému chování vedou. Psychologická léčba bývá při řešení takových problémů velmi účinná.

Příčin může být hned několik. Pokud je vyloučena fyzická podstata problému (doporučuji návštěvu lékaře), jedná se o psychické a vztahové faktory, které pomočování a pokakávání spoluvytvářejí a udržují. Dítě tímto způsobem může řešit nějaké vnitřní napětí, nároky, které nezvládá. Může se také jednat o formu protestu nebo nevědomého volání o pozornost. Dítě ovlivňuje i celková atmosféra v rodině, je potřeba zjistit, jak rodina funguje a zdali v ní nejsou nějaké konflikty, které v dítěti takové chování vyvolávají.

Pamatujte na to, že to váš syn nejspíš nedělá schválně, ale jde spíš o výraz bezmocnosti nad něčím, co se mu v životě děje. Z toho důvodu bych vám poradila, abyste nepoužívala zákazy a nesnažila se ho postrašit, aby to už nedělal. Když mu budete říkat, že se mu budou smát kamarádi, nejspíš to v něm vyvolá ještě větší stres, což může situaci zhoršit.

Můj 10ti letý syn se ve škole pomočuje

Proto bych zvolila jemnou a empatickou komunikaci a trpělivost. Motivujte ho spíš pozitivně, chvalte ho, když se mu povede to zvládnout, podporujte ho, dávejte mu najevo svůj upřímný zájem o něj. Ačkoliv úplně rozumím tomu, že se již můžete cítit vyčerpaná a zoufalá, nevzdávejte to. Zkuste opravdu psychologa navštívit a uvidíte, že se váš problém může časem vyřešit. Budu vám moc držet palce.

 

 

Mějte se hezky.

 

Klára

Poradna Therapia

Syn je závislý na facebooku

Syn je závislý na facebooku

Dotaz: Dobrý den, prosím Vás o radu. Mám 19-ti let ého syna, který absolutně propadl facebooku. Celé 4 ro ky na střední škole se neučil, ale nějak procházel, ale teď když šlo do tuhého, aby byl puštěn k maturitě, tak to totálně vzdal. Tvrdí, že má chorobný odpor k učení, takže to dopadl o tak, že na konci čtvrťáku dostal dvě pětky, musí v srpnu dělat dva reparáty a pokud ty udělal, tak může k podzimní maturitě, ale on doma jen sed í celé dny u počítače, píše si s kamarády, mezitím hraje hry a zvedne se pouze na jídlo. A i k obědu chodí s mobilem, aby stíhal odpovídat. Jsem z něho zoufalá. Nejraději bych odpojila Wi-Fi připojení, ale na tom zase budou biti ostatní děcka. Můžete mi prosím poradit, jak tuto situaci zvládnout, když je to už vlastně dospělý člověk? Toto je jen velmi zkráceně podáno, navíc doma nepomáhá, je vzteklý, neochotný, líný, hádavý,...
Děkuji.

Syn je závislý na facebooku

Dobrý den,

Děkuji za vaši důvěru. Rozumím tomu, že vás moc trápí vidět syna, jak propadává závislosti na elektronice a sociálních sítích, což u něj má za následek nezájem o ostatní věci, včetně potřebného vzdělání. Je jasné, že mladí potřebují být v kontaktu s kamarády, navíc v dnešní době bohužel tráví čas na mobilu většina lidí v jeho věku, což začíná být velký problém. Ovšem vy už se zmiňujete o negativních dopadech používání elektroniky na synovo chování. Všimla jste si, že něco není v pořádku a chcete s tím něco dělat, to je moc fajn.

Chápu, že se můžete cítit bezmocně a že byste moc chtěla, aby váš syn někam smysluplně směřoval. Možná pociťujete vnitřní konflikt, protože přesto, že byste chtěla situaci nějak ovlivnit a zasáhnout, uvědomujete si, že je váš syn již dospělý člověk a přílišný nátlak by mohl mít opačný efekt. Pojďme se tedy podívat na možnosti, jak takovou situaci řešit.

Prvně bych vám doporučila, abyste si sama zkusila položit otázky: Proč můj syn vlastně tráví u mobilu a počítače tolik času? Jak to mohlo vzniknout? Co mu to dává? Tím, že zkusíte hledat odpovědi, se můžete dostat hlouběji k jádru problému a snažit se pochopit, co váš syn opravdu potřebuje, že se si to vynahrazuje ve virtuálním světě. Člověk si většinou vytvoří závislost z nějakého nedostatku. Něco mu chybí, něco ho trápí, necítí potřebné naplnění. Může mít strach z neúspěchu, bát se, že něco nezvládne, pak se upne na elektronické zařízení, aby mohl utíkat od stresující reality. Často tato závislost vychází i z nízkého sebevědomí, sdílení s ostatními pak může člověku dávat pocit přijetí.

Je důležité, abyste se svým synem o takových věcech komunikovala, aby si to mohl uvědomit sám. Komunikace s ním by měla být hodně podporující a empatická, ale poté i pevná. Vytvořte bezpečné a důvěrné prostředí, aby s vámi mohl otevřeně mluvit o tom, jestli ho něco trápí a získal pocit, že mu rozumíte. To je dobré k tomu, aby získal pozitivní zkušenost i doma v opravdovém světě a měl tak chuť být „duchem přítomen“. Zajímejte se o něj, ukažte mu, že vám na něm záleží, snažte se podporovat jeho pocit důležitosti. Potom můžete mluvit i o svých pocitech a obavách, snažte se vyjadřovat jasně, ale jemně, aby vás syn poslouchal.

Je důležité mít na paměti, že je potřeba pracovat s celou rodinou, a ne jenom jedním členem. Stanovte místa nebo situace, kam elektronika nesmí. Určete pravidla, která budou platit pro všechny a pevně si za nimi stůjte. Možná budete muset překonat prvotní odpor, ale nakonec třeba budou děti za příjemnou rodinnou atmosféru rádi. Ať už se bude jednat o společné chvíle u jídla či vymyslíte nějakou společnou aktivitu, hru, podněcujte v rodině komunikaci a zábavu. Vhodné také je si s dětmi sednout a vysvětlit jim, jak na nás technologie působí. Apelujte na to, aby si po nějaké době strávené s elektronikou dělaly přestávku nebo šly na vzduch.

A hlavně buďte sama příkladem. Druhým lidem stejně nejlépe ukážeme, jak se dá smysluplně trávit čas, když uvidí, že tak opravdu žijeme my sami. Proto je důležité, abyste myslela především na sebe, pracovala na sobě a užívala si život. Nebojte se, určitě vše dobře dopadne.

Kdybyste potřebovala své téma probrat více do hloubky, neváhejte se obrátit na psychologickou poradnu. Naše poradna sídlí v Praze, ale je u nás možnost i setkání po Skypu. Naši poradci se o vás rádi postarají a pomůžou vás nasměrovat k tomu, co potřebujete. Psychologickou pomoc bych doporučila hlavně vašemu synovi, pokud se jeho závislost bude prohlubovat. Ten se o tom, že chce vyhledat pomoc však musí rozhodnout sám.  Doufám, že jsem vám alespoň trochu pomohla. Držím vám moc palce, ať se vše dá do pořádku.

Klára

PhDr. Lucie Hanzlíková, PhD.
„Lucie je empatická osoba, nesoudí, má smysl pro humor a umí navodit příjemnou atmosféru“

„Psychoterapie u paní Lucie nám pomohla podívat se na náš partnerský vztah s nadhledem, zorientovat se v tom, co se mezi námi děje a jak konflikty vznikají… Nestaví se do role soudce ani rádce, spíše tlumočí z mužského jazyka do ženského a naopak. Paní Lucie je empatická osoba, nesoudí, má smysl pro humor a umí navodit příjemnou atmosféru. Na setkání s ní jsme se vždy těšili a domů odcházeli pozitivně naladění.“ Andrea

PhDr. Lucie Hanzlíková, PhD.

PhDr. Lucie Hanzlíková, Ph.D. – terapeut, poradce

Syn má problém s alkoholem,jak mu mohu jako jeho matka pomoci?

Syn má problém s alkoholem,jak mu mohu jako jeho matka pomoci?

Dobrý den,

prosím o radu, syn je po těžkých popáleninách (50%), dříve měl problémy s alkoholem a přemýšlel i o léčbě. Nyní si více jak půl roku nemohl dát ani kapku a byl v pohodě. Nyní ho v domácí léčbě začali navštěvovat bývalí kamarádi a jeho chování se otočilo zpět o 180 stupňů. Jeho stav není přizpůsoben k tomu, aby si mohl popít (bere léky a má problémy s pohybem), přesto asi špatný vliv party ho podporuje v tom se napít. Není s ním rozumná řeč, stále jen slyšíme, že je mu vše jedno. Psychologa navštěvuje skrz deprese a psychický stav po úrazu. My jsme ovšem v koncích a nevíme jak mu pomoci, jak s ním mluvit, jak se k němu chovat.

Synovi je 22 let.
Pokud by jste mi mohli prosím poradit, jak komunikovat s člověkem, který má psychické problémy byla bych vám vděčná. (Rozjezdovým bodem pití bylo asi to, že mu lékařka dovolila, že si jedno jedno pivo na prášky dát může a že ho navštívili kamarádi, kvůli kterým vznikla doma hádka – od té doby to jde z kopce).

Děkuji Vám
Přeji pěkný den

Syn má problém s alkoholem,jak mu mohu jako jeho matka pomoci?

 

Dobrý den,

Děkuji za vaši důvěru. Vaše pozice v takovéto situaci není jednoduchá. Rozumím vám, že vás trápí dívat se na to, že se psychický stav vašeho syna zhoršuje a také, že se zapletl s lidmi, kteří ho sráží dolů a nyní upadá znovu do závislosti na alkoholu. Možná cítíte velký pocit bezmoci, protože přestože moc chcete, aby se mu vedlo dobře a byl spokojený, tak vidíte, že se točí v bludném kruhu a není ve vašich silách to změnit.

Vzhledem k tomu, že vím o vašem prožívání a vztahu se synem málo informací, tak vám mohu poskytnout pouze obecnější pohled na věc, a proto bych vám určitě doporučila návštěvu psychologické poradny, kde budete mít prostor k tomu, abyste své téma mohla probrat více do hloubky. Psycholog vám může velmi pomoct k získání náhledu na to, jak svůj problém řešit, a také si s ním budete moct prožít své emoce a tím pečovat i o sebe, což je velmi důležité v kontextu toho, co se u vás doma děje.

Co se týče vaší otázky ohledně vhodné komunikace s blízkým člověkem, který má psychické problémy, je třeba brát v úvahu oba faktory, které na psychiku vašeho syna negativně působí, jak jeho depresi, tak to, že má opět sklon k pití. Komunikace s ním by měla být hodně podporující a empatická, ale vzhledem k alkoholu i pevná. Základem je, aby s vámi mohl otevřeně mluvit o tom, co ho trápí a získal pocit, že mu rozumíte.Váš syn se nejspíš snaží uniknout z nepříjemné reality, zaplnit prázdnotu, co cítí. Ve svém věku ještě může hledat sám sebe, cítit se zmatený, méněcenný kvůli popáleninám. Potřebuje velkou dávku porozumění a podpory. Důležité je vytvořit mu půdu proto, aby si budoval znovu své sebevědomí, uvědomil si svou hodnotu. Proto ho chvalte, ukažte mu, že v něj věříte a snažte se v to opravdu věřit i vy sama.

Váš syn už je dospělý, netlačte na něj, nepřijímejte zodpovědnost za to, co se mu děje. On si musí sám uvědomit, že má problém s návykovou látkou, nikdo jiný ho z toho nedostane. Jako velmi pozitivní vnímám, že je v psychologické péči a pracuje se svou depresí.

Syn má problém s alkoholem,jak mu mohu jako jeho matka pomoci?

Co tedy můžete udělat vy? Můžete syna motivovat, vytvořit pro něj přijímající rodinné prostředí. Mluvte s ním se zájmem, ukažte mu, že jste tu pro něj. Ptejte se ho, proč to dělá, co potřebuje, co mu chybí… Můžete s ním mluvit o jeho hodnotách, podporovat ho k tomu, aby našel v něčem smysl, vést ho ke zdravému režimu.

Je třeba, abyste se vyhnula nějakému kázání či příkazům, zato můžete dát upřímně najevo svůj postoj, říct mu, že s tím, co dělá, nesouhlasíte. Můžete si najít nějakou chvíli a prostor, kde se bude cítit uvolněně a v bezpečí a tam mu sdělit, co cítíte. Komunikujte jemně, ale jasně. Dejte mu najevo, že vám na něm záleží, ale že jeho pití vnímáte jako problematické. Pokud bude nadále pít, dejte mu jasné hranice-buď se sebou budeš něco udělat (léčit se), nebo… (něco, co je pro něj důležité). A buďte neústupná. Pamatujte však na to, že se musí rozhodnout on sám.

Druhým lidem stejně nejlépe ukážeme, jak lze žít spokojeně a smysluplně, když uvidí, že tak opravdu žijeme my sami. Myslete na to, že když budete vyzařovat radost, můžete pro něj být s partnerem dobrým vzorem, protože se mu tak otevře nový pohled na svět. Ukážete mu tím, jak se na svět může dívat i on. Proto je důležité, abyste myslela především na sebe, pracovala na sobě a užívala si život. Dělejte, co vás baví, zkuste ho zapojit do nějaké aktivity, pokud bude chtít, a mějte naději. Nebojte se, určitě vše dobře dopadne. Je od vás moc hezké, že se snažíte najít cestu, jak tu pro něj být.

Doufám, že jsem vám alespoň trochu pomohla. Držím vám moc palce, ať se vše dá do pořádku. Kdybyste své téma potřebovala probrat více, můžete se vždy obrátit na naši poradnu. Budeme tu pro vás.

Klára

Partner kvůli mně odešel od rodiny-teď nemohu selhat!

Partner kvůli mně odešel od rodiny-teď nemohu selhat!

Dotaz:

 

Dobrý den, poznala jsem se s přítelem před rokem a on kvůli mně po půl roce opustil přítelkyni a roční dítě. Vzhledem k tomu, že nás od sebe dělí hodina a půl cesty a oba pracujeme, tak se vidíme velmi málo. V plánu je, že se přestěhuje za mnou a začne pracovat tady. Ale vzhledem k tomu, že kvůli mně opustil rodinu a pro všechny to byl velký šok, mě začalo děsit, že já teď nemůžu selhat. Začala jsem pořád dokola přemýšlet, zda ho vlastně miluju, zda s ním můžu být už napořád. Vím, že je to skvělý chlap a lepšího bych jen těžko potkavala, ale neustále se mi vrací tyhle myšlenky. Další věc je, že bez nějak nedokážu normálně fungovat, psychicky se úplně hroutím a mám obavy, že se něco pokazí. Když není se mnou, neustále na něho myslím a nejsem schopna žít svůj život. Když na něho minutu nemyslím, tak si hned říkám, že ho určitě už nemiluju. Nechápu co se se mnou děje, nikdy jsem tohle neměla a mám strach, že tímhle chováním a takovými myšlenkami ho od sebe odezenu..nějak nevím jak se zbavit toho stresu a obav které prožívám..předem moc děkuji za odpověď.

Partner kvůli mně odešel od rodiny-teď nemohu selhat!

Dobrý den,

V první řadě bych Vám ráda poděkovala, že jste se na nás obrátila. Zároveň díky za Vaši důvěru a otevřenost.

Situace, ve které se nyní nachází pro Vás zřejmě není vůbec jednoduchá. Vnímám velikou dynamiku, která se ve Vás odehrává a zrovna ta, může být vyčerpávající, pro nás matoucí, znejišťující, ale také plná příjemných pocitů a vášně.

Na začátku vztahu si každý z nás prochází obdobím tzv. vášnivé lásky. Toto období může trvat pár měsíců, ale i roky. V tomto období jsou lidé zamilovaní, vášnivě zamilovani. Jeden na druhého neustále myslí, chtěli by být tomu druhému neustále na blízku. Mají pocit, že bez toho druhého nemohou dýchat a neumějí si představit bez toho druhého svůj vlastní život. Později se tato fáze promění ve vztah přátelský, kdy k sobě oba přistupují jako k partnerům sobě rovným. Stále k sobě chovají sympatie, ale vztah je již založen spíše na porozumění, vzájemné důvěře a pomoci. Toto je asi jedna z možností, jakým způsobem se vztahy vyvíjejí.

Nechci Vás poučovat ani Vám dělat přednášku. Chci Vám jen nabídnout pohled, který by mohl poukazovat na to, že Vaše momentální pocity, že bez svého protějšku nemůžete být a neustále na něj myslíte, mohou být v pořádku.

To, co však vnímám jako ohrožující jsou pocity viny. Ano, Váš partner odešel od své přítelkyně a ročního dítěte. On však neodešel jen kvůli Vám, ale také kvůli sobě. Uvědomte si, že to, že Váš nynější partner odešel a zvolil si Vás byla jeho volba. Neberte na sebe zodpovědnost za něho. Lidé se milují ale i rozcházejí. Ten, kdo odchází ze vztahu má k tomu vždy nějaký důvod a ten jako takový si sám před sebou ale i před ostatními odůvodní a obhájí. Zároveň je za své jednání a rozhodnutí zodpovědný.

Partner kvůli mně odešel od rodiny-teď nemohu selhat!

Právě možné pocity viny ve Vás mohou podporovat touhu být dokonalá a bez chyby. Zároveň si neumíte představit a připustit si, že by Vám to nemuselo s partnerem vyjít. Z jakého důvodu si zakazujete myšlenky na to, že by to nemusel být vztah na vždy, což nepopírá, že může. Nebylo by to mnohem svobodnější, kdybyste nepociťovala to, že Vám vztah s partnerem musí vydržet, když teda odešel od té rodiny? Co kdyby Vám to nevyšlo a vy jste odvedla otce od rodiny, kvůli ničemu? Opět jsme u viny a zodpovědnosti. Není to jen na Vás. Ve vztahu jsou dva a oba se podílejí na tom, jak jim ve vztahu je, tudíž se i oba podílejí na tom, zda to vyjde nebo ne.

Nemyslete nyní na to, jaké to bude, nebo jaké by to mohlo být. Užívejte si to, že jste zamilovaná, že jste našla partnera, kterého byste dle vlastních slov jen těžko hledala. Vím, že se mi to řekne a možná si to racionálně dokážete i představit a říci, ale druhá věc je to tak cítit. Proto bych Vám doporučila několik hodin sezení s terapeutem, popřípadě psychologem, kteří Vám poskytnou mnohem více prostoru pro sdílení Vašich obtíží, a zároveň Vám umožní se na Vaši situaci podívat více do hloubky a porozumět vlastním pocitům, přáním a potřebám. V dotazu se objevuje mnoho témat, která by stála o hlubší prozkoumání a porozumění, což takto přes online poradnu bohužel nejsme schopni nabídnout a umožnit. Své pocity a obavy z toho, že selžete samozřejmě můžete sdílet i se svým partnerem, mnohem více Vás však chci podpořit v tom, abyste vyzkoušela služby našich terapeutů a psychologů, vybrat si však můžete i dle vlastního uvážení.

Netrapte se ve chvílích lásky a štěstí. Doufám, že Vám má odpověď alespoň trochu pomohla.

Přeji Vám mnoho štěstí,

S pozdravem Lucie

Poradna Therapia

PhDr. Lucie Hanzlíková, PhD.
„Z Lucie se tak postupně stala má nejbližší důvěrnice, takříkajíc člověk, o kterého jsem se mohla opravdu opřít.“

„K Lucii jsem se dostala náhodou, jak se říká za pět minut dvanáct, když jsem se odmítala snad na všech úrovních svého bytí, až jsem měla mžitky před očima a brněly mě ruce. Takto začala naše spolupráce, v rámci které se mi týden co týden věnovala se vší péčí a trpělivostí, byla tu pro mě víc, než kdokoli z mých blízkých- ne proto, že by snad rodina a přátelé nechtěli, ale jednoduše proto, že odborník umí to, co nikdo jiný nenahradí.

Z Lucie se tak postupně stala má nejbližší důvěrnice, takříkajíc člověk, o kterého jsem se mohla opravdu opřít. Lucie umí naslouchat, vcítit se do každé situace a přijmout člověka přesně takovým, jakým v danou chvíli je. Umí položit správnou otázku ve správnou chvíli. Umožnila mi přijít si na vše sama, rozklíčovat nedořešená témata z minulosti a díky tomu, v mentální rovině, mi pomohla postavit se zpět na vlastní nohy. Dnes si troufám říci, že v ní mám novou přítelkyni- kamarádku, kterou vždy ráda vidím.

Celá terapie byla velmi přirozená a uvolněná a s čistým svědomím Lucii doporučuji, a to jak z profesního, tak lidského hlediska.”

Marta

PhDr. Lucie Hanzlíková, PhD.

PhDr. Lucie Hanzlíková, Ph.D. – terapeut, poradce

Martina Klugerová
„Je to již 4 roky a musím konstatovat, že Martina mě opravdu zachránila.“

„Proč jsem začala chodit na terapii? A proč jsem za to rada? Už toho bylo na mě moc, ale člověk si to nikdy nechce připustit, že by něco nezvládl. Uvědomila jsem si to celkem pozdě, v nemocnici.  Pochopila jsem, že tenhle stav není dobrý ani pro mě a ani pro moji dceru. Došlo mi, že sama, bez pomoci to nezvládnu. V té době jsem se seznámila s Martinou. Je to již 4 roky a musím konstatovat, že ona mě opravdu zachránila :). Díky ní se ráno budím s pocitem, že dnešní den bude opět plný pozitivních věcí. Nehledám už na životních situacích jen ty negativní stránky a ani se nebojím negativních reakcí. Konečně můžu říct, že jsem šťastná, protože jsem poznala sama sebe. Věřím si a myslím si, že se to odráží v celém mém životě. A další věc je, že já jsem teď ten člověk, který podporuje ty druhé :). Přiznat si, že něco nezvládám a potřebuji pomoc bylo pro mě životně důležité. A Martina byla TA, která mě dovedla až tam, kde jsem teď. Martino, strašně moc děkuji!!!!!“

Lenka

Martina Klugerová

Martina Klugerová, terapeut, poradce

Martina Klugerová
„Teď po dvou letech terapie s Martinou cítím, že jsem zpátky u sebe a konečně zase žiju.“

„Když jsem před dvěma lety poprvé přišla na terapii, byla jsem na tom jak po psychické stránce, tak i po fyzické stránce, kvůli psychosomatice, hodně špatně. Byla jsem ztracená. Trvalo mi hodnou chvíli, než jsem se odvážila mluvit s Martinou na rovinu. Ale díky její laskavosti a nekončící trpělivosti jsem po čase neměla problém mluvit prakticky o čemkoli. Vždy vyslechla všechno, co mě tížilo a společně jsme hledaly řešení a vůbec smysl toho všeho, co se ve mně dělo. Nikdy mě nesoudila a vždy se mě snažila pochopit. Po každém sezení s Martinou jsem se cítila o trochu líp a měla jsem o trochu víc síly bojovat dál. Teď po dvou letech cítím, že jsem zpátky u sebe a konečně zase žiju. Už vím, že poslouchat sebe a svoje tělo je klíčem ke všemu. Za celou tu cestu zpátky k životu, kterou jste mě provedla, Vám není možné dostatečně poděkovat, Martino, přesto moc děkuji!“
Eliška

Martina Klugerová

Martina Klugerová, terapeut, poradce

Našel jsem u syna (ZŠ) cigaretu, jak nyní zareagovat?

Našel jsem u syna (ZŠ) cigaretu, jak nyní zareagovat?

Dobrý den prosím jsem otec a při úklidu jsem našel u 13leteho syna elektronickou cigaretu já i žena jsme nekuřáci nikdo s příbuzných také nekouří jak se mám zachovat vím že násilí nic neřeší/sám jsem byl bit jako řemen ale toto bych si ani sám nedovolil v mich letech je mi 50 a v mě době to bylo jine/ nejhorší že jsem zjistil že to dokoukal od staršího kluka tomu je15 pryč a jak jsem na ně narukoval tak vyšlo najevo že ji má také prosím nechci udělat nějakou chybu jinak se mladší v7 třídě ici výborně a starší je v 1 ročníku a to už je trošku horší budu čekat na Vaši odpověď

Našel jsem u syna (ZŠ) cigaretu, jak nyní zareagovat?

Dobrý den,

děkuji vám za důvěru. Úplně vám rozumím, že máte o vašeho syna strach a nechcete udělat chybu v komunikaci s ním, navíc ohledně takového citlivého tématu jakým je možná počínající závislost. Je od vás moc hezké, že se snažíte najít cestu, jak se v takovéto situaci jako otec zachovat. Rozumím, že s dětmi v tomhle věku může být komunikace složitá a je těžké sledovat, že ještě nedávno malé děti hrající si s autíčky teď mají svoji hlavu a nacházíte u nich cigarety. Puberta je období, ve kterém se lidé hledají, lomcují s nimi hormony, mění se jim těla z dětských v dospělé, okoušejí úplně nové postavení ve světě, ve vztazích. Často jsou ze všeho zmatení a neví si s tím rady, jsou často pod také tlakem vrstevníků, chtějí být mezi oblíbení, proto jsou i náchylnější k experimentování s drogami. Zmiňujete se o starším bratrovi, snaha ho napodobovat samozřejmě může hrát také velkou roli. Mohu vás ale uklidnit, že toto může být jen přechodné období, chce to především dávku porozumění a trpělivosti.

Jak správně sám říkáte, tělesné tresty by v takovém případě nikam nevedly, možná by naopak vyvolaly ještě větší vzdor. To stejné by platilo asi i v případě, kdy byste synovi dával přísné tresty a káral ho kvůli tomu. Doporučila bych vám, abyste zvolil jinou strategii a jednal se synem jako se sobě rovným, to ocení nejvíce. Můžete s ním třeba vyrazit na večeři nebo někam mimo prostředí domova, kde se bude cítit uvolněně. I když můžete být plný emocí, cítit se například rozčílený, je důležité zůstat v klidu, aby vás syn plně poslouchal a měl pocit, že je pro vás důležitý a že mu rozumíte.

Našel jsem u syna (ZŠ) cigaretu, jak nyní zareagovat?

Zkuste ho pochopit, zeptejte se ho s opravdovým zájmem na to, proč vlastně kouří. Nechte ho mluvit, věnujte mu pozornost. Potom mu můžete vysvětlit, jaké jsou důsledky kouření. Ukažte mu je z dlouhodobého hlediska, co se krok po kroku může stát, k čemu závislost vede, proveďte ho tím procesem, informujte se o tom. Sdělte mu, že mu to říkáte teď, protože čím dřív s tím skončí, tím to bude jednodušší. Zdůraznit můžete negativní dopady, které ho budou v tomhle věku zajímat- spíše než o zdravotním hledisku, můžete mluvit například o vzhledu- o tom, jak mají kuřáci časem ošklivé zuby, nehty… že ty nejlepší holky chtějí nekuřáky, protože jim nesmrdí z pusy, atd., přizpůsobte se jeho nynějším prioritám. Můžete se ho naopak snažit motivovat ke zdravému životnímu stylu, ke cvičení, ukázat mu v tomhle směru nějaký mužský vzor.

Zkuste syna pozitivně motivovat, pochvalte ho, když zvládne být bez své cigarety. Snažte se ve svých dětech budovat sebevědomí, zajímejte se o ně a dávejte jim najevo, že je máte rádi. To je jeden z hlavních klíčů úspěchu. Zajistěte, aby měl syn smysluplné aktivity a netrávil tak přebytek času mezi lidmi, kteří ho v kouření podporují. Ovšem smiřte se s tím, že úplnou kontrolu nad tím, co dělá venku, mít nemůžete. Můžete mu však i nadále být vzorem a představovat pro něj zkušeného muže, který bude pro svého syna oporou a předá mu potřebné informace do života, které mu můžou pomoct nasměrovat ho správným směrem. Pokud nechcete synovo chování podporovat, řekněte mu, že je to jeho volba, ale vy ho v tomto nechcete sponzorovat, protože o něj máte starost a to co dělá, je v jeho věku nelegální. Můžete mu navrhnout, že mu za takových okolností snížíte kapesné.

Kdybyste cítil, že se věci zhoršují nebo si nevěděl rady, můžete se obrátit na psychologickou pomoc, třeba i na školního psychologa. Ale nevyvíjejte na něj zbytečný tlak, pokud to nebude opravdu nutné. Budu vám držet palce, ať vše zvládnete.

Mějte se hezky.

Klára